PETER GABRIEL
Peter Gabriel a jeho tajné světy
Dlouho nechápaný odchod od Genesis, když konečně byli slavní, odstartoval obdivuhodnou sólovou kariéru. Gabriel beze spěchu naplňuje svou představou, jak by měl vypadat inteligentní a děním v okolním světě inspirovaný rock. Každé z jeho sólových alb je jiné, ale snadno rozpoznatelné. Všechna jsou nadprůměrná a nikoli na jednu sezónu. Přičteme-li občasné hostování na deskách jiných umělců, projekty „na zakázku“ jako filmová a scénická hudba, produkce nebo poradenství spřízněným umělcům, kteří nahrávají v jeho studiích Real World a vydávají na stejnojmenné Gabrielově značce, není toho zase tak málo. Navíc se podílí na mnoha projektech mimohudebních.
Vybaven tváří a rozpačitým úsměvem komika Stana Laurela (než mu ubylo vlasů, zešedivěl a nechal si narůst bradku, to bylo patrnější) zpomalil Peter Gabriel v druhé polovině 90. let značně tempo. Ani v novém tisíciletí není tolik aktivní, jak by si jeho obdivovatelé a příznivci přáli. První regulérní studiové album Up vydal po deseti letech. Další sliboval do roka, ale vyšel jen výběr, čtyři DVD z koncertů (dvě z nich jsou reedice dříve vydaných videokazet) a jedno s pozoruhodnými videoklipy. Dva roky po Up koncertoval, pak připravoval další novinku. Název už známe, ale nevypadá to, že by platil termín podzim 2007. Takže album Big Blue Ball natočené s mnoha hosty možná uslyšíme až v roce 2008. Letní šňůra 2007 nazvaná Warm Up Tour Summer 07 obsahovala 22, částečně festivalových zastávek. Podobně jako ze dvou předchozích turné si z nich lze pořídit záznamy na CD.
Začátky
Narodil se 13. února 1950 nedaleko Londýna ve slušně situované rodině vyšší střední třídy. Pár let se učil na klavír (s nechutí), ale znovu ho objevil „odložen“ na typické anglické „public school“ - internátní střední škole v Charterhouse. Bylo mu třináct a jeho nejlepším přítelem se stal jistý Anthony Banks. Spolu poslouchali soulové a rhythm & bluesové desky (oblíbený Otis Redding), hráli na klavír v jídelně školy písničky The Beatles a jiné. S kapelou The Garden Wall se pokoušeli o vlastní tvorbu. Peter také krátce bubnoval s rhythmandbluesovým souborem The Spoken Words. Když odchodem několika členů skončila nejslavnější školní skupina Anon, přizvali Banks s Gabrielem pozůstalé Anthonyho Phillipse a Mikea Rutherforda. Zkušební nahrávky dali slavnému absolventovi školy Jonathanu Kingovi. Ten jim pomohl ke jménu Genesis a smlouvě s firmou Decca, u níž jim později vyšly singly a první LP. Teprve po změnách v obsazení se Gabriel, Banks, Rutherford s Philem Collinsem a Stevem Hackettem začali prosazovat. Všichni skládali, texty psali vedle Gabriela i Banks a Rutherford. Peterovou doménou kromě zpěvu, flétny, perkusí a velkého bubnu bylo divadelní pojetí vystoupení. Ke kostýmům s rozličnými doplňky, výraznému líčení a vlasům vyholeným nad čelem začal od podzimu 1972 užívat masky a kostýmy. První byly červené šaty jeho ženy Jill (ženil se jako první z kapely) a liščí hlava korespondující s obalem Foxtrotu, ale užité v The Musical Box. Květinová a „hranatá“ hlava, ve tmě svítící trubice a oči patřily k rozsáhlému Supper’s Ready, v němž se v závěru vznášel. Maska starce hrála v The Musical Box (kde byl tehdy ještě Kocábův Ropotamo). Přilba, kožený pancíř římského legionáře a štít s britskou vlajkou doprovázel příběh souboje dvou gangů o právo „ochrany“ v The Battle Of Epping Forest. V kožené bundě, džínsech, silně nalíčen hrál Raela v The Lamb Lies Down On Broadway. Mezi skladbami vyprávěl bizarní příběhy jako ten zmíněný na obale Genesis Live o dívce, která si dá žiletku mezi prsty na noze, pokračuje až k hlavě a přes záda zpět až rozříznuta na dvě poloviny padá na zem. Kvůli těmto příběhům o něj projevil zájem americký režisér William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) hledající autora námětů, ale nic z toho nakonec nebylo.
O Gabrielově odchodu z Genesis kapela věděla téměř rok dopředu. „Prostě jsem cítil, že nastal čas rozchodu... V mnoha případech nás velká návštěva přiměla dělat velkou podívanou a to nás ničilo... Připadalo mi to, že jsme vystavěli dům a začali ho pronajímat. A mne zajímá stavění, ne pronajímání... V hudebním smyslu jsem hrdý na svůj vývoj u Genesis, ale když se věci dostaly až na ostří, přestalo to být lidské...“ Zejména těžce nesl, když nikdo nechápal, že chce odejít z natáčení Lamb Lies ve studiu ve Walesu, protože jeho žena prodělávala komplikované těhotenství a po porodu jejich první dcera Anna zápasila o život. Chtěl úplnou svobodu, dělat hudbu po svém bez kamarádských i komerčních tlaků. Kamarády zůstali, zejména s Collinsem (kromě hudební spolupráce si byli na svatbách).
