Doors, The - Morrison Hotel

Doors, The - Morrison Hotel - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

Roadhouse Blues
Waiting For The Sun
You Make Me Real
Peace Frog
Blues Sunday
Ship Of Fools
Land Ho
The Spy
Queen Of The Highway
Indian Summer
Maggie M Gill


Obsazení:

Jim Morrison - vocal
Ray Manzarek - klávesy
Robby Krieger - gitara
John Densmore - bicie
Ray Neopolitan - bass
Lonie Mack - bass (Maggie M Gill, Roadhouse Blues)
John Sebastian - foukací harmonika v Roadhouse Blues

 
19.04.2020 legolas
4 stars

Dodnes přesně nechápu, co přeletělo přes nos Jimu Morrisonovi a jeho kumpánům, když po tak elektrizujících a nápaditých počinech, jakými byli alba Waiting for the Sun a The Soft Parade, rázně přehodili vyhybku na boční kolej a vydali se zpátky proti proudu času. Svým pátým dílem Morrison Hotel dost rapidně popřeli svůj vývoj i vývoj tehdejší hudby. Tuto nahrávku lze brát jako návrat do kolébky blues. Do té nejšpinavější podoby, kdy jeho syrovost a nepoddajnost začínali krotit rockové vlivy do muziky nově zasahujících daleko mladších muzikantů.

Desku nakrojí obstojná bluesová vypalovačka Roadhouse Blues, na kterou naváže o poznání jímavější drobek z minula Waiting For The Sun. Jsem rád, že ji Doors nepoužili na třetí lp, ale vpíchli ji až sem. Má kvality a atmosféru. Vedle některých suchopárných a průměrných položek, zdem dodává životodárnou esenci. Podobně interesantní jsou ještě skladby You Make Me Real a Blues Sunday. Dále očistné experimenty Ship Of Fools, Queen Of The Highway a naléhavě hravá Indian Summer. Opakem je nudná vata dvojice Land Ho a The Spy.

Ona to není zas tak špatná deska. Je neotesaná a hrubá. Zní prapůvodně, ale vytrácí se z ní průběžně nastavený model The Doors. Chybí tu zvířecí touhou samotných muzikantů experimentovat. Pro vývoj Doors je to stopka, ale osobní kvality Jima Morrisona jako zpěváka se tady naštěstí nezastavili.

Závěrem tu mám otázku pro bedlivé posluchače. Kdo z vás si kdy všiml vykradeného motivu skladby Peace Frog, který použila Nirvana do svého hitu Smells Like Teen Spirit? Počáteční riff je do uší bijící. Hanba.

reagovat

dan @ 19.04.2020 12:39:56
Tahle deska se skutečně moc nepovedla. Doors se hned po debutu stali tahouny tamnější scény a na mílové kroky utekli Jef.Airplane, Grateful Dead a dalším. Kralovali tehdejší psychedelii, ale tady podlehli blues což nebyla jejich parketa. Pro mě maximálně za 3.

terka @ 19.04.2020 13:31:56
Ahoj všem. Vidím, že v době krize lidi píší a píší. Alespoň k něčemu je ta recese užitečná. Proč ale tak kruté soudy k mým Doors? Copak vám ta deska připadá slabá? Jasně, už to není tak umělecky zosobňující jako na prvních deskách, ale pořád je to daleko víc, než obyčejný průměr. Nebo je to osobní?

dan @ 19.04.2020 13:52:36
Nirvána byl ten největší shit, který v hudebním odvětví vznikl. Ale když mám dát ruku na srdce, po nich přišli ještě horší individua. Většina z nich se urodila během devadesátých roků. Green Day, Offspring, Rammstein, vůbec všechny ty numetalový a nasamplovaný hrůzy jako Tool, Limp Bizkit, Slipknot prostě všichni, kteří totálně pohřbili melodie a vyřvávají do mikrofonu jak smyslu zbavení pomatenci. Ti totiž nemají s hudbou nic společnýho. Normálním lidem jsou leda k smíchu. Proto se ani nedivím, kdyby ten motiv Nirvána tehdá obšlehla.

