Sláva „zabíjí" i obdivovatele rhythm & blues
Jugo singl All Right Now a znalost třetího alba to bylo mé „vybavení“, když přišlo od staršího kamaráda tehdy neslýchané pozvání, ať s ním jedu do Budapešti, že tam hrají Free.
O čtyři roky dříve, v dubnu 1968 hledali bubeník Simon Kirke a kytarista Paul Kossoff nové spoluhráče. Kapela Black Cat Bones, jejímiž byli členy sice občas doprovázela také bluesového pianistu Champion Jack Dupreeho, ale jim se příliš nepozdávala. Chtěli mít vlastní. Oba byli přes svůj poměrně nízký věk uznávanými muzikanty. Občas byli zváni, aby se jako studioví hudebníci podíleli na nahrávání slavnějších. V londýnském bluesovém klubu Fickle Pickle poprvé zaslechli zpívat s kapelou Brown Sugar Paula Rodgerse. Jeho hlas i způsob zpěvu se jim okamžitě zalíbil. Dohodli se velice rychle - měli stejné bluesové oblíbence, chuť dokázat to sami a po svém. Zbývalo najít baskytaristu. Pomohl jim zkušený „bluesový táta“ Alexis Korner. Doporučil jim „mlaďocha“ jménem Andy Fraser. Toto zázračné dítko právě po šesti týdnech ze své kapely vyhodil John Mayall, protože se mu nelíbilo, že mu do toho někdo tak mladý mluví.. Vybrali si název „Konečně svobodní (volní)“ (Free At Last). Korner doporučil, aby byli stručnější. Tak se na scéně klubu Nag’s Head v Battersea 19. dubna 1968 objevili FREE. Svůj původní název později užili aspoň pro jméno předposledního LP.
Paul Kossoff (14.9.1950, Londýn) pocházel z rodiny známého herce (po předcích ruského původu) Davida Kossoffa. Od dětství se učil hrát na kytaru a dokonce ji začal studovat. Klasickou orientaci rychle opustil poté, co v patnácti zažil koncert Mayallových Bluesbreakers s Erikem Claptonem. Venkovan Simon Kirke (28.7.1949, Shrewsbury) odešel do Londýna na univerzitu, ale po dvou špatných letech, kdy se živil jako pomocný dělník se rozhodl pro bubenickou židličku a paličky. Proto navrhl bluesovým Black Cat Bones, že u nich bude hrát lépe než jejich dosavadní bubeník. Na přímluvu jejich mladé kytarové posily byl přijat. Paul Rodgers (17.12.1949, Middlesborough) pochází ze sedmi dětí. V jedenašedesátém předváděl kamarádům, jak má znít Good Golly Miss Molly. Jejich reakce rozhodly, že to zkusí se zpěvem. Naučil se hrát na několik nástrojů a prošel několika kapelami. Když té poslední - Brown Sugar „odešlo“ cestou z londýnského koncertu auto, chtěli domů pokračovat stopem. Paul se náhle rozhodl a šel stopovat zpět - směr Londýn. S Kossoffem, který si s Brown Sugar zajamoval, a Kirkem se už znal. Andy Fraser (7.8.1952, Londýn) měl čtyři sourozence. Otec pocházející z Guayany zmizel, když mu bylo šest. Anglická matka stíhala několik zaměstnání denně, aby je uživila. Malý Andy ale neskončil na ulici, kde po něm stejně vrstevníci pokřikovali: Negře! Mladičký začal hrávat v karibských klubech západního Londýna. Na střední škole se spřátelil se Sappho Korner, dcerou Alexise. Ten jej doporučil Mayallovi… Skvělý baskytarista (pozorně si jeho kousky zkuste poslechnout) nahrál také většinu klávesových partů na deskách kapely.
Free se proslavili křížením bluesových standardů a vlastního, podobně orientovaného repertoáru s hard rockem. Se stylově spřízněnými Led Zeppelin se stali propagátory hardrocku s bluesovými kořeny. Stejně jako oni zažili své „vousaté období“. Led Zeppelin se rychleji prosadili a vydrželi o sedm let déle. Ke smlouvě s Islandem Free (do třetice) pomohl Alexis Korner, který se přimluvil u Chrise Blackwella. Název prvnímu albu vymyslel producent Islandu a profesionál v tomto oboru (od něj pocházejí názvy Procol Harum, Mott The Hoople nebo Sticky Fingers) Guy Stevens. První dva roky byli docela uznávanou klubovou záležitostí. Pomohlo jim, že v Americe se představili v roli předkapely na úspěšném turné Blind Faith (Clapton, Baker, Grech a Winwood). Plachému Kossoffovi vyrazilo během turné dech, když jej po jednom z koncertů pochválil jeho idol Clapton. Už během natáčení dvojky se málem rozpadli. Kirke a Kossoff na jedné a Fraser s Rodgersem na druhé nesmiřitelné straně. Kossoff dokonce absolvoval konkurzy na uvolněná místa kytaristů u Jethro Tull a The Rolling Stones. Když neuspěl, situace se zklidnila.
