Doors, The - L.A. Woman

Doors, The - L.A. Woman - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1971

Tracklist:

The Changeling
Love Her Madly
Been Down So Long
Cars Hiss By My Window
L.A. Woman
L America
Hyacint House
Crawling King Snake
The Wasp
Riders On The Storm


Obsazení:

Jim Morrison - spev
Ray Manzarek - klávesy
Robby Krieger - gitara
John Densmore - bicie
Jerry Scheff - bass
Marc Benno - rytmická gitara

 
18.04.2016 EasyRocker
4 stars

Tahle deska má z diskografii Doors zvláštní, zavírací postavení, přesto nepůsobí unaveně ani nudně. Má zde skoro absolutní hodnocení, přece jen mě oslovila o něco méně než debutové album, ale vlastně jde jen o drobnosti...

The Changeling má ospalou hammondkovou melodii, od úvodu cítíme basu - konečně studiový hostující Jerry Scheff. Morrisonovo hrdlo pořádně zdrsnělo, to je asi jediná výrazná změna oproti minulosti. Je tu opojné sólo, dekadentní atmosféra a značný důraz přesto mě tahle úvodní věc nikdy nějak zásadně neoslovila, zvlášť srovnám-li to s Break on Through... asi moje chyba. Love Her Madly je hitem od počátku - krásně stavěná melodie, kterou táhne v dokonalé souhře Manzarek s Kriegerem, Morrison do toho vstupuje suverénně a jeho melodické zpěvné podání posouvá skladba ještě na další úroveň kvality. Povedená jsou i hravá hammondková a kytarová sóla ve druhé půli. Skladba je samozřejmě známa i ze soundtracku k Forrestu Gumpovi. A máme tu bluesově začernalou temnotu Been Down So Long - propracovaná žhavá Kriegerova kytara, chrlící jiskry sól až do konce, jemná basová linka a tématicky ospalá, zakouřená nálada jsou zcela autentické, sem se hlavně Morrison chtěl v této době ubírat. Cars Hiss By My Window je další dřevní bluesová dvanáctka - klasický pomalý start s temně deklamujícím Morrisonem je dalším pomníkem stylu. Nálada ani tempo se nijak výrazně nemění, výborně věc oživuje proplouvající basa, která tady tvrdí přesně, jak by měla, závěr je drsné sólo. L.A. Woman je jedna z nejvýraznějších hitů - melodický souboj kytar a hammondek, přímočaré bicí, a postupně se uvolňující Morrison, energetický výbuch refrénu má velmi pozitivní účinky, hlavně Krieger se tu velmi odvazuje. V závěru to pak rozbalí celá kapela pěkně od podlahy a boj kytar s hammondy získá pořádné grády - osm minut žhavé jízdy. Pořádně drsný je kytarový úvod k L´America - nálada je těžká, stejně jako Manzerekovy temné "malby" kláves a Morrisonův studený, drsný projev. Atmosféra skladby plně odráží celkový sklon k větší těžkosti a tvrdosti, i když refrén je přece jen trochu lidštější a melodičtější. Ze splínu vyvede krásná šedesátková melodičnost Hyacinth House s opravdu kalifornským úvodem a mnohem civilnějším a melodičtějším Morrisonem. S předchozí věcí je to zkrátka jako noc a den. Krásně vedené ornamenty kytary a kláves. Crawling King Snake nás uvádí zpět do bluesového hájemství, je podaná patřičně zakouřeně, ale s poměrně živě znějícími hammondkami a pálivou kytarovou omáčkou. Skladba od Big Joe Williamse, musím ale říci, že se mi více líbilo podání Johna Lee Hookera - a ani nevím proč. WASP (Texas Radio and the Big Beat), temný podtón, souboj kytar a kláves - přiznám se, tuhle věcičku jsem nemusel nikdy, ne a ne se do toho dostat - druhá půle ale lepší prvé. Všechno ale rozptylují úvodní tóny eposu Riders on the Storm, zásadní skladby nejen Doors, ale celé rockové epochy. Bouřné tóny, pomalu vyplouvající éterická kytara a basa a zcela zásadní historická melodie, vnesená Morrisonovým éterickým, kazatelským hlasem. Paráda, kterým si pánové úplně na závěr kariéry vystavěli pomník. Postupně se navěšující melodické kytarové ornamenty a kapela nám ty božské motivy servíruje s mnoha různých podobách, vždy ale v nejvyšší kvalitě, lehce se dotýká progresu. Zhudebněný apokalyptický sen je mistrovskou tečkou, byl to konec úspěšné éry. Škoda tomu.

Tohle album mám rád, hodnocení je u mě těžké. Změnu k bluesové tvrdosti jsem vítal, přesto v přímém srovnání s debutem cítím, že mě neoslovilo tak intenzívně a je tu pro mě několik slabších míst, ale i závěrečná genialita. Poctivé čtyři hvězdy, abych to nějak rozsekl...
reagovat

04.05.2015 Akana
5 stars

Jim Morrison si ještě stihnul splnit jeden sen. Tři měsíce před svou smrtí vydal společně s The Doors desku, která byla bluesovější, než cokoli, co do té doby nahráli. Syrové černé písničkáře z první poloviny století vždycky obdivoval a na albu L.A.Woman se jejich výrazu přiblížil nejvíc, včetně barvy hlasu. Ten jakoby mu v některých písních (třeba hned v té titulní) zestárl o dvacet let, ze sexappealem nabitého zaklínače se mění ve vousatého, obtloustlého chlápka, který už vyzývavé ovíjení se kolem mikrofonu nepovažuje za ten nejlepší způsob prezentace, má leccos odžito a nemusí se už schovávat za ještěrčí mimikry.

