Genesis - A Trick Of The Tail

Sú v živote človeka okamihy,ktoré by sme mohli nazvať kritické,človek sa cíti akoby na križovatke a nevie sa rozhodnúť ktorým smerom sa vydať.Niečo obdobné sa stalo v roku 1975 po odchode charizmatického frontmana,speváka s charakteristickým hlasom Petera Gabriela zo skupiny Genesis.Peter bol už unavený zo šoubiznisu a nemohol venovať dostatok času svojej rodine a maloletej dcérke.Zvyšný členovia však chceli pokračovať a tak na inzerát v rôznych hudobných periodikách hladali kvalitatívne primeranú náhradu.Neviem,či je to pravda,alebo legenda,ale na konkurzoch vyskúšali vraj až 400 ! vokalistov.Medzitým však v študiu nahrávali nový materiál,a nové piesne im len tak skúšobne predspevoval bubeník Phil Collins.Nakoniec členovia kapely usúdili,že nového speváka,ktorého tak úporne hľadajú majú práve "pod nosom".A tak vznikol A trick of the tail.Už úvod tohto albumu je majestátny!Dance on a volcano zaujme svojou energiou hnedˇ na prvé počutie.Je to skutočne tanec vulkánu,z ktorého vyprskla erupcia žeravej lávy.Potom prichádza skľudnenie v podobe pomalej Entangled.Collins spieva prekvapivo veľmi dobre a precítene.Dˇalšie dve rozhodne nadpriemerné skladby Squonk a Banksova trochu smutná a nostalgicky znejúca Mad man moon len dokazujú obrovský skladateľský potenciál vtedajších Genesis.Po žartovnej Robbery,Assault and Battery,nasleduje kompozícia,ktorú mám z celého albumu najradšej a má názov Ripples.Genesis v nej spievajú o pominuteľnosti všetkého okolo nás,o tom,že čas sa už nedá vrátiť späť...clivú atmosféru umocňuje smutné až kvílivé solo Steva Hacketta v strednej inštrumentálnej časti.Po titulnej A trick of the tail nasleduje rovnako majestátne finále,ako úvodná Dance on a volcano,inštrumentálna skladba,ktorej názov predznamenáva,že sa bližime ku koncu-Los endos.Majstrovské prepojenie všetkých skladieb na albume do jedného celku.Som úplne na vrchole blaha!A trick of the tail bol zaslúžene označený ako najlepší album za rok 1976 vo Velkej Británii!
reagovat

Na A Trick Of The Tail jsem dalo by se říci vyrůstal. Poprvé jsem jej slyšel někdy na základní škole a to už je opravdu dávno. Možná taky proto se stala v mém pomyslném žebříčku studiových alb skupiny Genesis jedničkou. Plně si uvědomuji, že s Gabrielem tahle formace zplodila hudebně „hodnotnější“ kousky typu Lamb nebo Foxtrot (díky za něj Pepo). Jenže já znám A Trick už zatraceně dlouho, a opět tady mají co do činění ony vzpomínky a emoce, jako tomu je v případě alba Talk od Yes.

Desku zahajuje svěže znějící, nápaditá a aranžérsky nadupaná Dance On A Volcano. Vlastně mi ani nedochází, že Gabriel od Genesis odešel. Collins se výborně ujal jeho role a jak vidno (nebo chcete-li slyšno), zvládá ji s přehledem.

Nejdojemnější momenty na albu přicházejí s Entangled. Troufám si tvrdit, že se jedná o jednu z vůbec nejkrásnějších balad v podání Genesis. Posmutnělá melodie pomalu ústí do krásného závěru, jemuž dominují Banksovy syntezátory. Jednoduše nádhera.

Squonk je další povedená záležitost. Tady vlastně poprvé začínám nabírat jistotu, že Gabriel od Genesis odešel a ten kdo nyní zpívá je skutečně Collins.
Mad Man Moon je taková uvolněná pohodovka, napěchovaná hudebními nápady. Největší prostor tu má opět Banks. Nejzajímavější je nepochybně ústřední instrumentální pasáž.

Člověk neustále očekává nějaké vyústění do mohutného sóla, ale nic podobného se nekoná. A právě to dělá z Mad Man Moon skladbu neobyčejnou a vymykající se zavedeným a stereotypním hudebním postupům.

Místo pro instrumentální „vsuvky“ se najde i v Robbery Assault & Battery.

Ripples, další velmi silná a po emocionální stránce štědrá záležitost. Tady bych chtěl vyzvednou právě Collinsův zpěv, jenž má pochopitelně největší podíl na celém vyznění písně. Pořád si dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem měl ATOTT na kazetě a Ripples jsem sjížděl neustále dokola. Je to už bratru dobrých 15 let. Opět vynikající instrumentální vsuvka se vzdálenými a tajuplnými klávesami dává skladbě magický prostor.

