Gentle Giant - Octopus

Gentle Giant - Octopus - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1972

Tracklist:

01. The Advent Of Panurge (4:45)
02. Raconteur Troubadour (4:03)
03. A Cry For Everyone (4:06)
04. Knots (4:11)
05. The Boys In The Band (4:34)
06. Dog's Life (3:13)
07. Think Of Me With Kindness (3:31)
08. River (5:52)

Total Time: 34:15


Obsazení:

- Gary Green / guitars, percussion
- Kerry Minnear / all keyboards, vibraphone, percussion, cello, Moog, lead and backing vocals
- Derek Shulman / lead vocals, alto saxophone
- Philip Shulman / saxophones, trumpet, mellophone, lead and backing vocals
- Raymond Shulman / bass violin, guitar, percussion, vocals
- John Weathers / drums, percussion, xylophone

Many thanks to Martin Rushant for laugh coinspin and variable speed oscillator, and Mike Viccars, Moog operator.

 
20.11.2017 pinkman
5 stars

Octopus je poslední nahrávka na které se podílí kompletní Schulmanovská bratrská trojice. Zaujetí staroanglickou renesanční dobou se přetavuje v nespočet čarokrásných melodií, podpořených ohromující nástrojovou pestrostí. Vše spolu krásně ladí a souzní a přitom jde pořád o velice náročnou hudbu. Gentle Giant byli mistři v propojování zdánlivě nespojitelných motivů do jednoho funkčního celku a ten se na Octopus podařilo dotáhnout za hranice dokonalosti. Je až s podivem, že u tak náročné muziky dokáže člověk vypnout a spokojeně relaxovat. Přitom kapela nikdy neprahla po masovém úspěchu a dobývání hitparád. Do svých služeb vkládala intelekt a obrovskou profesionální zručnost. Jejich tvorbu dnes zná jen hrstka vyvolených, pro ně jsou však Gentle Giant skutečnými velikány oboru.
Momentální TOP skladba: Think Of Me With Kindness
reagovat

Voytus @ 20.11.2017 13:56:09
"Zaujetí staroanglickou renesanční dobou..." je nejvíce patrné v druhé skladbě Raconteur Troubadour, ale nejzajímavější je, že ač nástrojové obsazení evokuje středověkou hradní slavnost, jsou zde použity kompoziční prvky klasické hudby 20. století, tedy spíše nějaký ten expresionismus a tak. Jeden nestačí žasnout, jak Gentle Giant dokázali různé vlivy - kdy je často dělí i celá staletí - propojit tak přirozeně.

@ 20.11.2017 13:58:51
Octopus byli jedni z prvních pořízených G.G., teda pokud mě paměť neklame. Připadli mi strašně složití, přeumělkovaní, odtažití a nemelodičtí. První desky jsem si však pouštěl pořád dokola, jaksi se s tím nedalo přestat a za rok sezobnul celou diskografii. Dnes na ně nedám dopustit. Mají v sobě zvláštní kouzlo, které vás nutí jejich hudbě přijít na kloub.

Voytus @ 20.11.2017 14:06:56
oř: Mám s nimi podobnou zkušenost, byť má propustka do jejich světa byla výběrovka, mapující období 1975-78. Takže jednodušší kousky typu Words from the Wise nebo It's Only Goodbye, střídaly kompozice jako His Last Voyage a Give it Back. Trochu nesourodé, ale od prvního momentu si mě hrozně získali. Až po několika letech (nikdo neznal, nikdo neměl, na internetu tenkrát nebylo nic) jsem sehnal debut a bylo mi jasné, že tohle je opravdu někde jinde, než podobné kapely z art rockového žánru. Vlastně, že žádná podobná skupina neexistuje. A pak přišla fáze detailního naposlouchávání hlavně první poloviny diskografie, kde mi třeba In a Glass House dělal zpočátku celkem zabrat. Po prvních posleších v hlavě nezůstane nic, jen pocit, že jsem slyšel NĚCO, opravdu NĚCO, co mě hodně zasáhlo a oslovilo a chci si to pořádně zažít.