Proměna ale samozřejmě není naprostá. Návaznost na strhující výkon kapely na albu Morrison Hotel je patrná a ne všechny položky tracklistu mají tak obnažený bluesový kořen jako Been Down So Long, Cars Hiss by My Window nebo tradicionál Crawling King Snake. Love Her MadIy je uvolněně frivolní hitovka, L'America připomíná zrychlující se přízračný kolotoč, Hyacinth House je typicky noblesní truchlohra a Riders on the Storm soumračný chorovod s neskutečně hypnotizující atmosférou. I v těch nejbluesovějších věcech je ale přírodní živočišnost černých klasiků stále kontaminovaná jistou dávkou intelektuální dekadence, takže The Doors zůstávají sami sebou a nikoli opožděným revivalem. Nesnaží se o dokonalou autentičnost a právě proto jim můžeme věřit.

Stejně jako na Morrison Hotel posílila kapela svůj zvuk o živou basu, tentokrát v rukách presleyovského Jerryho Scheffa a Robbymu Kriegerovi v několika písních sekunduje druhý kytarista Marc Benno. Díky tomu kapela opět výborně šlape, v úvodní The Changeling má až motownský švih. Díky příklonu k blues nejsou aranže tak barevné, ale zato má album jednotnější pocitovou identitu. Ta rozhodně není veselá, možná jde o nejpochmurnější nahrávku skupiny, ale nahrávku umělecky skvěle dotaženou a plnou příslibů, které už bohužel nikdy nebyly naplněny. V jejím závěru Jim Morrison symbolicky opouští posluchače jako tragický, věčně nepochopený, prokletý černý jezdec s bouří v zádech.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Snake @ 05.05.2015 19:38:18
The Doors chovám v úctě a Jim Morrison je pro mne nedotknutelnou rockovou ikonou, ale jedničkou diskografie pro mě je a navždycky zůstane eponymní debut z roku 1967. Nejsem zrovna blues rocker, textům nerozumím a možná i proto tuhle desku poslouchám tak málo. Fajnová je skladba Hyacinth House, titulní L.A. Woman a hlavně, miluji Riders On The Storm, ale není to trochu málo ? Určitě je to dobrá deska, možná dokonce výborná, ale necítím ji jako zásadní a dám tedy tři.

PaloM @ 06.05.2015 10:34:27
Je to proste klasika, veľa toho zo štúdia nevydali, tak hviezdičky neriešim. Oveľa lepšie sa mi počúvajú live nahrávky, tu sú v diskografii zoradené po roku 2000. Tam by bolo mnoho hviezd :-)

08.07.2013 Matouš
5 stars

Říkám rovnou: Podle mého názoru nejlepší album The Doors, možná spolu s jedničkou. První a poslední album s Morrisonem jsou jako dvě hvězdy, každá na opačném konci oblouku završeného smrtí toho, kdo tomu oblouku vetkl ducha. Zatímco první album startuje cestu a má v sobě všechnu mladickou vervu, revoltu, něhu a temnotu, poslední album (neboť The Doors pro mě v podstatě končí s koncem Morrisona) má v sobě všechnu osudovost typickou pro velká díla těch největších umělců.

Opravdu. Nelze nezaznamenat rozdíl mezi bezprostředně předcházejícím řadovým albem vydaným o pouhý rok dřív, Morrison Hotel a posledním L. A. Woman. Je třeba si pozorně všimnout rozdílu v barvě Morrisonova hlasu: Zatímco na Morrison Hotel je hlas zpěvákův hlas pořád ještě velmi zvučný, možná jen o něco zralejší než na prvním albu, na L. A. Woman už slyšíme úplně jiný hlas. Je to zastřený hlas muže, který má svou životní dráhu víceméně za sebou a může si dovolit bilancovat, může si dovolit dívat se na přítomnost jako jestřáb do údolí. Jedinou výjimkou z alba Morrison Hotel je poslední skladba Maggie M´Gill - člověk má dojem, že tahle skladba by mohla být na L. A. Woman. Zpěvákův hlas v ní je bluesově zahuštěný jako na celém L. A. Woman.

