Genesis - From Genesis To Revelation

MUSIC, ALL I HEAR IS MUSIC!

Toto album jsem sehnal ve výprodeji asi za stovku. Byl jsem smířen s tím, že budu možná sklamaný, ale za ty prachy...Byl jsem v té době zblázněný do Nursery cryme a věděl jsem, že je nutné tu desku brát úplně jinak - navíc mi bylo v té době přibližně tolik co jim.
No a byl jsem mile překvapen. Jasně, bez smyčců by to bylo lepší, Jonathan King se snažil hudbu kapely něčím obohatit, protože ještě nebyli tak zdatní muzikanti. Rutherford se teprve seznamuje s baskytarou, takže jí tu moc není, stejně tak bicích. Ale je jasné, že měli výborné melodické nápady a výrazově vyjímečného zpěváka. Už tady Gabriel opravdu udivuje.
Z některých písní jistě mohly být hity, nebýt slabé propagace. U In the wildreness jsem byl při prvním poslechu u vytržení a myslím, že jsem ji hned pouštěl znovu a znovu a znovu...
Pak třeba The serpent - obzvlášť ten úvodní riff! Nebo hned dvě následující.
FGTR Je příjemná dobová deska. Jede v tehdejším psychedelickém duchu, ale trochu jinak, než třeba Pink Floyd, navíc se tu neberou drogy. Myslím, že se dá bez problému poslouchat a že jako debut není vůbec špatná. Jistě ale potom všem vyrazili dech s Trespassem.
Tři a půl hvězdy.
reagovat

Raději se hned přiznám, že tvorba Genesis je mi víceméně stále zahalena rouškou tajemství a paradoxně znám lépe Gabrielovy i Collinsovy sólovky a Calling All Stations. Takže jsem k jedničce přistupoval bez nějakých předsudků a očekávání.

Jestli něco táhne tuhle desku, tak je to Gabrielův zpěv, protože kdyby jeho citlivý a jemný projev nedával téhle muzice trochu šmrncu, tak podle mě zbyde jen prázdná slupka. Ona muzika to není zlá, je jemná, klidná, prostá a kořeněná psychedelií, ale skladby kolem mě jen tak propluly, aniž bych si u něčeho řekl: "Jo, tak tohle bylo zajímavé, to si dám ještě jednou".

Mám radši jiný přístup k psychedelii, ale tuhle desku nezatracuji. Možná se k ní ještě vrátím, ale to na ni musím mít vysloveně náladu.

** a 1/2 - Hezká deska. Bohužel nic víc.
reagovat

Většina debutů nebyla moc hodnocena kladně ať už se jednalo o kteroukoliv kapelu až na vyjímky. Mnoho lidí má na toto album názor takový, že je to popík, moc smyčců apod. Já si však dovolím oponovat a tvrdím, že se tohle album povedlo. Samozřejmě nedosahuje kvalit navazujících alb, ale to v žádném případě neznamená, že musí být slabé. Celé album na mě působí nádechem ještě tehdy končících 60.let a Gabrielův naléhavý zpěv už se v jeho tehdejších 18 letech nedá přeslechnout. Člověk si musí uvědomit, že tehdy kapela nebyla ještě dostatečně rozvinutá a neuměla hudebně přesně vyjádřit to co chtěla. Kapela měla tendence dělat skladby delší, bohužel jim stál v cestně Jonathan King jehož názory se s kapelou neztotožňovaly a přikláněly se spíše k popu. Avšak i přesto překážku kapela dokázala, že má nadání a hudební nápady.V textech se objevuje hodně nábožných, přírodních, pohádkových témat. Je zde cítit silný vliv tehdejšího školního režimu, na který žádný z členů nerad vzpomíná. Celkem mě zaujalo, že i přes to, že duo Phillips/Rutherford tu nemá takový vliv jako duo Banks/Gabriel. Mám také pocit, že pasáže, které byly udělány Arthurem Greensladem mohly být klidně nahrazeny mellotronem. Sice Tony Banks se naučil hrát přes 2 linky najednou až v období Tresspasu, ale alespoň studiově to udělat mohli. Album na mě působí temným melodickým dojmem, mám pocit, že jsem někde na kopci, pryč od města a přede mnou je jasná obloha plná hvězd. Lehnu si do trávy a do uší mi zní peterův zpěv a melodický Tonyho klavír s kytarama od Antonyho a Mika. Také jsem si všiml, že jsou tam pasáže, kdy Tonyho klávesy jsou značně ztlumeny a kdyby se to poslouchalo někde v autě tak to nebude snad ani slyšet.

