Genesis - Invisible Touch

Já prostě nemůžu souhlasit s hodnocením, že tahle deska je hrozná. Dobře nejsou to Genesis ze 70. let a proč by taky měli být? Peter Gabriel je pryč, Steve Hackett je pryč, Phill Collins se proslavil sólově se svojí sladčí popovou hudbou. Je druhá půle 80. let, hraje se jinak a většina posluchačů již nechce slyšet 8 minutové progrockové kompozice. Proč jen odmítáme hudební změny zaběhnutých kapel, i když jde o příjemné hudební změny. Přece se nemůžeme řídit jen názvem kapely, hlavně když v ní za ta léta proběhlo tolik změn.
Invisible Touch je opravdu příjemná deska plná příjemných popových písní. Můj názor je takový, že dokud za klávesama bude stát Tony Banks, vždycky se nějaká ta progrese v hudbě Genesis najde.
Krásně se poslouchají hlavně první 4 skladby na albu. Skočná veselá Invisible Touch vždycky potěší, taktéž hitovka s pěkným kytarovým riffem Land of Confusion s mým oblíbeným klipem. Tonight přinese trošku té progrese a In too deep připomene Collinsovi sólovky. Mým posledním favoritem je příjemná Throwing it all away.
Na závěr napíši pár kacířských vět. Já osobně upřednost�uji Genesis bez Petera Gabriela a to navíc a alba od Abacab. Vždycky si raději poslechnu jednodušší pohodovou muziku, která dokáže rozveselit a rozjasnit mysl. To znamená že mým domácím éterem letí nejčastěji hity z Invisible Touch a We can´t Dance.
... Caling all Stations byla má první deska od Genesis.
reagovat

Termelinator @ 02.04.2012 14:20:33
oprava ke 4. řádku od konce "a to navíc od alba Abacab"

Petr_70 @ 02.04.2012 15:29:43
S řádky napsanými výše mohu jen souhlasit - je to opravdu velice dobré album. Vzpomínám si, jak se mi dostalo do rukou v roce 1986 coby horká novinka již na CD a dost jsem si jeho poslech užíval...
Nevím jestli mi tak úplně sedí "deska plná popových písní", ale pokud ano, tak takový "pop" beru všema deseti!
Ty 4 star zcela po zásluze.

Termelinator @ 02.04.2012 15:39:41
Přemýšlím jak napsat lépe "deska plná popových písní" ... "deska plná příjemného progresivního popu" (?)

PaloM @ 02.04.2012 16:14:48
Najvernejšie to v recenzii vystihol Bra�o. Pokiaľ album hodnotíme ako kvalitné pesničky, viac pop ako rock, tak je to OK.

Petr Gratias @ 02.04.2012 23:27:08
Na těch Genesis je krásně poznat ten generační rozdíl.
Mladší ročníky, které začaly objevovat hudební scénu osmdesátých let zcela logicky nemohly Genesis vynechat
a proto jim také pochopitelně tato hudba učarovala tím majestátním soundem, který zůstal zachován....
Pro nás starší ročníky (viz Mirek Kostlivý anebo postoj Voytuse) už byla jejich hudba v dané době nepřijatelná. Ta hranice mezi popem a stadionovým rockem byla tak těsná, stejně jako snaha bodovat v žebříčcích....
Genesis sedmdesátých let to je progresivní art rock a Genesis osmedesátých let je derivát pop rocku.
Phil Collins vedle Genesis nastartoval ještě ryze popovbou kariéru vlastní tvorby a už jsme se nestačili divit, čeho byl vynikající bubeník Genesis a Brand X schopen...
Už jsem tady byl nazván rejpalem.... takže toho nechám a přeji všem milovníkům Genesis stejně příjemné pocity z jejich hudby, jaké já mám z jejich éry sedmdesátých let....
(Vlk se nažral a koza zůstala celá).
Já vím, že hudba není o vzhledu a s hudební výpovědí by neměla mít nic společného, ale já když vidím Collinse, Bankse a Rutherford v těch plís�ových mrkváčích s keckami a sportovně sestřiženými účesy, tak mám pocit, že se nedívám na rockery, ale nehrající kapitány.... a ani toho Darryla Stuermera nebyli schopni udělat legitimním členem kapely a brali si ho jenom jako sidemana na koncerty....
Mě totiž rozjasnila mysl spíš ta artrocková platforma, kde jsem cítil nějaký umělecký názor, téma a kombinace mellotronu, klavírů a akustických kytar společně s Hackettovými vzdušnými kytarovými party.
Omlouvám se, tak to vidí a slyší veterán, který se s proměnou Genesis nějak nedokázal smířit. Sorry!