Monthy @ 19.04.2020 14:08:03
Dane, při vší úctě, to hodnocení Nirvany je úlet. Beru že se ti nelíbí, ale napadnou mně tucty větších zvěrstev. Nicméně ta podobnost riffu mi unikla, dobrá poznámka k zamyšlení.

dan @ 19.04.2020 14:42:14
Bohužel hudba je formálně v dlouhodobém úpadku. I dnes jsou na trhu podobná zvěrstva jako ty, které jsem jmenoval. Stačí vyzkoušet tři zde doporučené kapel od našich specialistů hrubšího zrna. Jmenovitě Testament, Intronaut a to s tím kozlem Dyssidia abychom se mohli přesvědčit, že bůh neexistuje. Protože tohle jsou jen další semínka z potupných poklesků naší společnosti. Rámus, řev, agrese a zběsilost. Tohle že má být umění? Logicky i nelogicky se nad tím zamýšlím, ale umění má přinášet člověku příjemné pocity a ne chuť někoho probodnout. Pink Floyd dělali umění, Beatles dělali umění, Rolling Stones dělali umění. Tihle dělají tak akorát ostudu sami sobě.

vmagistr @ 19.04.2020 14:59:36
dan: Podobně se konzervativní část společnosti svého času pozastavovala nad jazzem, nad rock'n'rollem nebo nad punkem. Tohle že má být hudba? Tohle že má být umění? Tohle že má být zábava? Umění dokáže zprostředkovat celou škálu pocitů - vedle těch příjemných může i zneklidňovat, znejisťovat či dokonce děsit nebo znechucovat, přesto ale uměním být nepřestane.

EasyRocker @ 19.04.2020 15:02:16
Největší ostudu sami sobě dělají netolerantní jedinci bez špetky úcty a respektu k ostatním lidem, i hudbě.

EasyRocker @ 19.04.2020 15:09:45
A to, co napsal vmagistr, nezbývá než zalít pečetním voskem - vystihl to dokonale.

northman @ 19.04.2020 16:32:12
Je pravda, že tuhle desku od Doors poslouchám nejméně, ale líbí se mi i ta tvoje recenze.

dane, chápu že se ti Nirvána nelíbí na rozdíl ode mě, mám rád všechny jejich desky. Mohl bys napsat recenzi na nějakou svou oblíbenou desku, netuším co se ti vlastně líbí. Díky.

VaclavV @ 19.04.2020 17:37:06
Obstojná bluesova vypalovačka je pro mě jeden z top songů The Doors a rocku vůbec...

PaloM @ 19.04.2020 18:26:11
Možno niekoho naštvem, ale ja to beriem ako pokojnú debatu. S "dan_om" v mnohom súhlasím a výnimočne EasyRocker a vmagistr s vami nesúhlasímm. To vôbec nie je o tolerancii, ale o zásadnej otázke, čo ešte umenie je a čo nie je. Jasné, umenie vyvoláva celé spektrum pocitov. Avšak nie všetko, čo vyvoláva radostné pocity alebo desivé pocity je umením. Pre niekoho je radosť počúvať a pozerať TV Šláger či Senzi TV. Asi všetci sa tu zhodneme, že programy TV s umením nemajú nič spoločné.
Na druhom konci spektra, všeliaké extrémne odnože (necro metal a pod), z čoho by som sa pogŕcal, určite umením nie je. Alebo industriálne pazvuky, bez účelu použité. Každý by našiel svojich favoritov. No, Zvířatka obdivují p..u, vrchol umenia Maestra F.R.Č., na to nikto nemá :-)) >> odkaz

chimp.charlie @ 19.04.2020 19:57:36
Abych trochu odlehčil: budeme-li umění definovat jako obor lidské činnosti, pak je jím jakákoli hudební, literární či výtvarná produkce. A Umění? Chce se říct, že jediným arbitrem je čas, ale ono je venkoncem úplně jedno, jestli to či ono dílo je nebo není Uměním, protože ve skutečnosti je to stejně vždycky jen "vo tom", jestli se nám líbí nebo ne. No ne? :-)

Monthy @ 19.04.2020 20:01:42
Teda, to je silné kafe. Ale k věci. Ok, vymezit se vůči někomu či něčemu. Ok, užít při tom i silných výrazů. Tečka.
Hrát si na arbitra vkusu, kázat co je a není umění...pánové, dyť je to blbost. Umění jsou emoce a to je věc sakra individuální.

