Deep Purple - Shades of Deep Purple

Na začátek nutno říct, že největší vadou prvního alba legendárních Deep Purple je produkce. Kvalita zvuku je chvílemi opravdu špatná.
Narozdíl od hudby, protože ta se povedla. Přestože Shades Of Deep Purple obsahuje jen tři zpívané vlastní písně, rozhodně nabízí spoustu zajímavých a originálních hudebních motivů, ať už v přejatých skladbách nebo instrumentálkách.
And The Addres - moc pěnký, trochu psychedelický otvírák
Hush - není co představovat, touhle skladbou se dodnes pyšní některé koncerty poslední sestavy, skoro 45 let po nahrání
One More Rainy Day - pěkná píse�, která trochu utrpěla mixáží. A ty zvuky bouře na začátku, ty se opravdu nepovedly
Mandrake Root - klasika, na koncertech se protahující na několik desítek minut
Help - opravdu pozoruhodné zpracování Beatles. Tak moc si pohrát s tempem skladby chce cit
Hey Joe - zabijácké Lordovo intro a španělské prvky v Blackmoreově hře obklopující pěkný cover Jimiho Hendrixe.

Další vyjímečné pětihvězdičkové album. Zvuk ze šedesátých let, hudba nadčasová
reagovat

nowhere_man @ 13.12.2012 17:32:52
Corsica: A ÄŤo medley Prelude: Happiness /
I'm So Glad? K tej si sa nevyjadril, to je moja obľúbená dvojskladba.

Corsica @ 13.12.2012 18:21:24
Mě se ze Shades líbily všechny, žádná mě nezklamala, ale ani jsem na ní neshledal nějaký výrazný vrchol

no po tych dvoch recenziach sa budem na tento album vyjadrovat lepsie...je to album ktory som od Deep Purple pocul medzi poslednými lebo u m�a to bolo asi takto: ako prvý som počul Battle Rages, druhý Perfect Strangers, ale zrazu som zistil že je aj lepšie DP ako toto :D ...no a vypočul som si Deep Purple (eponym)-okamžite ma to chytilo a bol som ako nadrogovaný drogou Deep Purple...potom som samozrejme počul In Rock,Machine Head,Fireball,Burn,Who Do We Think We Are a potom The Book Of Taliesyn, nejaké tie live cd a Stormbringer, Come Taste The Band a novšie albumy po Blackmorovi. No a medzi nimi bol aj Shades of Deep Purple - samozrejme neni nový. A s tým odstupom aký som samozrejme nemal pri recenziách Battla a Burn (DP som si stihol napočúvať za pol roka) som prišiel k tej LP. Hľadal som v tom akýsi experiment ako mali The Doors v debute alebo Black Sabbath no a bol som veľmi prekvapený. Už úvodná And The Adress ma dostala do varu Lordovými začiatočnými strašidelnými klávesami a potom prišiel Blackmore, Paice a Simper. To bola pecka. Skvelý jam ktorý mal hlavu aj patu. Hush - to hádam nemusím ani opisovať. Čosi úžasné - prevzatý megahit svojím úvodným zavýjaním pripomenie všetkým fandom úvodný album. One More Rainy Day je celkom priemerná "popofkaa" s Evansovym trošku až moc prisladkým hlasom...No a potom prídu naj skladby albumu - Medley (nechce sa mi to tu vypisovať) obsahuje úvodné minuty Šeherezády pod názvom Prelude: Happiness a potom skladba I am So Glad je rázna klasická Purplovka MK.1...Mandrake Root je na tomto albume iba slabý odvar toho čo Lord a Blackmore s Paiceym potom hrali na koncertoch...ale aj tak je vynikajúca. Help je super urobená verzia jednej Beatlesovskej skladby zo 1965. Strašne sa mi páčia Lordove klávesy. No a posledné dve Love Help Me a Hey Joe sú strašne klasické až ma dorážajú svojou prchkosťou ktorá ma nadnáša. Čo by to so mnou asi spravilo keby som si čosi šlahol :D.Fantastickéé. Ale trošku mi vadia tie slabé zvukové efekty (začiatok Mandrake Root), stále bzučanie celého albumu a nevyvážené zvukové stopy bicích, gitary, basy a hammondiek. Inač asi všetko. Najlepší základ aký kedy mohli Deep Purple natočiť.
reagovat

Jonathan Fekete @ 01.12.2010 18:05:10
na tomto albume je ten zvuk strasny

Filozof @ 02.12.2010 08:50:16
Jonathan
U kterého vydání?

V mojom okolí sú tri druhy fanúšikov skupiny. Prví uznávajú obdobie s Evansom a na Gillana a spol. kukajú s odstupom. Druhí robia presný opak a tretí žerú všetko, čo má visačku Deep Purple. Osobne patrím skôr k umiernenejšiemu krídlu druhej skupiny.

