Emerson Lake & Palmer - Trilogy

Čtvrté řadové album Emerson Lake And Palmer znám už od doby, kdy vyšlo. Disc-jockey, který dělal rockotéky tohle album dostal z Anglie a říkal, že se z toho nedá nic hrát k tanci. Tenhle důvod ale nepřekážel mě, aby o něj projevil zájem. Za 350 Kčs bylo album moje a doslova jsem jím byl uhranut - a vlastně jsem dodnes....

THE ENDLESS ENIGMA (Part One) - jakoby někde z astrálního prostoru přicházely tajemné zvuky, které rázem rozčeří prudké klavírní běhy a perkusivní zvuky bicích nástrojů a pak už se zvolna rozbíhá celé téma za výrazné podpory hammondek. Přesně tepající bicí nástroje a razantní baskytara a rozostřený patetický sound varhanoevírá zpívaný projev Grega Lakea - majestátní, krásný, čistý....
Střídání dynamických odstínů naznačuje postupy vážné hudby, včetně rytmických akcentů a velebná vokál jako z chrámového kůru je střídán ostrým¨, ale čistým zpěvem. Vznešená krása a klenuté melodie - to byl počátek sedmdesátých let, v němž se prolínal classical-rock s artrockem, stojí jako protipól útočnému a tvrdému hardrocku...

FUGUE - Že má Emerson klasické hudební vzdělání cítíme už od prvních alb, tady tomu není jinak. Klavírní téma si pohrává s nádhernými detaily artificiálního typu. Jenom hudebnímu teoretikovi přijde na mysl, odkud čerpá Emerson inspiraci, náročnějšímu rockerovi to až tak nevadí...

THE ENDLESS ENIGMA (Part Two) -Do hry opět vstupuje přesně seřízená rytmická jednotka. Palmer používá i tubular bells a slyšíme i Moog synthesizer a úvodní téma se znocu vrací do tématu s promponovaným základ a patetickým závěrem v mohutném finále...

FROM THE BEGINNING - přichází balzám na duši. Lakeova nádherně vystavěná balada. Výtečná akustická kytara, krásně melancholický projev a jemné odstíny jeho pečlivě vystavěných kyarových ornamentů. Do hry vstupuje jen tlumená baskytara a percussion. Do mezihry nahrál Lake klouuzavé nostalgické sólo na elektrickou kytaru, které prokresluje nádhenrý sound a pak je zde i Emerson se sólem na synthesizer. Skladbu o necelých deset let později nahráli pražští folkrockoví Marsays ( a vůbec ne špatně) jako Studená koupel a Michnová synthesizerové sólo odzpívala vokálem....Velmi příjemná a krásně vystavěná balada, jedna z nejlepších, kterou jsem kdy slyšel....

THE SHERIFF - a už je zde další kolektivní počin. Dominující hammondky doprovází zajímavé baskytarové party a přesné rytmické obrazce Palmerových bicích. Lake se tentokrát obrátil tematicky k Divokému západu a v závěru slyšíme klasický výstřel a bláznivé sólo na fortepiano, přesně podle scénáře plegendárních pistolnických příběhů ze saloonů...

HOEDOWN - výrazně rychlejší a dynamicky vyprecizovaná je další skladba. Hlavní schéma ovšem pochází od amerického artificiálního skladatele Aarona Coplanda. Ten pozval trio na oběd a potom po následném poslechu ztratil úžasem hlas a navzdory svému nerockovému cítění zůstal jako u vytržení v tom dobrém slova smyslu...
Rychlé běhy na klaviaturu hammondek, dunící baskytara a přesně sekundující bicí nástroje a zase cítíme klasické proměny tématu. Muzikantsky velmi exponovaná skladba. Z pozadí do hry vstupuje bzučení synthesizeru v apportamentu a objeví se nám zde zcela nečekaně krátký motiv z countryového hitu Orange Blossom Special (Oranžový expres)(!) a pak už pořává Emerson klávesovým nástrojům démonicky hrané pasáže v divokém stylu s opětným patetickým závěrem. Strhující!

TRILOGY - klavírní téma doprovází nosný, andělsky čistý Lakeův vokál, který vstupuje do další krásné balady, lyrizujícího typu, posouvající téma k salonní zámecké hudbě. Klavírní rozehrávání tématu je opět v klasickém duchu snad podle Čajkovského, ovšem jen do okamžiku, než do hry vstoupí schematicky se opakujíácí úderný rockový riff, kde baskytara, varhany a Moog synthesizer za asistence precizních bicích odvíjí další fázi skladby, nad kterou se ještě navíc vznáší sólo na Moog synthesizer. Velmi sugestivně působí perkusivní hra na bicí nástroje a důmyslně vystavěná basová linka za emocionálního přispění Emersonova vysokého hráčského potenciálu. Jedna z nejsilnějších skladeb alba!

LIVING SIN - hammondky zahajují další skladbu za doprovody tajemně znějícího Lakeova hlasu v tajemném zabarvení s mocným výkřikem a rozpoutáním dalšího běsnění. Fantastická souhra do posledního detailu, vypilovaná do zničující dokonalosti...

ABADDON´S BOLERO - Emerson, inspirován francouzským impresionistickým skladatelem Mauricem Ravelem vytvořil vlastní bolero, ovšem za aplikace stejných postupů od pianissima do fortissima s tím klasickým pochodovým rytmem bicích nástrojů. Gradující nápětí a precizování základního tématu má v sobě neklid, těkavost a proměnlivost, čemuž napomáhá i vrstvení dalších témat do základního motivu. Famózní a na rockové scéně té doby jedinečné a nedostižné..

