Doors, The - Morrison Hotel

Doors, The - Morrison Hotel - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

Roadhouse Blues
Waiting For The Sun
You Make Me Real
Peace Frog
Blues Sunday
Ship Of Fools
Land Ho
The Spy
Queen Of The Highway
Indian Summer
Maggie M Gill


Obsazení:

Jim Morrison - vocal
Ray Manzarek - klávesy
Robby Krieger - gitara
John Densmore - bicie
Ray Neopolitan - bass
Lonie Mack - bass (Maggie M Gill, Roadhouse Blues)
John Sebastian - foukací harmonika v Roadhouse Blues

 
09.01.2015 Antony
5 stars

Otesáni o všechna pozlátka se The Doors navracejí roku 1970 albem Morrison Hotel k syrovému rockovému zvuku. Místy až hardrockovému, se silnou bluesovou příchutí a náladou. Kytara je kousavá, klávesy drásají a vržou, pokud si Manzarek nevystačí s prostým pianem. Méně psychedelie, více rockové přímosti. Úvodní Roadhouse Blues s drnčivými kytarovými riffy a foukačkou tvoří nezapomenutelný vstup do poslechu této desky. V důrazném rytmu s naléhavým refrénem kapelu představuje v její nejlepší podobě píseň Waiting For The Sun, která zbyla z nahrávání stejnojmenného alba. I ostatní skladby v první polovině CD jdou na věc dost tvrdě, v každé se Morrison a jeho kumpáni řádně rozmachují. Je to nesmírně zábavná jízda, ze skladeb tryská energie a živost, přičemž v pozadí zůstává přiměřený díl zádumčivé zamyšlenosti, jako poznávací znamení.

Je podivuhodné, jak The Doors dovedou vždy udělat i ze zdánlivě obyčejné skladby výraznou a působivou hudební kompozici. Co by u kapel obdařených menším talentem byla nuda, je zde neodolatelná síla. Jejich hrátky s melodií, harmonií a rytmy přinášejí silný zážitek, jsou mimořádně působivé, nekoná se žádná ztráta energie a invence. Je to prostě zase jedna z šesti nejlepších desek The Doors. Morrison, a on je tím hlavním náladotvorným prvkem v souboru, jak se později krutě ukázalo, proplouvá skladbami zdánlivě ledabyle, nenápadně, třeba v The Spy, avšak běhá z něj mráz po zádech. A v následující Queen Of The Highway, jak si hned na začátku nevinně zpívá: „She was a princess“ je prostě okouzlující. Jenže z těch kouzel lítá hodně jisker, tak raději pozor. Slova “American boy, american girl, most beautiful people in the world…“ jsou podány s takovou ledabylou grácií, že mu je musíte věřit.

Na konci CD se setkáme s jemnou skladbou Indian Summer pocházející z roku 1966 a rozloučíme závěrečnou hutnou Maggie M'Gill, která soundem temně předznamenává to, co pak uslyšíme na LP L.A.Woman. Případné bonusy nepočítám, protože tam nepatří, narušují jen dojem z díla, jako dramaturgicky dokonalého celku, který dalšími úpravami lze jen poškodit. Morrison Hotel je za plný počet a má tu vlastnost, že si na jeho konci říkám: Cože, už? A pouštím CD znovu, nemůžu si pomoct.

Poznámka ke zvuku:
Mohu se jen opakovat, copy/paste z přechozího alba, doslova.

Technické detaily recenzovaného CD:
CD – US reedice 2009, HDCD Audio Fidelity, kat.č. AFZ-037, 24k gold, EAN 780014203726
13 skladeb, 45:31
DR12 [L-11,5 / P-12,9]

reagovat

23.09.2014 Akana
5 stars

Vše špatné může být zapomenuto. Po rozporuplném experimentu jménem The Soft Parade se na pátém studiovém albu The Doors vrátili do vrcholné formy. Potácivý můří let Jima Morrisona směrem k rozpálené žárovce sice zachovává svůj sebedestruktivní kurz, ale po neúspěchu předchozího alba a skandálních zpěvákových excesech, se díky desce Morrison Hotel kapela v očích fanoušků i kritiky značně rehabilitovala. Dokonce si troufám říct, že se na ní nic z blížícího se konce neprojevilo a v mých očích překonává i adorovaný debut.

The Doors ještě nikdy nezněli tak sebejistě, vyhraně a soudržně. Docílili perfektně vyrovnaného, dynamického zvuku a dokonce i ta rytmická složka je znatelně proměnlivější a nápaditější, na čemž má zřejmě podíl i angažování studiových baskytaristů Lonnieho Macka a Raye Neapolitana. Navíc dala kapela dohromady skvělý repertoár a starou belu záleží na tom, že se z něj nevyloupnul žádný velký hit, protože jsou to do jedné vynikající skladby.

