Genesis - The Lamb Lies Down On Broadway

Tento album pre mňa veľmi veľa znamená.Sprevádzal ma dospievaním,silne ovplyvnil moje vnímanie,citové prežívanie,pohlad na svet...Takmer bizarný príbeh portorikánskeho výrastka Raela odohrávajúci sa v surrealistickom svete plnom čudesných postáv a bytostí ma fascinoval pred rokmi a fascinuje ma dodnes.Nemusíte vedieť anglicky,z tej hudby doslova vycítite,čo prežíva hlavný hrdina,všetky emocie,pocity,duševné rozpoloženia a krízy,osamelosť,opustenosť,volanie o pomoc...Pre mňa bol dosť dlhú dobu tento album tak emočne náročný,že som ho nedokázal vypočuť celý na jedno posedenie,na jeden "dúšok".Jednoducho nedokázal som ho stráviť naraz celý,bolo to pre mňa veľké a ťažké sústo.Zvyčajne som skončil počúvanie po siedmej skladbe Back in N.Y.C. a pokračoval som na druhý deň.Nemá význam podrobne rozoberať a analyzovať jednotlivé skladby,album treba hodnotiť komplexne ako celok,pretože sa jedná o koncepčné dielo.Lamb lies down on Broadway je podla mňa najlepší koncepčný album ,aký kedy uzrel svetlo sveta,vrchol tvorivosti a skladatelskej invencie.Vnímavého človeka úplne pohltí a prenesie do iného sveta.Poslucháč zrazu prežíva tie isté pocity ako Rael,cíti jeho bolesť,bezradnosť,opustenosť...atmosféru akéhosi podivného temna až vzduchoprázdna.A práve v tomto je tento dvojalbum jedinečný a neopakovateľný.Už nemám k tomu viac čo dodať,všetko bolo povedané.Hlboko sa skláňam pred týmto majstrovským dielom!
reagovat

PaloM @ 30.01.2008
Album ma začal sprevádzať životom až od mojich 20 rokov ('77) v nepodarenej kotúčovopáskovej mono verzii a asi rok vlastním originál 2CD. No a pred mesiacom som získal šialene amatérsky zostavené "koncertné Lamb..." DVD, z útržkov koncertov v USA, foto, zo zákulisia a separátneho audio záznamu, tiež mizernej kvality. To mohol urobiť len skutočný milovník "Lamb" (dušou i telom !) Toto album pokladám rovnako, ako iní fanúšikovia, za najlepšie od Genesis a dlho som nemohol stráviť odchod Gabriela (naschvál som ignoroval jeho sólo platne). Všetko sa na dobré obrátilo: podobne ako Floydi s a bez Watersa sú 2 rôzne skupiny a obe mám rád, tak i Genesis, či s Gabrielom alebo Collinsom, mám rád obe, je to ale rôzna hudba. Pochopitelne, do "Lamb" vrátane progresívnejšia .

Brano @ 30.01.2008
Palo M:
V podstate máš pravdu,po odchode Gabriela to bola už trochu iná hudba.Ja mám tiež rád obe "podoby" Genesis.Gabrielovu solovu tvorbu som neignoroval,z tých starších vecí sa mi pači najmä druhá platňa(Peter Gabriel 2) a tiež veľmi oceňujem zatial poslednú štúdiovku UP (2002).

hruby @ 17.08.2008
reakce na PaloMa s Branom:
Myslím, že se velmi mýlíte. Každá deska Genesis je jiná a není možné dělit éru Genesis na Gabrielovskou a Collinsovskou. Každá deska je nesena v asbolutně jiném duchu a zní jinak. Jehně je dle mého názoru nejprogresivnější a provedením mě kompletně upoutala. Pravda, někdo bere Collinse jako utopijce Genesis neboť je zavedl do "popíku", ale já si myslím, že to bylo mínění celé kapely odkud kam se vyvíjela >>> ruku na srdce a opět poslechněme první desku From Genesis to Revelation. Tudíž bych netvrdil, že se odchodem Petera Gabriela kapela nějak závratně změnila.

