Harmonium - Si on avait besoin d'une cinquième saison

Harmonium - Si on avait besoin d'une cinquième saison - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

1. Vert (5:34)
2. Dixie (3:26)
3. Depuis L'Automne (10:25)
4. En Pleine Face (4:51)
5. Histoires Sans Paroles (17:12)

(total time- 41:32)


Obsazení:

Serge Fiori / guitar, lead vocals
Michel Normandeau / guitar, vocals
Louis Valois / bass guitar, electric piano
Pierre Daigneault / flutes, clarinets
Serge Locat / keyboards
Judy Richard / vocalisations (5)

 
28.06.2018 horyna
5 stars

Beriq, DeaconJohn, Deadmonkey, kde jim je dnes konec? V začátcích nebo pár let po startu Progboardu to byli pravidelní přispěvatelé tohoto fóra. Všichni tři tu vyslovili svůj verdikt nad kapelou Harmonium a poděkovali tomuto webu, že jim umožnil setkání se zajímavou partou originálních muzikantů. Já nebudu ve svém tvrzení stát stranou a vyjádřím svůj vděk Progboardu taktéž. Nebýt klasické náhody, zůstal by pro mne svět Harmonium navždy uzavřen, což by byla velká škoda. Tak pro úplnost a s úctou, díky vaše triumvirátstvo.

Francii mám moc rád, její kulturu, naturel, přírodní krásy i architekturu. Zajímavou a plodnou historii, stejně jako výtvarné umění, ze kterého mě imponují jak velcí romantici francouzské školy v čele s dvojicí Delacroix, Géricault, Barbizonská skupina, tak velcí Impresionisté toužící zachytit každičký záchvěv vzduchu a prchavý okamžik. I hudebně má tento stát co nabídnout. Silný odkaz ve svém dědictví podávají velcí skladatelé tvořící její klasické portfolio, jako byli Berlioz, Fauré, César Franck, Maurice Ravel, či pohádkově něžný Claude Debussy. V rockové oblasti už tato země tak silné zastoupení nemá - nebo alespoň ne tolik uznávané ve světovém měřítku. Najde se ale pár uskupení, která v sedmdesátých letech skutečně prorazila. Jedním z nich jsou i folkoví romantici Harmonium. I když se jejich původ váže k frankofonní části Kanady, zpěv je čistě francouzský a atmosféra písní taktéž.

Harmonium jsou ukázkou toho, kolik něhy a pozitivní nálady jde do hudebního celku procedit. Folkový základ tvořící písničkovou kostru skladeb je nasunut na progrockový model. Ovšem nejdůležitějším prvkem v písních Harmonium je nálada. Ta je díky velké koncentraci melancholie a něhy dokonale poetická a mimořádně sugestivní. Její intenzitu navíc podepře i originální francouzský přednes ve zpívaných částech. Nahrávka je sice prosta silnějších dynamických skoků a neobsahuje bicí jako nástroj držící rytmus, to ale vůbec nevadí a je klidně možné, že to posluchač ani nepostřehne. Kapela se často obrací k dechovým nástrojům které ladně připojuje k akustickému celku, čímž dostává její hudba další rozměr. Moji nejmilejší písní je veselá dvojka Dixie s výborným klarinetovým sólem, mimořádně pozitivním až jazzovým nábojem a dokonalou fráninou Serge Fioriho.

Si on avait besoin d'une cinquième saison je opravdovou chuťovkou hodící se pro výjimečné příležitosti s úkolem povznést vaši občas trochu zatrpklou a melancholickou náladu.
reagovat

Beriq @ 28.06.2018 14:28:35
Beriq všechno čte... Toto album si vždy velmi rád poslechnu.

@ 09.07.2018 08:35:49
Povedená recenze a hudba naprosto nadpozemská. Jde o jeden z nejutajenějších skvostů hudební historie. Vřele doporučuji všem milovníkům Yes stylu. Ale kvůli francouzštině je to jiné. Zní to ohromně originálně, podobně, jako italské kapely. Absenci bicích ani nepostřehnete.