Petr_70 @ 02.04.2012 23:41:38
Termelinator:
Já to "deska plná popových písní" nemyslel kriticky, doufám si rozumíme.. Jen mi prostě tohle sousloví asociuje "hudební" produkci Madonny, Limahla atd. což je přeci jen někde jinde než tohle album...
To jen pro upřesnění.

Jarda P @ 03.04.2012 07:18:35
U Genesis je to jako s výběrem při poslechu rádia. Alba do Wind and Wuthering jako poslouchat rádio Beat, alba po Duke jako poslouchat Frekvenci 1. Já patřím k těm prvním, pro mě jsou Genesis poslouchatelní do Duke (s přimhouřením oka), ostatní alba nemám stejně tak jako nesnáším juchavá rádia.

hejkal @ 03.04.2012 08:08:02
Genesis som vzal na milosť po Wind and wuthering, potom mi bohato stačí prepnúť hudobný kanál, ktorý náhodou vysiela nejaký neskorší hit či klip. Rozumiem, že kto chce v šoubiznise zarábať majland, musí ísť s dobou, ale zato ešte nemusím byť cieľová skupina, čo ma teší. Collins pre m�a ostáva jedným z najlepších bubeníkov 70. rokov a to mi bohate stačí.

Brano @ 03.04.2012 10:27:57
Zaujímavá debata.Pozrite sa na to z druhej stránky.Ja som ako mlaďas frčal na Invisible Touch a porovnajte to s tým na čom frčia mladí dnes.Rap,hip-hop,či hop-hip,rytmus...žiadna melódia,vulgárne primitívne texty,umelé zvuky,žiadne nápady,falošná až komická póza...Viem o čom hovorím,mám 13 ročnú neter:-).Neviem si však predstaviť,že ona si dokáže tieto hiphopoviny pustiť keď bude mať 40,tak ako si ja dnes dokážem vypočuť bez problémov Invisible Touch a pritom si na tej muzike ešte zgustnúť.

hejkal @ 03.04.2012 11:19:08
Brano - obávam sa, že k tomu bude mať vzťah furt, ja som vyrástol na Teame, potom som sa vrhol na punk a hoci tieto veci teraz prakticky nepočúvam, stále si ich dokážem vypočuť a premáha ma nostalgia. Čo nás formuje, to nás nepustí, aj keď sa posunieme inam. Viem, že módne výstrelky ľudia následne opúšťajú, ba dokonca znenávidia, ale to je povrch, hudba, aj keď módna a povrchná, má na človeka trošku silnejší vplyv. Aspo� si to myslím.

Brano @ 03.04.2012 12:01:06
Hejkal,keď sa nad tým zamyslím,áno máš kus pravdy.Nostalgia je silná záležitosť,ja napr. ešte stále počúvam audiokazety,mám dva decky,dvojhlavový a trojhlavový trojmotorový...udržiavam tie krámy,čistím hlavy a kladky,demagnetizujem,zdravotný stav deckov musí byť tip-top po všetkých stránkach,zhá�am kazety,nastavujem predmagnetizáciu,level,bias,dolby...Vlani sa mi podarilo zohnať originál zabalené legendárne kazety zo začiatku 80-tych rokov-Sony CHF-60 a tri dni som chodil šťastný a vysmiaty.Pripomenulo mi to staré časy ako som za totáča nahrával z O3. :-)

Invisible touch je skvelé album. Dobre, nie je to starý Genesis ani progresívny rock. Ale je to mimoriadne kvalitná kolekcia skladieb, kvalitný pop rock, miestami dajme tomu progresívny pop. Skrátka mne tento album šmakuje. Akurát In too deep mi moc nesadla, zdá sa mi príliš sladká, niečo ako Collinsove sólové balady. A Anything she does šlape, ale ani tá mi až tak nesadla. Zvyšok však áno. Melodický hit Invisible touch, skvelá melancholická Tonight, tonight, tonight, nadupaný hit so skvelým videoklipom a všeobecne známym refrénom Land of confusion. Ale vrcholom albumu sú pre m�a dve skladby: dvojkompozícia Domino s krásnou nočnou krehkou prvou časťou, ktorá prejde do divokejšej druhej časti, a záverečná podmanivá inštrumentálka The brazilian. Podčiarknuté a podtrhnuté - skvelý album, ak nie ste zaujatý a okrem toho na rok 1986 veľmi kvalitný, keď si zoberieme, čo vtedy frčalo...
reagovat

