Depeche Mode - The Singles 86>98

Depeche Mode - The Singles 86>98 - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1998

Tracklist:

CD1
01 Stripped 3:51
02 A Question Of Lust 4:30
03 A Question Of Time (Remix) 4:00
04 Strangelove 3:47
05 Never Let Me Down Again 4:22
06 Behind The Wheel (Remix) 4:02
07 Personal Jesus 3:46
08 Enjoy The Silence 4:16
09 Policy Of Truth 5:14
10 World In My Eyes 3:57

CD2
01 I Feel You 4:35
02 Walking In My Shoes 5:02
03 Condemnation (Paris Mix) 3:23
04 In Your Room (Zephyr Mix) 4:50
05 Barrel Of A Gun 5:27
06 It's No Good 5:59
07 Home 5:46
08 Useless (Remix) 4:53
09 Only When I Lose Myself 4:41
10 Little 15 4:13
11 Everything Counts (Live) 6:38

Total Time: 97:12


Obsazení:

David Gahan – lead vocals
Martin Gore – guitar, keyboards, melodica on "Everything Counts", backing vocals, lead vocals on "A Question Of Lust" and "Home"
Andrew Fletcher – keyboards
Alan Wilder was a member from 1982–1995 – keyboards, piano on "Condemnation", bass guitar on "Walking In My Shoes", drums on "I Feel You", programming

 
20.10.2013 alienshore
5 stars

Depeche Mode jedni milujú, druhí nenávidia. Jedno je však isté, ich celosvetový úspech a ohlas nie je náhodný a ani umelo naplánovaný. Hudobne zasiahli výrazným spôsobom elektronickú techno scénu, ale aj iné žánre. Nie je dnes už žiadnym tajomstvom, že Depeche Mode počúvali po tajme aj ťažkí rockeri a metalisti. Predsudky voči tej či onej hudbe sa pomaly a isto rozplývajú a priznať náklonnosť aj k elektronickej skupine už nie je hanbou. Za všetky menujem aspoň niektoré kapely ako Fear Factory, Rammstein, Paradise Lost, Nine Inch Nails, Smashing Pumpkins a mnoho iných. Počiatočné obdobie Depeche Mode v podobe prvých štyroch albumov ma neoslovilo, ale od prelomového diela Black Celebration sa karta obracia. Martin Gore nasmeroval tvorbu do temnejších zákutí, čo jednoznačne pomohlo kapele dosiahnuť umelecký status. Táto kompilácia mapuje ich najúspešnejšiu éru od albumu Black Celebration až po Ultra. Sympatické prevedenie na dvoch plnohodnotných diskoch ponúka kopu žiarivých hitov, ktoré za ten čas vôbec nezostarli. Vydareným bonusom je určite aj nová a úspešná pieseň Only When I Lose Myself.

CD1
Prvé tri skladby sú samozrejme prevzaté z dosky Black Celebration. Naliehavosť Stripped, melanchólia A Question Of Lust a temná energia A Question Of Time má stále svoje čaro. Album Music For The Masses priviedol Depeche Mode k bránam veľkých komerčných úspechov a tento vzostupný trend dokumentujú aj songy Strangelove, Never Let Me Down Again a Behind The Wheel. Obzvlášť Strangelove musí priklincovať každého vyznávača melódií. Elektronické postupy prekvapujú svojou samozrejmosťou a čistotou prejavu, čo v tejto hudbe nie je vždy pravidlom. Nasledujú však Personal Jesus, Enjoy The Silence, Policy Of Truth a World In My Eyes, ktoré definitívne zmenili tvár Depeche Mode. Dlhohrajúca doska Violator bola pre nich niečo ako vstupenka do sveta nesmrteľných a stále patrí medzi to najlepšie čo Martin Gore počas svojej kariéry zložil.

CD2
Depeche Mode vstúpili s albumom Songs Of Faith And Devotion do vyložene alternatívnych vôd s prímesou rocku. I Feel You je na ich pomery celkom drsný kúsok a pokračuje sa melodickou peckou Walking In My Shoes, mierne gospelovou Condemnation a emocionálnou In Your Room. Nasledujúci štúdiový počin s názvom Ultra priniesol opäť zaujímavú koláž elektroniky, alternatívy a rocku. Skladba Barrel Of A Gun prekvapí tvrdšími gitarovými motívmi, no napr. taká depešácka It's No Good si silou melódie nezadá ani so staršími kúskami. Martin Gore si občas aj zaspieva a kým na prvom disku to bola A Question Of Lust, tak tu je to pomalá orchestrálna Home s niečo ako gitarovým sólom. Alternatívou zaváňa aj Useless s pekne rozpracovanou štruktúrou. Only When I Lose Myself a Little 15 sú typické potemnelé balady a končí to živou verziou Everything Counts. Nevyhľadávam síce živé nahrávky, ale nejako exemplárne mi táto vec až tak nevadí.