Titulní A Trick Of The Tail se mi při každém poslechu „vetře“ do hlavy a ne a ne mě opustit. Celé hodiny si pak pobrukuji její refrén. Každopádně další příjemný hudební počin.

Album uzavírá instrumentální Los Endos. Zde za povšimnutí stojí fragmenty, Dance On A Volcano a Squonk které v jejím finále zaznějí. Dokonalý závěr dokonalého alba.

A Trick Of The Tail je více než důstojným nástupce po sérii vynikajících alb s Peterem Gabrielem. Genesis se s jeho odchodem dokázali úctyhodně vypořádat a vydali krásné album, jenž dnes obohacuje naše rockové sbírky.

reagovat

Jedna recenze/názor posluchače, kterému v roce vydání této desky byly pouhé 4 roky. Chtěl bych poukázat na jednu myšlenku. Nezažil a nevnímal jsem ve svém věku v době vydání tohoto alba přechod z Gabrielovy éry do éry P. Collinse tak jako vy, kteří jste v té době tuto hudbu vnímali, navíc spojenou i s emocemi provázející zážitky, které člověk prožije v té době. Nevím jak kdo z vás, ale u mě to tak funguje. Prostě jste v té době milovali Genesis v takové podobě, tedy s hlavní ikonou skupiny P. Gabrielem. Navíc si určitě i spoustu zážitků spojujete právě i s muzikou té doby, což vzpomíky umocňuje. Myslím si, že vás při poslechu "A Trick Of The Tail" bolel odchod Gabriela, a k tomu ještě třeba navíc byla spojená nějaká ta pěkná vzpomínka na pěkný zážitek s nějakou z vašich lásek za poslechu "Carpet Crawlers" z cívkového magnetofonu. Já sám jsem tento pocit zažil v mé době např. po odchodu Fishe z Marillion a skladbu "Lavender" (to již z kazetového magnetofonu)jsem měl také spojenou s jednou svou milou a vzpomínkami. Nepranýřujte mě! Nějak mi prostě přišlo, že je to tak a spousta z vás tady při křiku, že po odchodu Gabriela Genesis zanikli na toto nepomýšlí. Tedy že i Genesis po odchodu Petera byli a jsou a to i teď po aktuálním znovuzrození pořád neuvěřitelně špičkovou kapelou (pro mě absolutně nepostradatelnou bez Chestera a Daryla). Petera Gabriela si velmi vážím a jako sólista je mi svou tvorbou mnohem bližší, než jako sólista Phil Collins. Ale Gabriel odešel a Genesis nevyhynuli, naopak dokázali být pořád skvělí! Jednou větou tedy recenze: "A Trick Of The Tail" je dle mého názoru nejvyváženější a nejlepší deskou Genesis jejich éry, aspoň tedy pro mě. Los Endos pánové!
reagovat

mikepis @ 04.09.2007
ja som bol maly skolak, ked gabriel odisiel od genesis a nic som o tom vtedy nevedel.

nemyslim, ze je to v reminiscenciach a sladkom spominani. iste - na kazdu hudbu sa fixuju spomienky.

vacsina protestujucich proti Collinsovemu pristupu v Genesis hovori o PRILISNEJ nadpraci a podliezavosti voci posluchacom v popovosti tvorby. Collins pri svojich bubenickych a spevackych schopnostiach vobec nemusel ist tak daleko a ostal by rovnako slavny.

hudba Yesu 80-tych rokov s Rabinom zdaleka nie je taka podliezava, ako Collinsov Genesis (Rabin bol rocker a pritvrdil, pricom collins urobil z genesisu sladaky alebo pesnicky na tancovanie).

Mirek Kostlivý @ 04.09.2007
Neznám žádného znalce celkové tvorby Genesis, který by
pokládal jejich tvorbu s Collinsem za kvalitnější než s Gabrielem. A Trick Of the Tail je samozřejmě dobrá deska (naštěstí tam Collins moc nezpívá), ale potom už to šlo s každou deskou stále jen dolů a dolů směrem do pop music (samozřejmě do dobré). Takže lásky ani vzpomínky bych do toho nepletl. Konečně příklad za všechny, Iron Maiden, jejichž celkovou tvorbu objevuji v těchto dnech. Když odešle Bruce Dickinson od nich, tak nový zpěvák Blaze Bayley natočil dvě desky, které nejsou o nic horší od ostatních, kapela drží stále svůj styl, a je jasné, že Dickinsona nahradit nemohl. A konečně jeho sólové desky se dají poslouchat, Collinsovy desky já poslouchat nevydržím.

mikepis @ 04.09.2007
ano, suhlasim.

