Deep Purple - Stormbringer

Deep Purple - Stormbringer - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1974

Tracklist:

01) Stormbringer (Blackmore/Coverdale) 4.03
02) Love Don't Mean A Thing (Blackmore/Coverdale/Hughes/Lord/Paice) 4.23
03) Holy Man (Coverdale/Hughes/Lord) 4.28
04) Hold On (Coverdale/Hughes/Lord/Paice) 5.05
05) Lady Double Dealer (Blackmore/Coverdale) 3.19
06) You Can't Do It Right (Blackmore/Coverdale/Hughes) 3.24
07) High Ball Shooter (Blackmore/Coverdale/Hughes/Lord/Paice) 4.26
08) The Gypsy (Blackmore/Coverdale/Hughes/Lord/Paice) 4.13
09) Soldier Of Fortune (Blackmore/Coverdale) 3.14

All vocals are sung by David Coverdale and Glenn Hughes except 'Holy Man' which is sung by Glenn Hughes and 'Soldier Of Fortune' which is sung by David Coverdale
Album recorded: August 1974 at the Musicland Studios in Munich, West Germany
First released: November 1974
Produced by Deep Purple and Martin Birch
Engineered by Martin Birch
Mixed at the Record Plant during September 1974 by Martin Birch and Ian Paice


Obsazení:

Ritchie Blackmore - lead guitar
David Coverdale - vocals
Glenn Hughes - bass guitar, vocals
Jon Lord - keyboards
Ian Paice - drums

 
09.08.2016 horyna
5 stars

V devadesátých létech, na jejich začátku, kdy jsem ještě s Deep Purple neměl co dočinění a jejich alba (krom hitů) vlastně neznal, často jsem v kdejakém článku, či recenzi zahlédl polemiku, nebo názor, že tohleto album je jen stínem slavného Burn a tato myšlenka vlastně šla se mnou dalšími léty. Na druhou stranu, kdo ale uznával pouze Gillana, stejně si cestu k sestevě s Coverdalem a Hughesem nenašel. Docela by mne zajímal názor kritiků a hlavně fanoušků v rodné anglii oné doby. Jestli nadšená většina z alba Burn, byla najednou ze Stormbriger sklamaná, nebo je to mýtus, hloupost a rozčarování, které provází fans spíše na starém kontinentě, v naší zemi. Nakonec i podle recenzí zde, ty staršího data tomuto albu příliš nelichotí, ty novější říkají spíše opak. Ono je to stejně věcí názoru, každý k tomu bude přistupovat po svém, mám ale zato, že čas dokázal dát za pravdu i trojici alb se dvěma pěveckými giganty v čele.

Když jsem se k párplům konečně namanul/ doposlouchal, začal jsem opatrně s výběrem, ten ale za chvíli nestačil a přišli na řadu řadovka, samo že první byla svatá trojice In Rock, Fireball, Machine Head, hned potom ale pro mne i další, tato nejsvatější trojka. Čím víc všechna díla poslouchám, tím mám jaksi blíž k bluesově funkovější části jejich kariéry. A přiznám se, že kašlu na to, jestli Blackmore hned poté odešel, jestli založil rockovější Rainbow z popudu změny stylu jeho předchozích zaměstnavatelů, nebo jestli ve studiu už o nahrávání příliš zájmu neprojevil. Na albu rozhodně nezájem cítit není.
Zajímají mne dvě věci- jak na mne dílo jako celek působí a jak silné jsou jednotlivé jeho části. V tomto případě nemám jediného slova výtky, vládne tu velká spokojenost, album dýchá lehkostí, svěžestí, rozmanitostí především a poslech mne prostě max baví. A jednotlivé písně?

Úvodní hit Stormbringer- znám a rád ho mám už od raného mládí, skladba má švih, zarputilost a parádní riff, melodie a sóla jsou ozdobou, znělý refrén se rychle dere do hlavy.
Love Don't Mean A Thing- doslova žeru, omamná chuť Blackmorovi guitar, funkovější volnost, parádní Lord a hlavně maximálně uvolněný Coverdale, prostě skvost.
Holy Man- miláček Hughes a jeho part, kytara naříká i zpívá současně, Ritchie se mi tady líbí moc, celé je to velice jímavé, velice sugestivní.
Hold On- nápaditá rytmika a Davidův akcent v protikladu k sladkým sborům, sním, či bdím, né, jen se nechávám unášet, do další části přichází Glenn, píseň patří určitě k nejlepším na albu.
Lady Double Dealer- pozvedá praporec poctivého bigbítu, drsné riffy a energie se valí z reprobeden.
You Can't Do It Right- fusion svoboda protíná funky ducha kapely, basa krásně přede, Hughes se se slovy přímo mazlí a Coverdale dokáže pěkně přitvrdit, tohle je velká kompoziční paráda, do toho přispěchá Lord se svým sólem na klávesy.
High Ball Shooter- znám také z Hughesovy sólovky Building the Machine, tady se ale pánové ve vokálech střídají, prostě koncertní tutovka, spalující energie, která musí poctivého rockera bavit.
The Gypsy- má výpravný charakter, přesvědčivé a originální melodie mi tu chutí na výbornou, píseň má zkrátka atmosféru, Coverdale jako Dyonýsos v čele průvodu.
Soldier Of Fortune-velice sugestivní balada, které Šilingrova verze dělá jen a jen čest, velká poklona všem, krása, prostě krása.

Desku jsem protočil asi 3x na dovolené před měsícem a dokonale tak projela oběma sluchovody, nedávno mě kolega Michálek požádal o recenzi / názor na ni a tak desku poslouchám právě teď a znovu, píšu a píšu. Mé nadšení z ní je v tomto momentě maximálně znásobeno, jsem lapen, unešen a překvapen zároveň.

