Genesis - We Can´t Dance

Na vydanie tohto albumu som cakal dlhych pat rokov.Priznam sa,ze som bol zvedavy kam sa Genesis posunu vo svojom hudobnom vyvoji.Ci budu pokracovat v popovo-komercnom trende nastolenom platnami Invisible Touch a Genesis 1983,alebo si spomenu ,ze tu boli aj nejake roky sedemdesiate :-).Ked v neskoru jesen v roku 1991 vysiel prvy singel No son of mine,priam som zaplesal radostou.Tato skladba sa mi velmi pacila a paci sa mi dodnes.Uz tie uvodne tikajuce hodiny,potom nastup Banksovych klaves,postupna gradacia...parada.Na Slovensku boli vtedy dve superiace komercne radia,Rock FM radio a Fun radio.Obe pustali No son of mine takmer "do zblbnutia" :-).Z hladiska progrocku stoji za povsimnutie tretia kompozicia Driving the last spike.Text je o strastiplnom zivote stavitelov anglickej zeleznice a ich rodin a Genesis touto skladbou vzdavaju aj taku pomyselnu poctu ludom,ktori pracuju v tazkych podmienkach.V Dreaming while you sleep Genesis rozvijaju dalsiu zaujimavu a aktualnu temu.Piesen je o soferovi,ktory spôsobi dopravnu nehodu s tragickymi nasledkami a potom z miesta cinu zbabelo utecie.Samozrejme,ze sam pred sebou a pred svojim svedomim sa utiect neda a tak sa musi vyrovnavat s mucivym pocitom viny.I cant dance-celkom vydarena parodia na reklamne spoty a dalsia hitovka Jesus he knows me parodujuca dvojtvarny a pokrytecky zivot americkych televiznych kazatelov su celkom prijemnym spestrenim tohto albumu.V skladbe Tell me why sa uz rozoberaju vaznejsie temy a sice vojnove konflikty,utrpenie nevinnych ludi,socialne problemy.Album je podla mna zbytocne dlhy a priemerne a nevyrazne skladby ako napr. Way of the world,Living forever alebo Never a time sice neurazia,ale zacinaju posluchaca trochu nudit a ja osobne by som si vedel tento album predstavit aj bez nich.Predposlednej skladbe Since a lost you neviem prist dodnes na chut.Podla mna najslabsi moment na tejto platni.Zato posledna Fading lights je uz trochu "ine kafe".Typicka "genesisovka" strukturou kompozicie a celkovou atmosferou silno pripominajuca skladbu Firth of fifth z legendarneho albumu Selling England by the pound (1973).Jednym slovom -NADHERA.We cant dance je podla mojej mienky ovela lepsi album,ako predosly Invisible touch a tak hodnotim styrmi hviezdickami.
reagovat

I když nepatřím ke starším ročníkum mám Genesis rád.
V dnešní době mi připadá, že hudební scéna ztratila své velikány. Proto poslouchám skupiny jako je například Genesis. Tohle album jsem si poslechl teprve nedávno a udělalo na mě dobrý dojem. Nejlepší skladbou je pro mě Tell Me Why, na druhém místě je Way Of The World. Na třetí místo bych dal více skladeb například No Son Of Mine,Jesus He Knows Me nebo I Can't Dance.
reagovat

Asi pravda, že tohle album je nejpopovější. Pořád si myslím, že Genesis nehráli vyloženě "čistý" popík, pořád lze slyšet, že to jsou Genesis. Tohle album není vyloženě špatný. Obsahuje nějaké ty hity jako No Son Of Mine, Jesus He Knows Me a I Can't Dance nebo i komplikovanější Driving The Last Spike, mě osobně se líbí i Tell Me Why. Albu by prospělo, kdyby bylo o pár písniček chudší. Dávám 3 a půl*
reagovat

Tento album mam celkom rad. Vadi mi dlzka albumu. V podstate by som stim nemal ziadny problem, ale skladby ako never a time, hold in my heart su pre mna dost nezaujimave a na lbume by nemusle ani byt. Z albumu by som vyzdvihol Dreaming While You Sleep, Living Forever, Driving The Last Spike, Fading Lights. No Son Of Mine, Jesus He Knows Me, I Can't Dance su len hitovky, pre dobry posluch, ale vzdy si ich rad pustim neopocuvaju sa mi. Je to nadpriemerny album a dostojna rozlucka Genesis z fanusikmy.
reagovat

Bez diskuse nejpovější deska Genesis (pokud neberu FGTR), jejíž hlavní slabinou je ovšem přílišná délka, která ji činí na jednou polknutí poněkud nestravitelným oříškem. Nicméně skladby samy o sobě špatné nejsou. Balady nadále pokračují směrem z alba "Invisible Touch". Nejsilnější z nich je pravděpodobně "Hold on my Heart". Problém "Never a Time", která sama o sobě není nijak špatná a má typicky jasnou collinsovsko-genesisovskou melodii, vězí v málo kontrastním okolí, díky němuž trošku zaniká. Podobně "Since I Lost You". Vrcholy alba tvoří skladby "Driving the Last Spike", posmutnělá "Fading Lights" pokračující v tradici struktury "úvod-instrumentální pasáž-návrat k úvodnímu tématu" a "Dreaming While You Sleep", ukazující jakých úchvatných výšin může "progresivní pop" dosáhnout - a to přesto, že písnička má v podstatě klasický formát sloka-refrén-sloka-delší refrén fading out.
Ostatní skladby jsou také dobré, všechny mají svůj vlastní charakter, ale nevystupují z řady natolik jako jmenované písně.
V knížce o Genesis od Chrise Welche stojí, že album působí dojmem, jako by se s námi Genesis loučili (obzvláště když se z tohoto hlediska podíváte na text "Fading Lights") a já musím uznat, že WCD takovou atmosféru opravdu má.

(původní datum recenze: 19.01.2005)
reagovat

Tak tohle album trpí takovým tím neduhem přechodu kapel z LP na CD. Kdyby se z toho sestříhalo klasické LP, určitě by mohlo být mnohem zajímavější. Takhle je tady pár jalových míst jako např. Never a time, Hold on my heart, Way of the world, či Since I lost you, je to jen tak „odehrané“ – mám z toho pocit, jako by to pánové (tentokrát všichni) chtěli mít rychle za sebou.
Nijak mi nevadí hitové No son of mine (neměl Collins nějaké problémy s rodiči? dvě písně věnované matce, tahle zase pro změnu otci…), či I can´t dance, protože mají nápad, a tak se hned neoposlouchají. Asi nejraději mám Driving the last spike („…Prodal jsem jim své srdce/ Prodal jsem jim svou duši/ Dal jsem všechno, co jsem měl/ Ach ale oni nemohli zlomit mého ducha/ má důstojnost vzdorovala…“), Dreaming while you sleep, pak se mi líbí Jesus he know me a Living forever.
Album je podle mě o něco povedenější než předchozí. Myslím, že Collins už s dalším setrváváním u Genesis nepočítal, tak si nenechával nic v rukávu.
reagovat