Debut z roku 1968 nesie podľa m�a v sebe zárodky budúcej tvorby. Už úvodná tvrdá bezspevovka And the address by zniesla zaradenie kamsi na Fireball. Hush je brutálna klasika, k tomu sa ani netreba vyjadrovať. Pekná melodická One more rainy day je pevne ukotvená v "sixtýsoch". Úvod dvojskladby Happiness napokon odpáli I am glad, čo je vec, ktorá sa mi inde páči viac, ale poznám človeka, ktorý na túto verziu nedá dopustiť. Závan budúcnosti počuť aj v ráznej Mandrake root. A nastupuje vcelku zaujímavá pomalá verzia „bítlsovky“ Help. Kto by to bol povedal, že táto popíčková nechutnosť (pre m�a, odvekého Beatles nefana) ma niekedy zaujme. A predsa. Dávam palec hore. Vlastná tvorba má niečo do seba, dôkazom je aj fajnová Love help me. Posledná vec a zárove� aj posledný cover (logicky) na albume je Hey Joe, začína ale španielskou koridou. A �ou v podstate aj končí. Fajn, ale tiež ju beriem skôr ako kulisovku. Z bonusov spomeniem iba jednu vec, takzvaný out take Shadows, čo je totálna 60-ties žbrnda, pripomína mi niečo od Monkees. Ešte, že sa na album nedostala.

Nech si hovorí kto chce, čo chce, prvý album od Deep Purple rockuje vcelku hojne a počúva sa výborne, takže nemám problém udeliť mu štvorku.

reagovat

PaloM @ 22.02.2009 11:15:55
Stručne: N�DHERA !
Jeden z najkrajších debutov, patrí medzi moje najobľúbenejšie prvotiny, spolu s Yes a Wishbone Ash.
A ten nežný prístup k aranžmá v bítlsovke Help, m�a toto dojíma, to je krása v hudbe.
Najvyšší čas zadovážiť si originál CD. Vďaka za nostalgickú pripomienku.
P.S. Prvýkrat som to počul až v 90. rokoch, tiež vďaka odchodu komoušov do večných lovíšť (dúfam).

Shades Of Deep Purple = Jon Lord
Jistě, na debutovém albu kapely Deep Purple se samozřejmě podílelo všech 5 členů, ale právě Lord s typickým zvukem svých hammondek na téhle desce v některých písních doslova exploduje a válcuje všechny ostatní zúčastněné svými dech beroucími klávesovými exhibicemi. Skladby jako Prelude:Happiness či Hush jsou totiž zcela v režii tohoto hudebního mága a velmi jim to svědčí. V dlouhých sólových pasážích, pro tohle album velmi typických, Lorda občas střídá Ritchie Blackmore, který ze své kytary místy loudí také naprosto úchvatné kompozice, jako třeba v písních Mandrake Roots či Hey Joe.
Přesto všechno jsou pro mě ale pravými esy tohoto alba úplně jiné skladby: Pomalá, ale svou atmosférou uchvacující One More Rainy Day a hlavně úžasně pozitivní Love Help Me.
Kdyby všechny skladby na albu pocházely přímo od Deep Purple, jednalo by se určitě o jedno z jejich nejkvalitnějších alb. Spousta coververzí, ať už jakkoli zdařilých, ale tuhle desku odsouvá kamsi do průměru. Nutno ale dodat, že průměr kapely Deep Purple = zatraceně dobrá muzika.
reagovat

Stíny Deep Purple jsou stíny šedesátkové a cítím, jak se v nich schovávají květiny a jejich děti. Takže žádný hard-rock, ale spíš taková ozvěna pomalu končících 60.let.

Shades jsou deska plná zajímavých coverů z nichž je pochopitelně nejznámější Hush, která stále patří k mým oblíbeným flákům od Deep Purple a potom si s chutí klidně dám procítěnější verzi Help od Beatles s ráznou kláveso-kytarovou sólovou střídačkou v druhé části.

Celkově vzato je Shades příjemná deska, kterou bych sice na nějaký piedestal nestavěl, ale jako fešná připomínka 60.let z trošku jiného úhlu, než běžně poslouchám, se rozhodně neztratí.

***

P.S. Jinak srovnání s Evanse s Gillanem... Mně se Evansův styl docela líbí, není to totiž takový "vřískal" (to nemyslím nějak hanlivě) jak Gillan a má takový uhlazený projev, což mi vůbec nevadí. Machine Head si s ním sice představit moc nedovedu, ale zpěvák to rozhodně není špatný.
reagovat

hejkal @ 24.08.2007 16:14:11
No ono ten jeho uhladenĂ˝ prejav tak dlho nevydrĹľal - vypoÄŤuj si Captain Beyond :)

kneekal @ 24.08.2007 16:22:30
Neznám, zkusím. Dík za tip. Btw. dal se Evens na chraplák nebo vřískák? :)

hejkal @ 25.08.2007 13:35:23
Ťažko povedať. Skôr chrapľá, ale v takom tom zastretom prejave, v niektorych momentoch je to až Jimi Hendrix :)