Deep Purple - Come Taste the Band

Deep Purple - Come Taste the Band - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

01) Comin' Home (Bolin/Coverdale/Paice) 3.52
02) Lady Luck (Cook/Coverdale) 2.45
03) Gettin' Tighter (Bolin/Hughes) 3.36
04) Dealer (Bolin/Coverdale) 3.49
05) I Need Love (Bolin/Coverdale) 4.22
06) Drifter (Bolin/Coverdale) 4.01
07) Love Child (Bolin/Coverdale) 3.05
08) Medley 6.07
a) This Time Around (Hughes/Lord)
b) Owed To 'G' (Instrumental) (Bolin)
09) You Keep On Moving (Coverdale/Hughes) 5.18

Album recorded: 3rd August - 1st September 1975 at the Musicland Studios in Munich, West Germany
First released: October 1975
Produced by Martin (The Wasp) Birch and Deep Purple
Engineered by Martin Birch
Final mix by Martin Birch and Ian Paice


Obsazení:

Tommy Bolin - lead guitar and vocals
David Coverdale - vocals
Glenn Hughes - bass guitar and vocals
Jon Lord - keyboards
Ian Paice - drums

 
05.08.2016 john l
5 stars

Nedávno se tu ocitly recenze na alba Burn i Stormbringer a já teď přidám i to třetí do počtu. Protože Come Taste the Band za nimi nezaostává ani v nejmenším, naopak, některejma písněma dotyčná alba dokonce převyšuje. Že tu není Blacmore nevadí ani chvíli, Tommy Bolin odvádí suveréně dokonalou práci jeho kreativní kytarová hra určuje řád alba. Coverdalův hlas mě tady učaroval snad nejvíc a mám jeho mladiství elán a barvu radši než na produkci bílého hada z druhé půle osdesátých let. Hughes je jako vždy zdatnej sukundant a i rytmicky deska zase přímo elektrizuje.

Co se týče písniček, tak materiál je opět kvalitativně vyrovnanej, ať je to Lady Luck, Gettin' Tighte, Dealer, I Need Love, You Keep On Moving, všechno nezapomenutelné eposy doby. Nejvíc mě ale do varu dostává božská Love Child, to je panečku věc.
To byly časy, zlatý sedmdesátky.
reagovat

EasyRocker @ 05.08.2016 09:26:49
K tomuto skvostu z mého pohledu nikdy nebylo a není co dodat. A jsem moc rád, že poslední reakce na tuhle hudební lahodu jsou tu takové, jaké jsou. Možná dost lidí přehodnotilo své názory a postoje, anebo se k němu dostali třeba až nedávno. Velká krása.

horyna @ 05.08.2016 09:42:38
A dost, kdo chce jít zpátky k hudbě tak se přídá k Easymu, mě aaa...přibudou další??
Tak tu máme zase jeden starej dobrej skvostík. Kdo má rád Come Taste the Band, ať povstane:-)

EasyRocker @ 05.08.2016 09:54:27
Jsem v pozoru!

Michálek @ 05.08.2016 15:21:04
Já stojím už dávno! :D

horyna @ 05.08.2016 15:41:16
Michálek: ajó, to jsi ty, ten co mě opět přivedl na cestu Caress of Steel, nikdy mne moc nebrali, díky tvé recce jsem jim dal ještě šanci a hle už se doma vyjímají hned vedle všech těch ostatních Rushovskejch drahokámků. Ne vážně, je to ještě míň učesaný a ten jemnější hlásek konipásek mě tak nepasuje jako v 80-tkách, ale je to hodně dobrý.
Tak co ještě proberem, že bych ještě někoho nakazil virem Big Big Train :-) ?? zas mi to tu totiž hraje:-)

Michálek @ 06.08.2016 13:04:17
horyna: Chtělo by to ještě, abys zrecenzoval Stormbringer. To by mne docela zajímalo. :D

horyna @ 06.08.2016 15:14:21
Michálek ahoj: Stormbringer nám společně s Burn (a dalšími 70-tkami)vyhrával v autě na dovči před pár týdny, takže to není úplně nemožné, mám toho ale teď rozpracovanýho nějak povíc, ale jelikož ono období ze srdce miluju, zase bych se musel rozplývat :-)

10.03.2016 horyna
5 stars

Asi proto že v roce 75, nebo v počátcích Deep Purple nebyl jsem ještě na tomto světě, neřešil jsem nikdy sestavy a personální změny v různých obdobích této slavné skupiny. Jejich muziku objevil jsem vcelku pozdě, o to víc mě zasáhla a stala se velice častým a oblíbeným artiklem. Nikdy jsem ani (naštěstí) nebádal jesli album Burn je opravdu nejlepší z trojlístu bez Gillana a ty dvě další jsou méně hodnotné atd... Každé z těchto tří si rád poslechnu a stavím je na stejnou kvalitativní úroveň.

A skladby? Užívám si je všechny, dobrou náladou oplývající rozjezd, skvělý Coverdale v Lady Luck, střední pasáž v Hughesovce Gettin' Tighter, tempově famóní I Need Love (božský Bolin), nejvíc ovšem poslední dva kusy.V osmé Hughes pěje andělským chórem a Lord čaruje kolem něj, zážitek skutečně velmi silný. Do finále nás přivádí Coverdale s neuchopitelnou You Keep On Moving, jejíž nálada je omamující.

Bravo a škoda že v 70-letech naposledy!!!
reagovat

bullb @ 14.03.2016 13:49:10
Uf. Nemôžem nereagovať. Presnejšie škoda slov, pretože Petr Gratias v recenzii (ak zalistujete nižšie) to vyjadril troma hviezdičkami a ja sa s ním stotožňujem. Otázka na recenzenta: koľko hviezdičiek by mala "In Rock" alebo "Fireball" ?

EasyRocker @ 14.03.2016 13:58:53
Hm, tak po milion prvé - zase ten subjektivismus. Hudba je umění, stejně jako filmy či umělecká díla. Co je pro někoho top, je pro jiného šunt - i to se může stát. Např. já mám všechna alba z let 74-75 raději než jakékoli s Gillanem, a opravdu doufám, že kvůli tomu nejsem méněcenný - jak tu už zaznělo, já si mohu totéž myslet v opačném gardu (a nedělám to)...

horyna @ 14.03.2016 14:29:32
bulb:odpoveď-In Rock, Fireball---obě by měli také po pěti, nemůžu za to, mám prostě tyhle alba rád všechna (skoro)stejně a to opravdu hodně proto je hodnotím plným počtem. Jsou to jen nepatrné rozdíly. Dobře, asi bych dal Machine Head 5, Firebal 4,5 , In rock 4,5. Přijde mi to ale zbytečné, u mě také záleží na momentální situaci, jak mi do dané nálady album sedne.
Ale chápu.

alienshore @ 14.03.2016 23:04:21
obdobie s Gillanom má dosť chladnú atmosféru a slabší groove (čím neznižujem jeho hodnotu a prínos), naopak obdobie s Coverdaleom a Hughesom doslova prekypuje rytmickým životom, cítením a nadhľadom, všetky tri albumy sú vysokou školou soul/hard-rocku, najlepšie obdobie Deep Purple aj pre mňa ...

horyna @ 15.03.2016 07:47:07
Myslím, že alienshore-to popsal přesně, právě tyhle aspekty hudbu párplů značně obohatili a posunuli vpřed

Petr_70 @ 15.03.2016 08:41:04
Tak vidíte - mne zase nejvíce od "párplů" chytil Perfect Strangers po jejich reunionu v r. 1984.
A rád si samozřejmě poslechnu Fireball nebo i tohle album, když se mi zasteskne po tvrdším zvuku... :)

bullb @ 16.03.2016 09:20:59
Rád chodím na toto fórum, človek sa veľa dozvie ...
Ale: neviem, či je vhodný systém bodovania, kde recenzent podľa toho, či sa mu LP páči, "urve" plný počet hviezdičiek. Namieste je otázka: čo je objektívne ? Páči-nepáči, alebo prebrať tzv. "všeobecný názor", že D.P. sú špicou hardrocku ?
Polemizujem, lebo neviem.
Vždy som sa snažil pozerať na hudbu aj v kontexte doby, prínos kapely atď...
No ale v prípade Come Taste ...
Hardrocková skupina a takýto výsledok ?

POsibr @ 16.03.2016 09:38:48
Come Taste the Band je fajn album, Coverdale do koloritu Deep Purple perfektne zapadol. Aj napriek tomu mam radsej Gillanovky, najmä teda Machine Head a Fireball.

a debaty o objektivite v hodnoteni mi pridu... usmevne :) Ved sto ludi, sto chuti, hudba nie je exaktna veda ako fyzika, tu to proste neodmeráš. Jednoducho treba akceptovat subjektivny nazor toho druheho, aj ked s nim nemusim suhlasit. A to je na hudbe naozaj krasne, kazdeho (ne)oslovi inym sposobom. To len hudobni kritici vedia o hudbe vsetko, okrem toho ako si ju uzit. :)

PaloM @ 16.03.2016 10:25:59
bullb, netráp sa s tým. Hodnotenie človekom je vždy subjektívne a otázka je nepodstatná, do akého počtu fanúšikov sa vkus recenzenta trafí.
Hudba je tajomná a na každého pôsobí ináč.
Pre teba je najdôležitejšie, čo sa tebe páči.
Keď LP platňa Come Taste the Band vyšla v Supraphone a kúpil som si ju, bol som trochu sklamaný. Ale rokmi som sa prepočúval k spokojnosti. Mám rád všetky obdobia Deep Purple, nie všetko im dobre vyšlo, ale tento album patrí vysoko nad priemer v ich diskografii. Opäť je to iba môj názor a vôbec nemusíš súhlasiť.

