George Harold Harrison se narodil v únoru 1943 v Liverpoolu. Po léta uváděné datum 25.2. i čas 0:10 v roce 1992 napadl jako nepravdivé – údajně se po letech dozvěděl, že došlo k časovému posunu a ve skutečnosti se narodil již o den dříve patnáct minut před půlnocí.
Na svá školní léta George nevzpomínal v nejlepším: prvotní nadšení pro vzdělávací ústavy rychle opadlo a z mladého Harrisona se stal flink a neochotný student s nevídaně mizernými výsledky. Prominentní školu Liverpool Institute, kterou o rok před ním se štítem absolvoval Paul McCartney, nedokončil, protože nebyl jednoduše připuštěn ani k maturitám. Na nátlak rodičů začal pracovat v obchodním domě v elektrikářském oddělení.
O hudbu se George zajímal již od malička; na kytaru se začal učit ovšem až od třinácti let. V autobuse do školy se seznámil s Paulem McCartneym a dřeli spolu akordy. George pak s bratrem Peterem a několika spolužáky založili skifflovou skupinu The Rebels.
McCartney mezitím nastoupil do Lennonovy skupiny The Quarry Men a přes počáteční Johnův nesouhlas nakonec v roce 1958 prosadil přijetí svého kamaráda Harrisona. Z Quarry Men se později postupně stali Beatles a George se v nich na rozdíl od jiných kolegů udržel až do definitivního rozpadu kapely.
V 60. letech byl George považován svými spoluhráči Paulem i Johnem za jednoznačně nejslabší článek řetězce zvaného Beatles. Jeho autorské počiny byly když už ne rovnou přehlíženy, tak odmítány, a proto se nelze divit, že v druhé části dekády méněcenně se cítící Harrison ztratil nervy a začal se stavět na zadní. Měl na to nárok: zatímco se Paul a John utápěli ve vzájemných žabomyších válkách, benjamínek čtveřice vyzrál lidsky i umělecky.
V roce 1965 na beatlovském albu Rubber Soul jsou zaznamenány první Harrisonovy pokusy o hru na indický strunný nástroj sitár. V té době se seznámil s tvorbou virtuoza Raviho Šankara a po osobním setkání v roce 1966 se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto. George plně propadl indické kultuře i praktikám meditace (Beatles se za jeho asistence v roce 1968 podívali do Rišikéše) a v roce 1969 se stal význačným příznivcem a nezanedbatelným mecenášem hnutí Hare Krišna. Značně omezil spotřebu drog, kterým v té době propadl, a rovněž začal jíst vegetariánskou stravu, ale zároveň tím narušil i svůj rodinný život. Manželka Pattie (s níž byl ženat od roku 1966) v zoufalém uvědomění si, že George je zcela soběstačný, odešla počátkem 70. let k Eriku Claptonovi (k definitivnímu rozvedení manželství došlo ovšem až v roce 1977).
Rozpad Beatles George přivítal: konečně se mohl seberealizovat bez závislosti na mínění Paula a Johna a bez toho, že by se musel nervovat, jestli jím nabídnuté skladby budou oběma vyhovovat. Ještě za existence Beatles vydal dvě alba spíše pokusného charakteru, ale na podzim 1970 vypálil rybník všem pochybovačům a také svým exkolegům, když vydal velmi úspěšné trojalbum All Things Must Pass s megahitem My Sweet Lord.
1. srpna 1971 pak za asistence Raviho Šankara uspořádal koncert pro válkou zmítaný Východní Pákistán (Bangladéš), toliko první dobročinnou hudební akci rockové historie, budoucí živnou půdu pro pozdější akce typu Live Aid.
Další vynikající deska Living in the Material World z roku 1973 přinesla superhit Give Me Love a o rok později založil George vlastní gramofonovou značku Dark Horse. Stejnojmenné album však nebylo příliš úspěšné a severoamerická koncertní šňůra Harrisona málem stála zdraví. Toto turné absolvoval i se svou novou přítelkyní: sekretářkou A & M Records Olivií Trinidad Arias, s níž se o čtyři roky později oženil. Měsíc před svatbou se jim narodil syn Dhani.