solove dosky Collinsa z 80-90 rokov su nepocuvatelne. Dosky Genesis z rovnakeho obdobia su stale o 2 triedy lepsie, zrejme vdaka kompozicnemu vkladu Tonyho Banksa, ktory Collinsa zrejme trochu "brzdil". Ale aj jeho klavesovy jednoprstovy styl hrania z toho obdobia (dobre viditelny na pocetnych videach) je cire zufalstvo...

mpm @ 20.09.2007
já však psal o tvorbě Genesis, ne o sólových deskách P. Collinse. Nicméně uznávám, že pozdější alba Genesis s Collinsem, zvlášť poslední dvě 1986 - Land Of Confusion a 1991 - We Can`t Dance, znějí již dost ( spíše moc)popově (tedy až na pár výjimek).

Rozchod pomohl oběma stranám. Peter Gabriel měl obavy, že úspěch, o nějž Genesis tak dlouho usilují, bude pastí. Zbylí čtyři se zase cítili omezeni tím, že na předchozím The Lamb Lies Dawn On Broadway napsal Gabriel nejen drtivou většinu textů, ale navíc se snažil tvrdě prosazovat své představy. Odchod zpěváka byl impulsem k natočení nejvyrovnanějšího alba ve více než třicetileté historii Genesis. LP přitom vznikalo v nervózní atmosféře. Skladby byly dávno napsány a kapela marně hledala nového zpěváka. Bubeník a doprovodný vokalista Phil Collins zatím rozjížděl svůj vedlejší projekt Brand X. Provizorně nazpíval všechny vokály s tím, že nový zpěvák přetočí vedoucí part. Pak jeho ženu napadlo: Proč by nemohl zpívat Phil, který byl celé roky Peterovou „ozvěnou“? Collins vedle spolehlivého bubnování a pěveckého výkonu (i když „gabrielovského“ vlivu se zbavil až svým prvním sólem Face Value) má také větší podíl autorský. Ve „svých“ písních (hlavně v Robbery, Assault And Battery) projevuje komediantské nadání. Charakteristické prvky předchozích nahrávek - dvanáctistrunné kytary a výrazné klávesy nechybí. Genesis jsou skvělí od úvodní dynamické Dance On A Volcano až po její instrumentální variaci Los Endos. Tony Banks autorsky neabsentuje ani jednou, dvě z devíti skladeb napsal sám. Roztomilá titulní hříčka byla v době Foxtrotu zamítnuta. Hloubavý Mad Man Moon je postaven na výrazném klavíru, mellotronových pasážích a strhující zrychlené části. Steve Hackett permanentně zvažující odchod, se prosazuje zejména v melancholickém Entangled. Typické postupy Mikea Rutherforda jsou nejvíc patrné v úderné koncertní atrakci Squonk a pomalém Ripples. Krásné kresby Colina Elgieho na obale jsou bonusem navíc.

***** Petr Nožička „Perly“ Classic Rock 2/2002

reagovat

Trick of a tail je pro mne prodloužení té magické atmosféry, která je v předchozích albech. Collins ji výborně nazpíval a album má skvělý hutný a přitom zvonivý zvuk. Například basa zní krásně... Když tu desku poslouchám, něco mi to říká. Moje láska k té kapele přežila i Gabrielův odchod a s minimálním očekáváním jsem si nakoupil i gramodesky pozdějších alb a mám k nim vztah... ikdyž to už je něco jiného. Podobně jako třeba King crimson v osmdesátých letech. Byť ti, samozřejmě nejsou tak popoví.
reagovat

Tady se to tváří tak nějak, jako že máme co do činění se samými odborníky a kdo to sekne od pasu, ten to schytá. Inu budiž, risk = zisk a nebo....?? Tak tedy, tahle věc si vás podrží nějakej čas od těla. Budou tu předsudky s Gabrielovým odchodem a co vlastně následovalo atd. Výsledek dopadl nad očekávání. Sice je ta tam taková ta jakože hororová atmosféra předchůdců téhle desky, která vrcholí na Foxtrot(u) a určitě nejvíc na The Lamb Lies Down On Broadway. Ne, nejsem angličtinář, textům nerozumím, ale z hudby se to valívalo ze všech stran. To si na A Trick Of The Tail tak už neužívám. I když třeba Dance On A Volcano není úplně mimo. Srst se ježí! Tady to je! Určitě! Collins se tu předvedl v nejlepším -světleslovasmyslu-, ale Peter to fakt není. Kompozičně jako vždy v pohodě, produkce výtečná, nadčasovost jistá. Materiál ještě není stižený pozdějším obcováním s komercí. Je znát, že Collins(jak napsal Joachym van Morekko) splnil úkol jemu svěřený v rámci svých možností výborně. Mostní konstrukce rezaví v řece zapomění a dál už nikdy nebudou Genesis to, co předtím s Gabrielem!
reagovat