Co se týče bubnů, bohužel zde není vidět, že by Stewart nebo Silver uměli nějak skvěle bubnovat, to je v podstatě to nejslabší, co na albu chybí. Přes to mám album rád, líbí se mi všechny skladby, už tehdy tam byl smysl pro melodii a pro rytmus a řadím se do menšiny, která tato album obdivuje. Dle mého názoru to překonavá řadu jiných debutů a u některých kapel i jejich nejlepší řadovky !


1) Where The Sour Turns To Sweet - louskání doporovázené Tonyho melodický klavír, poté se krásně přidá kytara a nakonec i smyčce (které mohly být nahrazeny klávesama nebo mellotronem), naléhající skladba, která v refrénu je doprovázená trubkama.


2)In The Beginning: skladba která začíná, že mám pocit ze mi praskají sluchátka, a hlasy se rozeznívají ze strany na stranu. Pak se ale skladba rozjede do nádherné pasáže s tonyho rychlejším klavírem, bohužel je značně ztlumený, jinak by byla skladba ještě lepší.


3) Fireside Song: pomalejší skladba s popěvkem v refrénu o zklamání, lásce...


4) The Serpent: nejlepší skladba na albu, tuhle písničku miluju, původní skladba byla She is beautiful jen s kytarou a klavírem. Tahle verze je však ještě lepší. Temná noc, planety obíhají (tuhle skladbu bych si někdy pustil v létě v autě ve 3 ráno při cestě někam do ciziny). Skladba má nádherný refrén a křik Petera "Beware Future" mě vždycky dostává. Tady je to koncert Gabriela a Bankse, Tony krásně v pozadí hraje na varhany se zámeckým nádechem a Peter zpívá že bůh stvořil muže z prachu atd. U této sklaby mi běhá pokaždé mráz po zádech.


5) Am I Very Wrong: skladba, která mě chytla hned na poprvé, krásné vydrnkávání a Peter zpívá jestli je opravdu tak špatný, pak se rozjede refrén, geniální klavírní rif doprovázený kytarou, poté návážou všichni sborově, zní to jako z počátku 60.let, jako by to všechno bylo tak dávno.


6) In The Wilderness: divím se, že z této skladby se nestal hit. "Music All I hear is Music" se jako refrén nedá přeslechnout a působí to jakoby to byla převzatá coververze interpreta ze 60.let a člověk jen kroutí hlavou jak je možné, že se alba prodalo jen 600 kusů ve své době.


7) The Conqueror: skladba začne svižně s jednotvárným rifem a na to se postupně parádně nabalí tonyho klávesy, na první poslech to člověka hned dostane.


8) In Hiding: skladba na které spolupracovali Gabriel s Phillipsem, je to v podstatě nejstarší písnička Genesis, kytarový rif už si Anthony vydrnkával ve 13 letech, původní verze Patricia je v Archive. V této verzi jsou už i tonyho klávesy které jsou pozadí za kytarovým rifem a peter zde zpívá o tom jak je vzdálený od domova, milion mil od domova, stojí na hoře a má svobodu myšlení, přeje si aby jeho milá byla s ním. Mám zde dojem, že tady v textech hodně míří na Carterhouse.


9) One Day: další skladba, kde se objevují prvky, že bych odletěl pryč do svých snů...


10) Window: nádherně uklidňující skladba, běží mi mráz po zádech jak už tenkrát měli smysl pro melodii, romantická krásná skladba.


11) In Limbo: obdobná skladba o úniku pryč (z Carterhouse) doprovázená sborovými vokály a trubkami.


