Genesis - Wind And Wuthering

Album Wind And Wuthering od Genesis bylo pro mě v sedmdesátých letech logickou potřebou prozkoumat, zda bude linie z předešlého alba dodržena v rozmáchlých artrockových aranžmá, anebo zda dojde k nějakému zvratu.
Tuším, že album jsem získal později než vyšlo a tak ke mně dolehla ještě před samotným poslechem alba zpráva, že kytarista Steve Hackett opustil kapelu, což mě zastihlo jaksi vnitřně nepřipraveného a možná mě to i mírně rozladilo. Sotvaže si člověk zvykl na Genesis bez podílu Petera Gabriela na albu A Trick Of The Tail, bylo třeba vzít na vědomí, že odpříště už bude možná leccos jinak. Nebyl jsem si tak jistý tím, jestli odchod Hacketta skupina nějak vnitřně nepoznamená. Nicméně album přitahovalo melancholicky laděným obaleno jakého snového tónu a s vizí mraků a osamělého stromu, dodávalo projektu osobitou atmosféru a poetické ladění….

ELEVENTH EARL OF MAR – tříštivý kosmický sound vrstvených synthesizerů za podpory mellotronu a hammondek nastoluje mohutné intro. Jakási kontinuita s předešlým albem se zde opravdu vyskytuje, což dělá nejen odhodlaný Collinsův hlas, ale i vrstevná instrumentace. Collins je vynikající bubeník a třebaže zde mírně zahlcuje činely rytmický postup, dokáže společně s Rutherfordovými basy důrazně prorezonovat při poslechu. Banksovy klávesy tvoří hutný celek a opět se snažím rozpoznat v tom labyrintu harmonie Hackettovu kytaru, což se nedaří hned na první poslech. Velmi příjemné prolínání akustických kytar s mezotronem a smyčcovým synthesizerem. Jako pavoučí přediva se táhnou melodické linky nekonečným prostorem s lyrickým Collinsovým projevem. Hedvábně zaobalené tóny opět rozčísne důrazný nápor bicích, střídaje rytmické struktury a důraznost a opět jako kosmická vlna astrálu připluje s velkým náporem a zvolna odeznívá….

ONE FOR THE VINE – bzučení synthesizerů přináší klavírní téma baladického typu. Collinsův hlas zní hodně subtilně a skoro něžně. Má srozumitelné sdělení a aranžmá skladby je volena tak, aby instrumentace zůstala komplexní, ale nenarušovala interpretaci, přesto zde synthesizery a mellotron v andělsky velebném tónu nastolí pohádkovou atmosféru výtečně prokomponované skladby. Ryzí melodie je ovšem hodně zastřeny harmonizovanými proměnami a tak lze záležitost těžkou nazvat písničkou, kterou byste si mohli zazpívat. Banksovy klavírní koloratury sem přivedou klasické hudební téma a melancholie si převleče kabát před okázalým večerním plesem v zámecké zahradě…. Zcela nečekaně se do hry dostane zvláštní rytmický obrazec, lichých rytmických postupů dopl�ovaný percussion a elektronikou. Stále jsme na artrockové půdě, ale melodická linka je pojednou čitelnější a rytmicky pregnantnější. Nejdelší skladba na albu působí jako rapsódie, třebaže zde postrádám větší vokální zastoupení, ale o to více je zde popřán prostor instrumentálnímu kouzlení bez nějakých individualistických ambicí jednotlivých členů…. Je zde ponechán prostor velkým dynamickým odstínům a genesisovské majestátnosti, která byla v sedmdesátých letech jejich poznávacím znakem…

YOUR OWN SPECIAL WAY – krásné akustické kytary, které mě už začínaly trochu chybět. Zase zde slyším dvanáctistrunné a šestistrunné kytary ve výtečné shodě. Hackett a Rutherford jimi nešetří a tak navíc doplněny elektrickou kytarou v jemných plujicích tónech akordické doprovody jsou podkreslovány synthesizery a příjemným vokálním doprovodem. Collins byl v baladách vždycky dost silný, tady to ovšem nepřesahuje míru únosnosti, jak v osmdesátých letech. Banks neváhá zahrát klávesové party i na Fender-Rhodes, což v případě Genesis bylo poměrně nezvyklé. Táhlé a vláčné harmonie nás zvolna přemísťují do jakýchsi snových vizí a nálad. Rytmické proměny jsou důrazné, ale nepřebíjejí sound, který se nese ve zvonění kytar a kláves až do smířlivého závěru….

