Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu

Crosby, Stills, Nash & Young - Déjà Vu - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

1. "Carry On" (Stephen Stills) - 4:26
2. "Teach Your Children" (Graham Nash) - 2:53
3. "Almost Cut My Hair" (David Crosby) - 4:31
4. "Helpless" (Neil Young) - 3:33
5. "Woodstock" (Joni Mitchell) - 3:54
6. "Déjà Vu" (David Crosby) - 4:12
7. "Our House" (Graham Nash) - 2:59
8. "4 + 20" (Stephen Stills) - 2:04
9. "Country Girl (Whiskey Boot Hill/Down Down Down/"Country Girl" (I Think You're Pretty)" (Neil Young) - 5:11
10. "Everybody I Love You" (Stephen Stills, Neil Young) – 2:21

Total Time: 36:24


Obsazení:

DAVID CROSBY: dvanáctistrunná akustická kytara, šestistrunná akustická kytara, zpěv, vokál
STEPHEN STILLS: elektrická kytara, dvanáctistrunná akustická kytara, šestistrunná akustická kytara, banjo, mandolína, klavír, varhany Hammond, zpěv, vokál
GRAHAM NASH: zpěv, vokál, tamburína
NEIL YOUNG: elektrická kytara, akustická kytara, elektrické piano, foukací harmonika, zpěv, vokál
+
Gregory Reeves: baskytara
Dallas Taylor: bicí nástroje, percussion
Jerry Garcia: steel-kytara (2)
John Sebastian: foukací harmonika (6)

 
30.09.2014 Akana
5 stars

Trojice bývalých členů The Byrds, Buffalo Springfield a The Hollies už se vyhřívala v paprscích úspěchu svého prvního alba, když jí na kvarteto doplnil Stillsův někdejší kolega a kamarád Neil Young a v této sestavě odehráli jeden z nejlegendárnějších setů woodstockého festivalu. Studiový otisk téhle kongeniální spolupráce na sebe nedal dlouho čekat a už v březnu následujícího roku potvrdil výsadní postavení souboru na folkrockové scéně. Album Déjà vu se už spojením titulu a nostalgicky pojatého obalu hlásí k tradicím amerického písničkářství. Hudba, kterou obsahuje, ale ve stejné míře tento odkaz aktualizuje o nejnovější hudební výdobytky převratných 60. let a s úspěchem zakládá tradice zcela nové a atraktivní pro další generace.

Báječně sladěné vícehlasy jsou samozřejmě nejkřiklavějším, ale zdaleka ne jediným lákadlem téhle desky. Instrumentálně zdatnou ústřední čtveřici doplňuje rytmika Dallas Taylor a Greg Reeves a společně se jim podařilo vykouzlit krásně průzračný a sytý zvuk, do něhož umí v příhodných místech (Almost Cut My Hair, Woodstock, Everybody I Love You) přimíchat i trochu rockových střepů, který ale ani v těch lahodně nadýchaných akustických idylkách nemá nic společného se sterilitou.

Každá z písní má svého konkrétního tvůrce a dominantního interpreta. A přesto, že se v nich rozdílné naturely členů kapely zřetelně rýsují, nehrabou si jen pod sebe, ale vzájemně se doplňují a tvoří přirozeně propojené barevné spektrum. Příspěvky Grahama Nashe, jediného Angličana v CSNY, stojí na tom nejsladším pólu a celkem logicky byly i singlově využité. Our House nejvíce připomíná britskou písničkářskou školu, zatímco Teach Your Children má díky cvrlikání steel kytary hostujícího Jerryho Garcii jednoznačně countryovou příchuť. David Crosby ve vlastních Almost Cut My Hair a Déjà vu i ve skvělém coveru Woodstock od Joni Mitchell přináší do mlýna hrubší, soulově zabarvené zrno a jeho procítěný zpěv ten Nashův uhlazenější dokonale vyvažuje.

