Genesis - Duke

Dovolím si tvrdiť,že Duke je posledné album od Genesis,ktoré sa ešte dá označiť ako progrockové,aj kedˇ s riadne "odretými ušami".Treba si uvedomiť ,že sa písal rok 1980 a vo svete boli v mode úplne iné trendy.Punk končil svoje besnenie a na obzore sa črtala nová vlna,novoromantici...Art-prog rock bol už dávno out.Ani samotná skupina nebola veľmi v pohode,Philovi Collinsovi sa rozpadalo manželstvo,ktoré sa márne snažil zachrániť...Album otvára pompézne slávnostná Behind the lines s výraznými Banksovými klávesmi v popredí.Túto skladbu nájdeme tiež v popovo-jazzovej úprave na debutovom solovom albume Phila Collinsa "Face Value"(1981).Behind the lines prechádza plynulo do Duchess a pridá sa ešte kratučká krehká skladbička Guide vocal.Nasledujúca Man of our times,ktorej autorom je Mike Rutherford je bezpochyby prvým vrcholom albumu.Pre Mikeovu tvorbu je táto skladba dosť netypická.Na prvé počutie pôsobí trochu chaoticky...ale len na prvé počutie!Kedˇ sa človek do toho pozornejšie započúva,žasne nad dokonale prepracovanou štruktúrou celej kompozície a z celej tej skladby naskakujú zimomriavky.Na tomto albume sú však aj skladby,ktoré predznamenávajú kam sa už v blízkej budúcnosti Genesis hudobne posunú.Z týchto songov jasne cítiť Collinsov skladateľský rukopis.V tomto zmysle by som spomenul skladby Misunderstanding,komerčný megahit Turn it on again,Alone tonight,alebo Please dont ask.Poslucháča ešte zaujme krehká Banksova skladba Heathaze a dosť zvláštna Cul-De-Sac.Ale ako sa hovorí,koniec dobrý-všetko dobré.Tak záverečné dve kompozície sa mi páčia najviac z celého albumu.Takýto Genesis mám rád!Napätie,hravosť,ľahkost,dynamika,radosť,gradácia...ale tiež staré klasické art rockové fígle,ako napríklad opakovanie motívov z Behind the lines,z Guide vocal...Vsetko perfektne zahraté a zaranžované.Dukes travels/Duke end je druhé Los endos.Záver platne Duke jednoducho milujem!Moje hodnotenie:****
reagovat

Duke je první deska Genesis, kde si myslím, že Philovo pojetí soulové hudby "á la Prince" začalo vystrkovat nebezpečně růžky. Kdo má Philova sólová alba a jeho nadupaný "černý" sound s dechovou sekcí a tanečním rytmem rád, je jistě spokojen. Mě ten typ hudby moc nebere, trochu se divím, že někoho, kdo zpíval fantasticky Rippless, Afterglow, Mad Man Moon nebo Blood On The Rooftops, může zpěv takové hudby uspokojit, ale proti gustu žádný dišputát. Mě osobně Duke zklamal, některé věci dodnes nemusím (Turn It On Again, Misunderstanding, Please Don´t Ask) - byť nejsou špatné, ale je to úplně jinde. Asi jako kdyby Led Zeppelin spustili Fernando od Abby, které je jinak docela pěkná věcička. Na některé věci z Duka jsem si zvykl (první tři skladby v jednom bloku, například). A abych jen tak nehaněl. Na Dukovi je dle mého soudu jedna skladba, která by směle obstála vedle nejlepších věcí z minulých let, a to Duke´s Travels. Ač zde už není Hackett, kytara ve vrcholné části skladby je nádherně Hackettovská.
reagovat

Styl Genesis se ještě víc zjednodušil, ale pořád se dobře poslouchá. Texty jsou hodně věnované mezilidským vztahům. Je tady např. taková svižnější skladba Turn it on again – Zas ji zapni: „Všechno, co potřebuju, je program televize a rádia/ mám to ale štěstí/ mohu vám ukázat několik lidí v mém životě…jsi jen další tvář, kterou znám z televizní obrazovky/ znám tě už delší dobu, tak tě beru za svého přítele…“, no, od té doby se změnilo jedině to, že máme víc možností, jak můžeme prožívat své umělé (či alternativní, chcete-li) životy. Jen aby nám ty naše vlastní mezitím neprotekly mezi prsty…
Jsou tam i další zajímavé skladby – hned první Behind the lines, Man of our times či Missunderstanding.
reagovat

