Hackett, Steve - Voyage Of The Acolyte

Hackett, Steve - Voyage Of The Acolyte - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

1. Ace Of Wands (Steve Hackett) 5:25
2. Hands of The Priestess I.(Steve Hackett) 3:28
3. A Tower Struck Down (Steve + John Hackett) 4:53
4. Hands of The Priestess II. (Steve Hackett)1:34
5. The Hermit (Steve Hackett) 4:49
6. Star Of Sirius (Steve Hackett) 7:08
7. The Lovers (Steve Hackett) 1:50
8. Shadow of The Hierophant(Steve Hackett/Mike
Rutherford) 11:45


Obsazení:

STEVE HACKETT - electric & acoustic guitars, mellotron, harmonium, bells, autoharp, vocal, effects
JOHN ACOCK - Elka Rhapsody, mellotron, harmonuim, piano, engineer
PHIL COLLINS - drums, vibes, percussion, vocals
JOHN HACKETT - flute, Arp synthesizer, bells
MIKE RUTHERFORD - bass guitar, bass pedals, fuzz 12-string
Johnny Gustafson - bass (6)
Percy Jones - extra bass (3)
Robin Miller - oboe, cor anglais
Sally Oldfield - vocal
Steve Tobin - parrot and cough
Nigel Warren-Green - solo cello
Kim Poor - album cover paintings

 
31.03.2019 steve
5 stars

Je běžné, když se jeden z hráčů zavedené kapely trhne na vlastní dráhu. Měnící se doba a styl Genesis podnítily Steva Hacketta k podobnému kroku. Je to logické. Pokud si má člověk zachovat úctu k sobě a čistý štít, takový čin udělat musí.

Jeho první album vyšlo (jestli se nepletu) ještě za dob jeho účinkování v Genesis. Bylo úspěšné a podnítilo tak odhodlání, o kterém Steve uvažoval. Zdobí ho nádherná malba, impozantní zvuk raných sedmdesátých let i plejáda zvučných jmen, která se účastnila natáčení. Deska má však jednu podstatnou chybu! Nezpívá se na ní. Nebo přesněji zpívá, ale jen strašně málo.

V úvodní Ace Of Wands to není potřeba, tady je Hackett jistý jako v nejlepších časech Genesis. V baladické Hands of The Priestess I. bych vedle sólové flétny zpěv uvítal. Smutná nálada si o to říká sama. A Tower Struck Down moc nemusím. Pak je druhá část Hands zase mimo vokál a konečně text obsahující poklad The Hermit – absolutní Hackett. Phil Collins pěje úžasně Star Of Sirius, ale nejvíc mě bere zdejší klávesová melodie. Po předělu The Lovers je tu nejlepší skladba desky – Shadow of The Hierophant s božskou Sally Oldfield. Hackettova kytara pláče, sténá, naříká a operní akcent Sally je dechberoucí. Středověk v té nejčistší hudební formě.

První Hackett je dobrý, dokonce výborný, ale za ty první čtyři skladby prosté vokálu mu půl bod musím strhnout.
reagovat

dan @ 31.03.2019 18:52:11
Proč ten nářek? To je pro tebe ten zpěvák tak důležitý. Hackett přece dokázal pracovat hlavně na instrumentální bázi.

steve @ 31.03.2019 18:58:07
Na dalších deskách se přece normálně zpívá, v Genesis taky. Tobě snad nepřipadaj lepší?