Někde uprostřed stojí příjemně civilní Stephen Stills, který pěvecky vynikne v kratičké 4+20 a autorsky především v úvodní nádheře Carry On, kde triumf slaví nadoblačný čtyřhlas. Největším vokálním samorostem je samozřejmě Neil Young, ačkoliv právě ve společných partech i jeho specifický hlas nerozeznatelně srůstá s ostatními. Skladatelsky přispěl jednak trojdílnou suitou Country Girl, ale především jednou ze svých nejkrásnějších balad Helpless. Neopakovatelné a nadčasové kouzlo alba Déjà vu je ale v provázanosti všech čtyř osobnostních vkladů, v jejich nezištné službě společné věci. Tou je písnička, melodie, harmonie, feeling. Poctivá a krásná muzika. Do téhle husitské kádě ti čtyři vhodili všechno, co umějí, a od té doby to patří nám všem. Zdá se, že aspoň v hudbě může komunismus občas fungovat.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

jiří schwarz @ 16.01.2017 01:20:58
Nádherně napsané. 100% se ztotožňuju.

05.05.2011 Petr Gratias
5 stars

Psal se rok 1970, šedesátá léta nadobro odplouvala do minulosti a zanechávala za sebou hudební otisky své doby, které ani po téměř čtyřech desetiletích neztratily svůj vnitřní náboj a sdělnost, díky své bezprostřednosti, možná naivitě, ale přesto v jasných konturách lidského snažení…
Kalifornie, stát slunce, dal v šedesátých letech jasný impuls řadě skupin, které se zapsaly do historie, ale mnohé z nich překročily její význam a jejich hlas dolehl až do Evropy a nezůstal nevyslyšen.
David Crosby - kytarista a zpěvák skupiny Byrds, Graham Nash z anglické skupiny Hollies, Stephen Stills a Neil Young ze skupiny Buffalo Springfield se jako hudební kolegové potkali na projektu, který zúročil jejich společné nazírání na hudební struktury. Crosby, Stills a Nash se potkali už v r. 1969 na eponymním albu, které se setkalo s velkou pozorností hudebních kritiků a posluchačů. Rozhodli se proto v nastolené koncepci pokračovat. Připojil se k nim i Stillsův bývalý spoluhráč Young a začaly se rodit skladby, které nakonec utvořily album Déja vu, které vyšlo na firmě Atlantic v r. 1970. Produkci si obstarali hudebníci sami, ve spolupráci s hudebním režisérem Billem Halversonem a nahrávání probíhalo ve studiích Wally Heiders III v Los Angeles.
Výsledkem bylo album s deseti skladbami, o které se podělili protagonisté rovným dílem. Nutno podotknout, že vznikl projekt s vyváženými kompozicemi, při kterém byly kladeny vysoké nároky na vokální harmonie a vícehlasé pojetí, které ční jako rozpínavá obloha nad vlnící se nekonečnou kalifornskou oblastí hor, hlubokých údolí, vyprahlých pouští a úrodných plání…
Úvodní skladba Carry On zahajuje úderností akustických a elektrických kytar, za nimiž následují sborové vícehlasy a přidává se k nim celá doprovodná skupina do mohutného tvaru, přesně seřízená rytmika, z níž nic nevyčnívá, ani nepřekrývá bohaté harmonie doprovázené varhanami.
Druhá skladba Teach Your Children sound obrací ke countryovému pojetí čistých akustických kytar a hostující slide-kytary člena kalifornských Grateful Dead. Tohle písničkářské pojetí inspirovalo v sedmdesátých letech pražské folkové trio Marsyas, aby pod názvem Zní vytvořilo docela zdařilou napodobeninu s přirozeně znějícími vícehlasy.
