Gabriel, Peter - So

Gabriel, Peter - So - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1986

Tracklist:

01. Red Rain (5:39)
02. Sledgehammer (5:16)
03. Don't Give Up (6:33)
04. That Voice Again (4:53)
05. In Your Eyes (5:30)
06. Mercy Street (for Anne Sexton) (6:21)
07. Big Time (suc cess) (4:29)
08. We Do What We're Told (milgram's 37) (3:22)
Bonus track on CD and K7
09. This Is The Picture (excellent birds) (4:18)


Obsazení:

PETER GABRIEL -- vocals, piano, CMI, prophet, linn, percussion, synth, backing vox, CS80, horn arrangements
MANU KATCHE -- drums, percussion, talking drum
DANIEL LANOIS -- guitar, tambourine, surf guitar, engineer, horn arrangements
TONY LEVIN -- bass, drumstick bass
DAVID RHODES -- guitar, backing vox, additional arrangement ideas
P P Arnold -- backing vox
Michael Been -- backing vox (5)
Jimmy Bralower -- linn kick (7)
Ronnie Bright -- bass vox (5)
Kate Bush -- guest vox (3)
Simon Clark -- Chorus CS80, Hammond, CMI, bass
Stewart Copeland -- hi-hat, drums
Djalma Correa -- surdu, congas, triangle (6)
Coral Gordon -- backing vox
Chris Hughes -- Linn programming
Wayne Jackson -- trumpet, cornet, horn arrangements
Jim Kerr -- backing vox (5)
Dee Lewis -- backing vox
Larry Klein -- bass
Jerry Marotta -- drums, drumstick bass
Don Mikkelsen -- trombone
Youssou N'dour -- guest vox (5)
Mark Rivera -- alto, tenor and baritone sax, processed sax
L Shankar -- violin
Richard Tee -- piano

 
12.09.2017 itchycoo
5 stars

Nejdříve jsem zvažoval připojit následující text pouze jako reakci k některému z předchozích pojednání věnovaných albu So nesporné světové hudební ikony Petera Gabriela. Nakonec jsem rozhodl zveřejnit text jako samostatný materiál, který může českým rockovým fanouškům přiblížit některé málo známé okolnosti vzniku gabrielovského přelomového sólového počinu a přehodnotit náhled na tzv. osmdesátky v hudbě, jako na dobu, která je údajně poznamenána stagnací.

Pokud se moderátoři rozhodnou text hodnocení smazat a přiřadit ho jako reakci - nebudu jim to mít za zlé.

Příprava v pořadí pátého řadového gabrielovského studiového počinu So zabrala tvůrcům celý rok. Album, a především z něho vybraný singl Sledgehammer, jehož inovativní videozpracování běželo na kanálu hudební televize MTV tak často, že budilo dojem zdánlivé nekonečné smyčky, posunuly Petera Gabriela na zcela jinou uměleckou a hudební úroveň, včetně zaslouženě odpracovaného zvýšeného zájmu médií, fanoušků, promotérů a samozřejmě také y toho plynoucí finanční profit.

Obrovskou zásluhu na fenomenálním úspěchu Gabrielovy LP desky, a dobytí "prvního fleku" amerického singlového žebříčku, měl především kanadský producent a zvukový mág Daniel Lanois (kupodivu po tolika letech stále bez profilu na progboard.com).

Stovky hodin nahrávání a následných prací na konečném mixu, které by splňovaly Gabrielovy muzikantské tužby a sny, Lanoise vyčerpaly.

Ostatně, na tu dobu, kdy souběžně pracoval na třech projektech (The Joshua Tree od U2, sólový debut Robbieho Robertsona a Gabrielovo album So) si vzpomíná: "Cítil jsem se v kontrolní kabině jako špičkový chirurg při mnohahodinnovém zákroku, během nějž odstraňuje mozkový nádor a s nesmírnou pečlivostí od sebe odděluje napadenou (nepoužitelnou) část a ponechává pouze tu zdravou, aby pacient přežil a mohl dále dýchat a vyvíjet se. Jestliže existuje nějaký Olympijský tým v mixování hudebních stop, tehdy jsem se stal jeho významným členem. Obklopen desítkami metrů dvoupalcových magnetofonových pásů jsem mezi všemi těmi hudebními smyčkami spal, jedl a také snil."

