Genesis - Foxtrot

Dlouho, dlouho bylo tohle album mojí Nummer einz, a to ze dvou důvodů. Bylo prvním, které jsem slyšel od Genesis a je to taky jediná originálka (150,-v bazaru-no nekupto:) Vztah k originálkám mám hodně hluboký. Prohlížím si při hudbě obal pořád dokola, zkoumám názvy písní, popř. texty když tam jsou a taky z toho, že když už pustím nějaký ten chlup, tak aby to za to stálo. Člověk si taky nekupuje cd každý den, tedy aspoň já, a tak do té doby, než si koupí další, dostatečně věnuje pozornost novému miláškovi. když si například stáhnu 10 alb z netu, mnohdy je nestačím všechny poslechnout a už stahuji další zajímavé věci, které zas nestihnu vstřebat. Takový způsob se mi přestává zamlouvat a doma se mi povalují všude mptrojky, pálenky a ani nevím přesně co na nich je. Jen je mám "co kdybych si to chtěl někdy poslechnout". Ha a tak jsem se minulý týden zařekl. I když takové sbírání bude dražší a pomalejší, nevadí.
K Foxtrotu:) Mojí nejoblíbenější věcí není závěrečný megaopus, ani úvodní (i když po prvním poslechu mne oslovila nejvíce), ale CAN-UTILITY AND THE COASTLINERS. To je vrchol celého alba. Od úvodního pomalého rozjezdu, přes mojí oblíbenou střední pasáž se skvělým rytmem a jednoduchým vybrnkáváním, až po závěr, začínající optimistickýma klávesama.
U SUPPER'S READY mám radši druhou polovinu, nemusím moc druhou pasáž, která mi přijde lehce utahaná.
O textech vím zas prd a tak zůstávám jen u hudby, kterou hodnotím 5. I přes to všechno, vytlačilo toto album z první pozice jiné (i když ho mám jako pálenku). To jsou jediná dvě alba od Genesis kterým bych dal plný počet
reagovat

Filozof @ 30.11.2007
Ad cena CD.

V sobotu jsem si udělal výlet do Prahy a se zatnutými zuby dával 569,- za Spencer Davis Group, 499,- za Ginger Baker Airforce + několikrát 400,- za další jiné.

Ale naštvalo mne to natolik, že jsem z toho včera udělal další díl vztekací rubriky v novinách...

Přijde mi to v době, kdy skoro nikdo nekupuje, hodně hnusné těch pár posledních sběratelů odrazovat cenami kolem 500,- za CD s nahrávkami, u nichž se náklady na pořízení zaplatily nejpozději v roce 1975. :-((

Filozof @ 30.11.2007
Miguel
Technická - Nummer einS.

lenzi @ 30.11.2007
K tým CD: Keď sa mi podarí dostať na služobku do Prahy, nikdy nevynechám CD bazar na Jindřišské. Aj odtiaľ mám slušnú zbierku za cenu od 200 do 300 (aj Genesis, Yes, Camel atd. atd.).

Filozof @ 30.11.2007
:-))

Určitě jsi udělal radost nejen mně, ale i Merhautovi a dalším ůklasikům" - fanouškům poctivým sběratelům originálů.
Souhlasíme s Tebou. Počmárané výsmažky a hromady dat není ono. .-)

Reynevan @ 30.11.2007
K tomuto rozhodnutí ohledně mp3 gratuluju. :-) Taky jsem to řešil. "Pálenky" zcela nezavrhuju, ale ztrátové formáty ano...

miguel7 @ 30.11.2007
Originálů mám doma dost. Je to poctivých 6 let sbírání (komplet Led Zeppelin, deep Purple, Queen, Pink Floyd, Doors,Joplin, Hendrix....) Akorát poslední rok jsem furt a furt stahoval. Ta radost, jak z muziky, tak z toho že si člověk udělá občas radost, tam není a je to pro mne tak trochu ochuzené poslouchání, kdy si člověk řekne "nic se nestane, když to zahodím". Origošům dává přeci jenom člověk více šancí k opakovanému poslechu. Ten večer co jsem se tak rozhodl jsem měl opravdu radost ze sebe a včera jsem si toto rozhodnutí "oslavil" koupí Budgie (sou sakra drahý, doufám že za to budou stát:) a van der graaf generator. Tak uvidíme jak dlouho mi to vydrží
Vstříc originálním věkům (ježiš to je blábol:)

Reynevan @ 30.11.2007
Stanley:
"...ale to ukáže čas... " ano, a dál můžeš pokračovat v němčině: "Es Kommt Der Tag..."