PaloM @ 19.04.2020 20:40:07
Monthy - máš aj nemáš pravdu. Dan to podal trochu radikálne, ale v mnohom súhlasím. A ťažko odbiť definovanie, čo to je umenie, jednoduchou vetou, že sú to emócie. Ano, aj emócie.Je to zaujímavá téma. Necítim sa odborníkom, názor však môžem mať.

Len na okraj recenzie. Doors štúdiovky s Morrisonon mám rád. Tento album je tiež dobrý, úvodná skladba u bluesrockových skupín je vďačným doplnkom repertoáru. Ešte radšej mám Doors live bootlegy, ktoré sú veľmi autentické. Samozrejme, tie oficiálne vydané, bez excesov frontmana.

Danny @ 19.04.2020 20:43:43
Palo, pokud by byl příspěvek toho pána o extrémní, nějak patologicky škodlivé hudbě, která programově pracuje s nevkusem, cynismem, nelidskostí a jinými nemorálními prostředky, pak nemám problém s tím souhlasit. Ale není to tak. Abych použil jeho slovník, za "zvěrstva" byly označeny běžné rockové kapely, které se jemu zjevně nelíbí, ale které považuje za obecné (nejen kulturní) zlo a příčinu úpadku: Nirvana, Green Day, Offspring, Rammstein, Tool, Limp Bizkit, Slipknot. V dalším příspěvku přidal Testament, Intronaut a Dyssidia. Posledně jmenovaná je taky mimo můj zájem, ale respektuju, že se může někomu líbit.

Je to jen o toleranci a neschopnosti respektovat hudbu, která je mimo osobní vkus. Navíc je to podáno dehonestujícím způsobem, cituju: "Ti totiž nemají s hudbou nic společnýho. Normálním lidem jsou leda k smíchu." Mně se ty kapely líbí, jsem tedy k smíchu a nejsem normální?

Abych se styděl za to, že poslouchám úplně normální a nezávadnou hudbu, jen proto, že to tak někdo vidí a svůj osobní pocit tu předává jako obecnou pravdu, to opravdu nebudu. To už tu bylo za komunistů. Podobné postoje sám za sebe respektovat nebudu a pokud je tady budeme tolerovat, pak beze mě.

PaloM @ 19.04.2020 20:53:40
Chimo.charlie: na to Ti naozaj neviem odpovedať 🙂 🤔. Son stará garda a slovo umenie vo mne prvotne evokuje niečo hodnotné, kvalitné, čo ma esteticky obohacuje. A môže to byť aj napr. tvrdý prog metal alebo obrazy Picassa, či Salvatora Dalí (nie všetko). Určito nepovažujem za umenie obraz Maestra Čecha, ako zvieratká čumia na vaginu :-)
No pán Knižák určite so mnou nesúhlasí.
Ten výtvor je proste primitívny, možno dadaistický fór.

PaloM @ 19.04.2020 21:12:40
Danny: považujem toto za pokojnú debatu a z mojej strany asi trochu o nedorozumenie. Ako som písal, nie so všetkým súhlasím. Od Nirvany mám dva albumy rád, Slipknot považujem za odpad. Niekomu sa to páči, rešpektujem, však počúvať to nemusím. Že je všeobecný úpadok kultúry a umenia, s tým môžem súhlasiť. Je to pre mňa momentálne nedôležitá téma a oveľa viac ma zaujíma odborné vysvetlenie, čo ešte umenie je a čo už nie. A práve som od Teba očakával, dúfal a tak Ťa aj poprosím, čo by si mi vedel k tomu povedať, vysvetliť.

chimp.charlie @ 19.04.2020 21:13:49
Palo, samozřejmě souhlas. Já chtěl jen poukázat na tu obrovskou porci subjektivity, kterou do vnímání uměleckého díla vkládáme - sám jistě můžeš uvést řadu děl, která jsou všeobecně považovaná za umělecky hodnotná, a přesto Ti nic neříkají. S tím holt nic nenaděláme ;-)

steve @ 19.04.2020 21:59:22
Něco od bedlivého posluchače. Nevím jestli to combajn obšlehl, ale ten motiv je dost podobný. Právě si tu skladbu pouštím.

