Edgar Broughton Band - Sing Brother Sing

Edgar Broughton Band - Sing Brother Sing - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

1. There's No Vibrations, But Wait!
2. The Moth
a)The Moth
b)People
c)Peter
3. Momma's Reward (Keep Them Freak's A Rollin')
4. Refugee
5. Officer Dan
6. Old Gopher
7. Aphrodite
8. Granma
9. Psychopath
a)The Psychopath
b)B Is For Butterflies
10. It's Falling Away


Obsazení:

Edgar Broughton - Vocals, guitar
Arthur Grant - Bass guitar, vocals
Steve Broughton - Drums

 
11.04.2012 Petr Gratias
4 stars

Druhé řadové album britských Edgar Broughton Band – Sing Brother Sing – jsem znal v první polovině sedmdesátých let. Měl ho natočené jeden kamarád na magnetofonovém pásku a tohle album se stávalo pravidelnou součástí našich mejdanů, na kterých jsme tehdy těžce ujížděli jsa ovíněni, opevněni a okořalkováni. Nebylo zprvu vůbec jednoduché se s podobnou hudbou vyrovnat, ale poměrně brzy jsem k ní nakonec našel cestu a zatoužil jsem tohle album mít jako součást mé tehdy zvolna se rozšiřující sbírky vinylů.
Tři malí kluci se zmrzlinami v gotickém okně vypadali úplně neškodně, zato zadní strana obalu už odpovídala představám hudby a vlastně i vlasaté doby…. Tři hodně zarostlí fešáci stojící zarputile u zdi gotického chrámu nevěstili nic „dobrého“.
Na dlouhou dobu to bylo moje jediné album téhle kapely a přiznám se, že když jsem chtěl trochu šokovat návštěvy a vykolejit je ze schémat Uriah Heep, Deep Purple, Wishbone Ash…. Tak jsem vždycky sáhl po tomhle albu. Dodnes mě spojuje s dobou a událostmi, které se nikdy nevrátí a také s lidmi, kteří už ne nenávratně ztratili z mého života…. Ta nelibozvučnost alba má v sobě stále cosi vzrušujícího a dráždivého a tak se právě teď zkusím vrátit do první poloviny sedmdesátých let a znovu si to alespoň chvíli všechno zase prožít…

THERE´S NO VIBRATIONS BUT WAIT! – první skladba jakoby měla charakter jam session. Opakující se hudební schéma, v němž kreativní rytmika posílená percussion a doplněná základní basovou figurou rozbíhá sofistikované téma, kde si mírně pokvákává elektrická kytara a hlas zpěváka má spíše charakter vypravěče. Tajemně znějí opakující se šeptavé hlasy…. Ano, takhle vypadá britská psychedelie na konci sedmdesátých let v Británii, v nefalšovaném undergroundovém kabátě. V hudbě občas slyším nápadné pípnutí (že by cenzura vstupovala do sděleného textu?)

THE MOTH a) Moth b) People c) Peter – zajímavé rozlamované akordy akustické kytary. Znějí skoro jako cembalo a mohu konstatovat, že tohle hudební téma má v sobě jakési neklidné tajemno, za nímž v čarovném přesahu doznívají percussion (zvonečky a žraločí zuby) a i tady je obsah částečně zpívaného a částečně deklamovaného textu hodně důležitý a zcela nečekaně do tématu vstoupí směsice zmatený hlasů (jako návštěva v psychiatrické léčebně), která je částečně doprovázené rytmikou a elektrickou kytarou… Potom se opět vrací zpět téma akustické kytary, z pozadí tlumené hammondky a syrově zkreslená elektrická kytara. Tahle alternativní poloha stála mimo hlavní proud tehdejšího startujícího hardrocku, ale také se nijak nehlásila k nějakým artrockovým polohám... z jejich začátku bylo občas cítit zbytky bluesového odéru....
Dodnes cítím nepopsatelné vibrace a pocity z téhle těžko zařaditelné hudby….