V mezidobí George vydal dvě sólové desky, z nichž zejména 33 & 1/3 se dá považovat za velmi zdařilou. V roce 1976 byl jinak prost skandálů propírán světovými médii kvůli soudnímu přelíčení, které mělo za cíl dokázat, že My Sweet Lord je plagiátem písně He's So Fine z roku 1963. George byl shledán vinným z nevědomého plagiátorství a musel zaplatit nemalou částku.
Na rozdíl od jiných soukmenovců se Harrison nedral na veřejnost jen proto, že je to od něj žádáno. Svými řídce vydávanými deskami zachovával i nadále slušnou kvalitativní úroveň, předností ovšem bylo budování rodinného hnízdečka a nehudební záliby. Zahradničil, navštěvoval závody Formule 1, publicity se mu dostávalo k jeho velkému nadšení minimální – a po zavraždění Johna Lennona se do sebe uzavřel docela. Jediným smyslem jeho života se stali Dhani a Olivia. Skládání hudby se věnoval minimálně – a když už, pak pouze pro vlastní potěchu a s tím, že mu bylo jedno, co si o tom cizí lidé myslí. Snad i proto mu byl neúspěch alba Gone Troppo z roku 1982 takřka lhostejným.
Naopak coby producent zazářil na filmovém nebi, když jeho společnost HandMade Films uvedla na stříbrné plátno několik velmi kvalitních a kladně přijatých snímků (spoluprací především s členy Monty Pythonova Létajícího cirkusu).
Až v druhé polovině 80. let začal být George více vidět i jako muzikant: nejprve zazářil v televizním pořadu Carla Perkinse (1985), na charitativním koncertu v Birminghamu (1986) i na další dobročinné akci Prince's Trust (1987). Za pomoci Jeffa Lynnea, nadšeného obdivovatele Beatles, dal dohromady album Cloud Nine, které bylo v roce 1987 nadšeně přijato na celém světě, stejně jako hitový singl Got My Mind Set on You.
Svou nejtypičtější hudební vlastnost – schopnost spolupráce – George zhmotnil v jednorázově se sešedší partičce Traveling Wilburys. S Bobem Dylanem, Royem Orbisonem, Tomem Pettym a Lynneem během několika dní vytvořili příjemné odpočinkové album, vytrysklé z čiré inspirace. Zkrátka se sešli a zahráli si. Georgeovi ostatně tento přátelský a nenucený přístup vyhovoval celá léta – nejvíce se mu líbilo hostování v jedné či dvou skladbách jakýchkoli interpretů, kteří jej požádali o poskytnutí hudebního příspěvku, nejčastěji sóla na slide kytaru.
Přestože Harrison zůstávál chladným ke všem zaručeným informacím o znovusjednocení Beatles, nakonec kapituloval a spolu s Paulem a Ringem upravili Lennonovy nedokončené písně. Úspěch Antologií i kompilace 1 George naprosto uzemnil. „Je to příjemné zjištění, že Beatles poslouchají lidé i po takové době...“
V roce 1999 se svět zachvěl, když byl George den před Silvestrem ve svém obydlí pobodán. Útok sice přežil, ale to už se na něj hrnula rakovina, jíž po dlouhém nerovném boji nakonec 29. listopadu 2001 podlehl. Že byl na fyzický odchod připraven, svědčí i poslední píseň, kterou nahrál dva měsíce předtím: Horse to the Water, společný výtvor George a Dhaniho, nechal se svým drsným smyslem pro humor zaregistrovat pod vydavatelskou společnost RIP Ltd. (Odpočívej v pokoji, s.r.o.).
Nahrávky, které už George nestihl dokončit, zpracovali a vydali v roce 2002 Jeff Lynne, Dhani Harrison a bubeník Jim Keltner. Za podpory Olivie Harrison a Erika Claptona pak byl rok po Georgeově skonu uspořádán v Royal Albert Hall neuvěřitelně zdařilý vzpomínkový Koncert pro George.
Harrisonovu sólovou tvorbu charakterizuje umírněnost, pokora a především špičkově odvedený hudební výkon. Úsporná sóla, posmutnělý křehký hlas, celkový zvuk i zastřená, melancholická nálada jeho desek jsou nezaměnitelné.
OHNOTHIMAGEN ... (celý článek)
