Genesis - Nursery Cryme

Nursery Cryme prekonal v mojich ušiach Trespass a to som vôbec nečakal. Ale je to tak. Tento počin je jednoducho opäť jeden z genesisovských vrcholov. A predovšetkým tu cítiť príchod gitaristu Stevea Hacketta a bubeníka Phila Collinsa. Zostava Banks, Collins, Gabriel, Hackett a Rutheford už ostane tou top zostavou tejto kapely navždy. Opäť je toto album, ktoré nemá chybu, takže nemám čo vytknúť. Ale môžem naopak vyzdvihnúť - krásne gitarové sólo v The Musical box, vynikajúcu The fountain of salmacis a hlavne jednu z najlepších skladieb Genesis (sú chvíľe keď ju považujem za ich najlepšiu) The return of the giant hogweed. To je skladba, ktorá ma dostáva do varu počas celých 8 minút a 10 sekúnd a veľmi často ju počúvam a napriek tomu mi nikdy nezovšednela. Klobúk dolu. Nielen pred �ou, ale pred celým albumom.
reagovat

PaloM @ 02.04.2011 20:48:23
Súhlasím s tebou, je to perla art rocku, či progress rocku, to je jedno. Mám napálený remaster r.1994, lebo už sa nedal kúpiť. Kúpil som si všetky CD Genesis s Gabrielom, nové remastre a remixy r. 2008. Je to nádherne urobené, obe verzie majú svoje plusy a mínusy. Urobil som výnimku, inak remixom sa vyhýbam.

Dokonalé album a další důkaz toho, že rock jakožto hudební žánr nám dokáže podat téměř jakkoli emočně laděný zážitek. Je úžasné vědět, že mi ten druh muziky, co poslouchám, může nabídnout bezpočet nálad, které postupně nacházím a vychutnávám si je stále donekonečna, že?:-)
Nursery Cryme je od začátku relaxační záležitost a zatím jedna z mála věcí, kterou od Genesis můžu(bude líp). Stačí pouze zavřít oči a poslouchat. The Musical box je absolutní pecka, která kompozičně nemá chybu a Genesis do ní vložili tolik ze sebe, že ji to alespo� pro mě řadí nad všechny ostatní skladby(snad s výjimkou The Fountain Of Salmacis). Ale je to jen podvědomý pocit.
Ačkoliv The Return Of The Giant Hogweed není má nejoblíbenější(asi mi moc nesedne nebo co), nemůžu jí nic vytknout. O Seven Stones bych to samé už říct nemohl, perfektní Collinsnův rytmus a majestátně znějící varhany v kombinaci s těmi zasněnými pasážemi znovu člověka pocitově odnesou někam úplně jinam.
Trojice kratších skladeb výborně dokresluje atmosféru a řekl bych, že přesně vystihují to, že v jednoduchosti je krása. Právě ony dělají z alba jednotný celek - myslím, že je to lepší, než aby tam místo nich byl další nějaký desetiminutový opus, i kdyby měl kvalitou dosahovat třeba musical boxu. Jako poslední - jeden z naprostých vrcholů, naprosto úžasná atmosféra připomínající mi postupné střídání ročních období. Možná nějaká inspirace od Vivaldiho, kdoví:-) The Fountain Of Salmacis je nádherný konec ještě nádhernějšího alba, na které se dá reagovat z mé strany pouze chválou a pěti hvězdičkama.
reagovat

javrt @ 07.11.2010 11:55:34
Tak pod tohle se musim podepsat. Pro mě nejlepší deska od GENESIS. Vidím to podobně jako autor recenze

Nádhera, klasika. Kromě virtuosní interpretace, o které tu ale již byla řeč, musím zmínit ty epické texty a Gabrielův smysl pro teatrálnost.

Musical Box - O člověku, který nedostal možnost prožít mládí
Return Of Giant Hogweed - Den Trifidů v Gabrielovské verzi, tady se mě velmi líbí kompozice skladby
Fountain of Salmacis - inspirované �eckou mytologií

Toto jsou věci, které mě i při opětovném poslechu zaručeně nadchnou

Heracleum mantegazzianum!!!
reagovat

Lothian @ 09.01.2010 13:06:21
Skvělé album, mám ho moc rád, asi nejlepší od Genesis.

Sakra, vyzerá to tak, že môj (ne)vzťah ku Genesis pokazí vzácnu jednotu fandovskej základne. Čo už.

