Genesis - A Trick Of The Tail

Patřím mezi ty posluchače, kteří mají rádi Genesis sedmdesátých let a dodnes se nemohou smířit s tím, kam se jejich hudba začal už na přelomu sedmdesátých, ale hlavně osmdesátých let ubírat. Byl to pro mě nepříjemný fakt, který jsem v sobě žádným způsobem nedokázal akceptovat...
A Trick Of The Tail jsem si vybral schválně k první recenzi, protože ho subjetivně považuji za nejlepší opus Genesis sedmdesátých let. Protože svůj názor na kapelu v další dekádě jsem už zmínil, myslím, že společně s The Lamb Lies Down On Broadway patří k jejich vrcholu...

A TRICK OF THE TAIL od prvních tónů naznačuje, že přijde něco mimořádného, monumentálního a nutně pompézního, co se od art rocku sedmdesátých let očekává a nejsem zklamán. Collinsův hlas je schopen nahradit Gabriela (třebaže někteří skeptici tvrdili, že to nebude možné). Synthesizerové vrsty nanášené jako barvy mistrem z palety na plátno a od první skladby vynikající rytmika. Vedle synthesizerů a varhan zde ovšem pracuje i mellotron a Genesis nám malují před očima jeden ze svých famózních obrazů... Nádherný příklad kolektivní práce s výtečným finálním obrazem

ENTANGLED - krásná balada. Popřává se zde prostor jímavým akustickým kytarám (Hackett, Banks, Rutherford) a konejšivost harmonií provázejí jakoby zvuky z pozadí a a skladba v refrénu získává na větší pevnosti a harmonické dokonalosti. Krásná práce hlasů, prozrazující působení ve sborovém zpěvu na kostelních kůrech anglických katedrál. Vnitřní instrumentální pasáž přináší vedle přesně zvonicích akustických kytar i sférický tón mellotronu a synthesizeru a výrazným soundem bass pedálu a celá harmonie nás pozvedá do astrálního prostoru, až má posluchač pocit že se v něm ztratí...

SQUONK - tahle skladba přináší opět rockovější téma, třebaže rytmus běží ve středním, spíš pomalejším tempu, dodává však skladbě nutné vibrace a Collinsův hlas doprovázejí rozevláté harmonie synthesizerů a bubenické přechody do skladby vkládají více života. Hackettovy kytarové party dýchají harmonickou bohatostí, přesto nijak nevyčnívají z celé koncepce a spojují se s varhanami a bublavou baskytarou a Collins ukazuje své bubenické mistrovství, stejně jako Banks na varhany svoje klasické vzdělání. Jemné odstíny v hudbě jsou životárnou mízou a velá harmonie se rozevírá do prostoru s řadou proměn a zvratů. Varhanní sound doprovázený bicími skladbu za Hackettových astrálních tónů odvádějí skladbu ke konci...

MAD MAN MOON - začíná jako smířlivá a laskavá balada rozjímavého typu, zbavena útočnosti a napětí.
Collins má smysl pro lehké pohrávání si s detaily v hlase a klavírní doprovod a mlžení varhan a mellotronu tomu dodávají nádherný rozměr, včetně "neviditelných" kytarových partů. Píse� je epickým příběhem na kterém je vystavěno sdělení. Klavírní téma přináší do skladby vzruch (nálady které mají ve svých skladbách i Renaissance, preparování varhanami a synthesizery má principy vážné hudby, včetně důrazných tympánů. Skladatelsky určitě jedna ze silných okamžiků na albu a znovu si uvědomuji, jak dlouhou a klikatou cestzu oo rock and rollu padesátých let hudba musela urazit, aby se mohla narodit hudba podobného typu... Velmi estetické. Ten závěr vrací zpět úvodní téma a kruh se uzavírá...

ROBBERY, ASSAULT AND BATTERY - živějším příspěvkem ze začátku rytmicky téměř v pochodovém tempu, ale Collins do hry vstupuje s bubenickými proměnami a celá skladba se harmonicky a melodicky proměńuje ve cválavém refrénu a v mezihře synthesizerů a mellotronu Collins aplikuje jazzrockové liché rytmy a bzučení a Hackett kouzlí ve velkém stylu a kapela do hry vkládá hodně energetického a instrumentálního potenciálu, který se v osmdesátých letech utopil ve stadiónovém pop-rocku... Další z velmi silných příspěvků na albu.

