Genesis - Trespass

Genesis - Trespass - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

01. Looking For Someone (7:06)
02. White Mountain (6:42)
03. Visions Of Angles (6:50)
04. Stagnation (8:48)
05. Dusk (4:13)
06. The Knife (8:56)

Total Time: 42:35


Obsazení:

ANTHONY BANKS -- organ, piano, mellotron, guitar, voices
PETER GABRIEL -- lead voice, flute, accordion, tambourine and bass drum
JOHN MAYHEW -- drums, percussion, voices
ANTHONY PHILLIPS -- acoustic 12-string, lead electric, dulcimer, voices
MICHAEL RUTHERFORD -- acoustic 12-string, electric bass, nylon, cello, voices

 
10.04.2017 john l
5 stars

Neznám podobně naléhavé a krásné zvolání, jaké je na začátku písně Looking For Someone. Takové nádheře, která se na nás s Gabrielovou hlasovou exhibicí a nástupem ostatních hudebníků nahrne, jde jen těžko odolat. Když naplno vnímám Petrův nádherný vokál, postesknu si, jaká to škoda, že nezůstal ještě na pár let u této kapely a taky, že jeho moderní tvář na sólových deskách postrádá bližší atmosféru, podobnou z nahrávek Genesis. Petr sice stvořil dobrá moderní progrocková díla, ale kam se hrabou při srovnání s tímto obeliskem.

Banks je další obr alba, ukrajuje si tu pořádný kus pro své vize, ale krásné vize. Je úplně jedno a nejde vůbec poznat že u pádla nestojí Steve, ale ještě Anthony Phillips - jeho vybrnkávání na začátku White Mountain je geniální. A ty bicí - ano, možná by Collins kapelu nakopl daleko víc, ale je to vůbec potřeba? Člověk stejně Mayhewovu hru vnímá jen jako doplněk překrásné hudební pouti, kterou s kapelou podstupuje.

Banks klavírem otvírá třetí Visions Of Angels a té krásy není zkrátka nikdy dost, hlavně ten stařičký archaický zvuk je geniální. K čemu nějaký remaster? Do pekel s moderními pazvuky, tohle je čistá hudební panna, bože ty vokály, sbory a vůbec stavba písně. Stagnation je spíš instrumentálka a pak přijde nádherná Dusk. Skladba patří opět Anthonymu a překrásným sborům okolo. Dravější věc v závěru The Knife je rovněž skvělá.

Je potřeba pořád dokola o takových albech psát a připomínat je - jen skrze ně pozná člověk skutečnou hudební krásu. Navíc my, co podobnou muziku žereme, ji k životu stejně potřebujeme! Něco jako hudební kyslík.
reagovat

dan @ 10.04.2017 14:03:24
From Genesis to Revelation jako by neexistoval, tohle je debut jako hrom a nejlepší album sedmdesátého roku. U takové hudby je úplně jedno jestli za bicími sedí jožka, pepča, nebo Collins. Jde o atmosféru a tu má na starosti Banks s Phillipsem. Masakrální záležitost!

lover-of-music @ 10.04.2017 14:33:35
dan: From Genesis To Revelation existuje a bude existovat a nikdo na tom nic nezmění. I kdyby jste na to album plivali sebevíc. Vždycky se najde někdo, kdo ho bude bránit. Třeba já.

dan @ 10.04.2017 14:48:37
nechci jej hanit, dokonce se mi na pár místech líbí, ale ve srovnání s Trespass je to holý bloud a nic neříkající odvar z pelyňku. Už jsem si všiml že jsi jeho zastánce, neboj jsou kvanta horších desek na které bych si odflusnul s patřičnou chutí :) A nemusím chodit daleko, Collinsovo taneční zblé We Can´t Dance je jednou z těch discofilních oblud.

@ 10.04.2017 16:04:08
Collinsova hra pusunula Genesis složitějším směrem, jeho práce pro kapelu je obdivuhodná a například na Seeling E..., nebo Wind and W. našla uplatnění, obohatila jejich styl a stala se doménou těchto nahrávek. Takže prosím žádné zatracování. To jak dotyčný vystupoval o deset, dvacet let později je jiná kapitola. Mě smrdí rovněž, ale to je život.

Voytus @ 10.04.2017 16:39:41
Myslím, že se tu snažíte porovnávat neporovnatelné, Revelation a Trespass mají možná styčné body v sestavě (bubeníky bych tu neřešil, nejsou pro zvuk skupiny nijak klíčoví) a Gabrielově hlasu, ale to je asi tak vše. Subjektivně vzato, mám ty naivně znějící songy z debutu taky docela v oblibě.

Člověk se nesmí nechat ovlivnit obecným názorem, o tom albu se totiž snad nikde nepsalo moc dobře, za což můžou v mnohém i členové Genesis, kteří se tváří, že to album neexistuje. I já byl vcelku překvapen, že jde o velmi slušný materiál, který jen potřeboval kompozičně a produkčně vypilovat. Doporučuji sáhnout po čtvrtém disku Archive 1967-1975, tam se dá nejlíp vysledovat cesta, kterou mezi prvními dvěma alby urazili.

Trespass je jedno z mých nejoblíbenějších alb, ta atmosféra je nepopsatelná. Vyjmenoval bych sice x dalších desek z podobného ranku s třeba lepšími hráčskými výkony, ale na tomto albu je skutečně něco velmi silného.

Mimochodem, pořadatelé koncertů byli z této podoby Genesis docela zmateni a moc netušili, kam s nimi, takže byli tenkrát často nálepkováni jako folk rock. Viz jedna z biografií Nicka Drakea, který s nimi odehrál zkraje 70. roku několik koncertů. Jsou tam přefocené staré plakáty a Genesis byli označeni za další naději britského folkrocku společně s Fairport Convention a podobnými.

EasyRocker @ 10.04.2017 16:40:38
Nádherná deska s božským podílem a hrou Anthonyho Phillipse, jednoho z mých nejoblíbenějších hudebníků. Skladatelsky se tu podílel dokonce zásadně.

horyna @ 11.04.2017 11:14:00
Pravda, na pustý ostrov bych si vybral jiné, jedno, dvě Genesis díla, ale pokud by byla cestovní taška jen o trošičku větší, Trespass tam narvat musím rovněž. Kouzelná mjůzička, takových připomenutí není nikdy dostatečné množství. Johny díky.

bullb @ 11.04.2017 13:29:12
Trespass nemusím, dokonca ani väčšinu tvorby zo začiatku a aj konca tvorby Genesis. Väčšina skupín dozrieva časom a niektoré len v konkrétnom čase. Toto je aj ich prípad. Podľa môjho názoru dozreli presne v čase, keď Gabriel odišiel a na jeho miesto nastúpil spievajúci bubeník. Myslím si, že bicie robia veľmi veľa v hudbe a to bola slabina raných Genesis. (k trojčlenným Genesis sa škoda vyjadrovať).
Dúfam, že to nebude pre niektorých veľká "porcia", ale Gabriel ma nikdy neoslovoval ako spevák. imho.

tykeww @ 12.04.2017 12:36:01
Musím se přidat k bullbovi, mně dlouho trvalo, než jsem se dostal přes Gabrielův hlas a celkově zvuk nahrávek. Dneska si čas od času pustím Nursery Cryme, Foxtrot nebo The Lamb..., ale můj šálek piva to stejně kdovíjak není. Jo a kdybych jednotlivé skladby neznal, nedokázal bych rozeznat hlasy Gabriela, Collinse a ani Fishe, což tedy většina lidí nechápe, ale fakt mi přijdou neskutečně podobné. Sorry jako :D

Jarda P @ 12.04.2017 12:48:40
tykeww: jestli ty si nesedíš na uších? :-))

tykeww @ 12.04.2017 12:52:29
Jardo, to ze mě asi udělal ten hardcore :-D

lover-of-music @ 26.10.2018 15:58:42
Voytus: Ve Tvé reakci si napsal "ta atmosféra je nepopsatelná". Máš naprostou pravdu. Třeba taková Stagnation začínající překrásnou akustickou jemností, ve 4. minutě další dojemný motiv podpořený mellotronem a vokály, a v 7. minutě naprostá hymna s nezapomenutelnou melodií. Dále další překrásná roztomilá věc Dusk, velkolepá a opět přenádherná Visions Of Angels, závěrečný výbuch The Knife atd. atd.

Stáhl jsem si dokument o Genesis z roku 2014, který někdy běžel na ČT Art. Přiznám se, že to na mě moc nezapůsobilo. Nejen, že tam bylo strašně moc mluvení, a strašně málo muziky, ale i tak to bylo všechno nějak zrychlené a o konkrétních albech jsem se nedozvěděl skoro vůbec nic.

Voytus @ 26.10.2018 16:27:58
lover-of-music: Vzhledem k tomu, že jsem v posledních letech dost slušně propadl tvorbě Steve Hacketta, tak mě mrzelo, že zrovna on dostal v tom dokumentu tak málo prostoru, a že ranou éru Genesis zdrcli do první půlhodiny. Naštěstí existují videa k jednotlivým albům, dají se dohledat na youtube, tam už má prostoru více - a navíc je to optimistický sympaťák, kdežto třeba Rutherford s Banksem působí hrozně odtažitě a všechno kritizují, byť si právě oni prosadili nejvíc materiálu.

Znáš Archive 1967-1975? Tam je zajímavý materiál. Některé odlišné verze písní z prvních dvou desek a dema, která nikde jinde nevyšla.

Voytus @ 26.10.2018 16:32:40
Lover: Jo a když budeš déle rolovat, tak narazíš a na mou letitou recenzi na Tresspass.

lover-of-music @ 26.10.2018 16:40:32
Voytus: Taky jsem si všiml, že Rutherford a Banks se k něčemu vyjadřují s určitou lhostejností.

Ano, Archive 1967-75 znám. Ty čtyři CD jsem naposlouchával samozřejmě postupně (trvalo mi to půl roku). A bylo pro mě zajímavé zjištění, že skladba z prvního alba In Hiding se před tím jmenovala Patricia, a jednalo se čistě o instrumentálku. Nebo The Serpent se jmenovala She Is Beautiful.

lover-of-music @ 26.10.2018 16:50:18
Voytus: Roloval jsem a narazil jsem. Fůůha, to už je 10 let. Rok 2008 - to jsem ještě o hudbě neměl ani ponětí. Osmiletý parchant, který znal tak maximálně Olympic, Beatles a Michala Davida. (chachacha)
Jinak se vším ve Tvé recenzi souhlasím. Až na poslední větu, kde jsi napsal, že to je první opravdové album Genesis. Pro mě je první opravdové album Genesis - From Genesis To Revelation. Ale tak to se o mně ví.