Myslím, že zvláštní osudovost na albu L. A. Woman je. Bez ohledu na to, co se pak stalo, by byla slyšitelná - jako nějaké tektonické chvění, aura, prostě pocit něčeho osudového, konečného, vážného a hlubokého. Už v první skladbě The Changeling - když pominu poměrně chytlavý motiv, je výrazný jiný zvuk - jaksi zahuštěný, možná tak nějak zašuměný, bluesově tvrdý, neuprosný... Morrisonův hlas je na celém albu zastřený, hluboký. Sugeruje dojem, že člověk poslouchá zralého muže, starýho pardála, který je na pomyslném vrcholu sil, ale křivka už se láme a on to ví. Morrisonův řev v této skladbě v jednu chvíli připomíná řev lva. Myslím, že je to symptomatické - o řev lva totiž skutečně jde, protože Morrison tady je starým nebezpečným lvem. Textově jde o jakousi poetickou avšak strohou životní bilanci. Been Down So Long je strhující rhythm & blues - tvrdý rytmus, přesná basa... Morrison musel k blues - černošství, negerství v hudbě teprve dozrát. L. A. Woman je skvělým dokladem, Morrison měl bluesové cítění, ačkoli jeho začátky tomu moc nenasvědčovaly ani přes snahy blues hrát. Teprve tady se dostal na dno a něco objevil. Objevil negra v sobě. Je jistě pravda, že atmosféra ve studiu při nahrávání alba nebyla ideální. Morrison už se nesnažil zažehávat kapelu, i když ostatním asi chyběla jeho jiskra. Ale tím, že se soustředil jen na sebe a hudbu, udělal něco víc. Odstranil divadlo a zůstal autentický Morrison. Předtím byl pořád hvězdným dítětem, ale na tomhle slyšíme zralého muže. Myslím, že velkou roli v Morrisonově dozrání hrála jeho soudní kauza. Srážka s realitou ho změnila. A k lepšímu. Svědectvím o proměně je L. A. Woman. Cars His By My Window je parádní pomalý blues s geniálním koncem. Nejprve jsem dlouho nemohl identifikovat zvuky, které se ozývají na konci téhle skladby, myslel jsem, že jde o nějaký nástroj. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, že jde jen o Morrisonův hlas. Morrison tady použil svůj hlas jako další nástroj, který do rytmu vydává zvláštní zvuky - něco mezi kvákáním a naříkáním. Těmi končí skladba.
Skladby L. A. Woman a L´America jsou neiluzivním pohledem na americkou realitu a její minulost. Morrison vstřebal mýty své země, aby jí mohl ukázat její odvrácenou stranu. Udělal to s jedinečným hudebním citem a bluesovým cítěním. V pomalé části L. A. Woman Morrison zpívá: "Mojorisin" "Mojorisin" - skandování se postupně zrychluje. "Mojorisin" znamená Jim Morrison. Ano, Morrison tu skanduje siglu svého jména, kterou sám vytvořil. Když si člověk uvědomí ten kontext ve kterém se tak děje - právě skladba L. A. Woman, celá její atmosféra, atd. a pak i Morrisonův konec o kterém nikdo v době nahrávání neměl ani páru, je to hodně mrazivé. Crawling King Snake je opět úžasné tvrdé blues se zvláštním echem kytary vytvářející dojem zdojeného temného úderu... A samozřejmě geniální Riders on The Storm.

Myslím, že album L. A. Woman je z těch uměleckých děl, která předcházejí jejich tvůrce. Zkrátka ani The Doors a Morrison ve chvíli nahrávání nevěděli jak velkou věc tvoří a vytvořili. Jde o umělecké dílo ve kterém si minimálně Morrison předpověděl svůj osud a do kterého zakul ducha své epochy. Je to umělecké dílo, které se mu stalo osudem a stejně tak kapele. Taková díla nevznikají jen tak ze vzduchoprázdna a také něco po svých tvůrcích chtějí. Jde o umělecké dílo, které spolykalo své tvůrce - a tak to má být u každého výsostného uměleckého díla.
reagovat

Voytus @ 08.07.2013 17:14:18
I pro mě nejlepší album The Doors, v závěsu hned Morrison Hotel a Waiting for the Sun (no, v tomhle případě strácí smysl jakékoli pořadí, stále je mám zažité natolik, že bych si dokázal přehrát v hlavě všechna alba, takže srdcovka). Každopádně mě v titulním songu baví ta zkratkovitost s jakou dokáže Morrison vylíčit příběh: "Motel money murder madness", ta čtyři slova by se dala rozvinout minimálně v povídku :-). A je znát, že mu bluesová nálada sedí: Been down so long s Cars hiss by my window si vždy užívám, Changeling má v sobě zase něco funkového, Riders, to je magie.

zdenek2512 @ 08.07.2013 17:58:16
Matousi moc pekna recenze na desku, kterou mam hodne rad. A Voytus to dokonale shrnul. Riders On A Storm je genialni skladba, ktera je tak nadherne hypnoticka a neoposlouchatelna. Nemam slov a jdu si ji pustit.

Petr Gratias @ 08.07.2013 21:27:03
Určitě se shoduji se Zdeňkěm, že matouš napsal výtečnou recenzi. Svědčí to o jeho hlubokém vztahu k tématu a o míře jeho znalostí v daném terénu....
Jinak souhlasím s Voytusem, pořadí alb, které napsal, je i mým pořadím:
L.A. Woman(1971), Morrison Hotel (1970) a Waiting For The Sun (1968). Ovšem eponymní album už má velkou výpovědní sílu a je to mimořádně zdařilý start v r. 1967 na americké scéně...
Zdravím!

