Deep Purple - Machine Head

Po In rock-u je to pre m�a najlepší album týchto mohykánov hardrocku a tiež aj druhý najobľúbenejší. Jeden z pilierov hardrocku začína pies�ou Highway star. Nepoznám lepší „otvárak“ albumu. Paicey pravidelnými údermi od začiatku stup�uje napätie, nezaostávajú ani Blackmore s Lordom a parádna, rýchla hardrocková jazda sa môže začať, ktorej v rozbehu výdatne pomôže Gillan svojim jačákom. Frontman kapely spieva vo veľkom štýle, jeho hlas má ten správny hardrockový „říz“. Lordove sólo je geniálne, vrchol skladby však prináša Blackmore. Sólo, spočiatku melodické, sa rozbehne a Ritchieho ultrarýchle šprinty po hmatníku vyvolávajú eargazmy. Dokonalé! Pod sóle v Child in time, podľa m�a najlepšie od tohto génia a jedno z naj vôbec. Krása! Nasleduje Maybe I´m a Leo. Trvalo mi dlhšie, kým sa mi zapáčila. Teraz sa na �u teším. Riff je skvelý – veď v �om má prsty Blackmore, tak čo iné by sa dalo čakať, pri sóle platí to isté. Lordove sólo - detto. Piese� veľmi pohodová, pri ktorej sa dá dobre uvoľniť a s radosťou ju počúvať. Všetko perfektne zladené, cítiť jasný muzikantský nadhľad. Preto ju mám rád. Pictures of home je moja srdcovka. Úvod, spev, sóla – všetko je opäť párplovsky premakané a k slovu sa nám zahlási aj (netradične) pán Glover – veľmi sa mi jeho pasáž páči – výborná piese�. Ďalej je to Never before – párplovský štandard, čiže vydarená piese�, spev aj sóla na výbornú. Táto energická vecička má zaujala už od detstva – pekné spomienky. Smoke on the water – najslávnejšia piese� tejto superkapely. Kto by nepoznal ten riff? Toľko gitaristov inšpiroval a stále inšpiruje. Hardrock ako bič. Opäť skvelý Gillan a opäť skvelé sólo. Na počudovanie mi však veľmi dlho trvalo, kým sa mi táto piese� začala páčiť. Mal som napočúvaný predovšetkým In rock a keď som počul túto piese�, tak som neveril, že toto je najznámejší počin od DP. Asi po viac ako dvadsiatich počutiach sa mi už začala páčiť a drží ma doteraz. Sila piesne, okrem výborného aj keď jednoduchého riffu, spočíva aj v jej príbehu. Opisuje totiž realitu, ktorú kapela zažila. Všetci poznáme ten príbeh. Páčia sa mi piesne, ktoré vznikli na základe nejakého zážitku, niečoho, čo sa udialo, skutočne stalo, niečoho, čo zažila kapela/interpret alebo člen kapely. Nasledujúca Lazy je ukážkou majstrovstva zúčastnených (akoby v predchádzajúcich pies�ach to bolo inak :- ) a tak sme svedkami profesionálneho výkonu, kde nám svoju virtuozitu predvedú predovšetkým Lord a Blackmore – geniálne, krása! Ďalej nás do hardockovej vlny vráti Space truckin´ - našľapaná hardrocková pecka s fantastickým riffom, vokálmi a sólom. Pripomínajúc guľometníka, sa tu vyblázni aj Paicey. When a blind man cries je neopísateľne nádherná balada. To musíte počuť! Aký je to paradox, že najkrajšie balady skladali práve rockeri. Jedna báse�, len škoda, že v tej dobe na koncertoch ju nehrali. Hrali ju (veľmi podmanivo - až neskôr s príchodom Morsea), ale to už je iný príbeh. Vynikajúci album hardrockových velikánoch, ktorý sa nezmazateľne zapísal do dejín hudby a stal sa inšpiráciou pre mnohých. Majstrovské výkony pánov muzikantov. Gratulujem!
reagovat

Naprosto skvělý kousek, perla hard rocku. Spolu s Fireballem nejlepší věci, co může ryzí hard rock nabídnout.
Ačkoliv jsou Led Zeppelin uznávanější a oblíbenější, žádná z jejich věcí (a to mám Zeppelin opravdu rád) podle mě není lepší, než to, co DP vydali ve zlatém období (od In Rock po Made In Japan).
Prostě 5 skvělých umělců se sehrálo na jednom skvělém kousku.