Voytus @ 26.10.2018 17:09:09
To byla spíše parafráze toho, jak se k tomuto albu přistupuje. Však víme, jak se členové Genesis ke svému debutu staví.

lover-of-music @ 26.10.2018 17:18:21
Voytus: No právě. Dočetl jsem se, že se toho debutu prodalo jenom 650 kopií, a že díky názvu se ta deska dostala mezi desky s náboženskou hudbou. Takže svým způsobem není divu, že se k němu přistupuje tak, jak se přistupuje. Je to velká škoda.

Voytus @ 26.10.2018 17:24:06
Navíc je docela mizerně smíchaný - kapela v jednom kanále, smyčce v druhém. Přitom stačilo si s tím dát trochu víc práce, svěřit to někomu zkušenému, písně jako takové jsou to podařené. In the Wilderness jsme dokonce hrávali s kapelou.

lover-of-music @ 26.10.2018 17:31:57
To, jak je to smíchané mi právě vůbec nevadí. Konec konců, i Beatles na albech Please Please Me a With The Beatles, dokonce i Rubber Soul to měli tak, že v prvním repráku kapela (doprovod), a v druhém zpěv. Mě spíš vadí přístup některých "tvrdých" progrockových fanoušků k tomuto albu. Ale to už asi nezměníme.

Voytus @ 26.10.2018 18:00:05
U Beatles to ještě beru, ty raný věci jsou na čtyřstopák, když si chtěl něco přihrát, musel jsi celý záznam překopírovat na další pás, abys měl další volné stopy, tak to je jasný, že ten mix bude na dnešní podmínky znít divně. Ale v mezi léty 1967-1969, kdy vznikalo i tohle album, už byly studia vybavené lépe. Ale holt záleželo na šikovnosti technika.

17.09.2014 Akana
3 stars

Od přelidněného kontinentu tradičních popových písniček, který Genesis okukovali na první desce, se nyní vydali do relativního neznáma, do krajů okázalých mnohopodlažních písňových paláců, kde se král Rock handrkuje o přízeň královny Klasiky s králem Popem. Nejsou úplnými pionýry v této esteticky vytříbené krajině (první průzkumy tu před nimi prováděli už třeba Yes nebo King Crimson), ale jsou předurčeni stát se jedněmi z největších. Album Trespass je k téhle pozici ještě zdaleka nedostrkalo, ale už obsahuje slibné zárodky. Na palubě ještě chybí dvě z klíčových osobností, s postem u bicích jsou stále problémy (posledním Collinsovým předchůdcem je tu John Mayhew), kytarista Anthony Phillips už se chystá uvolnit místo Stevu Hackettovi. Kurz je ale už nastavený a Genesis jej hodlají sledovat až do odchodu Petera Gabriela v roce 1975.

Větší část alba se nese na jemně akustické hladině. Filigránské kudrlinky splétané akustickou kytarou, piánem nebo flétnou se střídají s dynamičtějšími pasážemi plnými halasných klávesových fanfár a patetických ploch, celek ale i tak často zůstává jaksi bezkrevný. V písních Stagnation nebo Dusk už to klasicizující povlávání hraničí s unylostí. Více energie a také příslibů do budoucna přinášejí skladby Looking for Someone a The Knife, které album rámují. První z nich má dynamicky velmi členitý reliéf, časté změny ale nejsou násilné a jednotlivé části na sebe organicky navazují. The Knife zase zkresleným vokálem a přidanými hlasy předjímá budoucí divadelní ambice kapely. Melodicky nejpřehlednější je skladba White Mountain, při jejímž poslechu mě překvapivá ale neodbytná asociace zavádí až ke germánskému power metalu 80. let. Zkuste si melodickou linku téhle písně představit v podání takových Helloween nebo Gamma Ray, jde to nečekaně snadno.

Jednoznačně nejsilnějším článkem je už teď frontman Peter Gabriel. I on se ještě hledá a svoje budoucí herecké, vypravěčské a kostýmní kreace zatím jen oťukává, ale jeho hlas dodává často příliš vyumělkované hudební skládačce vřelost a plastičnost. Neoslňuje technickými dispozicemi, ale právě to projev kapely zlidšťuje. Díky němu stojí minimálně první a poslední skladba za poslech i dnes. Zbytek může sloužit alespoň jako dokument o dospívání jedné hudební legendy.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Snake @ 18.09.2014 11:29:51
Zajímavě napsaná recenze. Musel jsem si ji přečíst dvakrát, anžto je to samá metafora a zprvu nevěděl jsem, je - li pochvalná, nebo ne :) Před chvílí jsem si album oživil a s hodnocením musím opatrně nesouhlasit. Neviděl bych to zdaleka tak zle. Ano, Genesis ještě zdaleka nejsou vyhraní tak, jak předvádějí na deskách následujících, ale... Psal se rok 1970, progresivní rock pomalu hrabal se z dětských nemocí a já tuhle desku považuji za jeden z jeho základních kamenů. Dám čtyři a těším se na další recky.

Akana @ 18.09.2014 14:40:54
Snake: Dík. Přiznávám, že tentokrát jsem to s těma metaforama asi malinko přešrouboval... Samozřejmě respektuju tvůj názor. Nejsem zdaleka skalní fanoušek Genesis (mnohem vřelejší vztah mám ke Gabrielově sólové tvorbě), neváže mě k nim ani nostalgie, tudíž jsem možná trochu kritičtější. Ale dost pasáží, hlavně těch tišších, mě tady zkrátka nudí, s tím nic nenadělám. Nicméně u dalších alb půjdu určitě aspoň o hvězdičku výš.

diesbies @ 19.09.2014 01:31:34
Akana: pěkně napsané. Rád čtu Tvoje recenze a s většinou z nich se ztotožňuji- ale v tomto případě nemohu. Podle mě se jedná o výborné album, i když nedosahuje dokonalosti těch několika následujících. Ta Tebou zmiňovaná "často příliš vyumělkovaná hudební skládačka"- to je to, co se mi na Genesis líbí a nepřipadá mi ani příliš vyumělkovaná a dokonce ani jako skládačka. Má to hlavu a patu a jedinečnou atmosféru.
Ale slyšíš to jinak než já, s tím nic nenadělám a Tvůj názor respektuji.

hejkal @ 19.09.2014 07:18:56
Tiež nie som práve nekritický fanúšik Geneseis, ale tento album mám zo všetkých najradšej. Je v ňom taká tá nevyzretá úprimnosť kapely, ktorá ešte nedozrela, ale o to je šťavnatejšia. Škoda, že The knife neurčila ďalšie smerovanie skupiny, byť jej prejav trošku tvrdší, asi by som ju mal podstatne radšej.

zdenek2512 @ 19.09.2014 07:42:46
Jako prvni album jsem slysel Selling England By The Pound, svym zpusobem se mi tehdy toto album libilo. Nestal jsem se obdivovatelem skupiny, i kdyz jsem si v posledni dobe koupil CDs na kterych zpiva Peter Gabriel. V hodnoceni tehle desky souhlasim s autorem recenze, ani Genesis, ani skupiny hrajici podobnou hudbu se nikdy nestaly mym salkem kavy.

Jarda P @ 19.09.2014 08:43:41
U mně je to naopak, Genesis do alba Wind and Wuthering patří mezi mé TOP 5. Těžko vybrat, které album je slabší, všechna jsou vynikajíci. Sólovému Gabrielovi kromě první desky jsem ale nikdy na chuť nepřišel.

vdeck @ 19.09.2014 09:07:16
Prvním albem, které jsem od Genesis slyšel bylo Nursery Crime a týden na to jsme si s bratrem z burzy donesli Genesis Live. Logicky jsme začali pátrat, na kterých dalších albech jsou skladby, které jsme při porovnáváním obou alb, nenašly a postupně jsme se dopátrali a doplnili naši tehdejší sbírku.

Trespass je, po těch letech, asi nejzajímavější, protože je stále takové nepřístupné a udržuje si určitou magičnost a tajemnost. Nedávno jsem poslouchal první stranu Foxtrotu a stačilo mi to. Což není chyba alba, spíše změny mých posluchačských preferencí.

Z mého pohledu je zajímavá celá Gabrielovská "pětiletka", potom se můj zájem obrátil pouze směrem k sólové tvorbě Petera Gabriela. I když, z nějakého důvodu se mi v době vydání líbila "popina" Smallcreeps Day od Rutherforda. Raději si ji (tu popini) ale nechci znovu pustit, protože bych asi nepochopil, proč se mi to tenkrát líbilo.

Závěr?
Genesis i sólovky jejich členů ano, ale nevyhledávám to.

vmagistr @ 09.05.2015 14:20:47
Od debutu k Trespass urazili Genesis obrovský kus cesty, ten rozdíl v nakládání s jednotlivými hudebnímy motivy a v propracovanosti skladeb je jasně zřetelný. Vidím Trespass na slušné čtyři hvězdičky, nejradši mám skladby White Mountain a The Knife, naopak jako slabší mi přijdou Stagnation a Dusk.

