Gong - Shamal

Gong - Shamal - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

Wingful of Eyes 6.20
Chandra 7.18
Bambooji 5.13
Cat in Clark's Shoes 7.43
Mandrake 5.04
Shamal 9.00


Obsazení:

Mike Howlett: Bass, Vocals
Didier 'Bloom' Malherbe: Tenor & Soprano Saxophones, Flutes, Bamboo Flutes, Gongs
Mireille Bauer: Marimba, Glockenspiel, Xylophone, Assorted Percussions & Gongs
Pierre Moerlen: Drums, Vibraphone, Tubular Bells
Patrice Lemoine: Pianos, Organ, Mini-Moog Synth
Steve Hillage: Guitars (Bambooji & Wingful of Eyes)
Miquette Giraudy: Vocals (Bambooji)
Sandy Colley: Vocals (Shamal)
Jorge Pinchevesky: Violin (Cat in Clark's Shoes, Bambooji,Shamal, Chandra)

 
08.11.2017
5 stars

Shamal je dílem neúčasti Daevida Allena o dost jinde než předešlé desky Gongu. To co kapelu odlišovalo od ostatních je zvláštní hippie rozpustilost, ztřeštěnost i nekonzistentní vesmírný koncept. Tyto postupy vymizely a jako náhradu tu máme profesorský jazzrock. Ze začátku mě překvapila účast Nicka Masona za producentským pultem, ale musím uznat že Gong snad lepší zvuk nikdy nenašli.

Jako celek album funguje organicky dokonale, vyčnívá etnické Bambooji a parádní tango skryté uvnitř Cat in Clark's Shoes , ale je velice obtížné se v něm zachytit a orientovat. Obsahuje hodně fines a vychytávek, velké tempové zvraty a nástrojové přesmyčky. Jazzově složité proporce se střídá v nekonečném koloběhu a deska upomíná na podobně orientované Weather Report, v těch můžete taky snadno zabloudit.

Průzkum alba Shamal je jako průlet nekonečným a překrásným vesmírem. Občas se na něj rád vydávám.
reagovat

PaloM @ 08.11.2017 09:47:16
Opäť, jedna zo stručných a jasných recenzií, aké mám rád. Vďaka.
Už som písal pri predošlých recenziách na Gong, že práve Shamal a ďalší vývoj (Pierre Moerlen's Gong) mám rád. Tie predošlé albumy ma nebavili.

pinkman @ 08.11.2017 12:05:31
Pěkná poeticky psaná recenze se kterou nemám problém se ztotožnit. Gong tu vidím málo, o to však raděj.

northman @ 08.11.2017 15:30:37
Výborné album, které díky neúčasti Daevida Allenaje takové normální, není tam ta ztřeštěnost a bláznovství. Mám radši Allenovské období, Shamal je přelomový, tady se ještě vyskytují takové mírné úlety ala starý Gong, ale jako celek je to tehdy módní jazzrock. Skutečně výstižná recenze, nejmenoval jsi úvodní skladbu Wingful of Eyes, tu mám hodně rád.

22.04.2012 Petr Gratias
5 stars

Skupinu mezinárodní skupinu Gong jsem poznal jako člen Jazzové sekce SH ČR prostřednictvím výtečného magazínu Jazz Bulletin. Zaujal mě o nich profilový článek a začal jsem se pídit po hudbě této kapely. Shodou okolností mi pak jeden překupník sehnal právě album Shamal, které bylo první, jež jsem z jejich diskografie poznal a postupně jsem se seznamoval s dalšími hudebními projekty, které tato kapela vytvořila. Byla to vpravdě vzrušující cesta do hudebního dobrodružství, které mě zcela pohltilo…..

WINGFUL OF EYE – zajímavý úvod na baskytaru, doprovázející snívá flétna, sonizující maimba a etnicky znějící rytmika. Některé postupy, jakoby vzdáleně připomínaly Franka Zappu, ale je to jen prchavý okamžik. Dále se hudební téma odvíjí v téměř meditativně znějící poloze. Jako bych slyšel vliv neevropského hudební kultury, řekl bych arabské hudby. Vokální složka přechází v dlouhý až astrální tón, pak ale bicí rázně výtečnými breaky nastoupí do terénu a hudba má dravější a ostřejší kontury, včetně výraznější elektrické kytary. Téma se posouvá k osobité variantě fusion music, ale pojímané jiným způsobem než v USA. Kytarová přediva akustického nástroje přeznívají s elektrickým pianem za tajemného šumotu percussion. Zpívaný hlas zní jasně a srozumitelně a má otevřený barevný sound. Zajímavé kombinace flétny, akustické kytary a marimby zvolna odvádějí první skladbu k závěru. Hodně působivé…..

