Deep Purple - Machine Head

Deep Purple - Machine Head - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1972

Tracklist:

CD 1 (1997 Remix):

01) Highway Star 6.39
02) Maybe I'm A Leo 5.26
03) Pictures Of Home 5.22
04) Never Before 3.59
05) Smoke On The Water 6.18
06) Lazy 7.33
07) Space Truckin' 4.52
08) When A Blind Man Cries 3.33 (bonus)

CD 2 (Remastered):

01) Highway Star 6.08
02) Maybe I'm A Leo 4.52
03) Pictures Of Home 5.07
04) Never Before 4.00
05) Smoke On The Water 5.42
06) Lazy 7.23
07) Space Truckin' 4.34
Bonus tracks on the anniversary 2CD edition 1997:
08) When A Blind Man Cries 3.32
Original B-side
09) Maybe I'm A Leo 4.59
Quadrophonic mix
10) Lazy 6.55
Quadrophonic mix

All songs written by Blackmore/Gillan/Glover/Lord/Paice
Album recorded: December 6th - 21st 1971 at the Grand Hotel in Montreux using the Rolling Stones Mobile Studio
First released: March 1972
Produced by Deep Purple for Edwards Colletta Productions
Engineered by Martin Birch, Jeremy (Bear) Gee
Remasters by Peter Mew at Abbey Road Studios, London


Obsazení:

Ritchie Blackmore - guitar
Ian Gillan - vocals
Roger Glover - bass
Jon Lord - organ, keyboards
Ian Paice - drums

 
12.07.2017 horyna
5 stars

Asi nemá cenu tuhle desku nějak dlouze představovat, nebo po x té přepisovat cestu jejího vzniku. Přejdu tedy rovnou k samotným superskladbám a přesto, že dnes už pro mne nemá většina z nich cenu zlata a neobsadí pole position tak jako kdysi, jejich sílu, generační šmrnc a vliv skrze desetiletí, zpochybnit nehodlám.

Smoke... je z důvodu rádiové fluktuace a oblíbené pozice na listu starých disko/rockoték tak zkažená, že si ji už několik let vůbec nepouštím. Bez Highway a Space si dobrý koncert legendy také nelze představit a Lazy mě k srdci nepřirostla nikdy.

Zbytek alba je mi tím nejlepším, co od D. P. znám. Maybe I'm A Leo, Pictures Of Home, Never Before a When A Blind Man Cries, jsou těmi nejžhavějšími favoritkami na dvoře králů hard rocku.

Další mocensky schopné a velké rody Evropy, jako Hohenzollernové, nebo Bourboni, tedy mám na mysli Led Zeppelin, Queen či UFO, musí do ohně přikládat řádně velká polena, aby dokázala udržet tempo a žár sálající z Blackmorovi party.

Stáří Deep Purple jsou sázka na jistotu. Pestrost a entuziasmus obsažený v jejich muzice je stále přitažlivý, dokonce i pro nové generace.
reagovat

POsibr @ 12.07.2017 21:12:02
O mesiac to budú tri roky, čo som svoju púť na Progboarde začal recenziou práve na tento album. Vtedy som sa čosi unáhlil a dal albumu 4*, dnes by to bezvýhradne bol plný počet. Holt, priznám si to, mladosť pochabosť. Už som sa z toho však poučil a dnes posluchu aj recenzovaniu venujem viac času a pozornosti.

Dojmami z albumu sa zhodneme, hoci ja napríklad Lazy rád mám. Za seba ešte podotknem, že vďakabohu sa mi ešte nestalo, že by som kvôli komerčnej obohranosti preskakoval skladby a krútil nad nimi očami či ušami. A to ani v prípade Smoke on the Water, ani Stairway to Heaven, We Will Rock You a podobných "odrhovaček".

horyna: vďaka za pripomenutie skvelého albumu. Hneď ho idem pretočiť zvukovodmi!

horyna @ 12.07.2017 21:22:18
POsibr: zdravím tě, já vlastně Smoke neměl při klasickém poslechového dýchánku alba M. H. rád nikdy. Ale na "tancovačkách" dokázala bezpečně a každého rychle zvednout ze sedačky.

PaloM @ 12.07.2017 21:31:08
Machine Head ako celok je pre mňa taká klasika ako Mozartova Malá nočná hudba. A preto ma nemôže nudiť ani jedna časť, skladba.
Práve Lazy bol na koncertoch jeden z najvďačnejších kúskov pre Lordove úvodné improvizácie. Hudba dokonale vystihuje text a naopak:

Lazy just stay in bed
You're lazy just stay in bed
You don't want no money
You don't want no bread

If you're drowning you don't clutch no straw, no
If you're drowning you don't clutch no straw
You don't want to live you don't want to cry no more
Well my trying ain't done no good
I said my trying ain't done no good

You…
Lazy you just stay in bed
Lazy you just stay in bed
You don't want no money
You don't want no bread

Paráda!!

steve @ 12.07.2017 22:34:54
Dávám přednost Fireball, i před In Rock. Nemá tolik profláknutých věcí a první pecka je nejenergičtějším songem celých párplů. Dát míň jak pět by byla ale svatokrádež.

steve @ 12.07.2017 23:04:06
Recenzovat profláknutá alba není na škodu, jak jinak se mají Mlaďoši dozvědět o kvalitní muzice. V televizi, v rádiu, nebo na YT ju nenajdou.

