Prapočátky Fleetwood Mac lze vysledovat cca. do roku 1966, kdy John Mayall hledal do svých Bluesbreakers náhradu za hvězdného Erica Claptona, jenž kapelu náhle opustil.
Peter Green sice svou emotivní hrou zavřel ústa pochybovačům, ale zároveň sám věděl, že bude vždy jen „ten po Claptonovi“.
V sestavě Bluesbreakers se na jaře 1967 objevuje Greenův parťák z Peter B's Looners (kapela klávesáka Petera Bardense, později zakladatele Camel) a Shotgun Express (mj. Rod Stewart).
Mayall údajně zaplatil svému mladému žákovi několik hodin studiového času, a tak vznikl první záznam v sestavě Green – Fleetwood – Mc Vie. Zakrátko Peter Green od Mayalla odchází, přesto s Mistrem nepřerušuje kontakty. Poté, co je Mick vyhozen Mayallem pro opilství, vzniká v létě 1967 jádro nové kapely. Jako druhý kytarista byl na radu producenta Mike Vernona přibrán Jeremy Spencer (The Levi Set), introvertní Green prý nechtěl být příliš ve světle reflektorů.
První vystoupení se uskutečnilo 13.8.1967 na „7th Windsor National Jazz and Blues Festival“. Kapela Petera Greena okamžitě zaujala publikum i kritiku.
Název se zprvu ustálil na Peter Green's Fleetwood Mac. Mládenci měli stále v hledáčku basáka Johna McVie, než se ale rozhoupal, působil v FM mladičký Bob Brunning.
V říjnu vydávají Fleetwood u Vernonových Blue Horizon debutový singl I Believe My Time Ain't Long, cover od slidemana Elmorea Jamese, zpívaný Jeremym, na b straně byla Peterova skladba Rambling Pony.
V únoru 1968 je na pultech debutové eponymní album Peter Green's Fleetwood Mac a druhý singl Black Magic Woman (ano, ta skladba, co ji nejvíce proslavil Santana), jenž zaboduje v top 40. Následující Need Your Love So Bad se v Holandsku dostala na #7 a #31 v UK.
Zakrátko, v srpnu, vychází dvojka Mr. Wonderful, do kapely nastupuje třetí (!) kytarista Danny Kirwan, na světě je fenomenální instrumentálka Albatros (UK Nr.1).
English Rose, již s Dannym, vychází jen v USA u Epic Records. Singly Man Of The World a Oh Well, který vyšly zakrátko, se svorně propracovaly na ostrovech až na druhou příčku.
Celý rok 1969 byl ve znamení neuvěřitelné nahrávací aktivity Fleetwood Mac. S legendárními americkými bluesmany, Otisem Spannem a Willie Dixonem, nahrávají The Pious Bird Of Good Omen, plus Fleetwood Mac In Chicago a na podzim pak zlomové Then Play On, předznamenané již zmíněným singlem Well, první album, jehož prodej překročil jako 100.000 kusů.
O tom, jak byli v roce 1969 Fleetwood Mac v Británii populární, svědčí i to, že v prodejích dosahovali zhruba stejných čísel jako Beatles a Rolling Stones.
V téže době obráželi Fleetwood Mac klubové štace po boku souboru Chicken Shack, se zpěvačkou Christine Perfect. Jak už to tak bývá, jiskérka přeskočila a budoucí (podle ankety Melody Makeru) nejlepší britská zpěvačka 69´ se v srpnu 1968 provdala za Johna McVie. Chicken Shack opustila o rok později.
V té době se bohužel začaly hromadit Greenovy psychické problémy, stal se doslova posedlý dobročinností a chtěl, aby i ostatní v kapele jej následovali. Samozřejmě neuspěl a i proto Peter Green své Fleetwood Mac v květnu 1970 opouští.
Stává se loutkou jakési sekty, zbavuje se majetku, a i když jako hudebník ještě nějaký čas funguje, vydává kupříkladu sólovku a zaskakuje na turné za zhrouceného Spencera a párkrát hostuje na deskách, roztočenou sestupnou spirálu nedokáže zastavit, přidají se drogy, Green končí na psychiatrii, poté pracuje jako nemocniční zřízenec, a legenda praví, že i jako kopáč hrobů.
Vraťme se k Fleetwood Mac. Došlo k další osobní události, Mick Fleetwood si bere Jenny Boydovou.
Fleetwood Mac, bez Petera Greena, ale s Christine McVie, pak nahrávají album Kiln House (podzim 1970), které se jako jejich první umístí v USA v Top 100.
Odjíždějí na již zmíněné turné, kdy v náhlém hnutí mysli zmizel Jeremy Spencer, byl sice po pár dnech manažerem Cliffordem Davisem nalezen, ale v naprosto nepoužitelném psychickém stavu. Situaci zachránil Peter Green, trvalejší řešení nabídl až příchod Američana Boba Welche (Head West). Spencer později založil kapelu Children Of God.