CHANDRA – úder do gongu a bubenické jemnůstky v technicky precizních rytmických obrazcích – tak tohle je Pierre Moerlen, velmi zajímavý a kreativní hráč, na baskytaru hraje Mike Howlett – technicky výtečně vybavený hudebník a také na albu skvěle zpívá a pak už se jednotlivé nástroje výtečně propojují – Mireille Bauer hraje na marimbu a xylofon a Didier Malherbe na saxofon. Skladba fascinuje zejména po rytmické stránce. Není zde žádný santanovský odkaz, ale zvláštní rytmická přediva, ukotvena v jazzrockových polyrytmech, do kterých Patrice Lemoine hraje na bzučivý Moog synthesizer. A samozřejmě i elektrické housle Jorge Pinchevského, který sem vkládá zajímvě znějící téma. Nějaké ty zappismy zde opět vnímám, ale asi se o to hlavně „stará“ Mireille Bauer (podobně jako Ruth Underwood u Franky Zappy). Muzikantsky výborně pojednané téma. Všechno do sebe jedinečně zapadá a výsledný efekt je velmi účinný. Kreativní a proměnlivé s řadou zajímavých nápadů….

BOMBOOJI – svištění astrálního větru přivádí zádumčivou Malherbovu flétnu. Mireille Bauer je zde opět se svým xylofonem, ale že zde ještě jedna dáma – hostující Miquette Giraudy. Její průrazný vokál se do tématu krásně hodí. Hudební téma má v sobě dvě tváře – ta jedna mi připomíná historizující hradní hudbu a druhá spíš nějaké arabské téma, které se následně vkliňuje do adresnějšího dynamického tvaru. Dalším hostem je zde bývalý člen – superkytarista a a vizionář Steve Hillage. Kytarové téma je hodně proměnlivé a nezapomíná přitom prošlapovat wah wah pedál. Vzápětí zde máme nějaké prvky etnické hudby. Percussion, flétna a marimba a zádumčivé tóny flétny zastiňuje svištící zvuk pouštního samumu, který posléze ovládne nekonečný prostor

CAT IN CLARK´S SHOES – baskytarové skoro až funkové proměny výtečně prolínají s bicími základy téhle skladby. Tohle je opravdové fusion v bytostném slova smyslu. Je zde cítit jazz, rock, etnická arabská hudba… tohle všechno je hrané s jedinečným nasazením a hráčskou barvitostí. Soprán saxofon, elektrické piano, bicí nástroje, baskytara, percussion, elektrické piano tady vzájemně šlapou ve velmi rychlých rytmických proporcích. Formálně asi nejkomplikovanější hudební instrumentální téma na albu. Tohle do mě vtlačuje silná energetický potenciál a já cítím úžasnou energetickou sílu, které z téhle hudby sálá. Ale žádný chladný akademismus, ale plnokrevná a emocionální varianta hudby. Elektrické housle zde řádí ve velkém stylu. Úžasné rytmické akcenty a důrazné proměny v harmonické struktuře. Tohle je hudba opravdových hráčů, kteří studovali hudební formu a ovládají svoje instrumenty s mimořádnou erudicí. Vůbec se nestydí vložit sem trochu ironie a nadsázky v podobě tanga a kavárenské hudby, kterou by tady nikdo neočekával, s nezřetelnými hlasy v pozadí. Velký prostor pro Pinchevského a Malherba, až ovšem Moerlen rozjede svou rytmické hřmění v úžasných technických finesách a kapela se vrací opět do svého fusion. Opravdu famózní.

MANDRAKE – tubular bells s krásně přeznívajícími tóny a opět výtečná práce percussion, bicích nástrojů, zvonečků a je tady opět Malherbova flétna a dsalší skladba má uvolněnější a konejšivější atmosféru. Neuspává, ale je velmi hladivá a vznešená jistou majestátností, bez nějakého falešného patosu. Moc příjemně se tyhle hudební obrazce spojují a také poslouchají… Téměř rockově dravěji se tady najednou objeví opakující se schéma, kde se odvíjejí hned tři hudební roviny. Po jedné jede rytmika bicích a baskytary, po jedné melodika saxofonu a po třetí proměnlivé percussion. Opětně zklidnění vrací instrumentální skladbu do prvotní polohy, kde Moerlen čeří rytmické struktury gongem, činely a přechody na tympány za odeznívajícího tónu flétny….