RIPPLES - tato skladba je opět baladou z rodu Entangled. Na album obě přinášejí osobitost a rozjímavost, která je součástí uměleckého plánu Genesis. Cembalo, akustické kytary a něžný hlas navozují atmosféru zámecké hudby, ale jenom do okamžiku, než do hudby vstoupí refrén s hymnickým sborem a znovými akustickými kytarami a playbackovanými klavíry. Nádherný výlet do hudební krásy a nadzemských snových obrazů. Hackett svými modulovanými tóny elektrické kytary a Banks na synthesizerech tkají zvláštní materiál a povznáší nás jako na virtuálním létajícím pavučinovém koberci prostorem, než nás zase "přitáhnou k zemi" mocné sbory a údernost Collinsovy baterie Banksovy klavírní akordy...

A TRICK OF THE TAIL - pilotní skladba na albu působí po předešlé skladbě skoro rozverně až dovádivě. Má však svou strukturu, která je po instrumentální a vokální stránce přesně narýsována. Genesis ukazují, že "umějí zahrát i písničku" - řečeno s nadsázkou. Skladba získává na průraznosti a hned nato se měkký Collinsův hlas snoubí sdůrazným rytmem a následným kouzlením synthesizerů, které se střídají s klavíry. Velmi sugestivně působí závěrečné téměř zádumčivá poloha s elektronickými ornamenty, ale stále přesně tikajícími bicími a klavírem...

LOS ENDOS - závěr přichází s pořádným hudebním nářezem. Nejprve se přihlásí kouzlení Hackettovy kytary a stratosférických varhan a pak už běžíme jako o závod ve zběsilém rytmu. Collins v jazzrockovém duchu paralelně sestavených Brand X dostává prvky fusion i na artrockový opus s prokreslenými rockovými pasážemi a harmonickými zvraty a impresivními tónovými náladami. Rutherford baskytaru na albu používá úsporně, (spíš bass pedál), ale tady ji popřál prostor, stejně jako Collins i přídavným percussion.
Celý projekt se blíží k závěru koncepční projekt uzavírá zahajovací téma a jako v divadelním dramatu dochází ke katarzi..
Bylo by bláznovstvím ubírat na hvězdičkách - pět hvězd v každém případě!

A Trick Of The Tail
reagovat

luk63 @ 11.05.2011 09:25:51
Jenom k úvodu recenze: Pro mě Genesis skončili vynikajícím albem Wind And Wuthering. Později jsem ještě "vzal na milost" And Then There Were Three... a před několika lety i Duke. Dál asi nejsem ochoten zajít, protože od Abacapu mě jejich tvorba dříve vysloveně vadila, dnes mě pouze neoslovuje.

Petr Gratias @ 11.05.2011 14:15:35
Díky za názor. Na rozdíl ode mě je zpřesněný a tak to má být.
Wind And Wuthering je také dobré album. And Then Were Three už vykazuje trhliny a to další....
Genesis osmdesátých let (subjektivně viděno a slyšeno a vnímáno) je stadiónový pop-rock. Mrkváče, tenisky, barevná trička, ostříhané vlasy, žádné vousy, quasipozitivní melodie. Milovník artrocku trpí...
Je mi jasné, že pokud chtěla kapela "přežít" - musela dělat kompromisy i v zahraničí (nejen u nás), aby neztratila publikum a hlavně přitáhla publikum nové. To je ovšem obchodní myšlení, s uměním to nemá nic společného. Taky mě vadilo, že post kytaristy v Genesis už nebyl trvale obsazen. Mike Rutherford byl nejednou kytaristou.... na koncertech vykrýval plochu Darryl Stuermer, ale jinak byl MR uváděn jako kytarista. Vím, že jeho role v Genesis nebyla tak jasně dána, jako u Chrise Squirea, hrál na akustické kytary, bass pedál, ale i baskytaru!
Steve Hackett byl výborný kytarista. Protože hledal alternativní variantu vyjádření v artové slova smyslu, pochopil, že mezi triem ostatních nenajde porozumění. Jeho další kariéra byla zajímavá a umělecky cenná, ale komerčně slabší, na rozdíl od Collinse, Bankse a Rutherforda, kteříá si stále říkali Genesis. Ani toho Stuermera nevzali do kapely jako stálého člena... (Rolling Stones taky nemohou udělat z Darryla Jonese baskytaristu, i když je mezi nimi suverénně technicky nejlepší hudebník... ach ta ješitnost!).
Když jsem tu a tam od Genesis něco zaslechl, byly to takové vytleskávačky na pokraji pochodové hudby a podbízení se publiku. Opravdu popík, třebaže dobře zahraný a nahraný.... Ví nemám co říct.
Díky za názor.