EasyRocker @ 16.03.2016 13:11:34
To je přesně ono - hudba není exaktní věda. Není to odměřování housek, rohlíků a není to ani poloměr planet, který lze změřit. Chuť/nechuť- to je vše, o co tady jde. Aniž bych chtěl kohokoli jmenovat, mám z letitého pročítání časopisů a diskusí u některých autorů pocit, že se jim plánovitě a snobsky "líbí" určitá výseč hudby, aby zapadali do určitých skupin lidí. Ale třeba se mýlím...

10.04.2014 EasyRocker
5 stars

Naprosto mimořádné dílo a nevím nevím, zda bych ho mezi alby DP neumístil na úplně první příčku... Přitom stačí tak málo: posoudit ho bez kalkulací a předsudků, kde kdo měl či neměl hrát, kdo odešel či neodešel a kde by kdo z členů hrál či nehrál lépe. Bolin tu předvedl neuvěřitelný výkon a musím se tu především sklonit před jeho uměním.

Už Comin´ Home je razantní odpalovák a přes omezenou délku zde Bolin poprvé ukáže své nevšední umění v sólech i rytmické práci. Lady Luck vlastně přináší druhý typ skladby, která se na albu vyskytuje převážně - více na úderném riffu postavenou, těžkotonážní věc středního tempa. Jednoduché, ale maximálně účinné. Gettin´ Tighter je další excelentní Bolinova přehlídka techniky a vrací se k náladě úvodní skladby. Také pěvecky a rytmicky se tu Hughes vyřádil. Paráda! Dealer je nádherná skladba, kde do úderných riffů vstupuje až éterická, ozvěnová pasáž s vynikajícím uvolněným zpěvem... I Need Love je další vynikající riffovka se skvěle stupňovaným a "odsekávaným" refrénem. Drifter nese parádní, dokonale zaranžovaný riff a i tady se celá sestava ukazuje ve vynikajícím světle. O jediném slabším okamžiku by se snad dalo hovořit u Love Child, kde mě ústřední nápad nepřijde tak výrazný a celkové vyznění je poněkud monotónní, ale není to určitě žádný podprůměr. Dva opravdové hudební skvosty si nechala kapela až na závěr - nejprve doslova mrazivé vyznání Glenna Hughese This Time Around/Owed to G´, atmosféra by se dala krájet, opět dokonalá práce Bolina i Lorda v aranžích i skvělém kytarovém sólu. Marně si někde vybavuju podobně znějící věc. A to nemluvím o You Keep on Moving, kde se nebojím říci, že emocemi nabitá, na basovém riffu postavená suita nenašla přemožitele nejen v produkci kapely, ale ani produkci pozdějších kapel všech zúčastněných... Skutečně neuvěřitelně napěchované hudební dějství, gradující až do mistrného sóla, které se skládá jednou za dekádu. Pro mě je tato deska DP určitě nejen výjimečným zážitkem hudebním, ale zřejmě i jedním z nejvíce podceňovaných alb rockové historie. Přitom stačilo mít jen uši/oči otevřené...

Nikdy jsem se netajil tím, že mě éra s Coverdalem a Hughesem oslovila více než Gillanova (zkrátka mi jejich projev sedí víc než silový Gillan). I když skvostu Machine Head bych plný počet udělil bez přemýšlení, nechci říct, že rozdíl je nějak propastný, ale přiznám se, že ani Gillanovu dráhu jsem pak (s výjimkou Born Again od Black Sabbath) nijak moc nesledoval... Pokud někdo nepřinesl vůbec nic nového, pak to nebyla éra Coverdale/Hughes či Bolin, ale comeback roku 1984, který sice přinesl solidní album, ale ve své éře úplný anachronismus, hudebně i zvukově. Ale to už je věc pohledu a názoru. Labutí píseň DP 70. let a kytaristy, který nám svou genialitu bohužel už mnohokrát nepředvedl. Obliba/neobliba této éry DP je asi v přímé úměře s oblibou či neoblibou soulových/funkových prvků v rockové hudbě...
reagovat

Michálek @ 10.04.2014 13:56:34
Recenze, jako bych ji napsal sám. Hughes/Coverdale je prostě špička. Nikdo mi to nevymluví, nikdo mi to nevezme. :o)

pito63 @ 10.04.2014 14:09:10
Nebudem porovnávať jednotlivé zostavy, každá dala rockovému svetu skvelé momenty a stále si ich tvorbu vychutnávam. Jedno však viem naisto - "Come Taste the Band" u mňa bol, je a zostane najhranejší album Deep Purple.
EasyRocker, vďaka za recenziu!

EasyRocker @ 10.04.2014 14:24:50
pito63/Michálek: díky:-) Jsem na tom stejně. Není to tak, že bych Gillana neměl rád, ale ten projev Coverdalea a Hughese mi prostě sedl více a i další kariéru těchto pánů jsem sledoval mnohem více než Gillanovu. Tohle je ale zejména vynikající památník Bolina, škoda jeho rychlého odchodu...

Michálek @ 10.04.2014 15:37:33
Ano,Bolina mám rád taky, poslední dobou dokonce čím dál, tím víc...
Jinak tady nejlepší dokument o Come taste.
>> odkaz

kali @ 10.04.2014 18:53:58
Ano, tohle album jedni nemusí, druzí ho velebí. Já patřím mezi ty druhé. David Coverdale přivedl do skupiny obrovský kytarový talent a jeho předčasným odchodem přišla rocková historie o dalšího Hendrixe.
Do hudby Deep Purple vnesl novátorský přístup, takový funky feeling. Dodnes si říkám kudy by se jejich hudba ubírala, kdyby nezemřel. Určitě by šla jiným směrem, fanoušci by nečekali dlouhých 9 let na "Perfect Strangers" a na to, až se Mr. Blackmore vytrucuje v Rainbow.
5 puten.

adam @ 10.04.2014 19:49:32
Richie je, bol a bude exhibicionista, zatial co Tommy nie. A je to citit. V dobrom aj v zlom.

20.09.2013 Michálek
5 stars

Nevím, čím to je, ale u Deep Purple se mi líbí hlavně ty věci, které jsou všeobecně zarytými fanoušky přijímány jako "slabší kusy". A i když ne jako vyloženě slabší, tak alespoň "překvapivě jiné". Come taste the band byla ve své době přijata s rozpaky a následné turné popularitě Tommyho Bolina u hard core British fans taky nepřidala. Osobně si myslím, že Tommy, jakkoliv to byl vynikající kytarista, byl přeci jenom poněkud přeceňován (můj OSOBNÍ názor), a hlavní změnu přinesl do DP Glenn Hughes. Jasně je to slyšet již na předchozím albu, které, jak jinak, je považováno za slabší, ale mně se velmi líbí důraz, jaký tandem Coverdale/Hughes kladou na soulově zabarvené vokály, jednotlivé skladby jsou krásně vypointované a jaksi plnější, což pozvedá tvorbu DP na vyšší úroveň. Již nejste hned napoprvé strženi rytmem a kytarovým riffem jako tomu je třeba u Smoke nebo Highway star, ale máte šanci se zaposlouchat do nádherných vokálů a na první poslech skrytých melodií. Come taste the band je skutečný klenot plný nádherných věcí a třeba riff v Love child si v ničem nezadá s riffem Smoke on the water. I když znám sólovou tvorbu Bolinovu (Teaser je opravdu super), rád se při poslechu tohoto alba vždy zaposlouchám do jeho kytary a chtě-nechtě porovnávám s kytarou Ritchieho. Co tomu asi velký mág Blackmore tehdy říkal? Určitě tomu nevěnoval moc pozornosti (pamatuju jeho výrok ve stylu - přiveďte mi libovolného kytaristu a vytřu s ním podlahu). Já malý český drnkal shledávám zde však Bolinovu hru skvělou.
Všechny songy na téhle desce jsou fantastické, ale poslední 3 jsou, alespoň pro mne, vrcholné kusy tvorby DP. Hughesovo This time around - při jeho zpěvu mi tu vždy běhá doslova mráz po zádech, You keep on moving s "basovým riffem" první kategorie, co víc si jenom od rockové desky přát?
Jedna z nejkompaktnějších, nejdotaženějších a nejzajímavějších desek rockové historie. Možná taky nejdoceněnější, ale s tím už se teď, 38 let po jejím vzniku, nedá nic dělat.
reagovat

alienshore @ 20.09.2013 20:12:51
Michálek súhlasím s tým čo si napísal, ale nezabudol si tomuto albumu prideliť aj nejaké hviezdičky ? :-)

Michálek @ 20.09.2013 20:20:25
Snažil jsem se dát 5 *, ale nic se nezobrazilo...:o(

alienshore @ 20.09.2013 20:28:13
päť hviezd sa už leskne :-), ináč myslím si že Come Taste The Band predsa len rokmi dostal viac uznania ako tomu bolo kedysi, v podstate za všetko môže hegemónia Ritchieho Blackmoorea, ktorý zanechal po sebe silný odkaz a tak znel soul/hard-rock pre tradičných rockerov pomerne cudzorodo, doba ale pokročila a myslím že už viacero fanúšikov objavilo krásu tohto diela, mimochodom obdobie Deep Purple s Coverdaleom a Hughesom je jedno z mojich najobľúbenejších ...

pito63 @ 20.09.2013 20:44:44
Mám rovnako v obľube túto nahrávku a z chuti som si prečítal ďalšiu chválu. So všetkým by som súhlasil, až na to chýbajúce "t" v mene a jedno "o" naviac v Ritchieho priezvisku. :-)
Michálek, ďakujem za recenziu!