SHAMAL – tohle je jazzrock jako zvon. Howlettova baskytara hraje přesně jako metronom a Moerlenovy bicí nástroje dotvářejí správný funkový základ, ale je zde i sonické Lemoinovo elektrické piano a instrumentální prim zde hraje melodické téma Malherbova sopránsaxofonu a tenorsaxofonu. Sférický zvuk hammondek zazní jako nekonečně znějící vesmírné echo a také zde máme další hostující zpěvačku Sandy Colley, která se propojuje s Howletovým hlasem. Dotváří spíš svým sopránem atmosféru, než by zde nějak vyčnívala. Mireille Bauer opět na marimbu a Pinchevski je opět ve hře nádherný houslovým vstupem, znovu potvrzujícím jeho klasické vedení smyčce. Opět mi nezbývá, než mluvit o řadě barvitých hudebních a rytmických kreací s nádech funku, který vstupuje do fusion. Moerlen je opravdu Pan bubeník a Malherbe zde v určitých fázích zapojením elektroniky až destruktivně zkresluje zvuk saxofonu a Sandy Colley jakoby dorecitovávala text skladby. Rytmická struktura skladby, do značné míry potlačuje její přítomnost. Gong jsou prostě především instrumentální a navíc špičková hudební skupina a hned toto album mě opravdu dostává…..

Album Shamal produkoval bubeník Pink Floyd – Nick Mason, který si potřeboval odpočinout od artrockových principů a odbočil zde do totálně odlišných hudebních vod. Jeho producentská práce s kapelou udělala opravdu famózní hudební téma.
Fakticky zde legitimní členství zastupují Moerlen, Howlett, Malherbe, Lemoine a Bauer…. Hillage, jeho žena Miquette Giraudy, zpěvačka Sandy Colley a houslista Pinchevski zde „pouze“ hostují.
Na rozdíl od předešlých alb hudba zhutnila a posunula se více k jazzrockové fusion, ubylo psychedelických legrácek Daevida Allena a astrálních hudebních vizí. Tohle mě ale nějak výrazněji nezneklidnilo, album je určitě zralé na pět hvězdiček!
reagovat

PaloM @ 22.04.2012 12:09:05
Shamal je pre mňa úvod do Gazeuse (1977) a Expresso II, vrcholné diela Gongu. Doteraz som neprišiel na chuť úvodnej, excentrickej a experimentálnej hudbe D.Allena, diskografii do r.1974. Zato ľahšie stráviteľná verzia Pierre Moerlen's Gong sa mi páči.
Petr, díky za recenziu, Gong si zaslúži pozornosť.

Petr Gratias @ 22.04.2012 21:04:33
Zdravím, PaloM...
díky za pozornost a postřehy....
Chtěl jsem zapolemizovat s Voytusem.

Story o Gongu, které napsal velmi sofistikovaně Voytus (kterému chci tímto poděkovat) je velmi rozsáhlé a plné zajímavých informací.
Jedna věc mi ale v textu nesedí:
Daevid Allen nemůže být nijak příbuzný s bubeníkem
křestního jména Laurie!
Jeho příjmení je ALLAN a nikoliv ALLEN.
LAURIE ALLAN hraje mj. na bicí na albu Roberta Wyatta
Rock Bottom a tam je jeho jméno jasně determinováno.

kedul adnavs @ 22.04.2012 22:53:30
Tahle deska deska znamenala v kariéře Gongu dost zásadní změnu. Po překvapivém odchodu dosavadního otce kapely, Daevida Allena a jeho dodnes věrné Gilli Smith, se postavil (či spíše posadil) do čela tohoto ansámblu, bubeník Pierre Moerlen a od té chvíle bylo všechno zcela jinak.
Deska Shamal byla prvním produktem pozměněné kapely a byla to změna docela radikální, i když vlastně ne až tak docela. Podobným vývojem, od psychedelie k fussion, si prošli o něco dříve i spříznění Soft Machine, se kterými měl svého času Daevid Allen, rovněž co do činění, takže tu určité souvislosti přece jen jsou.
Ale abych zbytečně neodbočoval - každopádně se jedná o dobře poslouchatelné dílko, které si člověk i po létech rád připomene.