První festival WOMAD (World Of Music And Dance) - import etnické hudby a její koexistence s rockem, se konal v červenci 1982. Přes účast slavných jmen jako Simple Minds či Echo & The Bunnymen skončil značnou finační ztrátou. Gabriel zde vystoupil, byl velkým propagátorem, ale ne hlavním organizátorem. Právě na něj se však obraceli věřitelé především. Potvrzením dobrých vztahů s bývalými spoluhráči byla nabídka zajistit potřebný obnos koncertem. Jednorázové obnovení Genesis proběhlo 2. října 1982. Amfiteátr v Milton Keynes přivítal téměř padesát tisíc nadšených fanoušků, přestože vytrvale pršelo. Na úvod Peter vstal z rakve a začal zpívat za doprovodu aktuální pětičlenné sestavy Genesis (Collins, Banks, Rutherford, Stuermer a Thompson). Vedle klasických skladeb včetně závěrečného Supper’s Ready, zaznělo také Solsbury Hill a Turn It On Again s Peterem za bicími. Přídavky hrál i Steve Hackett. Oprášeny byly některé z Gabrielových masek, Peter si zazpíval s Collinsem. Přestože ne vše zaznělo v dokonalé podobě, byly to událost, která byla přijata nadšeně. Zatím se neopakovala. Kvůli kvalitě prý nebudou nikdy zveřejněny filmové ani zvukové záznamy. S Genesis se pracovně sešel ještě během přípravy 1. dílu archivního kompletu skupiny a zatím naposledy při nahrávání The Carpet Crawlers 1999 pro kompilaci. V roce 2006 přišla nabídka na obnovení souboru pro rozsáhlé světové turné 2007. Projekt by Gabriela zajímal, ale ne v takovém rozsahu, navíc už měl naplánované vlastní turné a dokončování alba. Možná někdy v budoucnu…
Vydavatel rockových novin
Po závěru turné Genesis k The Lamb Lies Down On Broadway v květnu 1975 Gabriel na osmnáct měsíců víceméně zmizel z veřejného dění. Poskytl pár rozhovorů a načrtl smělé plány do budoucna (například filmový projekt Lamb Lies). Zdůrazňoval, že nadále chce být hlavně autorem písní a vhodné hudebníky najímat. Žil nedaleko Bath, věnoval se rodině. Bral lekce klavíru a v klidu skládal. Na čas se spojil s básníkem Martinem Hallem. Ze společných písní vyšla jediná - rozmarná hříčka Excuse Me. Na podzim 1976 natočil v Kanadě první sólovou desku. Kolem sebe shromáždil převážně americké studiové hudebníky. Baskytarista Tony Levin hrával s Paulem Simonem, kytaristé Steve Hunter a Dick Wagner nebo bubeník Allan Schwartzberg byli spoluhráči Lou Reeda, Alice Coopera a slavnými sidemany. Robert Fripp už neměl King Crimson a nabídka jej přivedla zpět od experimentů k rocku. Larry Fast hrál na klávesy i s Wakemanem, Jozef Chirowski s Reedem. Některé muzikanty doporučil producent Bob Ezrin (Alice Cooper, později třeba The Wall od Pink Floyd), jehož vliv je poznat zejména v některých bombastických aranžmá. Pestré album bylo přijato vstřícně. Genesis hudebně nejvíc připomíná Here Comes The Flood, odchod ze skupiny vysvětluje text nejchytlavější písně Solsbury Hill. Téměř kompletní studiová sestava hned v březnu 1977 projela severní Ameriku, na podzim koncertovala v Evropě. Vedle novinek zněly skladby z Lamb Lies a úpravy standardů, třeba All Day And All Of The Night (The Kinks) a I Hear It Through The Grapevine (Marvin Gaye). Měl velké plány s pódiovou prezentací, hledal umělecké, technické řešení, inspiraci pro svá vystoupení, klipy a film. Navštívil též Prahu, zajímal se o Laternu magiku, Kinoautomat, Černé divadlo a české animované filmy. Recipročně nabízel Pragokoncertu vystoupení se svou kapelou. Nebyl zájem, nikdo ze zodpovědných soudruhů ho neznal. Fanoušků tu ale měl dostatek už od časů, kdy byl zpěvákem Genesis.