Třetí skladba Almost Cut My Hair nás ale obrací k elektrickému pojetí téměř bluesového charakteru, v níž excelují na elektrické kytary Stephen Stills a Neil Young, kteří svými řeřavými a kvílejícími tóny dodávají skladbě na masívní rockové platformě náležitý důraz. Zklidnění přichází ve skladbě Helpless, v křehkém motivu výměny tří akordů se skrývá Youngovo velmi citlivé sdělení, které svými naříkavými vícehlasy doprovázejí ostatní hudebníci. O tom, jak může tato skladba citlivě zasáhnout, svědčí i použití v drásavých násilnických scénách z filmu Strawberry Statement, který byl u nás pod názvem „Jahodová proklamace“ promítán v polovině sedmdesátých let, kdy americká národní garda s obušky tvrdě zakročila proti stávkujícím studentům na univerzitě v Kalifornii. Svižnou a odpichovou verzi skladby písničkářky Joni Mitchell – Woodstock, natočili CSN&Y v rockovém aranžmá, s přiostřenými elektrickými kytarami, dusající rytmikou a především s nedostižnými vícehlasými vokály.
Skladba Déja vu, která dala celému albu název je podmanivá od prvních harmonických postupů aranžovaných kytar, sborů a kladený důraz na atmosféru uvnitř sdělení je téměř nepopsatelný. Na foukací harmoniku hostující člen Lovin´ Spoonful dodává skladbě nezbytnou porci nostalgie. Aranžérsky asi nejnáročnější skladba, zejména po vokální linii, jaká se na albu objevuje, která vytváří onen kalifornský sound šedesátých let v bytostném slova smyslu.
Píseň Our House, má popěvkovitý charakter výrazné melodické linky v něčem připomínající Beatles v polovině šedesátých let, by se dala charakterizovat jako skladba s hitovými ambicemi. Její bezprostřednost je utkána z přediva intonačně nedostižného pojetí v líbivém duchu. Také ona byla použita ve zmíněném filmu „Jahodová proklamace“, jako podkres pod romantickou scénu dvou neplánovaně zamilovaných.
4 + 20 je komorní skladbou, kterou Stills interpretuje sám na akustickou kytaru a zpívá svým zastřeným bluesově ohýbaným způsobem, jako nějakou osobní zpověď. Mnohdy stačí jen málo, aby hudební sdělení cíleně zasáhlo do černého. Nostalgicky znějící píseň to potvrzuje v každém ohledu.
Zato skladbu Country Girl lze označit jako miniaturní suitu. Jedná se o kompozičně nejnáročnější celek na albu, alespoň po formální stránce, kdy Young vystavěl podle architektonického modelu kostru, kterou harmonicky dále rozvíjel. Jistý druh patosu sice nebývá na písničkářské produkci žádaný, tady ovšem bylo docíleno vnitřně soudržného propojení s myšlenkou, interpretací a textovou výpovědí v jednolitý celek. Ortelný zvuk varhan se propojuje s ohýbanými tóny foukací harmoniky, použitím tympánů a vrstvených kytar s mohutným sborem bylo docíleno mimořádného účinku, kdy zhutnělý sound se nečekaně ústrojně slučuje s naléhavým a téměř křehkým interpretačním pojetím zpěvu…
Závěr patří úderné rockové skladbě Everybody I Love You, do které se zapojí celá skupina jako o závod. Sborové hlasy a přiostřené elektrické kytary dodávají písni na účinnosti a kompaktní celek pak vyústí do smířlivého finále a vytváří tak jasnou tečku nad celým projektem.
V r. 1974 Gramofonový klub Supraphonu vydal toto album se zcela odlišným designem, zato tentokrát opatřil desku rozevíracím obalem a připojil k němu poměrně obsáhlý komentář Petra Dorůžky a navíc i překlady textů. Přesto bylo možno odhalit podvod českého vydavatele. Pokud majitel alba sledoval komparativně anglické originály a české překlady, musel zákonitě narazit na okolnost, že skladba Woodstock nebyla ani otištěna, ani přeložena. Pravděpodobně československá cenzura zakázala otisknout pacifisticky vyznívající překlad písně Joni Mitchell proto, aby naše mládež po vzoru „květinových dětí“ nezačala odmítat povinnou vojenskou službu proti zákeřnému imperialistickému nepříteli, číhajícímu na opačné straně Šumavy…
Po vydání tohoto velmi úspěšného alba se skupina CSNY rozešla. Déja vu se však stalo výkladní skříní americké scény konce šesté dekády…