WOT GORILLA? – tak nějak očekávám, že musí přijít nějaká zásadní změna a celkem mě moje intuice nezklamala. Cinkání, percussion a bicí velkého formátu mě spíš přivádějí někam k Brand X, už jenom proto, že v téhle kapele Collins rovněž bubnoval. Tady jsme opravdu na razantnější notě a rytmu. Pestřejší aranžmá a synthesizerové mlžení se prolíná s hammondkami a elektrickými smyčci. Tahle artrocková kompozice se lehce dotýká fusion music a dokazuje, že Genesis byli jedineční instrumentalisté, kteří dokázali v komplexním slova smyslu vykřesat ze země osobitou podobu kompozice, zvláštního názvu…. Skladba mě dokonale pohltila….

ALL IN A MOUSE´S NIGHT – široký genesisovský sound se rozlévá prostorem ve své majestátní vévodící poloze s řadou kláves, důrazně pojednaných bicích a naléhavého Collinsova vokálu. Ostináta Rutherfordovy baskytary jsou v daném okamžiku asi nejčitelnějším přínosem pro album, kdy basy jsou hrány bez podpory basového pedálu a užijeme si ten pregnantní tón s dobře vypilovanými bubenickými breaky a úhozy. Hackett je součástí terénu a vnímám jeho instrumentální podíl ve vrstevných kytarových partech, které nevyčnívají a v řadě případů se přibližují spíš synthesizerovém clonění tónů. Další vynikající skladba pro albový projekt. Hammondky jsou trochu vytlačovány synthesizerovým soundem, v němž hraje prim ARP 2600 a Pro-Soloist synthesizer, který dodávají onu harmonickou majestátnost a rozevlátost.

BLOOD ON THE ROOFTOPS – nylonové struny Hackettovy kytary sem přinesou klasickou hru vypůjčenou z minulosti a my jsme unášení někam ne přelom renesance a baroka a můžeme si vychutnat ty jemné nuance kytarových přediv. Collinsův hlas zni hladivě a do kytarového snění přicházejí opět ty synthesizerové vlny a zvuk cembala, které zní velmi libě a konejšivě. Razantní nástup rytmiky a baskytary sem přináší dramatický podtón, který překrývá úvodní kytarovou studii, ale ona se nám zase vrací zpět společně se zpívaným doprovodem. Tohle je kompozičně promyšlené do posledního tónu a detailu. Spojení rockových prvků se starou kytarovou hudbou a articifiálními postupy je velmi nosné a odvážné, ale rozvíjená melodie v bohatých harmoniích zní jako procházka v nějaké pohádkové zahradě plné kouzel a světelných obrazů…

UNQUIET SLUMBERS FOR THE SLEEPERS – kytary vytvářejí zvláštní nespecifikovatelný harmonický tvar, který podporují synthesizery, percussion, zvonečky a před očima nám ožívá další snová vize fantazijních vizí….

…IN THAT QUIET EARTH – dravější nástup přináší další skladba. Elektrická kytara zde trochu vystoupí z řady a její architektury mohu čitelněji vnímat v kontextu dalších aranžérských postupů. Collins nám předvede, že je opravdu bubeník par excellence. Jeho polyrytmické pojetí a divoké víření breaků a šumění činelů dokazují jeho hráčskou emocionalitu opět přinášející něco z fusion music. Tady se Genesis v lecčems mohou dopl�ovat s Yes. Napadlo mě to právě v téhle skladbě, ale hned poté je prostor přenechán synthesizerovému kouzlení. Banks zde opravdu využívá svůj klávesový park za zdatné podpory hutných Collinsových bubnů a Rutherfordovy basy a Hackettovy kytarové party sem přinášejí komplikovanost a nový svěží vítr, který cloumá s harmonickou strukturou a my máme možnost vychutnat se další jednu z nejlépe propracovaných kompozic na albu.

