Deep Purple - Bananas

Nepotrebujeme si nič dokazovať, nám ani fanúšikom, nič prevratného vymýšľať, poďme sa do štúdia zabaviť, Takto nejako mohli páni rozmýšľať pred nahratím tohto albumu. Vzniklo odľahčené, uvoľnené s nadhľadom nahrané rockové dielo, viac v stredných tempách, s typicky párplovským soundom. Ak niekto čakal agresívne rockové, alebo zložité artrockové kompozície, tak sa nedočká, nie je tam toľko živelnosti a dravosti ako sme boli zvyknutí. Povedal by som, že je to rock pre fanúšikov, ktorí starnú spolu s kapelou, taký album „ klídek, pohoda“.
Otvára ho House of Pain, úderná, rytmická skladba. Zdobí ju pekné sólo na gitaru a klávesy, atmosféru dotvára fúkacia harmonika. Typické pre 02) Sun Goes Down sú párplovské varhany. 03) Haunted je podľa m�a ozdobou albumu. Krásna melódia, v pomalom tempe, s citlivým spevom a priezračnou gitarou. Nespomínam si, že by DP použili v niektorej ďalšej skladbe, ženský vokál. Tu je vkusne použitý v „ odpovedačkovom“ refréme. 04) Razzle Dazzle, nenápadná skladba blízka poprocku. 05) Silver Tongue, na tomto albume je to vlastne najtvrdšia skladba s valivým rifom. Ďalšou pomalou skladbou je 06) Walk On , tá však nie je taká vydarená ako Haunted. V 07) Pictures of Innocence , sa ukáže ako hlavný inštrumentalista Don Airey – skvelé sólo. 07) Pictures of Innocence, trochu nevýrazná skladba, ktorá dáva vyniknúť nasledujúcej, krásnou, akustickou gitarou podporenou, balade
09) Never A Word, u m�a druhej najlepšej skladbe na albume. V titulnej 10) Bananas sa kapela trochu viac odviazala a poskytla najviac priestoru na „ hrátky“ pre Dona a Steva. 11) Doing It Tonight je roztopašná, uvoľnená „ juchajda“, ktorá svedčí o pohode v skupine.Záver patrí 12) Contact Lost - krátkej Morseho inštrumentálke s ľúbivou gitarou .
Album je prvá štúdiovka po odchode Jona Lorda, nahradil ho veterán Don Airey, skvelý hudobník, ktorý do skupiny zapadol a pomohol natočiť výborný album na vysokej úrovni. Gillanovi to stále spieva, o inštrumentálnej zdatnosti členov netreba hovoriť. Ako som už v úvode naznačil, so skupinou starnem a jej hudba mi je blízka, hodnotím album štyrmi hviezdami. ****

reagovat

Petr Gratias @ 20.11.2011 19:24:50
Zareaguji tentokrát nikoliv na hudební recenzi, ale na obal alba....
Kdyby mě někdo v r. 1970 (In Rock), 1971 (Fireball) nebo Burn (1974) řekl, že budou mít v r. 2003 takovýto typ obalu DEEP PURPLE na svém řadovém albu, tak bych si myslel, že se zbláznili...
Když se podívám na lištu s obaly jednotlivých alb, jednoznačně u mě tento obal prohrává na celé čáře.
Světově proslulá legenda hardrocku výtvarně šlápla do měkkoty.....
Bez předsudků - obal s podobným námětem by mě jen těžko inspiroval ke koupi.... Neznaje název DEEP PURPLE bych si myslel, že se jedná o nějakou world-music, reggae.....

Cossack @ 20.11.2011 22:24:27
Souhlasím, že tento obal není nic moc, stejně tak s tím, že Deep Purple měli i dost povedenějších.
Na druhou stranu, co jiného dát na obal desky s takovým názvem...? Jedině „BANANAS”, no ne?! :-D

Jarda P @ 21.11.2011 12:42:06
Mě se ještě mí� líbí obal od Purpendicular. Naštěstí kvalita nahrávek kvalitu obalů převyšuje.

adam @ 21.11.2011 15:31:10
Ono okrem machine head, abandon a deep purple, maju deep purple dost ubohe obaly. chvalabohu muzika to zachrani.