Gabriela seznámil s Danielovou dosavadní producentskou prací Peterův přítel a kmenový kytarista David Rhodes, kterému se líbily nahrávky Harolda Budda, natočené Lanoisem za vydatné spolupráce Briana Eno.

První zakázkou se stala hudba pro soundtrack k filmu Birdy podle románu spisovatele Williama Whartona, v režii Alana Parkera.

Gabriel byl s Danielovým producentským pojetím a zvukovou kvalitou záznamu spokojen a požádal jej o spolupráci na dalším projektu, z něhož se později vyklubalo tentokrát písničkové album So.

Nahrávalo se v přebudované stáji Peterova domu v lázeňském městě Bath; s úchvatným výhledem z relativně maličké kontrolní místnosti do okolních kopců.

Veškeré základy vznikaly pouze v triu, bez basisty a bubeníka, což byl v té době stále netradiční a minimálně využívaný tvůrčí přístup.

Šlo vlastně o zcela obrácený postup nahrávání rockového alba, kdy se nejdříve zaznamenají rytmické základy a na ně se staví celá nástrojová a pěvecká nadstavba.

Rhodes a Lanois zpočátku hráli pouze na kytary, Gabriel zpíval a doprovázel se na klávesy. V té době ještě nebyly skladby a texty dokončeny a Danielova role producenta se dočasně proměnila na nejdůvěrnějšího Peterova průvodce tvůrčím procesem a spoluhráče. Teprve mnohem později byly do snímků přimíchány zbývající nástrojové party.

Rhodes bydlel nedaleko od studia, což umožnilo, aby se trio mohlo kdykoliv sejít a nahrávat podle potřeby. Tehdy si Peter, David a Daniel začali říkat Three Stooges, podle meziválečného amerického komediálního tria, jímž během desitek let existence postupně prošlo několik herců, z nichž nejznámější byli Moe Howard (1897–1975), jeho bratr Curly Howard (1903–1952) a Larry Fine (1902 - 1975).

Novodobí gabrielovští Three Stooges zahajovali každodenní studiové práce v Real World Studios se stavařskými žlutými ochrannými přilbami na hlavě a všemožně se u toho škádlili a různě vtipkovali, z čehož vznikl slogan "Let's hit it with a sledgehammer!"

Hitová skladba Sledgehammer je postavena na rytmickém základu, který Gabriel pečlivě a poměrně dlouhou dobu připravoval na automatickém bubeníkovi. Doba věnovaná přípravě se rozhodně vyplatila, a to nejenom v případě jedné písně.

Tvůrci využili nabídnutou příležitost, jakou jim dávala minimalistické sestava a pečlivě dotáhli do dokonalosti veškeré hudební a zvukové nápady. Navíc se mohli kdykoliv vrátit k uchovaným původním nástrojovým záznamům a znovu je přeskládat podle nových nápadů a připomínek.

Ze všech nahrávek zařazených na albu doslova prýští prostá hudební radost opentlená různými slovními blbůstkami. Gabriel tak po letech konečně zapomněl na mladicky přemoudřelé texty z genesiovských počátků v Looking for Someone (album Trespass) nebo nesrozumitelné slovní obrazy ze Supper's Ready na LP desce Foxtrot.

Pro všechny, nejenom ve studiu, to musel být šok a současně úleva, když od jedné z nesporných hvězd anglického progrocku slyšeli slogany typu "I've been feeding the rhythm;" "Show for me and I'll show for you" nebo "This si the new stuff I go dancing in". A to se na jejich smysly ještě chystalo zaútočit v úvodu zmíněné video k písni Sledgehammer.

Další pozoruhodnou skladbou je duet Don't Give Up, nazpívaný společně s Kate Bush, v němž Peter zpracoval reálnou životní situaci, s níž se někdy setkal každý z nás. Občas zkrátka nastane doba, kdy se vše v životě nedaří a povzbudí vás kohosi citlivě volená slova.