Voytus @ 17.08.2008
Hudba Genesis se nejvíce změnila po odchodu Steve Hacketta (je to možná divné, ale právě on napsal kapele první úspěšný singl I know what I like, jinak třeba Blood on the rooftops s Collinsem a Entangled s Banksem). Popové smýšlení měl i Mike Rutherford - pár jeho skladeb z desek 'Trick' a 'Wind' (tedy po odchodu Gabriela): Ripples, Squonk, Your special way. Tam je to jasně slyšet. Tony Banks se dokázal pohybovat v obou rovinách (Ripples a Squonk napsal s Rutherfordem) - na 'Trick' má Man mad moon, na 'Wind' třeba One for the vine. Na And then there were three jednak Burning rope, ale též Many too many. Nejvíc jsou tyto rozdíly slyšet na albu Duke (pak už Genesis neposlouchám,osmedesátkový zvuk nemám rád, je moc umělý), kde to ale kupodivu nevadí. Ale také je nutné vzít v úvahu scénu konce 70-tých let a v souvislosti s From genesis to revelation si uvědomit, že členům kapely bylo v průměru sedmnáct let.

PaloM @ 17.08.2008
hruby: tvrdiť, že sa s Branom veľmi mýlime, je to isté, akoby sme my predtým tvrdili, že máme patent na rozum... Samozrejme, každý môže mať svoj pohľad na vec. Takže:
1. Prvú LP/CD "From Genesis..." nemožno vôbec pokladať za seriózny dôkaz Gabrielovho sklonu k jednoduchým pesničkám. Obsah CD má ďaleko od neakého umenia, nikdy mi nič nehovorilo - pre mňa progresívna tvorba začína až s Trespass.
2. Tvrdenie, že každý album je iný a vôľa tiahnuť k jednoduchšiemu pesničkárstvu bola u všetkých - nielen u Collinsa, je v poriadku (neanalyzujem to, nezaujíma ma, čo kto chcel, zaujíma ma, aké pocity vo mne vyvoláva ich hudba). Na fakte gabrielovskej progresívnej éry a collinsovskej rock-popovej éry to ale nič nezmení. Mám veľmi rád albumy Genesis od Trespass po We Can't Dance (ešte Archive 67-75). Nič na tom nezmením, že ich vnímam a cítim, ako píšem vyššie. Inak povedané, mám rád aj dobrý pop-rock, keď mám na to náladu - no nenahováram si, aký je to skvelý progres.

Genialita od Genesis - myslím, že poslouchat hudbu je v podstatě magie, návrat ke kořenům pochopení božského prvopočátku (tím nemyslím slepou náboženskou víru) a lidstvo jako takové nic lepšího navyprodukovalo. Je to jeho jedna z mála světlých stránek. Bez hudby bych tu už nejspíš nebyl.
Svět se s takovou hudbou zdá býti lepším.
reagovat

Kdo by to byl čekal, po vstřícnějším Selling England by the pound, který byl přece jen líbivější masovějšímu publiku, než jeho starší a lepší bratříček Foxtrot. Většina konzumentů progresivní scény považuje za nejlepší album Genesis právě zmíněný Selling. Ale já toho názoru nejsem, dle mého je nejlepší Lamb a Foxtrot. Ted ale k Lamb.

Celé album má nový sound, který se používal i do následujících alb. S nápadem ohledně příběhu přišel Peter Gabriel, jehož návrh předčil Rutherfordův "little prince". Je to podle mě nejsložitější a nejvypracovanější album, pro mnohé nepochopitelné, potřebuje nejvíce poslechů a to že tam jsou kratší skladby nic neznamená. Musí se to poslouchat jako celek od první až do 23. skladby na jeden zátah. Samozřejmě ještě lepší je, poslechnout si pak archivní živák. Co se týče textů, tak z 90% jsou Gabriela, nejvíc se hudebně podílel Banks a poté ostatní. No a teď ke skladbám:


1) The Lamb Lies Down On Broadway - úvodní skladba začíná rychlým piánkem, kde se otevírá i příběh, výborně doplňuje Collins Gabriela svým doprovodným vokálem. (samozřejmě nejen v této). Skladba udává hlavní univerzální melodii, která je pak použita i do některých skladeb poté.