16.06.2011 nowhere_man
5 stars

L.A. Woman je ďalšie vrcholné dielo The Doors, a že ich nemali málo. Každopádne toto album je pre mňa zvláštne aj tým, že z Morrisonovho spevu vyžaruje niečo, čo predtým nevyžarovalo. Niekto to nazve opotrebovanosť, iný skúsenosť. Každopádne je tu na ňom počuť, že v časoch The Doors sa Jim Morrison venoval intenzívne nielen hudbe a básniam, ale aj chlastaniu. A povedzme si rovno, že chlastal prvú ligu, a to veľmi jednoznačne. A aj preto je toto jeho posledný album s The Doors.

A čo hudba? Typicky doorsovská - jedinečná a úžasná. Taký úvod, aký pripravuje Changeling, je neskutočný. Lepší úvod mali The Doors už len s Break on through. Veľmi zaujímavá je aj Love her madly, po ktorej nasleduje neskutočne úprimná Been down so long (mimochodom chválim basgitaru Jerryho Scheffa na celom albume). Nasledujúce blues Car his by my window je veľmi tklivé. No a príde jeden z vrcholných okamihov The Doors - L.A. Woman. Toto je skladba, ktorá žije. Toto je skladba do noci plnej nespútanej zábavy. Toto je skladba, ktorou si štartujem každý alkoholový výjazd. Po tomto príde temnota v podobe La America a ukľudnenie v podobe Hyacint house. Ale temnota sa vracia v podobe dvoch songov - Crawling king snake a The wasp. A záver je úchvatný. Lepší záver posledného albumu s Jimom Morrisonom si neviem predstaviť - krásna, temná, melancholická Riders on the storm. Výnimočné dielo.
Na bonusovej verzii je možné nájsť ešte skladby Orange county suite (z roku 1970) a (You need meat) don´t go further (B strana singla, ale nespieva ju Morrison). Obe skladby sa mi však nehodia na tento album. Každopádne je toto album výnimočné dielo, podobne ako celá hudba The Doors.
reagovat

moonySK @ 16.06.2011 14:44:29
No ale ja sa aj tak smejem na jeho hlase keď začne spievať L.A.WOMAN :D :D -
Well, I just got into town about an hour ago
tam vždy počujem:
Well, I digo-ligo-dawo-baun arand agou :D

hejkal @ 16.06.2011 14:45:41
Ha, to si ešte nepočul austrálsky dialekt Žalman Brothers Band, to je teprv humor. :)

nowhere_man @ 16.06.2011 15:03:27
Moony SK: To je sranda, ale ja to tam počujem tiež :)) ale zážitok mi to neznižuje, skôr naopak :D

nowhere_man @ 10.10.2012 20:58:17
Počul som nedávno novú remastrovanú verziu s dvoma "novými" skladbami. She smells so nice je taká zábavná blbôstka, avšak cover Rock me je bluesovka ako vyšitá z albumu.