AFTERGLOW – krásně vystavěná skladba. Není dravá v pravém slova smyslu, ale dřímá v ní hodně ovládané energie a zase musím obdivovat výtečné vrstevní nástrojové instrumentální složky, Hackettova kytarová přediva, synthesizerové vrstvení Bankse a basové linky Rutherforda a Collinsův vokál s jedinečnými bubenickými party. Ano, patos je zde neoddiskutovatelný a divadelní útvar velkého zvuku prolínání vokálů a instrumentace působí jako očistná láze� a třebaže se téma ve fade-outu opakuje donekonečna, zůstává po něm majestátně laskavý sound alba, který mě ani tentokrát nezklamal.

Wind And Wuthering skutečně v mnoha ohledech navazuje na A Trick Of The Tail. Koncepce hudby byla zachována i na tomto albu a Genesis se mi na něm představují tak jak jsem si na ně zvykl už alba Nursery Cryme. Proto album dekoruji pěti hvězdičkami, třebaže A Trick Of The Tail jsem si nějak vnitřně zamiloval víc – ale je to jenom pocit a žádné srovnávání. Myslím, že Wind And Wuthering patří k tomu nejpřesvědčivějšímu co Genesis natočili a třebaže zde není žádná skladba s výrazným podílem nějaké umělecké výlučnosti, mám pocit, že stojím ve virtuální galerii plné monumentálních pláten mistrů, kteří nanášejí svoje barvy, tóny a pocity prostřednictvím hudebního malířství v tom nejlepším slova smyslu.







reagovat

Brano @ 30.07.2012 21:19:20
VÄŹaka za recenziu.Tento album jednoducho milujem!

PaloM @ 30.07.2012 21:29:00
A ja mám rád Bra�a, ktorý mi jeden originál CD Wind And Wuthering láskavo prenechal :-) Vďaka za recenziu aj dobrodinca.

PaloM @ 30.07.2012 21:38:58
Možno sa odborníci zasmejú nad nehoráznosťou môjho postrehu, no po vypočutí drvivej väčšiny sólo diskografie Steve Hacketta som presvčený, že on bol hlavným tvorcom originálneho soundu na albumoch Genesis s Gabrielom. Preto považujem Hacketta za kľúčového človeka pri aranžovaní a inštrumentácii nahrávok 1971-74 a veľká škoda, že nedostal oveľa väčší priestor pre gitaru. To si však vynahradil bohato na sólovkách, ktoré ma suverénne najviac bavia v porovnaní s ostatnými členmi Genesis.

Petr Gratias @ 31.07.2012 13:09:26
ZdravĂ­m PaloM...
gratuluji Ti k této "nehoráznosti".
Myslím si totiž zcela totéž co TY.
Pokud bych se k tomu měl vyjádřit, asi bych zase zvolil široké téma, ale ty jsi tol lapidárně vyjadřil tak, že k tomu není co dodat.
Myslím si, že je to dosud nevyřčená pravda.
Hackett byl charismatický hudební kouzelník s vynikajícím instinktem a smyslem dávat věcem řád.
Rovněž souklasím s názorem, že sólová alba Bankse, Rutherforda - Collinse nevyjímaje podle mě postrádají tu uměleckou identitu a osobitost, jako Hackettova alba.
Třebaže riskoval, že po odchodu z kapely ztratí věhlas spojený s legendou, vyšlo mu to a jeho hudební produkce se mi jeví osobně zajímavější a umělecky na vyšším levelu než komerční alba veleúspěšných Genesis osmdesátých let.
Jsem rád zase jednou za vzájemnou shodu!
ZdravĂ­m!

PaloM @ 31.07.2012 13:37:22
A ja som rád, že môj laický názor potvrdil odborník.

Fan @ 01.08.2012 00:01:45
Ale pánové, tvrdit, že ten či onen byl tím tvůrcem originálního soundu Genesis je naprostý nesmysl. Sound Genesis vznikl jednoznačně kvasem všech pěti hráčů.
Na koncertech italských The Watch je zcela jasně vidět, co kdo hraje a v mnohých skladbách by jste se asi dost divili.
Podíl Hacketta je samozřejmě nezpochybnitelný, i když právě na tomto albu trochu ošidil svou invenci právě ve prospěch svého sólového alba.