EasyRocker @ 31.03.2019 19:03:54
Pro mě nirvána, absolutní deska. Jedna z úplného topu. Musím říct, že zpěv jsem nikdy neřešil, Steveovy kytary mluví i tak.

dan @ 01.04.2019 12:27:54
Instrumentální hudba tu byla daleko dřív než vokální. Její složka zpřístupnila hudbu širší veřejnosti.

hejkal @ 01.04.2019 12:52:57
Nechcem sa hádať, len vyjadrím svoju úvahu - živé bytosti ako my skôr vydávali zvuky ako používali nástroje. A preto by som tipoval, že spev bol skôr ako inštrumentálna muzika.

horyna @ 02.04.2019 12:52:33
K Hackettovi jako kytaristovi (ale i zpěvákovi) mám velmi blízko. Jeho skladby mě oslovují v jakékoli podobě. Instrumentálky má nádherné a zpívané skladby také. První čtyři alba jsou jasně nejlepší, aspoň z té úvodní etapy. Druhý velký start nastal až s příchodem tohoto tisíciletí. Škoda že probendil 80. a 90. roky. Tam se toho moc vyzobat nedá. Ale jako bonus jsou tu přece ještě Genesis.

PaloM @ 04.04.2019 16:01:12
Krásny album a nebola to vôbec prvá sólovka, čo som od Hacketta počul. O to viac ma CD potešilo.
Steve, díky za pripomienku. Spev mi ti nevadil, nenapadlo ma pri posluchu, že by tu niečo nebolo OK.

18.04.2014 EasyRocker
5 stars

Osoba Stevea Hacketta je u mně příkladem nedoceněného génia, který měl již pří prvním poslechu daleko větší podíl na tvorbě a celkovém vyznění raných Genesis, než by se zdálo. Jeho kytarové postupy a intimní zákoutí, zvukomalba a aranže jsou nezaměnitelné a jaký vlastně byl jeho přínos, názorně ukazuje jeho sólová tvorba. Tu zahájil Hackett ještě jako člen Genesis v r. 1975, o dva roky později se pak rozhodl z Genesis vystoupit definitivně, svázán kolektivním rozhodováním a jistě i komerčním směřováním jeho domovské kapely. Ačkoli jsou jeho alba vysoce nadstandardní, pokud bych měl jedno vybrat, byl by to právě asi jeho fenomenální debut. K němu mám zcela osobní, intimní vztah, jak tu někdo správně napsal, je to nejlepší album, které Genesis nikdy nenahráli. V mém žebříčku je neuvěřitelně vysoko a kdybych byl jednou donucen k nějakému pořadí alb, nevím nevím, zda by se neumístilo až úplně nejvýše...

Úvod obstará Ace of Wands, a to na Stevea zdánlivě tvrdým soubojem kytar, basů a kláves, pak však přichází klasická, nádherná akustická katarze, atmosférické rozepětí a tyhle dva protipóly a jejich střídání jsou pro úvodní skladbu typické, i když závěr je přece jen více experimentálně rockový. Absolutní perla hned na úvod. Pohádková, dokonale intimní atmosféra ovládá prostor hned od počátku alba a ocitáme se v nejlepších intencích raných Genesis... Hands of Priestess (part I) - zde musíte Stevea poznat po prvních pár tónech; dokonalá studie prolínajících se průzračných akustických kytar a kláves a flétny Johna Hacketta... když se do toho pozorně zaposloucháte, základ je zcela prostý, ale o to drtivější to má dopad na celkové rozpoložení...dokonalá kontemplace a časoprostorový přenos, pro někoho možná i slzy na krajíčku. A Tower Struck Down - opět neobvykle razantní rockový nástup v té tvrdší Steveově poloze, řádí tady basa, klávesové syntetizery i kytary. Dravá, přesto experimentální skladba, která by určitě v té době nedostala na deskách Genesis prostor. Hands of the Priestess (part II) je drobným dovětkem k jeho předchůdci - opět nádherně atmosférický, geniálně prolínající skvosty Foxtrot a Selling England by the Pound... tomuhle říkám smysluplně využitá minuta a půl. The Hermit je o poznání členitější kompozice skoro pětiminutové délky, postavená opět na vzorných prolínaních akustických kytar a jejich dokonalých aranžích ve spojení s košatými klávesovými ornamenty. Je to jedna ze tří zpívaných skladeb na albu a uměřený zpěv zde umocňuje intimní atmosféru. Skladba držící laťku na vrcholové úrovni. Star of Sirius ovšem patří po zásluze nejen do pozice korunovačního klenotu Stevea, ale progresívního rocku vůbec. Zpěvu se zde fantasticky zhostil Phil Collins - ano, takhle dokonale budou vypadat první dvě desky Genesis po odchodu Petera Gabriela. Těžko popsat - dokonalé melodie, harmonické postupy, aranžmá, intimní zákoutí, gradace a opětovný ústup. Akusticko-klávesový oceán emocí, který jako by neměl konce... neuvěřitelné!! The Lovers je opět křehkým můstkem mezi dvěma hudebními kolosy, založeným čistě na akustických kytarách. Monumentálním zakončením v duchu Genesis je závěrečná Shadow of the Hierophant, při jejímž poslechu se vám podvědomě vybaví všechny obdobné kompozice Genesis... Klenutý klávesový vstup, pak intimní akustické zklidnění s vokálem hostující Sally Oldfield, která si bere ve skladbě dominantní roli a dává ji místy až komorní charakter. Znovu přechody od akustiky k monumentálnímu refrénu. Je to jako jakési Steveovo střídání čtyř ročních období a neustálý přechod mezi klidným a zneklidňujícím hudebním protipólem. Vprostřed pak bylo do tématu zapracováno skvělé klávesové sólo, vyúsťující v dokonalou sellingo-lambovskou kompozici. Závěr je dramatický, nervní... Fantastický kousek na závěr tohoto hudebního pokladu...