V tichúčku sa postupne liahne krehká a virtuózna skupina Genesis so svojim The musical box. Až sa rockovo rozbehne, je jasné, že zmeny v zostave priniesli skutočne markantnú kvalitu. Pokojná poloha For absent friends trošku uvoľní úvodnú razanciu, pretože nasleduje vrchol albumu, rockovo nabudená The return of giant hogweed. Samozrejme, na dlhšej ploche si hudobníci schuti zakomponujú. Klasický skôr zasnený kúsok, to je Seven stones, keď to občas rozbalí, je to paráda. Razancia si udržuje svoje pozície aj v Harold the barrel, čo je už si na skupinu priveľa, takže stlmí adrenalín v jemnej Harlequin. Na záver je tu klasická art rocková Genesisovka, melodika, striedanie nálad, slovom, pohoda.

K tomuto albumu som si nikdy nevytvoril žiadny intímnejší vzťah. Myslím si, že sa členovia skôr iba rozkukávali a to zásadné prišlo až potom. Aj tak, dnes dám o hviezdu viac, než by som tomu dal normálne. Je to dobrá doska a určite si zaslúži viac, než som dal Selling England...

reagovat

Ďalšia päťhviezdičková klasika od Genesis.Kapele veľmi prospela personálna výmena najmä na poste bubeníka.Phil Collins je oveľa lepší bubeník ako John Mayhew,jeho hra je taká vzdušnejšia a technicky vyspelejšia.Tiež Steve Hackett,ktorého Genesis našli na inzerát,mi lepšie \"pasuje\" ako jeho predchodca Anthony Phillips,ktorý dával prednosť akustickej gitare a dvanásťstrunke.Hackettova hra je taká živšia a najmä tie jeho plačlivé a zasnívané sóla milujem.Album začína zaujímavým príbehom \"nadržaného\" Henryho \"The musical box\".Nasleduje pôvabná miniskladbička For absent friends a potom absolútna \"bomba\" \"The return of the giant hogweed\" rozprávajúca príbeh o agresívnej a rozpínajúcej sa nepríjemnej rastline,ktorá sa volá boľševník (v naších končinách to bol boľševik:-),ale to je už trochu iný príbeh).Nasleduje úderná paródia \"Harold the barrel\" a potom krehká \"Harleqin\".Na záver \"zlatý klinec\" programu,dojímavý príbeh o hermafroditovi \"The fountain of Salmacis\"-absolútny vrchol.Nádherná hudba a absolútna progroková extáza!Majstrovské dielo...skrátka klasika.
reagovat

martin69 @ 20.03.2011 09:18:21
Brano : jako ostatně vždy,krásně napsané!Tohle album mám velmi rád.Poslední dvě věty jsou absolutně vystihující.

Co říci více.. Genialita, lehkost, vkusný patos a příjemná mnohovrstevnost. Album Nursery Cryme odpálilo "klasické období" Genesis, které bohužel trvalo jen do odchodu Petera Gabriela. Následující alba pod taktovkou Phila Collinse (jinak geniálního bubeníka) se bohužel ubírala jiným "jednodušším" směrem. Každopádně NC patří ke klenotům Art Rocku a Rocku vůbec. Každý, kdo se alespo� trochu zajímá o muziku 20. století, by měl album slyšet a to minimálně jednou. Za následnou závislost na Genesis, ale nenesu zodpovědnost:-)
reagovat