Po hledačském debutu, kde Peter vyzkoušel různé formy zpracování hudebních nápadů, má druhé LP sevřenější podobu, vzdáleně ovlivněnou také právě vrcholícím punkem. Je trochu uspěchané. Produkující Robert Fripp měl jen tři týdny. Asi nejméně zdařilé LP však obsahuje pozoruhodné skladby. Nápad „strach je matkou násilí“ v Mother Of Violence přišel od manželky. White Shadow má kouzelný hlavní motiv. Home Sweet Home je zpracováním skutečného příběhu z „černé kroniky“. Ironické A Wonderful Day In A One-Way World trochu připomíná Excuse Me. Proč nemají desky názvy? „Na obalech alb jsem se pokusil udělat něco poněkud vyšlého z módy. Většina desek předvádí něco nového s příměsí tajemství - vymáhají, abyste si koupili tu a ne jinou. A tak jsem si myslel, že by byl sympatický opak: stejné jméno na stejném místě jen s jinou fotografií, jako noviny, které mají stejný název, ale jiný obsah a fotky na titulní straně.“ Až na Frippa, Levina a Fasta nahrávala dvojku jiná sestava, vybraná baskytaristou. Významný je podíl Springsteenova klavíristy Roye Bittana. Kytarista Sid McGinnis a klávesák Bayete po šňůře odešli, bubeník Jerry Marotta zůstal až do pětaosmdesátého. Na turné vyrazil Gabriel s novým sestřihem „až na kost“.
Přelomovým albem, zejména stylově, je to třetí produkované ještě ne tolik známým Stevem Lillywhitem. Peter změnil přístup k psaní skladeb. „Je tu hodně písní, kde jsem vymyslel prvně rytmus. Dříve jsem tradičně začínal napřed akordy a melodií. Teď jsem to zkusil obráceně. Myslím, že rytmus je vždy páteří písně. Když změníte rytmus, změní se páteř a tělo se vytvaruje podle ní. Larry Fast mi ukázal malý elektronický box, kde lze naprogramovat rytmus. Písně jsou daleko jednodušší.“ Mezi kytaristy (Paul Weller z The Jam, Dave Gregory z XTC a do třetice Robert Fripp) byl poprvé David Rhodes - bývalý člen skupiny Random Hold. Zahrát si přišel Phil Collins, sbory v chytlavém singlu Games Without Frontiers „o válečných hrách“ zpívala kamarádka Kate Bush. Family Snapshot je pohledem do psychiky atentátníka. LP nemá slabší místo, největší pozornost vyvolal protest proti apartheidu v Jižní Africe, připomínka zavraždění studentského předáka ze Soweta jménem Steve Biko. V písni Biko se prolínají autentické nahrávky z jeho pohřbu, uhrančivý rytmus, jednoduchý refrén a slova jako „můžete sfouknout svíčku, ale neuhasíte plamen“.
Čtyřku si v Americe pojmenovali na Security, vlastně omylem, ale název se tam ujal. Je náročnější, proto byla o něco méně úspěšná. Mně i dnes přijde s tím předchozím jako vrchol Gabrielovy tvorby, při vší úctě k tomu, co následovalo. Najdete zde „popisy divošských obřadů“ (The Family And The Fishing Net, San Jacinto), první výraznější dotyky s hudbou jiných světadílů - afričtí bubeníci Ekome Dance Company v The Rhythm Of The Heat. Konečnou podobu ovlivnil rovněž spoluproducent David Lord. Hned ve třech skladbách (Family..., Shock The Monkey a Lay Your Hands On Me) pomáhal se zpěvem Peter Hammill. Byli téměř sousedé a znali se už ze společných turné Van der Graaf Generator a Genesis. Na zámořských koncertech se natáčelo. Živé dvojalbum obsahuje také nevydané I Go Swimming (nevešlo se na 3. LP). Gabriel si přál přiblížit písně posluchačům v zemích, kde není angličtina obvyklá. Třetí a čtvrté album vyšlo však pouze v německé verzi. Byla to spíš rarita, ne zcela dokonalý experiment, k němuž se už pak nikdy nevrátil. Zato inspirace exotickou hudbou Afriky a Asie se drží dodnes. Uvítal nabídku na vytvoření scénické hudby k působivému filmového přepisu románu Williama Whartona Birdy od Alana Parkera. Na obale soundtracku Peter varoval, že „LP obsahuje již použitý materiál a žádné texty“. Oprávněně, základem jsou skladby ze třetího a čtvrtého alba, ale upravené a doplněné novými motivy. Poprvé byl mezi spolupracovníky kanadský muzikant a producent Daniel Lanois.
Jednoslabičně a beze spěchu
Prvním „nenovinovým“, jednoslabičně nazvaným albem je So. Z jeho diskografie je nejslavnější a komerčně zdaleka nejúspěšnější. Přineslo první Ceny Grammy a více než desetimilionový prodej. Natočila ho sestava s mnoha hosty v čele s Danielem Lanoisem. Jsou zde ekologické varování Red Rain, karikatura úspěšného muže Big Time, vokálem senegalského zpěváka Youssou N’Doura fascinující In Your Eyes. V působivém Don’t Give Up deprimovaného hrdinu povzbuzuje aby to nevzdával Kate Bush. Vzpomínáte na působivý, jednoduchý klip? Singl Sledgehammer je poctou Otisi Reddingovi. V textu, hudbě i přizváním dechové sekce jeho někdejší kapely. Klipová podoba (Stephen Johnson, Nick Park a bratři Quayové) sice leccos dluží filmům Jana Švankmajera (zejména Možnostem dialogu), ale je to asi vůbec nejhranější hudební video na světě. Přišla dosud nebývalá popularita a hodně dlouhé světové turné.