MOMMA´S REWARD (KEEP THEM FREAK´S A ROLLIN´) – dravá kytarové téma syrového pojetí nejen v soundu, ale i ve zpěvu, který se přibližuje k legendárnímu Captainu Beefheartovi. Řeřavá elektrická kytara nasadí uprostřed mezihry krátké pořádně rozeklané sólo jako protipól chraptivým a ponuře dramatickým hlasům. Zajímavě alternativní model hudebního pojetí i vyjádření….

REFUGEE – ortelný zvuk gongu a dramaticky a záměrně pateticky divadelně vypreparovaný hlas napůl zpívaného a napůl recitovaného tématu. Tohle vypadá jako alternativní divadelní představení. Směs nářku, odhodlání, nenávisti, ironie a bezradnosti. Egar Broughton má pro všechna tahle hnutí lidské mysli velký talent… Dodnes vidím zakouřený obývák, kde se po zemi povalují opilí, spící, ale i stále reagující kamarádi, kteří se snaží najít v téhle skladbě nějaký záchytný bod….

OFFICER DAN – Steve Broughton je výtečný bubeník a líbí se mi jeho univerzalita, kdy dokáže ze své baterie vedle běžných přechodu dostat ty psychedelický perkusivní zvuky. Úvodní část zní jako hodně přetransformovaný rock and roll s ironicky nadsazeným elvisovským akcentem a se záměrně těžkopádnou rytmikou. Ten alternativní charakter tehdy každému neseděl, ale přesto se zde dá najít hodně vtipných momentů.. krátké zrychelné bláznění v rockandrollové fazóně na krátko osvěží, než se téma vrátí do původní polohy….

OLD GOPHER – tohle je ovšem boogie jako řemen. Drsné, syrové, nekompromisně hřmotné a neuhlazované. Přesto je zde hudba melodicky čitelná a nijak se nesnaží přivádět sem nějakou nestravitelnou avantgardu. Kdo chce, tak v interpretaci a v částečném pojetí (odmyslíme-li si tu drsnost a syrovost) uslyší třeba i Doors. Dusavé, hrubé, ale přesto živočišně přesvědčivé a ryzí pro toho, kdo umí číst mezi řádky. Baskytarista Art Grant prokazuje svoje kvality, aniž by měl zapotřebí uchylovat se k nějakým exhibicím. Přesvědčivý příklad hudby obnažené až na dřeň, která nic nepředstírá….

APHRODITE – zase z úplně jiného soudku pochází další skladba. Uhlazené kytarové party Edgara Broughtona kloužou a jemně se tetelí v přehledné harmonii a Art Grant a Steve Broughton se rytmicky výtečně doplňují. Steve Broughton vedle mírně přitlumených bicích sem vkládá rytmické přechody na conga a timbales a hladivé dvojhlasy odvádějí tuhle píseň do klidné polohy, třebaže můžeme soudit, že obsah textu má svoje pikanterie, které jdou v protikladu s onou hranou uhlazeností. Ostatně zpívat o řecké bohyni lásky se dá i v britském undergroundu, ale po svém….

GRANMA – Broughtonovy bicí nástroje už rozeznáte. Mají svůj charakteristický model hry, postupy a styl a hlavně výtečně podkreslují tohle téma. Edgar Broughton si hraje s klouzavými tóny a prokresluje hudební téma a střídání hlasů Egara a Arta Granta – jednoho syrového, jednoho naříkavě táhlého se spojuje s kytarovými experimenty. Vše se ovšem děje na poměrně krátkém formátu. Takže když se do skladby trochu ponoříte, je u konce ….