15.03.2018 Titan
5 stars

Je vůbec možné, aby toto album měl někdo nerad ? Celkově je to opravdu jedním slovem geniální. Nemá zde slabého místa, vše do sebe zapadá. Cover alba výborně vystihuje atmosféru alba. Všichni na louce, kolem příroda, hudba do toho zapadá. Jen nevím jak by tam přijeli s melotronem :)
Absence bicích mi zde vůbec nevadí, ba naopak, řekl bych, že tomu právě prospělo. Máme to řadit jako prog folk, nebo symfonický prog rock ? Ono je to v podstatě jedno. Když jsem tohle objevil v roce 2005, netušil jsem, že v Kanadě nahráli takhle dokonalé album. Co jsem si pak nasadil laťku hodně vysoko (začal jsem na Genesis), tak bylo pak těžké hledat další dokonalá alba. Škoda, že nejde dát hvězdiček více :)

Vert - několik fléten se proplétá, navazuje na to krásně akustická kytara s basovkou a zpěvem. Hned začátek dává tušit, že je to velmi melodické. Člověk by si mohl představit že je někde s kamarády v přírodě, kolem a nad nimi hvězdy. Francouzština je zajímavý jazyk a velmi do hudby zapadá. Za chvíli se přidá i jemně saxofon a zrychlí se tempo.

Dixie - Rychlejší, akustická skladba, kde se ke kytaře přidá klavír. Zpěvák se odváže a začne si zpívat s hudebními nástroji. Zní to trochu jako hudba někde z westernového salonu, kde všichni tančí. Je to svižné, má to drive, člověk by u toho tancoval. Nestyděl bych si to ani pustit někde na taneční zábavě.

Depuis Le Automne - po jednodušším začátku začíná kapela přidávat na komplikovanosti. A to je jen dobře. Začne to akustickou kytarou, jemným zpěvem, který udává melodičnost. Kytara začíná udávat rytmus, jakoby suplovala bicí. Klavír si pohrává, přidá se melotron a mám z toho mráz po zádech. Po čase se i přidá trubka, která jen jemně kníká do pozadí. Člověk se jen tak zasní,
zavře oči a je to uvolňující relax, nádherná hudba. Akustika se rozjede a drnká s jakousi ozvěnou. Po šesti minutách se přidají chorály, které splývají s melotronem. Poté vezme slovo akustická kytara podporována klavírem. Začne prozpěvovat několik hlasů najednou. Závěr skladby vévodí opakující se motiv zpěváka s kytarou, který s melotronem uzavírá tuto deset minut dlouho skladbu.

En Pleine Face - Velmi příjemná kytara se zpěvem. Minimalistický začátek, kde opět vévodí zpěv a udává melodii. Za chvílí se přidá akordeon a další nástroje. Tady bych si představil se držet s ostatními u táboráku, nad námi hvězdy a vše je dokonalé. Po třech a půl minutách začnou všichni zpívat a vlní se u táboráku. Akordeon se hlásí opět o slovo. Má své solo, které zní jako kdybych byl v Paříži a procházel se po městě.

Histoire Sans Paroles - geniální vrchol geniálního alba. Tuto skladbu rovnou zarámovat. Je absolutně dokonalá. Začíná příjemnou flétnou s kytarou. Postupně se přidá melotron, to je fakt nádhera až z toho oči přecházejí. Kolem 3. minuty začne dominovat melotron, který ale postupně utichá a začne se ujímat slova kytara s klavírem. Do pozadí se přidávají další nástroje. Má to vše takovou pohádkovou atmosféru. Po šesti minutách to zní jako z nějaké opery, klasiky. Melotron, cinkání, flétny až to přecházejí do dramatičtější pózy. Po sedm a půl minutách se rozjede klavír a zpěvák začne nádherně
zpívat až mám z toho úplně mrazíky po těle. Flétna nechce zůstat pozadu a začne ve stejné melodii si pohrávat jako když padá list. Zpěvák se opět přidá a více se do toho opře. Po deseti a půl minutách začíná nová pasáž, kdy slyším zvuky moře, racků. Melotron, klavír, flétna, trubka a hlavně kytara se postupně nabalují. Po třinácti
minutách začne jen tlumeně kytara s klavírem, kdy to začíná nabírat postupně na gradaci. Přidá se flétna a vše se vlní v dokonalém rytmu. Před patnáctou minutou začne nádherné sólo flétny až to postupně dojede do závěrečného konce.