15.9.1987 nás bylo z tehdejšího Československa na budapešťském stadionu MTK pár tisíc. Zažili jsme vynikající koncert s neuvěřitelnou atmosférou. V kapele vedle Rhodese a Levina byli bubeník Manu Katché a na klávesy David Sancious. Podruhé jsme Gabriela mohli vidět už o rok později jen o pár set metrů dál v rámci turné Human Rights Now (společná šňůra Bruce Springsteena, Gabriela, Stinga, Tracy Chapman a Youssou N’Doura s kapelami pro dobrou věc s dvaceti zastávkami na pěti kontinentech). To už byl v sestavě houslista Lakshmirnarayana Shankar s podivným dvoukrkým nástrojem. Poprvé v Československu, jsme Gabriela viděli až v létě 1993 v Bratislavě. Během turné k albu Us nazvanému Secret World jsme ho zažili se skvělou kapelou (se zaskakujícím Billym Cobhamem za bicími). Sice chyběla výpravná scéna, ale hudbě to neublížilo. Výpravu pro Secret World Tour vymyslel kanadský herec a režisér Robert Lepage (viděli jsme ho v Ježíši z Montrealu a ve FK se hrál jeho film Zpovědnice). Podílel se také na přípravě turné Growing Up - Live (2002/03), jehož první část odstartovala 4. listopadu 2002 v Americe. Následující léto hrál Gabriel v Evropě. Ke koncertům se vrátil ještě další rok.
Koncertování v letech 1986 - 88 poznamenal soukromí. Rozvedl se s Jill - přestěhovala se s oběma dcerami do New Yorku. Vedle své tehdejší přítelkyně, americké herečky Rosanny Arquette se mihl ve Scorseseho první části povídkového filmu Newyorské příběhy (1989, dále Francis Ford Coppola a Woody Allen) nazvané Životní lekce. S Youssou N’Dourem natočili společný singl Shaking The Tree. Vyšel na N’Dourově albu Lion i Gabrielově kompilaci. Jeho písně často najdete ve filmech (Až na konec světa, Řekni cokoli, Gremlins a dalších). Ve Fenoménu zní upravené I Have The Touch, novou píseň Lovetown nahrál pro film Philadelphia. Městu andělů (1998) poskytl ranou verzi I Grieve, jinou podobu najdete na Up. V Croweově Vanilkovém nebi je slyšet Solsbury Hill.
Vydělané peníze investuje do moderního nahrávacího studia Real World ve svém domě v Bath. Investice má hned několik výhod. Natáčejí zde i hvězdy (třeba R.E.M.), které mohou slušně platit. Gabriel sám má studio k dispozici, může zde okamžitě zkoušet nápady. Při svém pracovním tempu by se jinde nedoplatil. Každoročně dává příležitost mnoha zájemcům a těm, kdo vydávají na jeho stejnojmenné značce Real World, což je jeden z jeho přiznaných inspiračních zdrojů. Prvním titulem gramofonové společnosti bylo Passion - uzavřená podoba hudebních motivů pro diskutovaný film Martina Scorseseho Poslední pokušení Krista. Výsledný tvar uhnětený Gabrielem s mnoha spoluhráči mísí a transformuje hudební vlivy severní Afriky, Asie, Středního Východu i Evropy. Ze tří dosavadních soundtracků má právě tento nejblíže k řadovému albu a přijde mi hodně povedený. S odstupem vyšly nahrávky interpretů, kteří projekt inspirovali a hráli na něm - Passion Sources (1993).
Americkou herečku vystřídala rebelující irská písničkářka. Ze společného života se Sinead O’Connor vzešla část materiálu pro další titul Us, album poznamenané Gabrielovým soukromím (rozvod, neporozumění se starší dcerou atd.). Zpěvačka nazpívala ženské party v Come Talk To Me a Blood Of Eden. Také absolvovala americkou část turné. Zbytek dokončila talentovaná Američanka Paula Cole. Rozpustilé Steam je v audio i video podobě navázáním na dvojici Sledgehammer a Big Time. O horších stránkách člověka se zpívá na prvním singlu Digging In The Dirt (se zpěvem pomáhal Peter Hammill a kamarád z dob Charterhouse Richard MacPhail). Z dalších spolupracovníků zmiňme zeppelinovského Johna Paula Jonese, Briana Ena, Davida Bottrilla a samozřejmě Daniela Lanoise. Kromě živého dvojalba to byla na dlouhých deset let poslední Gabrielova regulérní dlouhohrající deska. Vedle přípravy pozoruhodného CD-rom Explora se věnoval mnoha dalším aktivitám (ekologie, zábavní park u Barcelony, organizace Witness, komunikace s lidoopy). Připočítat můžeme též hostování na deskách jiných. Začalo už v 70. letech na Exposure Roberta Frippa. Pak přišla Laurie Anderson, Phil Collins, Robbie Robertson, několikrát senegalský zpěvák Youssou N’Dour, Joni Mitchell... Po Us to byli třeba Deep Forest, Paula Cole, Joseph Arthur (jeho In The Sun zpívá na albu k poctě princezny Diany), Lionel Richie, Afro Celt Sound Systém..