Přestože je deska dokonale progresívní ve všech ohledech, omámila a pohltila mne hned prvním poslechem. Staré Genesis jsem už měl důkladně naposlouchané a tak nějak tušil, co čekat, ale výsledek mnohonásobně překročil má očekávání. Tohle je nejjasnějších a nejčistších pět hvězd, jaké lze udělit. Všem, kteří se někdy alespoň otřeli o progresívní rock, tohle doporučuji, protože tohle je jeho nejlepším možným pomníkem. Steve, tohle se povedlo!
reagovat

Snake @ 18.04.2014 23:47:27
..a tobě se, EasyRockere, povedla pěkná a čtivá recenze. Dík za ni, deska je to skutečně výborná..

Fan @ 04.05.2014 18:56:56
Jenom bych poopravil, že důvodem odchodu Hacketta rozhodně nebyla budoucí komerční tvorba, Vždyť Wind and Wuthering je jednou z nejméně komerčních desek. Byly to spíš povahové rozdíly.

PaloM @ 25.09.2015 09:43:07
Presne to, čo píšeš v úvode o Hackettovom podiely na tvorbe zvuku Genesis, ma napadlo po prvom posluchu tohoto albumu. Nemyslím, že je nedocenený, aspoň v posledných rokoch mám pocit, že je na výslní.

17.02.2014 Snake
5 stars

Vynikající deska a Hackett snad nemohl na svou sólovou dráhu vstoupit lepším a impozantnějším způsobem. Podle mého názoru genesisovatější, než samotní Genesis. Výborný zvuk, pestrá hudba a přehršel nápadů. Už tady se ukazuje, jak Steve umí velice dobře manipulovat s posluchačem a umně pracovat s atmosférou.

Té "pohádkové" fanoušek užije si v obou částech Hands of The Priestess a navazující The Hermit. Košatého art rocku v úvodní Ace Of Wands, Collinsem nazpívané Star Of Sirius a především v A Tower Struck Down. Právě poslední jmenovaná se mi svou členitostí a tvrdostí hodně líbí a mám ji za jeden z vrcholů celého alba. Tím druhým je úžasné finále v podobě Shadow of The Hierophant. Nadpozemský vokál Sally Oldfield, sugestivní klávesové stěny a vyvrcholení ve zdánlivě nekonečném kytarovém sóle...