Genesis vydali studiovou desku Tresspas poprvé v labelu Charismy, ale už před vydáním se rozhodl odejít Anthony Phillips, hlavní hnací motor skupiny. Díky bohu za to, že Peter a Mike se rozhodli pokračovat. Tony ještě sice váhal, ale nakonec se připojil a tak osiřelá trojice (and then there were three :-)) si našla bubeníka Phila Collinse a kytaristu Steva Hacketta. Netrvalo dlouho a vydali Nursery Cryme s nádherným obalem zdravotní sestry hrající kroket s lidskou hlavou. Deska je jak jinak než vynikající, teprve tady se pořádně projevila fantazie Petera Gabriela v textech. Steve Hackett zde podává vynikající výkon, s tím, že se soustředí na spolupráci s tonyho varhanama-klávesama, aby to ladilo, nebo se protínalo. Phillips se mi zdá, že spíš šel svou cestou a vytvářel tak další sound navíc. Obě metody jsou vynikající a každá má své kouzlo. Phil Collins zde parádně dopl�uje doprovodným vokálem Petera Gabriela, jejich hlasy mi občas úplně splývají dohromady. V podstatě to tenkrát i různě smíchali, aby to dávalo ten dojem. Tato deska na mě zapůsobila i v tom, že skupina se víc uvolnila, přidala i humor. Trespass byl v podstatě hodně vážný (což samozřejmě není špatné :). Myslím, že kdyby Phillips zůstal, možná by to byla totální antikomerce, ale asi by to dlouho nevydrželo ve skupině. Nakonec možná to byl osud, že Gabriel četl Hackettův inzerát. Člověk si musí připustit, že se Stevem měli víc možností, jelikož je technicky lepší kytarista. Phillips byl zase možná lepší se španělkou, 12strunkou.Každopádně deska jako celek je vynikající, Musical Box - Return Of Giant Hogweed a Fontain Of Salmacis jsou mistrovské geniální kousky. Skladby delší, propracované, je zde cítit pokročilost v ovládání hudebních nástrojů. Ostatní skladby jsou samozřejmé takéž vynikající, avšak nedosahují takové geniality. Co se týče výkonů jednotlivých členů, tak radikální změnu vidím hlavně v kytaře. Jak už jsem zmínil, Hackett je jiný než Phillips, každý má své kouzlo, a skupině zkušenější kytarista rozhodně prospěl. Bicí samozřejmě se výrazně zlepšily oproti předchozímu kolegovi bubnuje Phil mnohem lépe, důkazem je toho třeba Knife ze živáku. Tady je zajímavé to, že nejvíc tu skládala trojice Peter-Tony-Mike.

Phil a Steve se přece jenom ještě přizpůsobovali, takže dá se to brát autorsky jako And Then There were three, s tím, že je tam Peter místo Phila :). Nutno také zmínit to, že Phillips má na NC trošku podíl. Již brzy vyjdou raritky Jackson tapes kde je třeba ranná verze Musical Box, když byl Phillips ve skupině.

Musical Box: Skladba začíná vydrnkáváním, jakoby se zapnula hrací skří�ka a Peter začne ztišeným zpěvem zpívat příběh "nadrženého" Henryho. Collins výborně doprovází Gabriela. První část skladby je založen na akustických kytarách, dokonce i Tony musel hrát na kytaru. Potom skladba se rozjede se svižnýma klávesama, Phil poprvé bubnuje a Steve rozjede solo na elektrickou kytaru. V podstatě jediné solo na el. kytaru udělal Phillips ve skladbě Knife, jinak to byla většinou akustika. Skladba jako celek má několik částí, vždy se rozjede do určitého rytmu a má mezihry kdy nástroje ztichnou a Peter zase ztišeně zpívá, steve přejde na drnkání. Z té první svižné části o které jsem mluvil se utiší nástroje a Peter zpívá "old king cole was a merry old soul and a merry soul was he". Do jeho zpěvu mu drnká Hackett a začnou odbíjet hodiny, the clock "tik tok" Pak Peter přímo zakřičí "the Wall" (zeď) a začne k�ourat kytara a soupeří s klávesama. Nakonec jde skladba do vzrušující pasáže, kde peter naříká, proč se ho nedotýká, dotkni se mě teď (now ! now ! now!) a přitom tančí s liščí maskou a na závěr připraví Steve nádherné kytarové sólíčko, s tím, že mě vždycky zaujme ten konec, phil zabubnuje v několika intervalech, současně hraje i Steve a Tony, všichni dohromady hrajou stejný ton a zní to opravdu parádně.

For Absent Friends: na této písničce má hlavní vokál Phil, melodická naříkavá skladbička, kde krásně vydrnkává Steve na kytaru a občas se připojí i Peter doprovodným hlasem. Tuto skladbu mám raději než třeba More Fool Me (selling england by the pound)

The Return Of The Giant Hogweed: další mistrovský kousek, skladba začíná hned střídavými varhany sem a tam, na někoho to možná může působit jako bolest hlavy, ale mně se to líbí. Pak Peter začne zpívat s melodicky se opakujícími klávesy o hermafroditovi. Do toho flétnou spolupracuje s Tonym po několika minutách se skladba totálně změní ještě k lepší části. Tony začne hrát geniální klavírní rif, který mi dává pocit mrazíků a do toho začne výborně Steve kytarou, která navazuje na klavír. Potom zaburácej činely a kytara jakoby drhnula, Tony pořád jede na stejném rifu pak dojde ke změně a Peter přiběhne k mikrofonu a nakonec zařve Giant Howgeed lives !!!!