Snake @ 13.07.2017 19:07:48
Já miluju Highway Star, tahle klasikou šmrncnutá sóla žeru. Koneckonců, výbornej duet Lorda s Blackmorem je i jak v následující, byť trochu těžkopádné Maybe I'm A Leo, tak ve výrazně svižnější Pictures Of Home. Nemluvě o hotových inštrumentálních orgiích v ambiciózní a bezmála osm minut dlouhé Lazy. Ani tolikrát propíraná Smoke On The Water se mi nezprotivila. To ani náhodou. Naopak, když ji slyším v práci v rádiu, vytočím volume pořádně doprava. K nelíčené radosti mých kolegů :)

Za takové trochu nenápadné (ale nikoliv vyloženě ošklivé) Popelky považuji jen čtvrtou Never Before a především poslední Space Truckin'. Ta už mě tou svojí kolovrátkovitostí malinko unavuje...

V porovnání s "In Rock", nebo "Fireball" mi připadá Machine Head o něco uhlazenější, pánové už tak nedivočej, ale určitě ne horší. Album jsem ještě nehodnotil, tož za čtyři.

bullb @ 14.07.2017 09:24:05
Len zopakujem, veľké očakávania poslucháčov a výkon, ktorý ovplyvnili technické podmienky. Zvuková kvalita Fireball je nedosiahnuteľná.
Pamätám sa na chlapíka, ktorý sa prechádzal po našom "korze" s roku meravou rukou a v nej LP Machine Head :-)
Nádherné somárske roky ...

Snake @ 14.07.2017 18:09:26
bullb - je fakt, že zvuk mohl by být o něco šťavňatější. Na druhou stranu pořád lepší, než "In Rock"...

lover-of-music @ 14.07.2017 20:30:21
Deep Purple - Skupina, která má písně, co mě dokonale nudí. Jediné, co mě jakžtakž zaujalo je Highway Star, toť vše.
A Smoke On The Water doslova NESNÁŠÍM !

Jarda P @ 14.07.2017 21:36:05
LOM, jednoduché je to co mě nudí neposlouchat. Není nutno o tom pořád dokola blábolit.

dan @ 14.07.2017 21:48:48
Lovře - nebo Antony, nech toho!

PaloM @ 14.07.2017 21:53:42
No, lekári neodporúčajú mladistvým počúvať muziku, ktorú neznášajú alebo ich stresuje. Totiž je vedecky dokázané, že to spôsobuje zvýšený výskyt akné.

tykeww @ 18.07.2017 01:04:05
Highway Star pro mě představuje (samozřejmě mimo jiné) tu nejzajímavější kytarovou práci, co jsem slyšel od Ritchieho Blackmorea. To je pro mě jedna ze sólovacích met, které jsem se dlouho snažil dosáhnout. Pak už neměl Blackmore v DP žádný tak hvězdný a dechberoucí moment - a v Rainbow už to pro mě byla většinou jen kytarová onanie.

Jarda P @ 18.07.2017 07:29:28
Kytarová onanie je u mě třeba takový Malmsteen, Blackmore ani náhodou včetně Rainbow.

EasyRocker @ 18.07.2017 08:01:39
Je nějaký speciální důvod nepsat o tom, co se nám nelíbí, když donekonečna velebíme to, co se nám líbí? :-) Kromě toho, že se asi někdo jiný těžko vyrovnává s tím, že se jeho superstars někomu nezamlouvají? :-

Antony @ 18.07.2017 14:02:07
EasyRocker:
Ano, uvedl jsi ten trefně ten hlavní důvod.

horyna @ 18.07.2017 14:39:19
Souhlasím s Jardou, Blackmore a onanista? Ani náhodou. Možná maličko :-)
Malmsteen - (přesto, že si některých jeho nahrávek vážím) obr narcis a nezáživný preludák.

tykeww @ 18.07.2017 14:50:42
Tak Yngwie už je bezpochyby o dost silnější onanistické kafe :D ale u Ritchieho to podle mě začalo. Rainbow nemám naposlouchané tolik, ale právě Ritchieho hra mě dost odradila. Pro mě jsou jeho sóla vesměs zbytečné množství not bez zajímavějšího nápadu. Třeba se mi vůbec nelíbí ani jeho sólo v Child in Time, skoro bych až řekl, že jinak magické skladbě dost uškodil. Tam si to dokážu představit vystavěné mnohem lépe.

Petr87 @ 18.07.2017 18:20:53
Ritchie je možná tak trochu onanista, ale jeho hudba má - na rozdíl od jiných sjížděčů hmatníků a jiných - dost nápadů, a je v jeho hře zkrátka něco, co mne jako posluchače upoutá...
Taky nemám rád ty typy konzervatoristů, kteří ti dovedou i po osmi pivech vystřihnout atomově přesné půlhodinové sólo - ale k čemu to je, když je to zoufale nenápadité a až strojově chladné, prostě jen hromady a hromady zbytečných not, něco, co ve mě nevyvolává vůbec žádné emoce...
Já dovedu ocenit i né zrovna přesvědčivé instrumentální výkony, ale musí v tom být nějaký náboj, nápad, zkrátka emoce!

vmagistr @ 18.07.2017 20:31:50
Jednou z velkých Ritchieho tužeb už od raných uměleckých let bylo hrát "pekelně rychle". No a to dá rozum, že (a naživo obzvlášť) pak na vymýšlení prokomponovaných sól s vycizelovanou gradací prostě nebyl prostor a daleko jednodušší bylo řídit se při sólování citem (případně prohánět stupnice) a stavět ten výstup v podstatě pokaždé celý od začátku. Tím je Blackmore taky známý, že hodně improvizuje a žádné sólo nezahraje dvakrát stejně.

