Flamengo - Paní v černém (Singly 1967 - 1972)

Po oboznámení sa s vynikajúcim dielom Kuře v hodinkách som si zaobstaral aj toto album. Samozrejme s obavami, že to nebude vôbec ono, pretože Kuře je Kuře. Ale našťastie som sa zmýlil a kolekcia singlov od Flamenga je v mojich ušiach vynikajúca.
Prvé dve skladby sú klasické a krásne Já budu chodit po špičkách a Povídej v podaní Petra Nováka (našťastie sa mi Povídej neznechutila v podobe dedinského rozhlasu ako iným). V podobnom duchu sa nesú aj skladby Svou lásku jsem rozdal a Poprava blond holky v podaní Karla Kahovca. Trošku tajomnejšia mi pripadá Co skrývaš v očích (opäť Kahovec). Vyber si palác (Kahovec) je veselá optimistická skladba, ktorá ma vždy poteší, naopak Paní v černém (Kahovec) už naberá vážnejšiu polohu. Nasleduje nádherná emotívna skladba v podaní Petra Nováka Náhrobní kámen. Jednoducho krása. Krehká skladba Džbán je jedinou spievanou Pavlem Sedláčkem. Tým sa uzatvára počet skladieb z roku 1967. Skladby nahraté v roku 1968 už spieva len Kahovec - našlapanú Zavraždil jsem lásku, Mayallovu coververziu No reply a vlastnú anglicky spievanú The way for horses. Na všetkých troch skladbach je cítiť určitý posun kapely do rockovejšieho soundu. Rok 1969 zastupuje dvojica skladieb - krásna verzia Gershwinovej Summertime v podaní Joan Duggan s famóznou gitarou Františka Francla a tajomná Too much love is a bad thing. Rok 1970 priniesol jedinú skladbu, vynikajúcu, tajomnú Vím, že pláčem to skončí za mikrofónom s Ivanom Khuntom a hosťujúcim Radimom Hladíkom na gitare.
Nasleduje už éra Kuřete v hodinkách, teda s Mišíkom za mikrofónom. Konkrétne dvojica skladieb vydaných na singli (1971) a ako bonus sa objavili aj na reedícii Kuře v hodinkách: našlapaná Každou chvíli, ktorá by v pohode na Kuře zapadla, a Týden v elektrickém městě, o ktorej platí v podstate to isté. Z roku 1971 je tu ešte skladba Stále dál, ale tá sa nachádza aj na albume Kuře v hodinkách. Poslednou vecou je tak akustická verzia Kuře v hodinkách z roku 1972, ktorá je famózna. Nádherná rytmika a flauta, ťažko sa rozhodnúť, ktorá verzia je lepšia, či albumová alebo singlová.
Ako bonus tu máme ešte skladbu Flamenga nahratú pre reláciu čs. televízie O uchu a sluchu z roku 1966 spievanú ešte Viktorom Sodomom Black is black (známa skladba v origináli od Los Bravos).
Nádherná kolekcia skladieb famóznej kapely. Päť hviezd nedávam len z úcty k albumu Kuře v hodinkách. Ale inak u m�a pod 4 a pol to určite nie je.
reagovat

Především je velmi dobře, že tato kolekce vyšla. Její předobraz (v horší zvukové kvalitě a ne úplně identický) vyšel kolem r. 1994 na CD.

Flamengo šedesátých let byla opravdu tancovačková skupina, ale v tom dobrém slova smyslu. Podobně jako George And Beatovens oslovovala širokém spektrum mládeže a sázela především na melodické a přehledné skladby. Velký vliv pod proměnách zpěváků v kapele získal Karel Kahovec, playboy tehdejší scény. A podobně jako skladby tehdejšího Olympiku i skladby Flamenga opravdu zlidověly a hrály se na mejdanech, v hospodských zahrádkách a na školních večírcích....
Singlová kolekce notoricky známých písní Petra Nováka za flamengovského doprovodu má dodnes svou poetiku i díky Plickovým prvoplánově samozřejmým textům.
Skladby jsou dobře nahrané a solidně zahrané.
Chtělo to svůj vývoj.
Franclova sólová kytara sice dříme v pozadí, anebo se hlásí bzučením boosteru a třebaže neovládla prostor jako Jandova, Hladíkova nebo Juračkova kytara, jeho čas měl přijít později.

NO REPLY od Johna Mayalla je příležitostí pro aplikaci wah wan pedálu a pro Kahovcovu "českou angličtinu"

V THE WAY FOR HORSES. Kahovec si vytvořil do značné míry osobitý rukopis melodického konceptu, které po odchodu z Flamenga v dalších angažmá poztrácel a dalo by se říci, že promarnil svoje nejlepší léta, i když nějaké sebeprosazování v dalších desetiletích nebylo myslitelné...