:-))) to jsem si prostě musel rýpnout...

Reynevan @ 30.11.2007
Pardon, to před tím nepatřilo sem... :-/ Tady jsem chtěl napsat otázku, kolik je podle Vás ucházející cena jednoho originálního CD. Já totiž kupuju starší věci bez rozmýšlení v cca 200-300 kč, tj. srovnatelné s jedním večerem v hospodě + 8 až 10 plzeňských piv. Pokud je to více, tak už se musím moc přesvědčovat. Kolik třeba stály ty Budgies?

miguel7 @ 30.11.2007
Kupoval jsem si Budgie-Budgie. Stálo mne 350,-. To ještě ujde, ale další od 400,- nahoru. Docela pálka. Van der Graaf...-present 269,-. To je 2 cd a je to novější věc jak ty budgie. Jinak s tou cenou 200-300 souhlasím. Mám vyhlídnutý Atomic Rooster za 250,- Má tam jejich 3cd, takže když mi něco zbude z ježíška, du do nich

miguel7 @ 30.11.2007
Hudbě není nutné rozumět a proč sebe považuješ za toho, který hudbě rozumí a my ne? Z čeho soudíš? Podle těch kydů co sem pořád píšeš a teď se to snažíš tak příšerně trapně zamaskovat, že sis jen tak utahoval. Ty se snažíš dělat že všemu rozumíš (i ta zmínka o malování byla trapná), ale zatím vůbec nedokážeš kontrolovat co sem napíšeš za výmysli a pak aby si neztratil svůj ksicht, snažíš se to nemožně obhajovat.
Foxtrot je príma

Reynevan @ 30.11.2007
Ten Van Der Graaf... je teda výborná koupě velmi dobré dvoudesky... :-) Já nakupuju nejčastej tady: >> odkaz ale o tom asi víš. :-)

Filozof @ 01.12.2007
Lenzi:
Já navštěvuji pravidelně bazar v Krakovské, reklamu na Jindřišskou jsem na netu objevil před pár dny, chtěl tam jet, ale nestihl to.
Myslíš, že je lepší, než Krakovská - znáš-li ji také?

Zdeněk @ 02.12.2007
Do bazaru v Krakovské chodím při každé návštěvě
Prahy a nedám na něj dopustit.

lenzi @ 02.12.2007
Dobre vedieť, o tomto bazári som netušil. Zdá sa, že je ešte o niečo väčší. Dík za tip.

Voytus @ 01.01.2008
Jo, CAN-UTILITY AND THE COASTLINERS je výborná, to je palba, výborný klávesy.
Jinak, k těm originálům: Kámoš jezdí do Německa a kupuje vynily po burzách, docela levně. Už má skoro komple Supertamp, Pink Floyd, Deep Purple, Uriah Heep a Nazareth. A od Genesis má období 1970-1973. Moc pěkná výtvarná práce, na CD to tak nevynikne.

Predstavte si situaciu,ze by ste mali ist niekam na opusteny ostrov a zo svojej hudobnej zbierky by ste si mali vybrat jediny album,ktory by ste si so sebou mohli zobrat.Tak ja by som sa jednoznacne rozhodol pre tento genialny album.Musim sa priznat,ze na kapelu Genesis mam "slabost".Najma albumy z tzv."gabrielovskeho" obdobia,z rokov 1970-75 predstavuju podla mna absolutny vrchol umeleckeho a progresivneho rocku.Tuto hudbu môzem pocuvat doslova kedykolvek,v kazdom dusevnom rozpolozeni,ci uz som smutny,sklamany,alebo naopak vesely a nadseny.Foxtrot som pocul prvykrat ked som mal sestnast rokov.Mal som ho nahraty na kazete a tato hudba ma doslova uchvatila.Odvtedy som tento album pocul snad tisickrat.Napriek tomu sa mi este neopocuval.Uz uvodna skladba Watcher of the skies je uzasna.Ten nastup,postupna gradacia,skvele klavesy Tonyho Banksa...Get em out by friday -to je dalsia perla a za absolutny vrchol tohto albumu povazujem 23 minutovu Suppers ready.Tu by som chcel upozornit na skvely vykon bubenika Phila Collinsa a to najma v casti Apocalypse in 9/8.Genesis-Foxtrot je hudba,ktora posluchaca nebude nudit ani po mnohonasobnom posluchu.Je to jednoducho skvost a plne si zasluzi plny pocet hviezdiciek.Vrelo doporucujem!
reagovat