Fan @ 12.05.2011 07:02:34
Perfektně, písmenky vyjádřená hudba Genesis. Pouze v jednom bodě si dovolím nesouhlasit.
MAD MAN MOON- hudba Genesis rozhodně k nám necestovala klikatou cestou od rock and rollu. Ten spíše obcházela pořádně velkým obloukem. Hudba typu Genesis vznikla v románských bazilikách a s amerikou nemá Bohu dík vůbec nic společného.

PaloM @ 12.05.2011 08:02:34
Ako všetky, výborná recenzia. Včera sme s manželkoui počúvali Wind Wuthering, remaster r.1994. Strašne rád by som kúpil aj tento album, z rovnakej série r.1994. V obchodoch už nie je, len remixy r.2008

Petr Gratias @ 12.05.2011 13:07:34
ZdravĂ­m Fana...
dĂ­ky za reakci.
S tím rock and rollem jsem to nemyslel adresně a konkrétně. Já jsem si jenom dovolil použít příměr - tedy cesta od zrnitého rock and rollu až k artrocku Genesis.... Tedy ta vývojová linie. Rock and roll a Genesis, to by byl opravdu fatální nesmysl.
Někde byl začátek a tohle je ta nekonečně dlouhá vývojová linie. Občas používám příměry pro názornost, abych více prokreslil ty diametrálně odlišné polohy. Díky za pochopení!

Po odchode Petera Gabriela z Genesis som nečakal už takú kvalitu ako za jeho éry. Ale mýlil som sa a prvý album bez Gabriela je stále na predchádzajúcej úrovni. Myslím, že čo sa týka spevu Phila Collinsa, tento album je jeho najlepším speváckym výkonom v kariére, neskutočne zapadol do soundu kapely a Gabriela tu nahradil najlepšie ako mohol. Kapela sa tu snaží pokračovať v duchu gabrielovskej éry a nadmieru sa jej to podarilo. Opäť vytvorila album skvelý od začiatku do konca. Zo skladieb ma najviac zasiahli Entangled, Mad man moon a hlavne melancholická citlivá skladba Ripples. Ale opäť tu platí, že ako celok je album najlepšie počúvať. Takže hoci Gabriel kapelu opustil, hneď prvým albumom po jeho odchode Genesis dokázali, že robia prvotriednu hudbu aj bez neho (pripomínam že roky 1970-1975 v kariére Genesis sú pre m�a vrcholom v rockovej progresívnej hudbe).
reagovat

PaloM @ 21.04.2011 17:34:37
Keď spomínaš album bez Petra Gabriela, napadlo ma, ako som bol veľmi prekvapený pri posluchoch prvých štyroch sólo albumov Steva Hacketta. Zo všetkých členov Genesis práve on sa mi zdal najviac štýlotvorný. Jeho sólovky, oproti iným hudobníkom Genesis, mi najviac pripomínali tvorbu materskej skupiny. Možno preto ho mám doteraz najradšej. S recenziou súhlasím, výborný album a Phil Collins sa tu prekonáva.

nowhere_man @ 21.04.2011 18:54:34
PaloM: čo sa týka sóloviek členov Genesis, tak Peter Gabriel a Steve Hackett ma dostali. Gabriela mám napočúvaného celého a páči sa mi celá jeho sólová tvorba. Hacketta som ešte nepočul kompletného, ale to, čo som počul ma dostalo.