Michálek tady jsme rozhodně stejného názoru!! Díky tobě jsem ho vlastně poslechl znovu a soustředěně, v tom množství kdo ví, kdy bych se k němu zas dostal :-)
Velké album, velké kapely!! A v tomto okamžiku i mé nejoblíbenější!!
reagovat

Balů @ 09.08.2016 16:18:06
horyna
dovolím si napsat své zkušenosti s DP.
Jsem jejich velkým fanouškem od roku 1970, kdy se ke mně dostal jejich singl Black night/Speed king. Takže to je sestava MKII (s Gillanem).
Vím že rozpad této klasické sestavy jsem nesl těžce protože Gillana jsem velmi obdivoval.
Pak přišlo album Burn, které je více bluesové, ale stále je to pokračování jejich původního názoru na hudbu. Zde se sluší říci, že nejdůležitější byl samozřejmě názor Ritchieho. Ovšem na Stormbringeru je to již jinak. Je tam silný příklon k soulu a funku. A to v té době Ritchie nechtěl dělat, proto následoval jeho odchod a poměrně rychlé sestavení Rainbow.

Sám jsem si na nový zvuk DP musel přece jen zvykat, i když dnes se mi Stormbringer líbí moc.
Ale Rainbow mne jako fandu již přechozí setavy DP sedli v té době daleko více - jejich první tři řadovky to je neskutečná jízda.

Velmi mne pak potěšil reunion MK II s albem Perfect Strangers.

Spojení hlasů Coverdala a Hughese je ovšem také lahůdka.

Jarda P @ 10.08.2016 07:48:56
Horyna: souhlasím do puntíku. Navíc verze 40th Anniversary má konečně i dobrý zvuk.

horyna @ 10.08.2016 07:50:30
Jarda P: ta verze je zabijácky dokonalá :-) , díky ti za názor.

EasyRocker @ 10.08.2016 09:06:59
Nelze než potisící nadšeně dupat na souhlas :-) Díky za recenzi!

horyna @ 10.08.2016 09:14:59
EasyRocker: díky, tady máme naprostou schodu, však jsi tu hned přede mnou :-)

horyna @ 10.08.2016 09:18:44
Balů: taktéž díky za pěkný rozbor a vlastní pohled / názor. Dnes se můžeme kochat jak D. P., tak Rainbow s odstupem mnoha let vítězí kvalita obou seskupení současně a záleží na chuti, kterou desku si člověk zrovna má náladu pustit, spokojenost je vcelku předem zaručena. A to je vlastně skvělý:-)

Michálek @ 10.08.2016 14:29:56
No vidíš! Já věděl, že ta recka bude stát za to! :D

22.06.2016 EasyRocker
4 stars

Nikdy jsem se netajil svým obdivem k sestavě Deep Purple s Davidem Coverdalem a Glennem Hughesem, protože oba patří k mým vůbec nejoblíbenějším zpěvákům a myslím, že zvuk a znění kapely obohatili v duchu soulu a funku dokonale, i když jsem si vědom, že ne každý to tak cítí.

Syntezátorové lehkonohé intro a klasický Ritchieho riff s nezadržitelným tahem na bránu a parádní dvojzpěvy Coverdala a Hughese, úsečné krátké sólo a větší exhibice ve druhé půli. Už v této zásadní skladbě, cela hardrockové je všechno, co mám na Deep Purple mk. 2 rád - ohromné napětí ve zpěvech, lehkost, vzdušnost... Na Love Don´t Mean a Thing se autorsky podílela celá tehdejší sestava. Nádherně vzduchem plující zpěvy, klouzající melodický motiv Ritchieho kytary a celkové lehké vyznění mi vždycky přinese úžasně pozitivní náladu, i když i tady si Ritchie s kytarou zařádí. Vše je ale v mezích, netlačí se na pilu, cílem není půl auditoria převálcovat. Krásná věc, a to tu ještě máme perlu Holy Man - baladický nástup kytarových tónů a pak nádherná práce Glennovy basy, ale především pěvecký, emocemi doslova praskající, srdečný, něžný projev. Ano, tady je znát Glennův vliv vůbec a mnoho lidí to asi nepřekouslo, pro mě je to ale balzám na duši. Hold On - jemné Hughesovo basové vyšívání, pak se zapojí jeho strhující zpěv a Ritchieho strunné tóny, skladbu od začátku táhne strhující refrén, samozřejmě za využití dvojhlasu. Tohle je perfektní model funkrocku dochucený šťavnatými Ritchieho sóly a Lordovou hammondovou vložkou, neodolatelně šlapající celých pět minut své existence. Opět, nádherná a procítěná práce obou hlasů. Rychloběžná syrová riffová práce Lady Double Dealer v Ritchieho strhujícím podání nás zavede do starých časů, vyjímala se klidně na jakémkoli starém albu a jen hlasy nás upozorní, že se doba změnila, dodávají ale skladbě neodolatelnou spalující vášeň. Hardrocková jízda bez slitování. Dalším funkrockovým modelem je You Can´t Do It Right - od počátku přesná souhra čtyř a šesti strun ruku v ruce, neodolatelné hlasy - hlavně Hughes je tu znovu k sežrání a pěkně si tu zařádil i Jon Lord. Opět se hraje podle nových not a buď to budete milovat, nebo to hodíte do koše. High Ball Shooter nás ale vrací bezpečně a s ohromnou energií zpět do hardrockového teritoria a Ritchie tu zase ovládá prostor, podobně jako v Lady Double Dealer je tu ale výrazně vyvedený dvojhlasně řvaný refrén. Jinak ale především přehlídka pana kytaristy a jeho talentu, i když ani tady si Lord nedal vzít prostor. A máme tu krásnou a svůdnou The Gypsy - krásná melodiemi jiskřící sklouznutí kytarových riffů, vkusně propletené s Hughesovou basou a opět nádherný hlasový výkon především Glenna Hughese. Emocemi a napětím se nešetří, Lord opět obstará krásnou atmosférickou vsuvku. Pro mě jeden ze zásadních favoritů nejen tohoto alba... K závěrečné, nesčetněkrát vykradené a předělané baladě Soldier of Fortune, až s lehounkým folkovým nádechem asi není co dodat. Ritchie se rozloučil s působením v kapele velmi jemně, ale maximálně důstojně, už s jasným odkazem na Rainbow. Krásná aranžérská práce strun i na pouhé tříminutové ploše a neméně působivý Coverdale.