Vše začíná Highway Star, kousek, který graduje celou dobu a nenechá vydehcnout ani na vteřinu. Nadupané sloky, orgasmický refrén, dvě výborná skvělá a úžasná sóla, nejlepší možný koncertní otvírák.

Maybe I'm Leo prostě pohodová rocková písnička, skvělá a hodně podce�ovaná.

Pictures Of Home otvírají Paicovy bubny a na to navozující Blackmorův skvělý riff. Gillan, zvlášť při refrénu, zpívá opravdu famózně, skvělá píse�.

Never Before jde trošku do komerčna, je to prostě chytlavá lehčí melodie, která hraje v uších a nutí zpívat. Lord se blýskne skvělým sólem.

Smoke On The Water nemůžu hodnotit, protože jsem touto skladbou přehlcen. Je to ukázkový rock a skvělá písnička, ale hraje se tak často, že... že si jí sám od sebe neposlechnu

Lazy, co dodat, další skvělá melodie, další precizní rocková práce.

Space Truckin' je další úžasný hardrockový kus. Chytlavá, skvěle gradující, znovu a znovu...

A nakonec When The Blind Man Cries, neznám procítěnější baladu. Dala by se srovnávat se Soldier Of Fortune, ale Coverdale je Coverdale a Gillan je Gillan a tohle je jeho nejlepší balada vůbec
(Child In Time neberu jako baladu, ale jeho zpěv v ní je taky úžasný)

MACHINE HEAD je nejlepší hard rockové album založené na jednotlivých skladbách
reagovat

gunslinger @ 02.04.2012 19:46:17
"MACHINE HEAD je nejlepší hard rockové album založené na jednotlivých skladbách" to som síce nepochopil, ale uznávam jedno z vrcholov Hard Rocku. Smoke On The Water ééj jeden s prvých riffov ktoré som sa naučil hrať na gitare

Cossack @ 02.04.2012 20:05:22
"Machine Head" mám taky hodně rád, ovšem nic se nesmí přehánět... Těch superlativů je tu poněkud mnoho. Takových „nejlepších věci, co může ryzí hard rock nabídnout” bych vyjmenoval minimálně dvacet (pokud tedy nechápu špatně pojem „ryzí hard rock”)...

Corsico, ale ber to s nadhledem, není to nic proti Tobě, jen vyjadření nesouhlasu s Tvým názorem. ;-)

Corsica @ 02.04.2012 20:12:18
Cossack: chápu

ten na g: tím jsem chtěl vyjádřit, že ty skladby jsou všechny výborné i odděleně, každá se může poslouchat zvlášť a pořád jsou stejně silné. Což se nedá říct o albech s konceptem, kde mají písničky návaznost a spolu vytvářejí daleko hodnotnější dílo, třeba jako Rainbow Rising, ale to ty stejně nepochopíš, protože ti jde o to najít chyby v tom, co píšu

luk63 @ 02.04.2012 20:17:34
Corsica: Kým čím jsou Led Zeppelin uznávanější a oblíbenější?

Corsica @ 02.04.2012 20:19:40
nejen prodeje dokazují jejich oblíbenost. Přečti si kritiku z anglicky mluvící země (a nebude-li to Austrálie) tak v hard rocku uvidíš jasné preference Zeppelin před DP

luk63 @ 02.04.2012 20:35:36
Když vezmu např. Progarchives, tak to vychází takto (uvádím pouze alba s průměrem nad 4 z 5 max. možných hvězd):
4,35 - LZ 4
4,25 - DP In Rock
4,19 - DP Machine Head
Led Zeppelin byli populárnější především v Americe (proto ty obrovské prodeje), v Japonsku to bylo spíš naopak, v Evropě si myslím na stejno...alespo� u nás v Sokolově v 70. letech určitě :-)