@ 20.11.2017 14:16:31
Voytus: Gentle Giant jsou MOJE kapela. Mám jich velice rád, z podobné branže společně s Genesis, Jethro Tull a několika málo dalšími jsou moji nejmilejší. Ani King Crimson, či VDGG jim nesahají... ale to je subjektivní náladovka. Nezatracuji ani pozdní období, které už mnoha posluchačům nevoní. Pro mě je stejně významné, jen jinak progresivní.

horyna @ 20.11.2017 14:39:22
K blahořečení džentlíků se rovněž pripájam. Kdysi jsem někde zahlédl, že právě chobotnice je s druhou deskou mezi fans nejoblíbenější. U mne rozhodně ano. Kapela, kterou je tady potřeba podporovat a do hlav těch mlaďochů vtloukat a vtloukat a vtl...

Voytus @ 20.11.2017 14:43:49
oř: Jasně, já je také můžu od začátku do konce, pokud jde o poslední tři desky tak tvrdím: Pokud progres - tak Gentle Giant, pokud pop - tak Gentle Giant. Civilian je totiž taky slušné album, v něčem přináší nové inspirace a v něčem se trochu vrací ke starším prvkům, jako třeba Minnearem zpívaná Shadows on the street nebo disonantní sbory v Convenience.

Balů @ 20.11.2017 15:19:42
Jejich hudba je v mém vnímání docela oříšek.
První dvě alba znám od roku 1975. Ovšem nějak mne vážně nezaujala.
To se změnilo až letos i díky recenzním na Progboardu.
Začal jsem je více poslouchat a ejhle je tu další hudební láska.
Má sbírka vinylů se rozrostla o první dvě desky a také Octopus.
A je tu velká spokojenost-prostě nádhera!

northman @ 22.11.2017 11:15:23
Od téhle skupiny mě odrazovala jména hlavních protagonistů, bratří Shulmanů, zněla mi německy a to byla tehdy pro mě známka špatného vkusu a tím i hudby. Jejich desky jsem začal poslouchat až koncem devadesátých let a jejich alba se mi líbí, i když na prvních místech art rockových skupin mám pořád King Crimson a Van Der Graaf Generator. Hudba Gentle Giant je hodně originální, zvláště obdivuji jejich vícehlasé vokály na tomto albu. První čtyři desky jsou pro mě vynikající, ty další nemám naposlouchané, ale pořád v mém osobním žebříčku zůstávají za King Crimson a Van Der Graaf Generator.

Voytus @ 22.11.2017 12:51:35
northman: Bratři Shulmanové, kromě toho, že jsou Skoti, tak mají i židovské předky - přeci jen, řada židovských příjmení může evokovat i Němce. Ale chápu, i taková věc může někdy odradit.

northman @ 22.11.2017 13:17:24
Voytus: zdravím, díky za doplnění informací to jsem netušil. Viděl jsem je (jejich fotku) tehdy v časopise POP a spolužák říkal, že jsou to Němčouři, a bylo vymalováno. Kamarád z Prahy mi pak půjčil nějaké první desky a od té doby je poslouchám a koupil jsem si i jejich CD.

Mirek Kostlivý @ 23.11.2017 13:56:26
Co se týká vícehlasých vokálů, nemají GG v rockové oblasti konkurenci.

Northman: v našich končinách nebyly německé kapely známkou špatného vkusu ani náhodou (ty z NDR jsme neposlouchali). Doporučuji k poslechu např. tento luxusní komplet: >> odkaz
který si zrovna přehrávám při svých dlouhých pracovních cestách v autě. Až si těch 30CD poslechneš, myslím že změníš názor :-).

northman @ 23.11.2017 15:30:58
Mirek Kostlivý:zdravím, já jsem si v té době nahrával desky pouze kapel z Anglie, Francie a USA. Německo byl pro mě póvl, ale když jsem si poslechl Can, Faust, Amon Duull II. a Guru Guru tak jsem změnil názor. To je zajímavá kolekce ten Krautrock, ale výběry já nekupuju, pouze řadovky.

Snake @ 24.11.2017 09:09:20
Na těch starých záběrech dostupných na ytb mě vždycky fascinoval bubeník. On sice vypadá, jako kdyby zrovna prchnul z psychiatrické léčebny, ale hrálo mu to parádně :)

Voytus @ 24.11.2017 10:20:22
Snake: Bubeník očividně bavil i kameramany (mě též). Každý hudebník si nějak "pomáhá". Leckdy to může být jen podupávání nohou, někdy to nemusí být vyloženě takhle nápadný. Mně například přišel vždycky hrozně komickej Michael Stipe z R.E.M - dělá takový divný pohyby rukou, úplně mimo rytmus. Ale nejlepší je Dave Matthews, kterej jede velice osobitou verzi charlestonu >> odkaz

Sám mám tuhle zkušenost zejména z úplně prvního nahrávání kdysi ve studiu: Dokud jsme se celá kapela při hraní přirozeně hejbali, tak to bylo v pohodě, ale pak jsme se v jednu chvíli začali strašně soustředit a veškerej feeling šel do kytek. A tak jsme se furt vraceli a furt přehrávali stejnej song dokola a nešlapalo to. Naštěstí si toho pak všimnul technik a povídá "Kluci, dokavaď jste se hejbali, tak to bylo v pohodě, uvolněte se a hrajte, jak je vám to přirozený." A pak už to zase fungovalo.