2) Fly On A Windshield - geniální skladba, začíná vesmírným zvukem kláves Tonyho bankse a Steve Hackett vydrnkává na akustiku. Peter zpívá o tom, že je moucha, co čeká na čelní sklo na dálnici. Jen si člověk představuje jak ve tmě při nárazu na čelní sklo spustí bubny Collinse a zesílí klávesy Tonyho bankse. I Hackett více "zakňourá kytarou". Člověk si jen představuje pohled mouchy z čelního skla jak se dívá na temné nebe a vidí obrazy členů Genesis jak každý se zaujetím hraje na svůj nástroj. Tady musím pochválit vynikající výkony všech členů. Hlavně Bankse. Temná skladba, dokonalost sama.

3) Broadway melody of 1974 - milá skladbička, kde jemně vydrnkává kytara a klávesy zvolna malují pozadí...

4) Cuckoo Cucoon - z této skladby jde mráz po zádech. Základ tvoří poměrně jednoduché vydrnkávání Hacketta, akorát mi tady nesedí zkreslený hlas Gabriela, zní spíš jak ufon. To ale všechno DOKONALE vynahrazuje skladba na archívu, kde zpívá nádherným chraplákem. No a nemluvě o flétně, která tam dokonale zapadá. V pozadí bublá Tonyho klavír. No, co vám budu povídat. Nádhera.

5) In The Cage - zacina ponure táhlymi klávesy, pak začne vynikající klávesový rif, který staví na celé skladbě. Ve studiové verzi je potlačena úplně kytara zpočátku (což nechápu), kterou si můžu parádně poslechnout na archivní verzi. Poté skladba graduje ve vynikající Banksovo solíčko a Collins perfektně do toho zrychleně bubnuje. Jedna z mála skladeb, která je delší než ty ostatní.

6) Grand Parade Of Lifeless packaging - legrační skladbička, která mi dřív nic neříkala a teď si ji občas samostatně pustim, chytlavý rif kláves doprovázen Gabrielovým zpěvem. Brian Eno, který se na skladbě podílel (ten medvědí hlas) a Collinsův hlásek :o) Mně se náhodou tahle skladba dost líbí, Gabriel zpívá a notuje si s Collinsem a Enem. Paráda

7) Back In N.Y.C. - skladba s vynikajícím klávesovým riffem, kde Gabriel zpívá znatelně agresivně, perfetkně se to na to hodí, je to skladba prakticky jeho. Tady je ta typická agresivita Gabriela, kterou postrádám v dnešním Gabrielovi (i přestože mám radši jeho hlas spíš teď). Taková pre-punková skladba, jakoby Genesis věděli, že za pár let začne Punk prog potlačovat... zase paráda...

8) Hairless Heart - krásná instrumentálka vytvořena Hackettem, kde hlavní slovo má kytara a tony ho doplňuje v pozadí klávesama.

9) Counting of time - skladba, která se pro mnohé zdá až moc popová, ale já ji mám rád, zkrátka taková správná Gabrielovina, a pak to výborný legrační kytarový solo. V pozadí tony hraje klavírní riff, zkrátka Genesis v popovější verzi s Gabrielem. (inteligentním)

10) Carpet Clawlers - krásná balada, která je převážně Gabriela, která je založena na jednoduché melodii, ale zní to tak krásně, že je to až neuvěřitelné. Také verze Carpet Clawlers z roku 1999, kde to Gabriel s Collinsem přezpívali v modernějším podání zní výborně.

11) The Chamber of 32 doors - po oddechovější části (předchozí 3 skladby) se lamb zase vrací do temnější části. Osamělý klavír doprovázený varhany a Gabrielův temný smutný nářek. Člověk má opravdu pocit, že Peter je v uzavřeném kruhu, kde je 32 dveří a rozhoduje se, kam vstoupí. Říká se, že skladbu složil Gabriel... (i hudebně na klavír ve svém domě)

12) Lilywhite Lilith - skladba měla původně pracovní název Light, kostru složil Collins, skladba zní výborně svižně, kterou táhnou bicí a podbarvují klávesy a Peter zpívá s Philem.

13) The Waiting Room - není to skladba, spíš je to takový Jam plný zvláštních zvuků jakobych tahal kočku za ocas, ale samozřejmě, že to by nebyli Genesis aby to pak nemělo nějakou melodii. Skladba se pak rozjede s bicíma a klávesama a do toho vrčí kytara...

14) Anyway - skladba, která už byla složena za působení Anthonyho Phillipse, kterou můžeme najít (snad už to brzo bude venku) v "Jackson ´s Tapes", kde to má jiný název a slova. Skladbu vede klavír, který je podporován klávesy, na archivní verzi to zní ještě líp, kde Peter zpívá víc emotivně. Hlavně musim pozdvihnout Banksovy vynikající klávesy, pod klavírem ještě rozjiždí klávesy a na ty navazuje Hackett. Vynikající skladba.