Dávám plný počet hvězd!
reagovat

Filozof @ 06.05.2011 09:41:14
Znáš famózní a asi nepřekonatelnou verzi Helpless od Nazareth?

Petr Gratias @ 06.05.2011 14:53:54
Ano, Filozofe, znám. Bohužel - doma ji nemám, ale působila na mě stejně jako na Tebe. Zajímalo by mě, co na to Neil Young?

Mohyla @ 09.05.2012 09:34:46
Petr Gratias.
Díky Peťo, že si túto, vlastne prvú, cielene urobenú supergroup pripomenul a hlavne skvostnú dosku Déjà Vu . V záplave inej hudby mi CSN&Y úplne vyšumeli z hlavy, no ale je to napravené, CD je doma a vymakané gitarky spolu s vymakanými viachlasnými spevmi si po rokoch opäť vychutnávam. Päť hviezd vidím tiež ako zaslúžené ohodnotenie.

Petr Gratias @ 08.05.2012 18:30:03
Zdravím, Mohylo....
těší mě, že jsem ti nejen tuhle skvělou muzikantskou partu, ale i album vrátil do povědomí....
Je pravda, že moc progboardistů ale na tuhle hudbu nereaguje...
Pozoroval jsem třeba (neúčastně) nedávno zesílený zájem o KISS, kteří mě nechávají chladným, ale o takové CSNY nikdo moc nezavadí. (SAmozřejmě je to úplně jiná hudba).
Je to škoda jejich kytarové harmonie a vynikající hlasy jsou opravdu excelentní.
Klasický obraz amerických šedesátých let.
Zdravím!

PaloM @ 08.05.2012 21:45:42
Zdravím vás, diskutujúci. Déjà Vu sa mi páči, ale vždy mi album pripadal nevyrovnaný. I keď sú tam aj iné hity, prvým trom sa nevyrovnajú. Je mi ľúto, že aj ďalšie skladby nemajú taký rockový náboj ako 1. a 3. Človek sa rockovo nabaží a príde country.
Napriek kritike, vďaka Petrovi Gratiasovi za zaujímavé čítanie, aj v globále, že vyťahuje na svetlo a oprašuje stariny, na ktoré je hriech zabúdať (čo sa mi bežne stáva).

vmagistr @ 08.05.2012 21:59:39
Petr Gratias: Každý si hledáme tu svoji cestu. KISS byli pro mě první kapelou, díky které jsem začal poznávat svět rockové hudby. Když mi ale tehdy starší kamarád v těch mých šestnácti, sedmnácti letech (jinou rockovou muzikou tehdy vcelku netknutému klukovi) pustil Yes, desku jsem odzíval a k té kapele jsem si našel cestu až mnohem později.

Chci tím říct, že pro mě jako "mladší ročník" bylo přirozené, začít "přístupnější" hudbou (KISS, Led Zeppelin, U2) a až postupně se propracovávat k poslechově náročnějším interpretům a skupinám. S hudbou CSNY jsem měl poprvé tu čest asi před rokem - album Déjà Vu ale pořád teprve vstřebávám. Je to nádherná muzika, jenže proniknutí do ná chce čas (a podle mého i jistou hudební zkušenost).

Nemám problém pochopit, že pro lidi, kteří mají už za svůj život hodně naposloucháno, může být muzika Sweet, KISS nebo Suzi Quatro méně zajímavá. Ale aby se rockem netknutý posluchač stal zničeho nic nadšeným fanouškem Van Der Graaf Generator, King Crimson nebo Gentle Giant, to mi z mého pohledu nepřijde příliš reálné.

PaloM @ 08.05.2012 22:49:48
vmagistr: súhlasím s tebou. Tak to je, ba ešte zložitejšie. Sú a boli tu vplyvy okolia, kamarátov, veku. Ty si dosť mladý a asi si nemal problém so zdrojmi muziky. U nás starších bol prevažne problém s prísunom kvalitného materiálu na LP alebo skopírovaných LP na kazetách či kotúčových páskach. Nevyberal som si, nahrával som, čo mali kamaráti. A tak niekedy sa ocitla ABBA vedľa Queen, Nazareth so Sweet a Suzi Quatro, SBB vedľa Puhdys a R.Wakemana (z rozhlasu po drôte !). To boli časy, ešte mám zošit so zoznamom nahrávok na kotúčoch zo 70. rokov :-) Triediť a vyberať som začal až na vysokej škole, vďaka pobytu na internáte (koleji).

Borek @ 08.05.2012 22:53:55
magistr: Tvým slovům musí rozumět každý, tedy včetně Petra. Zato jeho přístup nechápu. Kdybych byl "rockem netknutým posluchačem", nic by mě od poznávání neodradilo spolehlivěji, než některá jeho vyjádření, co se tu s železnou pravidelností opakují.
Naštěstí jsem ale v životě už něco slyšel, a příkladně Déjà Vu vlastním ve dvou vinylových verzích (orig. plus supraphonskou s vydařeným alternativním obalem). Právě teď jsem ale dostal chuť na Destroyer.

PaloM @ 08.05.2012 23:00:07
Mám už dlhšie na vyjadrenia Petra ohľadne pokleslého žánru "metalový filter", a tak som poznámku neregistroval.

martin69 @ 09.05.2012 07:10:32
vmagistr : napsal jsi to přesně a výstižně.