Michálek @ 20.09.2013 21:12:41
Děkuji všem za reakci - jen dodávám, že doporučuji poslechnout od kapely James Gang desku Bang z roku 73. Ihned vám bude jasné, odkud čerpali DP inspiraci k tomuto albu, resp. jaký byl přínos Bolinův. Na Bang totiž hraje a je to takový starší brácha Come taste. Alespoň já to tam slyším jasně.

luk63 @ 21.09.2013 08:05:49
Ahoj Michálku, s tím Bangem od Jamesova Gangu to mám taky tak. Vždycky když si ho pouštím, tak mi připomíná Bolinovu skvělou práci na Come Taste The Band.

b.wolf @ 21.09.2013 09:35:44
Tak konečně zas nějaká klasika; fantastická deska, už jsem ji tady kdysi hodnotil a recenze je super. Čím jsem starší, tím se mně víc líbí. 5/5

PaloM @ 21.09.2013 11:23:09
Michálek, aj ostatní priatelia tohoto albumu: opravil som niekoľko nepresností v názvoch a preklepov. Píšem to preto, aby vaše poznámky nestratili zmysel.
Come taste the band ma naučil počúvať Progboard, lebo moja prvá reakcia na Supraphonské vydanie LP bolo sklamanie a platňu som na internáte hneď predal.
Dnes mám originál CD tuším r.1990.

Michálek @ 21.09.2013 13:46:17
Děkuji za opravu chyb - škoda že si to autor nemůže opravit sám, ta možnost mi dost chybí....

alienshore @ 21.09.2013 14:06:31
Michálek je to tak nastavené, s tým sa asi nedá nič robiť ..., ak by mal každý možnosť upraviť svoj text tak by sa dal zároveň aj zmazať celý text, dosť možné že by tu bolo ešte menej recenzií ako ich tu máme teraz ...

Gattolino @ 21.09.2013 14:13:17
Určitě souhlas, pro mne taky tato zprvu opomíjená deska ve stínu Burnu či Fireballu později nabyla nového kouzla a musím docenit její nápaditost a muzikantskou preciznost. Zvláště markantně vystoupí kvalita skladeb a jejich skrytý koncertní potenciál na dobovém živáku s Tommy Bolinem, který Blackmoreovi zdatně šlape na paty, aniž by jej nějak kopčil.

Petr Gratias @ 23.09.2013 22:49:53
Všechno je věcí názoru a úhlu pohledu...
Já jsem tady před dávnem sklidil za moji recenzi
alba Come Taste The Band dost odsuzující reakce.
No prosím.... začalo to už zmršeným obalem od labelu Suprapho a názvem Ochutnávka.
Nějaký "fundovaný" autor sleevenote tehdy napsal, že to,
co se odehrává na albu slyšel u nás v té době hrát také a že to není žádná sláva.
Hodně mě to tehdy popudilo, jak může někdo psát takové nmehoráznosti....
Potom jsem si album poslechl a zameditova.
Ano, ten "fundovaný" pohled jsem rázně odmítl, ale popravdě řečeno, nadšení a zvědavost, které doprovázely v minulosti všechna alba DEEP PURPLE tady zaznamenalo první vážnější trhliny....
Myslím, že vrcholy na albu jsou jednoznačně skladby YOU KEEP ON MOVING a THIS TIME AROUND. Každá je diametrálně odlišná a mohly by je hrát dvě různé kapely (oodmyslím-li si druhou část OWED TO G).
S odstupem času jsem vzal album "na milost" a pořídil jsem si remasterovanou verzi. Zvuk se pročistil a získal větší dynamičnost.
Nicméně myslím, že ostatní materiál měl sílu především v koncertním provedení - řada dobře promyšlených riffů a razantních nástupů, ale jinak mám pocit, že začalo docházet k vyhasínání invence a slavná legenda se začala točit v začarovaném kruhu.
Při poslechu při vší úctě k legendě, na které jsem vyrůstal, už ale ten "hluboký nach" zvolna bledne.....
Tento pocit mám u řady dalších alb např. Uriah Heep po roce 1973 a rovněž u Nazareth....
Netvrdím, že to jiný milovník rocku může cítit jinak...
Zdravím!

Jarda P @ 24.09.2013 07:37:48
Ten "fundovaný" autor byl nějaký Petr Adler, později píšící své fundované názory na NHL z Kanady. Takový všeználek.

hejkal @ 24.09.2013 08:07:25
Až do vydania remasteru som z tohto albumu poznal iba zopár skladieb. Bez zaťaženia minulosťou musím uznať, že sa mi po jeho spoznaní album páči. Oproti takému Strombringeru je to dokonca veľdielo.

luk63 @ 24.09.2013 09:54:49
hejkal: vidím to stejně, akorát že já jsem tou minulostí zatížen. Supraphonská ´Ochutnávka´ se mi líbila od prvního poslechu, i když jsem už znal předchozí purpurové skvosty. Stormbringer taky nemusím...

03.05.2013 Rey
5 stars

Občas mám prostě svý dny, ve kterejch mě chytí něco co jsem dlouho neposlouchal. Tak teď jsem chytil dny hlubokýho nachu a strašně bych si přál ze dne na den vypadat jako ti kluci nachoví v době největší slávy - zvonáče a háro až na ramena. Ze zvonáčů mi ale doma udělali džínový povlaky na polštáře - abych měl měkkej dopad, když se zřítím k bedně a se zadostiučiněním fanouška Bayernu až za hrob už od dob Kaisera Franze sleduju splasknutí barcelonský bubliny, která si vo to říkala už hodně dlouho. A deky až na ramena už se asi taky nedočkám, protože nejsem schopen se přenýst přes tzv. polodlouhý období. Tak jsem zašel na pilu, abych aspoň skouknul stav fošen ve svý sbírce. V soutěži všech fošen mořenejch hlubokým nachem je tahle fošna nejfošnovitější, v tesařskej dílně Hughes-Lord-Coverdale-Bolin-Paice vybroušená do hladka, bez třísek za nehtama, hrany pěkně vybroušený,léta hustý a rovný, péro-drážka tam kde má bejt, takže skvěle pasuje na fošny předchozí, který taky miluju - Burn a Stormbringer. Po odchodu geniálního, ale zřejmě dostatečně šílenýho Ritchieho tady americkej rock´n roll oplodnil albionský tesaře v bílejch laboratorních pláštích a vznikl písničkovej klenot hodnej po všech těch letech upřímnýho obdivu. Jo, to se tenkrát psaly songy! Za dva roky tej fošně bude čtyřicet - hm... a bude furt krásná jako čtyřicítka vonící exkluzívním parfémem, rafinovaně skrývající to co skryto zůstat má a nesoucí se v lodičkách na vysokým podpatku. Paráda.


reagovat

Voytus @ 03.05.2013 16:20:34
Tuhle "čtyřicítku" vychvaluju také všude kde se dá! Fůze hard rocku s funkem dobrých deset patnáct let předtím, než se z toho stala móda. Ale Deep Purple to všechno spojili s takovou lehkostí, že se jeden (nejeden) nestačí divit.

pito63 @ 03.05.2013 16:53:48
Veľmi pekné čítanie!
Rovnako zbožňujem tento album a nič sa na tom za tie roky nezmenilo.
Rey, vďaka za "Come Taste the Band"!

tykeww @ 04.05.2013 21:38:00
Povedená a originální recenze. Desku mám velice rád - a nejraději You Keep On Moving. Mám ji doma jak na CD, tak v příšerně zeleném supraphonském obalu na vinylu.