Téhle krásné, uvolněné porci hudby nemám vlastně formálně co vytknout. Jediné, co subjektivně ubírám, je zvuk - mám ještě starou CD verzi bez remastru a ten je u alb z doby 74-75 hodně znát, tady je potřeba dát hodně volume doprava. Hodně plnotučné čtyři!
reagovat

Jarda P @ 22.06.2016 07:46:58
Nikdy jsem nechápal proč je Stormbringer často zavrhován. Jistě, není to In Rock, ale doba se změnila. U mě deska bez slabých míst. Co se týče zvuku, mám edici 40th Anniversary a tam je zvuk dobrý.

Michálek @ 22.06.2016 10:08:38
Nádherná deska. Pamatuju si, že když jsem ji slyšel poprvé, napadlo mne, kam se to až dá v rocku dotáhnout. Bral jsem ji jako vrchol tvorby DP. Bohužel ji skalní fanoušci považují za slabou, já ale dávám 5* bez váhání.

EasyRocker @ 22.06.2016 11:14:06
I u mě je období Mk2 podceňované. Je ale jasné, že každému soul a funk nesedí a o tom je pak samozřejmě i obliba těchhle desek. Mě to sedí maximálně, Coverdale s Hughesem pohromadě, to je prostě žhavá jízda...

Jardo @ 22.06.2016 11:27:52
Album ma viac zaujal až po niekoľkých počúvaniach. Mám ho rád, niektoré kúsky tu sú parádne.

Easyrocker, asi si myslel Mk III.

EasyRocker @ 22.06.2016 12:11:46
Jardo: samozřejmě, díky

horyna @ 22.06.2016 13:24:05
Stejně jak píše Jardo, deska mne chytla až s pravidelnou konzumací, dnes ji stavím na stejnou roveň jako jejího předchůdce i následovníka, prostě špičková muzika, kde funky vkomponované do stylu D.P. sedí jako ... no však víte co:-) jinak moc pěkně napsáno! jo a remaster je taky moc fajn:-)

Martin H @ 22.06.2016 20:06:25
Obě období Deep Purple, tedy Mk2 a Mk3, vnímám už nějakou dobu jako dva odlišné projekty. Díky tomu nesrovnávám a užívám si oba modely s výraznými hlasy. A píseň Holy Man také miluji, bez ní by asi album Stormbringer nebylo úplné.

POsibr @ 23.06.2016 19:41:20
s albumom nemám najmenší problém, vrchol Hughes/Coverdale éry v DP pre mňa však predstavuje jednoznačne Burn. ešte aj jediný album s Bolinom CTTB mám radšej než tento.

čo sa týka skladieb, páči sa Soldier of Fortune, Gypsy a ešte snáď titulná - ale to je málo, pre mňa to je u Deep Purple taký priemer, bolo lepšie, ale aj horšie.

zaujímavosť, teraz som si všimol, že spolu s In Rock a Come Taste The Band patrí tento album medzi najrecenzovanejšie tu na PB (samozrejme z diskografie DP)

bullb @ 24.06.2016 09:53:01
Citát:
Stormbringer still exhibits a few points of flash — the occasional familiar Blackmore riff or Lord organ wail — but in total it's a far cry from the band's peak.
>> odkaz

Našťastie som zažil "purplemaniu". Nie som však už dávno skalný fanúšik. Ku konkrétnej platni:
Úplne beriem: Založím CD do prehrávača (platňu na tanier gramca), počujem slušné bicie, atď.. hrajú predsa D.P.
Ale: Čím je odlišný Fireball, In Rock od Stormbringer ?
Tým, čo sa nedá popísať, ale sa musí počuť. Volá sa to snáď elán, energia, synergia ?
Inak: Aj muzikanti musia z niečoho žiť, preto musia vydávať albumy. Kvalitu preverí čas.

Semy @ 24.06.2016 16:52:12
"100 x nic umořilo vola, teď jsem na řadě já".Můj názor je, že by to tu mělo a mohlo být taky trochu o nových deskách. Spletl jsem se. Sedíme u Dyje u propasti a čekáme na mamuta s kyjem ruce.Tahle deska, kterou znám 42 let, je jen stínem slavných DP.

yngwie3 @ 24.06.2016 17:17:28
" mělo a mohlo " ... :o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

Semy @ 24.06.2016 17:38:02
yngwie 62: tak buď umíš být účastníkem diskuse, nebo jen zesměšňuješ.

yngwie3 @ 24.06.2016 17:51:20
Semy: s tebou o hudbe ? a ešte k tomu " u Dyje nad propastí " ??? ... prestaň chlastať a zájdi so do Kutné Hory ...

Semy @ 24.06.2016 17:57:20
So do? To spíš sado maso. Ani psát neumíš, natož diskutovat. Jen urážet,to je celý tvůj přínos.Yngwie.

yngwie3 @ 24.06.2016 18:16:43
Zjavne si nič nepochopil, čo sa aj dalo očakávať ...
Btw ...
1/ i a o, sa na klávesnici nachádzajú hneď vedľa seba
2/ to, že tvoja prítomnosť tu je urážkou ostatných prispievateľov, je ti asi putna

Semy @ 24.06.2016 18:33:18
Zjevně mě vůbec, ale vůbec nezajímáš a tvá klávesnice taky. Piš si, co chceš.

31.08.2015 vmagistr
4 stars

Jakoby skladba Black Sheep of the Family, kterou chtěl tehdy, před dávnými časy, nahrát na připravovanou desku Deep Purple kytarista Ritchie Blackmore, otiskla do vydaného alba něco ze sebe sama - ačkoli z nápadu nakonec sešlo a novinka zvaná Stormbringer prozkoumávala o dost odlišná hudební zákoutí, určitá část "rodiny" fanoušků Deep Purple ji považuje za "černou ovci" tohoto uskupení. Na jednu stranu se není čemu divit - až na pár výjimek je ten tam hard rock, kterým se kapela výtečně prezentovala v předchozí pětiletce, a kapela se najednou orientuje směrem k funku a soulu. Na stranu druhou - no a co?