03.08.2013 diesbies
5 stars


Už od prvních okamžiků je jasné, že oproti debutu je tahle partička už někde úplně jinde. A to hned o několik tříd výš. Zčásti to zřejmě způsobil odchod producenta, zčásti přechod k vydavatelství Charisma, kde nechali muzikantům volnou ruku při vytváření svébytného hudebního výrazu. Hlavně si ale zřejmě sami členové kapely ujasnili, co a jak chtějí hrát. A obdivuhodně jim to vyšlo- podařilo se jim nalézt vlastní, nezaměnitelný styl, který dodnes uchvacuje svou strhující proměnlivostí a neuchopitelnou pohádkovou krásou.
„Looking For Someone“ je nádherná věc. Všechno podstatné, co vytváří typický genesisovský sound jejich vrcholného období je tady už plně obsaženo- naléhavý, místy až naříkavý, lehce ochraptělý, již v té době neuvěřitelně vyzrálý Gabrielův vokální projev, pastelové koberce kláves, semtam klavír, beglajty akustických dvanáctek, občasné výboje sólující elektrické kytary, to vše čas od času okořeněno flétnou.
„White Mountain“- další klenot, nadpozemský patos hudební i textový. Píseň popisující boj o dominantní postavení ve vlčí smečce (mladý cucák poruší zákony smečky- odtud název alba Trespass = Přestupek- a postaví se proti starému, zkušenému vůdci) začíná až téměř něžně- křehkými tóny akustických kytar- a prochází několika různorodými fázemi až po strhující finále, kdy na pozadí mohutných sborů Gabriel zpívá "...úsvit spatřil bílou horu zbrocenou krví...".
„Visions Of Angels“ je moje nejoblíbenější z celé desky, svou naivitou evokuje náladu prvního alba (kéž by znělo takhle!), je to hodně melancholické a opět je tu geniální sepětí hudby a textu. Text je velice jednoduchý: „chodím po lese a je mi smutno, protože ona tu není…najednou se na obloze zjevují tančící andělé, ale po chvíli mizí, nechávají mne tady…a už je nikdy neuvidím“. Mohutný, sborový refrén mi svým drtivým nástupem trochu připomíná crimsonovskou „In The Court Of The Crimson King“, ale to nijak nesnižuje hodnotu této překrásné písně.
Druhou stranu LP otevírá dvojice poklidnějších, víceméně akustických skladbiček. Prvá z nich, „Stagnation“, se po zasněném úvodu rozjede v divoký klávesový rej, který posléze vyústí v nekompromisní finále „I wanna drink…“. Na můj vkus možná trošilinku rozvláčné, ale pořád výborné.
K „Dusk“ mohu napsat snad jen to, že je to krásná poetická píseň - moc se mi tu líbí akustická mezihra s flétnou.
Z pohodového, nebál bych se říct až meditativně- nostalgického rozpoložení nás vytrhne závěrečná vypalovačka „The Knife“. Násilí oslavující, neskutečně brutální text popisující jakýsi ozbrojený převrat „ve jménu svobody“, samozřejmě včetně zmasakrování politických odpůrců („…dám vám jména těch, které je potřeba zabít, pobijte je i s jejich dětmi…“) je bohužel i v dnešním světě stále aktuální. Uklidnit nás mohou jen slova refrénu- „…někteří z vás zahynou…“ ( o popularitě této fráze vypovídá i fakt, že live album skupiny z r. 1973 se jmenuje „Some Of You Are Going To Die“). Všechno je to samozřejmě parodie- aby o tom nebylo pochyb, začne v mezihře, do jekotu znásilňovaných a vražděných žen a dětí, vyhrávat Banks veselou valčíkovou melodii. Po stránce hudební se zde jedná o jeden z prvních pokusů kapely o vytvoření tvrdšího rockového soundu a mám pocit, že Anthony Phillipsovi tato poloha příliš nesedí. Nemám s tímto kouskem žádný problém- ale abych řekl pravdu, je asi 30 až 40 skladeb od Genesis, které mám raději.

S tímto albem jsem se poprvé setkal někdy před třiceti lety, měl jsem ho nahrané od kamaráda na kazetě zn. Sony (a tu kazetu pořád někde mám ). Bylo to mé již asi páté setkání s genesisovskou diskografií a bohužel se k tomuto aktu neváže žádná zajímavá či alespoň vtipná historka. „Trespass“ se mi zalíbilo hned po prvních posleších, ale abych řekl pravdu, následujícími počiny této úžasné kapely jsem byl unešen víc. Dnes, s odstupem času, mezi nimi nevidím dramatičtější kvalitativní rozdíly. Nádherná, originální a nadčasová hudba.

reagovat

Petr Gratias @ 06.08.2013 21:22:57
Zdravím, Diesbiesi....
moc hezky ses do tohoto tématu ponořil.
Příjemně se čtou tvoje postřehy.
Mou nejoblíbenější skladbou na albu
je DUSK. Je to jedna z nekrásnějších artrockových písní
které znám. Gabriel je opravdu strhující. Se svým hlasem pracuje tak, jakoby měl hereckou průpravu na divadle a studoval dějiny dramatu. Je opravdu jedinečné sledovat proměny jeho interpretace. Samozřejmě i hudební doprovod má svou krásnou subtilní polohu s vypjatými momenty.
To kloubení akustických nástrojů je fantazie.
Když si uvědomím, kam se hudba Genesis posunula v osmdesátých letech, tak se s tou proměnu nedokážu nějak vnitřně vyrovnat.
Tento model hudby měl svůj originální sound, pojetí a ve skloubení s básnivými texty a navíc v koncertním provedení.... prostě neopakovatelný zážitek.
Zdravím!

diesbies @ 08.08.2013 00:19:43
Zdravím Petře, děkuji za pozitivní reakci. Vždycky mě potěší, když někdo alespoň částečně souzní s mými pocity z daně hudby.
Máš pravdu, to, co se stalo s Genesis v 80. (neřku- li v 90.) letech je dost tristní, ale s tím už nikdo nic nenadělá. Holt se s tím musíme smířit.

Mr.Black @ 11.09.2013 23:22:18
Výborně napsané. Jediné, v čem se neshodnem, je závěrečná "kudla" THE KNIFE. Jako hardrocker ji velebím a považuji za jednu z nejlepších od Genesis. A pak mám těch cca 30, které mám rád, ale méně... Inu, každý jsme holt jinačí.

08.02.2013 Peter Urban
5 stars

Úvodom musím poznamenať, že k tomuto albumu Genesis mám veľmi silný a nostalgický vzťah. Nielen preto, že Trespass bol prvou nahrávkou ktorú som od Genesis počul ale i preto že tento album ma zastihol v období Veľkonočných sviatkov a tak už chtiac nechtiac počas Veľkej noci nasadzujem Trespass povinne :-) . Akosi sa to stalo milou tradíciou.

Ale k hudbe samotnej. Presne si pamätám ako na mňa zapôsobil úvod Looking for someone, ten nástojčivý hlas ktorý odštartoval príval skvelej hudby. Hoci ten text piesne nepôsobí veľmi optimisticky, tá hudba predsa len áno. Neviem ako u Vás ale u mňa už táto pieseň samotná vyvoláva dobrú náladu a tá ma drží až do konca albumu a nezriedka i po ňom :-D.

To pravé orechové potešenie prichádza v druhej skladbe White Mountain. Táto pieseň má tak svojskú atmosféru , že minimálne mňa dokáže na skoro sedem minút prinútiť sústredene počúvať. Nasledujúca romantická Visions of angels je taký balzam na dušu upokojujúceho charakteru. A v trošku podobnom duchu sa nesie i Stagnation, ktorá i napriek svojej dĺžke nepôsobí vôbec nudne.

A potom nasledujú pomyselné vrholy, ktoré vidím hlavne v záverečnej the knife. Ráznej skladbe, ktorej úvod núti vstať zo stoličky.

Nuž, ťažko môžem byť kritický, keď ide o jeden z mojích najobľúbenejších albumov vôbec.
reagovat

Brano @ 08.02.2013 20:24:03
Je tu ďaľší fanušik Genesis,čo ma veľmi teší.Peter,vitaj a vďaka za peknú recenziu.

Danny @ 09.02.2013 10:43:06
Jsem na tom podobně, z této "první" éry Genesis se mi vlastně líbí všechno, jen debut From Genesis To Revelation jsem zatím neslyšel. Je to hudba, u které posluchač v každém poslechu něco objevuje. Nemám problém ani s mladšími alby, možná jen, že mě na nich některé skladby baví míň.
Peter, taky mám alba, která pouštím v určité dny.

11.12.2012 b.wolf
5 stars

Nějak se stalo, že celá tvorba Genesis šla jaksi mimo mě. Samozřejmě jsem věděl, kdo je P. Gabriel, P. Collins, ale prostě mě to nebralo. Loni jsem si spíš ze zvědavosti půjčil tuhle desku a po prvním poslechu jsem nechápal, proč tenhle skvost ještě nemám? Pro mě nejlepší deska Genesis, art rocková špička par excellence. Trespass mně od Genesis sedí nejlíp a musím říci, že patří mezi několik desítek desek, které jsou prostě neoposlouchatelné. Skvosty jako White Mountain nebo nádherná Dusk, to je geniální hudba. 5/5
reagovat

04.08.2011 Petr Gratias
4 stars

Druhé řadové album britských Genesis s názvem Trespass jsem koupil ve druhé polovině sedmdesátých let na černé burze jako nouzové řešení, protože mi jejich album Foxtrot vykoupil před nosem jiný zájemce. Jiná alba Genesis už jsem měl a Trespass jsem neznal. Kupodivu o něj nebyl takový zájem, jak by se očekávalo, stejně jako o první From Genesis To Revelation. (To – přiznám se, se mi moc nelíbilo). Možná mě to zarazilo, ale neodradilo a tak jsem s jistým vnitřním přesvědčením, že nelze šlápnout vedle, album koupil a nijak jsem nezalitoval….

LOOKING FOR SOMEONE – pěvecká proklamace, pod kterou znějí dlouhé tóny hammondek. Zajímavá střídání hudebních nálad mě uvádějí do rozpoložení (jednou jsi dole jednou nahoře). Zvláštně vedené vokály a velmi přesvědčivý hlas Petera Gabriela znějí jako by zde byla zhudebněna anglická poezie, která ve svém finálním tvaru bude určena pro divadelní zpracování. Nástrojový inventář má sice klasické obsazení – bicí nástroje, baskytara, rozličné klávesy a méně čitelné party na kytary, ale je zde i flétna. Křišťálově čisté klavírní party a dlouhé tóny hammondek jsou nejčitelnější. Skladba je velmi dobře proaranžovaná, citlivě a přesně do nejposlednějšího detailu a její harmonická stavba má zajímavou strukturu. V hudebních postupech cítím vliv articifiální hudby klasiků – ani stopa po rock and rollu, blues nebo jazzu….

