Emerson Lake & Palmer - Black Moon

Trio skvělých instrumentalistů spojil v roce 1970 společný názor na to, co chtějí hrát a zájem o vážnou hudbu. Po výborném začátku - prvních pět alb a úspěšné koncerty, přišly soukromé problémy a delší přestávka. Sice se úspěšně vrátili s dvojalbem Works, Volume 1, ale už to nebylo ono. V roce 1979 se rozešli.
Každý z trojice to nějak zkusil sám. Keith Emerson jako autor filmové hudby, Greg Lake se sólovými deskami a Carl Palmer po neúspěchu vlastní kapely 1:PM ve veleúspěšné superskupině Asia. O návratu EL&P se začalo mluvit v roce 1984. Trio s tímto názvem vydalo jednu desku v roce 1986, ale P v názvu představoval bubeník Cozy Powell. Po americkém turné se vrátil Palmer, odešel však Lake. S jeho nevýraznou náhradou (Robert Berry) vydali pouze jedno slabší LP. Zdá se, že letos (psáno 1992) by to mohlo v původní sestavě vyjít. 21.července měla trojice první společný koncert po patnácti letech. Pět týdnů před tím vyšlo album Black Moon, které jako by se vracelo o dvacet let zpět. Až na jasný pokrok techniky zní tak, že mohlo klidně vyjít v 70. letech, třeba mezi Trilogy a Brain Salad Surgery. Nepřipadá mi to jako chyba, protože takové věci se už dnes moc nenatáčejí. Na prvních pěti LP se vyskytovaly v podstatě čtyři okruhy skladeb a do těchto přihrádek se dají zařadit i všechny z poslední desky. 1. Hard rock s výraznými klávesami (varhany, syntezátory) představují Black Moon, Paper Blood a Burning Bridges. 2. Lakeovy balady s akustickou kytarou více či méně podporovanou syntezátory (á la Lucky Man, From The Begïnning) - zde Affairs Of The Heart, Farewell To Arms a Footprints In The Snow. 3. Adaptace vážné hudby zde zastupuje Romeo And Juliet, výňatek z Prokofjevova baletu Romeo a Julie. 4. Výrazné instrumentálky s a) dominujícím klavírem - Close To The Home, b) hammondkami - Changing States. Já jsem s tímto znovu oživlým „dinosaurem“ spokojen, ale zajímal by mě názor někoho, kdo EL&P před Black Moon nikdy neslyšel.
***1/2 Petr Nožička Moravský Jih 39/1992

reagovat

Po trochu náhodném comebacku kapely ELP v roce 91 bylo vydáno o rok později album Black Moon. A nevyhnulo se klasickým znakům alb z devadesátých let, která vydávají kapely, které byly na vrcholu slávy v letech sedmdesátých (jako Pink Floyd, Deep Purple, Genesis a mnoho dalších)? vytrácí se energie tenkrát mladých muzikantů, chybějí dlouhé songy s experimentálními a progresivními prvky, všude plno ?smyčců?.
Black Moon obsahuje 10 více méně stejně dlouhých songů, které si jsou docela podobné. Za zmínku určitě stojí zajímavá předělávka Prokofjeva ?Romeo and Juliet? v zajímavém podání Emersona. Energie přímo tryská z vypalovačky ?Changing States?, kde slyšíme správný zvuk ELP, tak jak jej známe ze 70. let ? hudba se téměř strojově valí vpřed za doprovodu klávesových fanfár. Emerson dále předvede v sólovém ?Close to home? že by obstál i jako hráč klasiky. Další vypalovačka ?Better days? sice vůbec ELP nepřipomíná, ale zato skladba dynamicky šlape a dočkáme se v ní i několika zajímavých zvratů. Album končí baladou ?Footprints in the snow?, kde Lake zpívá za doprovodu akustické kytary.
I přes to, že to není klasické album ELP, jaké vydávali na počátku 70. let, v žádném případě se nejedná o slabé dílo. Jako samostatný celek se je to velmi vydařené album, které předčí většinu produkce ze své doby.
reagovat