Každej má nějakej, leckdy i divnej, prvek, kterým tomu dodává správnej feeling. Jo a na rovinu, když jsme v tom, tak o těchto věcech opravdu nevíme, jen málodky mi dojde, co dělám s hubou, když používám kvákadlo (natož, jak u toho asi můžu vypadat :-D).

Snake @ 24.11.2017 10:28:32
Ten Matthews je výbornej :) Jojo, asi těžko bychom hledali kytaristu, který by u toho svého sóla nehnul brvou...

20.08.2014 gunslinger
4 stars

Album Octopus je v porovnaní s inými, Art rockovými legendárnymi, nahrávkami ako balzam na uši. Nie že by išlo o kvalitatívne lepšie dielo aj keď to tak na prvý pohľad s mojej strany vyznie. Takisto netvrdím že by išlo o lepšiu skupinu než sú ELP, YES, či nebodaj King Crimson. Pod tým balzamom myslím neagresívny pocit s hudby ktorý som pri progresívnom rocku ešte nezažil. Obsah nahrávky je tak jemný, zvučný a dokáže poslucháča omámiť tak, že sa pri ňom dá v pohode vypnúť. Náročné hudobné motívy, ktoré tu bez pochyby sú a nie je ich málo, sú hrané s takou jemnosťou že by som to hádam ani nenazval rockom, nebyť toho, že miestami počuť elektrické gitary.

Má to samozrejme aj svoje náročnejšie miesta a pre poslucháča dnešného "trusu" ehm... populárnej hudby to je, ako inak, nestráviteľné. Avšak kto sa už "prekúsal" tvorbou Emerson, Lake and Palmer, tak tomu príde táto jemnosť ako balzam na uši, v mojom prípade to je tak. Ja osobne na to síce musím mať náladu a chuť ale keď príde tak si to bez pochyby užívam.

Skrátka a dobre, originálne melódie, netradične a nečakane poohýbané zvukové motívy, zmes zaujímavých hudobných nástrojov a skvostná zručnosť muzikantov ma v skutku zaujali. Hoci pred takými dvomi rokmi by som na sto percent od tohoto albumu utekal a nepozeral sa dozadu, teraz mi to niekedy padne vhod.
reagovat

Jardo @ 21.08.2014 05:41:07
Tak, tak... Octopus si určite tú chválu zaslúži. Vďaka. Moje č. 1 u Obríkov a aj všeobecne jeden z úplne naj.

zdenek2512 @ 21.08.2014 07:37:45
O Gentle Giant jsem vedel uz od vydani jejich druhe desky, ale slysel jsem je az mnohem pozdeji. Prvnich sest desek patri ke klasice zanru, ale pro me v teto oblast kraluji a budou naveky kralovat King Crimson. Diky za recenzi.

gunslinger @ 21.08.2014 09:04:22
zdenek2512 je to dosť ťažké takto s brucha povedať ale aj mne sú asi tiež "numero uno" King Crimson.

Mohyla @ 21.08.2014 10:10:55
V tejto polohe to obríkom, aj gunslingerovi svedčí! :-)

zdenek2512 @ 22.08.2014 12:07:22
to gunslinger: tykat už vám nebudu, ale dle ještě jedné vaší poznámky, nevím v kterém vlákně, vám můžu spolehlivě konstatovat, že jste zbrklý v reakcích a vaše názory na Galás, Zappu, Beefhearta jste šil horkou jehlou bez důkladného poslechu. Časem, vám přestanou ty hardrocky stačit, dostanete se právě k těm Zappům, Beefheartům a možná i k těm Japoncům, které nyní odmítáte. Nejen já jsem prošel podobnou cestou od hardrocku k těm Beefheartům a spol. Přeju příjemný poslech

Brano @ 22.08.2014 12:37:45
Frank Zappa bol najväčší skladateľ,textár,mysliteľ ,gitarista,multiinštrumentalista,sociálny a spoločenský kritik,interpret a impresário všetkých čias.Lepší je už len Michal David. :-))

hejkal @ 22.08.2014 12:43:34
Zasa začínate?