12) Silent Sun: první singl, který se částečně inspiroval Bee Gees, složil ho Peter a Tony, i když se od ostatních skladeb značně liší ten klavír a smyčce se mi tu celkem zalíbily.


13) A Place To Call My Own: tuhle skladbu zbožňuju, měla původně 6 minut, ale pan King jí musel useknout, že to má jen něco přes minutu, finální část skladby, nedokážu si představit jak nádherná by byla celá. Začíná to jen Peterovým zpěvem a melancholickým Tonyho klavírem asi po minutě mi vstávají všechny vlasové objekty do maxima, smyčce krásně doplňuje melodicky klavír a všichni začnou zpívat do rytmu s klavírem "Na Na Na", působí to na mě jako pohádkový les kde si prozpěvují skřítkové v hospodě. Nádhera.


14) A Winters Tale: 2. singl Genesis, výborný varhanový refrén, lepší než jejich první singl Silent Sun.


15) Thats me: skladba, která začna přímo grandiozně a struny bijí do zpěvu při refrénu Thats me, potom Peter zvýší hlas "I cant see", trošku nekvalitní zvuk a dělá to pak dojem jako skladba z 30.let z kobky před 2.světovou válkou. Až na zvukové nedostatky, jak jinak než krása.


16) One Eyed Hound: další skladba u které nechápu proč se nestala hitem, nádherně melodická od začátku až do konce, krásná skladba k ohýnku s kytarou. Končí to zvlášním zvukem klavíru.

reagovat

První dlouhohrající deska Genesis nabízí ve své CD podobě pořádně rozsáhlou hudební přehlídku. Tento titul způsobuje často v hlavách ortodoxních Genesis fanoušků docela zmatek a názory těchto posluchačů jsou pak velmi rozporuplné. Po důkladném seznámení se s FGTR tvrdím, že důležité je jedno - nevztahovat hudbu z debutu jakýmkoli způsobem k následujícím albům. Je třeba oprostit se od všech očekávání a slovní spojení "progresivní rock" vymazat z hlavy. Pak se prvotina Genesis předvede ve svých možnostech. Pak teprve lze posoudit, co je hudebně zač.

Na první poslech nejvíce zaujme výrazný a podmanivý hlas Peter Gabriela. Zpěvák s ním velmi působivě zachází a daří se mu tak poměrně často zachraňovat jinak průměrné skladby. Dalším nepřeslechnutelným prvkem jsou časté smyčcové aranže. Toto křoví zní místy tak trochu naroubovaně a nepřirozeně. Záměr pana producenta na oslazení zvuku naštěstí zůstal někde napůl cesty, tudíž se většinou těmto smyčcům nedaří pokazit rockové vyznění jednotlivých písní. A písní je tu pěkná hromada, každá zní jako typický anglický rock konce 60. let se všemi melodickými kudrlinkami, pohádkovým aroma a dalšími tradičními prvky. V soundu FGTR lze vystopovat mnoho klasicko rockových předchůdců z UK, z alba sálá stará viktoriánská Anglie. A hlavně - je to psychedelická muzika v tom nejlepším slova smyslu. A to považuji opravdu za zásadní. Kdybych neměl naposlouchané soubory jako Kaleidoscope, Fairfield Parlour, Apple, Octopus, Iveys, Askhan a další, asi bych se do FGTR nikdy nedostal. Každý znalec psychedilcké scény Velké Británie musí při poslechu FGTR říct: "To znám, to je dobré". Narozdíl od progrockového fandy.

Takže díky tomu, že mám psychedelii konce 60. let rád a dokáži se oprostit od srovnávání s další Genesis tvorbou, pronikám do krásy FGTR a některé skladby si doslova vychutnávám. Je v nich právě to typické kouzlo pokročilé psychedelie, po anglicku uhlazené, zcela zbavené hippie přízvuku. Takto charakterizovaná hudba se stala v Evropě na krátkou dobu svébytným žánrem a vyplňujícím článkem v post Beatles době, ještě před nástupem velkých jmen, jímž se Genesis časem také stali. Dnes pozapomenutým žánrem, podotýkám. Ovšem právě skladby jako Where The Sour Turns To Sweet, Fireside Song, In The Wilderness, The Silent Sun, a z bonusů hlavně A Winter's Tale a That's Me dokáží zavanout dnes už ztracenou atmosférou té doby, navíc na stále velmi poslouchatelné úrovni. Všechny ty naivně znějící postupy, technické nedokonalosti, šumy, echa, slyšitelné střihy, občasná kompoziční bezradnost i muzikantský amatérismus, to jsou atributy, které mi dokreslují přítulný a zdomácnělý poslechový zážitek.