Seven Stones: nádherná skladbička postavená na mellotronu, kde i naříkají klávesy v pozadí a Steve akusticky vydrnkává do rytmu. Skladba opravdu dává dojem, že jsem někde na opuštěné lodi, které pluje po moři kdo ví kam. Hodně lidí tohle podce�uje, že by neměli rádi mellotron ?

Harrold the barrel: asi nejhumornější skladba na albu, Tony jede rychlým klavírním rifem a do toho brouká Steve kytarou a Peter zpívá hrozně rychle, phil do toho k�ourá "ha ha", krásně jim to ladí. No a to by nebyli Genesis kdyby závěr byl úplně jiný, skladba se zastaví do krásné pasáže a Phil zpívá hodně vysoko "heaven" (nebe) a tonyho varhany se drží jednoho tonu podél zpěvu.

Harlequin: V podstatě duo, kde zpívá Peter i Phil zárove�, zpívají tak podobně, že kolikrát nerozeznám kde kdo zpívá. Občas je to zřejmé občas ne.

Části určitě i smíchali, aby si posluchač nebyl jistý. Každopádně je to opět pěkná písnička, kde dominuje Stevova akustika, téměr po celou dobu soutěží se zpěvem a v refrénu vydrnkává přesně podle zpěvu.

Fountain Of Salmacis: geniální skladba (z geniálního trojlístku MB-ROGH-FOS), začínající nádhernými klávesy jakoby tekl pramen vody a do toho Phil zaduní bubnama, že to dává dojem prudce vyvěrajícího pramene ze země. Peter zpívá trochu s ozvěnou jakoby pocházel z antických tehdejších dob. Skladba vždycky ztichne se opakujícím se motivem Tonyho varhan a do toho drnká Steve jako uklidněná voda. Potom se grandiózně rozjedou všechny nástroje a Peter zanaříká, kde se ozvou v pozadí opakující se mnohonásobné vokály.

Závěr: Vynikající deska (všem 5 deskám z let 70-75 dávám maximum bodů, protože je to dokonalost sama), která se mi zdá trošičku méně vyvážená jako Trespass, ale zase má silný trojlístek skladeb, které jsou geniální. *****

reagovat

Po výměně kytaristy (Anthony Phillipse střídá Steve Hackett) a bubeníka (John Mayhewa nahrazuje Phil Collins) předkládají Genesis pokračovatele Trespass. A dá se říci, že náročná hudba, kterou skupina pro svoje posluchače připravuje na Nursery Cryme otvírá svou náruč ještě více zeširoka a nabízí ještě vybranější laskominky.

Hned úvodní The Musical Box je jednou z nejvíce působivých skladeb co znám a jako zahájení desky působí přímo hypnoticky. Jsme zataženi do tajemně morbidního děje, který hudebníci dokonale sugestivně líčí v uhrančivém spojení hudby a textu. Během těch deseti minut, co trvá, nás obklopí tolik témat a dramatických událostí, že je v úžasu shlédneme jedním dechem, jakoby proběhly snad během pěti vteřin. Až opakovaně si lze vychutnat všechny ty hrátky a rafinovanosti celého bohatého hudebního děje. Nesmrtelná skladba. Jak jen její skoro nesmělý a zadržený úvod kontrastuje s krátkodobými valivými pasážemi i se zdrcující naléhavostí vnitřního pnutí, kterým jiskří Gabrielovy výkřiky. Ve stínu nezůstávají ani ostatní skladby na albu, ať už to jsou krátké - miniatura For Absent Friends, či dva náladové protiklady Harold The Barrel a Harlequin - nebo rozsáhlejší kompozice, kde se mohou plochy Genesis tvorby hudebně rozmáchle zaplnit veškerou možnou pestrostí tónů, rytmů, barev, nálad a harmonií. V každý okamžik se na mně řine nějaké sdělení, výpověď o něčem, co mně nenechá v klidu, co mně vede k dalším úvahám a poslechům. Jakmile se ponořím pod hladinu hudby, nechci vyplavat, chci už jen vnímat.