Jestliže budeme mluvit o rockové klasice, tak album Machine Head britských Deep Purple bude mít ve virtuální galerii jedno z nejčestnějších míst. Odvážím si tvrdit, že klasický hardrock prezentuje v tom bytostném slova smyslu snad deset alb, která bychom mohli bez přípravy jmenovat a tenhle projekt mezi ně nepochybně patří…
Album znám už od doby, kdy spatřilo světlo světa a moje teta z Anglie mi ho poslala téměř jako horkou novinku a tak jestliže moji kamarádi naladění na hardrockovou vlnu objevovali jednotlivé skladby na rockových diskotékách té doby, já měl to štěstí, že se s jednotlivými písněmi už „znal“ o něco dřív a dokonale jsem si je vychutnal.
Od první skladby máme co dělat s dynamicky výbušnými bicími nástroji, kreativní baskytarou, mistrovsky ovládanými hammondkami, suverénní hrou kytarového virtuosa a jednoho z nejlepších zpěváků daného žánru v Británii a možná i na světě….
A tak si znovu dopřeji ten báječný výlet napříč albem od začátku až do konce….

HIGHWAY STAR – mocný nástup kapely. Posluchač má dojem, že se ocitl ve strojovně nějaké turbíny… Tak nějak bych charakterizoval fantastickou souhru dusající bicí baterie, dunivé baskytary, řeřavé tóny varhan a modulované efekty elektrické kytary. Stržen tou úžasnou dynamikou a neuvěřitelným zápalem zůstávám i po letech v úžasu, co zde vniklo. A už je to hlas zpívajícího frontmana, který s neuvěřitelnou lehkostí a melodičnosti v expresivním pojetí zpívá výtečně vymyšlenou melodickou linku. V první mezihře ovšem perlí hammondky Jona Lorda, ve kterých nelze neslyšet klasickou hudební průpravu orientovanou na J. S. Bacha, zatímco v druhé mezihře nás fascinuje kytarista Ritchie Blackmore výtečně vypilovanými tóny své sólující kytary. Neztrácí napětí, dynamiku a svižnost s ohýbanými tóny, které se elasticky odrážejí od kytary a plují prostorem. Závěrečné finále je divokou bubenickou katarzí s řeřavým vibrátem hammondek. Vyjádřit dravost dálniční hvězdy za rušného provozu se zde zadařilo ve velkém formátu…..

MAYBE I´M A LEO – jasně čitelný riff, provází skladbu napříč její melodickou linkou. Vynikající unisono baskytary a kytary dominují společně s Gillanovým vokálem. Blackmore opět doluje ze svého fendera neuvěřitelně ohebné a zpěvné tóny a přestože je skladba po kompoziční stránce jednodušší, přesto zde byl její potenciál byužit do posledního možnosti. Píse� má mírně valivý charakter a jako had se plazí harmonickým terénem za přítomnosti bubenických breaku Iana Paice a střídavých vstupů Blackmoreovy kytary a Lordových varhan. Strhující svou přímočarostí a perfektně vymyšleným riffem….

PICTURES OF HOME – více dravosti ovšem přichází s další skladbou, kterou rozevírají úderné bicí a pak už se odvíjí celé hudební téma. Gillan před mikrofonem opět používá svůj majestátní vokální projev střídán Blackmoreovou kytarou. Jasná melodická linka s mírným zkreslením je doprovázena přiznávkami hammondek, které vedle harmonické struktury částečně podporují i rytmické základy skladby. Kytara vyšívá výtečná tónová přediva a melodickéo proměny slouží jako protiváha zkresleným varhanům, které mají ostrý syrový zvuk, který občas neváhá Lord obrátit do staccato. Teď ovšem dostane příležitost i Roger Glover na baskytaru, aby se blýskl zajímavě vystavěným basovým spojovacím můstkem. Udržování ohně v patřičných dimezích je svěřeno celé kapela, aby jako topiči přikkládali do kotle, pod kterým nesmí uhasnout ohe�, který by výrazně snížil energetické napětí. Hraje se prostě na plný plyn a nemá to sebemenší chybu….