I tak po sobě ale nechal pěkných pár sól, podle nichž i "kolemjdoucí" rockový fanoušek spolehlivě pozná, jaká skladba to zrovna hraje, třeba Smoke on the Water, Highway Star, Burn, Child in Time, Soldier of Fortune - a to je podle mě jedna z nejvyšších met, jakých může sólový kytarista dosíci.

EasyRocker @ 18.07.2017 22:00:24
Blackmorea respektuju pro jeho zápal a energii, ale k mým nej- oblíbencům taky nikdy nepatřil, co se kytaristů týče. Víc mě chytali živly jako Page, Hendrix, Beck, Clapton, Taylor nebo Johnny Winter, ale pro mě za mě i Billy Gibbons. Tam mám husí kůži od prvních sekund, to u DP nemám.

yngwie3 @ 19.07.2017 06:03:29
Pre tých, ktorý sa tak radi navážate do Ritchieho a Yngwieho ... a už ste to niekedy skúsili, zaonanovať si tak, ako to vedia oni ? ...

Jarda P @ 19.07.2017 07:36:17
Připomíná mi to definici hudebního kritika, což je člověk, který píše jak by to zahrál kdyby to uměl.

Antony @ 19.07.2017 07:42:46
Zcela irelevantní.

yngwie3 @ 19.07.2017 07:49:24
Citujem " Třeba se mi vůbec nelíbí ani jeho sólo v Child in Time, skoro bych až řekl, že jinak magické skladbě dost uškodil. Tam si to dokážu představit vystavěné mnohem lépe. " ...

Je tu ešte niekto okrem autora citátu, kto s tým súhlasí ? ...

Antony @ 19.07.2017 08:20:33
Blackmore je dle mého posluchačského názoru výjimečný kytarista, který jako jeden z mála dokázal ve své hře přesně dávkovat vytříbenou techniku i emoce, celou svoji hard rockovou kariéru. Nikdy nebylo jedno na úkor druhého, v tom je jedinečný. Jeho kytara vždy ve skladbách perfektně seděla, tvořila tvůrčí součást celku, souzněla a spolupracovala s ostatními sólovými nástroji, a to vše ku prospěchu každé kompozice. Lepší kytarové party si v jeho skladbách neumím představit. S kritikou nesouhlasím ani náznakem.
Současně, ať si kritizuje každý, co chce, je to právo jeho posluchačského názoru. A je irelevantní požadovat, aby uměl hrát jako Blackmore, když už kritizuje.

Petr87 @ 19.07.2017 10:24:26
Ritchie je famózní a nápaditý kytarista a jeho sólo v "Child In Time" je legendární...

A ještě taková vsuvka - muzikanty typu Malmsteena obdivuji jako hudebníky, ale neposlouchám je, protože mě to jejich divoké prstolamačství a nekonečné preludování nudí.
Kdysi jsem se mu i snažil přijít na chut', i díky jednomu kamarádovi, který mi jeho koncerty stále dokola pouštěl na videích, ale jednoduše mě to nebralo...
Já jsem spíše ten ten typ posluchače, kterému dá třeba takový Gilmour daleko více v pěti notách, než Yngwie v padesáti. Tolik asi za mne...

18.09.2014 POsibr
4 stars

Vo väčšine prípadov má každá skupina album, ktorý môžeme označiť za ich créme-de-la-créme, čerešničku na torte. Pre mňa je to pri Deep Purple práve Machine Head. Tvrdý rockový zvuk zvýraznený virtuozitou jednotlivých členov posúva túto platňu do hardrockovej (heavymetalovej) siene slávy. Nahraný v slávnom pojazdnom štúdiu The Rolling Stones, album predstavuje Deep Purple na ich umeleckom zenite.

HIGHWAY STAR - úderný gitarovo-basový vstup do skladby sprevádzaný Paiceovými bicími napovie čo od úvodnej kompozície albumu očakávať. Dynamickosť, živelnosť - charakteristické pre skladbu od začiatku až po koniec. Energický vokál Iana Gillana elegantne dopĺňa inštrumentálnu zložku. Organovým sólom sa blysne Lord, avšak to gitarové zdobí skladbu ako šperk - Blackmorove prsty "jazdia" po hmatníku presne ako titulná postava spievajúca text - Highway Star.

MAYBE I'M A LEO - charakteristický riff a bubnovanie sprevádzajú skladbou až do konca, hlavne Paice svojími údermi ukazuje talent a konzistenciu. Tempo oproti otváracej skladbe albumu je miernejšie, energia sa však nestráca. Blackmorove sóla sú viac bluesovejšie.

PICTURES OF HOME - výkladná skriňa pre gitaristu, Richie Blackmore v tretej skladbe ukáže čo so svojím Fenderom vie. Sólami popretkávaná skladba je odznakom jeho kvality. Svoj priestor má aj Jon Lord a mini-sólom na basgitare sa predvedie aj Roger Glover.

NEVER BEFORE - opäť kvalitné bubnovanie, mňa osobne však skladba ničím zvlášť nezaujala, za pozornosť možno ešte stojí Gillanova práca s hlasom.

SMOKE ON THE WATER - čo povedať, ak dáte hoc aj Eskimákovi prvýkrát do ruky gitaru, tak z nej vylúdi úvodný riff skladby. Nájsť obohranejší rockový motív dá človeku riadnu námahu. Melodická súhra Glovera s Lordom stojí za to, gitarové sólo ponúka pri opakovanom počúvaní vítané osvieženie. Gillan kvalitne odspieva pravdivý príbeh o vzniku pesničky/albumu, ktorý rockoví fanúšikovia poznajú naspamäť...