Příchodem Welche došlo k onomu zásadnímu zlomu v soundu kapely. Blues bylo nahraženo, na míru amerického publika uzpůsobeným, soft rockem. V tomto duchu již bylo nahráno album Future Games, které se příznačně umístilo jen v USA.
Zaoceánskou pozici nových Fleetwood Mac stvrdila následující deska, Bare Trees, která již obsahuje dodnes hranou, novodobou fleetwoodeovskou klasiku, Sentimental Lady, či Spare Me A Little Of Your Love.
Skupina ještě absolvovala po boku Deep Purple a Savoy Brown anglické turné, ale všem bylo již jasné, kterým směrem se tito Fleetwood Mac ubírají.
Prokletí kytaristů Fleetwood Mac jakoby nemělo konce, poslední bluesman v kapele, trémista Danny Kirwan, zřejmě neunesl vzrůstající tlak a po výbuchu vzteku, kdy napadl Boba Welche, byl vyobcován.
Novým kytaristou a vůdčím vokalitou se nakrátko stal Dave Walker ze Savoy Brown. V šestičlenné sestavě bylo nahráno album Penguin (1973, USA Nr. 50), poté Dave odchází, kapela prý nechtěla mít jednoznačného frontmana.
V Anglii, kde „ami“ FM zcela ztratili své pozice, vylétá s úspěchem starý dobrý Albatros a vystoupá až na druhou příčku.
Lp Mystery To Me (1974) víceméně drží pozice kapely. Za zmínku stojí krach manželství Christiene a Johna, z něhož se Christine vyzpívala ve Why, krásné písně od Yardbirds. Aby toho nebylo málo, i manželství Micka Fleetwooda a Jenny je v krizi poté, co se s ní zapletl Bob Weston. Ten odchází.
V té době drží veškerá práva k Fleetwood Mac pro USA producent Clifford Davis. Poté, co se v Americe usazuje jak Mick Fleetwood, tak i John McVie, nastává boj o nadvládu, z něchož naštěstí vyházejí vítězně oba muzikanti.
V uvolněné atmosféře vzniká elpé Heroes Are Hard To Find (1974), pro které napsali všechny písně Christine a Bob Welch. Odměnou byl další prodejní rekord a Nr. 34.
Jako blesk z čistého nebe se z vnějšího pohledu proto stal odchod hitmakera kapely Boba Welche, jemuž se údajně nelíbilo jeho odsunutí na vedlejší kolej, po nedávných právních sporech, kdy prosazoval variantu s novým jménem souboru.
Jaromír Merhaut 8/2007 - předávám slovo Petrovi
---
Sex, kokain a Fleetwood Mac
V roce 1997 se dokázali sejít v nejslavnější sestavě, absolvovali úspěšné americké turné a vydali živé album Dance (8/1997). Pak ohlásila odchod do ústraní Christine McVie a vypadalo to, že s Fleetwod Mac už se budeme setkávat jen v encyklopediích a na kompilacích.
Naštěstí je vše jinak, album Say You Will se povedlo a kapela opět koncertuje. Jen Christine svůj názor nezměnila, ale na dvou nahrávkách je přítomna jako host. Začítkem května 2003 začalo vyprodané tříměsíční americké turné, na kterém základní kvartet doplňuje čtveřice hudebníků a dvě zpěvačky.
Fleetwood Mac se rozešli několikrát. Tím, kdo se kapelu snažil vždy a za všech okolností držet byl a je dlouhán Mick Fleetwood (narozen jako Michael John Kells Fleetwood 24.6.1942 v Redruth, Cornwall, často uváděno, že je o pět let mladší). Autorsky se podílí minimálně, ale je nepostradatelný jako citlivý, vyzrálý bubeník. Vždy se staral o záležitosti kapely, dokonce byl nějaký čas jejím manažerem. Poté, co ho bujarý život (kokain zapíjený brandy, proslulé orgie) přivedl až k bankrotu, byl z funkce odvolán, aby tak neskončila celá kapela. Své peníze však jen neprohýřil. Měl kluby, restaurace a úspěšné vydavatelství. Zahrál si, záporné postavy, v několika filmech, nejslavnější je asi The Running Man s Arnoldem Schwarzeneggerem podle Stephena Kinga. Během krátkého účinkování v Mayallových The Bluesbreakers se znovu sešli s kytaristou Peterem Greenem a poznali dlouholetého Myallova baskytaristu Johna McVie, přezdívaného Mac. Mayall zaplatil Greenovi k narozeninám studio. Když se producent ptal, jak se nahraná instrumentálka jmenuje kytarista řekl: „Fleetwood Mac, protože se mnou hrají John s Mickem.“ V červenci 1967 tak nazval kapelu, kde původního basáka Boba Brunninga po čtyřech měsících nahradil McVie. Dalším kytaristou a zpěvákem byl Jeremy Spencer. Po prvním albu přišel ještě třetí, Danny Kirwan. K přejatým blues přidávali vlastní skladby. Hudba se měnila, ale fanoušci zůstali. Green první neunesl slávu a velké porce LSD. Odešel, vrátil se, a když neprosadil, že budou vydělané peníze rozdávat, sbalil se natrvalo, uprostřed koncertu v květnu 1970. Na posledním singlu s Fleetwood Mac nazvaném Green Manalishi (najdete jej na výběrovém boxu 25 Years - The Chain) zpívá: „Přál bych si, abych se nikdy nenarodil.“ Kytaru úplně opustil, pracoval jako hrobník, dlouho se léčil. K hudbě se vrátil až koncem 70. let značně změněn. Psychicky poznamenáni odcházeli také Spencer (1970) a Kirwan (1972).