15) Here Comes the Supernatural Anaesthetist - skladba, kde začíná kytara a Peter s Philem nám zazpívaj jakej je nadpřirozený anesteziolog skvělý tanečník. Skladbou dominuje kytara, nádherný rify a do toho zpětný vokály "la" "la" "la" a nakonci vrchol skladby v pozadí klávesy a Hackett si hraje s melodiema.

16) Lamia - naprosto geniální skladba, dle mého názoru asi nejlepší na celé desce. Začíná naprosto smutně geniálním klavírním rifem, a potom se postupně nevinně přidaj tiše klávesy. Peter krásně naříká a skladbě dodává hlavně absolutně druhý vynikající nástroj který udává melodii. Pak se přidaj bicí a varhany podbarvují pozadí. Zkrátka dokonalost sama. Skladba se vždy pak absolutně zastaví a člověku se tají dech jen z osamělého klavíru Tony Bankse a opět naříkavý hlas Gabriel. Z toho jde absolutně mráz po zádech. Pak se i nevinně do pozadí přidá vokálem Phil. Pak je druhá tichá část, kde grandiozně vstoupí do finále, varhany začnou sílit a Peter naléhavě zesílí hlas a Hackett rozjede super solo, kde s ním spolupracují klávesy a Collins perfektně řadí přechody na bicích. A nakonec se ještě přidá flétna, to už nemůže bejt dokonalejší. Na archivní verzi sice flétna neni, ale zase je tam slyšet vynikající Rutherfordova basa. Zkrátka si myslím, že tohle je vrchol celé desky, protože všichni všechno melodicky a technicky zvládaj na jedničku s hvězdičkou. A to nemluvím o tom, že Gabriel byl při této skladbě uzavřený v homoli.

17) Silent Sorrow In Empty Boats - oddechová skladba, které dominují klávesy, jakoby se znovu zrodil svět...

18) The Colony of slipperman - skladba, která začíná kňourajícími tony kláves a kytar, tady je Peter tzv. Bačkorový muž s kostýmem s nafouklými genitáliemi, který se při úvodních tonech vylupuje z homole. Pak začne opakující se motiv kláves a Peter začne melodicky zpívat a občas se přidá i Phil. Tohle je hudebně koncert Tonyho Bankse, neskutečná práce s klávesama. Potom se po 4. minutě skladba krásně přepne do zajímavé ho rozpoložení. Hackettova kytara začne táhle hrát jedním tonem a do toho Banks melodicky navazuje. Potom opět tradičně Banks si vystačí jak klávesama tak i varhany. Zkrátka génius. A do toho ještě jeho nejlepší kamarád ze školy zpívá a máme dokonalost na druhou. Phil si tady dokonce zazpíval jeden verš :)

19)Ravine - ponurá skladba jakobych se potácel mlhou na nějaké hoře...

20) The Light dies down on broadway - skladba, která využívá motivu skladby úvodní s jinými texty a s upravenou hudbou, dle mého názoru je tato skladba ještě povedenější než ta úvodní. V této skladbě Peter nenapsal text.

21) Riding The Scree - úžásná skladba, která začíná výstředním tonem kytar a potom banksovým klávesovým solem bublajícím do stran sem a tam. Opět si zde hraje jakoby si vystačil sám. Skladba má sice jen 4 minuty, ale neskutečné, co do ní dokázal vtěsnat, v půlce skladby se přidá Gabriel. Jako vrchol skladby ovažuju její konec. Doporučuju archivní verzi, kde jsou slyšet některé klávesové kousky výrazněji oproti verzi studiové.

22) In The Rapids - skladba, která je velmi podceňovaná, jak fanouškama, tak i členi Genesis z ní nejsou moc nadšení. Ale pro mě je to skladba úžasná. Začíná krásnou kytarou a Peter zpívá smutným tonem, vždycky mi jde mráz po zádech, když zpívá "Taken down, taken down", no a archivní verze má ještě přidané efekty, které to ještě zlepšily. Nádherná balada.