LAZY - najdlhšiu skladbu albumu otvorí Jon Lord organovým partom (podľa mňa jeho najlepším na albume - neuveriteľné striedanie nálad), postupne sa pridajú bicie a gitara. Blackmore úspešne konkuruje organistovi a krásne sa striedajú vo vedení skladby. Gillan sa spevom zapojí až v druhej polovici, zahrá aj na harmoniku, krásne podfarbenú Gloverovou basou. Opraty v závere skladby prevezme Blackmore, zvyšok však inštrumentálne nezaostáva.

SPACE TRUCKIN' - hard'n'heavy, takto by sa dala opísať posledná kompozícia na Machine Head. Dominantný gitarový riff, mohutný bubenícky výkon, rezký vokál, vyzývajúci na vesmírnu výpravu. Po otváracej skladbe asi najlepší Gillanov výkon na albume. Tak ako Highway Star, aj Space Truckin' dokonale vystihuje hard rockové ťažisko platne.
reagovat

luk63 @ 18.09.2014 20:23:56
Vítám tě na PB. Dík za recenzi. Jsem zvědav, na které desky si schováváš poslední hvězdičku, když této "třešničce na dortě" jedněch z největších velikánů (hard)rocku jsi dal "pouze" čtyři :-)

POsibr @ 19.09.2014 12:40:46
vdaka za privitanie. ak by som hodnotil machine head relativne voci ostatnym albumom DP, tak jednoznacne 5*, ale pozeram sa na vec globalne, z hladiska oblubenosti, takze plny pocet si nechavam na osobnych favoritov. :)

bullb @ 23.09.2014 19:37:48
Bez urážky. Platňa vôbec nemá hutný zvuk. Súvisí to s požičanou aparatúrou a nahrávaním v hotelovej hale. Kedysi sme nadšene počúvali Smoke alebo Highway. Dnes mi pripadajú takmer smiešne. Osobne preferujem ešte tak Lazy. Inak: Pravý tvrdý hard rock aj po takmer 45 rokoch je na In Rock. Sorry, nemôžem si pomôcť, Machine Head je jedna zo slabších platní od DP. Čo tak Fireball a vypočuť si NO NO NO...

PaloM @ 23.09.2014 20:44:37
POsibr: bez diskusie, toto je hardrocková perla. U mňa vždy bol album za 5 hviezd. Remastre majú výborný zvuk >> odkaz
Ďakujem za recenziu. Keď je hudba dobrá, nájde si v každej generácii fanúšikov.

POsibr @ 02.10.2014 07:25:56
nazory respektujem, opät raz zdoraznujem, prezentujem svoj vlastny nazor. vypocuty mam cely repertoar DP, Machine sa mi paci najviac - preto som sa rozhodol ho recenzovat - holt, sto ludi sto chuti. 4* namiesto 5* je subjektivne hodnotenie, nie kazdy to musi akceptovat, ja tiez nesuhlasim so vsetkymi prezentovanymi nazormi, no vazim si ich kazdopadne. nie som prehnane komformný clovek aby som vzdy isiel tam, kam smeruje vseobecny nazor :)

alienshore @ 02.10.2014 18:28:44
POsibr nevidím nič divné na tom, že si dal albumu štyri hviezdičky. Ja osobne po starých nahrávkach Deep Purple už nejako nesiaham, mám ich vypočuté až až vďaka tomu, že sme ich mali doma na vinyloch. Fireball je napr. pre mňa umeleckejšia doska (songy Fools, Anyone's Daughter, No One Came sú jedinečné) než Machine Head. Navyše skladba Maybe I'm A Leo je nuda a neprináša nejaké extra strhujúce motívy, Never Before som tiež len tak nejako prešiel. Je to vec vkusu ...

EasyRocker @ 04.10.2014 09:20:21
I já bych hodnotil všechny gillanovky (asi až na MH) taky čtyřmi. Víc než silový Gillanův zpěv mi vždycky seděla éra Coverdale/Hughes a pak i Come Taste the Band. Burn a CTTB jsou u mě klenoty za pět, Stormbringer tak za 4...

29.03.2012 Corsica
5 stars

Naprosto skvělý kousek, perla hard rocku. Spolu s Fireballem nejlepší věci, co může ryzí hard rock nabídnout.
Ačkoliv jsou Led Zeppelin uznávanější a oblíbenější, žádná z jejich věcí (a to mám Zeppelin opravdu rád) podle mě není lepší, než to, co DP vydali ve zlatém období (od In Rock po Made In Japan).
Prostě 5 skvělých umělců se sehrálo na jednom skvělém kousku.

Vše začíná Highway Star, kousek, který graduje celou dobu a nenechá vydehcnout ani na vteřinu. Nadupané sloky, orgasmický refrén, dvě výborná skvělá a úžasná sóla, nejlepší možný koncertní otvírák.

Maybe I'm Leo prostě pohodová rocková písnička, skvělá a hodně podceňovaná.

Pictures Of Home otvírají Paicovy bubny a na to navozující Blackmorův skvělý riff. Gillan, zvlášť při refrénu, zpívá opravdu famózně, skvělá píseň.

Never Before jde trošku do komerčna, je to prostě chytlavá lehčí melodie, která hraje v uších a nutí zpívat. Lord se blýskne skvělým sólem.

Smoke On The Water nemůžu hodnotit, protože jsem touto skladbou přehlcen. Je to ukázkový rock a skvělá písnička, ale hraje se tak často, že... že si jí sám od sebe neposlechnu

Lazy, co dodat, další skvělá melodie, další precizní rocková práce.

Space Truckin' je další úžasný hardrockový kus. Chytlavá, skvěle gradující, znovu a znovu...