Ve větší míře se The Doors vrátili k blues. Jejich dosavadní výlety do těchto polí nebyly vždycky přesvědčivé, ale tentokrát v písních You Make Me Real, The Spy, Maggie M'Gill a především šťavnaté Roadhouse Blues prokázali pro černou muziku mnohem větší porozumění. Přitom z nich nevytěsnili svojí typickou bílou dekadenci, takže zůstali stoprocentně sví. Nadále jim dobře vycházejí temně romantické, lehce psychedelické balady Blue Sunday nebo Indian Summer. Svoje nejtěžší zbraně ale vytahují v písních jako jsou Ship of Fools a Land Ho!, kde kontrast mezi přiopilou rozjařeností hudby a Jimovými apokalyptickými texty vytváří přízračnou pouťově-funebrální atmosféru.

Ve všech těchto polohách jsou The Doors tentokrát zcela pevní v kramflecích a bez zakolísání hrnou jeden bezchybný song za druhým. Na jiných albech jsou možná jednotlivé písně, které mě poznamenaly víc, ale Morrison Hotel je silný především jako celek, který je z celé diskografie kapely nejvhodnější k souvislému poslechu. A vůbec mi na něm nechybí žádná další desetiminutová dramatická etuda. Přinejmenším co se týče studiové práce je tohle album pro mne číslem jedna.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

hejkal @ 24.09.2014 12:18:21
Rozhodne súhlasím s tým, že blues sa k The Doors nesmierne hodí.

PaloM @ 25.09.2014 08:59:32
The Doors - Roadhouse Blues, BEST version >> odkaz

05.07.2013 Petr Gerneš
5 stars

Nastalo nové desetiletí a fénix vstal z popela. The Doors se vzpamatovali z miamské krize a začali opět normálně fungovat. Po úspěšném mexickém turné se vrátili do studia a začali pracovat na své páté desce, která se jako každá z dílny tohoto souboru nesmazatelně vryla do rockové historie.
Toto album je po stránce hudební naprosto odlišné ode všech předchozích počinů této kapely. Doors zcivilněli. Psychedelická jemnost a experimentální prvky skoro vymizely, inspirace francouzskými šansony a kabaretem s nimi. Zůstalo tu jen čisté tvrdé bílé blues, co dupe jako slon.


Hned úvodní ROADHOUSE BLUES je toho důkazem. Otvírák alba zahájí těžká zkreslená Kriegerova kytara, k němuž se postupně přidává perfektně šlapající rytmika Mack - Densmore, podporovaná Manzarekovými pulzujícími, barově znějícími varhanami. Nad tímto vskutku nářezovým podkladem kvílí a naříká Sebastianova procítěná harmonika, skvěle sekundující Morrisonovu vokálu, který s neskutečným feelingem přednáší dost dobrý text.



S WAITING FOR THE SUN, písní, která měla být již na třetím studiovém počinu kapely, jak již název napovídá, sice trochu upomíná na ty staré Doors (především epickým refrénem), ale formálně již někde jinde, spíše takovému tomu bílému rhythm´n´blues.


YOU MAKE ME REAL se také vrací do minulosti, svým tempem a rychlostí připomíná třeba I LOOKED AT YOU nebo TAKE IT AS IT COMES z první placky, ale jakoby barové piano Manzarekovo ji posouvá úplně někam jinam.


PEACE FROG je čistá, svižná tvrdá rocková skladba, jejíž až skoro stounovská melodická schémata skvěle korespondují s Morrisonovým drsným textem.


Pak trochu zpomalíme a vychutnáme si skvělou baladu BLUE SUNDAY, u níž nechápu, jaktože je v poslední době tak nedoceněná.


SHIP OF FOOLS je zase pohodovka, stojící na uhrančivém Morrisonově zpěvu a stylových Manzarekových klávesách, a upomínající hudební formou na spirituály a raný soul.


LAND HO! pokračuje ve stejné linii, ale těžko říct, zdali by byla tak dobrá bez Morrisona. Asi by vyzněla spíše jako blbůstka než jako seriózní věc.


THE SPY je zase solidní bluesovka se zajímavým textem, plným mnoha neobvyklých metafor, který podkresluje skvěle špinavý doprovod, znějící skoro jako Muddy Waters Band.


V QUEEN OF THE HIGHWAY, v níž Morrison vypráví o svém bouřlivém vztahu s Pamelou Coursonovou, trochu zrychlíme a vychutnáme si rychlou, ale melancholickou rockovou píseň, v níž cítíme po dlouhé době tak trochu francouzské vlivy (na takové věci jsou Doors experti).


S INDIAN SUMMER se vrátíme až do dob prvního alba. Morrison se vrací do své zasněné polohy a kapela ho v tom podporuje.