Na Nursery Cryme je opravdu co poslouchat. Neubráním se srovnání s mým tolik oblíbeným Trespass, ano Nursery Cryme je opravdu ledasčem dál a jinak. Tam, kde na mně v Trespass působí provedení hudebních nápadů jako instinktivně vytrysklá propracovaná muzika, která v nich vřela přetlakem, tam mám na Nursery Cryme pocit rafinované promyšlenosti a pečlivě propočítané a architektonicky provedené stavby. Jsou to velmi vědomě vykonstruované, zapeklitě spletené příběhy, kniha hořkých, místy děsivých a hlavně velmi fantazii rozjitřujících morytátů. Jednu chvíli zve rozverný rytmus k poskakování, o zlomek sekundy později přiková člověka potměšile výhrůžně vztyčený prst do strnulé polohy, kdy se jen čeká, co odkud přijde.

Sehraností i kompozičně je Nursery Cryme zase o kus dál, ale i tak platí, že Trespass je v jistém smyslu nenahraditelná deska, v jejíž atmosféře se skrývá něco, co bývá vlastní jen vyjímečným dílům. Zde už jde o jiný pocit, základní matérie se nám tu dává poznat v přetvořené podobě pro nejvýsostnější oblažení náročného ducha, lačného nevšedních uměleckých zážitků. Nejsilnější místa? Opět celé album, zase cítím sílu v každé notě. Lze se jen radovat, že parádní jízda pokračuje dál a těšit se z toho, že jim v tomto tempu ještě následující roky i alba takto vydržela.

***** Mistrovské dílo, zásadní album


reagovat

Nursery cryme je jedno z alb na které prostě nedám dopustit. Je to deska, kterou jsem poslouchala snad stokrát a přesto mě nikdy nepřestala fascinovat. Z Gabrielova tklivého a naléhavého hlasu mě mrazí v zádech, žasnu nad nepřekonatelně krásnými melodiemi, nad dokonale zvláštními a jedinečnými texty - zkrátka žasnu nad kapelou Genesis z dob, kdy hrála s Gabrielem (možná je v tom i trocha nostalgie, ale alba z Collinsovské éry mě osobně nikdy tolik nenadchla - ovšem ani sólová Gabrielova alba nemusím, takže je jasné, že jde o skupinu jako celek, ne jen o zpěváka). Ale vraťme se k albu. Úúvodní The Musical box byla pro mě láska na první poslech - od úvodních akordů, přes teskné Gabrielovy prosby: Play me my song..., skvělou dynamickou instrumentální pasáž, která po chvíli opět přechází v tak charakteristický Peterův zpěv až po intenzivní a frenetický závěr celého songu. Každého milovníka progresivního roku musí hřát u srdíčka při poslechu něčeho takového. Collinsova For absent friends je výborná, příjemná věc, The return of giant hogweed nemá chybu z hlediska textového i melodického, Seven stones bych zhodnotila jako píse� průměrnou, kdyby v ní ovšem nebyla pasáž "...the laughter of the world only greeves him, believe him...", která je tak nádherná, že mě z ní skoro jímá závrať (to jsem asi napsala moc básnicky, ale jinak to prostě nejde...:-).Harrold the Barrel je rytmická, výborně zazpívaná, následuje malinko ospalý song Harlequin (kdyby mě někdo násilím donutil vyhodnotit nejméně zajímavou píse� alba, volila bych tuto), Fountain of Salmacis velkolepě završuje podle mě jeden ze dvou nejlepších počinů v historii Genesis (společně s Trespass - dosud jsem nezjistila, která deska se mi líbí víc). Dávám pět hvězdiček, ale nejradši bych dala mnohem víc:-)).
reagovat

Sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Se vším víceméně souhlasím, jenom bych se trochu zastal poGabrielovské éry. Hudba se, narozdíl od politiků, zaplaťpánbůh, někam stále dere, hledá jiné možnosti. A to byl i případ odchodu Gabriela a dalších desek Genesis. Gabriel není, pojďme hledat, jak dál. Základ byl nechán, ale ruka páně Collinsova se čím dál víc začala držet vedoucích opratí skupiny. A vzhledem k jeho pracovitosti, byla jen otázka, kdy se kapela dá na cestu jiného zvuku a mírné komerce. Po deseti, a více letech, se tento počin zúročil jako správný tah - viz. vyprodané obří stadiony a miliony prodaných desek. V době kdy jejich souputníci (Yes, Jethro tull atd.) už lehce paběrkovali, byli Genesis stále v první lize.
Každopádně i mně přepadne při poslechu této desky husí kůže, ale už je to zčásti také nostalgie.
sváťa

majkl22 @ 06.11.2007 11:48:36
Bohužel nemůžu souhlasit se Sváťou, zvuk "původních" genesis zůstal v post-gabrielovských časech opravdu jen z lehka a z art rockem už měl pramálo společného. Když dneska člověk někomu řekne, že poslouchá Genesis, každý si hned vybaví Invisible Touch nebo I can't dance, což je podle mě chyba.. Ano skladby jsou to příjemné, ale k uklízení nebo mytí nádobí..