WHITE MOUNTAIN – krásné akustické kytary. Dvanáctistrunné, šestistrunné krásně se prolínají ve velmi jemných předivech hraných s neuvěřitelnou přesností a už je tu i Gabriel. Dává do zpěvu dramatický náboj a vyznění zpívaného textu má velký přesah. Připadá mi jako kazatel s posláním. Dynamické odstíny ve skladbě jsou velmi čitelné a tak flétnu, zvonění akustických kytar a hammondky z pozadí vnímám jako jeden široký proud, který se pod zrychlujícími bicími nástroji dostává do větších obrátek a melodická linka se s harmonickou strukturou nádherně prolíná. Hammondky mají ponurý sound a akcentovaný zpěv zkresleného Gabrielova hlasu s vypjatým vokálem se opět pouští do stále rychlejšího běhu. Některé pasáže skladby jsou subtilní, místy možná až příliš, na hranici slyšitelnosti. Možná by se dalo hovořit o postpsychedelických postupech, ale spíš v náladotvorných obrazech, než v nějakém stylovém připodobňování

VISIONS OF ANGELS – jasné klavírní tóny přináší konkrétnější melodii, která se stává v první části spíš folkovým postupem, než deklarací rockové kapely. V pozdější části se ovšem tahle formulace proměňuje, ale ani potom nečekejte žádný agresivní rockový sound. Všechno se odehrává v takové křehké a měkké hudební poloze bez nějakých divokých erupcí. Nádherně nazpívané sborové vokály a dynamické změny jsou velmi účinné. Místy mám zase pocit, jakoby se vážná hudba prodrala do rockové struktury. Mayhewovy bicí nástroje se projevují četnými breaky a Banksovy varhany i klavíry mají onu klasickou formu. Znějí čistě jasně a jsou brilantně zahrány bez výrazných exhibic. Gabrielův podíl je práce vizionáře, který představuje různé snové a realistické obrazy a krásně souzní s celkovou stavbou kompozice, do které vstupuje i mellotron. Phillipsovy kytarové party jsou stále víceméně nečitelné a méně zřetelné. Kolektivní práce celého instrumentálního zázemí kapely je na vysoké úrovni, ale nikdo zde neční jako nějaký zářný maják….

STAGNATION – také další skladba má spíše folkovou povahu v celkovém pojetí. Krásně se poslouchají akustické kytary. Dělají velmi jemná až pavučinová přediva, která se linou ve velmi neobvyklých harmoniích kontemplativního charakteru. Kouzlení zvuků přichází jako z nějakého snu ve stylu fantasy. Moje slabost pro dvanáctistrunnou kytaru je ukojena. Harmonické spojení jsou zde velmi zvláštní a účinná a až teprve po hodné chvíli vstupuje Mayhew se svou baterií bicích nástrojů do tématu a žene skladbu vpřed v rockovějších variacích, ale opět musím konstatovat že postupy articifiální hudby se spíš dají propojit v nerockových aspiracích. Krásné proměny mollových, ale i dimových a modifikovaných akordů. Škoda, že hudba je stále hodně držena v pozadí jako v nějakém snovém oparu a není čitelnější její struktura a dynamické nájezdy vás spíš přepadají, než že by vás do sebe vtahovaly. Gabriel se opírá velmi těsně o textovou základnu zpívaných sdělení a z jeho projevů to slyšíme neustále. Pro ortodoxní rockery asi těžko skousnutelný oříšek na vnímání, protože zde není ona jasná prvoplánová drsnost, ale spíš pohádkové hudební obrazové leporelo. Závěr opět ryze ve stylu klasické hudby….

DUSK – tak tuhle skladbu já osobně považuje za nejkrásnější na albu a vnímám ji stejně citlivě jako hudební mystérium. Nádherně vystavěná melodie, s velmi zvláštními harmonickými postupy a vystavět aranžmá jednotlivých nástrojů a vynikajících něžně křehkých vokálů mi připadne jako skutečné dotýkání se nebes. Výtečné akustické kytary a zase ty rozlamované akordy a modifikované akordy se zvláštními tónovými proměnami dvanáctistrunné a šestistrunné kytary a nad tím tón velebné flétny. Banks drží hammondkami dlouhý tón a Gabriel je ve své hudební prezentaci snad nejpřesvědčivější ve svém projevu na albu, ale i ostatní zpěváci – Banks a Rutherford znějí velice podmanivě a vroucně. Cítím neobvyklé mrazení po těle. Není to rock, je to velmi zvláštní balada a pociťuji zvláštní vibraci i po nespočitatelném poslechu. Mistrovské dílo!

THE KNIFE – Genesis konečně v plném nasazení ukazují, že rocková struktura u ni není žádnou n známou věcí. Tady se ta přímočarost přímo ukazuje v nekompromisních podobách. Phillipsova elektrická kytara dokonce demonstruje zajímavě vystavěné sólo a hřmotné bicí nástroje s basovým tony jsou podporovány rychlými proměnami varhanních tónů, které skladbě vévodí. V další fázi skladby, ale dochází ke zklidnění a atmosféra nabýváá podoby nespecifikovatelného vnitřního napětí, možná podobného jako u King Crimson, ale jen v jakýchsi názvucích díky mellotronu a bloudivým tónům basů a kytary.
Chaotické výkřiky a hluk jako ve zmatcích skladbu opět dostávají do prudkého běsnění a Phillipsova kytary s přiostřeným prodlouženým tónem a teď i technicky ještě promyšleněji prokresluje melodii nad důraznými breaky Mayhewových bicích nástrojů.
Sekaná údernost mi připomene určitou dramatickou sekvenci z Child In Time od Deep Purple (to srovnání muselo být ovšem v r. 1970 nelichotivé), ale stupňování harmonických postupů skladbu odvádí do jiných sfér divadelního dramatu se závěrečným vyvrcholením….

Album Trespass poslouchám rád. Má v sobě zvláštní podmanivé kouzlo. Netvrdím, že patří mezi albové vrcholy skupiny, ale je velmi nadějně nastartovaným hudebním konceptem, který soudě podle určitých indicií bude mít vzestupnou tendenci a velmi zdařili vývoj v dalších letech (vnímáno v dané časové rovině). Přesto si nemyslím, že navzdory stylovému označení Genesis, lze album jednoznačně zařadit do kategorie artrocku. Je to předobraz daného stylu, který ještě nemá konkrétní a jasně pojmenovatelné kontury. V lecčems je příbuzný se stylem Beggars Opera nebo Caravan, než třeba s Yes nebo pozdními Pink Floyd.
Také bych zdůraznil, že Genesis měli v sedmdesátých letech velmi kvalitní texty. V kapele bylo výrazné intelektuální zázemí, vztah k literatuře a poezii. Osobně jsou mi texty Genesis bližší než Yes, které mi připadají více vyumělkované a vykonstruované a hlavně méně srozumitelné. Gabriel byl nejen výtečný zpěvák (třebaže počátkem sedmdesátých let nebyla jeho pozice v Británii tak suverénní, jako o několik let později). U Genesis vnímám velmi silné muzikantské propojení lidského elementu s danou hudební formou a nevnímám zde jasného ambiciózního sólistu, který by chtěl ostatní nechat za zády. To v dané době nebylo obvyklé a tím má album moje další sympatie. Trespass je prostě výlet do virtuálního světa, který když chceme tak nalezneme, i když v té pragmatické podobě vlastně neexistuje a návrat k němu je vždycky malým svátkem.
Albu ale nedávám plný počet hvězdiček, protože další alba se mi zdají objektivně řečeno zajímavější a vrcholová díla jejich produkce teprve přijdou. Tedy čtyři hvězdičky.







reagovat

Voytus @ 04.08.2011 11:17:29
K Genesis jsem se dostal před deseti lety, i když už předtím jsem věděl, že nějaká taková kapela existuje a že v ní působí Phil Collins. To, že byli ve svých začátcích úplně jinou kapelou a ten samý Phil Collins je především bubeník, jsem ale zjistil až díky albům, jako je třeba Nursery Cryme, The Lamb nebo Foxtrot. Ta atmosféra na Tresspassu je nepopsatelná, od prvního Gabrielova zvolání až po závěrečný masakr v The Knife. Možná toto album není nejlepší, ale celkovou náladou je prostě vyjímečné. Opravdu to nedokážu nijak popsat, je na každém posluchači, jaké obrazy si při poslechu zhmotní. Podobně snově, či halucinogeně na mě působí Wind and Wuthering, byť je mnohými fanoušky považováno za slabší. A o zvláštním světě na albu The Lamb Lies Down on Broadway radši nemluvit. Zároveň jsou Genesis z art rockových skupin 70. let určitě nejpřístupnější (srovnávám třeba s těmi King Crimson, Van der Graaf Generator nebo Yes)

Petr Gratias @ 04.08.2011 13:06:06
Zdravím Voytusi...
jak jsem vyrozuměl z Tvého textu, jsi také orientován na Genesis sedmdesátých let a vdechl jsi ejich eopakovatelnou atmosféru citovaných alb.
Ano, v tomhle byli zcela nezastupitelní.
Nikdy jsem nevydýchal jejich totální obrat k pop-rocku osmdesátých let... ale to jsem psal už jinde.
Sdílím Tvoje pocity.

01.04.2011 nowhere_man
5 stars

Keď som sa prvýkrát dostal k tomuto albumu a pustil si ho, tak hneď úvodné zvolanie Petera Gabriela "Looking for someone!" ma dostalo, ani neviem čím, skrátka v tom hlase bolo niečo neobyčajné. A tak ma dostalo napokon celé album Trespass. Vynikajúce, bez chyby. Všetkých šesť skladieb je dokonalých, hlavne vynikajú tie jemné ako Dusk či Stagnation. Moji favoriti sú dvaja: White mountain, ktorú som svojho času počúval niekoľkokrát denne a stále sa mi neobohrala, a The Knife - parádna jazda s geniálnym gitarovým sólom. Trespass som hneď zaradil medzi top albumy aké som kedy počul a povedal som si, že Genesis už tento výkon neprekonajú. Ako som len rád, že som sa mýlil, pretože za éry Petera Gabriela k tomu došlo viackrát...
reagovat

09.04.2010 brain damage
5 stars

Genesis som vždy rešpektoval, už odmala keď som bol malý som vnímal v rádiu túto kapelu. Ale už len v zostave s Philom Collinsom. Ich staršiu tvorbu som vôbec nepoznal, a popravde ani neviem ako, dostal som sa k tomuto albumu.

Ako tu niekto spomínal, cítiť tu istú paralenosť s Pink Floyd, to čo však Floyd dokázali vyjadriť priamo a jednoducho, miestami až depresívne :-), tak s tým sa Genesis dokážu krásne vyhrať dať tomuto žánru nový rozmer.