reagovat

Voytus @ 15.03.2018 17:14:49
Skvělé album, také jej už x let sjíždím se stále stejným účinkem, jako když jsem ho slyšel prvně. Mimochodem, ta flétna v úvodu Vert je jen jedna, zato s delayem, takže to vytváří iluzi několika nástrojů. Samozřejmě, jako správný hudební fanoušek - hudebník, hned jsem si musel od nich pár songů osahat na kytaru. Máme u nás takovou partu, co se schází přes léto v jedné hospůdce situované do parku, kam chodíme s kytarama a tak. Majitel je taky hudebník, takže tohle jedině schvaluje - když tam kromě nás později večer nikdo z hostů nezůstane, tak se k nám přidává s kytarou, a že žil dlouhou dobu ve Španělsku, tak má v rukávu songy, který nikdo z nás nezná - různě se takhle obohacujeme. Kámoška zase parádně zpívá francouzský šansony, takže dostala Harmonium vyloženě za úkol, a když jsme pak jednoho večera vybalili Pour un Instant z debutu, tak osazenstvo jen valilo voči, co že je to za pecku. Žádný div, Fiori uměl napsat vyloženě hitový melodie. Mám rád i tu "cikánštinu" v jejich hudbě, holt ta francouzská krev se nezapře.

Snake @ 16.03.2018 09:40:18
Díky za připomenutí ! Před lety jsem tady na Harmonium narazil a recenze na album mě zaujaly, ale k samotným ukázkám jsem se nakonec nedostal. Fráninu mám v oblibě a tak to musím co nevidět napravit. Naprostá absence bicích mě trochu děsí, ale uvidíme...

Voytus @ 16.03.2018 10:17:15
Snake: Je to jedno z těch alb, kdy mi při poslechu ani nepřijde na mysl, že tam něco schází. Už jen vzhledem k rytmické práci kytary a basy v prvních dvou songách. Spíš si říkám, že tuhle hudbu by sebecitlivější bubeník spíše rušil. Na debutu i na třetím albu jsou - obě alba jsou také naprosto skvělá, debut dost folkový, L'Heptade už je čistý art rock - se stále přítomnou "cikánskou" melodikou, takže originální přístup je tu stále přítomen.

Snake @ 16.03.2018 11:39:56
Poslechnu. Na Spotify toho moc není, stačit mi bude muset nástřel z YTB. Co jsem tak mrknul do obchodu, dalo by se to aj - celkem lacino - koupit.

Snake @ 17.03.2018 17:08:24
Album jsem si poslechl, líbily se mi především skladby č.3 - Depuis Le Automne a č.5 - Histoires Sans Paroles. Ta je opravdu nádherná. Fránina je v pohodě, ale rytmika (aspoň semotamo, občas) mi fakt chybí. Chvílema je to na usnutí ve stoje...

Placku zatím kupovat nebudu, ale povedu ji v patrnosti. Ještě se k ní v budoucnu vrátím.

13.07.2010 Deadmonkey
5 stars

Původně jsem si to chtěl odpustit, ale nakonec jsem se rozhodl, že to napíšu: To, že jsem objevil toto album jenom dokazuje, jak velkým přínosem pro mě Progboard a Progarchives jsou a opravdu jim za to děkuji! Teď ale k samotnému albu.

Je to dílo velmi jemné a velmi francouzské povahy (ačkoliv původem kanadské). Ta francouzská poetika a obecně specifika francouzské hudby z něj dělají něco výjiměčného. Upřímně si nedokážu představit, že by takové album vytvořili Angličané nebo (nedejbože) Američané nebo Němci. Je to prostě estetické cítění obyvatel Francie, které z alba Si On Avait Besoin d'Une Cinquieme Saison dělají nádherný lyrický kus.
Někteří lidé si stěžují na přílišnou jemnost, ale já osobně nějakou absenci dynamiky nepociťuji. Všechny skladby jsou jedním slovem krásné. Nefalšovaná krása z nich prostě čiší a nebojím se říct, že by jim bicí a elektrická kytara uškodily.

