Gillan, Ian - One Eye To Morocco

Gillan, Ian - One Eye To Morocco - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2009

Tracklist:

01) One Eye To Morocco (Gillan/Morris)
02) No Lotion For That (Gillan/Morris)
03) Don't Stop (Gillan/Appleby)
04) Change My Ways (Ian Gillan)
05) Girl Goes To Show (Gillan/Morris)
06) Better Days (M. L. Jackson)
07) Deal With It (Gillan/Morris)
08) Ultimate Groove (M. L. Jackson)
09) Sky Is Falling (Gillan/Morris)
10) Texas State Of Mind (M. L. Jackson)
11) It Would Be Nice (Gillan/Morris)
12) Always The Traveller (Gillan/Morris)

Originally released Edel Records (UK) & Eagle Records (US), March 2009
Recorded March/June 2008
Produced, mixed and mastered by Nick Blagona


Obsazení:

Ian Gillan - vocals
Michael Lee Jackson - guitars
Rodney Appleby - bass
Howard Wilson - drums
Steve Morris - guitars
Joe Mennonna - saxophones
Lance Anderson - Hammond organ
Jesse O'Brien - keyboards

 
31.08.2018 horyna
5 stars

Ani recenze, ani žádné bodování? Kam se poděli všichni fanoušci Deep Purple a Iana Gillana? Lidé dobří, cožpak nikdo z vás nezná tento totální Ianův majstrštyk? Chápu, že Gillan není párpl a na sólové dráze nikdy netáhl tolik, jako ve stroji značky DP. Ať už jej mazal Blackmore nebo Morse, tahle kapela patří k hudebním dějinám stejně neodmyslitelně, jako dinosauři k druhohorám. Její nesmazatelný otisk se vryl snad každému, hudbou jen trochu políbenému cestovateli. V kapele se za dobu její existence vystřídalo několik skutečně výrazných osobností a takřka každý postupně rozběhl tu více, tu méně úspěšnou dráhu sólovou. Ani Ian Gillan nebyl výjimka.

První desky byly překvapující, spíše než hard rock mezi drážkami nalézáme nablýskaný fusion. To ale nebyl styl, který by jeho věrní chtěli počuť a po pár pokusech se zpěvák vrací ke svému kopytu. Do světa vypouští několik, kvalitou rozkolísaných hard rockových záležitostí. Když je mimo svou domovinu podruhé, není žádným problémem potykat si s hard'n 'heavy a dát tím na srozuměnou, že se s jeho temperamentem bude v budoucnu muset počítat. Až Blackmore odchází nadobro, v DP je konečně klid a tvůrčí míza může proudit zase naplno. Teď není důvod odcházet na sólovou dráhu. Ale Gillanovi zahálení nesvědčí a tak ještě jednou navštíví studio bez svých kumpánů z mateřské kapely. Je to v roce 2009, kdy jeho soubor už čtyři roky studiově pauzíruje a Ian se rozhodne natočil velkolepé multižánrové album.

Zpěvák se nanovo obrací se ke své jazzové minulosti, deska zní krásně uvolněně a velmi pestře. Můžeme ji chápat jako bilanční album člověka na sklonku svého života, který se snaží bavit sebe i své okolí. Radost z hraní a dobrá nálada se z alba linou jako příjemná vůně z právě upečené bábovky. Titulní skladba se takřka ihned noří do vod fusion. Mistr se pohybuje pomaloučku, našlapuje jenom zlehka, čemuž napomáhají tvořivé perkuse a brnkající akustika. Východem provoněné saxofonové sólo a smyčcové tahy s ozvěnou velkých Beatles, to všechno pěkně naroubované na kostru písně jen umocňuje její mimořádný zážitek.

No Lotion For That je příjemná dupárna lahodící uchu obyčejného rockového fanouška. Don't Stop patří mezi vrcholná čísla, opět fusion a tentokrát ve spojení se santanovskou latinou v perlivě kreativním duchu. Na začátku rytmicky nadýchané Change My Ways promlouvá skrze Ianova ústa harmonika a pátá, pomalu se plazící uhrančivá reggae záležitost Girl Goes To Show patří k nejpřekvapivějším a taky nejlepším věcem na desce. Táhlá kytarová melodie a bublající basa v povzdálí krásně domalovávají atmosféru bezstarostnosti a lelkování. Po bluesové Better Days se záhy ozvou i samply a decentní programing, Ian jde s dobou a zkouší uspět s moderněji pojatou písní Deal With It. O rozšíření alba do dalších obzorů se postarají popověji orientovaná Sky Is Falling a procítěná Always The Traveller s úchvatným sólíčkem na saxík.