25.06.2011 hejkal
4 stars

Malá ukážka z roku 2010 pre tých, čo nečítajú Rockplus, o čo prichádzajú. :)

Tak nám ubehlo tridsaťpäť rokov od vydania posledného regulárneho albumu Deep Purple zo 70. rokov. Come taste the band zdarne odolal výročným remastrom, ktoré Deep Purple vypustili pred niekoľkými rokmi. Až doteraz. Takmer na deň presne Párpli konečne tento dlh splatili. Málokto z rockerov asi nevie, čo pôvodnému vydaniu predchádzalo a čo nasledovalo. Ritchie Blackmore opustil skupinu, aby mohol následne dopriať tento pocit väčšine členov skupiny Elf. Náhradníkom sa stal Tommy Bolin. Talentovaný experimentálny gitarista známy svojim pôsobením v James Gang a spoluprácou s bubeníkom Billym Cobhamom na legendárnom albume Spectrum. A tak to Deep Purple skúsili ešte raz. Iste, nakoniec sa ukázalo, že neresti, osobné strasti, hudobné rozdiely a množstvo ďalších faktorov dobre známych z hudobného bulváru či encyklopédií prevážili a skupina prestala existovať. Keď k tomu prirátame fanúšikov a dobových kritikov, ktorí svorne túto zmenu v zostave a čiastočne aj v hudbe nestrávili, niet sa čo čudovať. Ja som nič z toho, ako neskôr narodený, nezažil. Album nevlastnil nikto z môjho okolia, nuž sa môj hudobný rast oň ani neobtrel (nerátajúc Love child, You keep on moving a tuším Comin’ home). Keď som v puberte začal hromadne počúvať produkciu skupiny, skončil som pri Stormbringerovi, ktorý ma dosť sklamal a ďalej som nepátral. Až doteraz. Kedy inokedy, ak nie teraz, by sa hodilo doplniť si vzdelanie a zažiť niečo neopakovateľné?

Slušne vyzerajúce 2 CD prevedenie obsahujúce pôvodný album, jeho remix z roku 2010, tri bonusy a 24-stranový booklet, ktorý neponúka až tak veľa textu, skôr sa zameriava na bohatú fotodokumentáciou korenenú tu a tam troškou dobových plagátov a časopiseckých článkov.

Moje dojmy čerstvého poslucháča možno nevyvážia dobových pamätníkov a obdivovateľov, ale zasa sú čerstvé a možno spontánnejšie.

Z mäteži zvukov sa vylúpne úvodný vypaľovák Comin’ home, ktorý si to šinie na pomedzí trošky veselého rock’n’rollu a priamočiareho hard rocku, aký nikdy neomrzí. Tvrdšie sa tváriaca Lady Luck by mohla byť pokojne umiestnená aj kdesi na Burn, prekvapuje pomerne krátka minutáž. To je vlastne jeden z najpodstatnejších rysov albumu. Gettin’ tighter je toho dôkazom a aj napriek stredovej „funky“ pasáži má niečo do seba. Stredné tempo je vlastné väčšine skladieb na albume, Dealer to potvrdzuje. A jeho posadenosť mi šmakuje, vrátane sláďáčkovej naliehavej medzihry. I need love zachraňuje gitara, respektíve Bolin a jeho svižné meditačné sóličká, ako predohra prvému vrcholu albumu, vražednej Drifter, však vôbec nie je márna. Zmienená ultrapecka Drifter sa počúva jedna báseň (od majstra slova, nič také, čo sa dnes v hektolitroch utrpenia utápa v internete) a jej jediná chyba je to, že za ňou je Love child, ktorá ju oberá o titul vrchol albumu. Ten rif patrí k jedným z mojich najobľúbenejších. Vôbec je druhá polovica albumu zaujímavejšia, akoby sa vymanila z potreby dokázať všetkým, že priamočiarosť je skupine vlastná. Dvojskladba This time around/Owed to „G“ má dlhšiu minutáž, zlovestnejšiu pomalosť a citmi prekypujúcu gitarovú exhibíciu, čím sa radí k tomu najlepšiemu, čo Deep Purple po roku 1972 vyprodukovali. Na záver sa z ticha pozvoľne vylúpne skladba Keep on moving. Nikdy ma veľmi nebrala (ako singel prilepený kde tu po rôznych výberoch), ale musím sa tejto atmosférickej a skvelo gradovanej veci ospravedlniť. V kontexte albumu je nádherným záverom.

Po nemastnom-neslanom výtvore s názvom Strombringer predstavuje podľa mňa Come taste the band výborný prírastok do diskografie Deep Purple, slušný prírastok do histórie rockovej hudby a potešiteľný prírastok do akejkoľvek hard rockovej zbierky.

Výročná edícia obsahuje na cédéčku s poradovým číslom jedna jediný bonus, singlovú verziu skladby You keep on moving, čo je celkom divné, ide tu dvakrát po sebe. Druhé CD sa vyžíva v remixe, ktorý má o niečo silnejší a plnší zvuk než CD 1, ale okrem iného poradia skladieb nemá veľmi čo ponúknuť. Ako bonus sú tu prilepené dve inštrumentálne skladby (rázna hard rocková Same in L.A. a famózna predvádzačka zo štúdia Bolin/Paice Jam) majúce asi deväť minút, čo, uznajte, mohli radšej prilepiť na prvý disk a neťahať z ľudí peniaze. Ale to je asi jediná škvrnka na inak perfektnom vydaní Come taste the band. A pre mňa paradoxne aj objav a album roku!

reagovat

Zdeněk @ 25.06.2011 11:23:32
Když objev a album roku tak proč "jen" 4 hvězdičky?

hejkal @ 25.06.2011 11:40:23
Dôvodov je celá kopa, napríklad poznám aj lepšie albumy od Deep Purple.

pito63 @ 27.06.2011 11:03:06
Rock+ "nekupujem", ale túto recenziu som mal možnosť si prečítať už skôr, vďaka Tvojej e-mailovej pomoci...
Som rád, že si nakoniec našiel cestu k tejto platni. Pre mňa je to perla a je mi jedno, pod akým názvom a v akom obale vyšla.
Hejkal, díky za "Come Taste the Band"!

PaloM @ 27.06.2011 11:42:51
Ako som reagoval pod recenziou Petra Gratiasa (PaloM @ 07.05.2011 21:53:47), mám to doma len pár mesiacov a zrejme to je prvé vydanie CD (1990). Neľutujem, technická kvalita stačí, obsah výborný.
You keep on moving je nesmrteľný hit, pre mňa na úrovni nasjlepších skladieb z Top3 albumov (In Rock, Fireball, Machine Head). A v koncertnom prevedení to hrali podstatne tvrdšie, čiže ešte lepšie !

Borek @ 16.03.2013 13:37:36
Našinec mezi dobovými materiály v bookletu jistě ocení i "Czech edition of the album" >> odkaz

hejkal @ 16.03.2013 13:50:17
Veru máš pravdu.

05.05.2011 Petr Gratias
3 stars

Come Taste The Band! Poslední album Deep Purple před jejich rozpadem v r. 1976. Soudruh Supraphon album vydal v r. 1978 s příšerným obalem, příšerným sleevenotem a s příšerným názvem. Ochutnávka. Navzdory tomu jsme si ho všichni koupili. Bylo by zajímavé po letech zjistit, proč k takovému paskvilu vůbec dal někdo souhlas. Originální obal asi neprošel proto, protože skupina vměstnaná v napoleonce ukazovala dlouhé vlasy, které byly stále ideologicky závadné a o to víc jsme je chtěli nosit! Nějaký pan Moudrý postavil v sleevenotu Deep Purple na úroveň tancovačkových kapel, které drtily hardrockový repertoár. To opravdu provokovalo... Ale k věci.
Dnes mám celý opus v remasteru a vychutnávám si jeho podobu. Nicméně musím být kritický, abych sám před sebou obstál.
Deep Purple mají jako superskupina právo mít i slabší okamžiky a tady jich cítím a vnímám kupodivu víc. Záměrně nechci srovnávat album s jinými projekty, ale Come Taste The Band z toho nevyjde bez šrámů...
Vrcholným momentem je bezesporu YOU KEEP ON MOVING. Ta vysoko ční nejen na tomto albu, ale i v celé purpleovské produkci.Je v ní napětí, atmosféra, exprese a katarze. Přesně podle pravidel divadelního dramatu a to je v pořádku. Osobně mě uhranula netypická skladba THIS TIME AROUND (je vlastně propojena s instrumentální skladbou OWED TO "G"... Tady se Lord opravdu vzepjal k mimořádnému výkonu. Po skladatelské, aranžérské i muzikantské stránce. Na synthesizery nikdy nehrál tak suverénně jako na hammondy, třebaže se o to v Deep Purple snažil (ale spíž mlžil) a k tomu Hughes se svým podílem.... leze mně při ní v tom dobrém slova smyslu mráz po těle.....

Neshodnu se s jinými progboardisty v nazírání na další materiál.
COMIN´HOME je v podstatě nevývojový rock and roll, který nepřináší nic nového a hardrockovou produkci drží v průměru. Kytarista Bolin je vynikající, ale líbí se mi víc na jiných projektech - třeba s Billy Cobhamem na albu Spectrum, nebo se skupinou Zephyr, na albu Teaser.. nebo s Alphonse Mouzonem.

LADY LUCK má zatěžkané pozadí... rychlejší shuffle, na který v polovině sedmdesátých let bylo trochu pozdě.
Povšimněte si, že na celém albu je Lord poměrně výrazně upozadněn! Vzpomeňte si, jak řádil na hammondky s Blackmorem blahé paměti a tady má téměř roli doprovazeče - to je na tak skvělého varhaníka opravdu nepochopitelné. Nebylo to třeba tím, že už ho to přestalo bavit? Situace v kapela nebyla růžová, britské publikum Bolina jako amerického vetřelce (navíc napůl švédsko-arabského původu) neakceptovalo, i když byl výtečný kytarista a měl hardrockový image a kapela ztrácela příznivce nejen mezi posluchači a díváky, ale i kritiky!

