Futurum - Jedinečná šance

Futurum - Jedinečná šance - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1987

Tracklist:

1. Klaun (Dragoun/Princ) 6:09
2. Hry (Dragoun/Seidl/Smetanová) 6:18
3. Jedinečná šance (Dragoun/Smetanová) 4:45
4. Standa (Dragoun/Eremiáš/Seidl/Kopřiva) 3:22
5. Nekonečná (Dragoun/Eremiáš/Princ) 3:59
6. Filmy dnů (Dragoun/Kopřiva/Smetanová) 5:45
7. Voda (Dragoun/Smetanová) 4:41
8. Zdroj (Dragoun/F.R.Dragoun) 6:59


Obsazení:

Roman Dragoun – klávesy, zpěv
Emil Kopřiva – elektrická kytara, vokály
Lubomír Eremiáš – baskytara
Leopold Dvořáček – altsaxofon, tenorsaxofon, perkuse
Jan Seidl – bicí, perkuse
&
Ivan Minárik – klávesy

 
25.07.2013 Petr Gratias
4 stars

Druhé album brněnské skupiny Futurum bylo očekáváno s jistým napětím a pamatuji si, jak se vedly mezi místními rockery řeči o tom, kam se vlastně Roman Dragoun se svými spoluhráči po úspěšném debutu vydá dál. Mnozí tvrdili, že se jeho artrockovou orientací bude konec a že i on zapadne do osidel nové vlny a nabídne nějakou svoji alternativu, aby získal nové publikum a nové příznivce. Pod názvem Jedinečná šance vydal v době perestrojky Panton tohle album, jehož skladby příznivci skupiny Futurum znali z koncertních vystoupení a tak zvědavost, s jakou si poradila dramaturgie s novými skladbami byla poměrně velká. Vedle mnohaletého píseckého kamaráda, Romanova dvorního textaře Milana Prince, dostala prostor i talentovaná brněnská básnířka a textařka Soňa Smetanová (spolupracující už dříve částečně se skupinou Bronz a Oldřich Veselý a Synkopy). Byla tady ovšem hudba. Přestavbou ovšem procházela i sestava kapely, která se zdála neměnná. A výsledek?

KLAUN – Roman přiznává, že měl v dřívějších časech rád německé Tangerine Dream. Hned v úvodu se mi tato pravda připomíná. Dlouhé tóny synthesizeru, elektronická mlátička sekvenceru a už jsou tu živé bicí nástroje precizního Jana Seidla a kvílivý saxofon Leopolda Dvořáčka. Elektrická kytara zůstala ve Futuru jenom jedna. Emil Kopřiva rozehrává pletivo nezkreslených tónových přediv, ale jeho podíl – zdá se je méně výrazný, než jsem očekával. Majestátní harmonie zůstala rozevlátá nad nekonečnem, ale rytmika je jiná a onen rozdíl mezi progresovským Zdeňkem Klukou a mladším Janem Seidlem je poměrně značný. Každý staví svoje pojetí na odlišných bubenických principech. Kytarové mlžení zní mírně záhadně, ale jeho podíl se jaksi vzdaluje od rockového modelu…

HRY – druhá skladba pracuje s principy hudby osmdesátých let. Nechtěl bych nazvat tenhle model vyloženě novou vlnou, ale ona stručnost a hlavně strojovitost pojetí už se vzdálila od artrockové vznešenosti. Musím konstatovat, že text Soni Smetanové mě zaujal. Hudba je ovšem schematicky obroušena do moderního písňového hávu. Rockový princip sem přivede Emil Kopřiva svým kytarovým sólem. Práce se zvuky a elektronikou je zde podrobováno dříve neslyšenými experimenty s tónovými clonami synthesizerů. Minimalistické přístupy v sobě nesou trochu odkaz na Talking Heads. Není to polyrytmická skladba pro tělocvičny, ale přiznám se, že jsem čekal trochu jiný instrumentální podíl všech zainteresovaných hráčů. Nehrají se zde žádné složité a překomplikované party, všechno je srozumitelné a čitelně přehledné…

JEDINEČNÁ ŠANCE – řekl bych, že v další skladbě cítím v jistém slova smyslu zastoupení nových King Crimson. Rockový podíl zastupuje syrovější kytarový podíl víceméně minimalistického pojetí. Rytmické postupy Jana Seidla a pulsující basy sem přinášejí jakési zněklidnění a neurotizaci tématu. Tón kytary Emila Kopřivy v lecčems koliduje s kytaristou Yes osmdesátých let – Trevorem Rabinem. Třebaže vložená mezihra se sólem na synthesizer je hodně kreativní, pracuje se zde pořád s hodně úspornými prostředky.

