Hackett, Steve - Defector

Hackett, Steve - Defector - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1980

Tracklist:

1. The Steppes (6:04)
2. Time to get Out (4:11)
3. Slogans (3:42)
4. Leaving (3:18)
5. Two Vamps As guests (1:58)
6. Jacuzzi (4:35)
7. Hammer in The Sand (3:09)
8. The Toast (3:41)
9. The Show (3:40)
10. Sentimental Institution (2:32)

Total Time: 36:50


Obsazení:

Steve Hackett / guitar, vocal, Optigan, Roland GR
Nick Magnus / keyboards
John Hackett / concert and Alto flute
Pete Hicks / vocal
John Shearer / drums & percussion
Dik Cadbury / bass, vocal

 
25.12.2019 EasyRocker
4 stars

Ani mág, který patří na artovém poli na piedestal, se nemohl vyhnout konfrontaci dobou, která rokem vydání fakticky začínala. Synti, klávesy, programované bicí a další mašinky. Vykročil vpřed, ale jako Andy Latimer opatrně, s jemu vlastní vizí a citem.

The Steppes je toho potvrzením - slučuje hackettovskou zasněnost a hravost s přímočarými, zjednodušenými 4/4 bubny. S osmdesátky zcela smířena už plyne hitová Time to Get Out, kde řádí mašiny Optigan a Roland GR i basovka jako vyrvané z pout. Slogans - chaos versus typicky zpívající kytara. Obskurní průsečík mě nikdy moc nezaimponoval. Odměnou pro trpělivé staromilce je fantaskní a mrazivá trefa Leaving. Nick Magnus se s čistým klavírem blýskne v drobné Two Vamps As Guests. Že Steve stále ohromí křehkou dojemností a citem, dokládá Jacuzzi - krasojízda s čarovnými flétnami Johna Hacketta. Jako o pětiletku zpět se pak ocitáme i v klasicizujícím skvostném "flashbacku" - Hammer in the Sand. Také The Toast má díky snivým dechům a křehkému hlasu ještě starou atmosféru, synťákem jen lehce naředěnou. The Show je hudebně drsným chladným návratem do 80tek s Cadburyho drtící basou. Ten veletoč od kousků předchozích je i na mě příliš prudký a šokující
No a swingový úlet Sentimental Institution a heavy nakládačku Hercules Unchained zkrátka musíte s nadhledem vstřebat, nebo rozcupovat. Pochválit ale nutno vyvedený, informačně i obrazově hutný remaster.

Oproti prvým, striktně artovým dílům, vydává se Defector tak za třetiny už jasně z jeho bezpečných lovišť. Stalo se komerčně dosti úspěšným a nemyslím, že by mistr autorsky zchřadl. Jde zkrátka o jiný přístup, jak vysvětluje i v bookletu. Ale stále má dost momentů, které vás nepustí od sluchátek.
reagovat

EasyRocker @ 25.12.2019 14:27:11
Omlouvám se, u Sentimental Institution jsem asi dvakrát zaklikl CTRL+V, bohužel. Moc bych poprosil o odmaz jednoho "exempláře", díky moc.

EasyRocker @ 25.12.2019 14:37:28
Správné znění:

No a swingový úlet Sentimental Institution a heavy nakládačku Hercules Unchained zkrátka musíte s nadhledem vstřebat, nebo rozcupovat.

Mohyla @ 26.12.2019 09:47:56
Je!

horyna @ 26.12.2019 16:52:25
Pro mne už tahle deska taková sláva není. Některé skladby jakoby tápali a hledali místo, kudy se mají v těch osmdesátkách prodírat. První trojice je pro mne nenapodobitelná.

EasyRocker @ 26.12.2019 20:15:49
Tak debut je u mě absolutně kultovní, ty první tři a To Watch the Storms jsou u mě zkrátka top.

Tomáš Rojt @ 29.12.2019 16:58:12
Defector je pro mne osobně poslední album první části Hackettovi diskografie , které si ještě drží docela slušnou úroveň . Nová éra , kterou mimochodem velmi žeru 😊, začíná až v roce 1999 albem Darktown a pokračuje v podstatě dodnes.

05.12.2016 horyna
3 stars

Jako by síly a nadání začaly s touto nahrávkou Steva Hacketta postupně opouštět. Kouzlo imaginace se pomaloučku rozplývá, rozpadá do neznámých osmdesátých let, která podobnému druhu hudby rozhodně přát nebudou. Je tu pořád ještě silná skladatelská základa, kterou vidím v položkách č.1, melodickými omotávkami a potemnělou aurou vybavené The Steppes, i v překrásné tajemné čtyřce Leaving, která by mohla ležet na kterémkoliv z prvních Steveových alb. Upíří hosté na nás vykouknou s položkou číslo pět a filmový kinematograf se roztočí v Jacuzzi. Brahms, možná i Schumann "líbali" autora při nápadu klavírní linky v miniaturce Hammer in The Sand, pohádku nám převypráví The Toast a Ondrovi Havelkovi i s frakem vypadne z oka desátá Sentimental Institution. Zbytek, tudíž nejmenované skladby mě už k tvorbě Hacketta příliš nepasují, zní na jeho tehdejší poměry značně moderně, vlastně osdesátkově futuristicky. 3,5*

reagovat

steve @ 06.12.2016 11:26:41
Albem Defector kytarista pozvolna opouští snivou náladu hudby kterou předkládal v Genesis a na svých solovkách po selá sedmdesátá léta. Je to řekněme labutí píseň první čtvrtiny jeho kariéry. V hodnocení bych o jednu hvězdu přitlačil.

PaloM @ 06.12.2016 11:34:43
Ja by tomu 4 hviezdy dal, v zbierke má prvé 4 CD a to znamená, že sa mi Defector páči :-) Ale súhlasím s vami, na dlhšiu dobu posledná dobrá štúdiovka (v chronologickom radení).

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
kaktus, luk63, EasyRocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
horyna, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000