merhaut @ 30.11.2007
Veškerou žbleptologii jsem odsud přesunul do septiku, alias vlákna svobodná diskuze :-) V ukájení a sebeukájení pokračovat prosím jen tam.

Ayung @ 06.12.2007
Navrhuji septik smáznout... je to pekne neprehledné... :)

Ayung @ 06.12.2007
Navrhuji septik smáznout... je to pekne neprehledné... :)

Po prvním albu v „nejlepší sestavě“ se skupina po úspěšném turné, kde je konečně začal svět brát vážněji se opět sešli ve studiu, aby udělali jedno z nejlepších alb, které jsem v životě slyšel. Peter Gabriel si tehdy poslechl výborné album od Van Der Graaf Generátor „Pawn hearts“, kde dominovala skladba „A Plague of lighthouse keepers“ dlouhá přes 23 minut. Navrhnul ostatním, že by mohli udělat něco podobného. Začalo to willow farm, kterou kompletně Gabriel vytvořil a skupina začala pomalu své výtvory slepovat, až z toho vznikla dle mého názor nejdokonalejší skladba všech dob – Supper´s ready. Řekl bych, že už v tomto albu se kapela více uvolnila, více si věřila a Hackett s Collinsem podali ještě lepší výkon než v Nursery Cryme. V tomto albu prakticky nenajdem jedinou chybu, jako celek je dokonalé do posledního tonu. Když se člověk rozhlédne kolem sebe a pustí si třeba Tarkus (ELP), kde dominuje ústřední skladba, říká si jaká je to nádhera. Ostatní skladby nejsou na takové úrovni a i přes to si člověk říká, jak jsou dobří. U Genesis je to však až do takové míry, že oni se nespokojí s dokonalou 23 minutovou skladbou, ale udělají dokonalý i zbytek. To je to co na nich hodně obdivuji. Každý ton je promyšlený, není tam žádná vata. Peter Gabriel zde podává vynikající výkon, zpěv vlastně beru jako další hudební nástroj, který dává skladbám také melodii. Napsal veškeré texty do Suppers ready. Mike Rutherford se opět na basové kytaře znatelně zlepšil. Tony Banks, hlavní sound skupiny je jako vždy excelentní. Steve Hackett se předvedl ještě více než předtím a Phil Collins také nezaostává. Zkrátka a dobře, tohle už je kapela plně nažhavená a připravená dělat ty nejlepší věci i z technického hlediska. Trochu rozberu jednotlivé skladby:

1) Watcher of the skies: skladba začíná táhlým melotronem, na který zvolna naváže basovka vytvářející opakující rytmus. V této skladbě velmi vnímáte basu, která zde tvoří kostru. Člověk má pocit, že letí někde v noci nad lesem a pozoruje oblohu a do toho Gabrielův zpěv. Vynikající otvírák, nedám na něj dopustit.

2) Time Table: nádherná klavírní skladbička, velmi přehlížená a to neprávem. Začíná to zvláštní klavírní částí, poté se rozjede klavír ve stejném rytmu, ozve se znatelně basa a skladba se dostává do refrému, Gabriel zpívá o středověkých časech, o králích apod. Po zajímavém refrému, kde se Gabriel ptá proč, Banks zahraje neskutečně krásné dětské piánko se zpětnou vazbou Rutherfordovy basy. Opět se zde ukázala genialita Bankse. Skladba je to trošičku jednodušší a krásně pohádková.

