Genesis - And Then There Were Three...

Po vynikajúcom ,tak typicky genesisovsky smutnom albume Wind and Wuthering,ktorý mám ja osobne veľmi rád a po nasledujúcom turné a živom dvojalbume Second out,ktorý považujem za najlepší \"živák od Genesis,zo skupiny odchádza pán gitarista Steve Hackett.Steve bol známy svojou technicky vyspelou,invenčnou hrou a aj svojím skladatelským prínosom a osobnosťou dotváral celkový obraz Genesis.Po Hackettovi zostalo prázdne miesto.Kapela sa napriek tomu rozhodla pokračovať ako trio.Novému albumu dali názov And then there were three...(a potom sme zostali traja...),ktorý plne vystihuje situáciu po odchode Hacketta a vyjadruje tiež akýsi vzdor.Gitarových partov sa ujal Mike Rutherford a z väčšiny skladieb cítiť skladatelský vplyv Tonyho Banksa.Album je pestrý,zaujímavý a celkom svieži,spomenul by som clivú baladu Undertow,jednoznačne progrockovú Burning rope a tiež Deep in motherlode,Banksovu krehkú a sentimentálnu Many too many...Zaujala ma tiež predposledná skladba o dáme,ktorá prefíkane klame The lady lies.Vyslovene mi však vadí posledná skladba Follow you,follow me,ktorá ako keby na tento album nepatrila a to ani hudobne ani tématicky.Na môj vkus je to až príliš sladký,tisíckrát obohraný gýč,ktorý mi už za tie roky riadne lezie na nervy.Zvčajne,kedˇ pocúvam tento album,tak tlačidlo stop zapínam po desiatej skladbe.Aby som to zhrnul,na tejto platni mi veľmi chýba Steve Hackett a kedˇˇporovnám And then there were three... s predošlými dvoma platňami Wind and wuthering a Trick of the tail,tak vidím značný kvalitatívny prepad.Som síce velký fanúšik Genesis,ale v tomto prípade nemôžem dať viac ako tri hviezdičky.Sorry!
reagovat

Album asi nedosahuje kvalit dvou předchozích, neboť skupina zcela vypustila majestátná melodarmata, pro Genesis tak příznačná, ale vrátila se více k písničce. And Then...je možná o něco víc blíže k The Lamb, ale nemá jeho bezchybnou kontinuitu, také to není tak spontánní a vycizelovaná, oblačná a snová jako Wind nebo Trick, je hutnější a zvukově více "při zemi". Je však posledním albem, nesoucím pohádkovou atmosféru, vyvolávající v mysli nádherné obrazy, byť ne už stoprocentně. Follow You Follow me je opravdu divnost, kterou si mohli odpustit, nicméně naopak Undertow, Snowbound, Say It´s All Right Joe a Many Too Many jsou špičkové. A turné And Then There Were Three bylo postaveno z valné části na starším repertoáru, a naživo zněly nádherně i jinak nevýrazné kousky jako Down and Out nebo Deep In The Motherlode.
reagovat

Zásadné, „prelomové“ album jednej z najvýznamnejších skupín v celosvetovom merítku…
Aj keď, žiaľ, pre art rockerov a progresivistov „prelomové“ v tom zlom slova zmysle – Genesis na tomto albume začínajú ukazovať zásadnú transformáciu. Z nepokojného oceánu hľadačstva neobjavených hudobných plôch sa presúvajú do plytkejších vôd ľúbivejšej muziky, s nebezpečnou tendenciou do úplne plytkého bahna pop rocku…
…A napokon zostali traja… bez Gabriela, bez Hacketta, s neustále viac sa presadzujúcim Philom Collinsom, pričom aj u Mike Rutherforda sú zreteľné tendencie prikláňať sa ku komerčnejšie znejúcej muzike. (Dokonale sa v tomto smere realizuje dodnes vo svojom bočnom projekte Mike & Mechanics). A tak na tomto albume zvyšky akej – takej progresivity počuť len z bohatých klávesových partov a z aranžérskych počinov Tony Banksa. Hackettove novátorské gitarové plochy chýbajú snáď úplne najviac, ukázalo sa totiž, že Mike Rutherford, čoby sólový gitarista nepatrí vôbec do jej extraligy (ako basgitaristu ho však rešpektujem)…
…ale stejne je to ešte hodne pekné a hodne dobré album! Začína sa skvelou, dramatickou „Down And Out“, bezchybné sú všetky typicky pokojnejšie songy z pera Tony Banksa: „Undertow“, „Burning Rope“, melancholická „Many Too Many“ aj „The Lady Lies“ –tú doslova milujem… Nepochybne výborné sú aj Rutherfordove skladby – uvolnenejšia „Snowbound“, dramatická „Deep In The Motherlode“ , kompozične členitejšia „Say It's Alright Joe“.
Album končí štvorminútovým, kolovrátkovým bývalým superhitom „Follow You, Follow Me“, ktorý však väčšine, ešte dovtedy tolerantným „Genesis – fanom“ vadí na albume , asi ako monokel pod okom…
Cesta ku komerčne najúspešnejšiemu obdobiu je pre Genesis otvorená, strednoprúdových fanúšikov skupiny rapídne pribúda, skalní staromilci klasických Genesis však skupinu zväčša predčasne pochovávajú… všetko je vec vkusu…