Petr Gratias @ 23.04.2012 08:54:15
Zdravím, Kedule Adnavsi...
ano, ten příměr se Soft Machine je hodně trefný.
Také oni absolvovali výraznou proměnu od psychedelických odnoží jazzu, rocku a blues k fusion music, s tím rozdílem, že u nich byla hudba ryze instrumentální, zatímco Gong se lidskému hlasu nebránil...
Stejně jako ty i já se rád vracím k jejich hudbě, zejména když si uvědomím, jaký hudební balast se nabízí v drtivé většině dnešním posluchačům a od mládí se mrzačí jejich estetický hudební vkus...
V Polsku je například jiný vývoj... Poláci mají vypěstovaný velmi silný vztah k jazzu, soulu, rocku, blues... a hudebních klubech i na menších městských scénách tahle hudba patří k součásti jejich kulturního podvědomí...
U nás se činí jisté snahy, aby tomu tak bylo i tady, ale posluchačská vyspělost je u nás bohužel stále na dost nízké úrovni...
Míním tím ten hlavní mainstreamový proud, který je díky vlivu médií nepoučitelný...
Zdravím!

ackerman17 @ 04.05.2012 19:13:34
Naprosto skvělé album, tohle je přesně styl hudby, který mi sedí. Málokteré album mě chytne hned na první poslech, ale Shamal je právě výjimka potvrzující pravidlo. Navíc spojení mých tří nej nástrojů (housle, saxofon, flétna), prostě není co dodat...
Velké plus vidím v tom, že tato deska je jediná, kterou od Gongu znám :) Když k tomu připočtu podobnou "neznalost" všemi zmiňovaných Soft Machine, tak mě čeká ještě spousta práce. Říkám si, jestli se mi někdy povede poslechnout vše, co by mě zajímalo. Bohužel pochybuju... :(

Petr Gratias @ 04.05.2012 21:12:37
Zdravím, Ackermane17...
potěšila mě Tvoje reakce na album Shamal
i Tvoje přístupy a názory.
To není úplně obvyklé.... nesetkávám se s tím.
Při objevování SOFT MACHINE přeji stejnou míru dychtivostí a zvídavosti, opravdu to stojí zato
a dál bych Tě nasměroval na BRAND X, ISOTOPE, BRUFORD, NUCLEUS a mírně i U.K.....
Zalíbil se mě Tvůj v této době hodně ojedinělý zájem
o britskou fusion music.
Očekávám Tvoje recenze...
Mám z toho radost (i za Tebe).
Zdravím!

ackerman17 @ 05.05.2012 11:37:17
Díky, Petře.
Brand X mám v plánu a o Nucleus jsem slyšel samou chválu (i na progarchives jsou hodnoceni sakra vysoko), takže si je přidám do "fronty" :) Poohlédnu se i po Isotope a Billu Brufordovi. Jak jsem psal, mám toho hodně před sebou :)
Už jsem rezignoval na kompletaci diskografií svých oblíbenců, protože to bych zůstal jen u nich... Proto jsem se rozhodl začít objevovat pro mě nové, ale přitom hodně ceněné kapely právě typu Gong, Soft Machine, Tebou doporučené Brand X apod. Hodně zvědavý jsem třeba i na Manfred Mann Chapter III. Výhodou je, že jsem stoprocentně přesvědčený o kvalitách těchto interpretů a tím pádem mě nemohou zklamat.
To, že je můj zájem o (nejen) britskou fusion ojedinělý, je velice smutné. Přitom si osobně dovolím tvrdit, že v té pomyslné progresivní škatulce jde o naprostý TOP.

luk63 @ 05.05.2012 18:39:51
Jenom k NUCLEUS: Byly dvě kapely tohoto názvu. Zde je jistě myšlena britská jazzrocková, nikoliv kanadská, kterou máme na PB od hejkala.

zdenek2512 @ 07.01.2013 06:56:35
Parádní recenze skvělé desky od Gongu i když mně se více líbí trilogie, z ní nejvíce Flying Teapot a Camembert Elecrique z nových Zero to Infinity. Ty prrvní desky jsou takové více zappovské. Chtěl bych vás rovněž pozdravit, protože jsme stejný ročník, byl jsem členem JS SH a taky na legendárním koncertu Art Bears roku 1979 v Lucerně v Praze. Možná tomu nebudete věřit, ale líbí se mi skoro stejné kapely ( zbožňuji Beatles a Led Zepp) jako vám krom ( Uriah Heep,Porcupine Tree a alba Wish You Were Here). Zajímala by mě vaše recenze alb Sonic Youth a alba Children of God od Swans. Ještě jednou zdraví a hodně dobrého bigbítu.

PaloM @ 08.01.2013 13:48:43
Petr Gratias sa porúčal, jeho nových recenzií sa na Progboarde nedožiješ.

zdenek2512 @ 09.01.2013 13:40:53
PaloM: Díky za zprávu, doufám, že se mu nestalo to nejhorší. Já psát recenze neumím, pouze co se mi líbí a nelíbí. U P.G. se mi líbilo jak dovedl vystihnout album tak jak kdysi psával Vlček v JAZZ bulletinu, nebo i J. Černý. Kamarád má skoro všechny CD od Gongu včetně solových alb Daevida Allena a Gilly Smith. Jestli jsi neslyšel tak si poslechni Zero to Infinity to je cca z roku 2000 a parádní album.