Album Trilogy je monumentální projekt, kde se zdařilo propojit vážnou hudbu s rockovými tématy a náročnější rockový posluchač dokázal ocenit mistrovství prezentované tímto albem, tak jako já. Absenci standardní elektrické kytary a bezbřehých sólových exhibicí zde nepostrádáme, nebo nám to příliš nevadí. I ve triu se dá dělat obsažná a podnětně tvůrčí hudba uměleckého kalibru a album Trilogy to potvrzuje.
Myslím, že nezestárlo a dávám plný počet hvězdiček!
reagovat

Album Trilogy od ELP mám radšej ako Tarkus. Je omnoho chytľavejšie a vôbec nepoľavilo zo svojej kvality. Už úvodná dvojskladba The endless enigma (prerušená miniatúrkou Fugue) ukazuje potenciál tohto fenomenálneho tria. Hlavne v prvej skladbe sa mi veľmi páči Lakeov vypätý spev v refréne. Najväčší skvost je pre m�a na albume ale From the beginning. Greg Lake jednoducho naozaj vedel napísať krásne balady, spolu s Lucky man je táto práve tou najkrajšou z môjho pohľadu. Nasledujú dve veselé oddychovky The sheriff a Hoedown (hlavne druhá je vymakaná) a po nich už kompozične najnáročnejšíe dve veci albumu - Trilogy a Abaddon´s bolero (medzi nimi ešte vokálne zaujímavá Living sin). Fakt krásne kompozície. Takže album Trilogy hodnotím ozaj vysoko či už v rámci tvorby ELP alebo celého žánru.
reagovat

PaloM @ 01.01.2010 20:10:10
Správne, spolu s jednotkou a Brain Salad Surgery ich najlepšie nahrávky.

pito63 @ 02.01.2010 20:01:49
Trilogy je prvý album, ktorý som od tejto skupiny pred niekoľkými rokmi počul. Pre m�a veľmi príjemná záležitosť.

Lothian @ 02.01.2010 20:38:01
Já ani už nevím,s čím jsem u ELP začínal. Přeci jen je to málem 40 let. Ale možná taky s Trilogy. Příjemné,ale nenadchlo. To až další věci od nich.

hejkal @ 04.01.2010 10:27:29
Myslím si, že Trilogy je poslucháčsky prístupnejší album, než iné diela ELP, takže v tomto smere jeho popularitu chápem, avšak hudobne si viacej cením iné položky ich diskografie.

Lothian @ 04.01.2010 14:44:40
To je zvláštní,mi vždycky připadalo Trilogy jako posluchačsky nejméně přístupné.

�no, s veľkými očakávaniami som svojho času objavoval taje tejto trojice. Trilogy ich tiež zopár ponúklo.

Úvodná trojskladba Endless enigma sa mi páči, dokonca som ju chcel ako nástup na vlastnej skladbe, ibaže text nekorešponduje s tým, o čo na svadbe obvykle ide (takže vyhrala Promenáda, ale o tom pri Pictures at an exhibition). Predsa len slová o zmätku a depresívnych zákutiach existencie...:)

From the beginning je priemerná neurážajúca Lakeovina. Sheriff je zábavná westernovka, Hoedown je parádna vypaľovačka (veľmi rád som ju hrával so svojou bývalou skupinou). Trilogy a Abaddon's bolero sú trošku pridlhé, čo im trošku škodí, predsa len sa tam až toľko nedeje. Fakt mám rád tvrdo sa tváriacu Living sin.

Po troch výborných dielach prichádza na rad rutina. Muzikanti sú zdatní, ale všetko podstatné už povedali, tak by si to mali užívať, ibaže im asi v tej dobe nedošlo, že ich vážna póza sťahuje hudbu niekam mimo úprimnú výpoveď. Napriek tomu dobrý album. Nič viac.


reagovat

Moje najobľúbenejšie album tohto tria je z kategórie ?láska na prvý posluch??
Už úvodná art rocková pecka ?The Endless Enigma?, pozostávajúca z dvoch častí, šikovne vyplnená klasickou vsuvkou ?Fugue? dávajú všetkým na vedomie, že kapela, celú svoju históriu fungujúca aj bez sólovej gitary je vo veľkej forme. Následuje krásne melancholická balada ?From The Beginning?, typický príspevok Grega Lakea.
Ďalšie dva tracky (?The Sheriff", ?Hoedown?) sú ukážkou skvelých aranžérskych schopností Keitha Emersona, v druhom prípade s výpomocou Aarona Coplana. Osobitnou kapitolou je titulná kompozícia "Trilogy?, ktorá z jemnej a krehkej úvodnej časti - vokál+piáno dramaticky prejde do doslova syntetizátorovej nakladačky! Jeden z najlepších kúskov v celej histórii britského tria?
Aj ďalšia dramatická skladbička ?Living Sin? je skvelou ukážkou Emersonovej klávesovej ekvibrilistiky v kombinácii s Lakeovým, sčasti skresleným spevom . Záverečná pochodová, pekne gradovaná kompozícia ?Abaddon's Bolero? je snáď aj poctou pre klasika M. Ravela?
Celé album je ukážkou výbornej zohratosti trojice, excelentných kompozičných a aranžérskych schopností najmä Keitha Emersona, pričom Palmer aj Lake mu dokonale vcelku sekundujú.
Toto album považujem za totálnu klasiku žánru ? art rocku postavenom na dominantných klávesových nástrojoch. Na rozdiel od iných albumov si E.L.& P. na tomto LP/CD bohate vystačili s vlastnými nápadmi a invenciou, bez zásadnejšieho čerpania motívov z klasickej hudby?

reagovat