Voytus @ 22.08.2014 14:00:54
Nezačínají - pokračují ;-)

Mohyla @ 22.08.2014 16:07:53
Zdeněk2512, menej je niekedy viacej. Tvoje tvrdohlavé odporúčania Diamandy atď. má myslím kontraproduktívny účinok a spoľahlivo odradí aj nerozhodných poslucháčov!:-) Proste niekomu nesadnú a hotovo!

gunslinger @ 22.08.2014 14:08:16
zdenek2512 Nikdy som netvrdil že Zappu nemám rád. Medzi nami je iba ten rozdiel že ja neprislúcham nadľudské vlastnosti hudobníkom, a všeobecne nikomu, akoby išlo bohov. Beriem ich ako ľudí rovnakých ako som ja, ty.. zo svojimi dobrými aj zlými vlastnosťami. Keď sa mi niečo nepáči tak to nepočúvam narozdiel od teba..

To že občas zacítim chtíč po náročnejšej hudbe neznamená že si chcem privolať bolehlav. Taký beefheart je presne taký. Pretože taká hudba nič iné vo mne nevyvoláva rovnako ako Diamanda a rákosníci ktorých je tu v poslednom čase ako po daždi.

gunslinger @ 22.08.2014 14:09:29
Brano: nie Michal David ale ČEČOT !!!!!!

Voytus @ 22.08.2014 14:19:43
Bodejť! Každý holt nemůže zkousnout Zappu, Galás, Beefhearta. A není to věc inteligence nebo množsví naposlouchané hudby. Je to čistě emoční záležitost, bez ohledu na žánry.

Osobně pozoruji, že už také nedokážu vnímat všelijaké experimenty a věnuji se přímočařejší hudbě - současná vlna stoner rocku a psychedelie, takřka neměnné blues, blues rock, něco málo z novodobého soulu...dalo by se říct "písničky". Sice sáhnu i po tom Kapitánovi a Frankovi, ale to i díky tomu, že je mám přeci jen pár let zažité. Japonce nedávám. Prostě nedavám. Zkoušel jsem, neoslovilo. Klobouk dolu před tou technikou, ale to není všechno.

zdenek2512 @ 22.08.2014 14:28:31
to gunslinger: taky neposlouchám co se mi nelíbí. V poslední době jsem si poslechl několik seskupení , které se mi nelíbí (Uriah Heep, Rainbow, Deep Purple a podobné )

yngwie3 @ 22.08.2014 14:38:44
to zdenek2512: Zdenku prosím Ťa, dobre si zapamataj vetu ktorú napísal Mohyla a myslím to v dobrom, tak ako on. Ver mi ... citujem " Tvoje tvrdohlavé odporúčania Diamandy atď. má myslím kontraproduktívny účinok a s spoľahlivo odradí aj nerozhodných poslucháčov! " ... koniec citátu ...


Filozof @ 23.08.2014 15:43:36
Osobně se velmi liším. Opravdu nedovedu pochopit, jak někdo může srovnávat GG a KC ?! Jde o naprosto odlišnou hudbu. Dali-li bychom toto do jedné škatulky, vešlo by se tam 50 % rocku a veškerá klasifikace, porovnávání, možnost orientace ap. by byly v čudu.

Filozof @ 23.08.2014 15:47:39
Zdeněk2512 (už si pamatuji to číslo :-) - nějak mi to připomíná Vánoce :-)))

"... Časem, vám přestanou ty hardrocky stačit, dostanete se k ..."

Vážně popřemýšlej, zda mají tyto prorokiády smysl. Nevidím jediný věcný důvod, proč by měli i ostatní sdílet Tvé oblíbence a jít zrovna Tvojí cestou. Jde o umění a zde vždy bude vnímání individuální a snaha ostatním tvrdit, kam že se časem dostanou, mi prostě vyznívá směšně.

Jarouš @ 06.09.2015 14:03:53
Nádherná, barvitá hudba. Jako procházka pohádkovým lesem, kde jsou všichni skřítkové přátelští. Skvělé antidepresivum

03.08.2008 Voytus
5 stars

Čtvrté album GG je mé nejoblíbenější. Obsahuje několik zásadních písní, vrací se dřívější pestré aranže a rozevláté kompozice. Každá píseň je odlišná a to jak v aranžích, tak i v náladách.

