Collegium Musicum - Hommage à J. S. Bach / Ulica plná plášťov do dažďa

Collegium Musicum - Hommage à J. S. Bach / Ulica plná plášťov do dažďa - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

SP (Panton, 1970)

1. M.Varga, F.Frešo, D.Hájek
HOMMAGE à J. S. BACH (7:12)

2. M.Varga, D.Hájek
ULICA PLNÁ PLÁŠŤOV DO DAŽĎA (6:41)


pozn.: Obě skladby vyšly také na 2CD Konvergencie (Opus, 1992)


Obsazení:

Marián Varga - organ
Fedor Frešo - basová kytara
Pavel Váně - kytara
Dušan Hájek - bicí nástroje

 
26.07.2015 Snake
5 stars

CD Opus /2007/ 91 2771-2

Collegium Musicum = "Hommage à J. S. Bach". Nebo Hommage à J. S. Bach = Collegium Musicum. Zkrátka a dobře, byť se i na dalších deskách CM objevilo několik dnes už legendárních skladeb, ta největší pecka vyšla už na úplně prvním EP skupiny v roce 1970. Přesně jak napsal Petr Gratias o recenzi níže, ta skladba nabídne tak výrazný varhanní motiv, že kdo jej jednou slyšel, už na něj do smrti smrťoucí nezapomene a nedivím se tomu, že byl použitý jako "jingle" mnoha televizních a rozhlasových pořadů. To Ulica plná plášťov do dažďa už je daleko "propracovanější", komornější a introvertnější, ovšem o nic horší. "Hommage" je víceméně exhibicí Mariána Vargy, ale v "Ulici...." dostane daleko více prostoru i zbytek kapely a rytmika Frešo - Hájek šlape, pulsuje a tepe jak dobře namazaný stroj. Prolínání paralelních světů, komorních a fortelněji zahraných pasáží je tady jedinečné...

Malá deska s práchobyčejným a jednoduchým obalem, za dvacet korun československých, dnes ceněná relikvie mnoha domácích sbírek. Na Slovensku vybuchla supernova a já její prvotinku hodnotím jako zásadní a mistrovskou.
reagovat

Jardo @ 27.07.2015 08:14:35
Tak toto ma naozaj potešilo. Skvost našej hudobnej scény, ktorý sa smelo môže rovnať aj so tými svetovými. Vďaka, Snake.

PaloM @ 27.07.2015 13:39:33
Toto EP asi nebude až taká zberateľská rarita, vyšlo toho požehnane a kúpil som si to v redícii. Možno to ešte mám, ak som to nedaroval zberateľom platní.

Ako som písal pod Gratiasovou recenziou, výrazný motív si Varga jednoducho zobral z čembalovej skladby J.S.Bacha. Keby to na obale uviedli, vôbec by mi nevadilo. Lenže takých pôžičiek bez uvedenia autorstva Varga urobil mnoho.
Napr. celá skladba Nechtiac zo Zelenej pošty je časť Handlovho organového koncertu.
Pred pár dňami som zistil, že jedna časť vianočnej suity z Divergencií, nádherná melódia, pre ktorú som obdivoval Vargov geniálny nápad, je kompletne prevzatý motív z variácii pre klavír J.Brahmsa. 2CD mi ešte iba došlo domov, tak si to podrobne vypočujem a potom napíšem pod príslušný album.
Vargovu hudbu mám rád, ale takéto "podrazy" na fanúšikov mi kalia radosť.

Jardo @ 27.07.2015 14:17:56
PaloM: Tiež to považujem za podraz, ale radosť z hudby a umelecký zážitok mi to neznižuje, pretože emócie, pocity jednoducho neoklamem. Rovnako je to aj u Zeppelínov.

Snake @ 27.07.2015 14:55:32
Já jsem v případě těch "výpůjček" celkem smířlivej, anžto ty původní skladby autorů klasické hudby stejně neznám. Půčoval si Emerson, půjčoval si Varga, půjčovali si i jiní. K přečtení tady na Progboardu je poměrně ostrá diskuze pod debutovým albem britských Fields. Beru to tak, že Bach, Brahms, Handel a jiní byli vlastně rockeři :)

Ale jak říkal farář Otík : "Nepokradeš, Kelišová, nepokradeš"...