TomKas @ 21.04.2011 21:25:47
A Trick Of The Tail je opravdu nádherné album. Já se přiznám, že ač mám Gabriela moc rád, téhle desky a následující Wind And Wuthering si cením z celé tvorby Genesis asi nejvíc. Ale možná je to také tím, že právě tato alba jsem slyšel jako vůbec první a to už je sakra dávno :-)

Mirek KostlivĂ˝ @ 21.04.2011 21:37:27
Ano, souhlasím! Já nedávno znovu slyšel (asi po 35-ti letech) z rádia BEAT(!) prvního sólového Hacketta, a znělo to mým uším velice příjemně ...

Fan @ 22.04.2011 21:31:48
No první dvě sólovky Tonyho Bankse jsou v podstatě Genesis. Zřetelně je zde slyšet kdo byl tou hlavní stylotvornou osobou.

A trick of a tail je album, ktorý som seriózne napočúval pomerne nedávno. Genesis som vždy nechával tak trošku na okraji môjho záujmu, čomu napomohli hlavne dve veci. Po prvé, doma mal kedysi otec akurát Nursery cryme a po druhé, vždy som ich mal za príliš mäkkých. Nespomínam ich komerčnú 80’s kariéru, tá išla úplne mimo m�a. Sóloví Collins (chápem, že spevácka hviezda zarobí viac než akokoľvek kvalitný bubeník a on je pritom za bicími extratrieda, ale aj tak si myslím, že si to mohol odpustiť) a Gabriel ma tiež nikdy nebrali, nuž tým trpel celý môj prístup ku skupine ako takej. Až v dospelosti som ich napokon vzal na milosť a stal sa striedmym fanúšikom brilantnej jemnej strany rockového spektra. Preto sú všetky moje súdy na tvorbu Genesis poznačené určitým neférovým odstupom, a teda skepticizmom. Toľko na úvod.

Album vnímam ako celok, z ktorého, keď už by som mal niečo vypichnúť, tak by to bola úvodná Dance on a volcano a záverečná Los endos. Prvý album bez Gabriela usvedčuje všetky delenia na éru bez a s ním za fanúšikovský manier, než za naozaj hudobný predel, pretože jedna košatá melodická a vyzretá piese� strieda druhú a nič nenasvedčuje tomu, že by po jeho odchode skupina niečo stratila. Iste, celkové vyznenie je možno ešte jemnejšie, než na predchádzajúcich dvoch štúdiových albumoch, ale z môjho pohľadu ide o podstatne súdržnejšie dielo, než, dajme tomu, Selling England by the Pound. Aspo� tu tie „mravné“ polohy tak nebijú do uší ako taká More fool me uprostred dvoch epických vecí.

Tri a pol hviezdy zaokrúhlim nahor, ide o výbornú dosku svojho druhu.

reagovat

Musím říct že mě toto album moc nenadchlo. Já teda Gabrielovu absenci cítím až moc. Jsou tu dobré momenty ale Collinsův "ozvěnovitý" hlas mě zde velmi irituje a to se mě jeho zpěv jako 2. hlas ke Gabrielovi líbil. Instrumentálně jde opět o kvalitní záležitost ale ten zpěv....

Líbí se mě jenom první a poslední dvě. Dance on a Volcano je krásná otevíračka a Los Endos zase povedená zavíračka. Entangled mě připomíná Lamb a Trick Of the Tail je jediná kde mě Collinsův vokál nevadí.

Vesměs jde o dobré album ale po Lamb je to pro mě velké zklamání. 3* nedávám jenom z úcty k pánům Collinsovi, Banksovi, Hackettovi a Rutherfordovi a také proto, že bude hůř :)
Ale kdo ví, třeba se mně toto album za pár let zalíbí, jako Vám ostatním.
reagovat