Tohle na mě bylo moc! Jelikož jsem kapánek mladší, neměl jsem možnost sledovat kapelu desku po desce. Myslím, že jsem vůči stylům a změnám dost tolerantní, ale tohle nezkousnu. Já jsem Genesis začal poslouchat v šestnácti (až v r. 2001) s tím, že je to klasika a měl bych to znát. Akorát že se mi dostávaly do rukou jen desky po roce 1980. A já byl trpělivý, sháněl jsem dál a snažil se zjistit, co na té kapele sakra je. Pak jsem po několika deskách sehnal Lamb a bylo mi to jasné.
Ale synťákovou basu, elektronické, nedej rockový Bože automatické bicí a klávesy a la Michal David já nedávám. Netvrdím, že tu nejsou některé věci dobré, ale ten zvuk 80. let mě odrazuje, protože je moc umělý. Navíc beru Genesis jako progresivně rockovou(rozumíme? Rockovou!). A to, že má nějaký song osm a více minut, není ještě známka toho, že jde o progresivní kapelu. Dobrá, máme tu instrumentálku na konci, ale nejde o žádný zázrak.
Nutí mě to souhlasit s tvrzením, že Genesis=Peter Gabriel. Přestože Trick a Wind považuju za MUZIKANTSKÝ vrchol Genesis.
reagovat

Mirek KostlivĂ˝ @ 05.03.2011 16:01:53
Tak této recenzi i s odstupem 25-ti let věřím, a jsem rád, že jsem se tenkrát nemýlil. Ta deska je hrůza snad za jednu jedničku. Já na toto LP už dávno zapomněl, dokonce mám dojem, jestli jsem si ho vícekrát pustil (na pásek jsem si tenkrát nenahrál ani jednu skladbu!). I když uznávám, že Trick a Wind nejsou špatné desky, tak mám od Genesis doma jenom CD s Gabrielem. Kam se mí oblíbenci dostali, nad tím mohu jenom hořce zaplakat .....

V osemdesiatych rokoch som zvycajne kazdu nedelu vecer pocuval na O3 rakusku hitparadu,ktoru uvadzal Udo Hubber.Tie nase ceskoslovenske stanice sa nedali pocuvat(napr. stanice "Hviezda"),vysielali komunisticku propagandu a muziku na 99 percent zo statov tzv. "socialistickeho tabora".Skratka hrĂ´za.Preto som pocuval rakusanov.Raz ,v nedelu vecer ,bolo to niekedy na jar 1987 Udo Hubber zahlasil novinku od skupiny Genesis "Land of confusion".Okamzite sa mi zrychlil pulz a priam dychtivo som stlacil tlacidlo REC na mojom kazetovom radiomagnetofone zn.Hitachi.A z tej pesnicky som bol jednoducho "paf".Tolko spomienky...Dnes hodnotim Invisible touch ako vynikajuci popovy,komercny album.Skvele odvedena praca.Chytlave songy,hitove single,prijemne balady...jasny skladatelsky rukopis Phila Collinsa,ktory je na tejto platni jednoznacne dominantny.Casto mam pocit,ze Genesis sa stali len Collinsovou doprovodnou kapelou.Piesne z Invisible touch sa skvele prekryvaju so solovou Collinsovov tvorbou z osemdesiatych rokov.Tento album znamenal pre Genesis najvacsi komercny uspech,giganticke svetove turne,styrikrat vypredany stadion Wembley,statisice predanych nosicov...Z kedysi legendarnej kultovej skupiny Genesis sa stala akasi komercna popova "tovaren" na vyrobu chytlavych strednoprudovych hitov pre siroke masy.Ten pop je velmi kvalitny,upraveny,zaranzovany...dobre sa to pocuva,len mi akosi chyba to "mrazeni v zadech",ta Gabrielovska naliehavost a odusevnenie ako ho pozname z prvych albumov,chybaju mi tie malebne zakutia z Tresspasu,celkova ta kuzelna atmosfera...Invisible touch je profesionalne odvedena,remeselna praca...chyba mi vsak to kuzlo albumov z rokov sedemdesiatych.
reagovat

martin69 @ 05.03.2011 08:42:28
Brano : určitě máš pravdu.Kouzlo alb ze sedmdesátých roků chybí.I přesto všechno co ti na albu chybí,a s čím s tebou souhlasím.Mám i tuto podobu kapely rád.Invisible Touch jsem si z LP nahrál na kazetu,ve walkmanu se během hraní na vojáky příjemně poslouchala.Báječný útěk od reality hnusného zeleného života.
Proto i přes všechny zápory které jsou mu vyčítány ho mám rád.
S tvým hodnocením souhlasím.V mém osobním by jsem mu klidně půl hvězdičky přidal.Pocity a vzpomínky se někdy těžko vyjadřují hvězdičkami.