„Potřebujeme rychlejší skladbu,“ rozhodli se po jednom z koncertů, kdy cítili, že ohlas není takový, jak by si přáli. „Potlesk dozněl vždy ještě než jsme odešli do šatny,“ vzpomíná „kronikář“ Kirke. „Náš repertoár byl tehdy převážně pomalý a ve středním tempu. Nejvíc se líbil studentům potichu sedícím a pohupujícím hlavou do taktu. V šatně jsme mluvili o tom, že potřebujeme rychlou, rockovou skladbu, kterou bychom končili vystoupení. Nápad dostal Andy. Začat skákat po šatně a zpívat. Písničku měl hotovou za deset minut.“ Fraser (s Rodgersem) All Right Now několikrát předělali, ale riff z prvního nápadu a slogan - „All right now, baby it’s all right now…“ už nezměnili. A bylo to. Singl vydaný v květnu byl na hitparádě druhý, ale v mnoha zemích 1. a proslavil je mohutně i v zámoří. Album Fire And Water bylo za rok 1970 sedmnáctým nejprodávanějším v Británii, kde dosáhlo 2. místa v žebříčku, v USA bylo nejlépe 4.). Singl byl ten rok jedním z vůbec nejúspěšnějších. Na rádiích celého světa (dokonce i těch docela bezduchých) je ho možné slyšet dodnes a „zahrál“ si už i v reklamě. Free se líbili se na mamutím festivalu na ostrově Wight (v sobotu), sláva byla tu. Nabídky na vystoupení se zmnohonásobily, a tak vyrazili do světa. Ukázalo se, že si stále ještě mladá kapela se slávou neví tak docela rady. Výrazně menší ohlas dalšího LP a singlu The Stealer už nevydýchali a rozešli se po japonském turné v květnu 1971. Těsně předtím singl My Brother Jake vyšplhal hned po vydání na čtvrtou příčku britské hitparády. O dva měsíce později vydané koncertní album tuto pozici zopakovalo. Pro rozhádané Free už bylo pozdě.
Kirke a Kossoff zůstali spolu a našli si nové spoluhráče. Japonského baskytaristu Tetsua Yamauchiho (nar. 1946, později hrál s Faces) plus hráče na klávesy a zpěváka z Texasu Johna Bundricka, přezdívaného Rabbit (nar. 21.11.1948, od roku 1979 dlouholetý hráč na klávesy v koncertní sestavě The Who). Úspěch, přestože aspoň natočili pro Islandu LP Kossoff, Kirke, Tetsu, Rabbit (4/1972), se nedostavil. Autoři Fraser a Rodgers si založili vlastní kapely. Nedařilo se ani Fraserovým Toby, ani Rodgersovu triu Peace. Co jiného zbývalo, než to zkusit ještě jednou. V lednu 1972 byli Free opět na scéně. Natočili své vůbec nejslabší album Free At Last a opět koncertovali. Jak deska, tak singl dosáhly slušného úspěchu. Spory úplně neutichly. Kirke a Kossoff se cítili v minulosti „odstrčeni“, když je téměř výhradní autoři Fraser s Rodgersem poučovali, jak mají jejich skladby hrát. Obnovení vyžadovalo kompromis - od toho okamžiku bylo autorství přiznáno všem. Starosti jim začalo dělat kytaristovo chování, párkrát se mu podařilo zkolabovat, museli se kvůli němu rušit koncerty nebo kytaru obsluhoval do té doby na koncertech pouze zpívající Rodgers (u Peace byl i kytaristou a ve studiu občas hrál na klávesy). Nevyrovnaného Kossoffa úspěchy i prohry zasahovaly nejhlouběji, a tak utíkal k různým povzbuzujícím prostředkům a skončil na heroinu. Během příprav na koncerty v Maďarsku a Japonsku náhle oznámil odchod Fraser. Nedohodli se s Rodgersem, hlavně mu však bylo líto trosky, která se stala z kytaristy. „Nevíte jaké to je, jít na pódium s člověkem, který se pohybuje v jiné časové zóně. Lidé v publiku nad ním brečí, neměl jsem sílu dívat se na to.“ Fraser měl neúspěšnou kapelu Sharks s kytaristou Chrisem Speddingem, pak další nazvané Frankie Miller a Andy Fraser Band. S tou poslední vydal dvě průměrná alba. Přesídlil do Kalifornie, kde se slušně se živil psaním písniček převážně pro popové hvězdy. Kolem hudby se pohybuje dodnes. Tak nenahraditelný jako u Free však už nikdy nebyl.