Sú v živote človeka okamihy,ktoré by sme mohli nazvať kritické,človek sa cíti akoby na križovatke a nevie sa rozhodnúť ktorým smerom sa vydať.Niečo obdobné sa stalo v roku 1975 po odchode charizmatického frontmana,speváka s charakteristickým hlasom Petera Gabriela zo skupiny Genesis.Peter bol už unavený zo šoubiznisu a nemohol venovať dostatok času svojej rodine a maloletej dcérke.Zvyšný členovia však chceli pokračovať a tak na inzerát v rôznych hudobných periodikách hladali kvalitatívne primeranú náhradu.Neviem,či je to pravda,alebo legenda,ale na konkurzoch vyskúšali vraj až 400 ! vokalistov.Medzitým však v študiu nahrávali nový materiál,a nové piesne im len tak skúšobne predspevoval bubeník Phil Collins.Nakoniec členovia kapely usúdili,že nového speváka,ktorého tak úporne hľadajú majú práve "pod nosom".A tak vznikol A trick of the tail.Už úvod tohto albumu je majestátny!Dance on a volcano zaujme svojou energiou hnedˇ na prvé počutie.Je to skutočne tanec vulkánu,z ktorého vyprskla erupcia žeravej lávy.Potom prichádza skľudnenie v podobe pomalej Entangled.Collins spieva prekvapivo veľmi dobre a precítene.Dˇalšie dve rozhodne nadpriemerné skladby Squonk a Banksova trochu smutná a nostalgicky znejúca Mad man moon len dokazujú obrovský skladateľský potenciál vtedajších Genesis.Po žartovnej Robbery,Assault and Battery,nasleduje kompozícia,ktorú mám z celého albumu najradšej a má názov Ripples.Genesis v nej spievajú o pominuteľnosti všetkého okolo nás,o tom,že čas sa už nedá vrátiť späť...clivú atmosféru umoc�uje smutné až kvílivé solo Steva Hacketta v strednej inštrumentálnej časti.Po titulnej A trick of the tail nasleduje rovnako majestátne finále,ako úvodná Dance on a volcano,inštrumentálna skladba,ktorej názov predznamenáva,že sa bližime ku koncu-Los endos.Majstrovské prepojenie všetkých skladieb na albume do jedného celku.Som úplne na vrchole blaha!A trick of the tail bol zaslúžene označený ako najlepší album za rok 1976 vo Velkej Británii!
reagovat

Petr @ 07.03.2009 22:11:52
Nádhera, úžas, kompaktnost...Collins překvapuje, naprostá spokojenost - album srovnatelné s Gabrielovskou érou...

Na A Trick Of The Tail jsem dalo by se říci vyrůstal. Poprvé jsem jej slyšel někdy na základní škole a to už je opravdu dávno. Možná taky proto se stala v mém pomyslném žebříčku studiových alb skupiny Genesis jedničkou. Plně si uvědomuji, že s Gabrielem tahle formace zplodila hudebně „hodnotnější“ kousky typu Lamb nebo Foxtrot (díky za něj Pepo). Jenže já znám A Trick už zatraceně dlouho, a opět tady mají co do činění ony vzpomínky a emoce, jako tomu je v případě alba Talk od Yes.

Desku zahajuje svěže znějící, nápaditá a aranžérsky nadupaná Dance On A Volcano. Vlastně mi ani nedochází, že Gabriel od Genesis odešel. Collins se výborně ujal jeho role a jak vidno (nebo chcete-li slyšno), zvládá ji s přehledem.

Nejdojemnější momenty na albu přicházejí s Entangled. Troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z vůbec nejkrásnějších balad v podání Genesis. Posmutnělá melodie pomalu ústí do krásného závěru, jemuž dominují Banksovy syntezátory. Jednoduše nádhera.

Squonk je další povedená záležitost. Tady vlastně poprvé začínám nabírat jistotu, že Gabriel od Genesis odešel a ten kdo nyní zpívá je skutečně Collins.
Mad Man Moon je taková uvolněná pohodovka, napěchovaná hudebními nápady. Největší prostor tu má opět Banks. Nejzajímavější je nepochybně ústřední instrumentální pasáž.

Člověk neustále očekává nějaké vyústění do mohutného sóla, ale nic podobného se nekoná. A právě to dělá z Mad Man Moon skladbu neobyčejnou a vymykající se zavedeným a stereotypním hudebním postupům.

Místo pro instrumentální „vsuvky“ se najde i v Robbery Assault & Battery.