NEVER BEFORE – ten úvod si budou pamětníci pamatovat ze sedmdesátých let, kdy jí bylo zahajováno Hudební studio M. Kapela se jím mírně posouvá do funku (!) Do funku, který bude po několika letech pro Blackmora důvodem, aby opustil Deep Purple, když Glenn Hughes a David Coverdale přepsali mapy…. Ale to je ještě daleko před námi. Pak už se nám zde odvíjí další hardrockový příklad učebnicového modelu dravého a přesto melodického reprezentanta svého žánru. Další výrazný riff nad kterým krouží varhanní téma. Lyrický část s mohutným nástupem varhan a vokálů, je ovšem po chvíloi střídána dravostí klasického rockového motivu, který je výtečně propracován a sehrán do dokonalosti a tak se můžeme radovat s dobře dusající rytmiky a klávesového extempore v závěru skladby….

SMOKE ON THE WATER – co vlastně psát o této skladbě? Že je to stavební kámen rocku? Že je to hardrockový hymnus, jehož riff zkoušel kdejaký kytarista i v té nejzapadlejší vísce na Šumavě na elektrickou kytaru, ale i na španělku? Po kompoziční stránce zde nedochází k žádným nečekaným zvratům a skladba sází na svoji přirozenost. Gillan výtečně frázuje, aby dodal patřičný energetický potenciál při vyzpívávání refrénu, který je tím ústředním velením skladby. Blackmore v mezihře kombinuje playback kytarového riffu a výtečně vymyšlené kytarové sólo , které si pohrává s detaily a a ohýbá tóny v podmanivém duchu. Že skladba vznikla pod inspiračním dojmem hrůzného požáru ve švýcarském Montreux v r. 1971 je dnes už obecně známá informace a znamenalo to ránu pod pás impresáriovi Claudu Nobsovi. Docela revolučně v závěru skladby byly náhrany bicí nástroje přes Leslie efekt, což v té době nebylo nijak běžné. Slabikářový příklad hardrockového pojetí hudebního tématu, který vzrušuje posluchače už čtyřicet let…..

LAZY– varhanní introdukce Jona Lorda začíná jako chrámové oratorium, ale přináší s sebou zastřené portamento syrově žahavých rejstříků hammondek, které nám kouzlí ve stereu v domácích bednách a přelévají se zleva doprava a chystají nástup další skladby. Má experimentující charakter. Nic tady nejde napoprvé a hned, ale chvíli se připravuje. Rytmika už ovšem staví základy pro Blackmoreovo exhibování, které se pinkponkovým efektem podává s Lordovými hammondkami. Deep Purple zde latentně přiznávají, mže i oni se koncem šedesátých let „načichali“ nejenom psychedelie, ale i blues a atmosféra emocionálního pojetí a pohrávání si s motivy tomu nasvědčuje. Instrumentálně vypilovaná skladba, kde se Deep Purple předvádějí jako suverénní instrumentalisté s výtečně seřizenými unisony i harmonickým strukturami. Takéí Gillan, když dostane příležitost postavit se před mikrofon, bluesově zafrézuje a navíc přidává i foukací harmoniku. Gillan popustí uzdu svým vokálním exhibicím a kapela pořádně šlápne na plyn, radost poslouchat každičký tón hučení basů s neomylnou baterií bicích a závěr už je pojednán ryze v bluesovém duchu. Extrémně famózní kousek!

SPACE TRUCKIN´– důrazný hardrockový riff zde přináší unisono varhan a kytary. Rytmika hrne svůj náklad před sebou a už tu máme výjezdové téma, kdy další z výtečně vypilovaných riffů nám naservíruje další vynikající skladbu, která jako horská bystřina strhavá všechno co jí stojí v cestě a Gillan se opírá do svých hlasivek. V mezihře řádí Paice na bicí společně s congy Iana Gillana a baskytarovou ozvěnou Glovera. Dynamicky vyhrocené hudební téma je v další erupci přiváděno do hudební extáze. Velmi výrazný rytmický základ nás přivádí do finále, v němž dochází k uzavření celého divokého běsnění v klasických modelech melodického hardrockového pylonu. Ano, tohle jsou klasičtí Deep Purple, kteří bořili pódia a omračovali nekonečné davy při festivalech (a nás v dané době vynechávali…… „děkujeme vám“, soudruzi, za tu „důslednost“, že jste je k nám nepustili, damned!!!!), na Vesjolyje ribjata jsme nebyli zvědaví……