PaloM @ 01.08.2012 05:23:52
Fan, samozrejme, je to vec názoru a uznávam, že každý to počuje ináč - a my vedieme trochu akademické debaty. No však nebudeme sa tu teraz baviť o našich politikoch, hudba nás našťastie viac baví :-) Je jasné, že každý člen skupiny bol umelecká osobnosť a je ho tam počuť. Inštrumentálne časti nahrávok majú jasnú hackettovskú atmosféru a mágiu. Rešpektujem tvoj pohľad, no argument s klonom Genesis mi nesedí, lebo klony sú umelé a umelinám neverím.

Nie je to tak dávno, čo som sa odhodlal ku kúpe tohto diela. Iste, jeho mierne melancholický obal milujem už dlho, avšak k art rockovým čľapkaniciam, ktoré postupne ostali z mohutných závejov majestátnej hudby prvej polovice 70. rokov ma to veľmi nelákalo. Ale čo už, túžba zistiť, ako je na tom posledný štúdiový album s Hackettom bola silnejšia.

Synťáčikový úvod skladby Eleventh Earl of Mar sa preleje do pomerne klasickej genesisovskej skladby, čo je rozhodne fajn. Klávesy vôbec na Wind & Wuthering dominujú. Pokojná atmosféra One for the vine mi pri zapršaných d�och sedí, mierne vybičovaná inštrumentálna medzihra nemá chybu. Mdlá Your own special way mi pripadá ako pokus o rádiovku, hoci sa jej to celkom nedarí. Keď pre nič iné, tak pre neochotu skončiť po troch minútach. Však sa v tomto smere Collins výrazne zdokonalí. Inštrumentálka Wot gorilla? je príjemná, ide síce odnikiaľ nikam, ale to jej vôbec nič neuberá na pohode. Ďalšia „klasická“ genesisovka nesie názov All in a mouse�s night. Konečne dominuje nejakej skladbe v sprievodoch aj gitara, Blood on the rooftops nevtieravo plynie, až uplynie a je tu vyvrcholenie albumu v podobe Unquiet slumbers for the sleepers... a ...in that quiet Earth. Pozvoľne gradujúci úvod vyústi do vynikajúcej inštrumentálnej plochy, v ktorej konečne dlhšie počuť aj Hacketta. Tvrdé momenty obhospodaruje opäť Banks. Okamžitý nástup zmierlivej skladby Afterglow predstavuje pekný kontrast na záver albumu.

Mierna a pietna nálada vyznačujúca sa pominuteľným jesenným splínom (myslím, že už to niekto spomínal, musím sa pridať, už obal evokuje jese� a hudba do toho prirodzene zapadá) je preveľkým kladom albumu. Chybou je prílišná dĺžka, je zaujímavé, že nasledujúce neo-, post-, ultra- a recent- artrockové vlny v jednom sa z toho nepoučili, naopak, „komponujú“ jeden dvojalbum vaty za druhým. Vypustenie dvoch skladieb by albumu prospelo. Aj tak však tri a pol hviezdy vyfarbím na štyri, kvôli obalu a vskutku príjemnej atmosfére prítomnej hudby.

reagovat

Brano @ 20.07.2011 11:56:55
Pekná recenzia,príjemne sa to číta a musím priznať,že mi to "pomastilo brucho" :-).Vonku prší a to je správna doba na počúvanie tohto albumu.No tak idem na to!Vďaka za pripomenutie.

Kúzlo hudby Genesis s Peterom Gabrielom sa neskončilo na Lamb lies down on broadway, ale na tomto albume. Takže sa to dá povedať tak, že skončilo odchodom výnimočného gitaristu Stevea Hacketta. Tento album je tak posledný, ktorý ma od Genesis dostal celý bez výnimky. Opäť ho tvorí jedinečná hudba, ktorú by nikto iný nezahral tak ako Genesis. A aby ste vedeli, tak mne sa veľmi páči aj Your own special way. Celý album je plný snovej atmosféry, mám problém vypichnúť nejakú skladbu ako príklad, lebo všetky sú skvelé... takže počúvať ako celok. Vynikajúca hudba.