Přestože tady není P. Gabriel, podařilo se albu navázat na Foxtrot a Selling England By The Pound. Zní to moc dobře, a pokud se příliš nesoustředíte na zpěv, skoro nepostřehnete, že všechno zde odzpíval Phill Collins.
Dance on a volcano je opravdu výborný začátek, člověka to hned naladí. Pak následuje spíše akustická skladba Entangled, která trochu to připomene Genesis z počátků jejich kariéry. Robbery, assault & battery a tak trochu pohádková píseň A trick of the tail se mi moc líbí. Squonk, Mad man moon a Ripples mi připadají trochu slabší, ale pořád to ještě je docela dobré. A instrumentální Los Endos, to je vskutku důstojná tečka. Je to tak trochu variace na téma Dance on a volcano, a vůbec jakási rekapitulace celkového stylu alba.
Než se člověk naděje, je konec…
reagovat

Tahle deska je malý (a možná i velký) zázrak, nečekané znovuzrození. Po Gabrielově éře takřka nečekaný. Ze skladeb je cítit, že vznikaly s lehkostí a v pohodě. Celé toto perfektní album má pro mne dva vrcholy - Mad Man Moon a Rippless. Překvapily mne živé podoby Rippless na archivu a řadě bootlegů, Philův zpěv je zde ještě procítěnější než na albu. Přijazzlý závěr desku elegantně korunuje a nemusel by ani končit. Rozhodně klíčové album hudební historie.
reagovat

Je až neuvěřitelné, že Genesis i po odchodu Petera Gabriela dokázali natočit album, které v působivosti za předchozími nezaostává ani o píď. Na Trick of the Tail je jasně slyšet, jak většina materiálu byla ještě psána pro Gabrielovy hlasivky, ale Collins svou úlohu zvládl pro mě až nečekaně famózně a ukázal, že je schopen zazpívat prakticky cokoli. Albu dominují krásně nazvučené a zaranžované zvonivé akustické kytary a neustávající příboj Banksových kláves a vše překrývá bezchybný Collinsův hlasový projev. Jednotlivé skladby nemá cenu příliš do detailů rozebírat, úvodní Dance on a Volcano spolu se Squonk mají skryté hitové ambice a Mad Man Moon je neuvěřitelnou rozvláčnou pohádkou o tom, jaké to je, když se prostě umí skládat a hrát... Robbery, Assault and Battery poněkud vyčnívá svým skočným refrénem, ale Ripples..., to už je zase úžasně zasněná pohádková melodie, které Collins nasazuje svým výkonem královskou korunu. Titulní skladba je znovu trochu svižnější a v tichosti se přelévá do závěrečné instrumentálky Los Endos, pomyslného vrcholu alba, ve kterém lze slyšet fragmenty některých dalších skladeb z desky a která graduje s dominantní klávesovou melodií. A Trick of the Tail nemá slabinu a ačkoli se může jednat o drobný zvukový odklon (ale skutečně jen drobný...), hudební náplň svrhuje veškeré pochybnosti do propadliště dějin.
reagovat

Vynikající album. Je tu patrný posun od Gabrielovské éry k trochu novému zvuku s ještě více dominujícími klávesami. Zpěv Phila Collinse je dobrý - hlavně vzhledem k živému hraní měli Genesis štěstí, že má Collins hlas tak podobný Gabrielovi. Žádné vyloženě slabé skladby bych tu nenašel, mezi ty nejlepší počítám Banksovu Mad Man's Dream (kterou kupodivu nikdy nehráli naživo) a závěrečnou Los Endos.
reagovat

Poslední výborný album Genesis. Collins tady "zastoupil" Petera Gabriela jako hlavní vokalista. Jako slabší písničku bych tady považoval Robbery-assualt and battery, jinak je album skvělý. Když si představim, že by to zpíval celý Peter Gabriel, tak by to bylo ještě pro mě lepší. Po tomhle albu pro mě skončili Genesis a začala úplně jiná (pro mě horší) skupina.
reagovat

Honza Říha @ 05.01.2005
mám naprosto stejný názor, toto album je pro mě poslední (ač první post-gabrielovské) kvalitní, nepodbízivé LP/CD, které se mi od Genesis líbí... pro mě osobně se to v 75 prostě obecně zlomilo, Hacket ještě vydal nádherné sólo album... ale to, co následovalo potom... děkuju osudu, že podobný osud/obrat potkal třeba Pink Floyd později a že lidé jako Peter Hammill, Peter Gabriel, Frank Zappa nikdy nezklouzli do bažiny komerčního popu...