Déja Vu,znám a mám.

hejkal @ 09.05.2012 09:28:13
Pravdou je, že pri všeobecne minimálnych diskusiách pod albumami na progboarde sa z ich absencie nedá odvodiť žiadny poznatok o tom, kto čo pozná. :)

luk63 @ 09.05.2012 14:02:58
To se tady už řešilo víckrát. Někdo poslouchá napříč žánry, někdo pouze to své. U těch, kteří se zde občas nějak vyjádří, si ostatní brzy udělají obrázek, co se jim líbí a kterou hudbu preferují. Já to dělám tak, že to co neposlouchám (chcete-li nerozumím tomu) nijak nekomentuji, to co poslouchám a zklame mě - tak si troufnu i zkritizovat. Ale nebudu apriory neustále tvrdit, že např. Sex Pistols jsou sračky jen proto, že to není zrovna můj šálek kávy. Pro mě je tato kapela téma, do kterého se vůbec nepouštím nebo max. sdělím, že mě jejich hudba nic neříká... Ale Sweet, Status, Nazareth,... mám rád a některé Kiss taky občas dám a nic na tom nezmění občasné rýpance Petra G., na které také nereaguji

luk63 @ 09.05.2012 14:05:34
Jo, a k Dejá Vu: tohle LP miluji už od dob jeho supraphonského vydání, což je cca stašně moc let.

Petr Gratias @ 09.05.2012 17:45:38
Zdravím, pánové...
jak na tohle zareagovat - napsal jsem:

Pozoroval jsem třeba (neúčastně) nedávno zesílený zájem o KISS, kteří mě nechávají chladným, ale o takové CSNY nikdo moc nezavadí. (Samozřejmě je to úplně jiná hudba).

a vyvolalo to zesílenou vlnu nevole. Asi si nerozumíme, já jsem se do KISS nijak neobořil, ani jsem je nepoplival, neironizoval a nedehonestoval a vrátí se mi to málem jako revoluční odpor. Člověk napíše, že ho něco nechává chladným a zareagoval jsem, že o CSNY nikdo nezavadí a už přicházejí reakce, jako bych chtěl KISS zakázat.
Někdy mám pocit že šlapu na střepy, které praskají, ale taky mohou pořezat.
Už jsem poučen díky Katapultu, metalu, ABBĚ a popu, že na Progboardu musím velmi opatrně a nebo vůbec.
Ano, je několik způsobů, jak reagovat.
Na recenzi nereagovat vůbec - to ovšem můžte znamenat více významů - nezajímá mě tato deska, otravuje mě tahle kapela, nudí mě tahle kapela, znervózňuje mě tato hudba, odpuzuje mě tato hudba, ale také že se mě nechce reagovat, nestojí mě dan album za poznámku, nemám čas reagovat, nemám co bych řekl, nejsem orientován na daný žánr
Reagovat zásadně a jako posluchač hudby mám právo album (kapelu, zpěváka) odmítnout, ale taky bych měl vyjádřit názor proč odmítám....
Jinými slovy existuje jakýsi individuální žebříček priorit a každý ho máme jinak nastavený.
Také by se dalo napsat, že někdo začínal na Gottovi, Elánu, Davidovi a Kotvaldovi a teď poslouchá Milese Davise.... tak takovému krkolomnému vývoji v osobnostním intelektu nevěřím.
Jako kdyby někdo poslouchal dechovku a najednou by "prozřel" a objevil Stravinského nebo Ravela. To by se mu také dalo věřit?
Raději toho nechám, protože jak tady zavedu nějaké diskusní téma, tak se zase přihlásí ten, který napíše, že už ty moje kecy nechce poslouchat a ať jdu kčertu, že to nikoho nezajímá....
Všechno v dobrém - Petr.

Mohyla @ 09.05.2012 18:17:26
Peter Gratias:
"Také by se dalo napsat, že někdo začínal na Gottovi, Elánu, Davidovi a Kotvaldovi a teď poslouchá Milese Davise.... tak takovému krkolomnému vývoji v osobnostním intelektu nevěřím.
Jako kdyby někdo poslouchal dechovku a najednou by "prozřel" a objevil Stravinského nebo Ravela. To by se mu také dalo věřit?"
Peťo dá sa tomu veriť, ja minimálne jedného borca, ktorý prešiel podobným vývojom poznám / podotýkam, že som starší od Teba/ :-)
Skrátene by sa dalo povedať, môžem mať rád nejakú hudbu bez toho, že by som odsudzoval priaznivcov nejakej inej.
Ono aj tí turbulenci a senzusi majú svoje miesto na hudobnej oblohe. Ťažko si predstaviť mojich rodičov, ako sa na nejakej svadbe bavili pri počúvaní Yes, King Crimson a pod. To by som ich mal odsudzovať za to, že mali radi tanečnú hudbu a ľudovky? Nie!