Píseň doprovází jednoduché videozpracování, v němž se oba zpěváci k sobě postupně pomalu otáčí, jako dvě čokoládové figurky na anglosaském svatebním dortu. Sentimentální skladbu, jež nemá s rock'n'rollem zhola nic společného, ozdobila působivá basová vsuvka Tonyho Levina.

Deska se v dalších letech dočkala rozšířené výroční edice a prakticky polovina písní z ní (včetně Red Rain a In Your Eyes) se pravidelně objevuje jako součást playlistu na koncertních show Petera Gabriela.
reagovat

31.08.2017 EasyRocker
5 stars

Tento umělec se u mě vznesl už při prvním nesmělém kontaktu (album III) skoro až do nebes, a zůstal na jednom z nejčestnějších míst vlastně až dodnes. Jeho žhavé emoce, dokonalá rytmika a rozvrstvení mě vždy nesmírně omámily a pohnuly tolik žádané emoce. Samozřejmě si prošel i érou osmdesátek, a tohle album má u mě zvláštní nostalgický nádech.

Vstupem z jiné planety je dešťový hi-hat efekt od hostujícího Stewarta Copelanda, startující nesmrtelný úvodní napjatý hymnus Red Rain. Hitovost, ruce směřující vzhůru, ale i křehkost, napětí a do každého mikrometru vybroušené detaily, tak, jak jsme od Petra zvyklí. Ano, zvukové osmdesátky, sestřelilo mě to ihned a nenávratně.

Sledgehammer je gabrielovsky podaná moderna, plně se oddávající dobovému trendu včetně samplovaných dechů, hudebně i zvukově, připojen byl i neotřelý, klasicky v duchu tohoto umělce graficky dokonalý videoklip. Krásný výkon Tonyho Levina.

Ze spolupráce s další dobovou hvězdou, slavicí Kate Bush, vznikl sedmiminutový magický a neskutečný intimní svět, nazvaný Don´t Give Up. Slzy se mísí s rebelií a odhodláním, vytesaným do názvu tohoto skvostu. Více není co dodat - tohle je pastva pro uši, ne pro pero.

Magický počátek s baskytarovým virtuozem Tonym Levinem a melodické osmdesátkové drahokamy sypoucí se do všech prostor, to je That Voice Again. V silném refrénu jsou ale zbytky zármutku a smutku, vzdálený otisk Gabrielovy minulosti.

Pídíte-li se po esenci Peterovy zahloubanosti a citlivé noty, nemůžete od prvních sekund pominout Mercy Street. Intimní, křehká, až ambientní nálada s dokonalou slupkou rytmických doteků a ruchů, je pro něj typickou prací, známou i z dalších alb.

A protože skladby za sebou bývají logickými protipóly, je tu dobově přímočará rytmická funky hitovka Big Time. Myslím, že tady Peter vyšel vstříc času ještě více než na Sledgehammer, považuji ji za nejslabší položku alba.

Veškeré, i když jen drobné pochybnosti rozprašuje atmosférický ledově trýznící skvost We Do What We´re Told s mluvícími bubny Manu Katché, nepředstavitelná novovlnně ambientní variace, mizející do závěru. Nezemské vokály.

This is the Picture (excellent birds) zahajuje neodbytný Tony Levin a Manu Katché, od počátku úřadují elektronické hody z rukou Petera, ale i Davida Rhodese, Simona Clarka či proslulého zvukového alchymisty Daniela Lanoise (David Bowie, U2), který album nesmírně pozitivně obohatil.

Vykoupením z experimentálních nadzemských poloh je zase více než pozemský hit In Your Eyes, dodnes v mnoha obměnách zařazovaná i na koncerty. Poněkud subtilní úvod vystřídá skvostné vokální i rytmické představení ve vrcholovém Peterově slohu. Spalující vášeň se vybíjí ve skvostně vybičovaném konci se sborovými hlasy.