Kompilácia The Singles 86>98 je reprezentatívnym výberom toho najlepšieho z najplodnejšej éry Depeche Mode. Skladby prebehli určitými úpravami z hľadiska zvuku, samozrejme k prospechu veci. Väčšina z nich sú remixované verzie a vznikli hlavne za účelom celkového vylepšenia. Depeche Mode sú v populárnej komerčnej hudbe ikonou, no ich umelecké ambície nie sú vôbec zanedbateľné. Nesnažia sa totižto vytrieskať záujem médií a fanúšikov z primitívnosti, ale len z čírej kvality. Takéto albumy sa mi hodnotia veľmi ľahko a aj keď nie som depešák v pravom zmysle slova, tak musím uznať že hudba Depeche Mode má niečo do seba.
reagovat

martin69 @ 20.10.2013 18:00:24
Od Depeche Mode znám první alba. Přiznávám, že mě nikdy nechytli tak, abych je měl doma a poslouchal je. Na druhou stranu, proti nim absolutně nemám. Nevadí mi.
Velmi se mi líbí, zmínka v prvním odstavci, o posluchačích Depeche Mode. Další rána, pro nepodložený, svého času, zde zmíněný blábol o ortodoxních metalistech.....
Alienshore, je asi veliká odvaha, zde psát recenzi o této kapele. Co se mě týče, máš za ni, můj respekt!!!

zdenek2512 @ 20.10.2013 18:19:33
martin69: osobne si myslim, ze tahle kapela sem patri, jedna se o progresivni rockovou hudbu a kapela je prrdmetem jisteho kultu. Jejich desky Black Celebration a Violator patri ke klasickym album. Ja nejsem priznivcem Depeche Mode, ale skladbu Personal Jesus mam rad. Jejich alba nemam ve sbirce, ani neplanuji jejich koupi. Slavo to opravdu skvele napsal a recenze na tuhle kapelu i desku tu chybela.:-)

martin69 @ 20.10.2013 18:27:03
zdenek2512 : z čeho jsi usoudil, že si myslím, že jsem nepatří?
Já přeci nejsem nepřítel 80let :-).
Pokud bych Depeche Mode neznal. Vůbec by jsem nereagoval. Že je doma nemám, neznamená, že mě vadí. Absolutně, ne!!! .-)))

zdenek2512 @ 20.10.2013 18:35:55
martin69: ja to vubec nemyslel na Tebe , ale na ty kteri si to mysli ze sem DM nepatri. Ja jsem z Tve reakce poxhopil, ze nejsi stejne jako ja zatracovatel osmdesatych. :-)

martin69 @ 20.10.2013 18:43:05
zdenek2512 : v pohodě! Jsem rád, že jsem se pochopili :-))))

zdenek2512 @ 20.10.2013 19:13:34
Martine to ja taky, ja Depeche Mode neposloucham, ale taky neodsuzuji. Reagoval jsem hlavne na podporu toho co Slavo svymi recenzemi zacal. :-)

alienshore @ 20.10.2013 21:38:48
martin69 skutočne ďakujem a ten rešpekt máš aj odo mňa za tvoj pohľad na hudbu a aj Depeche Mode, tak ako napísal Zdeněk, Depeche je proste kult dokonca aj pre rockerov ...

Cossack @ 21.10.2013 20:16:09
S Depeche Mode jsem neměl nikdy problém, ačkoliv jsem v osmdesátých letech jednoznačně preferoval metal. Sice jsem si od nich taky nikdy nepořídil domů žádný originál, ale vždycky jsem si je rád poslechl; dokonce mi vyloženě nevadilo ani to jejich počáteční „disko” á la hit "People Are People" (nebo jak se to jmenovalo).

A když jsem v brněnské „hudební hospodě” Charlie’s Hat pouštíval muziku, rád jsem tam DM zařadil a nikdy jsem to neopomněl – nejčastěji to bylo "It’s No Good", ale taky "Feel You" a plno dalších (a překvapivě se to většině líbilo víc, než Accept, Venom, Slayer atd., čemuž fakt nerozumím… :-D).

A do třetice – z repertoáru britských Paradise Lost mám nejraději jejich „depešácké” album "Host" z roku 1999, které většina jejich fandů dost nemusí

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
alienshore
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000