07.11.2010 luk63
4 stars

S předchozí deskou You skončila nejen trilogie Radio Gnome Invisible, ale i první a nejvýznamější hippie space rocková inkarnace Gongu. Řadu personálních pohybů prodělala tahle zajímavá parta už dříve, ale zde poprvé chybí její zakladatel a podivín, Australan Daevid Allen, a také zpěvačka Gilli Smyth.

V produkci Nicka Masona tak vzniklo album plné nápaditého progresívního jazzrocku s asijskými vlivy ve skladbě Bambooji (v ní a ve Wingful of Eyes ještě slyšíme kytaru Steva Hillageho, který povzbuzen úspěchem svého LP Fish Rising nastupuje sólovou dráhu). Desce dominují dechové nástroje Didiera Malherbea, příjemné jsou housle hostujícího Jorge Pincheveskyho. Osobně mám hodně rád celé album, vždy se těším na Cat in Clark's Shoes, v jejímž závěru je zábavná tango pasáž.

Jako celek se Shamal velice dobře poslouchá, pořád tam je malinko toho původního Gongu, ale převládá silný příklon k mistrně odvedenému jazzrocku, jaký ale v té době hrála řada dalších kapel. Z tohoto pohledu deska postrádá originalitu a význam svých předchůdkyň a to je v mých očích opravdu jediný důvod, proč jí nedám maximální ohodnocení.
reagovat

PaloM @ 07.11.2010 12:45:51
Spolu s Gazeuse ! a Expresso II najlepšie veci, čo nahrali. Možno aj preto si nedal 5 hviezd, lebo tie ďalšie mnou menované si to naozaj zaslúžia. A tiež Live 1980. Pierre Moerlen's Gong je vynikajúci pre uši, hráčske kvality Pierra ocenil napr. Mike Oldfield.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Petr Gratias, zdenek2512,
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
luk63
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Gong

Gong
1969
Magic Brother

Gong
1971
Camembert Electrique

Gong
1971
Continental Circus (Soundtrack)

Gong
1973
Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1)

Gong
1973
Angel's Egg (Radio Gnome Invisible, Pt. 2)

Gong
1974
You

Gong
1975
Shamal

Gong
1977
Gazeuse (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1977
Live Etc

Gong
1977
Gong est Mort, Vive Gong (Live)

Gong
1978
Expresso II. (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1978
Floating Anarchy Live (Planet Gong)

Gong
1979
Downwind (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1979
Time is the Key (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1979
About Time (New York Gong)

Gong
1979
Fairy Tales (Mother Gong)

Gong
1980
Live (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1981
Leave it Open (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1981
Robot Woman (Mother Gong)

Gong
1982
Robot Woman 2 (Mother Gong)

Gong
1986
Breakthrough (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1986
Robot Woman 3 (Mother Gong)

Gong
1988
Second Wind (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
1988
Buddha's Birthday (Mother Gong)

Gong
1988
Fish in the Sky (Mother Gong)

Gong
1989
GongMaison

Gong
1990
The Owl And The Tree (Mother Gong with Daevid Allen)

Gong
1990
Live at Sheffield 1974

Gong
1990
Live au Bataclan 1973

Gong
1991
Wild Child (Mother Gong)

Gong
1992
Shapeshifter

Gong
1993
Live on TV 1990

Gong
1993
She Made the World Magenta (Mother Gong)

Gong
1994
Eye (Mother Gong)

Gong
1994
Tree in the Fish (Mother Gong)

Gong
1995
Camembert Eclectique (Compilation - Unreleased Material)

Gong
1995
25th Birthday Party (Live 1994)

Gong
1995
The Peel Sessions 1971 - 1974

Gong
1998
Family Jewels (Compilation 1987 - 1998)

Gong
1998
Full Circle (Pierre Moerlen's Gong, Live 1988)

Gong
2000
Zero To Infinity

Gong
2000
Live 2 Infinitea

Gong
2002
Glastonbury Fayre 1971 (Live)

Gong
2004
Acid Motherhood

Gong
2004
Pentanine (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
2005
Live in Sherwood 1975 (Pierre Moerlen's Gong)

Gong
2006
In the 70's (Live)

Gong
2009
2032

Gong
2014
I See You


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000