Emerson Lake & Palmer - Emerson Lake & Palmer

ELP. Kapela, ku ktorej som sa dostal cez Collegium Musicum. Collegium som mal už napočúvané a všade som čítal o rôznych porovnávaniach s ELP. Tak som si ELP vypočul a ich diskografia bola čoskoro v mojej zbierke. Collegium a ELP pritom sú podobné a kvalitné kapely, ale inak je každá o niečom inom a musím povedať, že mám radšej Collegium.

Album ELP otvára The barbarian, zaujímavá skladbička a hneď tu som pochopil, že Carl Palmer je pán bubeník (Emersona už som mal napočúvaného z Nice a Lakea som poznal z King Crimson). Nasleduje jeden z najkrajších vokálnych prejavov Grega Lakea Take a pebble, krásna skladba. Knife-Edge je opäť kvalitným štandardom a potom príde moja srdcovka The three fates. Krásny orgánový sonet, hlavne tretia časť s pianom - jednoducho tu je niekde tá moja láska k syntéze klasickej hudby a rocku obsiahnutá dokonale. Tank je ďalšia pecka, opäť s nádhernými výkonmi Palmera (to vlastne platí pre celý album). Inak výkony Emersona komentovať hádam nemusím, jasné ako facka, že? Záver, balada Lucky man, pre m�a predstavuje jednu z najkrajších balád aké mám v zbierke a myslím, že je Lakeovou najkrajšou vôbec.

Debut ako hrom. Hoci ostatné albumy ELP sú tiež skoro všetky ohromujúce, debut je pre m�a jednotkou a už zrejme navždy ostane.
reagovat

Lothian @ 30.11.2009
Myslím,že ELP a Collegium byli podobní hlavně v začátcích,potom se Varga vydal na experimentálnější cestu.

Už to nebude dlouho trvat a dočkáme se 40. výročí od doby, kdy tenhle úchvatný kousek spatřil poprvé světlo světa. Já jsem rok 1970 nezažil ani zdaleka, mohu tedy pouze napsat, jak na mě působí teď a tady.

Už obal CD se stylizovanou holubicí je pro debut těchto pánů příznačný. Zrození něčeho nového - takhle vzdušná muzika musela ve své době způsobit hodně velký poprask...a přitom na to všechno stačili tři lidé.

Úvodní instrumentálka The Barbarian je klasickým progresivním kouskem, ve kterém se vyřádí hlavně Palmer za bicími. Jeho "kulometná palba" ke konci skladby je zkrátka úchvatná. Když někdo umí... Take a Pebble nám představuje hlas kapely Grega Lakea. Ale jaký hlas! To se prostě musí slyšet...po zpívané části přichází krátká klavírní mezihra se zrychleným hlavním motivem a když pak Lake rozhrábne struny na akustické kytaře, člověk by opravdu věřil, že venku prší. Druhá polovina této rozsáhlé kompozice je už v režii Emersonova klavíru a až na konci se vrací Lake a opět dává na odiv své zlato v hrdle. Mistrovské dílo! V Knife Edge velkolepá jízda pokračuje. Zpěvákův vokál se střídá s klávesovými mezihrami, které postupně získávají vrch a gradují až do velkého finále. Pan Janáček by se asi hodně divil... Následuje Emersonova výpravná skladba na motivy tří sudiček střežících nit života The Three Fates. Zvlášť pasáže, kde jsou použity i varhany, jsou naprosto grandiózní. Sólo na bicí, které si Palmer dopřeje ve skladbě Tank, jen podtrhuje naprostou virtuozitu všech tří členů tohoto geniálního uskupení. Na závěr nám Lake servíruje baladickou kytarovku Lucky Man, kde naplno ukazuje svoje fantastické kytarové fondy. Pro mě nejlepší podání této písně Lake předvedl roku 1974 na California Jamu.

Tímhle debutem si u mě pánové Emerson, Lake & Palmer zajistili úctu na věky věků. Zkrátka mazec na který se nezapomíná...

