Fates Warning - Parallels

Kdyby v roce 1997 nevyšlo A Pleasant Shade Of Grey, tak je toto album asi nejlepším počinem v celé kariéře Fates Warning.

Na kapele bylo na předchozích dvou deswkách - No Exit a Perfect Symmetry, že se trochu hledá a že nemá stále zcela jasno jakým směrem se bude ubírat. Na Parallels konečně ukázali svůj budoucí klasický matematický metal.

Zvuk každého člena je zcela podřízen ucelenosti a účelnosti a nikdo z hráčů se příliš nevyžívá v nějakých šílenostech. Tady by se hodilo přirovnání k Tool, jelikož i u nich je hra každého člena zcela podřízena ucelenosti zvuku kapely. A to neznamená, že by v ani jedné ze dvou mnou zmíněných kapel nebyli skvělí instrumentalisté. Jim Matheos, mozkový trust FW, je podle mě naprosto vynikajícím kytaristou, jenže nedává to nějak okázale najevo.

I Ray Adler se konečně rozezpíval do vynikající formy a oproti předchozím albům se dosti i zlepšila inženýrská práce a máme na podnose výtečné prog-metalové album s vynikajícím zvukem a jaké je album samotné.

První píseň je pouze rozehřívající, pomalu nás navnaďuje i druhá Life Still In Water. Pak přichází pro mne zcela nepochopitelný zkrat. Eye To Eye se totiž příliš podobá zvuku pop-metalových kapel té doby. Už jen ten úvodní riff si stačí poslechnout. Pokud se ale přes toto přenesete čeká vás metalový masakr. Eleventh Hour a Point of View vás nenechá vydechnout a někteří lidé mohou jen nevěřícně kroutit hlavou, že něco takového doopravdy vzniklo. FW následně nás nechají vydechnout u We Only Say Goodbye, aby nám následně zahráli metal a la Iron Maiden, což ovšem podle mě není vůbec na škodu. The Road Goes On Forever nás krásně vyvede na "věčnost" a konečně si po tomto téměř veledíle můžeme vydechnout.

Sice tady přede mnou lidé dávali 5 hvězd, ale já dávám za 4****
reagovat

Album Parallers představuje již typickou tvář Fates Warning. Dříve power metalová skupina, dnes jíž hrající progmetal, nahrála své klasické album. Ray Alder do skupiny zapadl a zpívá dobře. Jeho hlas dobře doplňují hudební nástroje. Písničky s chytlavou melodickou linkou plynou klidným tempem. Moje oblíbené Leave The Past Behind, Eye To Eye, We Only Say Goodbye a Don't Follow Me jsou toho důkazem, ale ostatní písničky nefigurují jako vata. FW se povedlo nahrát album, které jistě patří k tomu nejlepšímu, co složili.
reagovat

Parádní album,v historii FW podle mnoha lidí asi nejlepší v celé jejich historii, pro mě osobně jsou nejlepsimi alby 1. tri,jeste se zpevakem J.Archem,kdy hrali jeste FW spise Power metal, ale co se tyce progresivniho obdobi od 88 roku, kdy nastoupil za mikrofon Ray Alder je to bezpochyby jejich nejlepsi album a vsem ho doporuciji, a to i neznalkum,kteri o FW neslyseli, protoze tohle je masterpiece!!!
reagovat