Ze sto třiceti témat připravovaných pro následující, dlouho dopředu ohlášené Up byla část užita pro filmovou hudbu, další pro scénický projekt k otevření londýnského Dómu Milénia. Na vystoupeních The Story Of Ovo hostovali Richie Havens, Elizabeth Fraser, Paul Buchanan (The Blue Nile) a Iarla O’Lionard (Afro Celt Sound System) a stejná sestava natočila studiovou podobu tohoto varovného podobenství. Také zde se prolínají hudební vlivy prakticky z celého světa. Celý příběh ve formě komiksu najdete na albu v CD Rom stopě. Vypráví o nutné volbě - buď žít v souladu s přírodou nebo ji zničit překotnou industrializací. Po katastrofě odlétá hlavní hrdina Ovo - zástupce třetí, modifikované generace hledat budoucnost jinam. Dlouhé čekání na nové nahrávky omlouval Gabriel slovy: „Trochu mě to mrzí, protože jsem stále pozadu se svými projekty, ale každé rozptýlení je možné.“ Nějaký čas se věnoval výuce lidoopů hře na klávesy ve Středisku pro výzkum jazyka při Georgijské státní univerzitě v Atlantě. Nejvyspělejší z opic rozumějí údajně okolo čtyřem tisícům anglických slov a jsou schopny odlišit až čtyři sta obrázků, dokonce se mohou domlouvat posunkovou řečí. Podle novopečeného pedagoga je to jako pracovat s dětmi. Na jaře 2001 se Gabriel podílel na natáčení televizního dokumentu o příteli - Youssou N’Dour: Africká hvězda. O rok dříve si zazpíval na jeho albu Joko v písni This Dream. Připravil hudbu k filmu Phillipa Noyce Rabbit-Proof Fence (název CD je Long Walk Home). Na desce Afro Celt Sound System Volume 3: Further In Time (Real World) zpívá a hraje ve When You’re Falling. S nimi a za doprovodu Rhodese a Levina vystoupil v roce 2001 na jednom z koncertů festivalu WOMAD USA
Pak jsme se dočkali. Album nazvané dlouho dopředu Up (podle Gabriela velmi pozitivní slovo) vyšlo a nezklamalo. Od úvodní dramatické vzpomínky na dětství Darkness, přes výrazné Growing Up, Rhodesovou kytarou ozdobené No Way Out až po závěr v podobě Signal To Noise (instrumentální úprava zní ve filmu Martina Scorseseho Gangs Of New York). V pestré sestavě jsou kontrabasista Danny Thompson, kytarista Peter Green, zesnulý zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan i autorova mladší dcera Melanie, která zpívala na následujících turné. Nový klip The Barry Williams Show si vysloužil bojkot některých stanic. V režii Seana Penna ironizuje televizní talk a reality show. Materiálu zbylo dost a některé písně jsou kompletně dokončeny. Třeba Burn You Up, Burn You Down napsaná s Neilem Sparkesem a Karlem Wallingerem (World Party) vyřazená z Up těsně před vydáním. „Ještě jedna deska by mohla vyjít do osmnácti měsíců,“ sliboval Peter Gabriel. „Závisí to na délce turné a ostatním, ale dokončení by nemělo být tak dlouhé, protože některé skladby jsou kompletně hotové a další jen trochu předělám. Mám nějaké texty, což je často nejdelší a nejzdlouhavější...“
Ještě před startem turné dostal 24. května 2007 od Britské akademie skladatelů a autorů písní Cenu Ivora Novella za celoživotní přínos.
Petr Nožička Audio 10-11/2002, doplněno 08/2007
Základní diskografie (vše Charisma nebo Real World distribuované Virgin):
S Genesis
From Genesis To Revelation 3/1969
Trespass 10/1970
Nursery Cryme 11/1971
Foxtrot 10/1972
Live 8/1973
Selling England By The Pound 10/1973
The Lamb Lies Down On Broadway 2 CD 11/1974
Genesis Archive 1967-75 4 CD 6/1998
Turn It On Again The Hits 10/1999
Sólově
Peter Gabriel 2/1977
Peter Gabriel 6/1978
Peter Gabriel 5/1980
Peter Gabriel 9/1982
Plays Live 2 CD 5/1983
Birdy (hudba k filmu) 3/1985
So 5/1986
Passion (hudba k filmu) 6/1989
Shaking The Tree - Sixteen Golden Greats (výběr) 11/1990
Us 9/1992
Secret World Live 2 CD 8/1994
Ovo 6/2000
Long Walk Home (hudba k filmu) 5/2002
Up 9/2002
Hit 2 CD (výběr) 11/2003
Big Blue Ball 2007 (?)
Doplňky - koncerty Petera Gabriela
PETER GABRIEL, Budapešť, MTK Stadion, 15.9.1987
Možná ani Gabriel sám nečekal, že po desetileté sólové kariéře dosáhne komerčního vrcholu s pátým albem So (5/1986). Na úvodních třicet minut přišel zpěvák Youssou N’Dour se svou kapelou. Ohlásil je sám Gabriel, snad aby garantoval kvalitu a zajímavost souboru, o němž většina přítomných slyšela poprvé. Ovšem Senegalci si získali přízeň publika velmi rychle. Jejich hudba sice obsahovala některé rockové postupy, převažovaly však národní kořeny. Sestavu se dvěma kytarami, baskytarou, klávesami, bicími a občasným saxofonem doplňovala řada exotickým perkusí a občas tanečnice.