3) Get them out by Friday: pro mnohé možná méně stravitelná skladba, kde se vyřádil hlavně Gabriel. Skladba se mění z rázných kláves až po tiché pasáže jen s kytarou, naléhavým zpěvem, zvláštní temná, ale i rázná skladba. První pasáž je spíše živější a ve druhé se skladba táhne zvláštním temným Gabrielovským rytmem, je to jedna z nejobtížnějších skladeb, musí se to víckrát naposlouchat než skladby ostatní.

4) Horizont: krásná skladba od Hacketta na akustickou kytaru, člověk má pocit, že někde vytéká pramen ze země.

5) Suppers Ready: nejlepší skladba co jsem v životě slyšel. Je řada skladeb dosahujících přes 20 minut od různorodých interpretů. Avšak za celou dobu jsem zatím neslyšel skladbu, která by byla takřka dokonalá, která by nebyla bez nějaké té vaty. V této skladbě se člověk celých 23 minut prostě nenudí, obsahuje několik pasáží, všechny nástroje dokonale do sebe zapadají, Gabriel udělal výborné texty. Nedá se to vyjádřit slovy, tohle si prostě musí každý poslechnout sám a pak mu dojde jaká je to geniální skladba.

*****
reagovat

Proč vůbec poslouchám hudbu a co mi to přináší? Jak může něco tak nehmotného a pomíjivého přitahovat pozornost a být středobodem nemalých snah? Na hudbu si nesáhnu a nikdy ji svým zrakem neuvidím, každý právě znějící tón se stává v příštím okamžiku minulostí a celek si musím poskládat v hlavě dohromady jaksi sám. V tom není žádné jiné pomoci než se vlastním úsilím a cílenou snahou proplést strukturou hudby a ve spleti zvuků najít vlastní odpověď, načrtnout si rysy základních vlastností skladby a o ně opřít vyjádření pocitů. Je jen na mně, jaký obraz z těch kratičkých zlomků svým přičiněním v mysli vytvořím.

Soustředěné vnímání hudby klade pravděpodobně ty nejvyšší nároky na imaginaci ze všech uměleckých disciplín, co si je člověk vymyslel. V tom je její síla i úskalí současně. Proměnlivost hudebních děl v průběhu času je významným faktorem ve vývoji každé kulturní společnosti. Ta proměnlivost je těžko odhadnutelná a uchopitelná, neboť se tu prolínají tři poměrně nezávislé ingredience - základní notový zápis, či spíše představa autora, dále muzikantská interpretace a konečně posluchačské přijetí a výklad. Totéž dílo může mít v různých dobách zcela odlišné přijetí, různorodé významy a zcela nesrovnatelný dopad. Ze své pozice náruživého posluchače laika bez hudebního vzdělání a muzikantské praxe se mohu plně uplatnit pouze v tom třetím prvku, ale tento mi dává takový dostatek volnosti a hojnosti v zážitcích, že bohatě stačí ke spokojenosti. Ovšem právě tato oblast je pro vlastní vyjádření nejobtížnější, protože si musí vystačit s pouhými slovy. Ne, není u mne možné ani žádoucí abych si pomohl notovým zápisem, nebo zvukovým hudebním projevem, neboť by to byla jednak definice kruhem a jednak to naštěstí ani neumím.

Jenže jak tedy vlastně funguje něco tak nepravděpodobného, jako je poslech hudby? Hudba je v podstatě dokonale metamorfický polotvar, který nám je předkládán autorem (někdy i interpretem v jedné osobě), ale po té, co tento výtvor autora opustí, už nemůže nijak ovlivnit, v co si jej - ten polotovar - vnímavý posluchač přetvoří. Ano, lze vysledovat protichůdné výklady v jakémkoli umění, avšak rozmanitost voleb je v hudbě nekonečná. Namaluje-li malíř obraz, například zelený strom, může se stovka lidí přít o tom, co v zeleném stromu vidí. U hudebního díla nejenže každý může vidět cokoli, ale není zřejmé ani to, zda jde o strom, natož pak zelený.