Album prekypuje geniálnymi melodickými linkami. A i inak dosť podcenovaný bubeník, podľa mna podáva, viac než len slušný výkon.

Skladby pôsobia jemne a nenásilne, až na the knife, ktorá má až Purplovský šmrnc.

Na to že album bol nahratý v 1970tom, znie novátorsky a výborne i dnes .

reagovat

PaloM @ 09.04.2010 13:34:15
Prosím ťa, v čom sú paralely s Pink Floyd ? V čom sú vlastne Pink Floyd priami a depresívni a čomu dali Genesis nový rozmer ? Skús mi to vysvetliť, nepochopil som to z tvojej recenzie. Ďakujem.

brain damage @ 09.04.2010 19:33:38
Minimálne ja tam cítim istú formu psychedélie, ale v jemnejšej forme, ako ju robili svojo času Pink Floyd.

Taká Echoes, alebo Astronomy domine kde je to aspoň z mojho pohľadu také priame až mrazivé, nehovorím že zlé. Pink Floyd mám veľmi rád.

Genesis tomu dávajú podľa mna taký rozmer variabilnosti, minimálne na tejto platni.

Napríklad vo White Mountain.

I keď je tvorba oboch skupín diametrálne odlišná, ich spojitosť vidím predovšetkým i v prístupe akým robili koncerty a akým spôsobom pracovali s publikom.

Deadmonkey @ 09.04.2010 21:28:56
brain damage: neberu Ti to, ale nevím jestli máš pravdu :) psychedelii v tom osobně moc nevidím(neslyším)

merhaut @ 10.04.2010 01:01:02
Každá z obou kapel má jiné kořeny. U PF je to psychedelie, u Genesis artificiální hudba. K určitému artrockovému prolnutí později došlo, řekl bych, že Jehně a Zeď mají podobný dramaturgický koncept.

mikepis @ 10.04.2010 13:08:23
a veselo k tomu mozno pripocitat Tales of topographic oceans a Andersonov solovy projekt Olias of Sunhillow. To vsetko je tazka programova hudba.

Petr Gratias @ 04.08.2011 09:36:45
Ztotožňuji se s PalemM....
Srovnávat Pink Floyd s Genesis zejména na tomto albu mi připadá poněkud zpozdilé....
Příbuzní jsou zde zde snad jenom okolností, že Banks a Wright používají HammondL100 (Wright ještě v začátcích varhany Farfisa).
To je přece úplně odlišný hudební koncept.
Z Genesis vnímáme jiné harmonické postupy, formálně složitější než u Pink Floyd a také hudba Genesis působí subtilněji, křehčeji, lyričtěji a nemá tak zásadní rockové základy.
Genesis jsou studovaní hudebníci s klasickým přístupem ke kompozici, zatímco Pink Floyd studovali architekturu a výtvarné umění.....
Obě kapely sice přistupují k hudbě jako k tvárnému uměleckému konceptu, na který se nebude tancovat, ale teprve v pozdějších letech lze vypozorovat jisté společné body a ztvárnění jednotícího tématu.
Ale na druhém albu Genesis tyhle aspekty osobně nevnímám.
Myslím, že Jarda Merhaut to vypozoroval také a velmi citlivě se smyslem daným hloubavým pozorovatelům tyo věci rozpoznal a pojmenoval...
Také z hudby Genesis necítím nějakou depresi (i když nezpívají jenom v nějakýum pohádkových konturách a upozorňují na různá nebezpečí...), zatímco u Pink Floyd (zejména u Rogera Waterse) je cítit vnitřní rozháranost a poměrně málo nějakých pozitivismů. To je ale složité a obšírné téma, do kterého bych se nerad nějak zamotával....

vdeck @ 05.08.2011 15:26:02
Petr Gratias @ 04.08.2011 09:36:45
Nechtěl bych se nějak zamotat do vašeho vzájemného přirovnávání Genesis a Pink Floyd v letech 1970-71, ale je faktem, že existuje záznam vystoupení Pink Floyd z londýnského Paris Cinema (30. září 1971) - vydáno jako "Pink Floyd BBC Archives" [Ayanami, 2CD] a když jsem slyšel Wrightovu mezihru v nádherné patnáctiminutové živé verzi Fat Old Sun, tak jako bych slyšel hrát Tonyho Bankse na výše recenzovaném albu Trespass.

Petr Gratias @ 05.08.2011 18:57:31
Zdravím Vdecka...
zníněnou nahrávku jsou bohužel neslyšel.
Ale samozřejmě neupírám názor, vnímat podle vlastního subjektivního cítění nějaké shodné
muzikantské souznění mezi Rickem Wrightem a Tony Banksem.
Možná že daný sound mohl k sobě skupiny nějak přiblížit. Já jsem jenom vycházel z vlastního vnímání, souvislostí a pocitů, které mě říkaly něco trochu jiného.
Konkrétní nahrávku ale opravdu neznám, abych se k ní mohl vyjádřit. Zkusím se po ní poohlédnout.
V každém případě děkuji za upozornění.....

vdeck @ 05.08.2011 20:05:15
Petr Gratias @ 05.08.2011 18:57:31
To je v pohodě, necítím žádný rozpor. Jsem fanouškem tzv. ROIO a tak mám celkem slušný archív raritních nahrávek. Shoda Rickova sóla ve Fat Old Sun mě ohromila. Osobně mám tohle období Pink Floyd nejraději. Roger ještě hrál za tým a všichni členové se podíleli na velice osobitém soundu.
Zkus tenhle link >> odkaz
Možná ti pomůže, když se budeš řídit radou, která je na konci stránky.

These tracks are no longer available for download. Kindly email us at mybigo@bigozine.com if you want to download these tracks at a later time.

25.03.2010 Jaromiros
5 stars

Je docela zvláštní, psát recenzi na čtyřicetiletou desku, když jsem ji nemohl zažít v době jejího vzniku - zajímalo by mě jaký to asi tehdy byl pocit, slyšet tuto nádheru ve své době.
Genesis znám dlouho, asi od poloviny osmdesátých let. Dlouho jsem žil s tím, že nehráli nikdy jinak než v osmdesátých letech a přitom ustavičně měkli, a tak nějak vyšumívali. Co se mi líbilo nejvíc byli songy z alba Invisible Touch, pak už snad jen pár písní, kde nevím zdali jsou od Genesis či Collinse.
To, že Peter Gabriel byl někdy součástí této legendy mě ani ve snu nenapadlo, stejně tak jako jeho pestrobarevné klipy z devadesátých let, byli tak Genesis samotní vzdálení zlaté tvůrčí době let sedmdesátých, které v tomto případě otevírá tato deska.
Otvírák jako hrom dalo by se říct, vždy mě bavilo lézt po půdách starých domů a objevovat dávno zašlou krásu čehokoli smysuplného, tady je to jak najít poklad na střeše hradního paláce z čtrnáctého století.
Deska je tak nádherně bohatá na zvuky a jejich podání až zamrazí, Gabrielův vokál zní opravdu dost jistě a přímočaře celé dohromady je to tak dobře postavené, že když jsem Trespass slyšel poprvé tak jsem ho nechal v přehrávači hrát znovu a znovu, a nemohl jsem se nabažit té nádhery.
Všechny songy na albu jsou víc než dokonalé.
Zlatá tečka The Knife je asi to nejlepší z nejlepších co jsem kdy slyšel - neskutečná věc, dnes už určitě neopakovatelná.
Teď, když někdo řekne Genesis, vím jaký je to kalibr :-)


reagovat

Lothian @ 25.03.2010 17:10:22
Trespass jsem poznal až po Foxtrot a Nursery cryme, samo v seventies. Nádherné album, ale kupodivu si ho vychutnávám víc a víc v nynější době. je to jak z jiného světa.

mikepis @ 26.03.2010 10:07:41
Trespass je dost tazko stravitelny. Nekonecne zvukove plochy - vybrnkavana 12strunova philipsova spanielka a dost "linearny" a jednoduchy banksov hammond. je to bez debaty kvalita, ale...

osobne davam prednost Foxtrotu a Selling ako absolutnej spicke. Hackett priniesol do vyrazu skupiny predsa len viac tvrdosti oproti mdlemu Philipsovi. pocnuc tymito platnami Banks zacal popri hammonde pouzivat vo vacsej miere monofonne syntaky (zda sa mi, ze vysostne ARP). je tam viac jeho sol, hudba je zivsia.

PaloM @ 26.03.2010 10:57:29
No, "Nekonecne zvukove plochy" - však aj o tom je art rock :-)) Trespass poznám od inštalácie internetu v domácnosti, asi mesiac mám i originál CD, takže mám to najmenej napočúvané a možno preto sa mi páči rovnako ako ostatné s Gabrielom. Hackett je Pán gitarista a doteraz nestratil invenciu. Rovnako, kto pozná sólovky Phillipsa a má cit, tak si ho musel zamilovať.
Čo sa týka popisu nástrojov, kto aké používa, pokladám to za čisto technickú stránku veci - i v tom má niekto záľubu - OK. Mne (síce pôvodne technikovi) to nič nevraví, lebo ma zaujíma výsledný produkt, umelecké dielo, kde nástroje zohrávajú len "pomocnú úlohu" :-)

Jaromiros @ 27.03.2010 00:11:36
Kvalita tohoto alba nabezpečně vynikne, pokud ji přehraji na kvalitní technice - album samotné je samo o sobě nádherné a dosud je v přehrávači :-) to se mi už dlouho nestalo...

28.12.2009 Deadmonkey
5 stars

Dřív jsem poslouchal Foxtrot, Nursery Cryme a Selling a říkal jsem si, že ten Hackett je pro zvuk Genesis nepostradatelný a bez něho by z nich (když to nadsadím) nic nebylo. Po první skladbě tohoto alba, kdy jsem prostě seděl a doslova jak se říká bez dechu čuměl, jsem o této teorii začal dost pochybovat. Zajímavé je poslechnout si Genesis Live kde se Steve pokouší o Anthonyho sólo v The Knife a úplně to postrádá tu exponovanost a dramatičnost.
Ale můj věčný obdiv patří i Gabrielovi a často opomíjenému Mayhewovi.