S.C.A.Lytch @ 19.04.2020 22:08:36
Trošku mi to připomnělo jednu předvolební debatu. Jeden nejmenovaný ministr na otázku jak chce podporovat umění odpověděl: "Nejdřív musí vzniknout komise která rozhodne co umění je a co umění neni. Budeme podporovat krásnou literaturu, nebudeme podporovat bigbít..."
Fakt bych se nerad něčeho takovýho dočkal.

PaloM @ 19.04.2020 22:22:41
Toto je normálna debata fanúšikov na Progboarde o muzike a nie predvolebné kecy vášho ministra - pokiaľ si nepostrehol rozdiel. Ide o rozlíšenie nekritického prijímania hocičoho ako umenia. Ak si nepamätáš, napísal o tom pán H.Ch.Andersen Cisárove nové šaty. Mne je jedno, čo si kto počúva. Nie je mi vôbec jedno, čo si ja púšťam cez uši do hlavy :-)

S.C.A.Lytch @ 20.04.2020 00:37:22
PaloM: Rozdíl jsem postřehl, právě proto mě ten obsah dost znepokojil. Víc nemám potřebu chuť to rozebírat. Radši si před spaním pustím poslední Testament.

jiří schwarz @ 20.04.2020 03:04:43
Lidičky, to jste se dostali od meritu recenze, LP Morrison Hotel, dost daleko, škoda (tady řešit Nirvanu). Navrhuju zřídit diskusní fórum Co je a co není umění (aby tyto výlevy nerušili čtení o recenzované muzice). Možná bych se ještě zeptal člověka s nickem S.C.A.Lytch, kteréhože ministra cituje (zní to jako Nejedlý za komančů, ale to eště nebyl bigbít …), zní to děsivě, jestli je to z nedávna, tak nás bůh netrestej…

Ale teď k Morrison Hotel. Nějak se zde vytratilo, že je to prostě fantastické album. Legolasovo hodnocení považuju za hodně slabé: „návrat ke kořenům proti proudu času“ !!!, dále již kritizované útržky „obstojná vypalovačka“, apod. Ano, Doors šli zase o něco blíž ke kořenům (byť se mi nezdá, že bluesový kořen Doors kdy předtím opustili). A bylo to naopak přesně v linii vývoje, méně psychedelie a více tvrdšího blues-rockového zvuku. Vše při zachování kontinuity tvorby kapely. Nikdo se nezastavuje nad tím, jak neskutečně Morrison zde zpívá. Od jeho typických, lehce podtónových poloh (vždy na tom bylo cosi psychedelického a náladotvorného), až k rockovému řičáku. Jak kapela nádherně vyzrála. Zachováno jest, co Doors zdobilo předtím, včetně soundu, vč. poznatelných Manzarekových kláves. Jen ještě cosi navíc. Krása. Howgh.

PaloM @ 20.04.2020 06:53:16
Skončil som s témou umenia. Myslel som, že Progboard je ďalej a fórum je schopné seriózne debatovať a zamýšľať sa na danú tému. Namiesto toho sa prezentovali fóbie z návratu praktík zo socializmu. Som sklamaný. Tak mi treba. Ak som niekomu ublížil v jeho cítení rocku, ospravedlňujem sa.

VopiceZHoR @ 20.04.2020 06:54:12
Zaujala mě ta "vykrádačka" Peace Frog. No, podle mě to vykradený není. Akorát že těch skladeb už jsou takový miliardy, že se prostě už někde musí něco zákonitě opakovat.
Pro zajímavost taky jednu "vykrádačku" přikládám. Tady si Ozzy dovolil sáhnout na Olympic... Jen to trochu zpomalil :-)) >> odkaz >> odkaz