Mnohovýznamovost výkladů a pochopení hudby tak náhle dává vyrůst nové umělecké, ryze niterní odrůdě, a to posluchačství. Nastavená masa amorfních zvuků, byť podle určitých zásad uspořádaných, je výzvou. Je vlastně vstupní branou do světa, který si každý posluchač musí vytvořit sám, vlastní zvuky jsou pouhým (ale absolutně nezbytným) katalyzátorem celého dění. A jak známo kvalitě a výběru katalizátoru odpovídá i kvalita, hloubka i obsažnost celého procesu odehrávajícího se v posluchačově mysli. Tím chci zdůraznit nutnost a důležitost hledání kvalitního a inspirativního hudebního materiálu.

Stejně tak musí být náročná hudební díla vnímána opravdu pozorným, citlivým a dalo by se říci talentovaným posluchačem. Pozor - bez ohledu na jeho hudební vzdělání a instrumentální zdatnost. Zde panuje, řekněme nezkaženost a neunifikovanost charakterů, neboť posluchačství v ryzí podobě se nikde nevyučuje - takže je v tomto oboru každý samouk. Takový samorost je formovaný pouze svým životním společenstvím, sociokulturním prostředím a především svým vlastním já, jehož velikost odpovídá míře talentu, lidství, schopnosti empatie, imaginace a spousty dalších vlastností. Co posluchač, to originál, to jiný duševní svět, to nový význam hudebního díla.

Co to tedy opravdu poslouchání hudby je? Význam slova "poslouchání" nás zavádí, lépe by bylo říci "vnímání" a myslet tím opravdu soustředěné vhroužení se do toku akustických vibrací. Ale co to je, proč to je? Tak tedy, poslech hudby je - odezva. Je to teleportované echo pocitů z jiného místa a času od někoho neznámého. Ten někdo neznámý měl svůj život, prožitky, radosti i smutky, žádosti, touhy, lidskou hloubku, své nedostatky, sebevědomí, strachy, záměry, potlačené vzpomínky, vize, stresy, zatmění mysli i záblesky čiré jasnozřivosti. A tato bytost napíše hudbu, záznam, zorganizuje zvuky, napíše s určitým záměrem instrumentaci, aranžmá, podílí se na realizaci. A ať chce nebo nechce, otiskne tam své já v celé jeho nezměrnosti. Samozřejmě, čím větší génius to je, tím více se v díle zračí podstata jeho člověčenství.

Tím ale celý proces nekončí, ačkoli standardně uvažující konzument své doby vidí dílo završeno. Ne, zajisté ne. Teď teprve musí dojít k naplnění, k duchovní odezvě. Kým? Pochopitelně - posluchačem. Ten, pokud je toho schopen, zpětně transformuje, teleportuje, extrahuje ze slyšených zvuků nazpět tu kouzelnou spleť neviditelných vláken pocitů, sluchem vyhmatává závany ducha, vnitřním zrakem luští tajemné písmo vzkazů vzdálených mnohdy stovky let a tisíce kilometrů v pozemských mírách. Hloubka tohoto proniknutí je úměrná schopnostem posluchače a omezená jen jeho géniem. Stejně tak jako je nezbytný génius ducha na straně tvůrce, je toto nenahraditelné i na straně posluchače. Jen tak dojde naplnění, jen tak je to dokonalá odezva. Hledání jiné vazby nemá smysl, život je o tvůrčím hledání odezvy, život je o rozvíjení talentu toto dokázat.

Ano - tohle je recenze alba Foxtrot skupiny Genesis. Výsledek? Jistě 100% feedback.

Hodnocení:
5 ***** Mistrovské dílo, zásadní album
reagovat

pepa-n @ 02.07.2007
Tady se naplno zúročuje to, k čemu došlo na FGTR. Směs humoru, ironie, pastorální tradice a duchovna vytvořila nesmrtelné dílo.