Nezainteresovaný čtenář by si možná mohl myslet, že se v případě kytaristova sólového alba musí nutně jednat o exhibici a bleskurychlé prstolamy, leč v tomto případě tomu tak skutečne není. Steve je bezesporu výborným instrumentalistou, ale nemá tu neodbytnou potřebu se předvádět a jeho síla spočívá hlavně v mistrovské kompozici.

Jak tak album poslouchám, ispirován poslední reckou Petra87, nenacházím na něm výrazně slabého místa a k hodnocení se musím připojit. Čtyři a půl, zaokrouhleno na pět.
reagovat

16.02.2014 Petr87
5 stars

Pro sólovou tvorbu Stevea Hacketta mám opravdu velkou slabost...Řadím jej společně s Anthony Phillipsem mezi moje nejoblíbenější sólové umělce, co vzešli z Genesis a tohle výborné album řadím v jeho diskografii hodně vysoko.
Tohle je zkrátka a dobře progresivní rock té nejvyšší jakosti a jsem hrdý na to, že mám tohle špičkové dílo ve své hudební sbírce..
Steve Hackett je pro mne zkrátka fenomenální persona, nedoceněný vizionář a neúnavný hledač stále nových a nových hudebních zákoutí....

Co se týče skladeb na albu, tak všechny jsou úžasné...Zejména úvodní Ace Of Wands, to je nádhera, správný progresivní zápřah..
Dále úžasná Hands of The Priestess I.-II. to je téměř výlet do pohádky..

Dál následuje až výhružně znějící A Tower Struck Down...výborná věc, trošku temnějšího rázu, no a ten mellotron...brr..

Hrozně se mi líbí i pro někoho možná místy lehce depresivní The Hermit...výborné, tohle je hudba podle mého gusta..

Dále Star Of Sirius s Philem Collinsem za mikrofonem...jedním slovem, nádhera..skvělá náladovka.

The Lovers...tady jen stačí zavřít oči a nechat plout fantazii..

No a samozřejmě závěrečná Shadow of The Hierophant...to je hotový balzám pro sluchovod...Hackettova kytarová hra, zvlášt' když přejde na tapping, je zde strhující..až by si jeden vzal svetr, jak běhá mráz po zádech...zkrátka závěr, jak se patří..

Byla doba, kdy jsem si tohle album pouštěl každý den, snad dva měsíce a ani jednou se nestalo, že by mě začalo nudit...Být mezi hosty ještě Tony Banks, tak tahle deska mohla klidně vyjít pod hlavičkou Genesis..myslím, že by se nikdo nezlobil...
Geniální dílko.

Mrazivých pět hvězd...


reagovat

EasyRocker @ 16.02.2014 21:15:31
Absolutní souhlas a je velkou ostudou, že jsem na tohle album nenapsal zatím recenzi (napravím v dohledné době). Kdybych měl sestavovat nějaký rockový top 10, tohle album v něm bude vysoko, vysoko, možná... naprosto famózních 40 minut, genesisovštějších než Genesis. Na Hackettových sólovkách se krásně ukazuje, o co kapela jeho odchodem přišla, a zatímco po odchodu Gabriela jej Collins nahradil bez obtíží, odchodem Hacketta ztratili nenávratně krásná, emocionální zákoutí. Koneckonců Collins dokazuje své umění i zde, zejména ve Star of Sirius, jedné z nejlepších progresívně rockových skladeb vůbec. Hudební pokladnice...

aselzesarp @ 16.02.2014 22:31:25
Jo, tohle je opravdu nádherné album. Osobně si to asi poslechnu ještě radši než alba Genesis, což bude asi tím, že mám slabost pro instrumentální hudbu.

Tomáš Rojt @ 17.02.2014 06:55:43
Jo, jo, perfektní dílko, spolu s následující " Please Dont Touch" jsou jako dvě skvělá dvojčata spojená ještě s tvorbou GENESIS. Alespoň se ukázalo, kdo že to držel skladatelské a aranžérské otěže v Hackettově mateřské kapele, což jen potvrdila alba vydaná po jeho odchodu, nebyla špatná, ale především jiná. Hackett si drží dobrou formu stále, až na pár vybočení z druhé poloviny 80. let je laťka úrovně jeho alb proklatě vysoko. Už se těším na jeho koncert v květnu v Praze !