Rockové nálady z desky rozhodně zcela nezmizely - důstojně je reprezentují například úvodní Stormbringer, rozmáchle podaný kousek s precizně vypilovanou kytarovou linkou a bohatýrsky vybuchujícím refrénem, či šlapavý Highball Shooter. No a i Lady Double Dealer s nádherným dvojhlasem v refrénu má v sobě hodně z naturelu té nezastavitelné mašiny, co pár let nazpět sahala po koruně rockových králů. S těmito zemitými nářezy pak ostře kontrastuje třeba pomalu se houpající Love Don't Mean a Thing. Jenže právě v takových skladbách zpěvák David Coverdale exceluje - zpěv beze spěchu a s důrazem, žádné chrlení textu a ječák, jaký by záviděla leckterá poplachová siréna. O tyhle rejstříky by naopak byl mohl desku obohacovat basák Glenn Hughes, kdyby i jemu tentokrát repertoár nediktoval držet se klidnějších poloh, jako třeba v příjemné ukolébavce Holy Man. Ano, je to pomalé a méně energické, místo parního válce přijel dětský kočárek, ale mě to baví i takhle.

Dost se mi líbí třeba i Blackmorovo kytarové sólo v Hold On (zajímalo by mě, jak to bylo s tou legendou o palci, přece jen zas takový čajíček tam Ritchie nehrál) nebo vemlouvavý refrén u You Can't Do It Right. Konec alba pak patří baladám - The Gypsy se mi jeví taková "párplovštější", s melodickým stavebním riffem, Soldier of Fortune mi naopak (i přes krásnou melodii) na tuhle soul/funky desku moc nesedí. Ale mám tu písničku rád, ne že ne.

Suma sumárum musím přitakat hlučícímu davu - kromě nešťastného Who Do We Think We Are osobně též považuji všechna alba Deep Purple ze 70. let za silnější než Stormbringer. Nutno ale dodat, že ten propad mezi zmíněnou dvojicí a legendárním "zbytkem" nepovažuji za tak dramatický a Stormbringer to u mě s troškou dobré vůle dotáhne na čtyři hvězdičky. Pořád jej nevidím jako "jedno album z mnoha", ale jako svébytnou a originální výpověď o cestě, kterou Purple za necelý rok urazili.
reagovat

Martin H @ 01.09.2015 14:57:18
vmagistr: souhlasím s tebou co se týče hodnocení desky Stormbringer, taky to vidím za 4*. A máš pravdu, Soldier of Fortune je nádherná skladba, ale na album se příliš nehodí. Osobně si myslím, že by se asi nehodila na žádnou desku Deep Purple, ale to je spíš námět do diskuze. Jinak jsi mě potěšil, moc pěkné čtení.

bullb @ 01.09.2015 15:35:32
Každá kapela má svoj vrchol. Táto platňa je naozaj hlboko pod možnosťami DP. Burn sa ešte dalo počúvať, ale 4 * pre "burevestnika" sa mi zdajú priveľa. Btw. spomínaná LP Who do we think we are je tou najkrajšou labuťou piesňou DP v "klasickom obsadení".

PaloM @ 01.09.2015 17:22:33
Stormbringer = Soldier of Fortune, ostatné ma nebaví.

Voytus @ 01.09.2015 17:40:57
Stormbringer mám rád - ono to chce mít v oblibě i ty černochy, hrající soul a funk, jinak tuhle desku (a tu následující) neoceníte. Sólo v Hold On je výborné, Ritchie má feeling, jako málokterý z jeho hard rockových kolegů, skoro ho podezírám, že všechno, co o tomto albu prohlásil do tisku, je další z jeho fórů.

Zdeněk @ 01.09.2015 18:13:44
Teda Palo, to jsi mne překvapil.

hejkal @ 02.09.2015 07:58:29
Aj keď som album po rokoch vzal na milosť, k mojim favoritom patriť asi už nikdy nebude. K neveľkému zoznamu obľúbených skladieb PaloM by som ešte pripojil Stormbringer a ... vlastne som to už kedysi vypisoval, ak si dobre pamätám, tak sa nebudem opakovať.

Jardo @ 04.09.2015 10:14:47
Pekná recenzia na album, ku ktorému som si dlhšie hľadal cestu.

21.09.2013 Michálek
5 stars

Když jsem v předchozí recenzi řekl A, musím ještě dodat ono pověstné B. Stormbinger! Poslední deska s Blackmorem. Poslouchám pozorně a docházím k názoru, že to musely být spíše personální neshody než rozpory hudební, které vedly k Ritchieho odchodu. V kontextu vynikajícího prvního alba, které Blackmore vydal s Rainbow a v kontextu toho, kde je Ritchie teď, příklon k soulovějšímu zvuku mu rozhodně nemohl vadit. Stejně tak oba vokalisté Coverdale a Hughes museli Ritchiemu uchu doslova lahodit, vždyť podobnou dvojici bychom v rockové hudbě jen těžko hledali. Taková Hold On je doslova rockově-soulová nirvána, kde se kromě vokálů skvěle prezentují i ostatní členové kapely. Ani Ritchie nijak nestrádá - jeho typické melodické figury, sóla kde NIKDY neslyšíte klasický shredding, tak populární v pozdějších dobách, ale sólíčka pěkně tón za tónem, často okořeněná typickým Ritchieho bottleneckem, který si přenesl i do Rainbow a vyšperkoval s ním pár skladem na jedničce.
Úvodní otvírák Stormbringer měl určitě větší ambice, ale kvalit předchozích otvíráků nedosáhl. Časem jsem ho však vzal na milost.
Love Don't Mean A Thing - připadá mi, že se v takovéto skladbě David cítí jako ryba ve vodě - jeho zpěv doslova dýchá. Nádherné je i střídání hlavních vokálních partů s Hughesem, který dokazuje, že kromě basy, by hravě zvládnul i roli lead singera. Vokály jsou i zde kapitolou sama pro sebe, stačí se jen zaposlouchat.
Holy man - Glennův vokál a zase on... Kapela jako kulisa - Ritchie jako by už ve svém sóle říkal: tohle vám budu servírovat v příštím roce se svou novou skupinou. :o)
Lady double dealer - tak tady nelze než říci - typičtí DP.
You Can't Do It Right - ani tady se DP moc neodchýlili z typického zvuku a stylu komponování. Oba vokalisté opět předvádějí psí kusy jakoby mimochodem a jestli tohle není vrchol tvorby DP, pak jím bude asi opravdu Smoke on the water...
High Ball Shooter - typický (možná nejtypičtější) Blackmoreúv songwriting, vokální exhibice dua Hughes/Coverdale, sólová plocha Johna Lorda a máme zde další flák, který ani o píď neuhnul z cesty vytyčené třeba už na Fireballu.
The Gypsy - zajímavá figura otvírá nádhernou píseň, kde se nedá než obdivovat oba zpěváky, jak jim to šlape a ladí. Ritchie opět dokazuje, že sólo se dá postavit i na jednom tónu za 4 takty a že se dá kytaristova hra ocenit i z pohledu zahrané melodie, ne rychlosti, s jakou zvládá proběhnout stupnici tam a zpátky.
Poslední věc hodnotit nebudu, Soldier of fortune je prostě báječná nesmrtelná píseň....
Co dodat na závěr? Strormbringer je fantastické album, hudebně vyzrálé, místy překračující škatulku "rock", což však nemůže tomu, kdo chce poslouchat kvalitní muziku, vadit. Při psaní recenze jsem si ho opět s chutí vyslechl celé a nemohu jinak než dát opět 5 hvězd.
reagovat