Kompletní text Suppers Ready je až na několik slov přímou citací Bible. A Get em out by friday je proroctví o současné situaci u nás :-)))

Dep @ 29.10.2007
Tak tento text si vytisknu a budu snad nosit pořád u sebe v peněžence. Krásně napsáno. Nemám co dodat a plně souhlasím i s hodnocením alba. Jen prosím autora Antonyho, zda by nepřehodnotil slovo "nepravděpodobného" ve větě: "Jenže jak tedy vlastně funguje něco tak nepravděpodobného, jako je poslech hudby?" Ne, vůbec nejsem rejpal, naopak jsem jeho výplodem přímo okouzlen, jen toto slovo mi přijde jako jediná vada na kráse buď z důvodu toho, že tam není úplně namístě, nebo, což je dost dobře možné, jsem onu větu nepochopil správně. V tom případě bych moc prosil autora o její rozvedení a objasnění. Už jen proto, že poslech hudby pro mne znamená... Viz. Antonyho příspěvek.

Antony @ 29.10.2007
Dep:
Tím slovem jsem chtěl naznačit, že skutečný soustředěný poslech je velká vzácnost (není čas, klid, nálada), tudíž se stává nepravděpodobným. Ve smyslu "neobvyklým", neboť hudba je dnes ve většině servírována jako prostá kulisa. A tak se stává standardem neposlouchat...

Dep @ 30.10.2007
Ach tak, děkuji. S tím nelze, než souhlasit.

Hned v úvodu bych chtěl poděkovat "mtc",protože její recenze mě přiměla k investici.Můj kontakt s Genesis v zásadnějším rozměru proběhl až prostřednictvím The Lamb Lies Down On Broadway a s odstupem pak přes Selling England By The Pound.Pak se mi do rukou dostaly počiny Nursery Cryme a Trespass,které mě nijak závažně neoslovily.Dodnes ani nevím proč jsem tedy Foxtrot už vynechal.To byla,jak to dnes vidím zásadní chyba.Už první poslechy mě jasně přesvědčili o pravdivosti tvrzení "mtc".Nejsem teď připraven napsat přesnou "rozborku" tohoto výtečného alba,ale jednoznačně jej zařadím vedle dvou prvně jmenovaných na špičku tvorby Genesis.Mám tím takzvaně rovnou i "vymalováno",protože ke Collinsově zpěvu mám zásadní výhrady(nakonec i jako ke člověku)a v mých uších Genesis definitivně řekli své za působení PETERa GABRIELa.Pak už to pro mě nebyli Genesis,ale Collins & Co.Black Sabbath byli Black Sabbath také jen s "Ozíčkem"!!!Hodnocení je tedy logické.
reagovat

kubys @ 22.04.2007
S těmi Black Sabbath bych tak nesouhlasil...vždyť i s Ronnie Jamesem Diem vyprodukovali, dovolím si říci, druhé nejlepší album ve tvorbě BS.:)

Zdeněk @ 22.04.2007
Přesně!Heave And Hell s Diem je opravdu jedno z nejlepších sabbatovských alb.Ale to už vlastně
na tyhle stránky nepatří,že?

Zdeněk @ 22.04.2007
Nějak se mi nedotisklo písmeno "n",takže samozřejmě
Heaven.

Když jsem začal poslouchat Genesis měl jsem od nich jenom Invisible Touch a navic jsem někde slyšel že staré nahrávky Genesis nejsou moc dobré.
Ovšem ze zvědavosti jsem si koupil právě Foxtrot, když jsem přišel domů a pustil si ho nemohl jsem uvěřit tomu co jsem syšel.
Už od prvních dvou minut Watcher Of The Skies jsem měl otevřenou pusu dokořán.Od té doby už mám doma všechny alba.Takže co dodat víc? Nádherné album a vůbec nejlepší co jsem od Genesis kdy slyšel.