Keď sme pri Hackettovom odchode, tak nemôžem nespomenúť posledné skladby, ktoré s kapelou nahral a vyšli na EP Spot the pigeon:
01. Match Of The Day
02. Pigeons
03. Inside And Out
Prvé dve už viditeľne ukazujú, kam sa kapela poberie, ale stále majú kúzlo Genesis. Posledná skladba Inside and out je plnohodnotná vec, ktorá mohla byť súčasťou Wind and wuthering. Rozlúčka Hacketta vyšla a obsahuje aj vynikajúce sólo od Banksa.
Takže tu končí najlepšia éra Genesis. Musím však podotknúť, že aj po odchode Hacketta robili Genesis vynikajúcu hudbu, ktorá ma oslovila.
reagovat

PaloM @ 22.04.2011 11:18:07
nowhere_man, klikol som si na tvoj profil a recenzie, čo si tu stihol popísať. Máš presne toľko rokov, ako môj syn. Nevravím že nie, som spokojný s mojimi deťmi. No, mať potomka tak rozhľadeného v rockovej muzike, s takým čuchom pre kvalitu, vkusom a nadšením, ako máš ty, bol by som hrdý. Blahoželám ti, len tak ďalej. Tvoje recenzie si vždy s chuťou prečítam. Konkrétne s touto bez výhrad súhlasím. Spomínané EP nepoznám. Inšpiroval si ma, aby som si do zbierky prikúpil dve CD Genesis, čo si teraz po sebe o nich písal. K Hackettovi ešte toľko, že kúpil som jeho prvé 4 CD, ktoré sa mi najviac páčia. Ostatné som počul, mám v archíve. Petra Gabriela mám najradšej cca po album So, z novšej tvorby na každom albume niečo, ale komplet už nie.

A ĹľiaÄľ, Hackett a Gabriel tu nemajĂş biografie, mohol by sa niekto priÄŤiniĹĄ.

nowhere_man @ 22.04.2011 13:37:33
PaloM: srdečná vďaka, to som nečakal, pretože si myslím, že píšem nezaujímavo, len ma to baví. Takže ďakujem, nesmierne si ma potešil.

Asi nejlepší Genesis. Všechno tak nějak drží pohromadě, vším se line příjemná hladivá atmosféra. Nikdy jsem si nepřekládal, o čem ti hoši zpívají, protože mi v hlavě naskakují obrazy, které bych nerad zabíjel nějakým rozumem. To album je ponořené do vod Neptunových, snivých a intuitivních.
Skladbu Afterglow si pouštím pořád dokola vždycky, když jsem čerstvě zamilovaný. Což už bylo sedmkrát x sedmnáct, to je ...

reagovat

bullb @ 23.06.2011 19:05:08
Stotož�ujem sa. Krátke, výstižné a pravdivé, aspo� podľa nášho spoločného úsudku. Vinyl som z pásky počul pár rokov po jeho vydaní. V časoch temna som nemal šancu získať nejaké bližšie info. Až profil alebo článok v Melodie od J.Č. ma poučil, že to spieva Collins. Mohlo mi tiež dôjsť (na ospravedlnenie, vtedy som fakt fičal na jazz rocku), že ten spev nie je Gabriel. V každom prípade je to No. 1 album od Genesis.

"Na rozeklané stěně jeho spočíval roztažen jakýsi temný předmět
nepravidelných tvarův. Když spěchali jsme k němu, obrysy nejasné
nabyly určitého tvaru.
Byl to muž, ležící tváří k zemi, s hlavou ohnutou pod tělo v
strašlivém úhlu, ramena vyboulená a tělo přehnuté a semknuté,
jakoby byl chtěl právě učiniti kotrmelec. Tak pitvorná byla poloha
jeho těla, že nemohl jsem si pro okamžik uvědomiti, že se stenem
oním odlétla zárove� duše jeho. Ani šepot, ani šelest nejmenší
neozývaly se již z postavy, nad níž jsme se sehnuli.
(...)A záblesk ten padl však na více ještě, což schvátilo srdce naše
bolestí a skorém mdlobou, i na tělo – sira Jindřicha Baskervilla."


K poslechu tohoto alba jsem přistupoval velmi opatrně, protože jsem měl v živé paměti zklamání z Trick of the Tail. Představa, že Collinsův (?a možná i Banksův?) přístup ZAVRAŽDÍ další příležitost k návratu k art rocku tak, jak ho známe z Gabrielovy ery, mě děsila víc, než VYTÍ jistého slavného psa bojového plemene.

