Genesis - Invisible Touch

Tohle na mě bylo moc! Jelikož jsem kapánek mladší, neměl jsem možnost sledovat kapelu desku po desce. Myslím, že jsem vůči stylům a změnám dost tolerantní, ale tohle nezkousnu. Já jsem Genesis začal poslouchat v šestnácti (až v r. 2001) s tím, že je to klasika a měl bych to znát. Akorát že se mi dostávaly do rukou jen desky po roce 1980. A já byl trpělivý, sháněl jsem dál a snažil se zjistit, co na té kapele sakra je. Pak jsem po několika deskách sehnal Lamb a bylo mi to jasné.
Ale synťákovou basu, elektronické, nedej rockový Bože automatické bicí a klávesy a la Michal David já nedávám. Netvrdím, že tu nejsou některé věci dobré, ale ten zvuk 80. let mě odrazuje, protože je moc umělý. Navíc beru Genesis jako progresivně rockovou(rozumíme? Rockovou!). A to, že má nějaký song osm a více minut, není ještě známka toho, že jde o progresivní kapelu. Dobrá, máme tu instrumentálku na konci, ale nejde o žádný zázrak.
Nutí mě to souhlasit s tvrzením, že Genesis=Peter Gabriel. Přestože Trick a Wind považuju za MUZIKANTSKÝ vrchol Genesis.
reagovat

V osemdesiatych rokoch som zvycajne kazdu nedelu vecer pocuval na O3 rakusku hitparadu,ktoru uvadzal Udo Hubber.Tie nase ceskoslovenske stanice sa nedali pocuvat(napr. stanice "Hviezda"),vysielali komunisticku propagandu a muziku na 99 percent zo statov tzv. "socialistickeho tabora".Skratka hrôza.Preto som pocuval rakusanov.Raz ,v nedelu vecer ,bolo to niekedy na jar 1987 Udo Hubber zahlasil novinku od skupiny Genesis "Land of confusion".Okamzite sa mi zrychlil pulz a priam dychtivo som stlacil tlacidlo REC na mojom kazetovom radiomagnetofone zn.Hitachi.A z tej pesnicky som bol jednoducho "paf".Tolko spomienky...Dnes hodnotim Invisible touch ako vynikajuci popovy,komercny album.Skvele odvedena praca.Chytlave songy,hitove single,prijemne balady...jasny skladatelsky rukopis Phila Collinsa,ktory je na tejto platni jednoznacne dominantny.Casto mam pocit,ze Genesis sa stali len Collinsovou doprovodnou kapelou.Piesne z Invisible touch sa skvele prekryvaju so solovou Collinsovov tvorbou z osemdesiatych rokov.Tento album znamenal pre Genesis najvacsi komercny uspech,giganticke svetove turne,styrikrat vypredany stadion Wembley,statisice predanych nosicov...Z kedysi legendarnej kultovej skupiny Genesis sa stala akasi komercna popova "tovaren" na vyrobu chytlavych strednoprudovych hitov pre siroke masy.Ten pop je velmi kvalitny,upraveny,zaranzovany...dobre sa to pocuva,len mi akosi chyba to "mrazeni v zadech",ta Gabrielovska naliehavost a odusevnenie ako ho pozname z prvych albumov,chybaju mi tie malebne zakutia z Tresspasu,celkova ta kuzelna atmosfera...Invisible touch je profesionalne odvedena,remeselna praca...chyba mi vsak to kuzlo albumov z rokov sedemdesiatych.
reagovat

Album Invisible Touch podobně jako předchozí „bezejmenné“ vnímám jako rozporuplné. Bráno jednotlivě, jsou ty skladby docela dobré, ale jako celek to nevyznívá moc zajímavě. Už se tady začíná příliš projevovat Collinsova schizofrenie a je znát, že už mu ty dvě tváře – sólová a „skupinová“ poněkud splývají. Jako by si ke Genesis jen odskočil, když zrovna neměl co dělat.
Trochu zajímavější je Tonight, tonight, tonight, Land to confusion, The Brazilian, i dejme tomu Invisible touch – ta by byla asi vhodná jako první nebo poslední skladba na koncert. Ale jinak mi to připadá poněkud bezbarvé.
reagovat

Nemyslím si ani v tomto případě, že by šlo vyloženě o pop... kydž si promítnu třeba takový Marillion, který mi vždy připadal jako falešná nucená nafouklá bublina, tvářící se bez nápadu progrockově, cítím tady nesrovnatelně více bezprostřednosti, upřímnosti a invence, slyším výbornou muziku a neřeším progresivitu art rocku, který podle mého skončil s nejlepšími léty Yes, ELP atd. Kromě titulní písně nejsou ostatní nijak extra na první dojem nápadné, ovšem mají pořád vnitřní sílu a tah, kterou vnímavější posluchači odhalí...
reagovat

sváťa @ 12.03.2006
Podepisuji také.

Oproti předchozímu albu svižnější a veselejší deska, představující pro Genesis další výraznou změnu stylu. Jasně, je to ještě víc do popu než dříve, ale porovnejte to s tím, co se dnes hraje v hudebních televizích. Tohle je o mnoho tříd výše, to je kvalitní pop a na tom není vůbec nic špatného.
Skladby na desce by se daly podle svého typu (z mého pohledu tedy nikoliv kvalitativně) rozdělit do tří skupin:
a) "In Too Deep", "Throwing It All Away" - melodické, sladké balady, pokračující v odkazu "Taking It All Too Hard" z alba "Genesis"
b) "Invisible Touch", "Land of Confusion", "Anything She Does" - rychlejší věci, jistě skvělý odvaz při koncertním provedení (bohužel jsem Genesis naživo nikdy nezažil).
c) "Tonight, Tonight, Tonight", "Domino" a "The Brazilian" - tracky, které v jistém smyslu pokračují v progrockové tradici Genesis. Možná by jejich styl šel popsat jako "progresivní pop", protože jde vlastně o progrockově zaaranžované popové písničky. "Tonight, Tonight, Tonight" funguje dobře i jako tříminutovka, ale vloženou instrumentální mezihrou a postupným vrcholením prostřednictvím obměn a rozvíjení základního tématu se posouvá někam dál. Dvojdílná "Domino" pracuje výborně s kontrastem, především mezi klidnější "In the Glow of the Night" a údernou "The Last Domino", ale i v rámci jednotlivých částí. A konečně "The Brazilian" je prapodivná instrumentálka v experimentálním duchu, která dosahuje vrcholu Mikeovým sólem těsně před fade-outem.

reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005
Jasne mas pravdu, kdyby tohle vyslo dneska tak bych to uctival, protoze dnesni hudba stoji za prd, myslim tu komercni. Teda samozrejme az na vyjimky.