Petr87 @ 17.02.2014 10:48:38
Děkuju za reakce...zkrátka a dobře, tohle album je pro mne jeden velký drahokam..Steve natočil spoustu špičkových alb, ale myslím si, že tohle první je zároveň i jeho nejlepší...
Jinak, taky se už nemůžu dočkat toho květnového koncertu v Praze...nepochybuju o tom, že to bude úžasný.

PaloM @ 25.09.2015 09:50:18
Tento rok som oprášil prach (z hardisku) a vypočul si diskografiu Phillipsa, lebo som zamýšľal niečo objednať do zbierky. Podobne ako Hackett toho natočil strašne veľa a najmä niektoré Private Parts & Pieces sú perly (samozrejme aj prvé dva albumy).
Ak môžem porovnať neporovnateľné, tak celkovo hudba Hacketta sa mi zdá kvalitnejšia a nápaditejšia ako hudba Phillipsa. Ale tie naj albumy od Phillipsa stoja za viaceré počutia.

24.08.2009 hejkal
5 stars

Nikdy som sa nezaujímal o tvorbu Steve Hacketta. Možno je to tým, že Genesis nepatrí k mojim favoritom. Každopádne, náhodou som kdesi začul úvod Ace of wands a hovorím si, teda, fakt dobré. A tak som si zadovážil Voyage of the acolyte.

Spomínaná Ace of wands je svižná art rocková vypaľovačka, aké je radosť počúvať. Samozrejme, úvodná rezkosť je narušená rôznymi pokojnejšími, dramatickými i melodickými motívmi, čo iné čakať od toho slovíčka art. Prvá časť Hands of the priestess je klasickou protiváhou úvodnej razantnosti. Akustika, uspávanka a tak. Plus je tam flautička, ktorá pripomenie jednu sólovú pasáž zo Selling England (tretia skladba, aby bolo jasné). A jazda na horskej dráhe pokračuje, vytvrdený úvod A tower struck down dosť stavia na postupnom gradovaní opakovaného motívu. Veľmi dobré, hoci mám pocit, že aj tá tvrdosť skladby je trošku hraná. Až na záver, ktorý je geniálny. Oplochovaná plocha druhej časti Hands of the priestess navracia akustické romantizovanie a človek sa akoby ocitol niekde v hradných komnatách, princezné snívajú o princoch na bielych koňoch, princovia o zakliatych pannách a kráľovský pár by sa ich všetkých najradšej zbavil. Prvá spievaná vec na albume je The hermit. Opäť je založená na akustickom klasicírovaní. Star of Sirius zdanlivo nevybočuje z pokojných vôd, kam v tejto fáze album zabŕdol, predsa len však má cez sedem minút, takže občas sa aj rozbehne. Krátka krehotinka The lovers slúži ako intro k monumentálnemu záveru Shadow of the Hierophant. Áno, aj ja pochválim perfektný ženský vokál Sally Oldfieldovej. Z vynikajúcej veci sa tak stala božská a už len kvôli tejto skladbe sa album oplatí vypočuť.

Neposúdim originálnu nahrávku, ale CD (remaster z roku 2005) má veľmi dobrý zvuk, čo tiež prispieva k skvelému hudobnému zážitku. Tento album sa mi páči stokrát viac, než celý Selling s Gabrielom dokopy. Má celistvú a neopakovateľnú atmosféru, ktorá ma oslovila. Pôvodne som váhal, koľko hviezd dám, ale asi nič nepokazím, keď to bude nič nehovoriacich päť.