19.05.2011 Petr Gratias
5 stars

Když bude hudební historik sestavovat nejvýznamnější skupiny USA, jejichž umělecký otisk udělal nejhlubší stopu v její minulosti, určitě bude skupina jmenována v první desítce. Lze tomu jenom přitakat. Po stránce instrumentální se jednalo o vyrovnaný muzikantský přínos, třebaže uvnitř kapely nedřímal žádný mimořádný instrumentalista sólového typu, který by omračoval svými hráčskými dovednostmi. Skupina však nalezla nový sound, který zejména koncem šedesátých let znamenal pro americkou scénu nový pohled na hudební teritoria. Frontmanem a zásadní uměleckou personou skupiny byl ovšem Jim Morrison. A my už nyní víme, že hostem našeho seriálu budou legendární Doors…
Skupina vznikla v r. 1966 v Kalifornii, v Los Angeles. Jim Morrison, známý rebelant intelektuálního zaměření se seznámil s varhaníkem a klavíristou Rayem Manzarekem z Rick And The Ravens, které sblížil existencionalistický pohled na svět a snaha změnit myšlení mladé generace. Svůj život chápal jako divadlo, ve kterém hraje svou roli a jeho zjitřená mysl se oddávala barvitým emocionálním představám.
Třebaže v té době se na západním pobřeží rozvíjelo hnutí hippies a předmětem zájmu byli Mamas And Papas, Byrds, Buffalo Springfield, a v New Yorku přetvářel svůj profil Bob Dylan, oni se chtěli vydat jinou cestou. Přizvali ke spolupráci kytaristu Roberta Alana Kriegera a bubeníka Johna Densmorea z lokálně uznávaných Psychedelic Rangers a začali pravidelně pod názvem Doors vystupovat v klubu Whisky-a-Go-Go a koncertovat na Venice Beach. Firma Elektra jim nabídla nahrávací kontrakt a v r. 1967 jim vychází první objevné album.
Morrison rád četl poezii, zejména Williama Blakea, ale i francouzské prokleté básníky, Arthura Rimbauda a Guillaumea Apollinairea. Na textová sdělení kladli Doors zesílený důraz. Jejich dopad na mladou vnímavou generaci byl mimořádný. Vedle děsivých vizí současného světa, poetických metaforických obrazů a citlivého pozorování života se Morrison netajil svým odporem k válce ve Vietnamu, což vzbuzovalo odpor v americké administrativě té doby. Při exhibici na pódiu byl odveden z koncertu v Miami policií, zatčen a později propuštěn na kauci. Doors byli vyhodnoceni jako nejlepší americká skupina r. 1969. Kvůli policejnímu zákazu nemohli vystoupit v srpnu 1969 na Woodstocku.
Aniž to kdo tušil, jejich labutí písní se stalo album L. A. Woman, které vyšlo v dubnu 1971. Krátce potom, třebaže se stalo skutečným skupinovým majstrštykem, hudební kritici nešetřili chválou na jeho adresu a miliony příznivců nejen v USA je považovali, a dodnes považují, za pravděpodobně nejlepší, se rozhodl Morrison opustit Doors a společně se svou přítelkyní Pamelou odejet na delší blíže nespecifikovanou dobu do Evropy – do umělecky založené Paříže…
THE CHANGELING – úvodní skladba se energickým riffem hlásí o slovo. Prolínání varhan a elektrického piana se zemitou baskytarou vytváří prostor pro Morrisonův nekompromisní projev, ve středním tempu rozběhnutá skladba s dominujícím klavírem a preparovanými varhanami je LOVE HER MADLY, zato BEEN DOWN SO LONG je osobité rhythm and blues se stylově ohýbanými Kriegerovými kytarovými tóny s bottleneckem, které zajímavě navrstvil v playbacku, CARS HISS BY MY WINDOW je další ukázka rhythm and blues v pomalém tempu, v níž Morrison skvěle svým hlasem dokresluje danou línou atmosféru a Krieger úsporným způsobem hraje kytarové party. Výrazné oživení přichází v pilotní skladbě alba L.A. WOMAN. Elektrická kytara s klavírním doprovodem a strojově přesnými basy a bicími nástroji udržuje v rychlém tempu (jakoby za volantem amerického cadillaku) atmosféru písně, v níž se Morrison skvěle opírá o text. Uprostřed dochází k nápadnému zpomalení v němž jednotlivé nástroje podmiňují celkovou atmosféru, aby se postupně stále zrychlovala její bezchybná interpretace. L´AMERICA se hlásí bloudivými tóny elektrické kytary, které střídají psychedelické zvuky varhan a pochodový rytmus bicích nástrojů a unisono kytary a baskytary, aby se znovu přihlásila rhythmandbluesová atmosféra a opět skladba graduje ve stále rychlejším tempu až k odeznění, HYACINTH HOUSE - na varhanním soundu spočívá další skladba bublajícími hammondkami a jemnými kytarovými vyhrávkami, které poskytují dostatečný prostor pro Morrisonův smutný projev, ponořený do obsahu textu. CRAWLING KING SNAKE je opět blues, tentokrát pojímané ryze podle modelu Johna Lee Hookera (tuším, že to byla jeho přezdívka). Úsporné kytarové předivo se prolíná s elektrickým pianem. Krieger dostává svůj prostor pro kytarové intermezzo bez přehnaných technickým ambicí. Manzarek stylotvorně vstupuje svým Fender-Rhodesem do druhé mezihry a Morrison, jako niterný vypravěč se noří do atmosféry. THE WASP (TEXAS RADIO AND THE BIG BEAT) je další příležitostí pro Morrisona jako vypravěče a zpěváka. Schematický doprovod sugestivně podmiňuje naléhavá sdělení. Krieger zde vystavěl pravděpodobně nejlepší kytarové sólo na albu v unisonu s baskytarou a Manzarek ve svém varhanickém kouzlení dokresluje obrazové podobenství. RIDERS ON THE STORM ̶ závěrečná skladba patří k nejsilnějším hudebním počinům na albu. Jistou pochmurnost nastiňuje hřmění bouře a prudký déšť, který se skladbou prolíná a vytvářejí tak napůl horrorovou atmosféru. Zcela jednoznačně jí dominuje elektrické piano Fender-Rhodes, jehož perlení zde má velmi důležitou atmosféru. Morrisonův projev je v ozvěně podmíněn tajemným šepotem. Krieger zde použil elektrické vibráto na kytaře. Manzarek ve svém delším sóle na elektrické piano prozradil svoje jazzové cítění, posunující skladbu mimo dosah klasického rocku své doby. Postupné gradování a závěrečné doznívání se zvuky bouře a deště zvolna ztrácí svou sílu….
Poslední album, které natočil Morrison s Doors lze dodnes vnímat jako velmi důstojnou tečku za šedesátými léty, v níž se prolínalo blues, jazz, rock, psychedelie osobitého typu. Ne nadarmo označuji znalci Doors album L. A Woman za nepřekonatelný vrchol skupiny. O několik měsíců později v Paříži Morrison zemřel (3. 7. 1971) a třebaže Doors nějaký čas pokračovali dál, jejich další hudební aktivity se nepotkaly s uznáním hudebních kritiků a ani s valnou odezvou u publika.
Prolínání varhan Farfisa s Hammond a elektrickým pianem Fender-Rhodes bylo pravděpodobně hlavním poznávacím znakem skupiny, samozřejmě s nezanedbatelnými kytarovými ornamenty, ale především s projevem charismatického Morrisona, který se stal rockovým mýtem, inspirujícím další skupiny a interprety. Jako Jimi Hendrix a Janis Joplinová zemřel mladý, ale přesto po něm zůstala osobitá hudební vzpomínka. Album L. A. Woman je toho nejnázornějším příkladem.
Dávám plný počet hvězdiček!

reagovat

Filozof @ 20.05.2011 11:59:17
Petr
Allmusic uvádí vznik trochu jinak: "Formed: Jul 1965 in Los Angeles, CA".