Looking for someone, I guess I'm doing that,
Trying to find a mem'ry in a dark room.
Dirty man, you're looking like a Buddha,
I know you well - yeah.
reagovat

03.01.2008 Brano
5 stars

"Looking for someone?"-nástojčivé,priam prosebné Gabrielovo zvolanie na úvod tejto platne ma vždy "dostane"...a to úplne.Tento album mi pripadá,ako púť nádhernou,zasnenou rozprávkovou krajinou.Už dávno som chcel napísať recenziu na tento album,avšak mám pred týmto dielom až takú posvätnú bázeň,že som to stále odkladal.Pritom som na Trespasse vlastne vyrastal a počul som ho nespočetne krát.Odvahu mi dodal až Voytus,ktorý je podla jeho profilu oveľa mladši ako som ja.Darmo,tí mladí majú guráž !Trespass je podla mňa genialna platňa!Má takú neopakovatelnú,svojskú atmosféru,sála z nej nádherná čistota a úprimnosť.Niekto môže namietnuť,že sa tu nájdu nejaké inštrumentálne chybičky(napríklad bicie nástroje).Iste,John Mayhew nebol tak technicky zdatný bubeník,ako neskôr Phil Collins.Ale treba si uvedomiť,že ked chlapci nahrávali tento album mali iba dvadsať!!! rokov a napriek takému mladému veku sa im podarilo stvoriť tak vyzreté a nádherné dielo.Trespass je skvost a právom patrí do zlatého fondu nielen v rámci žánru,ale aj mimo neho.
reagovat

Voytus @ 03.01.2008 13:20:16
Může to znít jakkoli divně, ale já vlastně na téhle hudbě také vyrůstal, i když o mnoho let později. Já měl štěstí, že jsem se k těmhle starým nahrávkám dostal dost brzo - Genesis pro mě mezi šestnáctým a sedmnáctým rokem byli nejoblíbenější kapelou. A psát na ně nějaké 'recenze' není vůbec jednoduché. Už se těším, až se pustím do Yes, to bude ještě těžší!

PaloM @ 05.02.2008 12:07:58
Je to asi hanba, ale - odradený dávnymi recenziami - som toto album stále "vynechával". A teraz konečne objavujem nenápadnú krásu Trespass, súčasne s inými CD Genesis - archívnymi nahrávkami s Gabrielom.

pito63 @ 07.06.2012 16:40:52
Po mnohých váhaniach a odkladoch som sa konečne odhodlal. Vynechal som debut a začal týmto albumom. "Trespass" ma zaujal a oslovil, je to pekná nahrávka. Budem pokračovať v objavovaní...
Braňo, ďakujem za recenziu!

PaloM @ 07.06.2012 21:49:46
Piťo, to prichádza s vekom, skľudnenie. Toto je sviatok Hudby. Ja práve počúvam zvukovú stopu z dvd Genesis Project - Lamb Lies Down... (nahraté r.2011). Holandskí nadšenci na čele so spevákom skupiny Mangrove vytvárajú živú legendu. Je to úžasné, keď sa takéto dielo hrá už ako klasika, podobne ako Australian Pink Floyd.
Interpretácia "Lamb" nie je dokonalá, ale nemožno čakať klon. Má to super atmoféru a v prídavkoch odohrali staršie skladby Genesis s Gabrielom.
Piťo neváhaj a daj tomu čas, rad radom štúdiovky, je to nadčasová hudba.

pito63 @ 08.06.2012 17:28:14
Paľo, zatiaľ som ochutnal "Trespass" a "Nursery Cryme", som spokojný. Budem pokračovať v doučovaní. Díky!

02.01.2008 Voytus
5 stars

K Trespass jsem se dostal dost opožděně, měl jsem za sebou jen desky z 80. let a Lamb lies down...Lamb na mě byl zezačátku trochu moc, ale Trespass mě dostal. Hudba zde je velmi propracovaná, přesto ne až tak složitá, plná zasněných melancholických ploch. Skladby svou stavbou spíše připomínají klasiku, než rock. Odehrávají se spíše v klidnějších náladách.
Na Genesis jsem měl vždy rád, jak si s každým motivem umějí pohrát a s každou změnou si dají na čas.
Úvodní Looking for someone sice začíná zvolna, jakoby osamělým, smutným hlasem Petera Gabriela, ale postupně se rozjíždí, mohutní, Peter ji občas ozvláštní flétnou. Dokonce mi tu ani nevadí nazvučení bicích, na které jsem všude četl jen negativní kritiku.
V následující White mountain je také o změny postaráno. Akustiky ze začátku se v průběhu skladby několikrát vrací, skladba končí zadumaným chorálem.
O něco optimističtější mi přijde Visions of angels. Posluchač ani nepostřehne, že kapela na téhle desce prakticky nepoužívá elektrickou kytaru. Spíše dvanáctistrunky a klavír.
Za vrchol desky ale považuji Stagnation a The knife. První zmiňvaná je opět melancholicky zasněná, ale místy se vzedme v rozjeté radostné pasáže.
A ta druhá? To je největší nářez alba, s hrůzostrašnými pasážemi a našláplým kytarovým sólem.
Dusk také není žádná výplň, opět akustiky a flétna.
Na Trespass není slabé místo, první opravdové album Genesis je opravdovou perlou.
reagovat

16.11.2007 Rorda
5 stars

Toto album sem zacal poslouchat jako posledni ze vsech alb klasicke ery Genesis a musim rict, ze je to velka skoda, ze sem se k nemu nedostal uz driv.Asi sem si to nejak podvedome spojoval s From Genesis To Revelation a domnival se, ze pujde o obdobny styl jako na debutu. Nevim jestli je to tim ze to album posloucham ted se zacatkem zimy a pasuje to idealne na tohle rocni obdobi,ale ma naprosto kouzelnou a jedinecnou atmosferu.Urcite to patri k tomu nejlepsimu co sem kdy od Genesis slysel.
reagovat

10.10.2007 miguel7
5 stars

Mé nejoblíbenější album od Genesis (s Gabrielem-s Collinsem sem ještě nedal šanci, možná někdy).
Má výbornou atmosféru, kvůli které ho řadím na samotný vrchol skupiny. Chvílemi mi to připadá jako pohádková hudba, jak šel Jeníček s Mařenkou do lesa a najednou je tam přepadne vlk, s rozloženou karkulkou v břiše. Takový hororový nádech ve mě vyvolává především White Mountain. Gabrielův tajemný hlas, mi chvílemi nahání husinu.

Tohle album je nejlepší poslouchat o samotě, pozdě v noci. Jednou jsem to tak udělal, k tomu ještě víno a svíčky. Ne nejsem samotář, ale měl jsem chuť jednou si oddychnout od všech starostí a přemýšlení. Byl to výborný zážitek.
The Knife je zas opak celého dění předtím, a nemá chybu. Zní skoro jako Uriášové, nebo Párplíci.

Výborná deska, při které se nenudím. Rád se k ní vracím a nedám na ní dopustit. Bravo!

reagovat

lenzi @ 10.10.2007 16:08:51
Normálne si ma vyhecoval - u mňa je to tiež najobľúbenejší album od Genesis.
Večer uložím manželku a deti spať, otvorím fľašku červeného, možno niekde nájdem sviečku a hor sa k nirváne. ;-)

miguel7 @ 10.10.2007 16:41:12
To sem rád:) Ten večer se ještě povedlo In the Court of the Crimson. To jsou vůbec desky s neskutečnou atmosférou. Tehdy jsem si nechal i celou Moonchild, ta perfektně zafungovala

09.09.2007 pepanovacek
4 stars

Podle mě první „opravdové“ album Genesis, téměř dokonalé. Naříkavý, naléhavý vokál Petera Gabriela, poznávací znamení Genesis č. 1 v následujících pěti letech, krásné akustické kytary Antony Phillipse a Michaela Rutherforda, to vše podmalováno klávesami Tonyho Bankse, hudební duší kapely.

Je všeobecně známo, že Genesis se po prvním albu na půl roku v podstatě uzavřeli před okolním světem, cvičili až 10 hodin denně, neposlouchali téměř žádnou muziku, dokonce si sami zakázali ženskou společnost a na albu Trespass je ta „dřina“ slyšet, rozdíl proti debutu je nepopsatelný, hraje zde úplně jiná kapela. Marně přemýšlím, jestli existuje jiný interpret, u kterého je tak propastný rozdíl mezi prvním a druhým albem.

Jako bývalému bubeníkovi je mi jen líto, že zde ještě nehraje Phil Collins, vzhledem k následujícím albům je jasné, že tady jsou bicí největší slabinou Genesis. Brzy se má ale i toto změnit.

Myslím, že nejsilnější dvě skladby alba jsou Stagnation a The Knife, která mi svou tvrdostí a stavbou připomíná The Return Of The Giant Hogweed z následujícího Nursery Cryme. Ovšem pravdou je, že celé album je až neuvěřitelně vyrovnané, není tu vyloženě slabá skladba, což je u „debutu“ vyjímečné. Za „slabiny“ bych kromě již zmiňovaných bicích (jsou na albu místa, kde to skutečně „zakulhá“) označil ještě fakt, že v žádné ze šesti nádherných skladeb nehraje kapela jinak, než na čtyři doby, „podivnosti“ v podobě lichých rytmů mají také teprve přijít, až s Philem Collinsem.

Největším kladem alba je podle mého obrovský, až neskutečný skladatelský potenciál kapely, na ploše 40 minut je tolik hudebních nápadů a invence, že by to jiné kapele vystačilo na pět i více alb.