A nakonec When The Blind Man Cries, neznám procítěnější baladu. Dala by se srovnávat se Soldier Of Fortune, ale Coverdale je Coverdale a Gillan je Gillan a tohle je jeho nejlepší balada vůbec
(Child In Time neberu jako baladu, ale jeho zpěv v ní je taky úžasný)

MACHINE HEAD je nejlepší hard rockové album založené na jednotlivých skladbách
reagovat

gunslinger @ 02.04.2012 19:46:17
"MACHINE HEAD je nejlepší hard rockové album založené na jednotlivých skladbách" to som síce nepochopil, ale uznávam jedno z vrcholov Hard Rocku. Smoke On The Water ééj jeden s prvých riffov ktoré som sa naučil hrať na gitare

Cossack @ 02.04.2012 20:05:22
"Machine Head" mám taky hodně rád, ovšem nic se nesmí přehánět... Těch superlativů je tu poněkud mnoho. Takových „nejlepších věci, co může ryzí hard rock nabídnout” bych vyjmenoval minimálně dvacet (pokud tedy nechápu špatně pojem „ryzí hard rock”)...

Corsico, ale ber to s nadhledem, není to nic proti Tobě, jen vyjadření nesouhlasu s Tvým názorem. ;-)

Corsica @ 02.04.2012 20:12:18
Cossack: chápu

ten na g: tím jsem chtěl vyjádřit, že ty skladby jsou všechny výborné i odděleně, každá se může poslouchat zvlášť a pořád jsou stejně silné. Což se nedá říct o albech s konceptem, kde mají písničky návaznost a spolu vytvářejí daleko hodnotnější dílo, třeba jako Rainbow Rising, ale to ty stejně nepochopíš, protože ti jde o to najít chyby v tom, co píšu

luk63 @ 02.04.2012 20:17:34
Corsica: Kým čím jsou Led Zeppelin uznávanější a oblíbenější?

Corsica @ 02.04.2012 20:19:40
nejen prodeje dokazují jejich oblíbenost. Přečti si kritiku z anglicky mluvící země (a nebude-li to Austrálie) tak v hard rocku uvidíš jasné preference Zeppelin před DP

luk63 @ 02.04.2012 20:35:36
Když vezmu např. Progarchives, tak to vychází takto (uvádím pouze alba s průměrem nad 4 z 5 max. možných hvězd):
4,35 - LZ 4
4,25 - DP In Rock
4,19 - DP Machine Head
Led Zeppelin byli populárnější především v Americe (proto ty obrovské prodeje), v Japonsku to bylo spíš naopak, v Evropě si myslím na stejno...alespoň u nás v Sokolově v 70. letech určitě :-)

26.03.2012 Petr Gratias
5 stars

Jestliže budeme mluvit o rockové klasice, tak album Machine Head britských Deep Purple bude mít ve virtuální galerii jedno z nejčestnějších míst. Odvážím si tvrdit, že klasický hardrock prezentuje v tom bytostném slova smyslu snad deset alb, která bychom mohli bez přípravy jmenovat a tenhle projekt mezi ně nepochybně patří…
Album znám už od doby, kdy spatřilo světlo světa a moje teta z Anglie mi ho poslala téměř jako horkou novinku a tak jestliže moji kamarádi naladění na hardrockovou vlnu objevovali jednotlivé skladby na rockových diskotékách té doby, já měl to štěstí, že se s jednotlivými písněmi už „znal“ o něco dřív a dokonale jsem si je vychutnal.
Od první skladby máme co dělat s dynamicky výbušnými bicími nástroji, kreativní baskytarou, mistrovsky ovládanými hammondkami, suverénní hrou kytarového virtuosa a jednoho z nejlepších zpěváků daného žánru v Británii a možná i na světě….
A tak si znovu dopřeji ten báječný výlet napříč albem od začátku až do konce….

HIGHWAY STAR – mocný nástup kapely. Posluchač má dojem, že se ocitl ve strojovně nějaké turbíny… Tak nějak bych charakterizoval fantastickou souhru dusající bicí baterie, dunivé baskytary, řeřavé tóny varhan a modulované efekty elektrické kytary. Stržen tou úžasnou dynamikou a neuvěřitelným zápalem zůstávám i po letech v úžasu, co zde vniklo. A už je to hlas zpívajícího frontmana, který s neuvěřitelnou lehkostí a melodičnosti v expresivním pojetí zpívá výtečně vymyšlenou melodickou linku. V první mezihře ovšem perlí hammondky Jona Lorda, ve kterých nelze neslyšet klasickou hudební průpravu orientovanou na J. S. Bacha, zatímco v druhé mezihře nás fascinuje kytarista Ritchie Blackmore výtečně vypilovanými tóny své sólující kytary. Neztrácí napětí, dynamiku a svižnost s ohýbanými tóny, které se elasticky odrážejí od kytary a plují prostorem. Závěrečné finále je divokou bubenickou katarzí s řeřavým vibrátem hammondek. Vyjádřit dravost dálniční hvězdy za rušného provozu se zde zadařilo ve velkém formátu…..

MAYBE I´M A LEO – jasně čitelný riff, provází skladbu napříč její melodickou linkou. Vynikající unisono baskytary a kytary dominují společně s Gillanovým vokálem. Blackmore opět doluje ze svého fendera neuvěřitelně ohebné a zpěvné tóny a přestože je skladba po kompoziční stránce jednodušší, přesto zde byl její potenciál byužit do posledního možnosti. Píseň má mírně valivý charakter a jako had se plazí harmonickým terénem za přítomnosti bubenických breaku Iana Paice a střídavých vstupů Blackmoreovy kytary a Lordových varhan. Strhující svou přímočarostí a perfektně vymyšleným riffem….