(původní datum recenze: 10.10.2004)
reagovat

Tento album som nedokázal vypočuť kvôli zhnuseniu do konca. Nechutný, slizký pop, definitívny koniec Genesis na čele so spevavým Collinsom. Fuj! Asi dve skladby sú priemerné, ostatné je hrôza. Toto nemá s progresívnym rockom už nič spoločné.
Neodporúčam počúvať po albumoch Genesis z éry 1970-1976, človek ostane fakt znechutený.

(původní datum recenze: 25.10.2004)
reagovat

Rozhodně nejslabší album do roku 80. Skupina spadla po hlavě rovnou k popovým skladbám, už to nejsou Genesis, ale někdo jinej, je zde citit vliv Collinse (ach jo phile co jsi nam to udelal). Ale zase abych to uplne nezkritizoval, tak Burning rope je povedenej kousek od Tonyho. Je zde taky cejtit absence kytar, odešel Steve Hackett...

(původní datum recenze: 26.10.2004)
reagovat

EasyRocker @ 06.12.2005
A pak je tady přátelé, prosím pěkně MĚ, vyčítána netolerance... a jak si mám vyložit podobné příspěvky? Tohle není žádný slizký pop a už vůbec ne hrozný, i když to také není "Foxtrot", "Selling...", nebo "Nursery Cryme"... Ale hrůza to rozhodně není, jen kvůli větší popovosti. Může to být jakkoli politováníhodné, ale zjednodušení hudby bylo programovým rozhodnutím Genesis a nikoli důsledkem vývoje. Tak to prostě je a je nutno se s tím smířit. Ale takovéto příspěvky jen srší netolerancí k popu, který je zde považován takřka za sprosté slovo. Ano, i já měl takovýto názor, ovšem někdy v 16 letech, kdy jsem poslouchal výlučně death- a blackmetal. Člověk by se měl trochu vyvíjet a tolerovat i vlivy jiných hudebních proudů. Je to samozřejmě názor pisatele, který mu neberu, akle dát této desce jednu hvězdičku, to hraničí s ignorantstvím.

EasyRocker @ 06.12.2005
Omlouvám se Titanovi, chtěl jsem vlastně regovat na příspěvek progrockera111...

mct @ 06.12.2005
To Easyrocker:
Já jsem si myslela, že vám doplněním těch „zaběhlých“ recenzí udělám radost…

sváťa @ 12.03.2006
Souhlasím s easy rocker - viz. moje reakce na Nursery crime.

S hudbou Genesis gabrielovské a collinsovské éry jsem se seznamovala souběžně, navíc v době, kdy jméno Collins bylo téměř neznámé. Snad proto s tímhle albem nemám problém a mám ho z té druhé fáze Genesis nejraději. Na tomto albu totiž konečně Genesis přestali hrát Gabriela bez Gabriela a našli svůj nový styl. Je samozřejmě trochu jednodušší, ale až na jedinou výjimku tady trojice drží laťku hodně vysoko. Podle mě tohle album popové není. U většiny skladeb si dost těžko umím představit, že by se běžně hrály v rádiu nebo dokonce k tanci.
Mé nejoblíbenější jsou hned úvodní Down And Out, Snowbound, Burning Rope, The Lady Lies a Many Too Many. Ta poslední mi přímo bere dech…

Přestože jsem napsala, že považuji toto album za nejlepší v collinsovské éře, 5 bodů mu nedám. Já tohle album zásadně poslouchám od č. 1 po číslo 10. Po tak skvělé skladbě, jakou je Lady Lies (s poněkud nejednoznačným textem, z něhož není úplně jasné, zda zmíněná dáma leží, či lže), si nechci kazit atmosféru a zážitek z alba a před tou jedinou skutečně popovou písní to vypínám. Tu odrhovačku jako dělanou pro flašinet si pánové mohli odpustit.
reagovat

Tohle album je zvlastni. Je tam uz cejtit pop, ale porad jsou zde prog rockove elementy. O neco slabsi nez wind and wuthering ale porad jeste ujde. Je to prvni album bez Steva, takze kytary vzal do rukou Mike, tady se teprve s tim seznamuje, dominujou hlavne klavesy od Tonyho. Mike to roztoci akorat v Burning rope :-).

reagovat