Zdeněk @ 27.07.2015 16:56:13
Zapomněl jsi na rockera Vivaldiho.

Snake @ 27.07.2015 17:05:09
Ale jistě, Vivaldi také. Co muzikantů adaptovalo jeho "Léto" z cyklu "Le Quattro Stagioni".. Ale to je tak notoricky známá věc, že se to nedá ututlat.

Zdeněk @ 27.07.2015 17:57:09
Ani mi tak nejde o to, kteří rockeři ho použili.Nemám rád tyhle všechny úpravy Vivaldiho muziky.
Stačí se zaposlouchat do Čtyř ročních období a ta dynamika jeko hudby mne vždycky přímo zaskočí.

Hikoki777 @ 27.07.2015 19:03:30
No, jisté je že by se ispirace jinými autory asi uvádět měla. Nevím, možná byla praxe v minulém režimu jiná než dnes. Ačkoliv řada nahrávek Collegia byla stran původu jednoznačně přiznaných.Faktem je, že když jako 14-15 letý jsem rezenzovany singl sjížděl pořád dokola, nenapadlo mě, že by skladba byla nějakým vykrádáním Bacha, myslel jsem že jde o Vargovu variací na téma Bach. Upřímně si myslím, že Marián Varga takto zpřístupnil tisícům fanoušků rockové hudby hudební motivy, ke kterým by se v původní podobě nikdy nedostali.Vargovy 'cover' veze jsou navíc natolik originální a rozpoznatelné,že si myslím, že vlastně vznikly nové originály. Což ovšem nic nemění na platnosti první věty mé poznámky.

PaloM @ 27.07.2015 19:56:07
Hikoki777, nechcem ďalej napadať Marian, veľmi si ho vážim. Ale nemôžem súhlasiť s tvojimi zdôdneniami, ba dokonca s pripisovaním zásluh v osvetovej činnosti :-) u mňa to tak nefunguje. Pretože vážnu hudbu počúvam skoro rovnaký počet rokov ako rockovú muziku, a to už je cez 40 rokov.
Úplne som žral prerábky Obrázkov z výstavy (ELP) a Šeherezádu (Collegium Musicum), pričom autorstvo Musorgského a Rimskij-Korsakova mi bolo hneď od začiatku známe. Tak som si tie klasické skladby zohnal a odvtedy ich mám rovnako rád ako rockové verzie.
Naproti tomu, pri skladbe PF... z 2LP Divergencie som ani netušil, že niečo nie je originálne.
Nedávne poznanie, že spomínaný motív od Brahmsa tam Varga "doslova vložil", mi navodilo veľké sklamanie.
Sklamanie, že tá geniálna pasáž, nie je vlastne v podaní Vargu geniálna, lebo nie je jeho.
To neznižuje hodnotu albumu Divergencie, len som zostal sklamaný.
Neviem, či to chápete.

PaloM @ 27.07.2015 19:59:15
Prepáčte, vypadli mi časti slov. Zásluhy za osvetovú činnosť som samozrejme myslel Vargu.

Hikoki777 @ 27.07.2015 21:21:29
Zdravím Palo.Rozumím ti naprosto perfektně. Měl sem kdysi dávno podobné pocity, když jsem se dozvěděl, že Harrison si vypůjčil motiv z My Sweet Lord odjinud.
A s tou osvětou jsem to nemyslel jako Mariánův prvoplánový záměr, ale spíš jako jakýsi vedlejší produkt jeho tvorby jako takové, včetně použití přiznané, či nepřiznané inspirace.

PaloM @ 28.07.2015 07:33:18
Hikoki777 rozumieme si, ďakujem.
A ešte dodatočne ďakujem Snake za pripomienku dvoch skvelých skladieb. Je dobré, že táto hudba stále žije.

Mr.Black @ 26.03.2018 14:06:20
Asi nejlépe investovaná dvacetikoruna mého života za nejlepší slovenský singl všech dob.