Po předchozím Abandonu přicházejí pánové s celkově
odlehčenějším albem, které rozhodně ale nepostrádá
typický purplovský sound. Nutno vyzdvihnout výborný
výkon zpěváka Iana Gillana, který navzdory věku kapelu táhne vpřed v typicky rockových záležitostech a zároveń v nové lyričtější poloze, která mu sedí ale zároveń žádným způsobem Deep Purple nedegraduje /Haunted/. Taky nový klávesák Don Airey dokonale zapadl do kapely a nijak nezměnil její celkový charakteristický zvuk.
Typicky purplovské album o vysokém standartu.

reagovat

hejkal @ 07.11.2011 12:48:26
Všetky albumy s Morsem považujem za rovnako dobré, aj tento je počúvateľný, pamätám si, že keď som ho mal požičaný, párkrát som si ho aj pustil. Na žiadnu skladbu si však už teraz neviem rozpomenúť. Spomínam si akurát na metalovo nahustený zvuk.

martin69 @ 07.11.2011 14:49:46
Poslední věta,hovoří za vše.Souhlasím s ní do puntíku.

b.wolf @ 10.11.2011 11:00:15
... poslední poslouchatelné album DP je Battle Rages On; další fakt nemusím...

Jarda P @ 10.11.2011 12:29:55
To je věc názoru. Pro mě třeba jsou s Morsem poslouchatelná všechna kromě Abandonu. To je jediná deska, kterou nemám.

Zdeněk @ 08.12.2012 08:40:17
Až dnes jsem si všimnul, že doprovodný vokál u skladby Haunted obstarala Beth Hart. Pánové z Purple
si dokázali dobře vybrat.

Na tento album čakali priaznivci Deep Purple dlhých päť rokov.Nechcem však tým povedať,že by Párpli v tejto dobe nejako zaháľali.Naopak.Po úspešnom celosvetovom turné k albumu Abandon vydali v roku 1999 koncertný dvojalbum nahrávaný v Austrálii a tiež koncertný dvojalbum s Londýnskym symfonickým orchestrom na ktorý si prizvali ako hostí celú radu hviezdnych speváckych osobností(napr.Ronnie James Dio).Nový štúdiový album nazvaný možno trochu triviálne "Bananas"(hudba na �om však rozhodne nie je triviálna)nahrávala skupina už bez zakladajúceho člena-legendárneho klávesistu Johna Lorda(aj keď sa na dvoch skladbách podieľal ako spoluautor),ktorý svoj odchod zdôvodnil únavou z neustáleho cestovania a koncertovania.Jeho miesto zaujal ďalší vynikajúci klávesista veľmi podobného(ak nie rovnakého) razenia-Don Airey(ex-Rainbow).Jeho snom bolo vždy hrať v Deep Purple a teraz sa mu sen konečne splnil.Teda našťastie sa žiadne zemetrasenie v skupine nekoná a poslucháč sa môže opäť tešiť na tradičný párplovský sound.Hudba je na rozdiel od predchádzajúceho tak trochu temnejšieho a smutnejšieho Abandonu neuveriteľne svieža, optimisticky ladená,vzdušná a osviežujúca.Kapela šľape ako švajčiarske hodinky,inštrumentálne výkony sú prvotriedne.To,čo "stvára" Don Airey na svojom hammonde v titulnej skladbe Bananas...až sa mi z toho tají dych.Banány mám rád a špeciálne tie hudobné.Pri ich počúvaní vždy otočím volume poriadne do prava.Nech to má šťavu.Long live rock´n´roll!
reagovat

martin69 @ 07.03.2011 08:58:49
Banány moc nemusím.Purplovské ano.Vždy a všude.

Album přináší typický párplovský sound, osvěžený nápady či postupy nového producenta Michaela Bradforda, jehož pozitivní vliv na celkovém výsledku - při znalosti předchozích alb Deep Purple - nelze nezaznamenat.

K přehlédnutí nebo přesněji k přeposlechnutí však může dojít v případě další změny. Don Airey totiž jednoznačně prokázal, že bude Lordovým důstojným nástupcem, což následně potvrdil během nezapomenutelného pražského vystoupení kapely v listopadu 2003. Z novinky 'Bananas' tehdy přehráli hned polovinu skladeb, bohužel bez jedinečné bluesrockové 'Walk On', která symbolizuje vše, co album nabízí - připomínku starých časů ('House Of Pain', 'Silver Tongue', 'Bananas'), klávesové kousky ('Sun Goes Down', 'I Got Your Number'), svěží melodie ('Picture Of Innocence', 'Doing It Tonight') i jemné balady ozvláštněné smyčcovým orchestrem a doprovodnými vokály ('Haunted', 'Never A Word'). Z alba se linoucí pohodová atmosféra je příjemným bonusem, dostatek energie i dokonalá souhra samozřejmostí.
A závěrečná 'Contact Lost' je tím nejvkusnějším vyjádřením pocty obětem z Columbie, jaké si jen lze představit. Co zástupy politiků nesvedou ani sáhodlouhým projevem, připraveným profesionálními psavci, dokázal Steve Morse v minutě a půl. Beze slov, jen s kytarou. Být v ten okamžik při zmíněném vystoupení jen pár kroků od něho, patří mezi nejsilnější hudební momenty, které mi byly dány s muzikou prožít.