Deep Purple se dostali z pohledu historického ohlédnutí pravděpodobně na svůj umělecký vrchol, což deklarovalo i památné dvojalbum Made In Japan, které považuji nejen v diskografii kapely za vynikající projekt, ale i obecně za jeden z nejlepších koncertních záznamů své doby.
Album není možné jinak dekorovat než pěti hvězdičkami a společně s albem In Rock by mělo být součástí učebnic hudební výchovy, bude-li se mapovat historie hardrockové hudby sedmdesátých let. Čtyřicet let mnohdy otupí a zdevalvuje na řadě uznávaných projektů jejich sílu a význam, tady mám pocit, že album zní stejně dravě, svěže, odhodlaně s velkým uměleckým přesahem jako v době svého vydání. Par excellence!!!








reagovat

martin69 @ 26.03.2012 18:09:21
Naprosto souhlasím! K tomu není potřeba nic dalšího dodat!!!

gunslinger @ 26.03.2012 19:40:26
ano vynikajúci album In Rock,Fireball,Machine Head to sú pre m�a úplné vrcholy Hardrocku

Jarda P @ 27.03.2012 07:43:29
Bylo to tuším v prvním roce ny gymplu, kdy kamárád čekal zásilku s novými deskami, mezi nimiž měl být i Machine Head. Toho dne jsme ještě s dvěma spolužáky nešli do školy a čekali dychtivě s kotoučáky a krabičkou, do které se dalo připojit pro nahrávání více strojů (cena vinylu 300 Kčs byla pro nás nedostupná). Čekání ale stálo za to.Tato deska je jednou z pilířů v historii rocku.

Petr Gratias @ 27.03.2012 20:28:34
Víte, co je zajímavé, pánové?
Že IN ROCK, FIREBALL a MACHINE HEAD mají shodně
po sedmi skladbách......
Teď jsem si uvědomil, že jsem nad touto okolností vlastně nikdy nepřemýšlel...
ZdravĂ­m!

Snad každý, kdo vlastní alespo� tři prsty, kdo alespo� jednou v životě uchopil jakýkoliv strunný nástroj dozajista zabrnkal motiv Smoke On The Water, aniž třeba tušil, že to byla právě tahle deska, která přivedla tenhle motivek na svět. Až jednou po pár staletích budou hudební dějepisci skládat přelomové kapitoly rockové historie, určitě na něj nezapomenou. A nejen na něj. Čítankový příklad stylové čistoty explodujícího hard rocku - klasicizující sóla Lordových hammondek(Highway Star) i Blackmorovy kytary, která nedala spát následující generaci tak dlouho, až z nich nadělala paganiniovsko-metalová klišé. Swingující Lazy, které s odstupem let dávají za pravdu horké novinky čerstvě zářících street metalových hvězd (včetně kráčejícího basu). A ještě znovu Blackmore, který na hezkou řádku let rozbublá tisíce kytar svých následovníků stejně neodvolatelně jako je pak Van Halen rozpískal a The Edge rozcinkal. A byl by hřích zapomenout i na syrově sytý sound celé kapely, který pak bezpočet pátků svrběl v prstech mistrů zvuku hard rockového světa. A stačí si pozorně poslechnout Gillana třeba v Pictures Of Home, vyseknout tak třicet procent z vrcholku vokální klenby a odvažuji se tvrdit, že ani vypjaté melodické vokály speed metalu nespadly samy od sebe z čistého nebe. Je jasná věc, že v rockové minulosti zasluhuje pořádně hlubokou poklonu řada alb, která zkoumala, cože všechno se dá do téhle muziky přimíchat. Ale snad ještě hlubší zasluhují ta, která s neomylnou jistotou ukazují, co a jak do ní patří, ať už to jejich tvůrci věděli nebo ctili. A aby se tahle alba hledala snáz, zářívá nad nimi pět hvězdiček.

reagovat

Tak tu máme jeden naaozaj slávny kúsok.