Ripples, další velmi silná a po emocionální stránce štědrá záležitost. Tady bych chtěl vyzvednou právě Collinsův zpěv, jenž má pochopitelně největší podíl na celém vyznění písně. Pořád si dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem měl ATOTT na kazetě a Ripples jsem sjížděl neustále dokola. Je to už bratru dobrých 15 let. Opět vynikající instrumentální vsuvka se vzdálenými a tajuplnými klávesami dává skladbě magický prostor.

Titulní A Trick Of The Tail se mi při každém poslechu „vetře“ do hlavy a ne a ne mě opustit. Celé hodiny si pak pobrukuji její refrén. Každopádně další příjemný hudební počin.

Album uzavírá instrumentální Los Endos. Zde za povšimnutí stojí fragmenty, Dance On A Volcano a Squonk které v jejím finále zaznějí. Dokonalý závěr dokonalého alba.

A Trick Of The Tail je více než důstojným nástupce po sérii vynikajících alb s Peterem Gabrielem. Genesis se s jeho odchodem dokázali úctyhodně vypořádat a vydali krásné album, jenž dnes obohacuje naše rockové sbírky.

reagovat

Jedna recenze/názor posluchače, kterému v roce vydání této desky byly pouhé 4 roky. Chtěl bych poukázat na jednu myšlenku. Nezažil a nevnímal jsem ve svém věku v době vydání tohoto alba přechod z Gabrielovy éry do éry P. Collinse tak jako vy, kteří jste v té době tuto hudbu vnímali, navíc spojenou i s emocemi provázející zážitky, které člověk prožije v té době. Nevím jak kdo z vás, ale u mě to tak funguje. Prostě jste v té době milovali Genesis v takové podobě, tedy s hlavní ikonou skupiny P. Gabrielem. Navíc si určitě i spoustu zážitků spojujete právě i s muzikou té doby, což vzpomíky umoc�uje. Myslím si, že vás při poslechu "A Trick Of The Tail" bolel odchod Gabriela, a k tomu ještě třeba navíc byla spojená nějaká ta pěkná vzpomínka na pěkný zážitek s nějakou z vašich lásek za poslechu "Carpet Crawlers" z cívkového magnetofonu. Já sám jsem tento pocit zažil v mé době např. po odchodu Fishe z Marillion a skladbu "Lavender" (to již z kazetového magnetofonu)jsem měl také spojenou s jednou svou milou a vzpomínkami. Nepranýřujte mě! Nějak mi prostě přišlo, že je to tak a spousta z vás tady při křiku, že po odchodu Gabriela Genesis zanikli na toto nepomýšlí. Tedy že i Genesis po odchodu Petera byli a jsou a to i teď po aktuálním znovuzrození pořád neuvěřitelně špičkovou kapelou (pro mě absolutně nepostradatelnou bez Chestera a Daryla). Petera Gabriela si velmi vážím a jako sólista je mi svou tvorbou mnohem bližší, než jako sólista Phil Collins. Ale Gabriel odešel a Genesis nevyhynuli, naopak dokázali být pořád skvělí! Jednou větou tedy recenze: "A Trick Of The Tail" je dle mého názoru nejvyváženější a nejlepší deskou Genesis jejich éry, aspo� tedy pro mě. Los Endos pánové!
reagovat

mikepis @ 04.09.2007 15:19:36
ja som bol maly skolak, ked gabriel odisiel od genesis a nic som o tom vtedy nevedel.

nemyslim, ze je to v reminiscenciach a sladkom spominani. iste - na kazdu hudbu sa fixuju spomienky.

vacsina protestujucich proti Collinsovemu pristupu v Genesis hovori o PRILISNEJ nadpraci a podliezavosti voci posluchacom v popovosti tvorby. Collins pri svojich bubenickych a spevackych schopnostiach vobec nemusel ist tak daleko a ostal by rovnako slavny.

hudba Yesu 80-tych rokov s Rabinom zdaleka nie je taka podliezava, ako Collinsov Genesis (Rabin bol rocker a pritvrdil, pricom collins urobil z genesisu sladaky alebo pesnicky na tancovanie).