The Advent of Panurge je jedna z nejzásadnějších věcí vůbec. Vystřídají se všichni tři sóloví zpěváci, každý v poloze, na kterou jsme od něj zvyklí - Kerry v jemném úvodu, Derek ve střední rozjeté pasáži a Phil si přijde na své při doplňování obou hlasů. Jinak je to další z Rabelaisovských příběhů o setkání dvou obrů, tentokrát Panurgea a Pantagruela.
Raconteur, troubadour sice navodí dojem středověké slavnosti, ale přitom používá kompoziční postupy moderní vážné hudby.
Rockovější Cry for Everyone zpívá Derek, text je inspirován Albertem Camusem. Ale nějaký normální rock nečekejte.
Knots je naprosto ukázková! Vokální kánon - poprvé zpívají všichni - samozřejmě atonální, který se místy zvrhává v nekompromisní disonantní nářez, na své si přijde nový bubeník John Weathers při ujetém sóle na xylofon, i saxofonisté a houslista se dobře vyblázní. Zbytek populace může jen nevěřícně kroutit hlavou.
Další zběsilost je instrumentálka The Boys in the Band. Začíná zvukem roztočené mince (i na koncertech to bylo živě, bez dotáček) a pak přichází jedna z nejchytlavějších, ale i nepromakanějších skladeb GG. Divoké, nepravidelné rytmy(z větší části je ale v 3/4 taktu), najazzlé postupy, spousta divných klávesových zvuků, saxofony a neopakovatelná atmosféra. Reakce běžného posluchače podobná jako u předchozí písně.
Následující Dogs Life v této podivné, podmanivé a zvláštně snové náladě pokračuje. Opět zpívá Phil (mám jeho hlas nejradši, ty jemnější kousky zpívá fakt skvěle). I přes zdánlivou jednoduchost to není nic na první poslech.
Nejpřístupnější je další, Kerrym zpívaná, Think of Me With Kindness. Krásná melodie v kombinaci s jeho jemným, laskavým projevem a trumpetovou vyhrávkou vytváří podobně slavnostní náladu jako Three Friends na předchozí desce. Nenápadná a přitom silná píseň plná naděje (zajímavé je, že jeden z motivů připomíná jednu pasáž z melodie k Sedmi statečným:-)).
Poslední skladby jsou u GG většinou nejslabší. Totéž platí o River, ve které není moc čeho se chytit. Zpěváci se tentokrát opět vystřídají, jsou tu zajímavé, psychedelické efekty, i pár dobrých motivů, ale je to jedna z mých nejméně oblíbených skladeb GG.

Ideálně sestavené album ohledně důrazu na techniku, chytlavost, experimentování i náladu. Takže prominu i River a je to jasné.*****
reagovat

Mohyla @ 20.04.2012 21:45:02
Petr Gratias, snaha o výmenu chobotničky na obale je, ale systém to neberie :-(

Mohyla @ 21.04.2012 18:35:01
Petr Gratias, Progboard po 24 hodinách povolil, je to tak dobre?

27.09.2007 Grtek
4 stars

Trošku tíže přístupné album, je si ho třeba trochu naposlouchat, než v něm člověk nalezne to, co v něm hledal.
Pro mě jednoznačně nejlepší píseň z alba jsou Knots - možná nejlepší píseň od GG vůbec. Vrstvené vokály doprovázené vibrafonem střídané energickými instrumentálními pasážemi rozpumpují srdce progrockera více než cokoli jiného.
Ani jiné skladby nijak nezaostávají. Třeba titulní Panurge stylem trošičku připomínající Jethro Tull z doby Minstrela by mohla soupeřit s kterýmkoli profláklým progrockovým "hitem", symfonická instrumentálka The Boys in the Band svou dravostí a energiíokoření druhou stranu desky.
Album má sice i slabší momenty (trošku mi vadí balada Think of Me with Kidness pro mě až příliš kýčovitá, ani Cry for Everyone připomínající Working All Day z alba Three Friends mě nijak zvlášť nebere, avšak ze všeho nejvíc mi vadí zvuk bicí sady prakticky na celém albu), celkově však vystačí na velmi slušnou ****
reagovat