GETTING TIGHTER má zase hardrockové klišé, ale uvnitř přináší funky rytmický zlom, který prosadil Hughes. Jistě zajímavý, ale dost samoúčelný. Deep Purple nebyli Jeff Beck, který ve stejné době dělal něco podobného v jazzrockovém arranžmá a dělal to dobře....

DEALER je opět bezradným pokusem vyrovnat se s tématem. Kapela vykazovala nevývojovost dalšího směřování. Blackmore jako kytarista mohl být nahrazen, ale nemohl být nahrazen jako skladatel! To si myslím, že byl kámen úrazu. Ani Coverdale, ani Hughes tohle nemohli zvrátit, i když se o to snažili. Bolin zde hraje skvělou kytaru a je cítit, že mu vlezl pod kůži i Hendrix, ale kompozičně to nezachránil.

I NEED LOVE to je opravdu téměř pro dancing hall (schválně nepíšu diskotéky). Zase ten shuffle a Coverdale zpívá s takovým zanícením, jako by si bez lásky byl schopen podřezat žíly. Přitom měl jako rock-star kolem sebe tolik příslušnic něžného pohlaví(!) Skladba vhodná pro Whitesnake, ale ne pro Deep Purple. Ne, není to jazzrock, jak někteří říkají, je to bezradná snaha vybřednout z hardrockových klišé...

DRIFTER se mi docela líbí.... přináší vzrušení a napětí a zvraty v rytmech a harmoniích a taky je náladotvorná ve vnitřní části a přináší jinou estetiku. Na koncertech se s tím dalo dobře pracovat a kapela určitě mohla vybřednout z omílaných schémat. Tady je vysoký energetický potenciál a nabíjí energií..

LOVE CHILD má sice výrazný a nápadný riff, ale po několika taktech zjistíme, že se to bude řetězovitě opakovat schematicky dál a dál i v následných unisonech. S tím už nemohli Deep Purple v roce 1975 uspět.I když vnitřní část skladby přinesla změnu, Lord se probudil a začal mňoukat na Moog synthesizer, skladbu ti nezachraňuje....
Svět žil jazzrockem ve stylu Cobhama, Hammra, hardrockoví souputníci Deep Purple s Physical Graffiti byli na vrcholu... a Deep Purple zpívali labutí píseň.
Kapela byla v lidském, ale hlavně uměleckém rozkladu a i když se nám to tehdy nelíbilo, s odstupem času jsem schopen odpovědně prohlásit, že bylo dobře, že se rozpadli. Alespoň měli v sobě sebeúctu a nepředváděli nám svou další uměleckou sebevraždu na dalších albech ještě několik let, než by je rozcupovali kritici orientovaní na novou vlnu...
Když se pak vrátili po osmi letech - dalo se hovořit o comebacku a satisfakci.
Podotýkám, že se k Deep Purple dodnes hlásím a že jejich podíl na rockovém vývoji respektuji. Tohle album ale není výkladní zboží (až na citované výjimky).
Nicméně po letech jsem se k albu vrátil docela rád a zjistil jsem že ho mohu poslouchat, třebaže jsem svůj názor nějak výrazněji nepřehodnotil... Nicméně v rámci objektivity....
Dávám jenom tři hvězdy!
reagovat

Filozof @ 05.05.2011 18:53:17
To je sranda, jsi snad první (kromě mne), u koho jsem v textu o hudbě viděl zmínku o prinicpu napětí -> katarze. Zrovna večer jsem o tomto principu krátce psal v recenzi JJ.
A ... teď jsem to druhé zapomněl...

Fan @ 05.05.2011 20:13:41
Ten obal od Supraphonu přece není vůbec tak špatný. Je pouze neutrální. Právě naopak originální obal by spíše slušel nějaké popové kapele a ne Párplům.

adam @ 05.05.2011 20:28:40
tak neviem, ale ten obal je ozaj grc. >> odkaz to LP som mal doma 10 rokov, kym som si pozrel ze co to vlastne je. no ale co uz.

Mirek Kostlivý @ 06.05.2011 11:53:08
Tommy Bolin je vynikající i na dvou deskách James Gang: Bang (1973) a Miami (1974), kde se projevil jak autorsky tak i skvělými kytarovými sóly.

Petr Gratias @ 06.05.2011 20:01:41
For Fan...
Je mi líito, ale ten obal Ochutnávky je příšerný. Musím na tom trvat. Když se podíváme na výtvarné motivy, které "pronásledují" Deep Purple na jejich albech, jeví se mi český design jako hrůzný.
Ta neutralita mi k nim nesedí....
U nás se zjevně porušily pravdila, když se dal jiný obal než u originálu... Snažme si představit, že by beatlesovské album u Supraphone vydanéí poprvé v r. 1972 mělo jiný obal!!??
Stačí co provedli v Supraphonu s obalem Crosby, Stills, Nash And Young: Deja vu nebo s albem Fleetwood Mac: Rumors v r. 1979 a to stála deska u nás tehdy neslýchaných 12O Kč (oproti původním 80 kč).

Ctím původnost a výtvarný nápad originálu, jiný už nebudu....

For: Mirek Kostlivý.
Ano, děkuji za upozornění, James Gang jsem nejmenoval.... já jsem použil v těch vedlejších rovinách Bolinovo jméno jako ilustrativní příklad.
Ale děkuji za reakci!

ufolog2 @ 10.05.2011 12:27:26
fan: Obal CTtB - znameni doby - a proto je tak hnusnej. Ostatne co je na zelenejch rozmazanejch kraterech jak nekde na mesisici a cervenym napisu DP zajimavyho nechapu. Jen se divim ze soudruzi krome zmeny obalu a pocesteni nazvu na "ochutnavku" jeste neprelozili jmeno kapely na "Hluboky purpur" a diky svy nenavisti k imperialistickejm angloamericanum neprelozili jeste i jejich jmena: Richie Blackmore - Richard Vícečerný, Jon Lord - Honza Pán apod.. vznikla by tak rarita. Jinak krome vlasatcu na tom obalu v ty dobe prej provokovala i ta sklenice ktera pry udajne mlade lidi pobizela ke konzumaci alkoholu.. no proste bolsevici..

Petr Gratias @ 07.05.2011 00:15:25
For Ufolog2...
díky za krásnou repliku. Opravdu jsem se zasmál od plic - ano, takhle to cítím stejně. Ta jmenná přirovnání jsou nádherně trefná a protože mám bujnou fantazii, tak mi nedělá problém si to na zmršené Ochutnávce představit v reálu.

Na druhé straně to ale popisuje tu šílenou bezpohlavnost doby, ve které jsme my staší byli mladší a kdy se zahraniční bigbít šikanoval na všech frontách nevybíravými prostředky. Děsím se představy, že by se mělo něco podobného opakovat...

A ještě připojím: ano, ten zvuk alba nejen ochutnávky, ale i anglického originálu na EMI byl opravdu špatný a utopený. Jiné studio, jiný personál, ale MARTIN BIRCH byl pořád u toho...
Víte co, progboardisté? Uspořádáme zájezd do Anglie, vyhledáme šťavnaté louky kolem Cambridge, pozveme Birche naoko na nějaký lunch a pak vezmeme biče a poženeme jej těmi loukami až k Neumětelům a do svištění bičů budeme sborově křičet: Tu máš za Ochutnávku! Tu máš i za ten zmršený originál, který jsi točil mezi Bavoráky, mezi kterými jsi ztratil soudnost a sluch. Co vy na to?
Ten humor - musíme zachovat, chlapi, ne?
Párpli nepárpli

yngwie3 @ 07.05.2011 12:30:51
Tak neviem, ale ten obal z hľadiska kvality schovanej vo vnútry, je my v podstate ukradnutý. Pre mňa osobne, keď sa my tento skvelý počin DP dostal do rúk v Supraphonovskej verzii bolo najdoležitejšie to, že som počul HUDBU. Skvelú.

pito63 @ 07.05.2011 15:29:52
Už je tomu 22 rokov, čo nás "opustili" boľševici. Je to super! Ešte "suprovejší" je fakt, že sa stále máme na čo vyhovárať a sťažovať. Len komu sa posťažovať a kde sa odvolať, že na ich miesta nastúpili demokratické hovädá z Ameriky, Európy a Slovenska?
Som vďačný komunistickému Supraphonu, že mňa, 15-ročného fagana, zoznámil s fantastickou skupinou prostredníctvom "Ochutnávky". Ten obal je to posledné, čo ma zaujíma. Ak by som posudzoval svoje sympatie k hard rocku na základe obalu, tak nemám čo počúvať.
Nezdieľam názor recenzenta, pre mňa je to výnimočný album!
Obdivujem ľudí, ktorí dokážu zhodnotiť hudobné dielo týmto spôsobom, takou chirurgickou rozborkou a zborkou.
Čo je "hardrockové klišé"? Ako dokážem posúdiť, že toto je "nevývojový rock and roll"?
P.S.: Chcel by som vidieť toho tanečného majstra, čo by mi predviedol pri zvukoch "I Need Love".

adam @ 07.05.2011 21:31:06
a hlavne dakujeme za to ze nase kapely nemali sancu sa konfrontovat so zahranicnym posluchacom.... bez konkurencie nie je kvalita. lebo uprimne, hoci je Slovenska a Ceska hudba genialna a milujem ju, predsa len nie je konkurenciou k britskym a americkym kapelam toho obdobia.... skoda. av roku 2010 ma najviac poslancov komunisticky smer..... ako keby sme uplne zabudli.