Nenechejte se mýlit idylickými fotografiemi ze 70. a 80. let, byla to problematická kapela. V řádění na turné si nezadali s pověstnými bouřliváky Led Zeppelin nebo The Who. Alkohol a drogy (zejména kokain) byly dlouho jejich stálými průvodci. I takový nenápadný kliďas jako je John McVie (26.11.1945, Perivale) se měnil v hlučného, agresivního výtržníka. Obzvláště po rozvodu. S Christine Perfect, která původně hrála a zpívala v Chicken Shack se vzali v roce 1968. Christine McVie (12.7.1943, Birmingham) se po svatbě rozhodla být ženou v domácnosti, ale jako host hraje už na druhém albu Mr. Wonderful. Po odchodu Greena se od srpna 1970 stala regulérní členkou. Vedle výrazného zpěvu a obohacení zvuku klávesami, byl velmi důležitý její autorský přínos. „Bylo to před americkým turné,“ vzpomíná Fleetwood. „Slyšela naši zkoušku, všichni jsme bydleli v jednom domě. Zdálo se nám, že zníme trochu jalově, a tak jsme jí řekli, ať se přidá. Potřebovali jsme její zvláštní hlas a chtěli jsme klavír.“ Během turné odešel Spencer a místo něj nastoupil Američan Bob Welch. Přemluvil kapelu, aby přesídlila do USA, hrál na pěti albech, ale nakonec odešel také. Během jeho vedení se z bluesové kapely stala rocková, stále více mířící k popu, i když kvalitnímu. Za jeho působení odešel Kirwan, přišli kytarista Bob Weston a zpěvák Dave Walker ze Savoy Brown. Walker šel první po jediném albu. Weston byl vyhozen poté, co se zapletl s Mickovou ženou Jenny (sestra Patty Boyd, manželky George Harrisona a pak Erika Claptona). Poprvé jen s jedním kytaristou natočili album Heroes Are Hard To Find (9/1974). Na následujícím turné s nimi hráli hostující klávesisté. Po turné Welch odešel a než nastoupil sólovou dráhu, měl s Glennem Cornickem z Jethro Tul a bubeníkem Huntem Salesem trio Paris.
Fleetwoodem objevený zajímavý kytarista Lindsey Buckingham (3.10.1947, Palo Alto, Kalifornie) měl podmínku: Nastoupí s přítelkyní. Stalo se. Buckingham se v kapele Fritz sblížil se zpěvačkou, založili duo Buckingham Nicks, jemuž vyšlo jediné, eponymní album. Stevie Nicks (26.5.1948, Phoenix, Arizona) přinesla skupině jinou, dráždivější barvu hlasu, nepominutelný autorský přínos a svým vzhledem nezanedbatelnou vizuální atraktivitu. Hned na albu Fleetwood Mac (7/1975) má dvě výtečné písně Rhiannon a Landslide. Poprvé se nová, nejslavnější sestava představila 15.5.1975 na koncertě v texaském El Pasu. Neúnavné koncertování album i singly vyneslo na špici žebříčků, ale... Fleetwooda, opustila žena se dvěma dětmi, McVieovi se rozváděli a skončil vztah Lindseye a Stevie. Dvojice spolu nekomunikovaly, ale posílaly si vzkazy v textech písní. V napjaté atmosféře, za pomoci vždypřítomných drog vzniklo nejslavnější album sestavy. Rumours (4.2.1977). S více než třiceti miliony nosičů patří mezi nejprodávanější alba všech dob. V Americe půl roku neopustilo první příčku a v britském žebříčku si pobylo rekordních 400 týdnů. Následné turné znamenalo další rekordy ve spotřebě „dopingu“ a groupies. Dál už drogami zdecimovaná kapela klopýtala od úspěchu k úspěchu. Během roku za, na tehdejší dobu neskutečný milion dolarů připravili experimentálnější dvojalbum Tusk (10/1979). Přes původní rozpaky se i z něj stal mnohamilionový bestseller. Další koncerty (400) přinesly slušné živé dvojalbum Live (12/1980), vyčerpání a rozepře. Pokračující náročný život (drogy, alkohol, milostné aféry) přivedl minimálně Stevie a Micka až na pokraj smrti. Vztahy se ještě víc vyostřily, hlavně však převládla únava. Když se konečně