vmagistr @ 20.04.2020 07:15:33
Debata o umění? Zajímavé téma. Podle mě má v sobě potenciál stát se uměním jakýkoli produkt lidské činnosti. Vyřezávaná lžička, dům, návod k použití vysavače. Existují i produkty, které s účelem stát se uměním byly už tvořeny a těžko u nich budeme hledat jiný účel (třeba symfonie pro čtyřicetihlavý orchestr, kterou si autor napsal "do šuplíku"). Někdo může jako umění vnímat pouze produkty, které jinou funkci nemají (pak by ale podle mě šmahem "odboural" veškeré užitné umění), nebo lze potenciál "být uměním" hledat (a nalézat kdekoli). Jedním z významů umění je podle mě i neustále rozvolňovat "hranici" (jakkoli je obtížné ji vůbec nějak definovat), co ještě umění (v tom užším významu - to, co bylo tvořeno pouze za uměleckým účelem) je a co už ne.

VopiceZHoR @ 20.04.2020 07:30:46
Teď jsem měl zrovna výraz úmění v lekci angličtiny s názvem abstraktní pojmy ;-)

S.C.A.Lytch @ 20.04.2020 09:13:45
jiří schwarz: Už je to pár let, ale našel jsem o tom i článek :-)
>> odkaz

bullb @ 20.04.2020 09:17:25
Pre mňa boli Doors asi 2 ročným poblúznením. Dávno, 40 rokov asi. K životu ich nepotrebujem. Je to aj kvôli niektorým textom. Vysoko si cením kvalitu hudobníkov Manzarek a spol.

S.C.A.Lytch @ 20.04.2020 09:33:13
Pokud by to někoho zajímalo, tak jsou na téma definice umění k nalezení diplomové práce. Např. >> odkaz

Ad Morrison Hotel) Je to první album které jsem od The Doors slyšel. Možná i proto ho mám asi nejradši.

jiří schwarz @ 20.04.2020 21:54:41
PaloM: já nejsem nijak zklamaný, PB je super fórum a diskuse (oproti jiným) celkem fajn, znalá a kultivovaná. Jen mě napadlo říct lidem, že by možná měli víc psát k meritu věci. I z respektu, že nějaký lidičky hodně pracovali, aby vydali svý dílko (album), a zas jinej člobrda zas trávil svuj čas poctivou snahou to dílko popsat (recenzovat), jak nejlíp umí. Vidíš, i tenhle muj post se sem vlastně nehodí.

PaloM @ 21.04.2020 08:11:29
Jiří: samozrejme, že si aj ja vážim autorov recenzií, aj kultivované debaty. Nevzniklo to samo od seba, na tom bolo treba roky pracovať a moderátori za celé obdobie mali plné ruky práce zachovať tu určitú kultúru komunikácie.
Už sa nebudem baviť na tému umenie, lebo ľutujem, že som sa vôbec ozval.

09.01.2015 Antony
5 stars

Otesáni o všechna pozlátka se The Doors navracejí roku 1970 albem Morrison Hotel k syrovému rockovému zvuku. Místy až hardrockovému, se silnou bluesovou příchutí a náladou. Kytara je kousavá, klávesy drásají a vržou, pokud si Manzarek nevystačí s prostým pianem. Méně psychedelie, více rockové přímosti. Úvodní Roadhouse Blues s drnčivými kytarovými riffy a foukačkou tvoří nezapomenutelný vstup do poslechu této desky. V důrazném rytmu s naléhavým refrénem kapelu představuje v její nejlepší podobě píseň Waiting For The Sun, která zbyla z nahrávání stejnojmenného alba. I ostatní skladby v první polovině CD jdou na věc dost tvrdě, v každé se Morrison a jeho kumpáni řádně rozmachují. Je to nesmírně zábavná jízda, ze skladeb tryská energie a živost, přičemž v pozadí zůstává přiměřený díl zádumčivé zamyšlenosti, jako poznávací znamení.