Cesta tímto albem začíná skladbou Vert (="Zelená"), která výborným způsobem předznamenává náladu následujících minut. Skvostná je jak kompozice skladby, tak fantastické dechové nástroje (to platí pro celé CD) a i harmonicky je skladba velmi zajímavá. Hned v úvodu jsou pro zajímavost akordy v tomto pořadí: Em - G6 -F#m - B7 - Em. Akordy to nejsou nijak komplikované, zato jsou velmi účinně použité.

Pokračujeme kolem skladby Dixie, která mě na první poslech moc nenadchla. Po dalších jsem si však uvědomil jaká síla se schovává za zdánlivě přemrštěně "radostnou" náladou.

Následuje má asi nejoblíbenější skladba Depuis l'Automne, která je prostě skvělá. Není jí co vytknout. Je velmi působivá a krásně z ní sálá instrumentální mistrovstí skupiny.

Po Podzimu přichází Zima v podobě chladné a smutné skladby En Pleine Face. Zde bych chtěl vyzvednout především ten akordeon.

A teď Magnum Opus - Histoire Sans Paroles. Nejprogresivnější skladba alba. Krásná, imaginativní, žádné vycpávky. Tak to má vypadat.

Po poslechu tohoto alba jsem si uvědomil, že právě toto je to co mně na progu chybělo (ačkoliv je prog nepřesné označení. Přesnější byl možná Akustický art rock nebo něco podobného.). Dojem z tohoto alba, je něčím, co vnímavého posluchače nechá s němým úžasem sedět a vychutnávat krásu tohoto alba. Protipólu k heavy metalu a všemu tvrdému.

Závěrem poučení: Nikdy neodsuzujte hudbu, která na první pohled působí měkce a kýčovitě, mohlo by se vám také stát, že přijdete o takový klenot jakým je toto dílo. Smekám, Harmonium!
reagovat

14.02.2010 DeaconJohn
4 stars

Asi nikdy nepřestanu děkovat tomuto webu za to, že pro mě objevil tolik zajímavé hudby, která se jinak velice těžko hledá. Našel jsem díky zdejšímu rádiu např. gabrielovské Genesis, díky recenzím a mnoha názorům jsem se hlouběji začal zajímat o Pink Floyd a Yes a mohl bych pokračovat dal a dál.
Bude to možná znít trochu podivně, ale když se tu objevila první recenze této desky, tak už podle obalu jsem si řekl: "To by mohlo být něco pro mě". Vyvolalo to ve mě spoustu příjemných představ a začala pracovat má naivní fantazie. Malované obaly s tématikou přírody se zpravidla objevují na zasněných deskách, které zprostředkovávají toulky krajinou skrze nadpozemskou hudbu. Pochopitelně jsem tak soudil podle alb jako Trespass od Genesis, The Geese and The Ghost od Phillipse, Harissonovy All Things Must Pass apod. Trochu naivní, ale nějak mám zakódované, že (především starší) interpreti spojují vizuální stránku s tou hudební a už podle obalu se dá do jité míry poznat charakter muziky. U Si On Avait Besoin d´Une Cinquiéme Saison jsem se v tomto nemýlil.
Měl bych zmínit, že francouzský jazyk nepovažuji za moc libozvučný, a to i přesto (nebo právě proto?), že jeho základy jakš takš ovládám. Ale i tak si mě tito francouzi svojí melodikou podmanili. Kdybych měl Harmonium přirovnat k nějaké jiné kapele, kterou znám, jmenoval bych pravděpodobně ranné Genesis (vstvy akustických kytar, melotron a flétna). Přitom tyto dvě kapely se hodně liší v přístupu ke kompozicím a jejich zvuk je nezaměnitelný. Holt každý národ je něčím zvláštní a má svá specifika. Harmonium tvoří bezesporu virtuózní hudebníci a i po několikátém poslechu objevíte spoustu hudebních detailů a maličkostí, které je nemožné zaznamenat na první poslech.
Úvodní píseň, pojednávající o zeleni, zaujme propracovanými harmoniemi, což vhledem k názvu celého uskupení není až takové překvapení. Skladba šlape i bez bicích nebo perkusí, které na celém albu nezaslechneme. V dovádivé Dixie na posluchače čeká několik povedených a skvěle zahraných minisól na kytaru či piano. Nejvíce mě zasáhlo podzimní rozjímání Depuis L´Automne, které mám spojeno s chmurným a chladnýcm koncem minulého roku. Skupina tu perfektně pracuje s gradací, dynamikou a opakováním témat. Ne náhodou jsem vstřebával tuto desku na procházkách během listopadových dní v nedalekém lese Kosíři. Jednoznačný vrchol "Pěti ročních období". Rozjímavá En Pleine Face zahraje na optimističtější notu a závěrečná "Historie beze slov" opravdu nepotřebuje dalších slov, protože potřebujete pouze uši a srdce k tomu, aby jste si vychutnali tuto rozlehlou krajinu snů.
Kdybych měl něco vytknout, tak by to byl fakt, že francouzština mi zkrátka bude vždy znít méně příjemně, než můj mateřský jazyk nebo angličtina. Tato právem ceněná deska je pro mě sváteční záležitost, což znamená, že si ji nepouštím kdovíjak často. Každý poslech je ale nezapomenutelným zážitekem.
reagovat