PaloM @ 07.05.2011 21:53:47
K recenzii: skôr si myslím, že cenzúre viac vadil pohár ako dlhé vlasy (vtedy som ešte mal vlasy, aj mierne dlhé). No uznajte, dať hlúpy český názov ochutnávka a k tomu pôvodný obal, tak to je pre socialistickú mládež jasná výzva k chlastu, nie ? Pamätám ako teraz, že LP som si kúpil, ale nezaujalo ma, tak som ho v krátkej dobe na internáte predal (mal som asi 20 rokov). Ale pred pár mesiacmi som album vzal na milosť a kúpil CD v akcii, vydanie r.1990. Nemyslím si, že je zvuk extra zlý. Ak chcete počuť zlý zvuk, tak prvé 4 CD Wishbone Ash, tiež zo začiatku 90. rokov.
You Keep On Moving je geniálna skladba, ktorá v koncertnej verzii má neuveriteľnú silu. Najskôr som to videl na YouTube a to ma presvedčilo zaradiť album do zbierky.

ufolog2 @ 10.05.2011 12:27:12
Nakolik je pro koho obal dulezitej asi bude dost individualni. Pro me treba hodne. Obaly legendarnich alb patrej uz dneska k samotny placce pomalu stejne, jako to co je na ni "nahrany". Proto se taky spousta lidi nespokoji s palenou kopii vlozenou nekam do papirovyho pytliku (zvukova kvalita totozna) ale kupuje si originalni CD, nebo si aspon booklety doma hezky barevne tiskne. A to jiste nejen kvuli informacim v nich uvedenejch, ty se daji taky najit volne na internetu.
Ostatne znam lidi, co si koupili CD treba jen kvuli tomu, ze se jim v obchode libil obal, pricemz tu kapelu znali treba jen podle nazvu/z doslechu, mozna vedeli co pribl. hraje, ale nikdy ji neslyseli.
Kdyz budes chtit prodat CD s chybejicim bookletem anebo LP bez obalu, tak ho prodas za zlomek ceny, pokud vubec. O nejaky levny lokalni vydani za 49Kc navic s casto ruzne domrsenym nebo neoriginalnim dvoustrankovym bookletem nikdy neni a nebude takovej zajem jako treba o digipacky a vinyl repliky za mnohonasobne vyssi ceny. Proc asi??
Jinak hudba obsazena na samotnym nosici je samozrejme nejdulezitejsi, o tom zadna..

Petr Gratias @ 08.05.2011 09:36:13
Ochutnávka vyvolala opravdu velmi bojovnou polemiku na dané téma.... Jestli dovolíte, obrátil bych Vaši zjitřenou pozornost jiným směrem. Je to proto, že mě obecně zajímá názor Vás , progboardistů, rockových fanoušků a a lidí, kteří se na různých úrovních pohybujete ve světě bígbítu, rocku nebo metalu.... Polemika na nastolené téma by mě hodně zajímala - nejenom z hlediska hudebního, ale i psychologického, možná i sociologického. Spolupracuji s různými časopisy a tak jsem písemně zareagoval na téma, které Vám nabízím, jež bylo otištěno v časopisu hard and heeavy SPARK. Můj článek vyvolal mezi metalovou obcí bouřlivou ozvěnu. Jsem toho názoru, že progboardisté jsou na vyšším stupni se svým intelektem a tak mě zajímá, jak zareagujete...
Quo vadis, skupina DYMYTRY?
Tak nevím… Rocková hudba a její nejrafinovanější deriváty prošla od svých dřevních počátků v americkém rockandrollu v polovině padesátých let minulého století bouřlivým vývojem. Zažila vrcholné vzestupy, ale i dramatické pády, znovu se ale vzchopila, posilněná k další legitimní existenci. Vždycky jsem hudbu a zpívané texty považoval za nedílnou součást organického celku. Stejně tak jsem vnímal i výtvarný (grafický) design obalu a není se třeba přít o tom, že i název alba z hlediska uměleckého záměru, případně v rámci koncepce nebo pregnantnosti sdělení je nemálo důležitý. Do hudby vstupuje hodně agresivity, ať už legitimita tohoto záměru je umělecká (akcentuje současné neduhy tohoto světa), nebo pocitová (kdy agresivita zakrývá různé komplexy, anebo neschopnost pojmenovat záležitosti duše a emocí), anebo agresivita akcentuje módní trendy stylizovaných drsňáků, kteří jsou momentálně v kurzu, protože romantika je považována vesměs za něco anachronického a netrendového.
Na české metalové scéně se objevila nová a pravděpodobně i v českých luzích a hájích nadějná skupina DYMYTRY. Pozorně jsem si přečetl interview v posledním Sparku, kde jsem byl seznámen s ambicemi kapely, která na sobě pracuje, aby získala neotřesitelné postavení mezi domácím publikem, odbornou kritikou a zájem médií, aby se na tom malém českém rybníku dokázala trvaleji etablovat a na zvířené hladině si udržela svou pozici a nebyla vyhnána na blátivý břeh mezi ty, kteří se prostě na ohraničenou vodní hladinu nedostanou… Z interview jsem se dozvěděl, že zbrusu nové album, které skupina DYMYTRY připravila na domácí hudební trh, je pojmenováno NESER…
Nejsem estét s klasickým staromódním pohledem na svět a vnímal jsem, a i ve svých pětapadesáti letech vnímám rockovou potažmo metalovou hudbu jako výrazný atribut rebelie, skrytého nebo viditelného protestu nebýt ztotožněn s konzumním způsobem života, kariérismem, způsobným slušňáctvím, stádovým zařazením do poslušných řad lidí, kteří šlapou onu ošidnou „zlatou střední cestu“. Stále nosím dlouhé vlasy, chodím na bigbítové hudební produkce, jako bigbítový historik a pamětník se stále cítím být součastí té široké rodiny bigbítového potažmo rockového zaměření a cítění. Je však třeba podotknout, že hudba pro mě byla a stále je uměleckou disciplínou, před kterou mám hluboký respekt ve všech úhlech pohledu. Nemám rád naleštěný pop s pokleslým trendovým dryáčnickým způsobem televizní zábavy.
Nemohu se ale ztotožnit s názvem alba metalové skupiny DYMYTRY, kteří považují jako výraz svého duševního obzoru jako šťastný nápad název NESER. Argument, že název má opodstatnění v názoru, že chtějí šokovat, asi i provokovat, bavit a zároveň na sebe upozornit v nepřeberném množství vycházejících titulů mi připadá jako velmi pokleslý. Domnívám se, že skupina DYMYTRY by měla „šokovat“ muzikantskými a pěveckými výkony a také designem alba a proto mně název NESER připadá slaboduchý, pokud bych měl tímto způsobem na sebe upozornit posluchačskou a kritickou obec. Mezi metalisty asi nenajdeme moc romantiků, milovníků poezie a citlivých lyrických povah, které by se odvolávaly na woodstockovskou generaci konce šedesátých let, ale NESER v názvu mně zní jako dobrý návod, že třeba jiná kapela může zvolit jako název příštího alba třeba SRAČKY, jiná povzbuzena vlnou vulgarismů zvolí HOVNA a další třeba MRDAČKA…..
Před mnoha lety byl i pro západní liberální svět velkým šokem americký skladatel, hudebník a zpěvák Frank Zappa, který se nechal vyfotografovat jako nahý sedící na záchodové míse, stejně tak jako na svém prvním sólovém projektu se nechal zvěčnit legendární Beatle John Lennon a japonská umělkyně Yoko Ono nazí. Vyvolalo to řadu polemik. Zappa demonstroval svým „posazem na WC“ posměch a pohrdání americkým establishmentem a konzumním způsobem života. Lennon se zase chtěl vysvléct ze svých pocitů a obnažit své myšlenky. Ani první, ani druhý případ však nebyl prvoplánově vulgární, obscénní, primitivní a laciný……
Moje glosa nemá v žádném případě v úmyslu paralyzovat vývoj rockové potažmo metalové scény. Dvacet roků se těšíme z demokracie a svobod, které zbořily všechny hranice a tak se může opravdu všechno bez zábran. Hudba má ale také estetické a umělecké poslání a skrytou sílu a vliv na formování myšlenkového světa teenagerů, kteří se teprve hledají a myslím, že z tohoto pohledu by měly mít skupiny – především jejich producenti a textaři v sobě jakousi skrytou zpětnou reakci na to, co dělají a pod co se podepisují. Chtěl bych věřit, že v řadách talentované metalové skupiny DYMYTRY dříme třebas jen latentní intelektuální duch a že se členové kapely dokáží na to, co dělají podívat jiným prizmatem. Nechci, aby moje glosa byla vnímána jako moralistní hřímání davu (v žádném případě), ale možná by stálo za úvahu některé věci v sobě vnitřně zkorigovat. Skupina, která sází na podobné vnější atributy, jako je vzbuzení pozornosti a bavení lidí, ve skutečnosti dává najevo, co si o svém příznivci v kotli na hudební produkci, nebo doma se sluchátky na uších, myslí, a na čem chce stavět základy svého uměleckého vyjádření. Držím jim palce a přeji, aby takový vnitřní pohled v sobě našli… PETR GRATIAS, nezávislý hudební publicista

