Fates Warning - A Pleasant Shade Of Grey

Pro mnohé fanoušky komplikovaných kompozic a naprosté muzikantské vytříbenosti je Fates Warning (dále jen FW) trochu zatajovanou skupinou, jelikož nejsou tak často zmiňováni jako jejich daleko slavnější souputníci Dream Theater.

Původně power-metalová parta začla výrazněji do progresivních vod zabředávat albem No Exit z roku 1988, ale až na tomto albu (A Pleasant Shade Of Grey) došli podle mne naprosté dokonalosti.

Album můžeme svým rozsahem a kompozicí přirovnat k veledílům formátu Thick as A Brick, Close To the Edge, 2112 nebo Foxtrot. naproto jedinečné kytarové intro mága a hlavní postavy skupiny Jima Matheose, které zní velice jednoduše, ale zároveň na nás uvaluje nádech jakéhosi tajemna a když k němu přidáme pompézní klávesy původního člena DT Kevina Moore(a), vznikne nám velice působivá kombinace.

Album je vlastně koncipováno jako jedna píseň a je rozdělena na 12 částí, mě osobně nejvíce zaujaly části číslo 7 a 8, kde FW naplno ukazují svůj úžasný smysl pro přechody a artovou krásu, ovšem vůbec jim to neubírá na jejich tvrdosti.

Závěrem co bych mohl tomuto albu vytknout je snad jen to, že není delší:-). Opravdu moc dobře se poslouchá a nutí posluchače ve stále permanentím přemýšlení, jak o hudbě, tak o textech (pokud je tedy máte k dispozici). Já osobně toto album řadím mezi to nejlepší, co kdy vzniklo a FW se nesmazatelně tím pádem vryli do mého srdce.

Hodnocení jasné - *****

Jakub Križan 30.06.2007
reagovat

kubys @ 01.07.2007
Jj díky, je to správná připomínka s těmi Queensrÿche, chybička se hold vloudí:-)

merhaut @ 01.07.2007
Zdarec, jen drobná připomínka: FW byli spíše souputníky Queensryche, vůči těm se vymezovali, DT přišli na scénu později a byla to trochu jiná HM linie ...

FW jsem sledoval intenzivně od prvního alba, které jsem si přivezl na asfaltu z ostravské burzy u pivovaru, blahé paměti :-) až po Parallels, pak už moc ne. Kdesi mám taky relaxační album Jima Matheose ...