alienshore @ 21.09.2013 15:23:30
pekná recenzia, Deep Purple s Coverdaleom a Hughesom je hard-rock z iného sveta, preto som vždy vnímal všetky tri albumy ako nedostižné klenoty, je to proste hudba ktorá má dušu ..., ináč Blackmore sa kdesi v interview vyjadril že soul a funk nechcel robiť a preto z Deep Purple odišiel, ale určite tam boli aj osobné nezhody a samozrejme nie je tajomstvom že Ritchie je ťažká povaha ...

Michálek @ 21.09.2013 15:27:24
Taky jsem četl rozhovor s Diem, kde se vyjadřoval v tom smyslu, že Ritchie byl hrozně citlivý na výkon zpěváka. Mít v jedný kapele Davida a Glena, no, myslím, že to v hudbě nebylo. Kdyby byl tak rockově zaměřen, proč by pak skončil u toho, co dělá teď...?

alienshore @ 21.09.2013 15:46:46
tak Dio mal určite pravdu, veď preto bol problém medzi Gillanom a Blackmoreom ..., na druhej strane sa po odchode z Deep Purple k soul/hard-rocku už nikdy nevrátil a čo sa týka Blackmore's Night tak Ritchie má naozaj rád klasickú a renesančnú hudbu a preto sa k tomu asi aj uchýlil

Michálek @ 21.09.2013 15:58:21
OK, tak jsem projel rozhovory na Youtube - Ritchie opravdu oficiálně považoval Glennovu hudbu za černošskou funky (any Glenns is black music). Naproti tomu Glenn říká: Ritchie Blackmore je zatraceně funky, ať se mu to líbí, nebo ne. Zahrál na albu skvěle, myslím, že se mu přestal líbit styl, jakým jsme spolupracovali jako kapela...
A to bude ono, Ritchie přestával být leader. Pak už je nejjednodušší říci, že se mu nelíbil styl, jaký kapela hrála.

Michálek @ 21.09.2013 16:07:02
Když Ritchie nabídl Deep Purple "Black sheep of the family" oni to nechtěli nahrát. Začínal si říkat, že je čas odejít. Původně ale plánoval udělat svůj vlastní projekt a při tom zůstat u DP. Jak ale šly práce na novém materiálu, začalo ho to bavit tak, že se rozhodl DP opustit a zformoval Rainbow.
Tak to jen na upřesněnou, co se oficiálně tvrdí v rozhovorech s jednotlivými protagonisty, včetně Ritchieho....

Michálek @ 21.09.2013 16:41:25
>> odkaz

alienshore @ 21.09.2013 16:53:27
dík za info, je zaujímavé vedieť aj o pozadí toho čo sa dialo v poniektorých kapelách, ináč ten živý song Holy Man je krásne zaspievaný od Hughesa, celkom ma aj pobavilo to na začiatku kde Blackmore trieska s gitarou po kameramanovom pracovnom prístroji :-)

Michálek @ 21.09.2013 16:57:27
Tak u tohohle jsem málem omdlel.... :o)))

>> odkaz

alienshore @ 21.09.2013 17:17:00
to DVD mám niekde založené a nevidel som poriadne dlho :-), Hughes je proste klasa, fakt by ma potešil spoločný projekt Coverdalea a Hughesa, tí dvaja sú tandem za milión ..., rozumejú si spolu priam dokonale

27.10.2011 Hikoki777
4 stars

Tak jsem si asi po 10 letech pustil celé toto LP, a říkal si, jestli se můj názor na desku také za těch 30, či skoro 35, co ho znám, změnil a konvenuje s většinovým názorem na fóru-tedy, že je to slabé album, a že Come Taste the Band, které následovalo po něm, je mnohem lepší.
Rozhodně jsem tehdy v 70 letech na gymplu docela žrali Burn, ikdyž už to pro nás nebyli ti ˇpraví párpli´, kteří pro nás skončili s Who do you think we are´, ale ´Burn´nás docela uhranul. No a pak přišel Stormbringer. Pocity byly už vlažnější, ale vzpomínám si moc dobře, že sem desku/resp.pásek přehrával docela často, a jak se teď při poslechu poslední skladby utvrzuju, líbí se mi porád a to docela dost.
Naopak, když Suphraphon hrdě vydal licenční Come Taste The Band, tzv. ´Ochutnávku´, bylo to, jestli si dobře vzpomínám, jednoznačné zklamání. Asi jsem tehdy nedocenili Bolinovu kytaru, pak ta deska měla mizernej, plochej zvuk, no a to , že to vydal Supraphon tomu paradoxně v našich očich taky moc nepomohlo!
A je docela zvláštní, že Come Taste the Band jsem si poměrně nedávno soukromě zrehabilitoval a užívám si kvalitní zvuk a hru Tommy Bolina, ale Stormbringer se mi líbí pořád stejně jako před těmi X lety. Ne,že bych si ho třeba zrovna zítra musel just znova pustit, na to ho znám už příliš důvěrně, ale působí na mě pozitivně a příjemně. Zčásti to bude sentiment, ale taky bych řekl, že tam jsou prostě hezký skladby-možná dokonce písničky. Ten aspoň trochu párplovkej drajv tam
mají vlastně jen Stormbringer a Lady Double Dealer, ale ty ostatní věci se příjemně poslouchají, jsou melodický a jsou skvěle zazpívaný.
Hodnoceno pravověrnou párplovskou optikou by to bylo asi za tři hvězdy, ale hodnoceno jako samostatný počin, který i po všech těch letech nezní vůbec špatně, to bude aspoň za ty čtyři.
reagovat

pito63 @ 29.10.2011 10:44:32
Z môjho pohľadu najmenej obľúbená štúdiovka z éry Davida a Glenna. Neprehrávam si ju často, napriek tomu sa vždy teším na "Stormbringer", "Hold On", "Lady Double Dealer", "High Ball Shooter", "The Gypsy" a "Soldier of Fortune".
Hikoki777, ďakujem za recenziu!