Nářky nad vyprodukovaným popíkem jsou nepochopením prostého faktu, že pětatřicet let činnosti v jakémkoli oboru zákonitě každého určitým způsobem limituje. Dokud se však bude syndrom vyhoření u Deep Purple projevovat podobným způsobem, jak předvedli na albu 'Bananas', požitek z poslechu jejich hudby mi nenaruší ani jemný pel old-softu, který je logickým důsledkem výše uvedeného.
reagovat

PaloM @ 24.10.2008 22:08:16
Borek, nechcel som na Tvoju recenziu reagovať, je v poriadku. V podstate si ma v závere vyzval, takže skúsim zopakovať, čo som uviedol buď v maily, alebo tu niekde, nepamätám si: svoje unáhlené závery som schopný prehodnocovať. I keď Babanas ako celok nie je žiadna bomba, našiel som si tam niekoľko typicky párplovských skladieb, ktoré dokážem počúvať. A že som sa k tomu CD cca pred 1 - 2 mesiacmi vôbec vrátil, je na podnet diskusie s Tebou.
Nie som úplne stratený prípad, pod dojmom Tvojho čerstvého skvelého profilu DP (pripomína mi knihu o Hendrixovi formou denníka, ktorú si rád čítam) som si včera zaopatril albumy, ktoré som vždy považoval za slabšie, ale počúvateľné:
Who do we think we are, Stormbringer a Come taste the band. A čo sa už nepoznávam, dnes ráno som sa rozhodol, že si dám ešte šancu s House of blue light, Slaves a Battle. Snáď na každom nájdem aspo� pár skladieb, ktoré si občas pustím. Na svedomí to má aj posledný Rapture...
Najväčší problém je, že pri obrovskom zábere žánrov, čo počúvam, musím zákonite vyberať.
Príklad, akú búrku názorov dokáže vyvolať nový album starej kapely, je U.Heep.
Hudba nie je vec pevného postoja: v rôznom čase
mĂ´Ĺľe vyvolaĹĄ rĂ´zne pocity, v dobrom i zlom.

PaloM @ 24.10.2008 22:35:55
Prepáč Borek, našiel som ten mail zo 6.8., tak sa môžem citovať "Teraz konkrétne ku kritike Deep Purple: je v tom viac vecí. V prvom rade, v reakcii na Bananas som to zbytočne prehnal. Mám ten problém, že kapely, či spevákov si zaškatuľkujem podľa toho, čo nahrali v svojom najlepšom období a vysoký štandard mylne očakávam od každej nahrávky. Ďalej, vyrastal som z puberty napr. na kapelách D.Purple, U.Heep, P.Floyd, Yes, či ELO a najviac som ich vtedy prežíval, čo bolo práve v 1. polovici 70. rokov. Zrejme stále porovnávam a nekriticky posudzujem ich novšie veci a pritom občas neakceptujem, že tvorba sa prispôsobuje dobe, naberá nové prvky. Proste, problém môže byť vo mne: oni sa vyvýjajú a mne to vadí, lebo už to neznie ako zlaté štandardy. Alebo už tam nie je Gillan, či Blackmore a "neviemktoešte". Ďalej, vzhľadom na obrovské množstvo hudby všeobecne, zvykol som si z diskografií kapiel subjektívne vyberať len to naj, resp. kupujem CD alebo si urobím CD, o ktorých si myslím, že budem aj naozaj počúvať (vždy to tak nebolo, dosť veľa mi ich zapadá prachom...). Takže napr. od spomínaných kapiel mám originály či CD-R len tie, čo mi naozaj niečo hovoria..."...
"A to nie je navždy, časom môžem názor zmeniť. Podobne je to s reakciami na Progboarde: píšem, čo ma momentálne napadne. Ak mám po čase z neakej platne iný pocit, lepší či horší, tak zmením názor a neberiem to až tak vážne. A rád si dám aj od iných vysvetliť."
Takže, s úplným pokojom, dávam to tu pre vysvetlenie
môjho prístupu k legendám a napr. o týžde� môžme túto reakciu (diskusiu) vymazať.
Borek, napíš ešte recenziu na "Rapture" (ak máš chuť).