Jinak jsi asi první, o kom slyším, že má nejraději z jejich tvorby toto album. Výkon Morrisona už je zde - mírně řečeno - problematický. Nahrávání byl opravdu horor a je to na výsledku bohužel slyšet.

Petr Gratias @ 21.05.2011 20:05:37
Ahoj Filozofe... ano, oproti rané tvorbě zde má Morrison syrový a více neučesaný projev. Oblíbil jsem si obě následné alba Morrison Hotel i L.A. Woman.
Morrison tvrdil, že chce rychle zestárnout, aby mohl zpívat věrohodné blues se všemi depresivními prožitky, které mu leží na srdci. Kombinace alkoholu a psychotropních látek - to byl katalyzátor pro řadu negativních a hlavně destruktivních procesů v jeho mysli a těle. Slyšel jsem už před čase ve svém okolí názory, že si vlastně přál od začátku, aby Doors dospěli do této fáze. Určitě s ním musela být velmi těžká spolupráce. Jako každý výstředník musel mít opravdu zcela nesnesitelné okamžiky, které působily jako živelná pohroma. Ta drsnost má však pro mě zvláštní význam a vnitřně jsem mu uvěřil.
V r. 1992 jsem byl v Paříži na Pere Lachaise a položili jsme mu na hrob kytku... Měl jsem zvláštní pocit. V r. 1999 jsem byl v Paříži opět a když jsem se tam vypravil, abych se zase trochu nadechl té atmosféry. Ve všech blízkých cestičkách postávala policie a nikomu nedovolila přijít až těsně k náhrobku. Místo bylo hlídané. Možná Francouze štvalo, že k Morrisonovu jhrobu chodí více lidí, než k George Sandové, Stendhalovi, Theophilovi Gautierovi, Alfredu de Mussetovi...
L. A. Woman prostě poslouchám docela často a docela rád.... Třebaže Strange Days nebo Waiting For The Sun jsou populárnější a obecně oblíbenější alba.
Nenalezl jsem ale téměř žádný vztah k Soft Parade (!?)

Filozof @ 21.05.2011 21:50:47
Soft Parade jsem si poslechl asi před 2 lety, kdy se tu o tom mluvilo a vztah k němu se dostavil :-). Každé jejich album má něco a žádné pro mne není slabé ani průměrné. Mimochodem - jestlipak víš, z které skladby si Nohavica vypůjčil od Doors melodii? :-)

11.02.2011 moonySK
5 stars

L.A. Woman spravila bodku za celým Morrisonovym hudobným životom. Čo bodku. DIERU.

Geniálny bluesový album padol v Morrisonovom prípade veľmi vhod - ďalšieho sa už bohužiaľ nedožil. Perfektné gitary, jazzovo-bluesová rytmika, typické Manzarekove klávesy a samozrejme prepitý sfajčený hlas Jima Morrisona. Nájdeme v ňom prvky funky, bluesu, jazzu, popu a dokonca aj rocku.
Vynikajúce texty ktoré opisujú stav atmosféry vo veľkom tvoria tento album. Či už titulná L.A. Woman, alebo "zmena" The Changeling, bluesový nárek Been Down So Long až po zničujúcu Riders on the Storm len pridáva albumu na titul: MASTERPIECE.

Odpočívaj v pokoji, kráľ hadov.

L.A. WOMAN

Well, I just got into town about an hour ago
Took a look around, see which way the wind blow
Where the little girls in their Hollywood bungalows

Are you a lucky little lady in the City of Light
Or just another lost angel...City of Night
City of Night, City of Night, City of Night, woo, c'mon

L.A. Woman, L.A. Woman
L.A. Woman Sunday afternoon
L.A. Woman Sunday afternoon
L.A. Woman Sunday afternoon
Drive thru your suburbs
Into your blues, into your blues, yeah
Into your blue-blue Blues
Into your blues, ohh, yeah

I see your hair is burnin'
Hills are filled with fire
If they say I never loved you
You know they are a liar
Drivin' down your freeways
Midnite alleys roam
Cops in cars, the topless bars
Never saw a woman...
So alone, so alone
So alone, so alone

Motel Money Murder Madness
Let's change the mood from glad to sadness

Mr. Mojo Risin', Mr. Mojo Risin'
Mr. Mojo Risin', Mr. Mojo Risin'
Got to keep on risin'
Mr. Mojo Risin', Mr. Mojo Risin'
Mojo Risin', gotta Mojo Risin'
Mr. Mojo Risin', gotta keep on risin'
Risin', risin'
Gone risin', risin'
I'm gone risin', risin'
I gotta risin', risin'
Well, risin', risin'
I gotta, wooo, yeah, risin'
Woah, ohh yeah