Dvě hodiny a sedm minut trvající přesvědčivé vystoupení Gabriela a jeho muzikantů zahájilo San Jacinto. Také podobně jako o čtvrt roku dříve Phil Collins Gabriel používal pro uvádění většiny skladeb maďarštinu. Střídavě zpíval od elektrického křídla i z různých míst pódia. Při pohybově náročnějších písních užíval miniaturní mikrofon připevněný na speciální čelence. Ukázky ze So střídala starší tvorba, zejména ze třetího alba. Po působivém Red Rain zpíval Shock The Monkey skutečný lidoop! Tak přesvědčivá byla proměna zpěváka v opici. Aniž by použil líčení, masku nebo dokonce kožešinový převlek. Stačila mimika obličeje a pohyby, iluze byla dokonalá. Zklidnění přineslo Family Snapshot, vzápětí zazněl dynamický Intruder a citlivě ztvárněné Mercy Street. Fyzicky náročný a riskantní musel pro zpěváka být „souboj“ s pohyblivými reflektory na dlouhých ramenech v No Self Control. Hrdina se skutečně bránil! Teprve po zvonivém Solsbury Hill došlo na představení kapely. Stalo se tak během mezihry skladby This Is The Picture (rozšiřuje CD podobu So, na vinylu ji nenajdete, zato v jiné podobě pod názvem Excellent Birds na albu Mr. Heartbreak spoluautorky Laurie Anderson). Všech pět hudebníků v ní s přenosnými syntezátory přešlo do čela jeviště. Od samého počátku sólové kariéry s Gabrielem hraje Tony Levin. Sympatický holohlavý baskytarista s knírkem (také u Paula Simona, King Crimson nebo AWBH) stihl během koncertu fotografovat obecenstvo i spoluhráče (však několik snímků má i na obale „živáku“ Peter Gabriel Plays Live). Nenápadným dojmem působící kytarista David Rhodes je služebně druhý nejstarší (oba dva hrávají na koncertech i ve studiu s Gabrielem dodnes). Poprvé byli členy kapely skvělý bubeník Manu Katché a klávesový veterán David Sancious (Bruce Springsteen, Jack Bruce & Friends, později též u Stinga). Všichni také zpívali doprovod.
Nejvíce pozměněnou skladbou proti studiové verzi bylo Games Without Frontiers. Samotné zpěvákovo pochodování zesměšňovalo všechny „velké válečníky“. Ironicky i sebeironicky vyznělo provedení singlu Big Time. Na londýnském koncertě si svůj part z alba přišla v krásném Don’t Give Up zazpívat Kate Bush, tady znělo samozřejmě i bez ní. Po závěrečných slovech textu-výzvy Lay Your Hands On Me se Peter postavil, otočen zády do hlediště, na samý okraj pódia. Chvíli nechal nejbližší, aby se ho dotýkali, a pak se náhle skácel mezi diváky. Nejednalo se o chvilkovou slabost, ale pravidelný „kousek“ provozovaný už léta. Pořadatelům chvíli trvalo než zpěváka unášeného nad hlavami nadšených davů dostali zpět. Jedinou nehodou byla ztráta boty, a tak za ní byla z jeviště hozena i ta druhá. Zdánlivým závěrem byla hutná verze singlu Sledgehammer za účasti senegalského saxofonisty.
K přídavku se vrátil Gabriel nejprve sám. Od klavíru zazpíval komorní, zkrácenou verzi Here Comes The Flood. Pak přišla kapela a Youssou N’Dour si zopakoval svůj strhující výkon ze studiové verze In Your Eyes. Úplně poslední skladba byla skutečným vyvrcholením. Jeviště se naplnilo ještě víc. Přišla kompletní sestava N’Dourových muzikantů, aby posílila přednes vzpomínky na umučeného jihoafrického bojovníka proti apartheidu Stevea Bika. Refrén fascinujícího provedení skladby Biko zpívala spolu s nimi také většina z pětadvaceti tisíc přítomných. Dlouho doznívající skladba s Gabrielovými zvoláními „za všechny nespravedlivě vezněné“, prolnuté kapely, objímající se britský a senegalský zpěvák a mně během zpěvu se zaťatou pěstí nad hlavou (podle nich) běhal mráz po zádech. Přesvědčivější okamžik jsem na koncertě nikdy předtím ani potom nezažil.
S mnohem skromnějším světelným vybavením, v prostém obvyklém oděvu, bez masek a nalíčení, svoji bývalou kapelu Peter Gabriel předčil. Pochopil jsem, proč mnozí Genesis po jeho odchodu odepisovali, i když předčasně. Já díky tehdejšímu sedmatřicátníkovi, který pozdravil také diváky z Československa, Polska a východního Německa, zažil nejlepší koncert svého života. Od té doby jsem viděl leccos (samotného Gabriela ještě čtyřikrát), mnohokrát to bylo více než vynikající, ale takové pocity splynutí s hudbou, atmosférou, texty a jejich přednesem, jsem nepocítil už nikdy.