Je podivuhodné, jak The Doors dovedou vždy udělat i ze zdánlivě obyčejné skladby výraznou a působivou hudební kompozici. Co by u kapel obdařených menším talentem byla nuda, je zde neodolatelná síla. Jejich hrátky s melodií, harmonií a rytmy přinášejí silný zážitek, jsou mimořádně působivé, nekoná se žádná ztráta energie a invence. Je to prostě zase jedna z šesti nejlepších desek The Doors. Morrison, a on je tím hlavním náladotvorným prvkem v souboru, jak se později krutě ukázalo, proplouvá skladbami zdánlivě ledabyle, nenápadně, třeba v The Spy, avšak běhá z něj mráz po zádech. A v následující Queen Of The Highway, jak si hned na začátku nevinně zpívá: „She was a princess“ je prostě okouzlující. Jenže z těch kouzel lítá hodně jisker, tak raději pozor. Slova “American boy, american girl, most beautiful people in the world…“ jsou podány s takovou ledabylou grácií, že mu je musíte věřit.

Na konci CD se setkáme s jemnou skladbou Indian Summer pocházející z roku 1966 a rozloučíme závěrečnou hutnou Maggie M'Gill, která soundem temně předznamenává to, co pak uslyšíme na LP L.A.Woman. Případné bonusy nepočítám, protože tam nepatří, narušují jen dojem z díla, jako dramaturgicky dokonalého celku, který dalšími úpravami lze jen poškodit. Morrison Hotel je za plný počet a má tu vlastnost, že si na jeho konci říkám: Cože, už? A pouštím CD znovu, nemůžu si pomoct.

Poznámka ke zvuku:
Mohu se jen opakovat, copy/paste z přechozího alba, doslova.

Technické detaily recenzovaného CD:
CD – US reedice 2009, HDCD Audio Fidelity, kat.č. AFZ-037, 24k gold, EAN 780014203726
13 skladeb, 45:31
DR12 [L-11,5 / P-12,9]

reagovat

23.09.2014 Akana
5 stars

Vše špatné může být zapomenuto. Po rozporuplném experimentu jménem The Soft Parade se na pátém studiovém albu The Doors vrátili do vrcholné formy. Potácivý můří let Jima Morrisona směrem k rozpálené žárovce sice zachovává svůj sebedestruktivní kurz, ale po neúspěchu předchozího alba a skandálních zpěvákových excesech, se díky desce Morrison Hotel kapela v očích fanoušků i kritiky značně rehabilitovala. Dokonce si troufám říct, že se na ní nic z blížícího se konce neprojevilo a v mých očích překonává i adorovaný debut.

The Doors ještě nikdy nezněli tak sebejistě, vyhraně a soudržně. Docílili perfektně vyrovnaného, dynamického zvuku a dokonce i ta rytmická složka je znatelně proměnlivější a nápaditější, na čemž má zřejmě podíl i angažování studiových baskytaristů Lonnieho Macka a Raye Neapolitana. Navíc dala kapela dohromady skvělý repertoár a starou belu záleží na tom, že se z něj nevyloupnul žádný velký hit, protože jsou to do jedné vynikající skladby.

Ve větší míře se The Doors vrátili k blues. Jejich dosavadní výlety do těchto polí nebyly vždycky přesvědčivé, ale tentokrát v písních You Make Me Real, The Spy, Maggie M'Gill a především šťavnaté Roadhouse Blues prokázali pro černou muziku mnohem větší porozumění. Přitom z nich nevytěsnili svojí typickou bílou dekadenci, takže zůstali stoprocentně sví. Nadále jim dobře vycházejí temně romantické, lehce psychedelické balady Blue Sunday nebo Indian Summer. Svoje nejtěžší zbraně ale vytahují v písních jako jsou Ship of Fools a Land Ho!, kde kontrast mezi přiopilou rozjařeností hudby a Jimovými apokalyptickými texty vytváří přízračnou pouťově-funebrální atmosféru.

Ve všech těchto polohách jsou The Doors tentokrát zcela pevní v kramflecích a bez zakolísání hrnou jeden bezchybný song za druhým. Na jiných albech jsou možná jednotlivé písně, které mě poznamenaly víc, ale Morrison Hotel je silný především jako celek, který je z celé diskografie kapely nejvhodnější k souvislému poslechu. A vůbec mi na něm nechybí žádná další desetiminutová dramatická etuda. Přinejmenším co se týče studiové práce je tohle album pro mne číslem jedna.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

hejkal @ 24.09.2014 12:18:21
Rozhodne súhlasím s tým, že blues sa k The Doors nesmierne hodí.