Highway star. Aký výstižný názov pre extratriedu. Kto nepozná, akoby nežil. Maybe I’m a Leo je pohodová posadená vec, moc ju však v obľube nemám. To neplatí pre vražednú Pictures of home, čo je záhul jak hovädo. Jeden z vrcholov, ktorý mám naozaj rád. Never before ma nikdy moc nebrala, neviem, prečo. Skôr jedna z bežných vecí Deep Purple, nič, o čom by som sa chcel dajako rozpisovať. Smoke on the water je, či už sa s tým zmierime alebo nie, trademark skupiny. Osobne ju šialene nemilujem, ani nehaním. Mám k nej neutrálny vzťah, nepopierateľný fakt je, že gitaristov, ktorí by sa s týmto rifom nestretli, zasa tak veľa nebude. Je to jednoducho štatistika a dejepis. To Lazy, to je iná vec. Krásny úvod, na ktorý sa nalepí skupina a svižne dokazuje, že oni leniví určite nie sú. Space truckin’ je zaujímavá a svižná vec, dobré zakončenie.

Slávne dielo, slávna skupina, mám však radšej predchádzajúce albumy a aj Burn. Čiže dávam slabšie štyri hviezdy.

reagovat

pito63 @ 29.11.2010 20:00:02
Ty nemáš rád "Smoke On The Water"? Tak to je sila! A on si hovorí fanúšik hard rocku... Hejkal, nie, neber ma vážne. :-)
Osobne ma najviac zarazilo, že pri tomto do nebies vychvaľovanom a ospevovanom albume z diskografie Deep Purple nie sú takmer žiadne reakcie na tunajšie recenzie. Nebudem vyzdvihovať žiadnu skladbu, výborný album. Iba dodám, že ako celok mám radšej iné tituly.

když přemýšlím nad nejoblíbenější deskou od deep Purple, věru nevím. In Rock? MH? Nemůžu je hodnotit zárove�, poněvadž jsou dosti odlišné, ale zárove� dosti podobné.
Nejznámější SMOKE je u mne z tohoto alba až na třetím místě.
Highway Star...to je oopravdu hardrock klenot, se skvělými sóly (Ríša ovšem Lorda válcuje, jako všechny ostatní a nejen na tomto albu) a tempo od začátku do konce naspeedované!
Lazy...Naprosto uvolněná, zahraná s lehkostí a v dechberoucímu rytmu. Zas Ríša! Ríša! Ríša!
Smoke...co mám napsat k tomu hergot?! Jo je dobrá, však všichni znáte
Picture of Home+Space Truckin...no ty taky jedou. To jsou páni rockeři toto! Melodie! Rify! Nemaje chyby!
When a blind man cries...to je vskutku jedna z nejpovedenějších balad, jakou Párplové nahráli a osobně ji mám radši nežli Šípkovou Růženku. Vskutku perfektní.

Tohle album nemá slabé místo. Obsahuje skladby, které mě dokáží vždy dostat a jeho pestrost popohání album o krůček dopředu před In Rock, které ale zas vždy dokáže vyrovnat krok svojí syrovostí.
Energická jízda s pořádným umem na všechny nástroje (včetně hlasivek) + Genialita všech zúčastněných
reagovat

Ke každému albu Deep Purple se dá něco napsat, ovšem co uvést k nesmrtelné klasice? Kytarový riff ze Smoke on the water hrál každý, kdo měl někdy v ruce kytaru ... tím je vlastně řečeno vše podstatné. K tomuhle albu mě pojí vzpomínka na znělku z tohoto alba, která začínala nějaký pořad tehdejší Čs. televize - téměř odvážný počin...
reagovat

Poprvé jsem slyšel na vynilu, tedy LP, mě se líbilo
moc. Pro neznalé Franka Zappy uvádím, že skladba Smoke on the Water vznikla z neštěstí ve švýcarském městě Montreux v kasinu 4.prosince 1971, v publiku byli toho večera členové Deep Purple, kteří chtěli novou desku nahrát právě v této starobylé dřevěné budově ale už k tomu nedošlo. Protože nebyly tehdy hlídány vchody tak jako dnes, nějaký opravdu hodně hloupý fanoušek vystřelil signální světlici do dřevěného stropu, během několika vteřin začíná starobylá budova hořet, Frank Zappa tehdy zachránil svým klidem situaci, poradil lidem aby šli k východu, nikdo naštěsí nebyl vážně zraněn ani neuhořel. Plameny šlehaly do výše třiceti metrů nad Ženevským jezerem. Frank Zappa a Mothers přišli o veškerou aparaturu a Rogera Glovera napadl motiv Smoke on the Water, Ian Gillan později napsal text o tomto požáru. No a Frank to v roce 1991 zhodnotil slovy: Bída, že musí dojít k požáru, aby vznikla píseń. Tolik pro poamětníky i nepamětníky.
reagovat