Mirek KostlivĂ˝ @ 04.09.2007 15:50:41
Neznám žádného znalce celkové tvorby Genesis, který by
pokládal jejich tvorbu s Collinsem za kvalitnější než s Gabrielem. A Trick Of the Tail je samozřejmě dobrá deska (naštěstí tam Collins moc nezpívá), ale potom už to šlo s každou deskou stále jen dolů a dolů směrem do pop music (samozřejmě do dobré). Takže lásky ani vzpomínky bych do toho nepletl. Konečně příklad za všechny, Iron Maiden, jejichž celkovou tvorbu objevuji v těchto dnech. Když odešle Bruce Dickinson od nich, tak nový zpěvák Blaze Bayley natočil dvě desky, které nejsou o nic horší od ostatních, kapela drží stále svůj styl, a je jasné, že Dickinsona nahradit nemohl. A konečně jeho sólové desky se dají poslouchat, Collinsovy desky já poslouchat nevydržím.

mikepis @ 04.09.2007 16:05:48
ano, suhlasim.

solove dosky Collinsa z 80-90 rokov su nepocuvatelne. Dosky Genesis z rovnakeho obdobia su stale o 2 triedy lepsie, zrejme vdaka kompozicnemu vkladu Tonyho Banksa, ktory Collinsa zrejme trochu "brzdil". Ale aj jeho klavesovy jednoprstovy styl hrania z toho obdobia (dobre viditelny na pocetnych videach) je cire zufalstvo...

mpm @ 20.09.2007 23:48:33
já však psal o tvorbě Genesis, ne o sólových deskách P. Collinse. Nicméně uznávám, že pozdější alba Genesis s Collinsem, zvlášť poslední dvě 1986 - Land Of Confusion a 1991 - We Can`t Dance, znějí již dost ( spíše moc)popově (tedy až na pár výjimek).

Trick of a tail je pro mne prodloužení té magické atmosféry, která je v předchozích albech. Collins ji výborně nazpíval a album má skvělý hutný a přitom zvonivý zvuk. Například basa zní krásně... Když tu desku poslouchám, něco mi to říká. Moje láska k té kapele přežila i Gabrielův odchod a s minimálním očekáváním jsem si nakoupil i gramodesky pozdějších alb a mám k nim vztah... ikdyž to už je něco jiného. Podobně jako třeba King crimson v osmdesátých letech. Byť ti, samozřejmě nejsou tak popoví.
reagovat

Tady se to tváří tak nějak, jako že máme co do činění se samými odborníky a kdo to sekne od pasu, ten to schytá. Inu budiž, risk = zisk a nebo....?? Tak tedy, tahle věc si vás podrží nějakej čas od těla. Budou tu předsudky s Gabrielovým odchodem a co vlastně následovalo atd. Výsledek dopadl nad očekávání. Sice je ta tam taková ta jakože hororová atmosféra předchůdců téhle desky, která vrcholí na Foxtrot(u) a určitě nejvíc na The Lamb Lies Down On Broadway. Ne, nejsem angličtinář, textům nerozumím, ale z hudby se to valívalo ze všech stran. To si na A Trick Of The Tail tak už neužívám. I když třeba Dance On A Volcano není úplně mimo. Srst se ježí! Tady to je! Určitě! Collins se tu předvedl v nejlepším -světleslovasmyslu-, ale Peter to fakt není. Kompozičně jako vždy v pohodě, produkce výtečná, nadčasovost jistá. Materiál ještě není stižený pozdějším obcováním s komercí. Je znát, že Collins(jak napsal Joachym van Morekko) splnil úkol jemu svěřený v rámci svých možností výborně. Mostní konstrukce rezaví v řece zapomění a dál už nikdy nebudou Genesis to, co předtím s Gabrielem!
reagovat