17.05.2007 j.doa
4 stars

Nevíte co roupama? Ne, nekupujte žádného medvídka, ale pusťte si tuhle šílenost. Při poslechu prvních dvou skladeb se vydáte unášeni prapodivnou hudbou, ne nepodobnou JETHRO TULL(bez flétny) někam mimo dimenzi všednosti. Zároveň budete zcela zmateni ze zpěvu, protože si v bookletu přečtete jméno Derek Shulman, ale uslyšíte jasně a zřetelně Paula Stanleyho z legendárních KISS.Do rockových(místy hard rockových) vod vás pak vrátí výborná A Cry For Everyone a nebo The Boys In The Band. GENTLE GIANT, jako kapelu moc lidí nezná(má zkušenost), ale kdo se jich třeba jen jednou dotkne, myslím, že se už nepustí. Dám čtyřku,ale v kontextu DG kapely by to bylo za plný počet.
reagovat

13.08.2004 vladi
5 stars

Štvrtý album britskej formácie Gentle Giant prináša okrem zmeny na poste bubeníka úplne nové poňatie hudby zachovávajúc si pritom svojský šarm už predtým vydaných diel Gentle Giant a Acquiring The Taste. Na albume je znova citeľný rukopis bratov Shulmanovcov, no špecíalne v tomto prípade sa do popredia dostáva ?nežný obor? zpod kláves Kerry Minnear, ktorý dodáva celej kompozícii jemne renesančný charakter.
Hneď prvá skladba The Advent Of Panurge je typická ?giantovka? s množstvom hudobných plôch a krajiniek vykresľujúcich sa na úvod albumu.
Pri počúvaní skladby Racouteur Trobadour sa vám môže stať, že sa chtiac-nechtiac ocitnete na kráľovskej tancovačke spolu s chlapcami z Gentle Giant hrajúcich pre kráľa a samozrejme pre vás.
A Cry For Everyone je na druhej strane viacej rocková záležitosť s množstvom nástrojov navzájom sa prelínajúc v jeden ucelený celok. Gentle Giant boli vždy majstrami v hre s detailmi. Boli to perfekcionisti skladajúci kúsok po kúsku, vrstvu po vrstve, len aby dosiahli jedinečný zvuk, ktorý ich teraz radí vysoko na vrchol art rockových skupín.
V skladbe Knots skupina ukazuje ďalšiu svoju silnú stránku. Je ňou brilantná schopnosť modelovať vokálny prejav celej skupiny do akéhosi šialeného zlepenca. Čosi podobné nájdeme aj v tvorbe skupiny Yes na čele s Jonom Andersonom, no myslím si, že Gentle Giant zašli v tomto prípade ešte ďalej ako ?Yesáci?. Knots vyniká nielen množstvom rôznorodých nástrojov, ale aj prekrásnou chytľavou melódiu.
Inštrumentálka (okrem úvodného rehotu:) The Boys In The Band je mojou jednotkou na tomto albume. Ukazuje skupinu v polohe majstrov vo svojom remesle. Vynikajúca súhra nástrojov, rôznorodé harmónie, no jednoducho všetko po čom duša art a progrockera túži.
Dogs Life je už odľahčenou záležitosťou, stále však prekypujúc nápadom a zaujímavým využitím rôznych ?stredovekých nástrojov?.
Balada Think Of Me With Kindness je krásným príkladom Gentle Giant s prízvukom na silnú melódiu, hoci aj v takejto nežnej skladbe. Nezabudnite sa poriadne obliecť, keď vám budú behať zimomriavky po chrbte.
Záver patrí skladbe River. Táto ?rieka? ťahájúca sa celou piesňou, obmýva brehy ďalšími nápadmi za podpory vokálu Dereka Shulmana. Je to krásny rockový záver za celým tretím počinom Gentle Giant.
Po vypočutí si osmice skladieb na tomto albume si vás dokáže chobotnica poriadne obmotať okolo tela a chápadlami štekliť vaše najjemnejšie pocity. Kratšie hudobné plochy plné čerstvých nápadov vás určite nenechajú odpútať sa od hudby. Je jednoducho neuveriteľné, ako môže album vydaný v roku 1972 stále potešiť zmysly a nachádzať v ňom stále niečo nové a zaujímavé. Ale vlastne to je kvalita a hybná sila art a progrocku, sila Gentle Giant.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 9x
vladi, Voytus, murphy, Jardo, Mohyla, Le Fantak, Jarouš, Wendyz, pinkman
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Grtek, kaktus, gunslinger
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000