Petr Nožička Classic Rock 4/2002
Peter Gabriel, KÖNIXXTREFFEN Mnichov 31.8. 2002
Firma Virgin Schallplatten si na oslavu dvacetiletí do Mnichova pozvala vedle domácích skupin švédské „Suede“ The Ark, Bryana Ferryho a Petera Gabriela. Po tiskové konferenci se všemi interprety nabídla téměř desetihodinový koncert na náměstí Königsplatz v centru bavorské metropole. Na ohrazené náměstí s elegantně nasvícenými historickými budovami a pódiem s dvěma obrazovkami se dostavilo okolo třiceti tisíc gratulantů. Pro Ferryho to byla předpremiéra jeho šňůry, která začala o dva dny později ve Stockholmu. Gabriel poprvé představil album Up a vyzkoušel pozměněnou kapelu (americké turné startuje v listopadu). Oba hráli svorně 70 minut. Hlavní hvězdou měl být Bryan Ferry, ale pořadatelům se podařilo na poslední chvíli zajistit ještě zvláštního hosta. Ferrymu se to příliš nelíbilo, jak naznačil na tiskovce.
Peter Gabriel vše uváděl, jak je jeho zvykem, v němčině. Na úvod zdůraznil, že je to první koncert s novou sestavou a poprvé veřejně zaznějí skladby z Up. Kromě kratičké „procházky“ v Solsbury Hill zpíval vše od kláves. Jistému zpěvu nechybí vroucnost a přesvědčivost. Hlavními oporami zůstávají zkušení Tony Levin a David Rhodes, ale nováčci až získají větší jistotu budou rovněž spolehliví, nakonec se již zúčastnili natáčení. Richard Evans hraje zejména na akustickou, převážně až elektricky důraznou kytaru. Chopil se i „knopflerovského“ dobra nebo mandolíny a Mercy Street osvěžil kovovou zobcovou flétnou. Jediným nezpívajícím v sestavě je mladý bubeník Ged Lynch. Prošel, i když Gabriel rytmickou složku považuje za klíčovou a v mládí s bicími koketoval.. Zpěvák se může spolehnout na další novicku Rachel Z za klávesami. Hlavní část doprovodného zpěvu připadá na Gabrielovu plachou, mladší dceru Melanie. Gabriel slíbil tři nové písně, ale nakonec byly čtyři. Kapela celkem spolehlivě „šlapala“ i ve starším repertoáru. Druhý a bohužel (přes vyvolávání ještě dlouho po rozsvícení světel) poslední přídavek odehrál Peter sám. Symbolicky zazněla německá (na desce nevydaná) verze Here Comes The Flood. Do zahájení turné zbývaly dva měsíce. Během nich sestava nepochybně získá na jistotě a dokonalé sehranosti.
Skladby: Darkness, Red Rain, Growing Up, Solsbury Hill, Mercy Street, The Barry Williams Show, More Than This, Digging In The Dirt, Family Snapshot a Hier kommt der Flut.
Petr Nožička Audio 10/2002
PETER GABRIEL 17.5.2004 Praha, T-Mobile Arena
Česká premiéra proběhla se vším všudy. Jen kvůli technické nezpůsobilosti konstrukce unést zavěšení horní, „druhé vrstvy“ pódia, jsme neviděli úplně vše, co diváci na ostatních štacích. V předsálí byl stánek Amnesty International, další nabízel trička, plakáty, EP Melanie Gabriel, DVD - známé Growing Up Live i nové Growing Up On Tour - A Family Portrait. To natočila starší ze dvou umělcových dcer Anna během amerického turné na podzim 2002. Prostřednictvím adresy www.petergabriel.com, která vás zavede na další TheMusic.com si můžete za 25 dolarů koupit nahrávku zvukařů na dvou CD En.Core Series z kteréhokoliv vystoupení Growing Up Tour 2002/03 nebo letošního přídavku Still Growing Up Tour 2004, tedy i toho pražského. Jednotný obal odlišuje pouze datum a místo koncertu.
Předskupiny si vybral sám Gabriel a také je z obrazovky uvedl. Liverpoolské Sizer Barker vede Carl Brown, zpěvák výrazného, příjemného hlasu hrající též na kytary. Šestice písní oscilovala mezi rockem a popem, nejchytlavější byla pomalá Day By Day. Sizer Barker odehráli nějakých dvacet minut, následující sólista Daby Touré původem z Mauretánie jen deset, což byla škoda. Sám s kytarou strhl (přestože jsme mu nerozuměli ani slovo) bezprostředním projevem a skvělým hlasem. Jeho vstup sliboval, že závěrečné In Your Eyes se dočká podoby, jakou nemělo od časů, kdy s Gabrielem jezdil Youssou N’Dour.