Filozof @ 15.02.2010 09:27:27
Velmi zvláštní. Zrovna včera jsem se bavili doma o tom, že francouzština prostě má neopakovatelné kouzlo a zní ze všech jazyků nejlépe. Totéž uznává většina lidí kolem mne - ačkoliv nikdo z nás neumí francouzsky. Ba dokonce poměrně značné procento lidí se jí (i na stará kolena) začalo učit - právě jen pro její krásu.
Mimochodem - jakž takž píšeš se "š" schválně?

DeaconJohn @ 15.02.2010 10:35:36
Francouzský jazyk své kouzlo určitě má a dá se po pár větách rozpoznat bez toho, aby dotyčný znal jediné slovo. Má specifickou melodiku a přízvuk, který si nespletete. Ale jak jsem psal - mému uchu lahodí trochu méně, než některé jiné.
Už začínám být trochu alergický na upozorňování sebemenších hrubek v reakcích na články. OK, pokud někdo od shora dolů píše jak to leží a běží, tak je vhodné na to upozornit. Teď narážím spíš na jiné diskuze, kde se to ke konci vždy zvrhne ve vzájemné napadání toho, kdo by se měl vrátit do které třídy, jaký je negramota apod. Zvláštní zvyk. Říkám to zas a znova - editace by všechny tyto unáhlené chyby a překlepy vyřešila. Nicméně ano, napsal jsem "jakš takš" a rád si vyslechnu odborné zdůvodnění, proč je to chyba.

Filozof @ 16.02.2010 11:23:32
:-)) Já jsem neupozorňoval na chybu. Jen jsem se ptal, zda jsi to psal schválně. Kdybych Tě chtěl upozorňovat na chyby, budu se věnovat některým překlepům výše. Jen mne to zarazilo, protože píšeš relativně na úrovni a "š" máš v obou slovech - tudíž to nevypadalo jako překlep. Myslel jsem, že pro to máš nějaký věcný důvod.
Ale to bylo jen na okraj - nech to být, o nic nejde.

DeaconJohn @ 16.02.2010 23:45:38
"Věcný důvod" pro chybu - no to jsem ještě neslyšel. Ale budu o tom jistě ještě dlouho přemýšlet. A pokud druhá část Tvé reakce nebyla upozorněním na chybu, tak asi opravdu ztrácím smysl pro racionální myšlení. Každý na těchto stránkách hledá asi něco trochu jiného. Každopádně už to tady hezky spamujeme, takže nechme té hry na dva berany a radši se bavme o nadpozemské hudbě...

PamP @ 20.02.2010 11:47:37
Jen pro upřesnění, skupina pocházela z Quebecu, takže se jedná o Kanaďany (i když francouzské;)

DeaconJohn @ 20.02.2010 12:12:17
Tak se dívám do bookletu a máš pravdu, děkuji za upřesnění a omlouvám se za chybu, ke které jsem - kromě své hlouposti - opět neměl žádný důvod:)
Z Kanady pochází i moji oblíbení Rush, ale Harmonium jsem si sem nezařadil. Je třeba osvěžit znalosti FJ a vydat se na oficiální web...

04.11.2009 Beriq
5 stars

Nemohl jsem si nevšimnout, že je tu v poslední době na můj vkus docela mnoho metalu a toho tvrdšího rocku (proč ne- progboard není jen prog). Přiznám si, že tato hudba mi již nic moc neříká a tak pár řádky o tomto albu (jehož název těžko vyslovit) chci zase trochu obrátit kormidlo...