15.06.2011 Petr Gratias
5 stars

Singl Collegium Musicum – Hommage à Johann Sebastian Bach / Ulica plná plášťov do dažďa – jsem si koupil jako patnáctiletý kluk ještě v deváté třídě. O zmíněné kapele jsem toho věděl pramálo, ale tyhle dvě instrumentální skladby na mě hluboce zapůsobily od prvního poslechu – stejně jako singl Blue Effect – Slunečný hrob / I ´ve Got My Mojo Working a EP Progress Organization – Klíč k poznání / Snow In my Shoes / Fortune Teller.
Co kapela, to jiný styl, co skladba jiný autorský potenciál. Přesto je mám dodnes po více než čtyřiceti letech ve svém nitru uschované a jejich hudební sdělení dodnes ctím s velkou úctou…
Pro kluka, který poslouchal Olympic, George And Beatovens, Flamengo, Synkopy 61, Atlantis…. To byla najednou docela těžká záležitost, vyrovnat se s podobným hudebním stylem. Kamarádova matka ale byla varhanicí v místní gotické bazilice a kamarád sám na kostelní varhany také uměl zahrát (třebaže měl ještě ne dost dlouhé nohy, aby dosáhl na pedály), ale také u nich často hrála vážná hudba – zejména barokní – tak jsem už vlastně „věděl“, kdo je to Bach, Händel, Mysliveček…., takže jsem měl asi před ostatními vrstevníky v daném roce jakýsi náskok. Jinými slovy: zatímco oni ještě „ujížděli“ na klasických kytarových skupinách, já už jsem vnímal jiné principy, ke kterým jsem byl nesdělitelným způsobem přitahován…..
Grafický nápad Pantonu byl docela zajímavý a myslím, že jak motivem, tak barevným provedením hodně korespondoval s hudbou, kterou Collegium Musicum na singlu prezentovalo.
Dodnes mám v sobě ale jakési dilema, jak vnímat autorství skladby Hommage à Johann Sebastian Bach… Na singlu je autorství podepsáno členy skupiny, ale já jsem byl o něco později poučen jedním muzikologem, který upadl po prověrkách na jaře 1970 do nemilosti a musel odejít z postu hudebního vědce na méně atraktivní a hůře placené zaměstnání (už ne povolání), že autorem skladby je sám velký barokní mistr Bach (!?)

HOMMAGE À JOHANN SEBASTIAN BACH – výrazný barokní varhanní motiv, který vám uvízne v paměti a už na něj nezapomenete. Nikdy. Krásná práce varhan, ale i výtečná baskytara hraná s přesnou a výrazovou melodickou linkou. Tak jako měl Varga Hammond L100, Frešo měl zase respektovaný model baskytary Fender Jazz Bass a tyhle instrumenty byly geniálně propojené. Hájek při hře v rytmických akcentech používá i tympány, ale i timbales. Baskytara stále drží přesný opakující se basový fundament, který se superpřesně propojuje a vytváří spodní napětí. Úžasná souhra. V mezihře se téma od barokního motivu vzdálí a vstupuje sem volné téma, které se ovšem do koncepce výtečně hodí a s bachovským tématem se identicky spojuje. Smysl pro improvizaci, ale i suverénně orientace v harmoniích umožňují Vargovi volně přecházet z tématu do tématu. Schematické opakování drží ve skladbě dramatický náboj a zase tu máme hlavní téma. Elektrická kytara seká akordy podle rytmického metra, ale je to baskytara, která vedle varhan ovládá celé bitevní pole. V roce 1970 jsem vlastně nikoho neslyšel hrát v tomto stylu a byl jsem ze skladby jako ve snách (a možná jsem dodneška). Pokud vůbec lze v intencích skupiny Collegium Musicum hovořit o nějakém „hitu“, tak tahle skladba „hitem“ opravdu je. Žádný koncert v minulosti, ale i v současnosti se bez něj neobešel a neobejde. Je to pocta nejen pro významného barokního skladatele fug, ale z mého pohledu i skupině Collegium Musicum.
Možný můžeme s mírnou nadsázkou hovořit o téhle skladbě jako o „barokním bigbítu“, nevím, jestli je tento názor zcela legitimní, ale jisté je, že do té doby to byl první progresivní pokus jak v tehdejším Československu propojit rock s vážnou hudbou. Takže to byl vlastně první československý classical rock, není-liž pravda, Filozofe?

