THE CULT
POKREVNÍ BRATŘI OPĚT NA SCÉNĚ
Krást se nemá, říká se dětem od malička. V oblasti hudby (a nejen populární a rockové) to, jak se zdá, platí přeci jen o něco méně. Co už si za minulého, ale i současného života vyslechl a hlavně přečetl o vykrádání Led Zeppelin a mnoha dalších oblíbený fackovací panák britského hudebního tisku THE CULT. Jako by byli jediní. Myslím, že jsou horší případy končící prohranými soudními spory a finančními kompenzacemi. Ve druhé půli 80. let se tvorbou Led Zeppelin inspirovali třeba The Mission, jim to však tisk nepředhazoval. Když už jsme u toho půjčování. Zmínění The Mission mají skladbu Butterfly On A Wheel (oficiálně vyšla 1990). Nepřijde vám zajímavé, že zpěvák The Cult Ian Astbury opěvoval „motýlka na volantu“ v písni Soul Asylum už o rok dříve. Astbury zpíval koncem roku 1992 jako host v jedné skladbě na LP techno dua Messiah. Vyšlo v lednu 1993 pod názvem Beyond Good And Evil. Čo bolo, to bolo, terazky sme tu zpäť a vy máte povolené opäť rockovať! (volně podle M.Švandrlíka a Iana Astburyho). Novinka obnovených The Cult se jmenuje Beyond Good And Evil. Vyšla začátkem června pod reklamním sloganem: "Jejich první album během sedmi let. Jejich vůbec nejlepší." První týden nedopadlo nijak oslnivě: USA 37., v Británii 69. místo žebříčku. Fandů snad neubylo, možná zaspali.
Život lidský významně ovlivňují zážitky z dětství. Zpěvák Ian Astbury (narozen jako Ian Robert Astbury 14.5.1962 v Heswallu, Cheshire) ho prý měl v Anglii a Skotsku docela normální, jen stihl navštěvovat dvanáct různých škol. Když mu bylo jedenáct, rodina přesídlila do Kanady. Ian se tam stal obdivovatelem původních obyvatel žijících v rezervacích. Ozvuky tohoto obdivu se prolínají jeho texty, na čas poznamenaly jeho líčení před koncerty, účes i způsob oblékání. Po matčině předčasné smrti byl sexuálně zneužíván šéfem restaurace, kde si přivydělával. Pak se rozhodl osamostatnit se a vrátit do Británie. Po krátké vojenské kariéře (vydržel necelý měsíc) se vrhl na rock. Jeho oblíbenci byli Jimi Hendrix, Janis Joplin a John Lennon, ze skupin Led Zeppelin, AC/DC, The Who, Free a Mountain. Pod matčiným dívčím příjmením - jako Ian Lindsay byl pozitivně punkový v indiánsky pojmenovaných Southern Death Cult v Bradfordu. Když je rozpustil, zkoušel být goticky rockový v Death Cult. Ty založil s přítelem Billym, který dokázal skvěle hrát Hendrixovy skladby. Rodák z jižního Manchesteru Billy Duffy (William Henry Duffy 12.5.1961) prošel několika kapelami. V Ed Banger And The Nosebleeds krátce zpíval Morrissey, jeho pozdějšího kolegu v The Smiths Johnnyho Marra učil první akordy na kytaru. Když se v září 1982 rozpadli Theatre Of Hate byl připraven spojit se s Astburym. Posílili je dva členové souboru Ritual - bubeník Ray Mondo a kytarista Jamie Stewart (31.1.1964, Londýn) ten musel přejít na baskytaru, obsluhoval příležitostně také klávesy. Monda brzy nahradil Duffyho kolega z Theatre Of Hate Nigel Preston hrající v Sex Gang Children. V roce 1983 zjednodušili název na The Cult. Jak SDC, tak DC (ti už byli u společnosti Beggars Banquet) vyšla alba složená ze singlů, EP a živých nahrávek až "posmrtně". Historie The Cult je lemována "hrobečky" střídajících se muzikantů. Buď s divokou dvojicí Astbury/Duffy nevydrželi nebo byli vyhozeni. Náznaky toho, kam bude skupina směřovat najdete už na prvním, mírně psychedelickém LP Dreamtime (9/1984). Vděčným námětem pro kritiku bylo Astburyho "programové prohlášení" v textu písně Dreamtime: "Budu nosit dlouhé vlasy... prodloužení mé duše." Skupina získala doma slušné renomé. Stále více směřovala k hardrocku, i když se to zrovna nenosilo.Totální průlom přišel s Prestonovou finální spoluprací - singlem She Sells Sanctuary. Úspěšně si vedl v hitparádách a ještě lépe dopadl v anketách (dle čtenářů Melody Makeru dokonce singl roku). Studio bylo objednáno, bubeníka ještě neměli, a tak požádali o pomoc Big Country, jímž dělali předkapelu předchozí rok. Mark Brzezicki při nahrávání druhého alba ochotně zaskočil a odbubnoval také pár koncertů. Pomohl kvalitnímu zvuku a přímočarosti nahrávek. LP Love (10/1985) lze považovat za vůbec nejzdařilejší opus The Cult. Dobře dodnes znějí nejen další singlové úspěchy Rain a Revolution, ale i pomalé Brother Wolf Sister Moon, hymnické Love a přesvědčivé finále Black Angel. Album vyšlo poprvé také v USA (Sire), kam se skupina poprvé vydala. Časopis Rolling Stone byl ještě jedovatější než britští kolegové, když je označil za postpunkové Grand Funk Railroad. Už s nově angažovaným bubeníkem (Les Warner - 13.2.1961, Londýn) prošel praxí u Johnnyho Thunderse, Randyho Californii a Juliana Lennona. Stabilizovanou pozici - přes dvě stě tisíc prodaných nosičů s Love a příznivě přijatá četná vystoupení v Evropě, chtěla kapela ve shodě s firmou proměnit v ještě lepší album. Astburymu připadal logický název Peace, po lásce měl přijít mír. První pokus natočený v Británii kapele nepřipadal dobrý, nelíbil se jim hlavně zvuk. Vydali se do USA, aby znovu smíchali a případně něco přetočili s producentem Rickem Rubinem, který „udělal“ Beastie Boys a Run DMC. V Hendrixem zřízeném studiu Electric Ladyland je práce a její výsledek natolik uspokojil, že o názvu nebylo pochyb. Rubin na Electric (4/1987) omezil přídavné efekty a dosáhl ostřejšího zvuku. Neméně důležité bylo, že Astbury potlačil britský akcent. Vedle původního materiálu na čele se singlovými, šlapajícími úspěchy Love Removal Machine, Lil’ Devil a Wild Flower natočili klasické Steppenwolf - Born To Be Wild. To se Smoke On The Water a dalšími covers hrával