Ačkoli je deska již hodně ovlivněna Collinsovým skladatelským rukopisem, dá se nazvat vzdušnou, uvolněnou, se stále převažující progovou složkou a mohutnými klávesami Tonyho Bankse, který se pod materiál podepsal podstatnou měrou. Těm sekunduje značně nenápadná Rutherfordova kytara a pro 80. typicky vytažené údery bicích. Hned úvodní Behind the Lines je rozmáchlou suitou upomínající staré časy a navazující Duchess dominuje emocionálně silně podbarvený Collinsův hlas, jenž si pak v kratičké Guide Vocal bere hlavní slovo. Man of our Times je jedna z nejsilnějších skladeb desky, nesmírně zpěvná, s košatými klávesami a skvěle frázujícím Collinsem. Misunderstanding je předzvěstí časů budoucích, klasická Collinsova singlovka, oproti níž je Heathaze o poznání klidnější a komornější. Turn it on Again je rázná odpichovka, opět s dominujícím klávesovým motivem, jednoznačný hit tažený v závěru Collinsovým "turn it on, turn it on again....", zkrátka útok na hitparády. Alone Tonight je zcela na opačném pólu - velmi intimní, lehce upomínající předešlou desku. Mike Rutherford tady sám napsal pouze dvě věci - spolu s Alone Tonight ještě Man of our Times, ale skutečně se blýskl a obě skladby jsou křehkými klenoty. Banksova Cul de Sac je pro desku zcela typická, dominují mohutné klávesové stěny a rozverný rytmus. Please Don´t Ask je sladkobolná balada z Collinsova pera, předznamenávající závěrečnou dvojskladbu Duke´s Travels/Duke´s End, která ještě stále odhaluje Genesis jako talentovanou prog-rockovou kapelu. Závěr desky jistě potěší milovníky starších alb, je ale třeba konstatovat, že Duke je pravděpodobně poslední deskou Genesis, na které prog-rocková složka převážila nad pop-rockovou, a v podstatě jí nelze nic vyčíst. Zmizela sice klasická Hackettova malebná zákoutí a Gabrielova dramatičnost, ale Duke je dílem více než solidním a čtyřku si bez ostychu zaslouží.
reagovat

Mezi skalními fanoušky panuje názor, že bez Gabriela to není ono... Myslím si, že problematické je spíše samotné srovnávání...Jsou to sice trošku jiní, ale stále neméně výborní Genesis...I když si myslím, že Duke a Abacab jsou mistrovská dílka, v hudebním vývoji mají samozřejmě první místo tituly s Gabrielem, tedy nemůže se jednat o zásadní alba...i když bych jim nejradši dal pět hvězdiček
reagovat

Duke je podle mě nejlepší album postgabrielovské a posthackettovské éry Genesis. I když hudba je mnohem přímočařejší, než na prvních albech, pořád je zde kvalitní art rock - hlavně závěrečná instrumentálka Duke's Travels, ve které se vrací témata z úvodních skladeb alba. Je docela znát, že hlavní slovo tady měl Tony Banks, ke slovu se ale dostává i Collins,jak ho známe z jeho sólových alb - skladby Misunderstanding a Please Don't Ask. A Heathaze (taky Banksova práce) je snad nejlepší krátkou skladbou, jakou Genesis napsali.
Každopádně po tomhle albu to šlo bohužel s Genesis tak trochu z kopce...
reagovat

Mnohem lepší album než předchozí "zůstali jsme 3". Album se mi jako celek líbí. Ani mi nevadí popovka Misundestanding od Collinse. Podle mě je to 3. nejlepší album z Collinsovy éry (po trick of the tail a wind and wuthering). Duke je ještě album, který za něco stojí....
reagovat

Titan.mem @ 22.01.2005
mnohem lepsi nez zustali jsme 3 neni, to jsem zase prehnal :-) Je to podobna uroven.

bm @ 18.05.2005
je to tak nak navrat ke klasickejm zvukum...