ULICA PLNÁ PLÁŠŤOV DO DAŽĎA – byla pro mě už tehdy velmi zvláštní a nepopsatelně silná skladba. Intelekt patnáctiletého kluka se nedokázal nějak lapidárně vyjádřit k věci, a vést nějakou smysluplnější diskusi, ale ty pocity jsem měl už tehdy mimořádné. Začínaly mrazením v zátylku a po celém těle a končily na spodní straně zad…
Poklidný kostelní sound varhanního motivu skrývající v sobě prostor barokního dómu, který opakuje základní téma pojednou přehluší hlasité opakování tématu v pořádném forte. Vedle tremola hammondek Mariána Vargy, zde zaznívá výrazná baskytara Fedora Freša a bubenický nástup Dušana Hájka. Po odeznění hlasitého attacku se hudba náhle zklidní a jen z pozadí slyšíme mírné bublání hammondek a prostor dostává elektrická kytara. Bez zkreslení zahraje v jasném a čistém tónu zajímavé, téměř kosmicky znějící sólo, které nemá ryze rockový odér, ale vzdáleně cítíme jazzové koření ve stylu geniálního Wese Montgomeryho – zejména ve druhé části. Na kytaru zde hraje (můj kamarád a spolupracovník) Pavel Váně – ze skupiny Progress Organization, když skupina zahrála svou „labutí píseň“. Samozřejmě mě příjemně hřálo, že Pavel byl (třebaže ne příliš dlouho) členem téhle kapely a zanechal v ní svůj otisk…
Pak už se ovšem kytara promění v doprovodný nástroj a další prostor ovládnou zejména hammondky, na které hraje geniální hudebník a skladatel Marián Varga. Z mého pohledu nezastupitelná umělecké persona na československé hudební scéně. Ze skladby cítím klasické hudební téma, barokní vrstvení harmonie, smysl pro dramatické stupňování a prokreslování tématu i jednotlivé sázení tónů v rychlých bězích s neuvěřitelnou přesností a rytmickým cítěním, kterému sekundují Hájkovy bicí nástroje a důrazné Frešovy basy. Ve skladbě cítím blues jako pocit (ne jako formu) – zdravím Filozofa! Skladba má schopnost nabíjet nějakou nespecifikovatelnou energií a její závěrečné vyvrcholení rychle běžících varhanních tónů v unisonu s baskytarou a rozčeřenými bicími přivádějí skladbu do finále.
Ve skladbě je cítit tematické kompoziční postupy – úvodní prolog (jako introdukce) – samotná stať s prokreslenými tématy kytary a varhanních vrstev – a konečně epilog. Skladba se dostala do povědomí i lidí z oblasti vážné hudby, kteří začali nad jejím pojetím přemýšlet. Nebyl to pro ně jenom „umlácený a primitivní bigbít“, ale bylo to závažnější téma. Stejně tak jako lákala kytaristy hrát v podobném duchu jako hrála Pavel Váně, varhaníci si zase pohrávali s Vargovým tématem.
Vůbec nevadilo, že se zde nezpívalo, naopak to nutilo k přemýšlení nad hudbou samotnou a také to pomohlo v dobách normalizace skupinu protáhnout nejhoršími léty restrikcí normalizačního režimu vůči rockové hudbě, dlouhovlasým hudebníkům a boji proti „hlasitosti“. Collegium Musicum hodně koncertovali napříč republikou a nebylo možné si nechat uniknout jejich jedinečná vystoupení, která jsem tehdy absolvoval. Nezapomenu na to, jak Hájek a Frešo byli v oblecích s motýlky u krku (s dlouhými vlasy) a vypadali jako číšníci z grandhotelu a hráli třeba deset minut nějaké úvodní rytmické téma a Varga přišel o něco později v riflové bundě v keckách s rozčepýřenou kšticí vlasů, u hammondek měl popelník a cigarety značky Ligeros a tuším, že popíjel něco ostřejšího (ale detail mi uniká). Byli famózní a potvrzovali svou uměleckou výlučnost. Přiznám se našim slovenským progboardistům, že jsem Vám tuhle kapelu a speciálně Mariána Vargu upřímně záviděl, protože ač i v Čechách bylo pár varhaníků, kteří to uměli, Varga byl prostě nad těmito „lokálními králi“ skutečným „imperátorem“.