Díkybohu, nestalo se, k další vraždě nedošlo a můžu směle konstatovat, že Hackett zakončil své působení v Genesis velmi důstojně.

Na samotném albu se mě nejvíc libí jeho atmosféra. Nevím čím to je způsobeno, mým skromným tipem je, že si Banks koupil jiné klávesy. Touto dobou si asi říkáte, proč jsem na začátku citoval sira A. C. Doyla, vysvětlení je jednoduché - od začátku do konce mám při poslechu pocit, že Genesis stojí po kotníky v anglických bažinách a zahalení v anglické mlze předou své jemné melodické linky. Proč zrovna Pes? Protože přesně na něj jsem si vzpomněl při prvním poslechu otevíračky. Banksovy hutné klávesy startují toto album velmi atmosferickým a sugestivním způsobem.

Z vřesovišť se přesouváme k biblickému příběhu - nejlepší skladbě z alba. Nevím co si Collins udělal s hlasivkami, ale takto to má vypadat! Jde tam cítit jistá úlisnost ale velmi, velmi vkusná. A to solo uprostřed mě navíc prostě dostává.

Po trochu popovější trojce následuje vyrovnaná sbírka skladeb, zakončená skvělou Afterglow.
Sbírka je to vskutku pětihvezdičková.

Závěrem musím poznamenat, že si to u mě Phil spravil a Trick je mu odpuštěn. Doufám že mě takto potěšíš i u dalších alb, Phile!
reagovat

Fan @ 30.04.2010 23:06:17
Krásná recenze
Tony Banks na tomto albu použil tyto klávesy:
· Akustický klavír
· Hammond T-102
· RMI Electra 368
· Mellotron M400 -
· Roland Re-201
· Arp Pro-
· Arp 2600
· Roland RS-202
· Fender Rhodos
To znamená že Tony si pro toto album koupil akorát Rolandy, ale ty zde využil ještě velmi málo. Na ostatní nástroje hrál už i na Jehněti. Využil je však jinak, naučil se je zde lépe ovládat včetně dalších efektů.

Deadmonkey @ 30.04.2010 23:11:56
děkuji za ocenění a upřesnění :)

Ă“in @ 01.05.2010 12:39:56
Mám k Wind And Wuthering citový vztah, jelikož jsem si tenhle vinyl koupil na ostravské burze za nějakých nekřesťanských 330 Kčs někdy kolem roku 1983. Je to asi nejlepší album Genesis s Collinsem, bez Steva už to pak nebylo ono...

Voytus @ 01.05.2010 14:08:21
Toto album je také jedno z mých nejoblíbenějších od Genesis. Potom už je to jen horší, přestože ...and then there were three a některé písně z Duke také nejsou špatné. Ale už nikde nedocílili podobné atmosféry.

PaloM @ 07.05.2010 09:39:20
Veľmi pekná recenzia. Je to fakt asi najlepší album z doby bez Gabriela. I keď som schopný počúvať všetko s Genesis až po We Can't Dance vrátane.

Tak tento album je presne podla môjho gusta(nie však Husáka :-)).Rezký úvod Eleventh earl of Mar poslucháča primerane vyhecuje a navnadí.Skutočná lahôdka One for the vine rozpráva biblický príbeh o vinici pánovej :-).Táto skladba má všetky atribúty a znaky,ktoré si na tvorbe Genesis vážim.Pokojný,rozprávačský štýl piesne,krásna medzihra,postupná gradácia,majstrovske do najmenšieho detailu prepracované inštrumentálne pasáže,bezchybný Collinsov spev a frázovanie...Nasleduje síce chytlavá ,ale nie nevkusná Your on special way a potom typická genesisovská inštrumentálka Wot Gorilla?,ktorá prinesie príjemné uvoľnenie a osvieženie.Monumentálne Banksove klávesy odštartujú dˇalšiu výbornú skladbu All in a mouses night.V blood on the rooftops sa Phil Collins venuje stále aktuálnej téme-prehnanému násiliu na televíznych obrazovkách a vo filmoch.V nádhernej inštrumentálnej dvoskladbe Unquiet slumbers for the sleepers...in that quiet earth vynikne najmä Hackettovo hráčske majstrovstvo.A máme tu záver v podobe hymnickej nezabudnuteľnej Afterglow.Wind and wuthering je nádherne,melancholické,smutno-krásne,zasnené a zárove� hl´bavé,jesenné album.Jesenné preto,lebo vždy kedˇ počúvam túto čarovnú hudbu,tak si predstavujem prírodu v tomto ročnom období,pestro zafarbené listy na stromoch a je mi tak zvláštne príjemne clivo.Wind and wuthering považujem za MAJSTROVSKE DIELO !
reagovat