Jenže pak vplujeme opět do čirých vod bluesových. Na závěr nás Doors překvapí svěží a procítěnou vypalovačkou jak z dílny Willieho Dixona, MAGGIE M´GILL. Kriegerova kytara claptonovsky kňučí, Manzarek a Densmore do svých nástrojů zběsile buší, Lonnie Mack dole tvrdě bručí a Morrison zpívá jak o život. Jeho zpěv perfektně graduje od klidného rozprávění až po procítěné křičení. Prostě důstojný závěr pro tuhle skvělou desku, již nemohu ocenit jinak než pět bodů (já totiž dobré blues jinak neoceňuji!).

reagovat

Petr Gerneš @ 05.07.2013 19:37:12
Oprava : procítěný křik.

gunslinger @ 05.07.2013 20:07:25
Môj najobľúbenejší album od Doors

15.06.2011 nowhere_man
5 stars

Mám taký pocit, ako keby toto album naštartovalo novú éru The Doors. Prvé tri albumy sú viacmenej podobné (neviem v čom, proste to tak cítim) a štvrtý je taký prechod. No a Morrison hotel je niečo úžasné. Naozaj z toho vyžaruje hudba a slová ľudí, "čo vedia". Neviem to vysvetliť, ale je to také album plné hudby, z ktorej vyžarujú životné skúsenosti, neviem to lepšie nazvať. Aj keď sa tu nájdu aj veci z obdobia prvého či tretieho albumu.
Roadhouse blues to poriadne nakopne, je to úprimná skladba, z ktorej sála naozaj blues. Potom príde jeden úžasný klenot Waiting for the sun, to je neskutočné nádherná skladba (odporúčam aj verziu Davida Byrona). You make me real je starý dobrý The Doors - émócie, chuť žiť naplno. Peace frog je zas zaujímavý zvláštny song, neuveriteľne chytľavý. Potom príde dávka melanchólie v podobe balady Blue sunday. Ship of fools a Land ho nám to opäť pekne rozbehnú, avšak tajomná The spy zas naopak spomalí. Nasleduje vyznanie Patricii Queen of the highway (na bonusovej verzii aj v zaujímavej jazzovej verzii) a potom jedna z najkrajších a najkrehkejších vecí od The Doors - Indian summer. Krása... No a koniec opäť typický pre albumy The Doors - nadupaná vec Maggie M Gill. Nedá mi nespomenúť živú skladbu Somday soon z Essential rarities, ktorá spadá do obdobia tohoto albumu, naozaj by sa tu hodila. Takže - The Doors majú na konte už piate päťhviezdičkové album v rade. U mňa.
reagovat

08.06.2007 Johndensmore
5 stars

The Doors a blues rock. Povesť po vydaní albumu Soft Parade a incidente na koncerte nebola zrovna najlepšia. Celú situáciu ale nepravil tento album. Jim Morrison si oholil svoju obrovskú bradu, zložil nové pesničky a vrátil sa triumfálne do starých dobrých časov. Takto vznikol vynikajúci album Morrison Hotel. Obal albumu tvorí lacný hotel v štvrti L.A. Vo vnútri platne nájdete fotografiu Doorsakov s pivami v rukách sediacich pri pulte v Morrison Hoteli. Vzadu na platni nájdete veľký nápis Hard Rock Café.
Album začína bluesrockovou vypalovačkou Roadhouse Blues z ktorého prejde do úspešnej skladby Waiting For The Sun. Rock and roll odštartuje You Make Me Real. Špičková skladba Peace Frog je jediná svojho typu čo Doors natočili. Zaujímavý rytmus, text, príbeh o tom ako raz Morrisona zbili a spomienkam na indiánov z detstva. Slovíčko krv (blood) je tu spomenuté snáď v každom verši 5 krát. Po tejto vypalovačke sa album ukludní a stretávame sa v Modrej nedeli (Blue Sunday). Klavírne sóla nájdeme v Ship Of Fools. Podla mna nedocenená skladba. Na koncerte majstrovské podanie Raya Manzareka. Na to sa tu objaví popovitá Land Ho. Pomalý blues The Spy vás dostane do úplne iného sveta ale hneď nato vás zabudí Královna dialni (Queen Of The Highway). Dávam 5 *****. Ocitnete sa nachvílku aj v Indian Summer a na záver je tu snáď najlepší príbeh tohto albumu o Maggie M Gill. Je v tom príbeh, je v tom blues, je v tom dej.
Mnoho živých albumov obsahuje songy tohto albumu. Najviac album Live In Philadelphia 1970.
Po dopití posledného piva v Hard rock café sa stretneme opäť pri ŽENE Z L.A....
reagovat

Olaf @ 13.11.2009 15:59:17
Souhlasím, výborná hudba, LP jsem na gramu NC440 slyšel již před 40 lety (a bere mně pořád stejně).

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 6x
nowhere_man, Johndensmore, OHNOTHIMAGEN, Akana, Antony
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Corsica
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000