Trvalo to dlouho, ale nakonec se z From Genesis To Revelation stal dobrý známý, k němuž se pro některé jeho klady s potěšením vracím a jehož vady v dobré náladě přehlížím. Nebo-li: Zapomeňte na Genesis, tohle je jiná hudba. Stále velmi dobrá hudba pro lidi, kteří dokáží nerespektovat svá očekávání a nedržet se zavedených kolejí. Je to docela roztomilé dítko, s nímž si jako s dospělým nepopovídáte, ale svou milostí dovede potěšit.

3 *** dobré, ne však zásadní
reagovat

pepa-n @ 02.07.2007
Mě psychedelická scéna moc nebrala (možná proto, že jsem k ní neměl až tak dobrej přístup :-)) Myslím ale, že FGTR má s dalším směřováním Genesis víc, než se obecně soudí. Jednak se musely omlít dva mlýnské kameny - na jedné straně Rutherford+Phillips se svojí láskou k ranným BeeGees (to jsem si nevymyslel, to na sebe práskli sami) a na druhou stranu Gabriel+Banks se svojí láskou ke staré pastorální poezii a tradici, zamilováni do Aghaty Cristie, Lewise Carrola (Alenka v říši divů) a Biblických apokalyptických vizí. Koneckonců nikdy nepopírali svůj vztah k duchovnu, a je to vidět i dnes, koukni na poslední tvorbu Gabriela, ale nakonec i Rutherforda, tam to prostě je.

A z toho tření vznikla deska, která v podstatě nemá obdoby. Když odmyslíš sladkobolné smyčce které tam napasoval Jonathan King, \"aby to znělo jako Bee Gees\", tak se na tý desce mísí všechno to, co měla hudba Genesis od té doby vždycky: nadhled, humor, pastorální tradice staré duchovní hudby, ironie, sebeironie, duchovní rozměr.

Když to vezmeš do důsledku, tak se během dalších 40 let vyloupne zásadní dvojice - Banks+Rutherford. Poslechni si Not about Us z CAS, a jsi u FGTR hudebně i textově.

Hacketta mám rád, mám od něj všechno, Gabriel je numero uno man, znám ho zpaměti. Ale páteř Genesis byli B+R. A Collins jim do toho šlápl bubenickou botou...

poslechni si Phillipse - The Geese and the Ghost. To tě skácí...:-)))

Antony @ 02.07.2007
pepa-n:
S tvojí chrakteristikou začátků tvorby Genesis souhlasím, velmi pěkně řečeno. Stále si však za tou výraznou psychedelií stojím, však díky ní je to album tak kouzelné.
Jedničku Phillipse jsem měl, je to dost rozporuplné album. Jedna polovina jsou nádherné trespassovsky laděné kompozice, druhá polovina sterilní brnkání. Bohužel, celá následující Phillipsova sólo kariéra se nese v duchu těch newage drnkaček (především nekonečná série Private Parts & Pieces), pro mně nepoživatelných.

Tohle album mám moc ráda. Je takové komorní, ideální pro chvíli, kdy je člověk sám a chce se příjemně odreagovat. Je pochopitelně jednodušší než alba, která následovala, ale ne jednoduché. Myslím, že hlavní problém, proč ve své době v podstatě propadlo, byla špatná reklama navíc cílená na špatnou skupinu posluchačů. Album je na debut velmi dobré a je i vyrovnané, nemá žádné zásadní slabé místo, není to laciný popík a do žebříčků namířeno nemělo.
Přímo zbožňuju hned tu první skladbu - Where the sour turns to sweet, ta se mi zalíbila hned na první poslech a dodnes patří k mým nejoblíbenějším. A líbí se mi i ty následující od – In the beginning – „Oceán pohybu/ se svíjí do klubíčka, zvedá se a klesá/ Shání/ kolem dokola rozběhlé hory …“ až po závěrečnou A place to call my own „…Jsem jen její dítě, dítě mé strážné bohyně/ Docházím na konec svých cest, do jejího klína/ a myslím, že jsem konečně našel místo, které nohu nazvat svým“ . I když námětově album čerpá z biblických příběhů, zpracovávájí Genesis tuto tématiku velmi volně, jsou to spíše jen takové obrazy.