PaloM @ 09.05.2012 18:57:30
Chcel som reagovať na Petra, no zrovna napísal Mohyla a je mi to blízke. I ja som ako teenager nenávidel dychovku, ktorú mali rodičia radi. Časom, najmä keď sa nám narodili deti, prišli s nimi spojené bežné starosti a začal som viac rozumieť mojim rodičom, prečo a ako reagovali na mňa. Proste dychovka na dedine a folklór bola ich mladosť. A časom prišla výrazne mladšia sestra do puberty. Pri problémoch s láskou sa zavrela do izby a pustila na plné gule Elán - Neviem byť sám. Chápal som a nevadilo mi to. Za ďalšie dve desaťročia prišiel do puberty môj syn a tiež si začal zháňať Elán, tak som mu s tým pomohol. Proste tie texty o láske mu niečo vraveli a darmo by som ho presviedčal, že na jeho problémy a pre pestovanie dobrého vkusu je lepší Led Zeppelin, sám by som tomu neveril.
Takto je to stále dokola, muzika nie je len umelecký či estetický fenomén, má viac funkcií.
Komu čo práve sadne, ako u koho vnímanie hudby funguje, je zložitá vec.
Mali by sme sa vrátiť na úplný začiatok a pripomenúť si, že hudba je pre radosť,oddych a zábavu.

adam @ 09.05.2012 20:28:14
Ak je niekto viac žánrový, je predpoklad že zvládne i českú dychovku i stravinského i genesis i elán a neurazí ho to. Ak je niekto tolerantný, tak s tým tiež nebude mať problém. Ak nie, tak má problém všade a so všetkým. Bolo by možno dobré si uvedomiť že toto fórum nie je denník Der Sturmer a teda že každý môže napísať na akúkoľvek muziku čo chce. A ak sa pri tom vyhne podjebávaniu voči ostatným tu prítomným aktérom, tak potom si myslím že tu vzniknú len produktívne debaty. Aj nesúhlas s názorom je fajn. Chlapi, nebudeme baby.....

Petr Gratias @ 09.05.2012 22:41:39
Díky, pánové,
za smířlivý tón.
To téma je velmi obšírné a stálo by mnoho energie vést polemiku na dané téma.
Respektuji Vaše postoje a přístupy.
Zdravím!

Jarda P @ 10.05.2012 07:46:59
Za sebe můžu říct, že snesu poslech téměř všeho, ale jen jako zvukovou kulisu v rádiu při cestách či při práci. I na tom Beatu se nedá poslouchat všechno, ale beru to tak, že to vybírá někdo jiný, navíc z omezeného výběru. Pokud však poslouchám v klidu doma či v terénu z MP3, jde tolerance stranou už jenom z toho důvodu, že času je daleko míň než bylo kdysi a poslech něčeho, co mi nic neříká. Včera jsem si radši poslechl 2x za sebou poslední 2 desky Focus než se trápil poslechem třeba metalu (dechovky, jazzu atd.). Od 60. let vzniklo tolik skvělé muziky, že si každý sám pro sebe vybere podle chuti.
Když jsem se ptal před 30 lety na antidiskotéce Jiřího Černého, co v poslední době poslouchá, řekl, že si raději pustí 6x poslední desku Dylana než 6 jiných věcí, které mu toho zas tolik nedají. V tom mám podobný přístup, i když ne s Dylanem.

zdenek2512 @ 10.03.2013 20:07:05
Borek: opravdu toho budeme mit vice spolecneho. Tohle bylo prvni CD co jsem si koupil a vlastnim supraphonsky vinyl s prilohou i anglickou vinylovou verzi. Zajimal jsem se o japan press, ale odradilw me cena. Pro me jedna z nejlepsich desek vsech dob.
Petr: velice pekny rozbor de kterym se ztotoznuji.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 10x
Petr Gratias, Mohyla, zdenek2512, Hikoki777, minirock, kaktus, Akana, kali, Le Fantak, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Crosby, Stills, Nash & Young


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000