lenzi @ 06.11.2007 12:19:04
Ja zas nemôžem súhlasiť s majklom22. Podľa m�a zotrvačnosť bola taká silná, že "artrockovosť" vydržala až do odchodu Steva Hacketta.

majkl22 @ 07.11.2007 10:58:25
Mas pravdu lenzi, Steve Hackett je i po Gabrielovi drzel nad vodou, ale zkratka uz to nebyli ti "pravi" Genesis. Pro priklad album "Wind and Wuthering": prvni skladba Eleventh Earl of Mar je skvela a dalo by se rici, ze ma "gabrielovske" parametry (zkratka se blizi puvodni tvorbe), na druhou stranu Ruthefordova sladka Your Own Special Way spise naznacuje smer tvorby budouci. Takze abych to uvedl na pravou miru, album Wind and Wuthering je poslednim albem, ktere ma jeste charakteristicky nadech Genesis (a na kterem jeste spolupracoval Steve Hackett:-).

I když se v souvislosti s gabrielovskými Genesis zmi�uje vždy na 1. místě Foxtrot, Nursery Cryme je taky pozoruhodné album. Jeho název je taková slovní hříčka a někdy se překládá jako „Dětský zločin“, mně se ale mnohem více líbí jiný překlad, který jsem kdysi zaslechla: „Dětská naříkanka“ (od Nursery Rhyme = Dětská říkanka).
Hned první skladba The Musical Box je skladba značně dlouhá, ale velmi dobře propracovaná, rozdělena do několika částí, a tak vůbec nenudí. Krátká akustická skladba For Absent Friends je Collinsovo první sólo na albech Genesis a navíc velmi povedené. The Return Of The Giant Hogweed– píse� o velmi životaschopné rostlině – bolševníku velkolepém. Agresivita rostliny v mírném klimatu inspirovala Genesis do té míry, že jim připoměla knihu J. Wyndhama Den Trifidů – na konci písně se zmi�ují o slunci, bez kterého rostlina nemá svou sílu. Shodou okolností, když jsem toto album získala, se i u nás s bolševníkem bojovalo – nepříliš úspěšně – i to připomíná Wyndhamovu knihu, ale zatím z nás bolševník ještě neudělal vyhnance… Trochu je škoda, že TROTGH není na konci, bylo by to lepší finále než The Fountain Of Salmacis. Tím netvrdím, že je Fontána špatná, jen není tak výrazná a dramatická. Možná by stálo za to poslouchat nejdříve stranu B a pak stranu A. Ta je podle mě trochu hudebně o něco zajímavější. Ale celkově to je vynikající album.
reagovat

Na Genesis je fascinující, že ač jejich sound je nezaměnitelný a rozpoznatelný během několika vteřin, každá jejich deska je vykročením někam jinam, dobrodružná a neohlížející se příliš na jistotu minulých vydařených věcí. Možná jen Wind And Wuthering se zdá být rekapitulací všech předchozích poloh, barev a nálad, a to rekapitulací bezespru úžasnou a obdivuhodnou. Antovu klasicky čistou kytaru střídá na Nursery Cryme Hackettova neurvale dramatická, agresivní hra, nebojící se i nečistých pazvuků, a blýskne se i vycizelovanými syrovými sóly (Fountain of Salmacis).Trojice velkolepých dramatických příběhů (Musical Box, Hogweed, Salmacis), které se staly páteří koncertních programů, je proložena dvěma miniaturami, dokazujícími, že kapela nerezignovala na subtilní citový výraz z předchozího alba, ujetá hříčka Harold The Barrell otevírá oproti mystickému a snovému světu Trespassu pole surrealistického humoru a divadelní nadsázky, která najde později svůj prostor na Foxtrotu, Sellingu i Jehněti. A zbývá, dle mého subjektivního názoru nejkrásnější skladba alba, ne tak často citovaná, na koncertech skoro nehraná (existuje ovšem raritní a dost nekvalitní záznam z koncertu ze srpna 1972 v Janově). Tato skladba má tak klasicky, s rafinovanou dokonalostí vrstvenou melodii, mysticky osudový text, expresivní z otěží utržený vokál na pokraji extatického vytržení, podivné a přesto zákonité rytmické přechody neuvěřitelně rozsochaté Philovy hry, varhany jak z barokní mše, valící se jako vlna posledního soudu, a ... náhle v mezihře flétnový dialog s klávesami jako cinkání klíčů od brány tajemství času. Co mohlo být inspirací tohoto hudebního démantu? Regresní zážitek z dob Vikingů? Bože, to je HUDBA! Je vůbec možné, aby další album bylo jen zpoloviny dobré? A ono bude snad ještě hezčí, ale zase trochu jiné......
reagovat