PaloM @ 08.05.2011 10:29:05
Petr Gratias: Spark nekupujem, 95% obsahu ma nezaujíma. DYMYTRY nepoznám, ale pustil som si pár ukážok na Youtube. Pre ilustráciu pripájam aj klip s obalom albumu >> odkaz Tento žáner nepočúvam, mne to nič nevraví, ale rešpektujem to. Naozaj len z pár ukážok mám pocit, že v tomto štýle hrajú kvalitné skladby, no neviem posúdiť, do akej miery sú originálni, či od koho odpisujú. Čo sa týka slaboduchého názvu albumu, plne sa stožňujem s tvojim názorom. Je to najmä psychologická záležitosť, v dnešnej neuveriteľne agresívnej a násilnej dobe, podporovanej masmédiami (aj keď nie v prvom pláne, v prvom rade ide o sledovanosť a zisk).
Inak za niekoľko rokov na Progboarde som mal kôli obhajobe naprosto rovnakých názorov ako tu prezentuješ teraz ty - najmä v poslednom odstavci (len som moje postoje k veci asi nevedel tak kultivovane vyjadriť), niekoľko nechutných stretov, tak ťa mierne varujem, aby si sa nedivil, čo môže prísť. Oceňujem, že sa spoliehaš na intelektuálnu výšku tu prítomných a dúfam, že ťa nesklamú.

ufolog2 @ 10.05.2011 12:27:02
Jinak co se tyce myho hodnoceni Ochutnavky, tak osobne bych vic jak 3,5 hvezdy taky nedal. Sice tam je par dobrejch skladeb a zajimavejch momentu, ale na silu starejch klasickejch desek DP tohle album proste nema. To urcity preslapovani vedouci nakonec k rozpadu tam proste je citit..

Filozof @ 08.05.2011 21:29:03
Petr Gratias Ad DYMYTRY
Osobně mám ten názor, že jsi vyplácal strašně moc písmenek na něco, co si to nezaslouží a nepřinesl jsi žádnou podstatnou informaci ani objevný úhel pohledu.

Petr Gratias @ 08.05.2011 23:36:05
For Filozof....
Co se týče těch Dymytry, motivoval mě k tomu rozhovor pro Spark a jeho obsah. Redaktorka, která s ním vedla interview vyjádřila v rámci novinářské etiky pochybnost, zda slovo NESER už v samotném názvu není přespříliš..Kapelník (nebo frontman) tam zcela naopak nepokrytě prohlásil, že chtěli strhnout pozornost na album, že se to tak normálně dělá. Čili jinými slovy, ne že slovo nseser bude kontextuálně součástí zpívané písně, ale prvoplánově budou upoutávat pozornost. Čili jinými slovy neupoutají pozornost hudební výkony, zpěv, aranžmá, nápady, ale vulgarita a obscénnost. Já nejsem žádný F.X. Šalda nebo Hostinský, ale když začneme vnímat (ne ve spojení s DYMYTRY ale obecně) takové texty jako...."hezky bylo v neděli, škrabal jsem se v prdeli", tak nevím začíná mi to připadat hodně pokleslé a slaboduché. Jakoby už nová generace rockerů byla tak citově a duševně vyprahlá, že už si musí pomáhat vulgarismy...no nevím.... Plastic People Of The Universe je úplně jináu kategorie a jejich texty a hudba náležío do úplně jiných souvislostí - hlavně do doby, ve které mohli, ale hlavně nemohli hrát. Tady se dostáváme na tenký led a srovnání PPU a Dymytry mi nepřijde košer....

Filozof @ 09.05.2011 15:13:50
Petr Gratias
Já Ti rozumím. Nicméně že svět se vulgarizuje, primitivní a mladí se snaží zaujmout čímkoliv, stejně jako to, že použít vulgarismus umí někdo opodstatněně, nezastupitelně a s grácií a jiný nikoliv - to vše jsou triviality. Proto mi přijde nad tím škoda ztrácet čas.
Daleko raději si od Tebe přečtu něco o hudbě, o níž zjevně mnoho víš.

15.03.2010 moonySK
5 stars

Pre mňa je tento album veľavýznamný počin. Nielenže na tomto albume chalani dobre hrajú, nato že je to album bez Blackmoera (!!! Tie moc nemusím !!!) Začnem hneď prvou Coming Home. Už pri úvodnom breaku mi bolo jasné, že to bude pravé orechové. Silný hardrockovo-funkový počin so všetkými tými trblietkami okolo ma okúzlil natoľko, že som sa bez váhania nechal previesť celým albumom. Lady Luck už zase bola o niečom inom, tu prevažoval výrazný vokál Davida Coverdala a hammondky Jona Lorda. Gettin Tighter je čistý funk (nehovoriac o strednej časti :D), ktorý sa mi mimochodom (ten funk) pozdáva už od nástupu Hughesa a Coverdala do kapely ako takej, ktorá vtedy predstavovala nejaké zastúpenie v tej dobe BBC-čiek a televíznych odtrhovačiek, jasné...Dealer je pre zmenu zase čisté hardrockové blues, tak ako aj dve nasledujúce I Need Love a Drifter (!!! Veľmi dobrá pieseň !!!). Love Child by mohol v tej dobe byť veľmi dobrý singlový počin kapely. Jej tvrdý Bolinovský riff a Lordove kompozície sa v tejto piesni pretínajú a tvoria pravý Purplovský celok. Tzv.Medley, nasledujúca pieseň, tvoria dve piesne This Time Around a Owed to G. Tá prvá je taká klavírna balada, na ktorej je založená aj "gerswinovsky" pojatá Owed To G aka Owed to Gershwin. No a posledná skladba, zlatý klinec jednej éry Deep Purple vôbec, je pravá rocková pieseň You Keep On Moving. Myslím si že túto melódiu si budú ľudia mnohých generácií pohmkávať ešte dlho. Come Taste The Band je tzv. funky kapela(Hughes, Coverdale), rocková kapela(Lord, Paice) a človek medzi tým(Bolin). Tento celok ako aj LP platňa sa stáva jedným z najzaujímavejších a najlepších ér Deep Purple vôbec. Fantastický celok stvorený Mk IV. Thank You DP For Your Music.
reagovat

Seiko @ 06.01.2014 19:39:18
Lépe bych to nenapsal. Tvorbu DP znám celou a tahle deska mi přijde, že tvořivě šli v muzice dál, než na deskách předchozích. Škoda drogových problémů a předčasné Bolinovy smrti, kdo ví, čeho zajímavého bychom se ještě dočkali...

12.03.2009 palg
4 stars

Rok 1975, přichází opětovná změna u Deep Purple. Purpli řeší krizi, jestli hrát dál bez Blackmorea, který sklamán, tím, kam se tvorba DP ubírá, odešel ze skupiny a nakonec se ostatní členové rozhodnou pokračovat. David Coverdale odporučil Jonu Lordovi Tommyho Bolina.
Je to dle mého názoru více prúměrný album, má světlé i slabší momenty. ale rozhodně bych ho radil, jako lepší než-li Stormbringer. Comin' Home je typická startovačka, s jednou kuriozitou, při nahrávání alba byl Glenn tak sjetý, že basovat musel Tommy Bolin, na té skladbě je i znát jiný styl. Dále bych vyvýšil Lady Luck, Love Child, či Glennovu Gettin' Tighter.
Největším vrcholem alba jsou dvě skladby nakonec. This Time Around a You Keep On Moving. Tyto skladby (hlavně poslední z nich) se navždy zapísala do historie Rocku zlatým písmem).
reagovat

Voytus @ 13.03.2009 00:42:23
Hughes byl asi při nahrávání sjetej víckrát, protože basu do This time around nahrával Jon Lord (!), dokonce i nazpíval některé doprovodné vokály, ale ty nemá uvedené v kreditech. Každopádně desku mám hodně rád, je to zase o něčem jiném, ale to je z prvního období párplů každé album.

SALTON @ 09.08.2010 13:52:39
Bolina doniesol z Ameriky Billy Cobham, viď LP Billy Cobham - Sectrum, je to džez - džezrock, Bolin je tam excelentný!!! Coverdale ho hneď stiahol do Deep Purple. Bolin ešte doma žiaril začas v James Gang!!!

PaloM @ 09.08.2010 14:39:51
OK SALTON, objavil si Bolina a Ameriku. Všetci sa zhodneme v uznaní a mnohí aj v nadšení, že za krátky čas toho veľmi veľa stihol, a navyše bol univerzálny. Vyzerá to, že najväčšie talenty umierajú medzi prvými.

31.08.2007 zdenek3
3 stars

Toto jediné purplovské LP,kde hraje a zpívá Tommy Bolin není jistě žádný propadák.Tedy až na zvuk.Ten je tedy opravdu nepovedený.
Jinak kapela díky klasickému základu Paice-Lord šlape jak jsme na ně zvyklí.Hughesova basa není dle mých uší tak přesná s Paicem jak byla Gloverova.Hraje prostě jinak.Bolin zpívá dobře,ale Gillan to není.
CD proběhne příjemně,aniž by se posluchač nebavil,ale zase se krom poslední skladby nijak neoslní.Mimochodem,v bývalém "Na Kloboučku" You keep on moving zazpívali Bárta+Střihavka lépe.
3***
reagovat

Vorvaň @ 07.09.2008 11:18:43
>Mimochodem,v bývalém \"Na Kloboučku\" You keep on moving zazpívali Bárta+Střihavka lépe.