Nepopírám osmdesátkovost, přístupnost, v podobě jistých skladeb i jistou dobovou ochotu vyjít vstříc rádiím a gabrielovským lektvarem nakazit co možná největší počet posluchačů. Je na tom ale nakonec něco zlého? Takový pop si budu pouštět každý večer naplno. Je to jako tři čtvrti hodiny rozkoše, na které se podílel skutečně elitní zástup hostů.
reagovat

Martin H @ 01.09.2017 19:58:47
V šestnácti letech jsem na rakouském vysílání viděl videoklip k písni Red Rain. Ta naléhavost ve zpěvákově hlase mě doslova přikovala k obrazovce. Jméno Petra Gabriela mi v té době nic neříkalo, o Genesis jsem ještě ani netušil. Samotnou desku So jsem konečně slyšel až počátkem 90. let, ale asi jsem ji nedokázal dost ocenit, neboť mě v té době spíš zajímali Hendrix a Cream. Easy, možná teď nastala ta správná doba, abych si ji skutečně vychutnal. Dík za připomenutí.

PaloM @ 01.09.2017 21:07:56
Zo všetkych jeho sólo albumov pokladám trojku a So za najlepšie, no každé z iných dôvodov. Cením si jeho prínos vo world music.

northman @ 02.09.2017 06:26:43
PaloM: zkusím hádat Kate Bush

Petr_70 @ 02.09.2017 12:29:09
Rád čtu EasyRockerovy recenze. mj. i proto, že kromě jejich nesporných kvalit, píše nezaujatě vůči osmdesátým rokům neboť si myslím, že i v této dekádě se objevila celá řada velmi kvalitních počinů v oblasti moderní populární hudby.
Tohle album Petera Gabriela je toho nesporným důkazem.
V podstatě každá skladba na albu je něčím zajímavá, ale kdybych měl vyzdvihnout jednu jedinou, byla by to Mercy Street - zvukomalebné elektronické obrazce jimiž jakoby procházelo ovčí stádo se zvonky na obojku někde ve vysokohorských pastvinách.. Takhle to umí zaranžovat asi jedině Peter Gabriel.

Balů @ 02.09.2017 13:16:54
Já se přiznám, že Osmdesátky jsou pro mne hodně černobílé, co se hudby týče.
Asi je to tím,že v sedmdesátkách jsem už měl jasno co mne baví a chci poslouchat.

V osmdesátkách mne právě drželi v pozornosti umělci jako P. Simon, K. Bush,
P. Gabriel, Sting, K. Crimson, W. Report, C. Corea, D. Straits, B. Dylan
a začal jsem objevovat černé bluesmany.

Petr_70 @ 02.09.2017 14:33:28
Jen bych dodal, že v "osmdesátkách" vydal svá zásadní alba např. Tom Waits. Uvedl bych "Rain Dogs" a především vynikající "Swordfishtrombones".

Bylo toho samozřejmě mnohem víc a na dlouhé psaní... záměrně jsem zmínil nekomerčního umělce.

Balů @ 02.09.2017 15:04:34
S Waitsem souhlas a také se připomněl jeden letenský rocker s albem Etc...2

EasyRocker @ 10.09.2017 12:13:30
Díky zpětně za poklonu, návrat z dovolené :-)

29.03.2014 Kristýna
3 stars

Ač si mnozí mile rádi slovně „kopnou“ do osmé dekády minulého století, není pochyb o tom, že se jednalo o období naší novodobé historie, které má i z hudebního hlediska hodně co nabídnout. Když pomineme ten fakt, že z velké části ovlivnilo soudobou experimentální elektronickou hudbu, můžeme zde najít i alba, která mají za účel se prostě líbit, tedy líbit se bez toho, aby se stala mezníkem v hudební historii či byla označována za umělecká díla. Jedním takovým příkladem by mohla být deska „So“ někdejšího člena britských Genesis Petera Gabriela, která nabízí velmi vkusný pop otevřený velmi širokému spektru posluchačů.

Na „So“ je skvělé právě to, že perfektně spojuje vynikající muzikanty s jednoduchými popovými písněmi, které jsou natolik důsledně zaranžovány, že toto album neurazí snad ani toho nejortodoxnějšího progresivistu. Basové linky Tonyho Levina, který je členem Gabrielovy kapely dodnes, vnáší těmto jinak velmi prostým kompozicím punc nádherné křehkosti, kterou pak dále doplňují decentní smyčce, méně decentní dechy a zejména pak hlasové spojení Petera Gabriela a vynikající Kate Bush. V menší míře se zde projeví i jazzový bubeník a perkusista Manu Katché, ačkoli mám pocit, že jeho nezpochybnitelné – snad možná až geniální – hráčské schopnosti mohly být využity mnohem pestřeji, aniž by narušovaly soudržnost alba jako celku.