Album je jakoby pokračováním A Trick Of The Tail, poslouchá se dobře, ale je znát, že osvědčená formule se tak trochu opotřebovává a pro příště bude nutné zkusit to jinak. Mé nejoblíbenější zde jsou One for the Vine, Blood On The Rooftops a All in the Mouse´s Night, tak trochu vtípek o myších příhodách (k textu této skladby mám i „ilustrace“), docela dobrá je i dvojice Unquiet Slumbers For The Sleepers.../...In That Quiet Earth, naopak za slabší považuji Your Special Way a Afterglow, na můj vkus jsou příliš rozvleklé a postrádám tu to, co je na hudbě Genesis to opravdu zajímavé – pestrost v doprovodu a jakési těžko vysvětlitelné a pojmenovatelné napětí. Tyto skladby odplynou, aniž by ve mně zanechaly jakýkoliv dojem.
reagovat

Přestože dám pět hvězdiček, protože jde o nádhernou desku, je Wind prvním albem, na němž si dovedu představit (na rozdíl od všeho předtím), že má určité "rezervy" vzhledem k možné dokonalosti. Chci-li však definovat konkrétně co, nevím. Možná je to tím, že cítím, jak se Genesis více ohlíželi zpět než dříve (o několik let později bych jim za to ovšem i blahořečil). Nejčastěji si pouštím Blood On The Rooftops a Unquiet Slumbers - až Afterglow, ale i ty ostatní jsou nádherné. Takže jediné, co bych nakonec našel je pocit, že předchozí alba jsou o kousíček větší "záhul". Možná kdyby Steve už nebyl jednou nohou na odchodu a dovolili by mu vsunout ještě třeba Hope The Love Will Last nebo Icarus Ascending, které měl najspíše složeny a použil pro své druhé sólo, dostalo by album tu pravou šlehačku. Myslím, že se ohledně první z nich nepohodl s Philem (asi na něj byla moc soulová?). Ale asi zbytečně hnidopiším, album je rozhodně senzační parádní vítěznou přehlídkou jedné z nejlepších světových kapel a zvukově je úžasné, Genesis jsou zde už ve stadiu, kdy by si mohli dovolit teoreticky každou skladbu natáhnout na dvojnásobek bez nebezpečí nudy, protože už jen ten jejich nezaměnitelný sound lety vycizelovaný je vrcholným posluchačským požitkem. Koncertní záznamy z té doby jsou prostě fffffantastické.
reagovat

Tak vám nevím... teď tu desku při psaní recenze zrovna poslouchám a ať chci sebevíc, nenacházím na ní žádný bod, kvůli kterému by se mi vyplatilo ji kritizovat... Album prosvětlují vzdušné klávesy a znovu i množství čistých klavírních výstupů, ale i mohutné hradby kláves jako v závěru druhé, mimochodem neuvěřitelné One for the Vine, která v závěru vrcholí jednou z nejpodmanivějších melodií v historii kapely. Vůbec, pokud jsem v souvilosti s alby Genesis mluvil o pohádkové hudbě, tady to platí zase a nic na tom nemění ani trochu popovější tendence třeba hned razantního otvíráku Eleventh Earl of Mar nebo balady Your Own Special Way - takovýhle pop bych si tedy nechal líbit (totéž v podstatě platí o krásné závěrečné hladivé Afterglow). Nehledě na to, že zbytek skladeb v zásadě spl�uje nejpřísnější progová měřítka - progově rozmáchlá All in a Mouse´s Night a nebezpečně nakažlivá Blood on the Rooftops s klasicizující akustickou předehrou jsou skutečně vybranými kousky a zvuková koláž Unquiet Slumbers... (jaká zase vycpávka??!) mistrně přejde do dramatické ...In that Quiet Earth, kde v závěru razantní kytaře sekundují ostré klávesové smeče. Už zmi�ovaná klidná a melancholická Afterglow celou kolekci velmi vkusně uzavírá a já musím znovu bilancovat v tom smyslu, že Genesis natočili v podstatě bezchybnou desku. Bylo to poslední album pro Stevea Hacketta, jehož hra ho znovu úžasně obohatila a na další desce citelně chybí. Myslím, že teprve zde, u tohoto alba (nikoli po odchodu P.Gabriela), bych utnul první, progovou etapu Genesis... a byl to závěr vpravdě mistrovský.
reagovat