PICTURES OF HOME – více dravosti ovšem přichází s další skladbou, kterou rozevírají úderné bicí a pak už se odvíjí celé hudební téma. Gillan před mikrofonem opět používá svůj majestátní vokální projev střídán Blackmoreovou kytarou. Jasná melodická linka s mírným zkreslením je doprovázena přiznávkami hammondek, které vedle harmonické struktury částečně podporují i rytmické základy skladby. Kytara vyšívá výtečná tónová přediva a melodickéo proměny slouží jako protiváha zkresleným varhanům, které mají ostrý syrový zvuk, který občas neváhá Lord obrátit do staccato. Teď ovšem dostane příležitost i Roger Glover na baskytaru, aby se blýskl zajímavě vystavěným basovým spojovacím můstkem. Udržování ohně v patřičných dimezích je svěřeno celé kapela, aby jako topiči přikkládali do kotle, pod kterým nesmí uhasnout oheň, který by výrazně snížil energetické napětí. Hraje se prostě na plný plyn a nemá to sebemenší chybu….

NEVER BEFORE – ten úvod si budou pamětníci pamatovat ze sedmdesátých let, kdy jí bylo zahajováno Hudební studio M. Kapela se jím mírně posouvá do funku (!) Do funku, který bude po několika letech pro Blackmora důvodem, aby opustil Deep Purple, když Glenn Hughes a David Coverdale přepsali mapy…. Ale to je ještě daleko před námi. Pak už se nám zde odvíjí další hardrockový příklad učebnicového modelu dravého a přesto melodického reprezentanta svého žánru. Další výrazný riff nad kterým krouží varhanní téma. Lyrický část s mohutným nástupem varhan a vokálů, je ovšem po chvíloi střídána dravostí klasického rockového motivu, který je výtečně propracován a sehrán do dokonalosti a tak se můžeme radovat s dobře dusající rytmiky a klávesového extempore v závěru skladby….

SMOKE ON THE WATER – co vlastně psát o této skladbě? Že je to stavební kámen rocku? Že je to hardrockový hymnus, jehož riff zkoušel kdejaký kytarista i v té nejzapadlejší vísce na Šumavě na elektrickou kytaru, ale i na španělku? Po kompoziční stránce zde nedochází k žádným nečekaným zvratům a skladba sází na svoji přirozenost. Gillan výtečně frázuje, aby dodal patřičný energetický potenciál při vyzpívávání refrénu, který je tím ústředním velením skladby. Blackmore v mezihře kombinuje playback kytarového riffu a výtečně vymyšlené kytarové sólo , které si pohrává s detaily a a ohýbá tóny v podmanivém duchu. Že skladba vznikla pod inspiračním dojmem hrůzného požáru ve švýcarském Montreux v r. 1971 je dnes už obecně známá informace a znamenalo to ránu pod pás impresáriovi Claudu Nobsovi. Docela revolučně v závěru skladby byly náhrany bicí nástroje přes Leslie efekt, což v té době nebylo nijak běžné. Slabikářový příklad hardrockového pojetí hudebního tématu, který vzrušuje posluchače už čtyřicet let…..

LAZY– varhanní introdukce Jona Lorda začíná jako chrámové oratorium, ale přináší s sebou zastřené portamento syrově žahavých rejstříků hammondek, které nám kouzlí ve stereu v domácích bednách a přelévají se zleva doprava a chystají nástup další skladby. Má experimentující charakter. Nic tady nejde napoprvé a hned, ale chvíli se připravuje. Rytmika už ovšem staví základy pro Blackmoreovo exhibování, které se pinkponkovým efektem podává s Lordovými hammondkami. Deep Purple zde latentně přiznávají, mže i oni se koncem šedesátých let „načichali“ nejenom psychedelie, ale i blues a atmosféra emocionálního pojetí a pohrávání si s motivy tomu nasvědčuje. Instrumentálně vypilovaná skladba, kde se Deep Purple předvádějí jako suverénní instrumentalisté s výtečně seřizenými unisony i harmonickým strukturami. Takéí Gillan, když dostane příležitost postavit se před mikrofon, bluesově zafrézuje a navíc přidává i foukací harmoniku. Gillan popustí uzdu svým vokálním exhibicím a kapela pořádně šlápne na plyn, radost poslouchat každičký tón hučení basů s neomylnou baterií bicích a závěr už je pojednán ryze v bluesovém duchu. Extrémně famózní kousek!

SPACE TRUCKIN´– důrazný hardrockový riff zde přináší unisono varhan a kytary. Rytmika hrne svůj náklad před sebou a už tu máme výjezdové téma, kdy další z výtečně vypilovaných riffů nám naservíruje další vynikající skladbu, která jako horská bystřina strhavá všechno co jí stojí v cestě a Gillan se opírá do svých hlasivek. V mezihře řádí Paice na bicí společně s congy Iana Gillana a baskytarovou ozvěnou Glovera. Dynamicky vyhrocené hudební téma je v další erupci přiváděno do hudební extáze. Velmi výrazný rytmický základ nás přivádí do finále, v němž dochází k uzavření celého divokého běsnění v klasických modelech melodického hardrockového pylonu. Ano, tohle jsou klasičtí Deep Purple, kteří bořili pódia a omračovali nekonečné davy při festivalech (a nás v dané době vynechávali…… „děkujeme vám“, soudruzi, za tu „důslednost“, že jste je k nám nepustili, damned!!!!), na Vesjolyje ribjata jsme nebyli zvědaví……