Za vůbec nejsilnější albový zářez považuji hned úvodní „Red Rain“, ve které si mimo jiné zahostoval i Stewart Copeland, bubeník v té době již nefungujících The Police. Copeland má na svědomí právě ten známý efekt padajícího deště – tj. specificky znějící hi-hat v pozadí. V souvislosti s tímto se mi jeví jako opravdu zvláští, že jsou mnozí z hostujících hudebníků na tomto albu nějak dále muzikantsky provázání. Třeba Jerry Marotta, který obstaral zbytek bicích partů (tedy kromě hi-hat) pro „Red Rain“, působil v kapele Tonyho Levina... Dále by se dala zmínit spolupráce Manu Katchého se Stingem, se kterým Stewart Copeland dlouhodobě působil v novovlnných The Police.
„Red Rain“ je pro 80. léta naprosto typickou záležitostí – svou vzdušností a velmi chladně znějící produkcí by se dala označit za ukázkový příklad tehdejších hudebních trendů. Tzn. Sterilní syntezátory, spousta kytarových krabiček, reverb a hall u každého nástroje, jednoduché bicí zdůrazňující druhé a čtvrté doby, snad až zbytečně rozmáchlá instrumentace apod. Nezajímavé není ani to, že byl „Red Rain“ údajně inspirován Gabrielovým snem, kdy plaval v moři se sklenicí červeného vína / plaval v moři s rudě zabarvenou vodou. Existuje spousta dalších verzí tohoto snu, který měl Gabriela inspirovat, všechny se však drží na úrovni pouhých spekulací.
Z dalších skladbiček se sluší zmínit nádhernou „Don't Give Up“, kde můžeme slyšet dost možná to nejvydařenější spojení hlasů Petera Gabriela a Kate Bush. Velmi decentní instrumentální složka zde dává zapomenout na pompézně pojaté „Red Rain“ a „Sledgehammer“ a v poklidné, houpavé atmosféře vokalistům pouze vkusně sekunduje.
Za pomyslný vrchol alba pak považuji „In Your Eyes“, doslova kouzelnou skladbu s vynikající prací perkusí, baskytary a kytary. Gabrielův hlas se zde dotkne úplně nových barevných poloh, snovějších než kdy dříve.

Peter Gabriel si tímto albem vysloužil obrovský komerční úspěch, který však měl své opodstatnění. V 80. letech se myšlení lidí jistým způsobem transformovalo a tato deska na tyto změny adekvátně reagovala. Soubor slušně znějících popových písní, který by neměl být – a jistě také nebude – zapomenut.
reagovat

17.05.2011 nowhere_man
4 stars

Od albumu So som príliš nečakal, pretože som o ňom čítal veľa v duchu komerčný úspech a podobne. Našťastie platí, že v prípade mena Peter Gabriel sa komerčný úspech rovná zároveň aj kvalite. Nie, nie je to taká sila, aká bola na jeho prvých albumoch, ale má jeho hudba je aj tu plná emócií. V podstate mi na celom albume nesedia len dva songy - Sledgehammer a Big time. Čiže práve tie najúspešnejšie z komerčného hľadiska na tomto albume. Nie sú to zlé songy, ale je z nich cítiť istú vypočítavosť. To však našťastie necítiť zo zvyšku albumu. Nájdeme tu nádherné clivú (hlavne vďaka Peterovmu vokálu) Red rain a neskutočne rozprávkovo nádhernú a krehkú Don´t give up (s famóznou Kate Bush). Ešte musím spomenúť v podobnom duchu ladené melancholické kusy In your eyes a Mercy street. To sú ozaj skvosty, nabité emóciami. Takže Gabriel ma nesklamal ani týmto počinom. Veľmi pekná hudba.
reagovat

