Genesis - Way We Walk, Vol. 1

V prípade tohto koncertného albumu nebudem až taký prísny.Ano jedná sa o pop-rockové pesničky-hitparádovky z osemdesiatych a z prelomu osemdesiatych a deväťdesiatych rokov,ktoré pozná snádˇ každý...Ale nedávno som na týchto stránkach čítal recenziu pána Merhauta (nič v zlom) na album skupiny Queen "A kind of magic",ktorý podľa mňa s progrockom nemá nič spoločné a bol ohodnotený na päť hviezdičiek,z čoho som bol dosť prekvapený.Pritom musím poznamenať,že sa mi recenzie pána Merhauta páčia a čítam ich rád.Takže,kedˇ A kind of magic dostal päť hviezdičiek,ja si dovolím dať albumu Genesis "Way we walk ,vo.1 zaslúžené a poctivé tri!Už len za predvedený výkon,obdivuhodné nasadenie všetkých zúčastnených hudobníkov a za ich neodškriepiteľné inštrumentálne majstrovstvo.
reagovat

The Way We Walk Volume 1: The Shorts a Volume 2 :The Long jsou dvě samostatně vydaná CD, která mapují koncertní turné Genesis po desce We Can´t dance(1991) a zaznamenávají konec koncertní éry Genesis ve 20 století.
Volume 1 vydané v roce 1992 a Volume 2 vydané o rok později představuje Genesis v dnes již dlouholeté klasické koncertní sestavě, Tony Banks, Phil Collins, Mike Rutherford, Chester Thomson (bicí) a Daryl Stuermer(kytara za Hacketa, basa v nových věcech). Tyto jsme mohli mimo jiné vidět i v roce 2007 v Praze.
Obecně se shrnuje, že první deska představuje pop a druhá artrock
Ti kteří byly na koncertě Genesis v roce 1992 (třeba ve Vídni) si pamatují velké pódium za kterým byly tři velkoplošné obrazovky. Dvě po stranách a jedno uprostřed. Tyto plátna se během koncertu různě spojovala vedle sebe či nad sebou a dotvářela tím mohutnost jednotlivých eposů Genesis
O obrovském hudebním nasazení jednotlivých hráčů, jejich virtuozitě a odevzdanosti hudbě snad ani nemusím psát. Je velmi dobře známa. Phil vydal ze sebe úplně vše, zpíval na doraz, Svým charisma si podmanil publikum, které poslouchalo každý jeho pokyn. Tony plně ponořen do hudby prožíval své kompozice a spolu s Mikem a Darylem proplétali pavučinu nosných melodií.

Phile, Phile, co jsi nám to udělal z Genesis ! ?
Tento povzdech platí snad nejvíce pro toto cédéčko

Genesis Live The Way We Walk Volume One: The Shorts s černobílou fotografií koncertní sestavy hráčů v charakteristické kachní chůzi, která se objevila poprvé na videoklipu a také překvapivě na koncertech, naštěstí už bez Tonyho. Je to vlastně naprosté unikum v éře Genesis, kdy se Philovi podařilo rozpohybovat spoluhráče a vytvořit nezaměnitelný pohybový prvek.
Z mého pohledu se nejedná o klasické živé album, ale o Greatest hits inteligentního popu Genesis nahraného na koncertě, i když zní spíše jako Collinsovo sólové album. Pořadí jedenácti skladeb tedy neodpovídá koncertnímu listu, ale výběru rádiových „hitů“
Puritánský příznivec starých Genesis se ani nepřiblíží k tomuto dílku a třikrát se pokřižuje. Jako by s Genesis nemělo nic společného. Tato klasickým příznivcem zatracovaná éra Genesis je však současnému posluchači fuk.
Cédé začíná klasickou Land of Confusion a pokračuje dnes již nestárnoucím hitem No Son Of Mine s tikotem na začátku. Právě tato skladba je podle mne nejsilnějším kouskem, postupně vygradovaná zachovává v sobě kompoziční postupy Genesis a originální zvukovou nezaměnitelnost. Naproti tomu odrhovačka That´s All je i na mne moc. Balady In Too Deep, Tonight,….či Throwing Itt All Way se dají docela poslouchat. Naprosto bezchybný výkon, úchvatná spolupráce s publikem, energie předaná posluchačům.

Jsem zcela na rozpacích, jak mám hodnotit tento výběr. Pokud bych neznal historii Genesis a byl bych redaktorem popového plátku, musel bych dát 5 hvězdiček. Pokud bych byl ortodoxní příznivec Genesis, musel bych dát hvězdičku jednu. Jedná se o pop velmi nadčasový, perfektně udělaný, ve kterém je cítit myšlenka. Poslouchat však doporučuji pouze příznivcům sólové dráhy Phila.

reagovat