Takže závěrem – Trespass je vyjímečné album, najdete na něm téměř vše, co od Genesis můžete očekávat a já mám pocit, jakoby jím kapela chtěla říct :
„Počítejte s tím, že o nás ještě uslyšíte, za pár měsíců jsme tu zase, v naší nejsilnější sestavě a připravte se na to, že během pěti let vytvoříme to nejlepší, co kdy v rockové hudbě spatřilo světlo světa !!“

Hvězdičkové hodnocení : 4

reagovat

12.07.2007 Titan
5 stars

Kdo by to byl čekal, skupina dala kopačky Decce, Jonathan King ztratil zájem o skupinu, což bylo geniální, dopomohlo to k tomu, že skupina podepsala kontrakt s firmou Charisma, kde už řádili vynikající Van Der Graaf Generator. Skupina měla teď prostor dýchat, měla možnost skládat bez jakékoliv omezení. Zároveň se nenechávali inspirovat nikým a všechno šlo přímo z jejich srdcí. Anthony Phillips je zde vůdčí osobností, alespoň z hudebního hlediska. Díky němu se Genesis posunuli a Tony Banks se zdokonalil v klávesách. Trespass dává dojem nádechu starověku, jak správně poznamenal Vaklaf, na rozdíl od Hacketta, který spolupracoval s klávesama Tonyho, Anthony Phillips si drnkal svou cestou. Peter zde zpívá krásně žalostně, skupina to bere nesmírně vážně, humor se zde ještě tak neobjevuje (já osobně tohle považuju jako celek za lepší než Nursery Cryme, kde jsou sice mistrovské kousky jako MB,Hogweed, Fountain, ale to ostatní není už tak dokonalé). Avšak Trespass nemá snad slabinu, možná, že akorát bubeník dává dojem, že bubnuje do prázdných mokrých krabic, ale je to rozhodně lepší než bubeníci na FGTR. Mike pomáhá Anthonymu a zaujmul místo u basy, kde se značně zlepšil oproti debutu. Na této desce se mi líbí, že se vždycky dokáže hudba zastavit a začnou jen zpívat tonyho varhany, na to se jemně nabalí dvanáctistrunka, až se mi z toho tají dech. Člověk si pořád klade otázku, jak by asi tak vypadali Genesis, kdyby Phillips pokračoval, kdyby nikdy nečetli inzerát Imaginativní kytarista skladatel hledá... Nepochopím proč je album tak nedoceněné, a to mám na mysli i teď v téhle době. Alba jako Dark side of the moon, Close to the edge jsou vyzdvihovány do nebe, ale Trespass, které je mnohem propracovanější a dohání mě k slzám se řadí mezi ty slabší alba. Teď bych rád probral jednotlivé skladby.

Looking for someone: Peter nálehavě zazpívá looking for seomeone a začnou ho doprovázet Tonyho klávesy s Anthonyho kytarou, všimněte si, že skladba je dokonale propracovaná, to se nedá jen tak poslechnout jednou. Peterova flétna je zde taková žalostná jakoby z povzdálí a líbí se mi jak anthony odpovídá kytarou na peterovu flétnu a jakoby ingoruje, že Tony vůbec na varhany hraje. Potom skladba vzejde do grandiozního finále, kdy to Mayhew rozjede a Anthony vezme elektriku a zase peter naříká s flétnou, při této skladbě mám pocit, že letím vzduchem přírodou :)

White Mountain: skladba začíná zajímavým intrem, zvláštní zvuk varhan, poté začne drnkat Anthony a skladba dává dojem, že je zima, že opravdu stojím na nějaké zasněžené hoře, texty jsou tu prakticky dokonalé. Potom je zajímavá pasáž kdy se zastaví nástroje a Tonyho klávesy začnou jezdit sem a tam, a peter začne hvízdat, je to jakobych byl v úkrytu v hoře a čekal na záchranáře a upadal do bezvědomí. Začátek a konec skladby má geniální rify, a ke konci ještě vokální zpěvy s drnkáním, o muj bože to je taková krása :)

Vision of Angels: romantická skladba, kterou napsal Anthony, chytne možná spolu s Knife nejrychleji, je to dle mého názoru nejjednodušší skladba (tudiž nejslabší) ale je vynikající ! Texty o andělích, nechte mě tu, navždy sbohem. Bubny zde pak jsou trochu nekvalitní, ale je to skutečně krása.

Stagnation: tak tohle je opravdu genialita, nejpropracovanější skladba, začíná kytarou a Peterovým ztišeným zpěvem. Asi po minutě a půl začínají tonyho klávesy hrát až pohádkovou melodií s cinkáním a pomalejším drnkáním Anthony kytary, tento moment mi dává dojem kapky ztékající po lístku, bezstarostný život v přírodě, hrát si se zvířatama. Pak začíná skladba přitvrzovat a rozjede se v grandiozní souboj Tonyho a Anthonyho. Tonyho klávesy mají vyloženě geniální rif, krásně jim to ladí, člověk si říká jak ta dvanácti strunka má taky něco do sebe, nedokázal bych si představit kdyby to hrál elektriku Steve, určitě by to bylo zajímavé. Pak se zase skladba zastaví a začnou opravdu krásné texty: "Besides Silent Mirror" doslova kromě tichého zrdacla. Zpěvné chorály a drnkání anthonyho dávají dojem, že jsem někde u vody a hazím tam kamínky. Konec skladby se ucelí v jednu skvělou melodii ve zrychleném tempu.

Dusk: podceňovaná nádherná skladba bez bicích. Anthony tohle složil, takže zde dominuje jeho akustika a cinkavé zvuky do toho krásně zapadají. Tony geniálně zareaguje v pozadí jemnými varhany "když padá lístek" a tonyho klávesy krásně zabublaj jemně, že jsou slyšet když dává člověk pozor. Vokály krásně doplňují Peterův zpěv. Poté se rozjede pasáž kdy peterova flétna soutěží s anthonyho 12strunkou a potom skladba spadne jakoby do umlčení a duní klavír do zapomnění. Na archívu je tahle skladba také, sice s metrononem, který může někoho rušit, ale je tam ještě 3.pasáž, která byla původně ve skladbě zahrnuta a ta je taky krásná. Peterova flétna udělá jeden rif, na který pak rychlo-drnkáním zareaguje Anthony.

Knife: poslední skladba na desce má tvrdší ráz hned od počátku s refrémem, který Peter zpívá spolupracují varhany. Tady Anthony odložil 12strunku a vzal do ruky elektriku a značně rozjel. Ale pozor tahle skladba nemá jen tu kostru co člověk slyší na začátku, to by pak nebyli Genesis, že ? Asi po 3 minutách jde skladba do pasáže, ze který mám husí kůži, můžou mi téct slzy, skladba se totálně zastaví, mike začne drnkat pravidelně basovkou, zakňourá elektrika, tonyho varhany hrají táhle, peterova flétna začne krásnou melodii, tonyho klávesy se změní do bublající fáze, ach ta basovka tak krásně ladí s flétnou a varhanama, jakoby z nebe letěl anděl. Pak se skladba dostává do fáze, kdy peter opakuje slova o svobobě a kolem se rozléhají zvuky policie, křik lidí, jakoby to byly zvuky z dnešní doby. Pak se skladba rozjede do krásně tvrdé melodie, Anthony to rozjede se svojí elektrikou a tonyho varhany mu k tomu pomáhají. Tady poprvé ukázal Anthony pořádné elektrické kytarové solo, až z toho běží mráz po zádech. Pak je poslední melodie na kterou se peter točil na koncertech dokola, však to dává ten dojem a skladba vyvrcholí a je konec.
reagovat

05.07.2007 hejkal
5 stars

Hneď na úvod sa priznám, že Genesis ma nikdy neoslovil natoľko, aby sa stal mojím favoritom. Akceptujem muzikantov a aj prepracované skladby, ale vždy mi kapela pripadala taká trošku "mäkká" a ani melódie ma nepresvedčili o tom, že ide o niečo výnimočné.

Napriek tomu mám nesmierne rád album Trespass, ktorý považujem za najlepší počin skupiny. Absencia veľkých mien (Collins, Hackett) mi je ukradnutá, aj tak som si na "mená" nikdy nepotrpel (a vždy ma celkom pobavilo, ak mi niekto púšťal rôzne komerčné somariny s tým, že tam hrá tena ten, a preto je to super).

Raz som čítal výrok Leopolda Stokowského, ktorý znel: “It is not necessary to understand music; it is only necessary that one enjoy it”. V preklade to znamená niečo ako "nie je dôležité rozumieť hudbe, je dôležité, že si ju užívaš". Myslím si, že na Trespass to platí dupľovane. Čo na tom, že Collins je špičkový bubeník, čo na tom, že Hackett je famózny gitarista. Čo na tom, že "dvojka" nie je až tak virtuózne zahratá... Od úvodných tónov Looking for someone cez Visions of Angels až po The Knife máme dočinenia s krásnou precítenou hudbou. Záverečná The Knife podľa mňa dodnes zostáva najlepšou skladbou skupiny (ohrozuje ju iba Dancing with the moonlit knight). Hlavne prvá tvrdá polovica skladby je perfektná a je škoda, že Genesis nezostal v takejto polohe. Určite by sa mi páčil viac.

Hudba nie je iba súčtom tónov a technického prevedenia. Hudba poskytuje niečo viac, niečo, čo oslovuje ducha, vrýva sa do srdca a nepotrebuje rozum a logiku. A práve preto mám tento album tak rád.
reagovat

24.06.2007 Antony
5 stars

V kulturní historii každého evropského národu lze vystopovat různé vlivy, směry a vývojové linie, které se podepsaly na jeho tváři a v celku tvoří významné poznávací znamení. Proto u mnoha uměleckých děl, ale i předmětů velmi profánních, jsme schopni podvědomě vycítit jejich původ a zařadit si je do místa a doby. Aniž bychom si třeba rozumově odůvodnili, proč tomu tak vlastně je. Zpětně se pak promítá pocitový výraz z těchto věcí do našich představ o tom jak vypadají výtvory z konkrétních koutů Evropy a ostatních světadílů. Když uslyším flamenco jsem ve Španělsku, Verdiho árie mne v jediné vteřině přenesou do Itálie, Francie se nezapře ve svých hořkosladkých chansonových melancholiích, Garbarekův saxofon je skandinávský jako máloco, a ... Genesis - to je Anglie. Ne, že bych tuto zemi nějak mimořádně miloval, ale mám-li si na nějaké kultuře vyloupnout to dobré jadérko, je to v zemích spadajících pod královskou korunu Velké Británie schopnost vytvořit pohádkový a tajuplný příběh. Už jen jejich mytologie je svébytná a čímsi čarokrásnější než všechny ostatní pověsti z jiných zemí, naši nevyjímaje. Je to krásně znát v celé anglické literatuře a hlavně v jejich divadelních hrách. Jen v Anglii mohli vzniknout Silmarillion, Harry Potter, Země za zrcadlem, tančící květiny, mluvící králíci, postavy pitoreskní a nepochopitelné, přitom blízké. Z těchto mnohasetletých proudů mohly pak vyrůst takové nádhery jako Pink Floyd, Jethro Tull, Gryphon, Fruupp, z nich a mnoha dalších ten van a dech neuvěřitelných, barevných a rozpravných příběhů slyším. A právě vrcholem i extraktem toho nejlepšího z nich je pro mně právě Trespass.