23) It - skoro až taneční skladba s opakujícím se klávesovým a kytarovým motivem. Myslím, že perfektní zakončení Lamb, při týhle skladbě by se člověk na koncertu odvázal a pořádně si zatrsal. A hlavně se musí zase poslouchat, co tam provádí s klávesy Banks.

Zkrátka a dobře Lamb je pro mě dokonalá deska, není tam jediná skladba, která by se mi nelíbila a to už je ve 23 skladbovém albu co říct, suverénně nejlepší koncepční album a možná album i úplně.
reagovat

Podle mě absolutní vrchol hudby Genesis!!! Nádherná hudba plná nápadů, nálady, Peterův zpěv bere u srdce. Ale je už i vidět, že Peter směřoval ke svým projektům a rámec skupiny mu byl málo. Strašně lituju, že se nějaký koncert nedochoval pro vydání na DVD. Ale stojí za to vidět i remaky, např.Kevin Gilbert a Giraffe.
Zhasněte, pusťe si album. Škoda, že hvězdiček není víc.
reagovat

Wendy @ 01.04.2007
Probrat tohle dvojalbum do puntíku je psaním na hodiny.Magie,kterou tenhle materiál obsahuje se nedá popsat slovy.Poslouchat a jen poslouchat.Vždycky lituju,že už je konec.Bralo mě tehdy a je tomu tak dodnes.Myslím,že je to vážně to nejlepší co Genesis kdy udělali.Teprve s poslechem The Lamb Lies Down On Broadway zjistíte,že Genesis bez Gabriela už nikdy nemohly být Genesis.Toto dílo potvrzuje rčení,že v nejlepším se má přestat.

Wendy @ 01.04.2007
Sakra,zapoměl jsem .... ***** !

pepa-n @ 02.07.2007
No, kevin Gilbert a Giraffe neznám, nicméně kdesi se našel člověk, který pomocí e-bay a dalších pramenů pro nás zachoval kompletní koncert na DVD. Ne vždy živě, ale každopádně můžeš vidět všechno, co promítali, a jak vypadali. :-)

roucho@seznam.cz

The Lamb se ocitla v mém soukromém žebříčku 100 nejlepších alb rockových dějin na ......ano, na 1. místě před Beatlovským Abbey Road a Ghosts od Strawbs. Asi se nedá říci, že je lepší než třeba Trespass nebo Foxtrot, ale už sama skutečnost, že kapela měla k dispozici hudební materiál na relativně dlouhý double, kde není za mák vaty ani nadbytečné natahování témat, to svědčí o tvůrčím vrcholu. Ačkoliv... dle pramenů v té době Peter opustil na čas kapelu a byl s ostatními poněkud na kordy, Steve nebyl ideou Raelova příběhu nadšen a šel do práce prý bez nadšení, takže hudební jádro Phil - Tony - Mike zkomponovali většinu skladeb. Peter dodatečně dotextoval písně, které po předchozích opusech jakoby se vracely ke krátké formě From Genesis To Revelation, ovšem s ideou oděnou v mystický, takřka surrealistický příběh o hledání sebe sama.
Titulní skladba vyrůstá z pekelně rychlých klavírních trylků, které se na moment mihly už v Supper´s Ready, ale stane se ostrou, přímočarou rockovou písní, jakou snad dosud nenatočili. Přechází do temných obrazů s dominující basou, prolne do snově křehké Cockoo Cocoon, kterou má na svědomí asi hlavně Steve, a nakonec v In the Cage slyšíme Stevovu ostrou kytaru s riffem jak od starých Zeppelinů (dobře slyšitelný na Live albu). Peterův expresivní zpěv zde dosahuje výkonů, jaké nedocílil v této skladbě ani jinak výborný Phil na pozdějších koncertních záznamech. Nelibozvučný strohý pochod Grand Parade je opět něco, co snad Genesis nikdy nezkoušeli, ale jeho působivost, umocněná jedovatým zpěvem, je nesporná. V podobném duchu pokračuje Back In N.Y.C., občas elektronicky modulovaný hlas si na nic nehraje a jde pod kůži, skladba je strohá a úderná. Teprve Hairless Heart, opět Stevova skladba, přináší ozvěnu starších alb v tklivé hymnické instrumentálce. Je zajímavé, že nijak neskrývané syntetické zvuky zní na celém albu naprosto přirozeně. Erotická skočná hříčka Counting Of Time je jedna z mála čistě Peterových kompozic, pak přichází klávesová perla Carpet Crawlers s vynikajícím dvouhlasem, jedna z nejvýraznějších skladeb alba. Následné melodrama Chamber of 32 Doors je snad z části také Peterova hudba, a jde dle mého o vrchol celého Jehněte.
Je-li první deska dokonalá, překvapením je, že druhá deska působí sice jako slinutější plocha, ale rovněž bez jakékoliv zbytečné noty. Výrazné, hutné písně jako Lillywhite Lilith nebo The Lamia jsou obklopeny složitějšími kompozicemi s vycizelovanou instrumentací, s kontrapunktem v The Light Dies Down, kde se zopakují motivy z The Lamb a z The Lamia na snad jediném textu, který nesložil Peter. Finále In The Rapids s výkřikem: "It´s Mine!" odhaluje hlubokou pravdu jednotnosti bytí, završenou kytarovou závěrečnou jízdou It, kde se rekapituluje vpodstatě, že To klíčové, co hledači pravdy touží nalézt, je obsaženo ve všem.
Jehně je výjimečné dílo, nebojím se říci stejně důležité jako nadčasová díla vážné hudby, s nimiž nese ohromné estetické i filosofické poselství.
reagovat

