Gentle Giant - The Power and the Glory

Gentle Giant - The Power and the Glory - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1974

Tracklist:

01. Proclamation (6:48)
02. So Sincere (3:52)
03. Aspirations (4:41)
04. Playing the Game (6:46)
05. Cogs in Cogs (3:08)
06. No God's a Man (4:28)
07. The Face (4:12)
08. Valedictory (3:21)

09. The Power And The Glory (2:53) [bonus track, Terrapin and One Way CDs]

Total Time: 40:09


Obsazení:

- Gary Green / guitars
- Kerry Minnear / keyboards, cello, vocals
- Derek Shulman / vocals, saxes
- Ray Shulman / bass, violin, vocals
- John Weathers / drums, percussion, vocals

 
20.11.2017 pinkman
5 stars

Šesté album Gentle Giant lze označit jako jeden z milníků jejich tehdejší tvorby a zároveň milníků art-rockové muziky všeobecně. Kapela se snažila pokaždé přijít s maximálně progresivní účastí, ale občas nechala do své tvorby vstoupit také písničkovou formu. Tady se podobný změr nepodařil, možná ani podařit neměl a tak máme co do činění s nejnepochopitelnější nahrávkou kapely. Jazzové postupy, krkolomné rytmické zlomy a množství neprodyšných „Schoenbergovských“ prvků činí desku ne zrovna oblíbenou u svých zákazníků. Nálepka jazz-rock ji sluší stejně dobře jako postavení vedle trojice podobně zaměřených alb Wettonovského období King Crimson. Pokud máte dostatek prostoru věnovat se poslechově náročné muzice, nemusíte se obávat, že by vás mohla tato kolekce zklamat.
Momentální TOP skladba: Playing the Game
reagovat

Jarda P @ 20.11.2017 12:54:19
Pro mě končí Gentle Giant albem In a Glass House. Poté už progresivita převážila nad melodií a takovou hudbu já nevyhledávám. Prvních pět desek je vzácně vyrovnaných bez slabého místa.

@ 20.11.2017 13:00:34
to Jarda: tvá škoda, vyzkoušej Interview, nebo Missing Piece. Na nich Gentle Giant viditelně ubrali a desky z úsvitu jejich kariéry jsou postavené opět na melodice. The Power.. je špička ledovce.

Voytus @ 20.11.2017 13:34:03
Mně vždycky přišlo, že právě Power a Interview jsou nejhůř stravitelné (byť to na Interview popírají skladby Empty City a I Lost My Head, jenže je tu třeba takový Design). Naopak mezi nimi vydané Free hand považuji za "nejhitovější" a samozřejmě k tomu musím jedním dechem dodat i opomíjený Missing Piece. Jasně, že první pětice je plná neskutečné hudby, která snad ani nemůže být z tohoto světa.

15.03.2016 horyna
4 stars

Gentle Giant je ve většině případů záruka mimořádné kvality a hudební originality, před každým jejich albem smekám hluboce a vždy se soustředím jejich hudbu si užít. Nejinak je to i s albem The Power And The Glory, které jsem si právě včera pouštěl a které řadím mezi jejich nejtechničtější a nejhůře stravitelné desky.
Klávesovými a mellotronovými tóny je uvozena první Proclamation, má nápaditě poskládané vokály a rytmus, nádhera. S dvojkou je to o poznání složitější, velice komplikovaný rytmus a struktura, pokaždé se zde ztrácím :-). Naopak Aspirations patří k mým oblíbeným, jemné předivo kláves a klysické kytary navozuje romanticko renesanční atmosféru, Playing the Game patří ke klasickým položkám "gentlů", bohaté obsazení a struktura písně nenudí ani chvíli. Mezi další perly náleží i No God's a Man s velice originální kytarovou hrou a precizní souhrou vokálů. Konec obstarává trochu ráznější Valedictory, kde hammond a melottron udávají výřící rytmus ze kterého se točí hlava, jež je už tak dost přesycena tím obrovským množstvím nápadů a změn temp.

Opravdu těžko se jejich hudba popisuje, náročná je i na poslech a s přihlédnutím k jejich diskografii, mám zde krapet oblíbenější desky tak tentokrát za 4 silné.
reagovat

10.12.2007 Voytus
5 stars

Gentle Giant a jedna z jejich posluchačsky nejnestravitelnějších desek. Tahle parta se ke mně dostala poměrně nedávno, asi před rokem a půl. Měl jsem sice jeden výběr, ale ten mapoval jen období 1975 - 78. Vůbec to nebylo špatné, ale čekal jsem víc. Ale pak jsem sehnal veškeré řadovky a pár měsíců jsem neposlouchal nic jiného. Už jsem byl naučený od Genesis, E.L.P., Jethro Tull, Yes, Captain Beyond, ale tohle..!? Partička neuvěřitelně nadaných multiinstrumentalistů, která dokáže smíchat všechno se vším a pořád to dává smysl fungovala deset let a vybrušovala svůj styl desku za deskou, aby nakonec zjednodušila svůj styl a pak se prostě vytratila. The Power and the glory je pro mě jeden z vrcholů jejich tvorby. Jednotlivé vlivy všech možných stylů se zde už těžko nacházejí.
Úvodní Proclamation začíná hravým klávesovým motivem, ke kterému se připojí zpěv a posléze zbytek kapely. Jazz, rock, místy klasika, disonantní běhy v klávesách a ve vokálních harmoniích. Hudba GG je občas dost na nervy, nejde ji poslouchat jen jako kulisu.
V So Sincere se ozve oblíbená kombinace kapely - saxofon a housle - a to ještě v podivných intervalech. Zpěv je tradičně atonální ( Jak Derek Shulman, tak Kerry Minear jsou výteční sólisté ).
S Aspiration přichází zklidnění - fender piano, akustická kytara, jemný, zasněný vokál Kerryho, rytmické záseky, není to na první poslech.
V Play the game se ozve Shulberry, nástroj postavený na zakázku, něco mezi perkusním a strunným nástrojem. Ostatní zvuky lítají okolo a člověk si říká: na co tohle zahráli? Basa, klávesy...? Jinak 'nejhitovější' píseň desky.
Nervózní Cogs in cogs se prostě popsat nedá. Náhlé rytmické změny, melodie ve všech nástojích, nevíte, na co se zaměřit ( třeba basovka Raye Shulmana! Jinak také ovládá housle, trubku, kytaru, zobcovku, samozřejmě zpěv...). Střídá se tu 3/4 a 12/8 rytmus ( basa, bicí ) a do toho ještě v 15/8 rytmu kytara. A to nemluvím o spoustě jemných detailů, jako jsou například dvě tamburiny, každá v jiném kanále a každá hrající něco jiného.
No God's a man obsahuje pro kapelu typicky kontapunkticky vedené vokály, v instrumentálních pasážích i stejně zaranžované nástroje.
Jedna z mála improvizací se mihne v The face (housle, kytara).
Ve Valedictory se vrací melodie zpěvu z Proclamation, díky té atonalitě tam i sedí - kytarový riff v úvodu je fakt zabijácký! Vrací se i pozměněná instrumentální mezihra a další části.
Jako bonus je tu song The power and the glory - pokus o rádiovku? Ta věc je chytlavá na první poslech! Co tu dělá? Je to snadno přehledné! :-)...
Je těžké popsat něco nepopsatelného. Neznám podobnou kapelu. Další, čím se od zbytku art-rockových kapel odlišují, je délka skladeb - nejdelší nedosahuje ani sedmi minut. Jenže o to víc do nich dokázali vměstnat nápadů.


reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Voytus, pinkman
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
kaktus, horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000