Přestože tady není P. Gabriel, podařilo se albu navázat na Foxtrot a Selling England By The Pound. Zní to moc dobře, a pokud se příliš nesoustředíte na zpěv, skoro nepostřehnete, že všechno zde odzpíval Phill Collins.
Dance on a volcano je opravdu výborný začátek, člověka to hned naladí. Pak následuje spíše akustická skladba Entangled, která trochu to připomene Genesis z počátků jejich kariéry. Robbery, assault & battery a tak trochu pohádková píse� A trick of the tail se mi moc líbí. Squonk, Mad man moon a Ripples mi připadají trochu slabší, ale pořád to ještě je docela dobré. A instrumentální Los Endos, to je vskutku důstojná tečka. Je to tak trochu variace na téma Dance on a volcano, a vůbec jakási rekapitulace celkového stylu alba.
Než se člověk naděje, je konec…
reagovat

Tahle deska je malý (a možná i velký) zázrak, nečekané znovuzrození. Po Gabrielově éře takřka nečekaný. Ze skladeb je cítit, že vznikaly s lehkostí a v pohodě. Celé toto perfektní album má pro mne dva vrcholy - Mad Man Moon a Rippless. Překvapily mne živé podoby Rippless na archivu a řadě bootlegů, Philův zpěv je zde ještě procítěnější než na albu. Přijazzlý závěr desku elegantně korunuje a nemusel by ani končit. Rozhodně klíčové album hudební historie.
reagovat

Je až neuvěřitelné, že Genesis i po odchodu Petera Gabriela dokázali natočit album, které v působivosti za předchozími nezaostává ani o píď. Na Trick of the Tail je jasně slyšet, jak většina materiálu byla ještě psána pro Gabrielovy hlasivky, ale Collins svou úlohu zvládl pro mě až nečekaně famózně a ukázal, že je schopen zazpívat prakticky cokoli. Albu dominují krásně nazvučené a zaranžované zvonivé akustické kytary a neustávající příboj Banksových kláves a vše překrývá bezchybný Collinsův hlasový projev. Jednotlivé skladby nemá cenu příliš do detailů rozebírat, úvodní Dance on a Volcano spolu se Squonk mají skryté hitové ambice a Mad Man Moon je neuvěřitelnou rozvláčnou pohádkou o tom, jaké to je, když se prostě umí skládat a hrát... Robbery, Assault and Battery poněkud vyčnívá svým skočným refrénem, ale Ripples..., to už je zase úžasně zasněná pohádková melodie, které Collins nasazuje svým výkonem královskou korunu. Titulní skladba je znovu trochu svižnější a v tichosti se přelévá do závěrečné instrumentálky Los Endos, pomyslného vrcholu alba, ve kterém lze slyšet fragmenty některých dalších skladeb z desky a která graduje s dominantní klávesovou melodií. A Trick of the Tail nemá slabinu a ačkoli se může jednat o drobný zvukový odklon (ale skutečně jen drobný...), hudební nápl� svrhuje veškeré pochybnosti do propadliště dějin.
reagovat

Vynikající album. Je tu patrný posun od Gabrielovské éry k trochu novému zvuku s ještě více dominujícími klávesami. Zpěv Phila Collinse je dobrý - hlavně vzhledem k živému hraní měli Genesis štěstí, že má Collins hlas tak podobný Gabrielovi. Žádné vyloženě slabé skladby bych tu nenašel, mezi ty nejlepší počítám Banksovu Mad Man's Dream (kterou kupodivu nikdy nehráli naživo) a závěrečnou Los Endos.
reagovat

Poslední výborný album Genesis. Collins tady "zastoupil" Petera Gabriela jako hlavní vokalista. Jako slabší písničku bych tady považoval Robbery-assualt and battery, jinak je album skvělý. Když si představim, že by to zpíval celý Peter Gabriel, tak by to bylo ještě pro mě lepší. Po tomhle albu pro mě skončili Genesis a začala úplně jiná (pro mě horší) skupina.
reagovat

Honza �íha @ 05.01.2005 00:00:00
mám naprosto stejný názor, toto album je pro mě poslední (ač první post-gabrielovské) kvalitní, nepodbízivé LP/CD, které se mi od Genesis líbí... pro mě osobně se to v 75 prostě obecně zlomilo, Hacket ještě vydal nádherné sólo album... ale to, co následovalo potom... děkuju osudu, že podobný osud/obrat potkal třeba Pink Floyd později a že lidé jako Peter Hammill, Peter Gabriel, Frank Zappa nikdy nezklouzli do bažiny komerčního popu...