PaloM @ 25.09.2014 08:59:32
The Doors - Roadhouse Blues, BEST version >> odkaz

05.07.2013 Petr Gerneš
5 stars

Nastalo nové desetiletí a fénix vstal z popela. The Doors se vzpamatovali z miamské krize a začali opět normálně fungovat. Po úspěšném mexickém turné se vrátili do studia a začali pracovat na své páté desce, která se jako každá z dílny tohoto souboru nesmazatelně vryla do rockové historie.
Toto album je po stránce hudební naprosto odlišné ode všech předchozích počinů této kapely. Doors zcivilněli. Psychedelická jemnost a experimentální prvky skoro vymizely, inspirace francouzskými šansony a kabaretem s nimi. Zůstalo tu jen čisté tvrdé bílé blues, co dupe jako slon.


Hned úvodní ROADHOUSE BLUES je toho důkazem. Otvírák alba zahájí těžká zkreslená Kriegerova kytara, k němuž se postupně přidává perfektně šlapající rytmika Mack - Densmore, podporovaná Manzarekovými pulzujícími, barově znějícími varhanami. Nad tímto vskutku nářezovým podkladem kvílí a naříká Sebastianova procítěná harmonika, skvěle sekundující Morrisonovu vokálu, který s neskutečným feelingem přednáší dost dobrý text.



S WAITING FOR THE SUN, písní, která měla být již na třetím studiovém počinu kapely, jak již název napovídá, sice trochu upomíná na ty staré Doors (především epickým refrénem), ale formálně již někde jinde, spíše takovému tomu bílému rhythm´n´blues.


YOU MAKE ME REAL se také vrací do minulosti, svým tempem a rychlostí připomíná třeba I LOOKED AT YOU nebo TAKE IT AS IT COMES z první placky, ale jakoby barové piano Manzarekovo ji posouvá úplně někam jinam.


PEACE FROG je čistá, svižná tvrdá rocková skladba, jejíž až skoro stounovská melodická schémata skvěle korespondují s Morrisonovým drsným textem.


Pak trochu zpomalíme a vychutnáme si skvělou baladu BLUE SUNDAY, u níž nechápu, jaktože je v poslední době tak nedoceněná.


SHIP OF FOOLS je zase pohodovka, stojící na uhrančivém Morrisonově zpěvu a stylových Manzarekových klávesách, a upomínající hudební formou na spirituály a raný soul.


LAND HO! pokračuje ve stejné linii, ale těžko říct, zdali by byla tak dobrá bez Morrisona. Asi by vyzněla spíše jako blbůstka než jako seriózní věc.


THE SPY je zase solidní bluesovka se zajímavým textem, plným mnoha neobvyklých metafor, který podkresluje skvěle špinavý doprovod, znějící skoro jako Muddy Waters Band.


V QUEEN OF THE HIGHWAY, v níž Morrison vypráví o svém bouřlivém vztahu s Pamelou Coursonovou, trochu zrychlíme a vychutnáme si rychlou, ale melancholickou rockovou píseň, v níž cítíme po dlouhé době tak trochu francouzské vlivy (na takové věci jsou Doors experti).


S INDIAN SUMMER se vrátíme až do dob prvního alba. Morrison se vrací do své zasněné polohy a kapela ho v tom podporuje.


Jenže pak vplujeme opět do čirých vod bluesových. Na závěr nás Doors překvapí svěží a procítěnou vypalovačkou jak z dílny Willieho Dixona, MAGGIE M´GILL. Kriegerova kytara claptonovsky kňučí, Manzarek a Densmore do svých nástrojů zběsile buší, Lonnie Mack dole tvrdě bručí a Morrison zpívá jak o život. Jeho zpěv perfektně graduje od klidného rozprávění až po procítěné křičení. Prostě důstojný závěr pro tuhle skvělou desku, již nemohu ocenit jinak než pět bodů (já totiž dobré blues jinak neoceňuji!).

reagovat

Petr Gerneš @ 05.07.2013 19:37:12
Oprava : procítěný křik.