.
zdenek3,
To si prehnal. A poriadne.
Tá skladba má byť jemná, až krehká, ale zároveň s obrovským rockovým pnutím. A tu je kameň úrazu spevu Bárta+Střihavka. Na rozdiel od párplov, ktorí túto skladbu zaspievali precítene, ale zároveň s úžasným nábojom vypätého rockového spevu, Bárta so Střihavkom ju v niektorých pasážach doslova odhulákali (dovolím si tvrdiť, že občas aj odškriekali). Dá sa oponovať, že chlapci z kloboučka to poňali po svojom, nič to nememí na tom, že originálna verzia DP je famózna a neprekonateľná. Pusti si ešte raz to video tak, že obraz nebudeš vnímať (myslím si, že veľa ľudí je ovplyvnených viac vizuálnym vnemom a dojmom, ako skutočným speváckym výkonom B.+ S.) a potom si pusti originál skladbu CD od Deep Purple. Ten rozdiel je evidentný - v prospech DP.

GMvW @ 08.09.2008 21:04:47
Cože? Bárta+Střihavka zazpívali You keep on moving lépe??? To není ani vtipné...

Mirek Kostlivý @ 08.09.2008 22:18:35
Vtipné to být nemusí, když provedení toho coveru (včetně zpěvu) dopadlo velice slušně ...

Apache @ 22.02.2009 11:16:58
Taky se mi verze You Keep On Moving líbí víc v kloboučkovském provedení. Bárta se Střihavkou byli fantastičtí. Originální verze je uhlazenější, nemá až takový náboj. Tím ale vůbec nechci říct, že by snad originál stál za prd. Chraň Bůh! :-)

palg @ 12.03.2009 21:12:33
originál je originál, nezpívali to špatně B+S, ale Coverdale s Hughesem - no comment.

Mimochodem, celé album nezpíval Bolin, Tommy Bolin byl nástupcem Ritchieho Blackmorea, ale v jedný skladbě si střihnul pár sekund (jednu strofu) v skladbě Drifter.

detone @ 15.08.2009 14:03:30
s odstupom času musím napísať,že You keep on moving v podaní Bárta-Střihavka znesie akurát tak kritériá dedinskej tancovačky.Niekoľkokrát dookola som to počúval a porovnával,ale škoda slov.Je to z ríše báchoriek,ako že Hladík bol najlepší európsky gitarista a Schellingera volali spievať do Deep Purple.

Zdeněk @ 15.08.2009 15:13:04
Tak to jsi přehnal

Znalec @ 09.06.2010 21:48:03
Cože??? Bárta a Střihavka lepší než Coverdale s Hughesem??? Ne, že to není vtipné, to je urážka! Na tento web už nejdu, vidím, že zde exhibují blázni...

Neznalec @ 09.06.2010 22:37:52
Tak sbohem, znalče...

Ondra @ 11.01.2011 03:07:10
Tak další znalec opustil naše řady :-))
Jinak k tomu porovnání - jako ve Švejkovi - to víte paralýza, ale než to na velitelství rozpoznají.. :-))

palg @ 02.06.2012 23:27:38
musím reagovat, dlouho sem tu již nebyl, ale nemyslel jsem to, že Střihavka a Bárta jsou lepší, než-li Coverdale s Hughesem, já to chtěl napsat naopak, samozřejmě že B, S se nevyrovnají C s H.

10.06.2007 b.wolf
5 stars

Tohle album je z celé DGF DP jediné, které si pouštím častěji než ostatní. Dokonce vyšlo i u nás s trapným nakousnutým jablkem či co to bylo na obalu. Bohužel fans jej nepřijali, protože kytarového mága Ritchieho Blackmorea nahradil skvělý Tommy Bolin, leč pro fans se stal nepřijatelným. Velký škoda, protože album je naprosto skvělé, počínaje perfektní hrou Bolina v instrumentálce Owed to "G" a konče tuším jediným duetem Hughes/Coverdale v geniální You keep on moving.
reagovat

detone @ 22.06.2007 00:00:00
Súhlasím s tebou,je to veľmi dobré LP a neprávom zaznávané.S odstupom času menia názor aj niektorí jeho ktitici.Tiež sú zaujímavé aj živé nahrávky z tohto obdobia.

Fižol @ 03.03.2008 23:24:09
Souhlasim,naprosto skvěle album.Pro mne později narozeného jsou mi bližší alba s Coverdalem za mikrofonem.

martin @ 22.02.2009 09:51:59
Určitě výborná deska ,chvilku mně trvalo jí přijít na chut ,ale potom paráda .

hejkal @ 22.02.2009 10:38:05
Ja som ju nikdy celú nepočul, hrôza, čo? Mám ju na zozname už tak dlho, že sa obávam, že skôr ohluchnem, kým sa k nej prepracujem. Po Strormbringerovi, ktorý mi príde hrozne nepestrý, som s doskami od Párplov skončil. A táto mizéria trvá... Ďalšie veci od skupiny, čo som počul celé, boli až Perfect Strangers, Abandon a Bananas. Mám tam hojne medzier, ale dajako ma zatiaľ netrápia.

IGGI @ 13.07.2009 22:37:03
pánové, neblbneme...Deep Purple byli na vrcholu v letech 1969-71, tenkrát byli tiskem dokonce skatulkovani jako
progresivní rock /i kdyz byli nekde jinde nezli Floydi nebo Van der Graaf/ Osobne si myslím,ze uz na Machine head /1972/najdeme nacvicené a dobré prodejne postupy / Ale i LP Zeppelinu se taky prodávaly nejlépe uz jako hrajicí legendy/Presence, In through out the door atp./

merhaut @ 13.07.2009 23:33:53
Technická: termín progresivní rock se v letech 1969-71 vůbec nepoužíval... pánové, nevymýšlet si.

Petr Gratias @ 05.05.2011 16:35:14
Ahoj Jardo Merhaute, starý dobrý parde...
trochu jsem zapřemýšlel, ale Josef Vlček ve svých Lexikonech používá na inkriminované období 1969-1971
termín "progresívní rock". Zařazuje do něho např. Spooky Tooth a to bych s ním souhlasil, co říkáš?
Ovšem co se v té době říkalo v Británii a v USA opravdu nevím (bolševik mě tam nepustil).....
Ono je vůbec otázka, když se začneme zabývat těmi škatulkami, co vlastně je a ne ní anebo co ještě je a co už není progressive rock, že?!
Když to tak člověk občas čte, nejen tady ale i jindy a vnímá různé názory odborné i laické, je v tom hodně disproporcí. Co je art rock, co je progressive rock, co je classical rock, co je psychelic rock a co je postpsychedelic rock. Téma na maturitní práci nebo přímo vědeckou práci a už vidím to rozběsněné obhájce svých názorů jak tvrdošíjně prosazují svoji pravdu...
Mám příklad: když jsem před lety sháněl CD Roy Harpera, tak jsem ve vídni ve Virgin Megastoru líral málem z patra do patra, protože některá alba byla folk, některá folk rock, některá classic rock, některá psychedelic rock... Bylo to šílené a příšerné. Nemohlo to být pohromadě, protože asi nějaký úporný purista rozhodl, že všechno se musí žánrově zařadit tak, aby to odpovídalo stylu... Prsotě to nemohlo být pohromadě...
A teď si představ, že by někdo takhle řádil třeba s Pink Floyd - undergroundový rock, psychedelický rock, classic rock, art rock, pop rock.
Bylo by zajímavé na Progboardu udělat takovou anketu. Zavést stylovou škatulku a teď by do ní progboardisté sázeli kapelu za kapelou... Já myslím (když tak čtu občas ty reakce), že by to vyvolalo něco jako třetí světovou válku, co říkáš?
Ale zpátky pryč od emocí. Jsem rád, že jsem Tě tady zase objevil. Kdosi říkal, že jsi z Progboardu odešel? Nebo je to jinak? Nemám čas to půběžzně sledovat.
V každém případě zdravím jako Paul Rodgers - wishing well. Ahoj Petr.

Filozof @ 05.05.2011 19:25:59
Petře, ale to si neodporuje. Jarda píše, že V TÉ DOBĚ se termín nepoužíval. Vlček ho používal až EX POST pro toto období - to je něco jiného.

Jinak - nevím jestli víš o té rozsáhlé a skvělé práci Blümla o Art rocku, kde nesmírně poctivě probírá i používání Tebou zmíněných termínů Art rock, Progres... jejich prolínání i používání v různých místech a dobách. Pokud ne, přečti si předposlední číslo Jarova Rock+, kam ji celou umístil. Je to moc zajímavé čtení.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 10x
b.wolf, pito63, Rey, Hikoki777, EasyRocker, kali, horyna, luk63, john l
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
hejkal, Le Fantak, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
zdenek3, Petr Gratias, pajonator
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Michálek

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000