Rychle byli povoláni vyzkoušení Tetsu a Rabbit a „jelo“ se dál. Na turné však už nemohl Kossoff, musel na léčení. „Zkoušeli jsme mu pomáhat všichni, hlavně Andy, ale asi jsme se na to nehodili,“ soudí Kirke. Sedmé album natáčela sestava z turné. Část kytarových partů zahrál Kossoff, většinu však Rodgers. V jednom případě přivedl Rabbit krajana Snuffyho. Koncertní sestavu posílil Wendell Richardson z kapely Osibisa. S ním Free odehráli 17. února 1973 na Floridě své poslední vystoupení. Oficiálně byl (asi z obchodních důvodů, protože album si vedlo dobře) konec oznámen až v červenci, ale novináři pochybovali už dříve. Nepomohlo příznivé přijetí LP Heartbreaker a úspěch singlu Wishing Well věnovaného Kossoffovi. Kapitola nazvaná Free se uzavřela, možná předčasně. Paul Kossoff Free přežil jen o tři roky. Po sólovém albu Back Street Crawler (1973) krátce hrál v doprovodné kapele písničkáře Johna Martyna a zahrál si jako host na několika deskách. Pak si postavil kapelu nazvanou podle svého sólového debutu Back Street Crawler. Občas s ní ještě koncertoval a vydal alba The Band Plays On (1975) a Second Street (1976). Na druhém nehraje ve všem, dokončila ho sama kapela a vyšlo až po jeho smrti. Nadaný kytarista zemřel ve spánku 19.3.1976 během letu z Los Angeles do New Yorku na srdeční slabost, což bývá častá příčina smrti u narkomanů. Už o rok dříve, když byl v nemocnici se žaludečním vředem, mu selhalo srdce, plíce a ledviny, při životě jej následujících třicet minut udržovaly jen přístroje. Různé nevydané nahrávky a koncerty se po jeho smrti objevily na několika deskách, z nichž nejznámější je dvojalbum Koss (1976). Rodgers a Kirke se brzy poté sešli v ještě úspěšnějších Bad Company.
Petr Nožička
-------
Nové verze, reedice 2001 a 2002
Po říjnové reedici prvních tří LP Free vyšla v únoru zbývající čtyři. Celek složený ve správném pořadí nabízí na hřbetech portréty Rodgerse a Kossoffa. V textech brožurek najdete mnohé neznámé fotografie a informace o kapele v časových souvislostech. Je to velmi vydařený komplet, pro fanouška kapely naprostá nezbytnost! Alba jsou pečlivě remasterována, jejich rozsah je až dvojnásobný proti původním verzím. Obsahují 6 (nejčastěji), 7, 8 a dokonce 10 bonusů. Mezi přidanými skladbami jsou singly, alternativní verze, rozhlasové nahrávky, z nichž některé už byly na výběrech jako je box Songs Of Yesterday, jiné vycházejí úplně poprvé. Tons Of Sobs (4 - hodnocení penoz, čas 70:32) nabízí osm skladeb, z nichž šest nikdy nevyšlo. Pozoruhodný je zejména studiový jam Guy Stevens Blues nebo verze Waitin‘ On You od B.B. Kinga z vůbec prvního natáčení pro BBC. Free (4, 70:28) obsahuje dokonce desítku bonusů, hlavně kompletní podobu singlů Broad Daylight/The Worm a I’ll Be Creepin‘/Sugar For Mr Morrison a instrumentální Mouthful Of Grass hrané sólově Fraserem na kytaru. Fire And Water (5, 61:41) nabízí relativně nejméně - jiný zpěv v Oh I Wept, dvě další verze Fire And Water a dokonce tři podoby All Right Now, z nichž hodně zvláštní je ta vůbec první natočená - vývoj nejúspěšnější skladby Free byl velmi zajímavý. Na prodlouženém Highway (3,5, 58:58) najdete singl My Brother Jake hojně vydávaný na kompilacích, na řadovém albu však nikdy nevyšel, nebo odlišnou verzi písně Rain známé ze zmíněného boxu. Free Live! (5, 77:17) doplňují další původní nahrávky z obou, zachycených koncertů. Druhá verze All Right Now, natočená až po vydání studiové verze je povedenější než ta úvodní. Na nevyrovnaném Free At Last (3,5, 65:40) je třeba Kossoffovo Burnin‘ (Molten Gold), které Free nikdy nevydali, skladba vyšla až na kytaristově sólovém debutu Back Street Crawler. Během jamování ve studiu při natáčení alba vznikla „hospodská“ verze stonesovského Honky Tonk Women bez basy (Fraser sedí za klavírem). Paul Rodgers zase od klavíru zpívá Guardian Of The Universe - tato verze byla užita, pouze byly přitočeny zbylé nástroje. Hodně klávesový Heartbreaker (5, 64:42) přináší také skici skladeb, které už nevyšly. Hand Me Down/Turn Me Round nazpíval autor Bundrick, Rodgers už nikdy nedokončil. Víte, že singlové béčko Let Me Show You má i nepřiznanou slovenskou verzi? Zkuste Po čom túžiš (Filip/Müller) z alba Koniec sveta.
Petr Nožička Classic Rock 4/2002, revize 06/2007
... (celý článek)