Trochu zamrzela zbytečně dlouhá pauza. Pak už přišel Gabriel sám, odehrál komorní podobu Here Comes The Flood, z papíru přečetl české uvítání: „Jsem šťastný, že jsem v Praze,“ a přizval ostatní muzikanty. Stížnosti, že to nebylo jako na koncertním DVD nejsou na místě. Prostě to technicky nešlo a Gabrielovi se i s omezenými prostředky podařilo vytvořit
plnohodnotnou podívanou. Na rozdíl od dvaadvaceti dalších evropských měst jsme viděli trochu jiné představení, ale určitě ne horší. Mnozí jsme Petera Gabriela viděli poprvé
už v září 1987 v Budapešti. Pro mne je to dodnes jeden ze dvou tří nejlepších koncertů, které jsem zažil. Žádný ze čtyř dalších nebyl výrazně horší, ale i spolehlivému Gabrielovi to někdy místo na 120% vyjde „jen“na 100%. Zpočátku zpěváka trochu rušilo až příliš hlasité vstupování části diváků do skladeb, ale přizpůsobil se a v některých písních se o pomoc se zpěvem obracel na publikum. Zpíval od kláves na levém křídle do půlkruhu rozestavených hudebníků, ale často se pohyboval po celém jevišti. Další klávesy zkušeně ovládala Američanka Rachel Z (příjmení neužívá nejspíš kvůli matce, operní zpěvačce). Rázný bubeník Ged Lynch je stejně spolehlivý ať hraje na akustické bicí nebo obsluhuje elektroniku. Obohacení zvuku o kytary, mandolu, flétnu a další nástroje obstarává Richard Evans. Stabilními oporami jsou veteráni - kytarista David Rhodes a basák, hráč na syntezátor (a fotograf) Tony Levin. Až na bubeníka všichni aspoň občas zpívají sbory. Hlavní doprovodnou zpěvačkou se Melanie Gabriel, mladší z dcer. Na předpremiéře v Mnichově v září 2002 mi připadala hlasově jistější, ale nervóznější. Tentokrát to bylo naopak, až na dvě skladby vytrvale tancovala po otcově boku a nepříliš výrazně zpívala. Však jí také nebyla přidělena tak důležitá role, jakou měli její předchůdkyně Sinéad O’Connor a Paula Cole.
Vzdálenější diváci mohli vidět „přímý přenos“ ze dvou stabilních a jedné přenosné kamery na obrazovce, pokud na ní neběžely doplňkové filmy. Občas ji ovšem „vymazávalo“ různorodé, proměnlivé, bohaté osvětlení. Aby bylo dosaženo co nejvěrnějšího zvuku, zaznělo mnoho přednatočených či nasamplovaných zvuků, což dříve nebývalo v takové šíři u Gabriela obvyklé. Když ve varovném Signal To Noise zpívá zesnulý pakistánský hlasový virtuóz Nusrat Fateh Ali Khan, je to těžko nahraditelné, ale More Than This vyšlo skvěle i bez Blind Boys Of Alabama. Skupinu tvoří vynikající muzikanti a nikomu by odlišné podoby písní jistě nevadily. Vzhled někdejšího zpěváka Genesis se za roky změnil, ale hlasově nestárne. Games Without Frontiers suverénně uzpíval během zručného ovládání elektrické dvojkolky. Mezi rozestavenými „lidskými terči“ se pohybovali společně s Melanií na druhém stroji. Že to hlas zvládá i při pohybu v nafukovací kouli zvané Zorb Ball víme už z DVD. Ovládal jeho řízení i na mnohem menší ploše. Zažitý repertoár nový i nejstarší se úrovní provedení nelišil, malinko slaběji vyznělo jen Games Without Frontiers. Potěšilo řízné Burn You Up, Burn You Down (nevešlo se na Up, ale je na výběru Hit), podobně pojaté The Tower That Ate People z vedlejšího projektu OVO, Growing Up i nesmrtelné ekologické varování Red Rain. Větší prostor oběma zpěvačkám poskytla „novinka“ (na OVO instrumentálka) White Ashes. Vrcholným momentem bylo provedení dvaadvacet let staré, absolutně nehitové, hudebně i vizuálně působivé skladby San Jacinto. Zpěvák na vyvýšeném místě obklopený kuželem bílého světla vypadal velmi přesvědčivě. Závěr obstaraly vzorově předvedené jistoty. Cyklistika v Solsbury Hill chyběla, ale kabát se „žárovkami“ při Sledgehammer blikal jak se patří. Očekávané přídavky In Your Eyes (Dabu Touré se opravdu prezentoval skvěle) a komorní (Gabriel, Levin) Father, Son předcházelo Come Talk To Me. Skladbu zpěvák s dcerou předvedli včetně důležité rekvizity - typické anglické červené telefonní budky. Možná to byla „splátka dluhu“ z bratislavského koncertu před deseti lety. Tehdy vystoupení proběhlo bez jakýchkoli dekorací.
Přes uvedené výhrady to byl výtečný koncert aspirující na událost roku, bez ohledu na technické omezení a záplavu dalších hudebních atrakcí, které nás ještě čekají.
Skladby: Here Comes The Flood; Darkness; Red Rain; Secret World; White Ashes; Games Without Frontiers; Burn You Up, Burn You Down; Downside-Up; The Tower That Ate People; More Than This; San Jacinto; Digging In The Dirt; Growing Up, Solsbury Hill; Sledgehammer; Signal To Noise.
Přídavky: In Your Eyes; Come Talk To Me; Father, Son.
Petr Nožička RockShock 7/2004 ... (celý článek)