PSYCHOPATH a) The Psychopath b) Is For Butterflies – výmluvný název napovídá, že zde nepůjde rozhodně o nic pozitivního a libozvučného. Ostatně vzápětí se tahle teorie potvrzuje. Zdůraznit ve dvou částech skladby stavy psychopaticky nemocného člověka a dát tomu ten správný background chtělo nejenom kus odvahy, představivosti, ale i odhodlání. Svištivé kvílivé zvuky přes minimalisticky znějící opakované téma některé posluchače asi vyvede z konceptu. Konejšivé umírněné téma další části mi přijde podezřelé, stejně jako hlas, který zdraví malou dívenku a snaží se získat její pozornost a důvěru. Něco pro pedofily? Chci věřit tomu, že tomu tak není, ale v tomhle pojetí nás může čekat cokoliv… Stejně tak jako v hudbě Franka Zappy a již jednou zmíněného Captaina Beefhearta. Šustění rumba koulí a opakované přechody na timbales s čitelnou basovou linkou mohou mnohé napovídat. Podivný šepot, nebo snad oddychování spícího nebo číhajícího člověka může vyvolávat různé asociace…

IT´S FALLING AWAY – poslední skladba také zdá se nemá jasnou kompoziční stavbu a pracuje se zde s náladami a vzájemnými asociacemi. Spojují se zde bloudivé tóny elektrické kytary, přechody na bicí nástroje a opakující se baskytarový mlýnek. V pozadí se ozývají podivné vokální linky. Psychedelické vize zde získávají velký prostor pro sebevyjádření. A také to tady trochu voní po psychotropních látkách a jakémsi vnitřním zpomalení mysli. Závěr je pojednán v nezřetelném zvukovém odeznívání a album je najednou u konce….

Bylo dost odvážné prosazovat na britském trhu album Sing Brother Sing. Hudební scéna už sice měla první překvapení za sebou díky debutnímu alba Wasa Wasa předešlého roku, ale na tomhle albu šli Edgar Broughton ještě dál.
Peter Jenner, producent alba měl ve studiu Abbey Road a ve firmě EMI zajisté velmi dobrou pověst a proto mohl prosadit podobný typ hudby na pobočné etiketě Harvest. V každém případě stála kapela v příkrém protipólu vůči standardní komerční pop-music a dráždila středostavovského měšťáka a dotvářela vlastní subkulturu. Cítím z alba silný hudební přesah a zajímavé aranžérské postupy a tak vítám, že vznikají i kapely tohoto typu. Čtyři hvězdičky albu náleží zcela určitě!





reagovat

Voytus @ 11.04.2012 12:43:04
EBB se ke mě dostali před pár lety prostřednictvím kamaráda, poslouchajícího především underground. Půjčil mi debutové album Wasa Wasa a pár dalších alb a EBB se tak velice brzy stali jednou z mých oblíbených skupin. Především díky různorodosti jednotlivých desek, pořádné porci rebelie a naléhavého projevu páně Edgara. A tři jejich písně jsou stálou součástí repertoáru Flower Cover - Evil, Why can't somebody love me? (obě z Wasa Wasa) a nepřekonatelná Evening over rooftops (3. album), která má neuvěřitelnou sílu, přestože (nebo protože :-)) nesestává z více než tří akordů.

ackerman17 @ 11.04.2012 14:41:28
Edgar Broughton Band je moje srdcovka. Prvních šest alb je naprosto skvělých (a přitom každé jiné), velice se povedly i "živáky" (především Keep Them Freaks a Rollin´). Škoda jen, že z následujících Parlez-Vous English a Superchip je mi na zvracení... :(

Petr Gratias @ 11.04.2012 15:33:45
Zdravím, pánové!
Těší mě, že Edgar Broughton Band na Progboardu někdo zná a že se k nim ještě navíc hrdě hlásí!
Před mnoha lety jsem měl i album Bandages, které mě překvapilo svou pestrostí a mj. také tím, že zde hraje i Mike Oldfield (na dulcimer), třebaže ta syrovost prvního období už zde nebyla tak jednoznačná... a také si pamatuji, že v různých obdobích bylo docela těžké sehnat tuhle partu jak na LP, tak později na CD. Dnes už to ale naštěstí neplatí!
Zdravím!