SUMMERTIME od Gershwina zazpívá velmi dobře Angličanka Joan Dugganová a Francl se zde možná poprvé odváže se svým kytarovým tématem. Nejsou to sice Big Brother And The Holding Company s Janis Joplinovou, ale i tak lze tuto coververzi pochválit.

TOO MUCH LOVE IS A BAD THING je zase Khuntova cesta vyrovnat se s angličtinou. Khunt má zajímavou expresivní barvu hlasu a dříme v něm hodně emocionality a rozpoutanosti. Autorsky je skladba ještě méně vyzrálá, třebaže není beznadějná. Khnut dokazuje, že vedle rocku má smysl i pro soul...

VÍM, ŽE PL�ČEM TO SKONČÍ je jedna z mála dalších skladeb, které se mu podařilo v řadách Flamenga natočit. Hostuje v ní Radim Hladík na kytaru (!).
Khuntovi ale na rozdíl od Mišíka příliš nesvědčí recitativy v textech. Není ten typ pro sdělování nějakých něžností... Když řekne slovo "breč" - působí to spíš rozpačitě.
Je to nedoceněný rockový shouter, což potvrzuje i jeho účast v bluesrockovém Energitu. Na pražské scéně měl pověst ostrého rockera....

Je škoda, že Flamengo nenatočilo v šedesátých letech alespo� dvě alba. Jedno s Kahovcovými skladbami v té bezprostřední písničkové linii a druhé pod názvem Flamengo Blues Band (název pod jakým vystupovali v tehdejším NSR), které by deklarovalo širší přítomnost Joan Dugganové a Ivana Khunta... Soudě podle ohlasů a úrovně stále se zlepšující skupiny by to byl zajímavý počin....
Věčná škoda.
Lisovací kapacity loděnických závodů, opatrnický přístup supraphonských úředníků, ale především ideologicky nesmiřitelných bolševiků udělala těmto plánům jednou provždy utrum a tak buďme rádi, že se nám zachovaly alespo� střípky, když už ne celistvá výloha.
Příjemný a dobře sestavený výběr.
Abych nebyl napaden v rámci nějakých sentimentálních výlevů - zvažuji a dám čtyři hvězdy.
K dokonalosti nějaký ten krůček chyběl. To ovšem neznamená, že bych měl o tomto výběru nějaké snížené mínění....

reagovat

Supraphon SU 5496-2 311, 71:07
Flamengo jsem zažil až jako "tancovačkovou kapelu", která vedle anglicky zpívaných skladeb z pozdějšího Kuřete v hodinkách hrála po svém (a dobře) Led Zeppelin, Santanu a leccos dalšího. To už byl ovšem téměř konec jedné z našich nejzasloužilejších rockových skupin přelomu šesté a sedmé dekády minulého století. Podobná kompilace The best of Flamengo (1967 - 1971) vyšla před devíti lety. Ta současná má nejen mnohem lepší zvukovou podobu, ale také úplnější. Z nahrávek schází jen dvě živé z 2. Beatového festivalu - viz původní album nebo Bigbít 1968 - 1969, stačilo vynechat Stále dál a vešly by se. Ale najde zde i jediný doklad, že prvním zpěvákem vedle Petra Nováka byl Viktor Sodoma ( Black Is Black přejaté od španělských Los Bravos, nahrávka na singlu nevyšla, je z archivu televize). Spolu s remasterovaným Kuřetem mají tak zájemci v rukou "vše nahrané".
Jediný, kdo prožil celé období (včetně kratičkých dozvuků jako Katapult, ovšem ten bez �íhy) je Pavel Fořt. Uznávaný aranžér, který přešel od doprovodné kytary k baskytaře a pak sólovce. Po většinu své existence bylo Flamengo "repertoárově schizofrenní". Svářily se v něm dvě koncepce - trochu naivní, ale dodnes kouzelné písničky s texty Ivo Plicky (zpívané hlavně Novákem, částečně Kahovcem) s tvrdší, náročnější podobou aktuálního rocku přejatého i zkomponovaného vlastními silami, byť aspo� trošku pod vlivem britského Colossea, které v Praze v té době vystoupilo.
Právě vzniklý (ale jen krátkodobý)"revival Flamenga", skupina Los Losos (Hejma, Hladík, Kotva, Erno Šedivý a Robley Evans) by mohl zdařilé kompilaci poskytnout určitou reklamu, ale CD si své posluchače najde i tak.
***** Petr NoĹľiÄŤka Audio 11/2003

reagovat

Mohyla @ 07.04.2011 19:25:20
Tak som si dosku s chuťou vypočul a zaspomínal na hromadu pesničiek, výborná výberovka pre pamätníkov!

luk63 @ 07.04.2011 20:12:54
Jo jo. Nejradši mám Popravu blond holky. Nedávno jsem ji slyšel od Kahovce s G&B naživo - i po letech paráda.