Cossack @ 29.10.2011 10:50:30
"Soldier Of Fortune" je nádherná věc (a pro mě neoposlouchatelná)!
Jinak souhlasím s názorem, že „Párpli” mají lepší alba...

Hikoki777 @ 30.10.2011 08:27:12
Pito63, to se mi líbí. Mám to tak nějak podobně. Nějak se mi do poslechu nechce, ale pak se těším na víc než polovinu skladeb!! Do je ve finále docela dobré skóre, viděno dnešní optikou. Ještě že dneska se muzika prodáva/stahuje po singlech-málokterá kapela by obstála s CD jako celkem.

hejkal @ 30.10.2011 09:30:58
Tiež patrím k tým, ktorých tento album nepoznamenal pozitívnym spôsobom, hoci som ho nedávno vzal na milosť, stále si myslím, že Ritchie mal pravdu, keď sa z tohto smeru vyčlenil. Úvodná pecka čnie nad zvyškom mdlého diela, kde by som možno ešte vyzdvihol Gypsy a so sebazaprením aj Soldier of fortune, prípadne High ball shooter. Nevadí, nikto nemôže byť dokonalý a Deep Purple majú našťastie za sebou i pred sebou dosť materiálu, ktorý je ľahké zbožňovať.

PaloM @ 30.10.2011 09:43:32
Stormbringer som si nekúpil, ani nenapálil. Po viacerých pokusoch ma album jedného hitu necháva chladným.

pito63 @ 30.10.2011 10:50:20
Hikoki777
Rozumiem Ti. Sú albumy také i onaké. Za seba dodám, že nemusím v kuse "trepať" hlavou o šifóner. A k tomu môže poslúžiť aj táto nahrávka. Ani vo sne by ma nenapadlo preskočiť niektorú skladbu na "Stormbringer". Určite sa však zhodneme na tom a dáme za pravdu väčšine, že Deep Purple majú oveľa lepšie albumy.
Inak, priznávam, nové trendy a novinky vo všeobecnosti príliš nesledujem, ale mám favoritov, ktorých nemôžem a nedokážem ignorovať. Dávam prednosť celku, nikdy som nebol "singlový" poslucháč. Posledné štúdiovky starčekov z Uriah Heep, Nazareth a ďalších ma utvrdzujú v názore, že aj v roku 2011 vychádzajú výborné albumy. Pre mňa určite! O to viac ma teší, že sú za tým aj moji obľúbenci.

adam @ 21.01.2012 13:19:47
Z nejakeho mne neznameho dovodu mam tento album neskutocne rad. Od prvej po poslednu skaldbu. Hold on je asi moj osobny vrchol nielen tejto platne ale celeho obdobia po odchode dvojice Gillan Glover. Tym samozrejme netvrdim ze je to to najlepsie co DP spravili, ale rozhodne je to lepsie ako cokolvek po comebacku v 1984....

Ivko @ 12.02.2013 20:17:21
Nie slabé, skôr nedocenené. Ale koľko ľudí, toľko chuti... A hviezdičky, na oblohe je ich nespočet....

09.07.2011 moonySK
2 stars

STORMBRINGER.

Naozaj, tento album priniesol búrku aj do radov Deep Purple. Hughes začal svojimi funky piesňami prinášať nepokoj do hard-rockovo zameranej kapely. Blackmore, vtedy skúšaný ťažkými depresiami z rozvodu so svojou manželkou Babs, absolútne nejavil záujem o nahrávanie ďalšieho albumu v kapele, ktorú po odvrhoch jeho nápadov vrátiť sa k poctivému rocku dal Glenn a David do funky formy. A výsledok? Odpovedajúci situácií.

Slabý album s pár "nutnými" hitmi (Stormbringer, High Ball Shooter (Ritchie ju neznášal), Lady Double Dealer), absolútne slabými nepárplofskými songami (Love Don´t Mean a Thing, Holy Man, Hold On) ale predsa nádhernou Blackmoreovou rozlúčkou s touto érou DP - Soldier of Fortune - ktorá ukázala smer, akým sa bude gitarista uberať.

A napokon sľuby, že sa ďalšia LP vráti k rocku - áno, ale bez hlavnej zložky tejto kapely. Come Taste the Band je fantastický album, ale predsa len je to už iná kapela.

Rozporuplné pocity.

2
reagovat

pito63 @ 09.07.2011 22:36:49
Moony, ja už som si myslel, že si na nás zanevrel. Som rád, že si späť!
"Stormbringer" počúvam iba sporadicky, ale tá nostalgia zohráva veľkú rolu. Možno preto to nevidím (nepočujem) až tak tragicky.
moonySK, díky za úprimnosť!

gunslinger @ 10.07.2011 06:52:39
nebudem sa hádať.. ale ešte kým som nepoznal tieto stránky a púšťal si Burn a Stormbringer vôbec som netušil že toľko ľudí tento album nemusí pre mňa sú to 2 rovnaké kvality moja obľúbená pieseň je Soldier of Fortune . to je úžasná balada

PaloM @ 10.07.2011 08:35:09
Súhlasím s recenziou, sú to aj moje pocity.

moonySK @ 10.07.2011 15:08:30
pito63: No, nejak som si nenašiel čas na písanie recenzií :). Každopádne, Burn milujem a Stormbringer nie. Zato ďalší album je 10x lepší.

pito63 @ 10.07.2011 15:17:06
Moony, máš na to 2 mesiace, aby si dohnal zameškané. :-)
Práve mi dohráva skladba "The Gypsy" a zopakujem, že to nevidím až tak tragicky. Nie je to žiadna bomba, ale ani totálny prepadák. Volím zlatú strednú cestu, Tvoj názor však rešpektujem.
Mimochodom, som rád, že si našiel zaľúbenie v "Come Taste The Band".