Ryback @ 10.08.2007 14:24:13
máš pravdu- když se nad tím dnes zamyslím, také bych rozděloval Genesis na hackettovské a post-hackettovské... nikoli na období s Gabrielem a s Collinsem...

nádherné album, řekl bych, že téměř zcela ponořené do vod art-rocku nebo prog-rocku nebo jak to chcete škatulkovat... silné melodie i krásné, invenční instrumentální pasáže, které by obstály i jako skladby samotné...z devíti skladeb se mi osm velmi líbí, jediná písne�, která mě nenadchla, je popová Your own special way, která to album podle mě dost kazí... je to píse� jak vystřižená z Collinse osmdesátých let a tím pádem (jak já to cítím) působí na albu trochu jak pěst na oko... Genesis klidně mohli spojit písně 4,5,6,7,8,9 v jeden celek a mohl z toho být barevný koláč bez jednotícího prvku ne nepodobný Supper´s ready... toliko můj subjektivní názor
reagovat

Tahle deska má ještě pořád některé skvělé skladby ve stylu předchozího alba: One For The Vine, Eleventh Earl Of Mar, Unquiet Slumbers For The Sleepers..., ...In That Quiet Earth. Moc se mi nelíbí All In A Mouse's Night a instrumentálka Wot Gorilla?, je to sice stále ještě progresivní rock, ale už na horší úrovni. Potom tu máme ojedinělou a podle mě vynikající Collinsovu a Hackettovu baladu Blood On The Rooftops, spolu s One For The Vine moji nejoblíbenější skladbu na albu. No a na závěr hymnickou Afterglow a popově nasládlou Your Own Special Way. Jak napsal Titan, tak půlka alba je ještě výtečná, zbytek už má sestupnou tendenci.
reagovat

Ravil.mem @ 15.01.2005 00:00:00
Zvláštní. Mě se skoro nejvíc líbí skladba All In The Mouse´s Night.
Takový odkaz na Gabrielovské melodie ala Harold The Barrel.

Jan.mem @ 16.01.2005 00:00:00
Asi můj subjektivní dojem. U tohohle alba mě totiž také vždy mrzelo, že na něm Steve Hackett nedostal víc prostoru - když si poslechnu, jaké skvosty v té době nahrával na svoje sólové desky, tak nechápu, jak mohli na Wind And Wuthering dát Wot Gorilla? nebo Your Own Special Way a ne jeho věci. Začínám mít dojem, že Hacketta chtěli z nějakého důvodu z kapely vytlačit.

Ravil.mem @ 17.01.2005 00:00:00
Pravda, že Blood On The Rooftops je skvostná.

Titan.mem @ 22.01.2005 00:00:00
ale zase na druhou stranu musim rict ze tohle je nedoceneny album, komercne nebylo moc uspesny. Je to pekny album, ale uz nedosahuje kvalit alb predchozich. A Blood on the rooftops se mi spolecne s one for the vine libi nejvic na albu. Nadherna skladba od Steva....

zibiw @ 24.10.2009 12:06:23
Souhlasím s Ravil.men "All In A Mouse's Night" je dle mě taková typická skladba z kuchyně :-) Genesis.

Tak tady už mě nadchla jen půlka alba. Tracky 1,2,3,6 a 9 se povedly, jinak ten zbytek už neni takovej. Tady bych řekl, že kapela už se pomalu transformuje do populární hudby a pomalu opouští progresivní rock. Začali hrát pro větší masy lidí....
reagovat