Well, I just got into town about an hour ago
Took a look around, see which way the wind blow
Where the little girls in their Hollywood bungalows

Are you a lucky little lady in the City of Light
Or just another lost angel...City of Night
City of Night, City of Night, City of Night, woah, c'mon

L.A. Woman, L.A. Woman
L.A. Woman, your my woman
Little L.A. Woman, Little L.A. Woman
L.A. L.A. Woman Woman
L.A. Woman c'mon

Poznámka: samotný text skladby L.A.Woman, ktorý tu bol pôvodne zapísaný, vzhľadom na reakcie a odporúčania autor doplnil o krátku recenziu. (pozn. PaloM)
reagovat

hejkal @ 11.02.2011 12:37:06
Hm, to si túto receniu napísal úplne sám? :)

Apache @ 11.02.2011 12:39:28
Ano, moony, asi většina uživatelů umí použít ctrl+c / ctrl+v. Je moc hezké, že jsi to také dokázal. Ale prosím tě, jdi se s tím chlubit mámě, ne na Progboard.

pito63 @ 11.02.2011 13:03:02
Chlapci, nebuďme na toho nášho Peľulíka takí prísni! :-)
Hoci to neschvaľujem, vždy je to lepšie, ako klikanie na hviezdy!
Peťko, čo to je? Vyschlo Ti "pierko", teda studnica nápadov?

pito63 @ 11.02.2011 13:05:51
Opäť tie nešťastné preklepy. Nedá sa zariadiť, aby si človek po sebe mohol upraviť príspevok?
Peťko (moonySK), ospravedlňujem sa za toho "Peľulíka"!

@ 11.02.2011 13:17:22
Na klikání na hvězdy není vůbec nic špatného. (Snad jedině to, že právě na Progboardu to nemá skoro žádný efekt.) Tohle zkopírování textu titulní skladby alba je výsměchem všem zdejším recenzentům. Takovým stylem může kdekdo nadělat klidně 50 recenzí denně a dokonale zasírat úvodní stránku několik let.

Mirek Kostlivý @ 11.02.2011 13:35:21
Tak aspoň vím, komu se to album líbí za 5 hvězd (já bych dal tak 4). K hvězdičkám: už se to tu mnohokrát rozebíralo, ale dodávám - Škoda, že se zde nezavedlo pravidlo, že ocenit (ohvězdičkovat) lze jenom to album, co okomentuji. I třeba tímto zvláštním způsobem ...

pito63 @ 11.02.2011 13:40:54
Apache
Súhlasím! Nevyjadril som sa práve najlepšie...

Skúsme akceptovať túto "recenziu" s tým, že je to naposledy, čo také niečo prejde. A je jedno, kto to napíše. Alebo máte iný návrh? Ste za vymazanie?
S hviezdami je to na Progboarde o ničom, na smiech. Nie tie sústavné "päťky" a "štvorky", ale to, že sa nezohľadňuje priemer a nikto nevie, kto hlasoval, klikal.
..a teraz za tie hviezdičky dostanem po "vajcoch" od uja Merhauta! :-)

Apache @ 11.02.2011 15:57:09
Možná bych TO tady nechal jako odstrašující případ (ale jen kvůli reakcím).
S názorem Mirka Kostlivého ohledně hvězdičkování nesouhlasím. Třeba já bych si rád ohodnotil i to, co jsem zatím nerecenzoval. Ovšem s tím, že by moje hodnocení bylo taky někde vidět. Zároveň by bylo dobré, kdyby mohli hodnotit jen registrovaní uživatelé s vyplněným profilem.
Je mi ale jasné, že zavést něco takového na Progboardu je v současné době absolutní sci-fi.

Mirek Kostlivý @ 11.02.2011 17:44:23
Ale samozřejmě, pokud by bylo zřejmé, kdo ty hvězdičky dal, tak klidně hvězdičkovat i bez komentáře. Ale co mi řekne to, že právě v této chvíli dal nějaký "Real Real" skvělé desce Can Tago Mago jenom 4 hvězdičky :-)?

pito63 @ 11.02.2011 17:49:34
Presne tak!
A naviac, po ďalšom kliknutí "hviezdičkára", o tých 4 hviezdach "Real Rael-a" nikto nikdy nebude vedieť.

PaloM @ 11.02.2011 18:16:17
Mlaďas chce byť originálny. Ak nie, tak chce provokovať. V jeho veku som aj ja vytáčal otca. Najradšej by mi jednu vyťal, keď som v puberte na mamin obed povedal, že ktorý somár to jedlo vymyslel. Keď mal môj syn moonyho vek, tiež by som mu najradšej vyťal, a dosť často. On si zase pre zmenu rád robil zo seba a zo mňa debila.
Mám osvedčené riešenie. Musíme počkať až bude mať moony syna.
K recenzii niet čo napísať, lebo tu nie je.

Apache @ 11.02.2011 18:55:26
Mirek: Tak, tak.

moonySK @ 11.02.2011 19:56:36
Haha...fajn komenty, asi ste dosť nepochopili čo som chcel povedať.