Voytus @ 11.04.2012 16:06:12
Ackerman17: Ty poslední dvě jsou holt jiné, jiná doba, syntíky, nová vlna...Sám sobě se divím a následující tvrzení asi popře vše, co jsem tady na progboard psal ohledně sebe a syntezátorů, ale právě v tomhle případě jsem se přes umělotinu posledního alba dostal a dokonce mi vůbec nevadí (narozdíl třeba od Under Wraps od Jethro Tull). Parlez-vouz English je pořád dost dobrá deska, nemám výhrady. Ovšem k těmto dvěma jsem našel cestu až díky živáku z Rockpalastu, tuším z roku 2006. I díky tomu, že toho vydali tak málo jsem nakonec 'schválil' i to poslední album :-).

ackerman17 @ 11.04.2012 16:39:38
Voytus: já jsem prostě asi moc zhýčkaný, ale ty poslední dvě alba jsou opravdu naprosto jinde. To přirovnání k Under Wraps je víc než trefné. Přijde mi to bez nápadu a invence a všechny výjimečnosti kapely jsou tu nepochopitelně potlačeny (např. zpěv Edgara je prostě nudný).
Což je škoda...
Mám moc a moc rád britský underground (např. skupiny Traffic nebo Family patří k mým nejoblíbenějším vůbec), proto je mi líto, že se vydali tímto směrem :(

Voytus @ 11.04.2012 17:14:09
Ackerman17: Chápu, 100 lidí, 100 chutí :-). Pokud jde o britskou scénu přelomu 60. a 70. let, tak jsem také prosmejčil kde co: underground, folk (především předčasně zesnulý Nick Drake), progres, hard rock... A Family je pro mě jedna z nejzajímavějších skupin celé scény. Však je také jejich píseň Weaver's Answer nezbytnou součástí repertoáru Flower Cover. Mimochodem, především pro obyvatele Prahy: 12. května se v klubu Hoodoo koná psychedelická akce, kde vystoupíme ještě s několika dalšími seskupeními - podrobnosti napíšu do koncertů. Klub tu: >> odkaz
Flower Cover tu: >> odkaz

Jarda P @ 11.04.2012 20:43:49
Když mi kamarád kdysi vypálil Superchip a já ho strčil do přehrávače, myslel jsem, že si ze mě udělal srandu a nahrál nějaký humus aby mě nas..l. Něco tak hrozného jsem v diskografii žádné jiné kapely nezaznamenal. Jejich eponymní album z roku 1971 jsem měl jako první a dodnes se mi líbí nejvíce. Následující Inside OUT, Oora a hlavně Bandages jsou také vynikající, naopak první 2 desky jsou pro mě příliš psycho a ve své sbírce je nemám.

bora @ 11.04.2012 20:57:34
Opět dobrá recenze.druhe album již není tak syrové jako jejich první album ale udelali zase neco jiného sice je v mnohém jiné ale je dobré zahrat něco jinačího.Já mám kromě jedné a tou je parlez-vous english všěchny alba na každém si člověk vychutná podle nálady co potřěbuje.Jak petr píše v minulosti se jejich alba špatně scháněla ale dala se sehnat,teď už je to vše jinak.Mi jsme si také za boševika tyhle jejich alba pujčovali jeden od druheho a na domácích akcích bejvali na prvních místech poslecu.

Petr Gratias @ 11.04.2012 22:17:32
Zdravím, Boro...
pozoruji, že jsi také trochu dřívě narozený a že si pamatuješ na mejdanové (pařákové) akce. Edgar Broughton Band byli opravdu velmi vhodnou hudbou lehce úletového kalibru.
Aspoň máme na co vzpomínat!

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Edgar Broughton Band


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000