reagovat

Co o tomhle albu napsat, abych jen neopakovala to, co ti přede mnou?
Foxtrot je zkrátka vrchol tvorby skupiny, ani před tím ani po tom se jim nepodařilo nahrát tak úžasně vyrovnané album. Opravdu tady nenajdete slabé místo. I když je to rozdělené jakoby na písničkovou část a jednu delší svitu, ani mi to nepřijde. Pro mě svým způsobem – aspoň hudebně – jako by na sebe navazovaly i ty skladby z 1. strany.
Tohle album poslouchám zásadně vcelku. Od úvodní Watcher of the skies – („Pozorovatel oblohy, pozorovatel všeho/ On je svět sám, žádný svět není jeho vlastní/ Ten, kterého život nemůže více překvapit/ pozvedá své oči, aby uzřel neznámou planetu…“) až po závěrečnou As sure as eggs is eggs (Aching men´s feet) – („Nemůžeš cítit, jak naše duše žhnou?/ Ztrácejí proměnlivé barvy v temnotě ustupující noci/ Jako řeka se vlévá do oceánu, jako zárodek v semínku sílí/ Nakonec jsme byli osvobozeni, abychom se dostali domů// V slunci stojí anděl a volá silným hlasem/ „Toto je večeře mocného“/ Pán pánů/ Král králů/ Vrátil se, aby zavedl své děti domů/ Aby je dovedl do nového Jeruzaléma“)
reagovat

Martin Slezák @ 24.07.2007
Pomůže mi někdo získat texty skladeb z alb Foxtrot a Selling England by the Pound?

merhaut @ 24.07.2007
>> odkaz

Nechci opět sypat superlativy a opakovat to, co hezky řekly předchozí recenze. Zkrátka, Foxtrot je opět klíčové album rockové historie. Opravdu si při mellotronovém úvodu Watchera někdy připadám jak účastník přistání kosmické lodi, hodně je to patrné na Three Sides Live. Get´em Out By Friday se mi zdá navazovat na tradici Harold The Barrell, drama o mnoha hlasech a mnoha hudebních náladách, skoro operní kousek. Can Utility je další nádhera, předvádějící mistrovské kytary a zpěv "bez hranic" jako v Seven Stones, jen poloha je intimnější a komornější. Tato skladba také málo asi hrána živě, nicméně se objevuje také na bootlegu Genesis Live In Genoa ze srpna 1972 (ještě před vydáním Foxtrotu). Horizons je bonbónek, není to jen exhibice virtuosa, protože náladou tam stoprocentně sedí. A Supper´s Ready? Nebudu plýtvat slovy, jen musím přiznat, že při "Like the River joins the ocean ...... we´re finally been freed to get back home" cítím hluboký duchovní prožitek, neboť Peter zpívá o klíčových mystických pravdách, o Bohu a základních otázkách bytí. Jeho "Hey Babe, with your guardian eyes so blue..." je tak silné a pravdivé, že mne jeho pozdější erotické jódlování na pozdních sólových albech připadá skoro jako zrada ideálů mládí (ale je to jistě dobrá hudba a jen můj pocit). Mohou ještě později natočit něco podobně skvostného? Jistě, vždyť jsou to Genesis!
reagovat

Klasické album Genesis, na kterém najdete všechno, čím se skupina ve svém progovém období proslavila - rozmáchlé suity, pohádkově krásné melodie, divoký a dramatický Gabrielův projev a nevídané skladatelské cítění. Dnes už legendární otvírák Watcher of the Skies navodí svým lahodným rozjezdem a přitažlivým rytmem velmi příjemnou atmosféru, zatímco druhá Time Table s dominujícím klavírem a skvělou melodií spíše utiší a nutí přemýšlet. Z letargie ale rychle vytrhne Get´em Out By Friday, divoká a expresívní, s nepředvídatelnými rytmickými zlomy, kde si Gabriel poprvé pořádně zařádil. Trochu umírněnější je CAN -Utility and the Coastliners - její melodii tu kdosi přirovnal ke kaskádě vody a mě nezbývá než souhlasit - Genesis tu přišli s další ze svých těžko překonatelných melodií. Kratičká Horizons navodí atmosféru před jedním z absolutních vrcholů celého prog-rockového resortu - ze sedmi částí sestavené Supper´s Ready, kde Genesis dovedli své expresívní cítění do naprostých extrémů a dokázali vytvořit 23-minutový celek, který dodnes neztratil nic na své zvláštní magii. Krátký akustický rozjezd, pak hlavní roli přebírají klávesy a skladba roste až do prvního orgastického vyvrcholení. Během své pouti prochází mnoha zásadními hudebními zvraty - kapela se tady skutečně vyřádila a asi nejvíce Peter Gabriel, jenž svým dramatickým hlasem neomylně diktuje tempo. Závěr skladby, kde se vlastně opakuje motiv z jejího úvodu, ale v celistvější a hlubší podobě, patří k největším momentům světového progu. Když k tomu ještě přičetete za všech okolností nadstandardní Gabrielovy texty, vyjde vám dokonale komplexní celek, na němž byste těžko hledali nějakou slabinu. Cože to chcete? Abych některému z alb od "Trespass" až po "Wind..." dal méně než pětku? To čekáte marně!
reagovat