Po prvé: Tento album je pre mňa za 5.
Po druhé: Tento text objasnuje celý album, čo by som k nemu ešte mal písať, mudrlanti?

Apache @ 11.02.2011 20:24:02
moony: Recenze by měla být hlavně tvým dílem, tenhle text je dílem někoho úplně jiného. Mohl bys tu taky vložil odkaz na video z youtube nebo opsat název desky, nebo co já vím - pořád by to nebyla recenze, ale něco úplně jiného. A když už uděláš podobnou věc, měla by být alespoň vtipná nebo něčím originální, aby se dala akceptovat nebo aby pobavila. V tomhletom nevidím nic jiného, než okopírovaný text písně, bez jakékoliv tvé vlastní invence, která by to nějak ospravedlnila. Bohužel.

PaloM @ 12.02.2011 09:02:57
moonySK: neber to v zlom, ja ti rozumiem, je normálne v tvojom veku chcieť sa odlišovať, neprispôsobovať, byť v opozícii. Ja osobne by som si s chuťou prečítal tvoju recenziu na L.A.Woman a za ňou pripojený text skladby.

Mirek Kostlivý @ 12.02.2011 19:01:03
Tak autor šel do sebe a recenzi doplnil, což ho ctí. Ten anglický text jsem zde ponechal jenom pro tu zajímavou výměnu názorů (hlavně ohledně toho "hvězdičkování").

moonySK @ 12.02.2011 19:10:35
Ďakujem Mirek, ale moc ma to teda nectí, keby som ho nedoplnil alebo neodstránil, neviem ako by som dopadol v týchto kruhoch.

Mirek Kostlivý @ 12.02.2011 19:51:49
Ale ctí, nectí, nesmíš to tady brát tak vážně. Neboj se, však já to tady taky párkrát schytal. Kdo neriskuje, tak se o sobě a ostatních nic nedozví. A pamatuj, nejvíce se učíš z vlastních chyb!

Apache @ 12.02.2011 19:52:53
Chápu, že to Mirek myslel s moonym dobře, ale tohle mi nepřipadá jako dobré řešení. Autoři prvních reakcí budou teď vypadat jako blázni a málokdo si z příspěvků sesumíruje, jak to s touhle recenzí celé probíhalo. :-(

PaloM @ 13.02.2011 12:59:48
Doplnil som k recenzii krátku poznámku, snáď postačí na vysvetlenie.

12.06.2007 Johndensmore
5 stars

Absolútny vrchol tvorby Doorsakov. Energické funky rozpúta nový bluesový album úplne iných Doorsákov ako predtým. Jim Morrison tu hovorí ako sa zmenil nielen duševne ale vizuálne (vidieť to i na obale). Potom rozpúta sexualnu energiu song Love Her Madly. Je to jediny song Doors svojho druhu. Vynikajúca atmosféra, vynikajúci rytmus, vynikajúci prejav speváka. Právom si dal žánrové zadelenie blues rock - dôkazom je skladba Been Down So Long. Veľmi agresívne blues vystrieda tiché a pomalé blues Cars Hiss By My Window. Velmi dobrá atmosféra pláže, cesty okolo nej plnej aut a jedného plážového hotela. Vyvrcholenie prichádza skladbou L.A. Woman ku ktorej je aj vynikajúci klip. Potom nasleduje strašidelná L´America. Hyacint House mi pripomína sound ako z nejakého filmu o histórii alebo šlachte. Neviem prečo. Žeby to bolo zvukom klávesov?
Morrisonove brutálne texty dokazuje aj blues o plaziacom sa hadovi - Crawlin King Snake. Predposlednou skladbou je The Wasp (texas radio & the big beat). Pôvodná verzia je len bassová linka s efektrami Robbyho Kriegera plus poézia. Nová verzia na L.A. Woman je po rytmickej stránke vynikajúco spracovaná. Triumfálny koniec ktorý zakončil úspešnú spoluprácu The Doors Jimom Morrisonom - Riders On the Storm. Je to jazzovitý song o apokalypse. Je to predzvesť tomu, že Doors sa orientujú opät na jazz z ktorého vychádzajú snáď všetci členovia. Manzarek na ňom vyrastal, Densmore hral v jazzovom orchestri a Krieger jazz rock neskôr aj hral sólovo. Po smrti Jima Morrisona tieto skúsenosti zúročili albumom Other Voices, ktorý bohužial nemal takmer žiadny úspech a kritici ho považovali za nepodarený.
reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 22.07.2007 11:14:05
Jen malá noticka k větě "Morrisonove brutálne texty dokazuje aj blues o plaziacom sa hadovi": "Crawling King Snake" pochází z dílny bluesmana Howlin' Wolfa.

Johndensmore @ 28.07.2007 22:25:37
To som si neuvedomil. Ale aj tak to je o tom, čo Morrison najviac obdivoval - hadi, peklo, prekliatie a t d.

JD @ 14.08.2007 11:23:14
Jenom pro přesnost, autorem skladby Crawling King Snake je John Lee Hooker, což však v kontextu hodnocení této desky není tak podstatné.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 9x
nowhere_man, Corsica, Johndensmore, Petr Gratias, Tomi, Matouš, kaktus, Akana
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
EasyRocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Snake
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000