Pro mě je tato deska srdcovou záležitostí, převyšující spoustu alb jeho mateřské jednotky. Vždy když ji poslouchám, přeji si, aby se ve stejném studiu a se stejnými spoluhráči sešel náš Ianík ještě alespoň jednou. 10/5
reagovat

steve @ 31.08.2018 11:42:36
Přes fusion tady pár odborníků je a já se za jednoho z nich taky rád označuju. První Gillanovi desky jsou čitelný jazzrock. Tuhle jsem kdysi slyšel jen z rychlíku, tak to budu muset po tvé recenzi horyno napravit. Jestli je to taková bomba jak píšeš.... Nechám se rád překvapit.

Zdeněk @ 31.08.2018 12:02:04
Tak nevím, už je to nějaký čas co jsem tohle album poslouchal a dost mne zklamalo. Čekal jsem něco tak osobitého jako sólová alba Roberta Planta ale to ani náhodou.
Myslím, že Ianovi to nejlíp šlape pod značkou DP.
V každém případě po čase poslechnu znovu.

pinkman @ 31.08.2018 13:53:00
Jako velký milovník Deep Purple i sólového Gillana, vlastním doma většinu jeho alb a One Eye nevyjímaje. S horynovou recenzí můžu jenom souhlasit. Jde o nesmírně barevnou muziku na stylové hranici s world music. Jedná se o nejširší Gillanův sólový záběr. Horyno, chlape ty máš nevyčerpatelný apetit.
Díky za recku.

Hikoki777 @ 31.08.2018 18:01:23
Krásně napsáno. Musím si poslechnout. Díky

merhaut @ 31.08.2018 23:29:29
Před devíti lety jsem pro musicserver napsal k albu toto:

Deskou "One Eye To Morocco podle mne Gillan uzavřel svůj kruh, vrátil se na samý počátek svého muzikantského bytí, do šedesátek i hlouběji, už ale bez ambicí oslnit svět a přebít všechny a všechno kolem sebe.
Zpívá slyšitelně pro radost, jak mu klofan slouží, žádná křeč ani trauma z toho, že staré gumy jeho hlas už do žádných výšek nevystřelí. Neláme skály, ale autentičtějšího průvodce rockovou krajinou byste dlouho hledali, najde pro vás kořeny, přinutí přemýšlet, a když vypráví ani nedutáte.
Titulní kus se vábně táhle i tetelivě line jak karavana v dáli na pouštním obzoru, "No Lotion For That" je slušnej rokec s richardsovským riffem a "Don't Stop" pro změnu perlivá latina. V usilovné rhythm&bluesovce "Change My Ways" si Ian postaru jíkne. Soulové pnutí mu vždycky sedělo, a klidně může být naroubované na reggae ("Girl Goes To Show"). Dakoťácky vrtulové letem starým světem pokračuje. "Better Days", to je blues jak z Delty, Gillan v něm skvěle odezpívá kontrastní dvojroli, párkrát sáhne dolů až někam ke Cohenovi. A u blues různých chutí a odstínů už víceméně zůstaneme, doprovodná kapela se pohodlně rozvalí ve starém stylovém pubu, upije drinků, přisune na plac hammondy a bicí, z futrálů vytáhne saxík, basu i otřískané kytary, a spustí závěrečnou sadu, při které se nádherně rozjímá, přemítá, vzpomíná, bilancuje, mlčí i notuje...
Kdo by to byl řekl, že se velcí kohouti a řvouni Plant a Gillan jednoho dne "setkají" na večírku, kde se v poklidu a bez křiku hraje a zpívá. A sám do sebe bych neřekl, s jakým gustem budu nasávat každý brnk a tón. Pro mne hudební Casablanca.
Malá douška. Vlna kašírovaného „retra“ zaplavuje hudební televizní stanice spodem i vrchem. Má to jedno velké plus, spousta mladých se – ani neví jak - naladí na kořenovou muziku, a umím si představit, jak se takovým Gillanovo dospělácké "One Eye To Morocco" líbí.

@ 01.09.2018 08:51:50
Kluci vy nejste recenzenti, vy jste básníci pera!

horyna @ 02.09.2018 10:31:06
Ano. Paralela na sólového Planta se nabízí a spojení world music, je k této nahrávce přilepené stejně pěvně, jako k těm Plantovských. Díky všem za echoes.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000