STANDA – je brilantně vypilovaná instrumentální skladba, kde si kapela vynahradila to, co postrádaly instrumentální momenty ve zpívaných předešlých skladbách. Ohromující je především rytmika, práce bicích a basů a k tomu kreativní synthesizerové party, za asistence elektrické kytary zde dělají docela divy. Futurum staví do budoucnosti jakýsi virtuální most mezi minulostí a přítomností a myslím, že se jim to daří. Nemají snahu jít ve stopách Pražského výběru, ani prapodivného Dr. Maxe. Řada postupů je sice předvídatelných, ale souhra je natolik odzbrojující, že přijmete ta osmdesátá léta promítaná do jejich tvorby jako fakt, se kterým skupina umí pracovat…

NEKONEČNÁ – zpívaná část sice není úplně podle mého gusta, ale v mezihře jsou Futurum velmi silní a instrumentálně na výši natolik, že jsou schopni zaujmout mou představivost. Řekl bych, že tady máme kompromis mezi zpívanou písní a rockovou progresí, schopnou reagovat inteligentně na dobové požadavky, aniž by zde docházelo k nějakým uměleckým prohřeškům. A tak i tato skladba obstojí na svém piedestalu…

FILMY DNŮ – tady v této skladbě se snoubí hned několik typů hudby dohromady – cítím zde Yes osmdesátých let, ale i Herbie Hancocka, Talking Heads. Rocková břitkost je hodně úsporná, ale v tomhle typu hudby nečekám nějaké kytarové eskapády bez hranic. Lyrizující část v refrénu je harmonicky nosná a staví na výrazném melodickém motivu. Bubeník Jan Seidl zde odvádí velký kus práce, stejně jako Leopold Dvořáček na svůj bučivý, ale kreativní saxofon a Roman Dragoun je živou spojnicí svým synthesizery natolik že téma uzavře do neproniknutelného kruhu…

VODA – elektrická koláž zvukové mlhy a přejímá i elektronické rytmy, které později nahradí bicí Jana Seidla. Myslím, že se tady Romanovi podařilo vystihnout zurčící horský vodní pramen, který zvolna po proudu získává stále více energie, která vedle šumění, bublání a zurčení přechází ve zlověstný šumot, dokreslovaný minimalistickými kytarovými party a pulsujícími rytmy. Kvalitní text propojený s výtečným přednesem je nyní v zajetí experimentálního prolínání elektronických vlnění a rytmických pulsací. Myslím, že se v téhle skladě podařilo dosáhnout takřka nemožného a Roman Dragoun se může pochlubit opravdu silným autorským a interpretačním podílem na albu, které řadí skladbu mezi to nejlepší, co tady můžeme najít.

ZDROJ – na závěr ovšem přichází hudební monument. Kontemplativní klavírní party dělají velmi hutný základ silné melodické základně. Roman Dragoun se opírá o velmi niterné lidské sdělení a líbí se mi s jakou přesností a výrazem hraje klavírní postupy se suverenitou opravdového virtuosa. V další fázi se připojuje i rytmika a hučení potlačeného synthesizeru, které nepřebíjejí klavírní podíl hry. V refrénu ovšem skladba nabude na hymničnosti a já cítím vnitřní vibraci. Hutné rány do kotlů a rytmické proměny akcentace jsou skutečně famózní. Jestliže předešlá skladba Voda byla pro mě vrcholem, nad onen imaginární vrchol se vyšvihla ještě výš skladba Zdroj. Už v dalších fázích sice skladba pozbyla baladickou sdělnost, ale naopak získala zhuštěnou hymničnost. Roman Dragoun zde působí jako posel lidské naděje a pozitivního vnímání světa. V jeho hlasu je pokora, ale i emotivní vyznění a Emil Kopřiva má zase šanci předvést svoje kytarové erupce v širokých harmonických vlnách do vznešeného finále…
S materiálem na albu je třeba se nějak vyrovnat. V každém případě je to hudba, která mohla být určitě použitelnější pro rozhlasové vysílání víc než hudba Progres 2, ale přesto nepřipravenost posluchačů a zkostnatělost opatrnických hudebních redaktorů nemohla dát šanci téhle nové formě, aby pronikla mezi širší veřejnost. Roman Dragoun potvrdil svůj interpretační talent, skladatelskou kreativitu i schopnost přežít personální proměny v kapele a udělat opravdu přesvědčivou práci. Přesto si myslím, že význam předešlého alba Ostrov Země zůstává nepřekonán a tak uděluji Jedinečné šanci „jenom“ čtyři hvězdičky. V osmdesátých letech určitě tenhle projekt patřil mezi to lepší, co bylo možno především náročnějšímu posluchači nabídnout…




reagovat

b.wolf @ 25.07.2013 17:39:19
Neuvěřitelné! Konečně se objevila i recenze na Futurum, kteroužto skupinu dodnes můžu. Zítra hraje Progres2 i s Futurem tady v zámku, tak už se těším. Výborné album, i když Ostrov Země mám o trošku víc raději a k osobě R. Dragouna není co dodat, pouze superlativy. Petře Gratiasi, jinak jak to vypadá s knihou o Progres2 potažmo Synkopech?