P.S. Ako bonusy boli neprekvapivo zvolené dve najlepšie skladby albumu, živá Ace of wands a predĺžená verzia Shadow of the Hierophant.

reagovat

PaloM @ 24.08.2009 09:08:44
hejkal, dobre si vybral. Tu >> odkaz čo je vlastne obchod pri múzeu Hummela v centre BA, nakúpiš jeho diskografiu po 8,3 až 11,5 eur. Kúpil som si prvé 4. Všetky CD, čo sú v diskografii na Progboarde, sú výborné. Najradšej mám Spectral Mornings a Defector, potom Voyage of Acolyte. Práve prvotina mi dlho vadila, že sa veľmi podobá na Genesis. V prospech albumu je i to, že ukazuje, ktože vlastne bol hlavným aktérom soundu 1971-75. Nakoniec, mojej manželke sa páči najviac zo sólo Hackettov. Je to PÁN gitarista.

PaloM @ 24.08.2009 09:19:47
P.S. Spomínané prvé 4 albumy po 8,3 eur sú výborné remastre z r.2005, možno i ďalšie.

Brano @ 25.08.2009 18:42:12
Album je výborný,to bez pochýb,ale predĺžená bonusová verzia Shadow of the Hierophant mi ide poriadne na nervy.Stále opakujúci sa ten istý motív do osprostenia.Aj tu platí:menej je niekedy viac!

12.01.2008 mikepis
4 stars

ortdoxni fanuskovia gabrielovskych genesis povazuju tuto platnu za neoficialnu dalsiu studiovu platnu genesis po Lamb. je tam vsetko - chmurna atmosfera, snive rozlozene akordy akustickej gitary hacketta, a do toho melotron. chyba uz len gabriel.
cele to vrcholi v kompozicii Star of sirius ktora silne pripomina Selling...


reagovat

07.12.2005 Gattolino
5 stars

Steve vytvořil svůj debut po skončení turné k The Lamb, která byla přeci jen až na pár nesporně prokazatelných věcí (Hairless Heart, Cuckoo Cocoon) dílem tvrdého jádra Banks - Collins - Rutherford. Hackett, který samotným Jehnětem nebyl nikdy příliš nadšen (neboť inklinovalo trochu jinam od jeho představ) v té době skládal "do šuplíku", a po Peterově odchodu se pustil do sóla, i tak trochu z obav ohledně budoucnosti Genesis. Jeho dílo jakoby organicky vyrůstalo a navazovalo spíše na Selling England, kam přispěl nádhernými instrumentálními kompozicemi. S mírným zjednodušením mi připadá, že na Voyage je zhuštěná esence toho, co odlišuje Selling od The Lamb, jako by Steve ze sebe vysypal všechny své ideje, které se nehodily ke strohé, mnohem méně nebeské atmosféře Jehněte. Možná, odvázán z řetězu společné vzájemné cenzury,trochu zabředl do vlastního materiálu, ale pro milovníky jeho krystalických dávnověkých hudebních struktur je to doslova ráj. Naopak by šlo stejně říci, že nesvazován druhými, vytvořil věci zcela mimořádné. Hands Of The Priestess by se vydrželo poslouchat nejen pár minut, a Star Of Sirius Vás odnese tak dokonale mimo realitu, že se člověk cítí být skoro součástí všeho. Nazval bych to skoro moderní duchovní hudbou. Shadow Of The Hierophant je neskutečná. Tímto albem se Steve dostal do kategorie autorů geniálních prvotin. A tady je také patrné, jak právě jeho duch a aranžérské ideje tvořily legendární sound Genesis, který bez něho rychle ztratil tento magický rozměr. Debut dodal Stevovi síly k tvorbě dalších skladeb Genesis, např. Entangled, Los Endos, Blood On The Rooftops, nebo instrumentální paráda na druhé straně Wind. A koneckonců, nejhezčí na jinak zcela odrodilém Dukeovi je místo, kdy v instrumentálce Duke´s Travel vygraduje Mikeova (nebo živě Darylova) kytara do plačtivého vzepětí které je prostě ..... hackettovské.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
Gattolino, hejkal, Petr87, Snake, EasyRocker, steve, PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
mikepis, kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000