Deep Purple se dostali z pohledu historického ohlédnutí pravděpodobně na svůj umělecký vrchol, což deklarovalo i památné dvojalbum Made In Japan, které považuji nejen v diskografii kapely za vynikající projekt, ale i obecně za jeden z nejlepších koncertních záznamů své doby.
Album není možné jinak dekorovat než pěti hvězdičkami a společně s albem In Rock by mělo být součástí učebnic hudební výchovy, bude-li se mapovat historie hardrockové hudby sedmdesátých let. Čtyřicet let mnohdy otupí a zdevalvuje na řadě uznávaných projektů jejich sílu a význam, tady mám pocit, že album zní stejně dravě, svěže, odhodlaně s velkým uměleckým přesahem jako v době svého vydání. Par excellence!!!








reagovat

martin69 @ 26.03.2012 18:09:21
Naprosto souhlasím! K tomu není potřeba nic dalšího dodat!!!

gunslinger @ 26.03.2012 19:40:26
ano vynikajúci album In Rock,Fireball,Machine Head to sú pre mňa úplné vrcholy Hardrocku

Jarda P @ 27.03.2012 07:43:29
Bylo to tuším v prvním roce ny gymplu, kdy kamárád čekal zásilku s novými deskami, mezi nimiž měl být i Machine Head. Toho dne jsme ještě s dvěma spolužáky nešli do školy a čekali dychtivě s kotoučáky a krabičkou, do které se dalo připojit pro nahrávání více strojů (cena vinylu 300 Kčs byla pro nás nedostupná). Čekání ale stálo za to.Tato deska je jednou z pilířů v historii rocku.

Petr Gratias @ 27.03.2012 20:28:34
Víte, co je zajímavé, pánové?
Že IN ROCK, FIREBALL a MACHINE HEAD mají shodně
po sedmi skladbách......
Teď jsem si uvědomil, že jsem nad touto okolností vlastně nikdy nepřemýšlel...
Zdravím!

26.02.2009 hejkal
4 stars

Tak tu máme jeden naaozaj slávny kúsok.

Highway star. Aký výstižný názov pre extratriedu. Kto nepozná, akoby nežil. Maybe I’m a Leo je pohodová posadená vec, moc ju však v obľube nemám. To neplatí pre vražednú Pictures of home, čo je záhul jak hovädo. Jeden z vrcholov, ktorý mám naozaj rád. Never before ma nikdy moc nebrala, neviem, prečo. Skôr jedna z bežných vecí Deep Purple, nič, o čom by som sa chcel dajako rozpisovať. Smoke on the water je, či už sa s tým zmierime alebo nie, trademark skupiny. Osobne ju šialene nemilujem, ani nehaním. Mám k nej neutrálny vzťah, nepopierateľný fakt je, že gitaristov, ktorí by sa s týmto rifom nestretli, zasa tak veľa nebude. Je to jednoducho štatistika a dejepis. To Lazy, to je iná vec. Krásny úvod, na ktorý sa nalepí skupina a svižne dokazuje, že oni leniví určite nie sú. Space truckin’ je zaujímavá a svižná vec, dobré zakončenie.

Slávne dielo, slávna skupina, mám však radšej predchádzajúce albumy a aj Burn. Čiže dávam slabšie štyri hviezdy.

reagovat

pito63 @ 29.11.2010 20:00:02
Ty nemáš rád "Smoke On The Water"? Tak to je sila! A on si hovorí fanúšik hard rocku... Hejkal, nie, neber ma vážne. :-)
Osobne ma najviac zarazilo, že pri tomto do nebies vychvaľovanom a ospevovanom albume z diskografie Deep Purple nie sú takmer žiadne reakcie na tunajšie recenzie. Nebudem vyzdvihovať žiadnu skladbu, výborný album. Iba dodám, že ako celok mám radšej iné tituly.

11.09.2007 miguel7
5 stars

když přemýšlím nad nejoblíbenější deskou od deep Purple, věru nevím. In Rock? MH? Nemůžu je hodnotit zároveň, poněvadž jsou dosti odlišné, ale zároveň dosti podobné.
Nejznámější SMOKE je u mne z tohoto alba až na třetím místě.
Highway Star...to je oopravdu hardrock klenot, se skvělými sóly (Ríša ovšem Lorda válcuje, jako všechny ostatní a nejen na tomto albu) a tempo od začátku do konce naspeedované!
Lazy...Naprosto uvolněná, zahraná s lehkostí a v dechberoucímu rytmu. Zas Ríša! Ríša! Ríša!
Smoke...co mám napsat k tomu hergot?! Jo je dobrá, však všichni znáte
Picture of Home+Space Truckin...no ty taky jedou. To jsou páni rockeři toto! Melodie! Rify! Nemaje chyby!
When a blind man cries...to je vskutku jedna z nejpovedenějších balad, jakou Párplové nahráli a osobně ji mám radši nežli Šípkovou Růženku. Vskutku perfektní.