Cossack @ 25.07.2013 18:02:17
Jenom čtyři…? U mě za 5! ;-)

Petr Gratias @ 26.07.2013 16:44:52
Zdravím B.Wolfa a děkuji za reakci...
Michal Pospíšil (BRONZ) mi před chvílí e-mailoval a psal, že večer hrají v Buchlovicích na zámku, stejně tak i PROGRES.
Co se týče knihy V erbu Progres...
V podstatě jsme s hlavním textem s Pavlem (Váněm) hotovi. Teď nás čekají různé korektury, odfiltrování a zpřesňování faktů. Také jednání s nakladatelstvím a případnými sponzory (bez kterých to dneska nejde). Taky dáváme dohromady fotopřílohu.... no je zde ještě práce víc než dost, ale do konce roku - ideálně by bylo na vánoční trh by kniha snad měla spatřit světlo světa.
45 let od vzniku kapely je dost dobrý důvod, aby se to realizovalo.
Pokud budeš v Buchlovicích na koncertě, zeptej se Pavla (Váněho) po akci přímo sám na případné detaily, co Tě zajímají. Nějaký přesný termín ale není stanoven.
V každém případě, až se tak stane, kniha vyjde a bude její křest, budu o tom na Progboardu informovat.
Ale jinak Ti děkuji (i za Pavla) za Tvůj zájem. Nejsi zdaleka jediný, co se na to ptá.
Zdravím a přeji všechno dobré a požádám o držení palců!

Petr Gratias @ 26.07.2013 16:48:13
Co se týče Synkop.... v brzké době by mělo vyjít vzpomínkové DVD na památný koncert na Šelepce v Brně, kde před rokem a sedmi měsíci Synkopy 61 vystoupily během tří vyprodaných večerů pro pamětníky. Agentura, která na tom pracuje je hodně vytížená a tak se vydávání zpožďuje. Trvá to ale opravdu už hodně dlouho...

b.wolf @ 27.07.2013 18:22:18
2 P. Gratias: díky za info, do Buchlovic jsem se bohužel kvůli nemoci nedostal :(, ale podívám se na web Progres2 a napíšu Pavlovi. Těším se na Tvé další recenze.

23.01.2008 rak
5 stars

Jedinečné, zásadní album. V době vzniku to bylo zjevení na naší scéně! Vynikající hudba a úžasný Romanův zpěv mi znějí v uších dalších 20 let.Album zapadá do tehdejší mimořádné doby, kdy brněnský bigbít převyšoval ostatní(Synkopy, Progres2..).
Při poslechu si vychutnávám naléhavost a krásu Romanova zpěvu a Zdroj nemá nic k vytknutí.Klaun je krásný, Voda symbolická. Dávám 5 hvězdiček
reagovat

20.07.2007 peters
4 stars

Už jen kvůli té jedné písni stojí za to si album naposlouchat (díky pánové R.+F. Dragounovi) a zjistíme, že ani ostatní skladby tak zcela nezapadnou. Zdroj je ovšem fenomenální svým textem a docela by mě zajímalo, kdy a jak se takový skvost zrodil, jak dlouho ležel v šuplíku apod.
Toto všezahrnující a univerzální téma je onou odpovědí na "Základní otázku života, vesmíru a vůbec...", o které nikdo neví, jak zní (viz. Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii), ale odpověď by rád znal každý...
Když k tomu přidáme další výborné kusy jako Jedinečná šance nebo Voda a skvělou interpretaci hudebníků i zpěváka, jedná se o velice zdařilé album, i když zrovna Standu bych asi s klidem vypustil... 4stars a dost.
reagovat

18.07.2006 PanDan
4 stars

Roman Dragoun byl a je fenomenální pěvec. Jeho kapela Futurum natočila žel jen 2 alba. To druhé Jedinečná šance představuje více píničkový art rock s vlivy jazzu. Jednoznačným vrcholem alba je bezesporu song Zdroj opatřený duchovním textem. "I ty i já, i já i ty, i my i vy, my můžem lásku dát!"
Futurum zde využilo šanci na jedinečnou píseň.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Cossack, Jarouš
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
peters, Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Futurum


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000