moonySK @ 11.07.2011 12:00:08
Come taste the Band je pre mňa jeden z najlepších albumov Deep Purple. Aneb ako to vidím ja:

1. In Rock
2. Machine Head
3. Burn
4. Come Taste the Band
5. Deep Purple

12.03.2009 palg
3 stars

Ritchie Blackmore skutečně tento album rezignoval i po tom, co mu nechtěli vzít song "Black Sheep Of The Family", který následně nahrál na své první LP Rainbow. Prý kvuli tomu, že to je převzaný song a prý by za to nic nedostali. Ritchie tenhle album ohodnotil jako odpad, s výnimkou titulního songu, Lady double dealer či Soldier of Fortune. Poslední zmínenou mu nakonec nechtěli ani vzít na album, neboť většině (hlavně Glennovi Hughesovi) se vúbec nelíbila. Jo, možná se to nezdá, ale Glennovi i Davidovi u Purple rozhodně sílel vliv na jejich tvorbu. Co se týče Hold On, tak v téhle skladbě Ritchie zahrál jenom sólo, o které ho požádali, ale na protest, protože se mu song nelíbil a byl krajně proti, tak ho zahrál palcem od ruky. Na protest. Soul a funky není dle Ritchieho pravý rock 'n' roll. Ale pro mě, jakož pro zarytého fanouška DP, má tenhle album velkou váhu. Otevřeli dále nové hranice hudby. Pro mě má tenhle album taky své místo.
reagovat

Jarda P @ 09.03.2011 19:40:23
Já jsem Stormbringer na milost brát nemusel, protože se mi líbí už od doby, kdy bylo nahráno. Remastrovaná výroční verze navíc značně vylepšila zvuk opoti původnímu vydání na CD (i když přidaná audio verze mi je na nic).

25.02.2009 hejkal
3 stars

Pri tomto albume je ľahké byť stručný. Už som ho dávno nepočul, nevlastním, ale aspoň zhrniem to, čo si o ňom myslím. Znie mi strašne mdlo. Vždy, keď som ho chcel počúvať, tak som zíval. Lady double dealer je krásny príklad obyčajnosti a všednosti. Ďalšia vec, ktorá mi k visačke Deep Purple nesedí, je hoci Holy man. Na záver sa tam síce mihne čosi energie, ale inak ništ. Pasovaná Soldier of fortune mi nikdy nesadla, je to fajn vec, ale tak dajako mi splýva v dave. A mohol by som pokračovať, ale asi to je zbytočné.
Aby som len nekafral, titulná skladba je dosť dobrá hard rocková vec, tú môžem.

Možno je to tvrdé, možno som hnusne zaujatý, ale vnímam tento album ako obyčajný priemer.
reagovat

Brano @ 25.02.2009 17:04:36
No ja som si dnes zhodou okolností skoro ráno vypočul tento album a mal som z neho celkom dobrý pocit.Rozhodne mi neznie mdlo.Ale rešpektujem Tvoj názor.Sto ľudí,sto chutí.

Apache @ 25.02.2009 17:32:46
Taky jsem to teď nedávno poslouchal (spolu s dalšími ne-klasickými alby DP) a mohu konstatovat, že (na ten jeden soustředěný poslech) je to deska dvou skladeb: Stormbringer & Soldier Of Fortune. Všechno mezi první a poslední písní je sice neurážející, ale taky nijak ohromující... výplň. Jedním uchem tam, druhým ven, v hlavě mi z toho nezůstalo nic. :-) Ale ty dvě jmenované věci, ty jako určitě jo. Sestavovat nějakou větší kompilačku od DP, určitě by tam byly.

martin @ 25.02.2009 17:37:50
Já desku vlastním ,ale objektivně vzato je to průměr .

PaloM @ 25.02.2009 18:53:42
Môj názor na Stormbringer je naprosto v zhode s Apache, búrku na toto album nepriniesol ani Vojak šťasteny a Šípková Ruženka pri ňom sladko zaspala. Keby ju nezobudil Jirko Schelinger, v mojich očiach by spala doteraz.

Apache @ 25.02.2009 21:42:57
(Teď to poslouchám podruhé.) Hughes byl vždycky hodně na soul a Coverdale v tom tehdy jel taky, takže je ta deska díky nim víc soulová než hard rocková. To je možná hlavní kámen úrazu. Přitom si umím představit, že z kombinace těch stylů by mohlo vzejít i něco zajímavého, ale tady se to prostě úplně nepodařilo.

Brano @ 25.02.2009 23:40:25
hejkal:Som zvedavý na to, ako budeš hodnotiť nasledujúci album Come taste the band ,ktorý je podľa mňa ešte viac soulový a bluesový (a teda menej "párplovský")ako Stormbringer.

hejkal @ 26.02.2009 08:58:39
Brano - problém nevidím v blues, soul a pod., problém Strombringeru vidím v tom, že je to dosť nijaká vec, myslím, že najlepšie to vystihol Apache. Ale rešpektujem, že má na to niekto aj iný názor. Come taste the band, z toho poznám tri skladby a kým sa nedokopem k nákupu, tak to tak zostane. Zatiaľ ma to ale moc netlačí.

hejkal @ 09.03.2011 15:59:22
Som rád, že som túto recenziu písal po pamäti, odkedy sa snažím do diela opäť preniknúť, vítam, že už nemusím túto dosku brať skladbu po skladbe. Na milosť som však vzal High ball shooter a aj The Gypsy.