Gattolino @ 03.11.2005 00:00:00
Pro pořádek, byť zbytečně, dodávám, že tím démantem je Seven Stones.

Ačkoli by mnozí mohli namítnout, že v době vydání Nursery Cryme nebyli Genesis ještě na vrcholu svých sil, právě toto album pro mě představuje jeden z vrcholů tvorby kapely. Už úvodní neuvěřitelnou skladbu The Musical Box řadím mezi tři nejlepší od Genesis... klidný začátek, mohutné nástupy kláves a kytary, excelentní Gabriel, několik dramatických zvratů a rozmáchlý závěr z ní dělají skutečný skvost progresivní hudby. Po krátkém Collinsově sólovém výstupu For Absent Friends následuje další, více než osmiminutový progový monolit The Return of the Giant Hogweed, znovu typická ukázka vynikajícího kompozičního citu. Gabriel znovu nepředvídatelně žongluje se svým hlasem a spousty melodických motivů nutí poslouchat znova a znova... Seven Stones by mohla být klidně soundtrackem k pohádce, vrcholí ve zcela geniální klávesové melodii jako stvořené pro doprovod filmu.... Harold the Barrel a Harlequin jsou kratší skladby, přesto v nich kapela předvádí křivolakou divokou jízdu progovým hájemstvím... Album vrcholí skladbou Fountain of Salmacis, která je dle mého názoru absolutně hrubě nedoceněná a přitom její obsah mocně předběhl svou dobu. Originalita a svébytnost na druhou! Už lehounké klávesové intro s ozvěnovým efektem navozuje nadpozemskou atmosféru a zbytek skladby prostě musíte slyšet... Nevím, kolikrát už jsem tuhle desku slyšel, ale ani na jedinou vteřinu mě nenudí a pokaždé mě znovu něčím překvapí, výstavbou melodie, zvukem, úderem do bicích.... Album bylo premiérou pro Phila Collinse a kytaristu Stevea Hacketta - oba na svých postech na albu excelují. Pět hvězdiček je pro toho album zatraceně málo.
reagovat

Musical Box a Fountain of Salmacis jsou výborné skladby, ale ostatní rozhodně nestojí ve stínu. Seven Stones a Harlequin jsou podle mě neprávem opomíjené, jsou takovým zklidněním ale rozhodně nepůsobí jako nějaká vycpávka... Jinak samozřejmě není možné nezmínit se o Return Of The Giant Hogweed, rockové bajce o rozpínajícím se bolševníku :-) Vždycky když tohle album poslouchám, lituju, že nežiju v sedmdesátých letech v Británii a nemůžu Genesis (a i ostatní art rockové kapely) vidět naživo...
reagovat

První album s nejlepší sestavou po odchodu Antonyho Phillipse. Collins skvěle vokálově dopl�uje Gabriela, Hackettova suverénní kytara a hlavně 2 mistrovské kousky - Musical Box a podle mě nedoceněná Fountain of salmacis (zajímavý je že na tyhle skladbe se Collins vubec nepodilel.) Je mi taky divný, že tam není i častečné autorství Phillipse, protože v části z toho alba má ještě prsty. Jestli to někoho zajímá, tak jsou raritky z roku 70, Provocation, Manipulation a ještě další 2, což jsou ranný verze Musical boxu ,fountain apod. Ukázky se dají stáhnout na genesis-movement.org. Jinak Collins si zde zkusil pozici hlavního vokalisty ve For Absent Friends (lepší jak more fool me).
reagovat