Tohle album nemá slabé místo. Obsahuje skladby, které mě dokáží vždy dostat a jeho pestrost popohání album o krůček dopředu před In Rock, které ale zas vždy dokáže vyrovnat krok svojí syrovostí.
Energická jízda s pořádným umem na všechny nástroje (včetně hlasivek) + Genialita všech zúčastněných
reagovat

11.06.2007 b.wolf
4 stars

Ke každému albu Deep Purple se dá něco napsat, ovšem co uvést k nesmrtelné klasice? Kytarový riff ze Smoke on the water hrál každý, kdo měl někdy v ruce kytaru ... tím je vlastně řečeno vše podstatné. K tomuhle albu mě pojí vzpomínka na znělku z tohoto alba, která začínala nějaký pořad tehdejší Čs. televize - téměř odvážný počin...
reagovat

11.06.2007 Ivo
4 stars

Poprvé jsem slyšel na vynilu, tedy LP, mě se líbilo
moc. Pro neznalé Franka Zappy uvádím, že skladba Smoke on the Water vznikla z neštěstí ve švýcarském městě Montreux v kasinu 4.prosince 1971, v publiku byli toho večera členové Deep Purple, kteří chtěli novou desku nahrát právě v této starobylé dřevěné budově ale už k tomu nedošlo. Protože nebyly tehdy hlídány vchody tak jako dnes, nějaký opravdu hodně hloupý fanoušek vystřelil signální světlici do dřevěného stropu, během několika vteřin začíná starobylá budova hořet, Frank Zappa tehdy zachránil svým klidem situaci, poradil lidem aby šli k východu, nikdo naštěsí nebyl vážně zraněn ani neuhořel. Plameny šlehaly do výše třiceti metrů nad Ženevským jezerem. Frank Zappa a Mothers přišli o veškerou aparaturu a Rogera Glovera napadl motiv Smoke on the Water, Ian Gillan později napsal text o tomto požáru. No a Frank to v roce 1991 zhodnotil slovy: Bída, že musí dojít k požáru, aby vznikla píseń. Tolik pro poamětníky i nepamětníky.
reagovat

Hot Rat @ 12.07.2007 00:00:00
Děkujeme za objasňující výklad, ale toto si lze přečíst opravdu v každé trochu slušné biografii o FZ navíc tuším i s přesnější formulací.
Upřímně řečeno, že FZ v roce 1991 už měl jiné starosti než s nějakým smoke on the water - zhoršovalo se mu zdraví - takže chápu i tím podpořenou peprnější poznámku na adresu vzniku jedné písně, nicméně přes jeho muzikantské nadání byla jeho namyšlenost a pohrdavost lidmi značná a dost patrná, proto mě tohle vždy na skalních fans FZ trochu baví i děsí zároveň - ta deklarovaná nebeskost a his majesty FZ, skutečnost však byla méně příznivá. V jádru se jednalo o cynika i značného manipulátora bažícího po všeobecném úspěchu, který se vysmíval všemu a všem kolem sebe, i když sám nebyl o mnoho lepší - ač se o to snažil předstírat...
Víte, smutné je to, že v jednom rozhovoru, kdy tzv. pálil jednu od druhé po dotazu redaktora zdali neplánuje omezit svůj zlozvyk si nebyl schopen přiznat ani to, že to je zozvyk a prohlásil že cigarety jsou pro něho něco bez čeho nemůže žít - něco jako je jídlo a tak....opravdu síla.

Ivo @ 25.01.2008 14:13:20
Ano, manipulátor možná byl ale hlavně se snažil vést mladé lidi k myšlení a to bolí, někoho až moc, s těmi cigaretami je to neřest, možná mu způsobily i tu prokletou rakovinu, jenže Frank zase tvrdě odmítal ty ostatní drogy - LSD, Marihuanu atd. a to už v v zlatých šedesátých létech, to bylo velmi moderní, svoji hudbou ukazoval lidem, že avangardní mohu být i bez drog. Samozřejmě, toužil po úspěchu a myslím, že neměl zrovna malý, když si vezmu cenu odprodeje jeho katalogu na konci života za 50 miliónů liber, takhle neúspěšný, to je příjemné, jinak ještě pro Dušana jednu poznámku, Franka si vážil třeba John Lennon, považoval ho za nebezpečného intelektuála ale zároveň, když se spolu setkali a hráli, choval se velmi skromně a plaše a to byl zakladatel Beatles, to je příklad pokory a velikosti.

Ondra @ 23.05.2008 02:42:38
No právě, protože Lennon to byl proti vypočítavému a chladnokrevně kalkulujícímu Zappovi v intelektální rovině naprosto jiný kalibr, to je myslím tak jasné, až je to snad k smíchu, ne?
A právě se nezmiňuješ o tom, zdali i FZ se choval skromně a plaše, jenže - nechoval... Na to, co z toho vyplývá, sis myslím odpověděl už předem:-))
Jinak myslím, že se snažil mladé lidi hlavně přesvědčit k tomu, aby si kupovali jeho desky, což je de facto snaha všech hudebníků obecně, nicméně v tomto případě bych řekl že to byl hlavní motiv činnosti.
Jistě, pár let mu nadšení pro opravdovou hudbu vydrželo, ale toto období bylo ukončeno z mého hlediska albem Hot Rats (což je jeho vrchol) a později následované posledním výkřikem Zoot Allures, později i v mezidobí však tvorba postupně upadá a hlavně se řídí heslem - v tomto žánru jsem již dosáhl maxima, už mě tím pádem nudí - jdu tvořit něco zcela jiného, kde nemám téma zdánlivě vyčerpané. Tento postup však vedl k úpadku tvorby i řady jiných, kdysi skvělých hudebníků.
Co z toho vylezlo koncem 70.let a v 80.letech všichni víme - synclavierové slátaniny absolutně bez invence a nápadu.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 15x
Spazier, Petr Gratias, Corsica, miguel7, oravda.cz, joel, Jardo, pajonator, Mohyla, Le Fantak, Gerry, martin69, Petr59, horyna, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 8x
b.wolf, hejkal, kaktus, POsibr, jiří schwarz, Snake, bullb
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
zdenek2512
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000