Poté, co se Genesis prosadili, bylo album vydáno v mnoha reedicích, a tak ho můžete najít v obalech mnoha variant – pro zájemce zde uvádím odkaz na stránky >> odkaz kde jich při mé poslední návštěvě uváděli 27 kousků – a to jsou jen obaly vinylů. Moje LP má obal, který je tam na 12. místě. Podobný guláš existuje i v CD verzích tohoto alba, ještě zkomplikovaný různými počty bonusů a dokonce i názvů alba.
reagovat

Je možná trochu schizofrenní dávat tomuto albu pět hvězdiček, protože kolik bych jich pak měl dát minimálně deseti následujícím? Ale ... Toto album je sice od preciznosti zvuku, muzikantského mistrovství a vyzrálé vážnosti následující desky (Trespass) nahony vzdáleno, má však současně něco strašně společné. Něco, nejen definované Peterovým až do srdce naléhavým hlasem a Tonyho pohádkovými klávesami, ale i pocitem, že všichni do té hudby šli jak o život. Při Where the Sour Turns To Sweet se mi chce plakat a smát se zároveň, protože vznikne-li takováto píseň, není svět tak špatný, jak se někdy jeví. Ta deska má opravdu náboženskou sílu, a není to jen v tématu textů. "A Place to call my Own" je mystická věc o slávě, přesahující lidský život. Chce se mi přehánět a řeknu, není to určitě nejlepší, ale možná nejoptimističtější deska v historii rocku. Není určitě lepší než Selling England, ale upřímnosti a nevykalkulovanosti textu:
"I lie silent at last I'm free from my past
I walk among the tall trees This is beauty I know
I'm in love with it all I have freedom to love
In hiding" se lépe věří než jinak nádherné alegoricko-filosofické hříčce o souboji gangů v Epping Forrest. Zkrátka, co dodat? Tato deska se nedá moc hodnotit z muzikantského hlediska, ale z hlediska citů je čistá jako křišťál, ani nevnímám ty Kingovy smyčce a žestě a nevím, jsou-li špatně či dobře. Zkrátka, From Genesis to Revelation mohu slyšet vždy a všude a spolehlivě mne vždy rozvlní křídla mé duše k letu. Mohu tedy tomu intimnímu, křehoučkému dílku nedat pět hvězdiček?
reagovat

Myslím, že se jedná o výborné album, i když je samozřejmě netradiční v diskografii Genesis, což je dáno počátečním nedozráním, ale i tady slyším ony nezaměnitelné nápady skupiny....souhlasím s výtkou o smyčcích, i když si myslím, že to není tak dramatické
reagovat

co k tomuto albu říct? už zde jsou k slyšení kvalitní a originální melodie, bohužel (podle mě) kýčovitě zprzněné smyčci; nakonec na Genesis Archives, kde jsou některé skladby v jen "band" verzích, je to víc než slyšet... McCartney zuřil, když ve stejné době bylo podobně "postiženo" Let it be, ale Let it be z toho vyšla nakonec docela dobře, v porovnání s tímto albem... nic proti smyčcům (poslouchám i klasiku, Yes, Wakemanna, Phillipse...)... ale já to cítím tak, že hudbu na tomto albu kazí...
také občas registruji názory, že toto album je moc "pop" a má to být vyjádření v negativním slova smyslu...potom tedy nevím, jak definovat třeba rané Beatles...?From Genesis...? je zajímavá, křehká hudba (viz. třeba úžasná In the beginning- ne mnoho kapel se může chlubit takovými silnými melodiemi, řada (nebo několik) kapel nedostatek talentu, invence zakrývá minimalismem a pseudointelktuální avantgardou) ... Genesis byli mladíčci, kteří začínali, ne nepodobní začátkům Van der graaf generator, v určitém smyslu ne nepodobní nekomplikovanosti Barretta... každý se přece vyvíjí...
a furt radši takovéto "pop" než songy a la "Your own special way"... toliko můj názor ;-)