Všeobjímající atmosféra příběhů na pomezí reality a snu je prostoupena v každé notě, v každém tónu, v každém brnknutí kytary, zaťukání klavíru, zachvění Gabrielova hlasu. I trošku zastřenější zvuk studiové nahrávky přispívá k mírně svíravému pocitu jakoby z potemnělého lesa, jehož kouzelní obyvatelé na mně zpoza každého stromu zamrkají, tu houknou, jinde provedou něco nenadálého. Ve skladbách alba Trespass je pestrá směs nálad, různých dramatických, patetických a mysteriózních momentů, je to kytice z celé ostrovní zahrady, a každý květ má jinou vůni. Nepotřebuji rozumět textům, ta hudba mně oslovuje úplně jiným způsobem, a já se s ní raduji i teskním, je to neustálý tok uhrančivého děje, kde se vnitřní imaginace nedá slovy vyjádřit. Na Trespass není slabá skladba, ani slabé místo, stále a opakovaně mně uchvacuje jako celek i každým svým chvilkovým náladovým zákrutem. Od prosebně naléhavé Looking For Someone, přes silně příběhové White Mountain a Vision Of Angels se přenáším rozlehlou krajinou nadreálna ve Stagnation abych měkce procitnul v Dusk a byl drsně vzkříšen i odstřelen finální The Knife. A stačí nepatrný pohyb - press to play - a ta nádhera se ozývá zase!!!

Pro mně Genesis dosáhli tímto albem na svůj vrchol a hezkých pár let z něj ani nejmenším neustoupili. Tohle album má vůni dávno zasutých vzpomínek, o nichž už ani netušíme, a pak najednou si řekneme - ano, tady to znám ... tady je dobře a útulno. Jedno z nejzásadnějších hudebních děl, které znám.

***** Mistrovské dílo, zásadní album


reagovat

pepa-n @ 02.07.2007 00:00:00
Svatou pravdu máš...:-)

Jen znovu připomenu Phillips - the geese and the ghosts. To je takový dvojče Trespassu (pravda, chvílemi trochu opožděné), ale Collinsův zpěv ve skladbě "God if i saw her now" - takový výkon už nikdy nepodal :-) A samotná suita The Geese snad i mohla ozdobit Trespass.

Sáhni po první desce AG-Fleku (s Blankou Táborskou). Když jsem to poprvé slyšel, říkám si: nám tu rostou Genesis!

23.11.2005 benn
5 stars

Trespass je veľká zmena oproti Revelation,a predsa sú to tí istí Genesis.Prebúdzanie sa Tonyho kláves sľubuje stúpanie s každým ďalším albumom a tak tomu aj bolo,na vrchole mi pripadá v Selling England by the pound.Tak ako i ďalšie,skvelý a kompaktný album.Začiatok Knife mi pripadá silne podobný piesni Armenia city in the sky v podaní The Who.Všimol si toho niekto?Takže 5p,či vlastne hviezd,ešte že nie stále červených.
reagovat

11.11.2005 mct
5 stars

Looking For Someone – zpočátku zní podobně komorně jako skladby z 1. alba, ale pak dojde několikrát ke změně rytmu a melodie, což je přesně to, čím je hudba gabrielovské éry Genesis typická, a co se mi na ní líbí.
White Mountain – příběh vlka, který porušil pravidla smečky a byl za to náležitě potrestán. Kdysi se mi podařilo nahrát tu fantastickou předehru + 1. sloku a moc se mi to líbilo. Teprve po letech jsem zjistila, jaký klenot to mám. Nádherná melodie, postupně vše graduje, 3. sloka, kde se odehrává zásadní boj mezi vlkem, který porušil pravidla, a vůdcem smečky, zní jinak než předchozí, úderně, bojovně („…Zákony bratrství říkají toto:/ Jediný král dbá o korunu bohů/ A on, uchvatitel, musí zemřít…“) a po boji se vše zvolna zklidní a vrátí k normálu…
Vision of Angels – „Stojím v lese, zírám do slunce/ dívám se na stromy, ale není tu ani jeden/ Vidím vlnící se proud, který se směje a ubíhá/ běžím, abych cítil jeho osvěžení, ale voda je suchá… Jak se rozpadnou listy, tak se zhroutí má láska/ pro křehkou krásu našich životů musí uvadnout/ I když jakmile vzpomínám na ozvěny svého mládí/ nyní necítím žádnou minulost, žádnou lásku končící láskou…“
Stagnation neznamená stagnaci ve stylu. Je to trochu klidnější skladba s velkou mezihrou a velkým dvojitým finále.
Dusk – komorní křehká skladba, úžasné sbory, je slyšet, že G. nebyli jen instrumentalisté, ale zvládali se ctí i zpěv.
V kontrastu s předchozí je pak The Knife – dvojnásobně dlouhá, v úplně jiném tempu, místy jako hudba k nějakému hororu. Jiné nástroje (elektronika), jiný zvuk (je tu taky flétna jako v předchozích). Flétna tu má ale jinou roli než u Jethro Tull, je tu jako doplněk, dobarvuje zvuk, není vůdčí nástroj.

Album je moc pěkné, mohu doporučit k poslechu.
reagovat

02.11.2005 Gattolino
5 stars

Looking For Someone - dotek zoufalého a přitom věřícího hledače přes propast minulosti, Peterovy hlasové kohoutky mrazí v páteři a chce se zvolat: "Jak to mohli složit?" To není píseň, to je Orfeovo tápání labyrintem podsvětí! White Mountain
spolehlivě odnese zpět do dobrodružných snů ztracených časů dětství v pavučině nadýchané duetem zvonivých kytar, rozprávějících kláves a přízračně teskné flétny. je tolik krásné hudby, ale ta je nyní zapomenuta .... Vision of Angels - text jak ze starých papyrů, nevím zda vysvětlitelný, ale vypráví mi mezi řádky o tajích nezjevného bytí, vztahování dlaní ke slunci skrze mlžný opar rozkvétající spršky z oblak padající hudby, o zrodu a zániku, o podstatě bytí. Stagnation - plná záhadného smutku a tichoučkých zpovědí z dávna, nebo z budoucna? To glissandové sklouznutí flétny uprostřed je hotový existenciální zážitek, a do toho začnou vyšívat Tonyho klávesy ornamenty jak z Mayského vlysu. Z tiché mlhoviny vzlínající Dusk s dojemným pološeptaným sborem... kdyby někdo jen zakašlal, celá skladba se rozplyne a rozvane do větru. Nelze mi nemyslet na staré Zemanovy filmy nebo na filmová kouzla Ester Krumbachové, nebo jen na zprášené schody v antickém muzeu někdy k ránu před rozbřeskem. A tato freska napůl setřená erozí času je náhle rozťata nožem - Knife je asi dobrý kontrast ke všemu ostatnímu na desce, mocná a vítězná koda kapely, která musela svými koncerty fascinovat diváky (díky Komančům jsem je nikdy vidět nemohl - kde jsou, u všech čertů, videa z roku 1970???) Vítězné tažení není u konce, začíná .... Kdyby dalších pět - šest řadových alb nebylo stejně i jinak skvostných, řekl bych, že Trespass je nejkrásnější. Nemohu dát deset hvězdiček?
reagovat

02.09.2005 EasyRocker
5 stars

e velmi těžké ode mn chtít objektivní hodnocení desek starých Genesis, protože tato kapela je pro mne srdeční záležitostí už nějaký ten rok a tyto jejich staré desky mě znovu a znovu dostávají do naprostého transu. Skvěle dramaticky vystavěné kompozice, instrumentální vybroušenost, pohádkově krásné melodie a naléhavý Gabrielův zpěv dominují i této desce. Hned první Looking for Someone vás na začátku pohladí a dramatické zvraty přijdou až během skladby. Téměř akustická White Mountain je ukázkou úžasného melodického cítění kapely a třetí Visions of Angels to svým dojemně gradujícím refrénem jen prohlubuje. Stagnation je pak hudebním monumentem sama o sobě, těžko se popisuje, musí se zaposlouchat a zažít. Velmi decentní začátek a o to více pozvolna, posléze velmi dramaticky roste až do vypjatých sólových pasáží.... jednoznačně jedna z nejlepších písní kapely vůbec. Dusk je takovou intimní vsuvkou, které dominuje zastřený hlas a vynikající melodie. Nejdivočejší skladbou je závěrečná The Knife, kde rocková dravost a progresivní cítění jdou ruku v ruce do vypjatého finále. Album již připravuje prostor pro následující typické progové monumenty kapely, ale přesto je jeho nálada i v rámci tvorby Genesis specifická především díky 12_ti strunné kytaře Anthonyho Phillipse, který po desce Trespass kapelu opouští. Hodnocení? To se ještě ptáte?
reagovat

07.01.2005
5 stars

Vynikající, i když někdy podceňované album. Mně učarovalo od prvních vteřin Looking For Someone, která zůstala jednou z mých nejoblíbenějších skladeb Genesis vůbec. Z prvního období si skupina ještě udržela křehký zvuk v některých skladbách (Dusk, Visions Of Angels), ale už se tu objevuje i klasika Knife ve stylu pozdějších nahrávek. White Mountain zase začíná skupinu skladeb s "mytologicko-fantastickými" texty (Fountain Of Salmacis, A Trick Of The Tail...). Stagnation má také dost nápaditý text (a skvělé sólo na mellotron).
reagovat

26.10.2004 Titan
5 stars

Tak tohle byla jedna vůbec z největších změn u kapely jakou jsem snad viděl. Z popových melodií najednou přešli ve špičkový prog rock. Celé album je prakticky bez chyby, všechny skladby naprosto zbožňuju, jen škoda, že jich tu nebylo víc :-) Téměr všude dominuje Anthonyho 12strunna kytara a Tonyho varhany. Peter zde zpívá krásně žalostně. Teprve tady Genesis ukázali co v nich skutečně je !
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 22x
Titan, Gattolino, mct, hejkal, Antony, Titan, miguel7, Rorda, Brano, Voytus, Deadmonkey, brain damage, nowhere_man, b.wolf, Peter Urban, diesbies, Jardo, Petr59, john l, lover-of-music
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Petr Gratias, pepanovacek, kaktus, Snake, vmagistr
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Akana, bullb
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000