*****
reagovat

Za moju váše� k "starej" hudbe môžu v podstate štyri albumy. Zhodou okolností to sú všetko debuty (okrem jedného :)). Prvý je samozrejme počin od Wishbone Ash. Tretí je eponymný album od Quicksilver Messenger Service. Štvrtý, to je Jethro Tull a Benefit. Druhý...no, o tom budú nasledujúce riadky.

Kdesi na strednej som bol silne pohltený punkom a fotrove kazety s prapodivnými "hrúzami" typu Soft machine, Rory Gallagher alebo King Crimson, som okázalo ignoroval. Avšak, náhoda chcela, že som sa pochytil s myšlienkou naučiť sa hrať na nejaký hudobný nástroj. Stupnice, noty, to mi nevo�alo, takže vylučovacou metódou padla voľba na bicie. Veď je to také ľahké :). Fotrove sktyky s nemenovanou rockovou skupinou mi zabezpečili učiteľa a predo mnou sa otvoril nový svet. Hard rock. Blues. A otázka, ktože je môj vzor. Ťažká otázka, keďže som sa �ou nikdy nezaoberal. Môj fotrík vyrukoval s osvedčenými menami - Ginger Baker, tým vraj nič nepokazím. To som zamietol (ale dnes už mám k Bakerovi veľmi vrúcny vzťah). Druhé meno - Ian Paice. Fajn, best of od Párplov som celkom žral. Ale vzor? Mne sa osobne pozdával Paul Cook zo Sex Pistols, ale bolo mi naznačené, že vo "vážnej" spoločnosti neobstojí. čo už.
Nezostalo iné, než začať počúvať a počúvať a hľadať niečo neopakovateľné. Bolo by pekné povedať, že som na túto dosku narazil sám. Ale pravda je, že mi opäť môj veľkozberateľ filmového materiálu a otec v jednej osobe pustil film od ELP, kde hrali Barbarian, Rondo a Nutrocker. Emerson dobodal klávesy popri svojom ródeu a jazde na hammondoch. To bolo dostatočne rebelské. Hudba ma úplne fascinovala, klasika v takomto prevedení, to bola sila. ALe vrcholom bolo bubenícke sólo v druhej skladbe. Okrem iného sa tam Palmer vyzlečie z trička, kým kope do kopáku. A bolo to.

Debut je u m�a vrcholom tvorby ELP a zárove� celého classical rocku. Neskutočné Barbarian, Take a pebble (ten spev!), famózna temnota Knife-edge, zvláštna kompozícia Three fates, valiaci sa Tank (s "upgrejdnutým" bubeníckym sólom z debutu Atomic Rooster) a záverečná krása Lucky man, to dodnes patrí k môjmu osobnému absolútnu.

Bezkonkurenčné.



reagovat

"To že má být debutové album?" řeklo si zajisté hodně lidí, když tuto desku poprvé slyšeli. Naprosto neuvěřitelná vyspělost tohoto debutu snad nemá v hudebním světě obdoby (možna pouze u mých oblíbených Rush). Jsou zde totiž 3 (podle mého) ve všech směrech dokonalé písničky-Take A Pebble, Knife Edge a Tank. Ovšem musím říci, že nejvíce mě nadchla Knife Edge Už jen začátkem? který byl velmi podobný Doors, ale i dalšími atributy dokonalým bubnováním Carla Palmera a hlavně vynikající klávesovou hrou Keitha Emersona(vedle něj vypadá i Rick Wakeman jako diletant), který zde dokázal vyloudit neuvěřitelné změny tempa a také všechna čest je klasické části této písně.
reagovat

Mirek KostlivĂ˝ @ 10.02.2007
Ano, je to vynikající album! A skladba Knife-Edge? Tak tady se K.Emerson ukázal jako znalec našich klasiků, neboť základní motiv této skladby je od Leoše Janáčka.