merhaut @ 01.06.2007
překlad textů na: >> odkaz

B"RUSH"F @ 30.01.2008
No ,já mám pár pirátů dvd živých Genesis z let 72 - 75 a musím říct,že to bylo rockové divadlo se vším všudy,akorát někde je horší obraz,nekde je horší zvuk. . . jako dokument té doby,kterou už bohužel nikdy nezažiju - excelentní. . .

The lamb lies down on Broadway – je to příběh (anti)hrdiny Raela, který se proti své vůli dostává do víru událostí a zažívá dobrodružství, z nichž by si většinu milerád odpustil. A když se konečně dostává na konec své strastiplné cesty, tak si nepřipadá jako vítěz, je vyčerpán a pochybuje o smyslu všeho, co vykonal…
Ve své době bylo album přijato s velkými rozpaky, řekla bych, že zcela neprávem. Je to album dlouhé, a tak je jasné, že má své vrcholy a místa poněkud hlušší. Je ale těžké z něj cokoliv vytrhávat, protože jen jako celek to drží pohromadě, hlavně ty texty těžko pochopíte, když se zaměříte jen na jednu skladbu. Protože texty jsou trochu problematické, jsou plné alegorií a nejednoznačných narážek. Myslím si, že nemá smysl dumat nad tím, co vším tím chtěl PG sdělit a do jaké míry jde o autobiografické prožitky (hrdina, který si nepřipadá jako vítěz).

Opravdu je škoda, že video není k mání. O koncertě Jehněte jsem jen četla a myslím, že to opravdu muselo být úchvatné.
Ale přesto: zapojme vlastní fantazii, oddejme se té nádherné hudbě, protože tady opravdu je co poslouchat, jsou to hotové hudební hody.
reagovat

Tak tohle je podle me spolecne s Foxtrotem nejlepší album Genesis. Vynikajici gabrielovy texty, banksovy klavesy, vsech 23 pisnicek dava dohromady vynikajici pribeh, videt lamb show na DVD bych se asi zblaznil. Bohuzel to nebylo natoceny nikdy. Mozna ze pro nekoho se tohle album zda nedodelany, ale mne se zda ok. Tohle album jsem musel poslouchat ze vsech nejcastejc abych ho uplne pochopil do posledniho detailu. Jinak tohle album je nejoblibenejsi Gabriela a Collinse !!! Jedna o nejslozitejsi album Genesis a asi nejlepsi album vubec.

Jiří Matějů: poslechněte si někdy Lamb živák z archivu genesis co vyšlo v 98. roce. Je to ještě lepší jak studiová verze a hackettova kytara tam značně řádí. (in the cage, lamia atd.). Pak možná změníte názor a dáte hvězdiček 5 :-).