podle mě nejlepší album Genesis vůbec, vlastně bylo první opravdu art-rockové album, které jsem kdy slyšel, nenajdu na něm jedinou slabinu - od mellotronového úvodu k Watcher Of The Skies až po skvělou Apocalypse in 9/8 a Aching Mens Feet, která uzavírá mistrovskou Supper's Ready. Nepřekonatelné. Jasných pět hvězdiček, a rozhodně ne jen z nostalgie :-)
reagovat

Tak tohle je další mistrovský kousek bezpochyb. Od začátku až do konce je to paráda. Nádherná Watcher of the skies, nedoceněná Time Table s krasnym piánkem v refrému s basou, grandiozní Get them a Coastliners, potom oddechovka v hackettovym horrizons a pak přijde nejlepší písnička na světe - Suppers ready, necelých 23 minut dlouhá bez jakýkoliv chyby, neuvěřitelná geniální skladba. Nejdřív Gabriel udělal willow farm a na to navazovali ostatní až z toho udělali tento skvost. Paráda.
reagovat

Když se mluví o "Foxtrot", tak ze všeho nejvíc o závěrečné, bezmála třiadvacetiminutové kompozici "Supper´s Ready", která bývá dodnes mnohými označována jako vůbec nejlepší věc Genesis. Na dlouhá léta se stala vrcholem koncertů a skupina ji přestala živě hrát až koncem 70. let po personálních otřesech a celkové změně vlastní hudební filosofie. Ve stínu výjimečného opusu se také trochu neprávem ocitla první strana vinylu se čtyřmi kratšími skladbami, přitom takový otvírák "Watcher Of The Skies" rozhodně patří mezi klenoty tvorby skupiny. Zvolna sílící mellotronový úvod vrcholí fanfárou, po které se ke klávesám opatrně připojují další nástroje. Když zvuk konečně nabude na dynamice, začne Peter zpívat text inspirovaný pohledem ze střechy jednoho neapolského hotelu na vylidněnou krajinu v okolí. Skvěle vystavěná skladba se spoustou muzikantských fines se stala vděčným úvodním číslem koncertů a její fascinující začátek okamžitě dostal publikum do varu. Půvabná "Time Table" je zase zřejmým důkazem, že si Genesis už uměli poradit i s kratšími plochami a z hlediska dnešního chápání alb by to byl jasný singl. V dramatické "Get ´Em Out By Friday" Gabriel ukojil svou zálibu v teatrálních postupech a první stranu vinylu končila zvonivá "Can-Utility And The Coastliners" s velmi pěknou mezihrou připomínající valící se vodní masiv. Ještě před vrcholný majstrštyk skupina zařadila pro lepší navození atmosféry Hackettovu akustickou miniaturu "Horizons" a potom už přichází na řadu epický opus "Supper´s Ready". Ze sedmi částí složená skladba léty nijak nezestárla, gejzíry nápadů tryskají s jinde málo slýchanou intenzitou a Gabriel se v textových obrazech pohybuje s grácií sobě vlastní. Jestliže někdo při poslechu první strany lehce zapochyboval nad důležitostí Steva Hacketta, tady nachází pádnou odpověď. Jeho kytara dominuje především první polovině kompozice, kde hraje obdivuhodným způsobem. Poté se vedoucí úlohy chápou Banksovy klávesy, aby se v závěru vše spojilo do jediné báječné hudební extáze. V pětičlenném složení Genesis je "Foxtrot" jejich druhým nejlepším titulem.
reagovat

Těžko vybrat nejlepší, ale toto nejčastěji poslouchám*****
reagovat