PaloM @ 09.03.2011 16:11:11
Stormbringer som ešte stále nevzal na milosť. Ale robím pokroky, kúpil som si Come Taste The Band, lebo to som vzal na milosť nedávno.

hejkal @ 09.03.2011 16:12:39
Come taste the band sa mi páči veľmi, odkedy som ten album prvý raz vypočul celý (čo je nedávno), rýchlo sa u mňa prepracoval medzi obľúbené.

moonySK @ 09.03.2011 19:02:10
S Hejkalom úplne súhlasím, Come Taste the Band radím medzi prvú 5-ku mojich obľúbených purplovských albumov. Dosť je podcenovaný iba kvôli výmene Blackmorea za Bolina. Ale skladby sú kompozične geniálne a náboj tam určite nechýba - viz. moja recenzia :)

Filozof @ 09.03.2011 20:40:14
Přidávám se - i u mne jsou alba 1973 - 1975 mezi prvními třiceti oficiálními od DP. :-)

mikepis @ 09.03.2011 22:07:45
s tym Stormbringerom to nie je take zle. kombinacia Coverdale-Blackmore je velmi dobra, ba vyborna. Stormbringer je klasika a balada Gypsy je lepsia ako mnohe skladby gillanovskej MKII. obavam sa, ze kvalitu drzi pritomnost Ritchieho.

hruza prisla (pre mna) az s jeho odchodom. Come Taste the Band sam Coverdale uz nezachrani. Nikym nebrzdeny Hughes z toho urobil funk a Bolin ako keby tam ani neexistoval ako gitarista. ta platna je odpad. to uz Deep Rainbow s Turnerom je lepsi...

bloodfrozen @ 23.03.2011 10:19:27
Pre mňa okrem titulnej piesne,Lady Double Dealer a Soldier of Fortune slabý album. Neviem,nejako mi aj vadí Hughesov vokál, nepasuje mi k Párplom. Nasledujúci Come Taste je tiež bieda...

09.04.2008 DeaconJohn
4 stars

Pokračování dravé sestavy mark III mám moc rád. Není to typický hardrock, funky prvky jsou tu zřejmé více než kdy jindy, ale i tak se Deep Purple podařilo skvělé album. Možná největší chybou je to, že Blackmore během nahrávání materiálu v podstatě rezignoval a tak si se svými party nedělal moc hlavu. Možní díky tomu není Stormbringer taková pecka jako Burn. Je to škoda, myslím že je chyba, že se sestava III tak záhy rozpadla, dělali podle mě nejlepší muziku... Co naplat, dobrého jen pomálu.
Titulní song je jedna z mála opravdu řízných věcí a stojí za to. Mimochodem, zdá se mi to, nebo Stormbringera obšehli Iron Maiden jako Wrathchild? Ale nebudu zase rýpat, to je jiná pohádka. Love Don´t Mean a Thing má svoje kouzlo hlavně díky spolupráci Glenna a Davida. Ostatně na celé desce tihle dva excelují, hlavně u Coverdalea je zřejmé, že se velice zlepšil. Hughesovo sólo Holy Man mám hodně rád, hlavně refén je krásný. You Can´t Do It Right má pěkný funky rytmus, ale nejlepší je závěrečná Soldier Of Fortune. Jedna z nejkrásnějších věcí od DP vůbec. Ještě když si uvědomím, že je to vlastně konec mark III, tak o to více mě ten song dojímá...
reagovat

PaloM @ 10.04.2008 05:37:29
Túto platňu "v mojich očiach" chvíľu zachraňoval Jirka Schelinger - viete prečo. Presne tak: Burn "není taková pecka" ako predošlé klasiky, Stormbringer "není taková pecka" ako Burn. A to boli dôvody, prečo sa mi tento párplovský pop nepáčil a mal som radšej Rainbow.

DeaconJohn @ 13.04.2008 14:00:38
Jak jsem psal výše, mám pro Mark III slabost. Dva tak výrazní zpěváci v jedné kapele dělají z této sestavy DP něco jedinečného, alespoň podle mého názoru. Nicméně vrcholem je jednoznačně Burn, navíc i koncerty z té doby se mi líbí. Zdají se mi víc divoké a mají větší náboj. Jasně, u vokálů to občas zaskřípalo, ale to se stává snad u všech živáků, které nejsou dohráváné ve studiu.

31.08.2007 zdenek3
3 stars

Já si naopak myslím, že oproti Burn je tady progres ve vývoji DP jasně slyšet. Kapela šlape purplovsky hned od začátku. Typický úderný Paiceův rytmus. Stormbringer je lepší Burnu. Love don't mean a thing je opět klasika, líbí moc, hlasově se zde DC docela vyřádil. Holy man,když jsem ji slyšel poprvé, tak na začátku skladby jsem si myslel, že se mi tam vkradla III. Led Zeppelin. Dobrá skladba. Hold on,opět rytmus,který mám rád.Ritchie se tady do sóla trochu opřel,ale je to od něj přeci jen takové "moc umírněné". Lady Double Dealer jakoby vypadl ze šuplíku Stormbringer-u. No.Trochu hlasy jako Uriah Heep. You can't do it right (with the one you love) Narozdíl od názvu to oproti předešlé skladbě i spravili.High ball shooter. Přesto,že jsou pod skladbou podepsaní všichni Purpli, tak to na mě působí tak nějak nijak. The gypsy,nevím jaký životní konec vidí v křišťálové kouli,ale u mne docela dobrý.
Soldier of fortune,jako většina ploužáků od rockových kapel výborná.Navíc proslavená J.Schelingerem,(myslím že lepší).
Sumasumárum
***1/2
reagovat

11.06.2007 b.wolf
3 stars

Tuhle placku jsem uslyšel poprvé kdysi v roce 1979 na nějaké pařbě a ani ne celou, vlastně tehdy ji kámoš pustil jenom kvůli Soldier of fortune (Jirkova Šípková Růženka,že). Později jsem se dočetl, že Ritchiemu se tohle směřování skupiny hodně zajídalo a tak si založil Rainbow. Je to klasická hardrocková placka, o nějaké progresi nemůže být řeč.
reagovat

Honza J. @ 20.08.2007 23:23:29
Určitě ale sestava Blackmore/Coverdale/Hughes/Lord/Paice patřila k významnějším, než sestava dnešních DP. Bylo to velké zpestření od klasiky z let 70-73. Naživo to bylo ještě lepší. Je zajímavé poslouchat další posun ve vývoji DP, kdy Blackmorea to už nebavilo a hlavní vliv tak měli Coverdale a Hughes.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Michálek, VaclavV, horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
Hikoki777, DeaconJohn, joel, vmagistr, EasyRocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 10x
b.wolf, zdenek3, hejkal, pajonator, kaktus, Le Fantak, jiří schwarz, luk63, POsibr
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
moonySK, Semy, bullb
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000