reagovat

Gattolino @ 12.10.2005
Jen malá douška k tomu živáku z archivu. Je nádherný, v některých momentech i pro mne působivější než studiové album (Peterův expresivní zpěv v Grand Parade of Lifelles Packaging, výrazné Hackettovy rify v In the Cage), někde naopak (Carpet Crawlers). Bohužel jsem se doslechl (prodávám jak jsem koupil), že záznam byl dodabován v době vydání archivu, a to hlavně Peterovým zpěvem a někde i kytarami, což trochu kazí pocit autenticity. Existují bootlegy (Manchester, Providence), které sice nedosahují zvukové kvality Archivu, ale ... Jsou na nich i bonusy po regulérním ukončení It (Watcher, Musical Box). To, že neexistuje žádné video, když jsou k sehnání kvalitní koncertní záznamy všemožných kapel i o mnoho let starší, je věčná škoda. (Pokud ho Phil nesuší ve svém tajuplném archivu)

Titan @ 18.11.2005
Ano, to máš pravdu. Samozřejmě ani ten živák není dokonalý. Já to dělám tak, že si třeba dávám do playlistu část skladeb ze studiové verze a část z archívu. Např. Back In NYC se mi zdá suverénně lepší na studiové verzi, Gabriel tam má agresivnější zpěv. Ale všimni si řady potlačených zvuků např. In The Cage ve studiové verzi slyšíš jen vzdáleně kytaru a na archívu je už výrazná, nebo riding the scree apod. Zkrátka chtělo by to ještě sloučit k dokonalosti, aby všechny hudební motivy byly ve svém nejpovedenějším světle. Např. Cuckoo Cocoon na studiové verzi má Gabriel hlas jak ufon a není to ono a na archívu zpívá krásným chraplákem. I hudba je víc výrazná. Zkrátka archivní živák je nezbytnou součástí Jehněte, jelikož se dokoná dokonalé poznání :o)

Titan @ 18.11.2005
U mě se díky tomu zvedla Lamb ještě o třídu výš.

Velmi diskutované album v historii Genesis a poslední, na kterém se podílel Peter Gabriel. Po klenotu "Selling England By The Pound" se kapela dostala do velkých obtíží. Gabriel těžko nesl pozici hlavní postavy, do které se ho snažil vmanipulovat tisk a navíc se prohloubily jeho rodinné problémy. Na začátku natáčení dokonce na čas odešel a zbytek kapely zvažoval vydání čistě instrumentální desky, nakonec se ale vrátil a vše se podařilo dokončit. Podle předběžné dohody šlo o koncepční dvojalbum, pro které ovšem v roce 1974 nebyla příznivá doba. Na podobném projektu si rok před tím vylámali zuby Yes, když právě jejich "Tales From Topographic Ocean" bývá dodnes dáváno za příklad muzikantského obžerství a nudy k nepřežití. Ohlášená novinka Genesis tak ztrácela body ještě před tím, než ji kdokoli mohl slyšet. Po jejím vyjití si logicky mnozí smlsli, protože ukrojený krajíc byl přece jen příliš velký a skupina se nedokázala vyhnout slabším momentům. Velký díl odpovědnosti padá na Gabriela, který svou nervozitou a tendencemi odejít nepřispíval k pohodě v souboru, což otrávilo zvláště labilního Hacketta (kytarové party tu skutečně za moc nestojí). Peter se navíc rozhodl napsat prakticky celý příběh sám a nestíhal, což zase poznamenalo sepětí hudby a slova. Na druhou stranu je třeba přiznat, že jako zpěvák podal vynikající výkon. Na obranu alba je také nutné říct, že kromě již zmíněných slabších chvil na něm najdete celou řadu velmi vydařených nápadů a některé z nich zcela právem patří k tomu nejlepšímu, co kdy kapela natočila. V době vzniku "The Lamb Lies Down On Broadway" byl po rozsáhlých kompozicích předešlých alb překvapující příklon k písňovému pojetí, vždyť Genesis výrazněji překročí pětiminutovou délku jen ve třech skladbách. Po hříchu se právě "In The Cage", "The Lamia" a "The Colony Of Slippermen" řadí k vrcholům, ke kterým můžeme ještě přidat titulní skladbu, "Fly On A Windshield", experimentální "The Waiting Room", vynikající finále "It" a především nádheru "Carpet Crawlers". Po letech zarazí, jak až nepochopitelně nepovšimnut zůstal pokus o přímočarý hitový singl "Counting Out Time". Dvojalbum se nakonec časem přece jen dočkalo určité satisfakce a posluchače dokáže zaujmout i dnes. Což u prakticky třicet let starého rockového díla nebývá obvyklé.
reagovat