30.08.2007 james008
5 stars

Toto album bych oznacil za to nej co vydal.
Nedavno jsem zkupoval celou serii kterou
vydal nove ve formatu SACD a s chuti jsem
si tohle album poslechl. Nasledovalo
to co se mi stava pravidelne ve vlnach
plujicich let - zacal jsem si opet album poustet
neustale dokola. Hold kdyz nekdo udela neco tak
skvele vyvazeneho a pohodoveho tak se neni cemu divit kdyz cas pro tento kus neznamena nic :-)
Vrele doporucuji.
reagovat

10.08.2007 pepanovacek
5 stars

Pro mě absolutní vrchol tvorby Petera Gabriela, ať bylo album jakkoliv komerčně úspěšné, jako, že asi bylo, ale věřte, že v roce 1986 jsem o podobných věcech nepřemýšlel a ani dnes nehraje počet prodaných nosičů v mých hodnoceních žádnou úlohu. Po naprosto nepovedeném debutu se na následujících třech albech Gabriel pomalu, ale jistě připravoval a nadechoval k tomuto dílu, které unese srovnání s nejlepšími alby Genesis a které má jen velmi málo slabších míst. Takhle to alespoň cítím a slyším já.

Od úvodní, temné, Red Rain, našlapané hitovky Sledgehammer (v sobotu v noci jsem po návratu z „koncertu“ viděl v Noci s Andělem po delší době – snad posté – vynikající klip), dojemné citovky se skvělou Kate Bush, Don´t Give Up, se snad ještě dojemnějším klipem, kde se objímající Kate s Peterem točí dokola (i tvrdému rockerovi se dere slza do oka, formátu nedbaje), pro mě nejméně výraznou, Red Rain se podobající That Voice Again a druhou slabší In Your Eyes, tajemnou, záhadnou Mercy Street a fantastického odvazu, celé čtyři a půl minuty neuvěřitelně gradující rockové Big Time s dechy i Hammondkami.

O dvou bonusových skladbách se nevyjadřuji, rád bych si tohle album uchoval v paměti tak, jak ho znám už dvacet let. Radši se zmíním o fantastické atmosféře, která na mě dýchne pokaždé, když album slyším a také o pohodě a uvolněnosti. Někdy se prostě povede tak nějak všechno dohromady, já alespoň mám u podobných děl stejné pocity – autory hudby políbí všechny múzy světa, zúčastnění muzikanti podávají nevídané výkony a navíc – a to je asi nejdůležitější – všichni jsou naprosto bez jakýchkoliv osobních problémů, v obrovské pohodě a to je pak na výsledku slyšet.

Pepa, 16.10.06

reagovat

17.11.2005 Gattolino
3 stars

Po prvním poslechu kdysi velké zklamání, později zmírněné kvalitou a naléhavostí skladeb Red Rain a That Voice Again, celkovým dobrým zvukem alba a koneckonců i zpěvem, který se posunul od nezkroceného bouřliváctví k chraplavé hebkosti, méně odvazující a méně vzrušující, ale na poslech libozvučné a vřelé, cituplné a přesvědčivé. Bohužel mne také napadá, že předchozí způsob zpěvu trochu s hlasivkami "zacvičil" a že Peter už nevyzpívá to, co dříve. Živý zážitek z koncertu v Budapešti mne v tom jen utvrdil. Při některých skladbách (Big Time, Sledgehammer) se ale dodnes nezbavím pocitu, že zkrátka "business is business", což mne právě u Petera, který pro obavy z komerčních tlaků na hudbu opustil jednu z nejprogresivnějších světových kapel, trošku neladí. Nicméně, oprostím-li se od nostalgie, deska je více než dobrá, bez diskuse hitová, ale nic mne nenutí poslouchat ji příliš často.
reagovat

26.10.2004 Titan
4 stars

Kvalitní album prakticky plný hitů. Pro mě osobně nepatří mezi mistrovský díla, ale oproti komerčním popovým kapelkám to mistrovský kousek rozhodně je :-) Zdá se mi, že tohle album je taková směsice Popu, rocku a afrických rytmů. Kdo má rád lehčí rock-pop, tak je to mistrovský kousek.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
pepanovacek, EasyRocker, itchycoo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Titan, nowhere_man, vdeck, Hikoki777
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Gattolino, kaktus, Kristýna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000