gunslinger @ 05.07.2013 20:07:25
Môj najobľúbenejší album od Doors

15.06.2011 nowhere_man
5 stars

Mám taký pocit, ako keby toto album naštartovalo novú éru The Doors. Prvé tri albumy sú viacmenej podobné (neviem v čom, proste to tak cítim) a štvrtý je taký prechod. No a Morrison hotel je niečo úžasné. Naozaj z toho vyžaruje hudba a slová ľudí, "čo vedia". Neviem to vysvetliť, ale je to také album plné hudby, z ktorej vyžarujú životné skúsenosti, neviem to lepšie nazvať. Aj keď sa tu nájdu aj veci z obdobia prvého či tretieho albumu.
Roadhouse blues to poriadne nakopne, je to úprimná skladba, z ktorej sála naozaj blues. Potom príde jeden úžasný klenot Waiting for the sun, to je neskutočné nádherná skladba (odporúčam aj verziu Davida Byrona). You make me real je starý dobrý The Doors - émócie, chuť žiť naplno. Peace frog je zas zaujímavý zvláštny song, neuveriteľne chytľavý. Potom príde dávka melanchólie v podobe balady Blue sunday. Ship of fools a Land ho nám to opäť pekne rozbehnú, avšak tajomná The spy zas naopak spomalí. Nasleduje vyznanie Patricii Queen of the highway (na bonusovej verzii aj v zaujímavej jazzovej verzii) a potom jedna z najkrajších a najkrehkejších vecí od The Doors - Indian summer. Krása... No a koniec opäť typický pre albumy The Doors - nadupaná vec Maggie M Gill. Nedá mi nespomenúť živú skladbu Somday soon z Essential rarities, ktorá spadá do obdobia tohoto albumu, naozaj by sa tu hodila. Takže - The Doors majú na konte už piate päťhviezdičkové album v rade. U mňa.
reagovat

08.06.2007 Johndensmore
5 stars

The Doors a blues rock. Povesť po vydaní albumu Soft Parade a incidente na koncerte nebola zrovna najlepšia. Celú situáciu ale nepravil tento album. Jim Morrison si oholil svoju obrovskú bradu, zložil nové pesničky a vrátil sa triumfálne do starých dobrých časov. Takto vznikol vynikajúci album Morrison Hotel. Obal albumu tvorí lacný hotel v štvrti L.A. Vo vnútri platne nájdete fotografiu Doorsakov s pivami v rukách sediacich pri pulte v Morrison Hoteli. Vzadu na platni nájdete veľký nápis Hard Rock Café.
Album začína bluesrockovou vypalovačkou Roadhouse Blues z ktorého prejde do úspešnej skladby Waiting For The Sun. Rock and roll odštartuje You Make Me Real. Špičková skladba Peace Frog je jediná svojho typu čo Doors natočili. Zaujímavý rytmus, text, príbeh o tom ako raz Morrisona zbili a spomienkam na indiánov z detstva. Slovíčko krv (blood) je tu spomenuté snáď v každom verši 5 krát. Po tejto vypalovačke sa album ukludní a stretávame sa v Modrej nedeli (Blue Sunday). Klavírne sóla nájdeme v Ship Of Fools. Podla mna nedocenená skladba. Na koncerte majstrovské podanie Raya Manzareka. Na to sa tu objaví popovitá Land Ho. Pomalý blues The Spy vás dostane do úplne iného sveta ale hneď nato vás zabudí Královna dialni (Queen Of The Highway). Dávam 5 *****. Ocitnete sa nachvílku aj v Indian Summer a na záver je tu snáď najlepší príbeh tohto albumu o Maggie M Gill. Je v tom príbeh, je v tom blues, je v tom dej.
Mnoho živých albumov obsahuje songy tohto albumu. Najviac album Live In Philadelphia 1970.
Po dopití posledného piva v Hard rock café sa stretneme opäť pri ŽENE Z L.A....
reagovat

Olaf @ 13.11.2009 15:59:17
Souhlasím, výborná hudba, LP jsem na gramu NC440 slyšel již před 40 lety (a bere mně pořád stejně).

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
nowhere_man, Johndensmore, OHNOTHIMAGEN, Akana, Antony, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Corsica, legolas
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000