Nejsem zase takový nadšený žebříčkofil, ale když jsem na progarchives viděl, že nějaké album od nějaké kanadské skupiny ze 70. let okupuje horní příčky, zvědavost mi nedala a pořídil jsem si ho. Nebyla to láska na první poslech. To až v posledních dnech při soustředěnějším poslechu, za šedých a chladných dnů mi nějak přirostlo k srdci. Možná tím klidným, nevtíravým a vkusným optimismem.

I přes výraznou folkovost a charismatický písničkářský projev zpěváka jsou zde skladby zastoupeny v docela klasickém progrockovém modelu tehledších let- 3 krátké, jedna delší a jedna dlouhá instrumentální. Dnes už by 17 minutová instrumentální skladba na závěr moc neuspěla. Mezi nástroji dominují akustická kytara, klavír. Hodně prostoru dostává i flétna, ne ovšem ve stylu Jethro Tull- nýbrž jako od osamělého hudebníka sedícího někde v trávě pod stromem a hrajícího si jen tak z dlouhé chvíle. Ve skladbě Dixie (neskutečně živoucí skladby) zazní i clarinet. Naprosto uhrančivá mi ovšem přijde především poslední 17 minutová skladba Histoires Sans Paroles, která je stejná jako obal alba- barevná, rozkvetlá, pestrá, místy až kýčovítá...

když jsem taky na progboardu někdy psal názor na to a to album, tak s hvězdičkami jsem dost často nešetřil- dnes by na těch 5 tolik počinů nedosáhlo- ale toto album rozhodně jo.
reagovat

PaloM @ 04.11.2009 19:14:03
Počúval som ich cez víkend, veľmi pekná hudba, na môj vkus pre progress rock trochu mäkká a to je asi akustickými nástrojmi. No, človek musí mať na nich náladu.

PamP @ 04.11.2009 22:07:00
Dostal jsem se k tomuto albu úplně stejným způsobem, nějaké Harmonium mezi kapelami typu Yes, Genesis nebo King Crimson (aktuální 9. místo mezi top prog alby) vyloženě bilo do očí. Pokusně jsem ho ukrad z internetu a teď už mám doma cca půl roku origo cd.

Hudba to není nijak extrémně složitá, ale vůbec ne blbá, naopak (to se asi málokdy povede takhle skloubit)... a hlavně když potřebuju relax, sahám v první řadě po tomhle albu (a to vůbec nemám páru, o čem tam pánové zpívají... aspoň můžu odhadovat z názvu alba, který by mohl znamenat "Kdybychom potřebovali páté roční období", děkuji francouzštiny znalým za případné upřesnění:)

Voytus @ 05.11.2009 08:35:37
Také jsem Harmonium objevil nedávno, ale zrovna tato deska patří u mě mezi nejhranější alba posledních týdnů. A neřeším nakolik je to progres, či folk - ta nejlepší hudba totiž na žánry moc nekouká.

PaloM @ 05.11.2009 08:46:29
Jasné Voytus, vôbec nezáleží aký je to žáner. No, je dobré to spomenúť, kde sú korene inšpirácií. Pri akejkoľvek dobrej hudbe záleží na momentálnej nálade, aký žáner chce človek počuť. Keď mám chuť na metal, tak si toto nepustím a naopak.

Lothian @ 05.11.2009 09:06:52
Už pár let se snažím do téhle desky proniknout,ale nedaří se. Především se mi nelíbí první dvě skladby,druhá je pro mě neposlouchatelná. Zbytek je slušný,ale proč je tohle album v první dvacítce art/prog rockových monumentů nechápu. A když už jsme u neznámých věcí,proč tam není např. švédská Saga z roku 1974,pravděpodobně nejlepší skandinávské album klasické éry,jak se shoduju s recenzentem?

martin69 @ 08.11.2009 14:27:43
Velmi příjemná hudba ,poslouchal jsem ji v práci na noční (nedoporučuji ,ukolébala mně k spánku)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
Beriq, Deadmonkey, Le Fantak, Titan, horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
DeaconJohn, kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Harmonium


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000