reagovat

Na tohle album se dá podle mě nahlížet ze dvou pohledů. Jednak jsou to vcelku nenáročné, docela příjemné a jednoduché písničky, které neurazí ale ani příliš nenadchnou. Z druhého pohledu je tam ale slyšet invence, která byla zadupána necitlivou produkcí, která chtěla z Genesis mít jen jakousi obdobu Bee Gees... Některé skladby dávají tušit, jak by album možná mohlo vypadat, kdyby byl kapele dán dostatečný prostor - například The Serpent nebo In Limbo... Možná je velmi dobře, že album nebylo vůbec úspěšné a producenti z firmy Decca ztratili o Genesis zájem - dostali se k jiné firmě (ted mi vypadl název...), kde si mohli tvořit hudbu podle svého...
reagovat

Titan @ 14.02.2005
charisma

Je to popovější a jednodušší, ale i tak je to dost zajímavé album. Kobinace akustických kytar, klavíru a smyčců není špatná a většina skladeb rozhodně není slabá. Mezi nejlepší patří podle mě Serpent, In The Beginning (dvě nejrockovější skladby na albu), Am I Very Wrong?, One Day. Na mé verzi (černý obal a zlatý nápis "Genesis") jsou jako bonusy doplněné dva singly, z nichž skladby A Winter's Tale a One Eyed Hound taktéž patří mezi slibné skladby, a demoverze Serpent a Image Blown Out (skvělá melodie). Kdo zvažuje zakoupení tohoto alba, může se orientovat podle skladeb na 3. a 4. CD na Archive 1967-76 (což je box set, který by si měl každý pořádný fanoušek Genesis poslechnout už kvůli koncertní verzi alba The Lamb Lies Down On Broadway a Supper's Ready).
reagovat

Titan.mem @ 07.01.2005
Asi koukám těch verzí bylo víc, protože úplně na původní verzi bylo 13 skladeb končící A place to call my own. A oficiálně tam přidávaj: A Winters Tale, One-Eyed Hound, Thats me a monofonní verzi Silent Sun. Ale Image blown out by tam být nemělo. To je jen v archive 1967-1975 CD4. No a jestli myslíš demoverzi Serpent, tak to by měla být skladba She is beautiful, kde je stejná melodie, ale jiný slova a jen klavír s kytarou. Takovej předchůdce Serpent. Jo a ten archív je do roku 75, to už by tam byly věci z trick of the tail kdyby 76, ale to je jen detail. Ale jinak souhlas, živák jehněte je paráda, mnohem lepší jak studiová verze, což mohlo některý jako třeba recenzenta vltavy odradit, protože je tam málo kytar.

Jan.mem @ 07.01.2005
Verzí tohohle alba jsem viděl několik. Skoro každá měla navíc jiný obal, někde chyběly ty demoverze, někde nebyly ani ty dva singly, na jednom byly pro změnu jenom ty dvě demoverze...

Jinak máš pravdu, ten boxset je samozřejmě do roku 75.

Debut Genesis, mám dojem, že tenkrát prodali snad jen něco přes 600 kopií, což je teda hodně málo. Tohle album je sice považovaný za nejhorší co vytvořili, alespoň v éře Gabriela. Možná, že nejslabší z éry Gabriela je, ale z Collinsovy určitě ne podle mě. Jinak album se mi líbí, je to melodický, sice spíš popový, ale i tady se najde pár klenotů, jako třeba Serpent atd. Škoda, že tehdy nahrávácí společnost jim z toho udělala pop na styl Bee-Gees a neudělali to víc prog rockově, taky se nedochovala verze place to call my own v 6 minutový verzi :(
reagovat