donutili k dalšímu nahrávání, byl výsledek Mirage (6/1982) hodně vzdálen třem předchozím. Vyzkoušeli sólová alba, zdaleka nejlépe se vedlo Stevie, která je dodnes nejúspěšnější a také nejpilnější sólistkou. Christine vystřídala několik milenců, zejména tříletý vztah s bubeníkem The Beach Boys Dennisem Wilsonem byl hodně divoký a mediálně sledovaný. Stevie po dvouletém vztahu s Fleetwoodem, což atmosféře v kapele také nepomohlo, stihla mimo jiné bouřlivé soužití s Donem Henleyem z The Eagles a krátkodobé manželství s přítelem ze střední školy. V roce 1986 skončila na klinice, kde se zbavovala závislosti na kokainu (ten jí zcela zničil nosní přepážku, musela podstoupit plastiku). Vyšla vyléčená, dokonce se o ní tvrdí, že kdyby někdo před ní nabízel kokain, je schopna volat policii. Bez závislosti však byla agresivní. Na radu přátel zkusila psychiatra, který ji ovšem neustálým zvyšováním dávek uklidňujících léků málem zabil, takže šla na odvykání ještě jednou a na delší dobu.
Když se konečně drogami zdecimovaná kapela opět sešla ve studiu, byl jediným normálně fungujícím členem Buckingham. Vložil šest svých písní připravených pro své sólové album. Od dam dostal jejich autorské příspěvky. S velkou trpělivostí každého donutil nahrát jeho party, kterým pak měsíce dával konečnou podobu. Musel se hodně nadřít, protože Tango In The Night (5/1987) je překvapivě dobré. Album vedlo žebříčky a kapela chtěla na turné, ale Buckingham byl naštvaný. Když se ho snažila uklidnit jeho bývalá partnerka prohlásil: „Odveďte tu děvku, kašlu na vás,“ a odjel, jak se zdálo navždy. Na turné byli najati zpívající kytaristé Rick Vito a Billy Burnette. Ti hrají též na slabším albu Behind The Mask (4/1990). Po odchodu Stevie a Vita, s Burnettem, bývalým kytaristou Traffic Davem Masonem a zpěvačkou Bekkou Bramlett (dcera slavné dvojice Delaney & Bonnie, spolupracující např. s Claptonem) za víceméně symbolické účasti Christine vzniklo LP Time (10/1995). Podle Micka, mohlo být lepší, ale nepovedlo se a byl to propadák. Turné se nekonalo, Christine prohlásila, že končí a Mason se zpěvačkou odešli rovněž. Klasická sestava Mick Fleetwood, Christine a John McVie, Lindsey Buckingham a Stevie Nicks se od roku 1987 sešla pouze jednou, když zahrála na inauguraci prezidenta Billa Clintona na počátku roku 1993. Teprve ke 20. výročí Rumours jeli na společné turné, z něhož vzniklo živé album a DVD Dance. Opět hráli společně a velmi dobře. Na doporučení firmy pak Buckingham vložil základ své další sólové desky (kde s ním hráli Mick a John) do dalšího společného projektu. Nejslavnější sestava (byť ve čtyřech) se dokázala vrátit víc než důstojně. Pozvání od bývalých kolegů z Fleetwood Mac na společné natáčení a koncertování Christine McVie odmítla. Žije dál klidný život s manželem na venkově v anglickém Kentu. Jen v roce 2004 vydala ve spolupráci se synovcem Danem Perfectem třetí sólový projekt In The Meantime. Žádné koncerty však nepřidala.
Zbylí členové se mají opět sejít kvůli turné a možná i albu v roce 2008.
Základní diskografii tvoří sedmnáct alb, ale k tomu je třeba připočítat množství koncertních náhrávek a kompilací. Pro ty, kdo upřednostňují první období je asi ideální box se 4 CD 25 Years: The Chain (11/1992).
Nejslavnější období a jen tři připomínky 60. let najdete na The Very Best Of Fleetwood Mac z října 2002. Americká verze, kterou lze bez problémů sehnat také v Evropě má na 2. CD patnáct skladeb navíc.
Petr Nožička Audio 9/2003, aktualizace 08/2007
... (celý článek)