Hot Rat @ 12.07.2007 00:00:00
Děkujeme za objas�ující výklad, ale toto si lze přečíst opravdu v každé trochu slušné biografii o FZ navíc tuším i s přesnější formulací.
Upřímně řečeno, že FZ v roce 1991 už měl jiné starosti než s nějakým smoke on the water - zhoršovalo se mu zdraví - takže chápu i tím podpořenou peprnější poznámku na adresu vzniku jedné písně, nicméně přes jeho muzikantské nadání byla jeho namyšlenost a pohrdavost lidmi značná a dost patrná, proto mě tohle vždy na skalních fans FZ trochu baví i děsí zárove� - ta deklarovaná nebeskost a his majesty FZ, skutečnost však byla méně příznivá. V jádru se jednalo o cynika i značného manipulátora bažícího po všeobecném úspěchu, který se vysmíval všemu a všem kolem sebe, i když sám nebyl o mnoho lepší - ač se o to snažil předstírat...
Víte, smutné je to, že v jednom rozhovoru, kdy tzv. pálil jednu od druhé po dotazu redaktora zdali neplánuje omezit svůj zlozvyk si nebyl schopen přiznat ani to, že to je zozvyk a prohlásil že cigarety jsou pro něho něco bez čeho nemůže žít - něco jako je jídlo a tak....opravdu síla.

Ivo @ 25.01.2008 14:13:20
Ano, manipulátor možná byl ale hlavně se snažil vést mladé lidi k myšlení a to bolí, někoho až moc, s těmi cigaretami je to neřest, možná mu způsobily i tu prokletou rakovinu, jenže Frank zase tvrdě odmítal ty ostatní drogy - LSD, Marihuanu atd. a to už v v zlatých šedesátých létech, to bylo velmi moderní, svoji hudbou ukazoval lidem, že avangardní mohu být i bez drog. Samozřejmě, toužil po úspěchu a myslím, že neměl zrovna malý, když si vezmu cenu odprodeje jeho katalogu na konci života za 50 miliónů liber, takhle neúspěšný, to je příjemné, jinak ještě pro Dušana jednu poznámku, Franka si vážil třeba John Lennon, považoval ho za nebezpečného intelektuála ale zárove�, když se spolu setkali a hráli, choval se velmi skromně a plaše a to byl zakladatel Beatles, to je příklad pokory a velikosti.

Ondra @ 23.05.2008 02:42:38
No právě, protože Lennon to byl proti vypočítavému a chladnokrevně kalkulujícímu Zappovi v intelektální rovině naprosto jiný kalibr, to je myslím tak jasné, až je to snad k smíchu, ne?
A právě se nezmi�uješ o tom, zdali i FZ se choval skromně a plaše, jenže - nechoval... Na to, co z toho vyplývá, sis myslím odpověděl už předem:-))
Jinak myslím, že se snažil mladé lidi hlavně přesvědčit k tomu, aby si kupovali jeho desky, což je de facto snaha všech hudebníků obecně, nicméně v tomto případě bych řekl že to byl hlavní motiv činnosti.
Jistě, pár let mu nadšení pro opravdovou hudbu vydrželo, ale toto období bylo ukončeno z mého hlediska albem Hot Rats (což je jeho vrchol) a později následované posledním výkřikem Zoot Allures, později i v mezidobí však tvorba postupně upadá a hlavně se řídí heslem - v tomto žánru jsem již dosáhl maxima, už mě tím pádem nudí - jdu tvořit něco zcela jiného, kde nemám téma zdánlivě vyčerpané. Tento postup však vedl k úpadku tvorby i řady jiných, kdysi skvělých hudebníků.
Co z toho vylezlo koncem 70.let a v 80.letech všichni víme - synclavierové slátaniny absolutně bez invence a nápadu.