Brano @ 05.03.2011 10:13:54
Martin:Ja som sa chvalabohu hnusnému zelenému vojenskému životu vyhol.Mám dodnes odloženú modrú knižku od federálneho ministerstva obrany a do smrti budem ďakovať nefrologičke pani doktorke Pribilincovej,ktorá mi napísala taký posudok,že ma od tejto hrôzy zelených mozgov zachránila.

vmagistr @ 05.03.2011 12:25:07
Invisible Touch je jediné album, které od Genesis znám. Pravda, s rockem to příliš společného nemá, ale zní pořád báječně. Tohle je přesně ten typ muziky, který poslouchám, když večer po šichtě už mozek vypíná a není schopen vnímat nic složitého. Ale jestli jsou alba Genesis ze 70. let opravdu o tolik vyšší liga, asi bych jim měl začít věnovat pozornost. Připisuji si tedy do seznamu - Genesis, tvorba ze 70. let. Časem se na ně určitě dostane...

martin69 @ 05.03.2011 12:39:25
vmagistr : určitě nebudeš zklamaný.Stojí to za to!

PaloM @ 05.03.2011 18:55:54
Bra�o tu presne vystihol podstatu tvorby Genesis s lídrom Collinsom. Mne sa Invisible Touch vtedy veľmi páčil a LP som dosť často doma púšťal. Asi tak často ako hitmi nabité LP Madonny - True Blue, U2 - Josua Tree, či Peter Gabriel - So. Dobrý pop-rock skrátka z našich rádií nešiel. Tiež ako Brano, jedine z Osterreich 3 a LP platní.

Album Invisible Touch podobně jako předchozí „bezejmenné“ vnímám jako rozporuplné. Bráno jednotlivě, jsou ty skladby docela dobré, ale jako celek to nevyznívá moc zajímavě. Už se tady začíná příliš projevovat Collinsova schizofrenie a je znát, že už mu ty dvě tváře – sólová a „skupinová“ poněkud splývají. Jako by si ke Genesis jen odskočil, když zrovna neměl co dělat.
Trochu zajímavější je Tonight, tonight, tonight, Land to confusion, The Brazilian, i dejme tomu Invisible touch – ta by byla asi vhodná jako první nebo poslední skladba na koncert. Ale jinak mi to připadá poněkud bezbarvé.
reagovat

Nemyslím si ani v tomto případě, že by šlo vyloženě o pop... kydž si promítnu třeba takový Marillion, který mi vždy připadal jako falešná nucená nafouklá bublina, tvářící se bez nápadu progrockově, cítím tady nesrovnatelně více bezprostřednosti, upřímnosti a invence, slyším výbornou muziku a neřeším progresivitu art rocku, který podle mého skončil s nejlepšími léty Yes, ELP atd. Kromě titulní písně nejsou ostatní nijak extra na první dojem nápadné, ovšem mají pořád vnitřní sílu a tah, kterou vnímavější posluchači odhalí...
reagovat

sváťa @ 12.03.2006 00:00:00
Podepisuji také.

Oproti předchozímu albu svižnější a veselejší deska, představující pro Genesis další výraznou změnu stylu. Jasně, je to ještě víc do popu než dříve, ale porovnejte to s tím, co se dnes hraje v hudebních televizích. Tohle je o mnoho tříd výše, to je kvalitní pop a na tom není vůbec nic špatného.
Skladby na desce by se daly podle svého typu (z mého pohledu tedy nikoliv kvalitativně) rozdělit do tří skupin:
a) "In Too Deep", "Throwing It All Away" - melodické, sladké balady, pokračující v odkazu "Taking It All Too Hard" z alba "Genesis"
b) "Invisible Touch", "Land of Confusion", "Anything She Does" - rychlejší věci, jistě skvělý odvaz při koncertním provedení (bohužel jsem Genesis naživo nikdy nezažil).
c) "Tonight, Tonight, Tonight", "Domino" a "The Brazilian" - tracky, které v jistém smyslu pokračují v progrockové tradici Genesis. Možná by jejich styl šel popsat jako "progresivní pop", protože jde vlastně o progrockově zaaranžované popové písničky. "Tonight, Tonight, Tonight" funguje dobře i jako tříminutovka, ale vloženou instrumentální mezihrou a postupným vrcholením prostřednictvím obměn a rozvíjení základního tématu se posouvá někam dál. Dvojdílná "Domino" pracuje výborně s kontrastem, především mezi klidnější "In the Glow of the Night" a údernou "The Last Domino", ale i v rámci jednotlivých částí. A konečně "The Brazilian" je prapodivná instrumentálka v experimentálním duchu, která dosahuje vrcholu Mikeovým sólem těsně před fade-outem.

reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005 00:00:00
Jasne mas pravdu, kdyby tohle vyslo dneska tak bych to uctival, protoze dnesni hudba stoji za prd, myslim tu komercni. Teda samozrejme az na vyjimky.