Třebaže pantonský singl byl monofonní a byl natočen v brněnském studiu, po stránce sejmutého zvuku byl tradičně mizerný, což hudbu umělecky poškozovalo, i když dostupnost opravdu kvalitních aparatur u nás v té době vedla jenom přes Tuzex a v té době mělo bony relativně málo lidí, takže ho všichni dřeli na gramofonech značky Tesla…. Teprve digitalizace záznamu dokázala ze skladby vytáhnout nejen basy, ale i středy a výšky a poslech získal najednou nový rozměr.
Mám tedy více než dost důvodů k tomu, abych udělil singlu plný počet hvězdiček!


reagovat

PaloM @ 16.06.2011 09:41:33
Vďaka za ďalšiu zaujímavú recenziu. Predčasom sme tu viedli diskusiu o autorstve Hommage à J. S. Bach. Bol som poučený, že ide jednoznačne o skladbu J.S.Bacha, Sarabande con Partite C-dur, BWV 990 - a je to 8. variácia. Podľa mojich skúseností, je to v rámci Bachovho diela málo známa skladba a zriedkavo hraná na koncertoch. Doteraz sa mi nepodarilo zohnať CD s touto nahrávkou. Ale narýchlo na Youtube niečo máme:
Sarabande con Partite C-dur BWV 990 - hraná na čembale. "Varga" začína presne od 10:00 min >> odkaz
Sarabande con Partite C dur BWV 990 (Var. I-X) - pre klavír, začína od 8:35 min >> odkaz
V tejto klavírnej verzii ešte viac vynikne podobnosť Vargovej interpretácie. Myslím si, že Marian vsadil na neznalosť obecenstva a preto neuviedol zdroj inšpirácie. Nech mu je to odpustené, tak ako aj iným rockovým skupinám v podobných situáciách.

Petr Gratias @ 16.06.2011 12:42:21
Zdravím PalaM!
Moc děkuji za doplňující a vyčerpávající informaci kolem kompozice J. S. Bacha.
Je pro mě příjemné zjištění, že na Progboardu jsou takové tendence. Svědčí to o širokém záběru citlivějších posluchačů, kteří přemýšlejí a nepříjímají hudbu jenom jako daný produkt.
Moc děkuji!

PaloM @ 16.06.2011 13:36:55
Nie je za čo, keď nás niečo baví, tak si radi pohľadáme ďalšie informácie. Mojim veľkým želaním je, aby Collegium Musicum nahrali ešte aspoň jeden štúdiový album s novými skladbami. Sú v optimálnej zostave, neaké náznaky boli, ale zatiaľ nič nevyprodukovali. O starých veteránoch ťažko niečo dodať a Martin Valihora je vynikajúci bubeník. Spoznal som ho cez jazz s Hiromi Uehara a ešte z nahrávok slovenského vydavateľstva Hevhetia. Komu neprekáža slovo jazz, Hiromi veľmi odporúčam, to je živel ! A v jej hudbe je jazz len jedna z mnohých žánrových zložiek. To som zakecal od Vargu dosť ďaleko :-) Marián zložil niekoľko nových skladieb, no v žánri modernej klasickej hudby. Proti tomu by som nič nemal, len tie jeho novinky som nestrávil (minulý rok vianočný koncert v Bratislave).

Cossack @ 16.06.2011 19:08:28
Tenhle „singlík” mám taky hodně v oblibě (a horší zvuková kvalita mi jeho hodnotu nijak nesráží).

P. S.
Dost mě pobavila délka recenze (pouhých dvou skladeb, byť vynikajících)... ;-)
P. P. S.
A co říkáš na Karla Horkého, alias Daniela Forró, pokud jde o „pány Varhaníky”?

Petr Gratias @ 18.06.2011 09:36:16
Zdravím Cossacka....
Karla Horkého alias Daniela Forró znám. Ne sice osobně, ale několikrát jsme spolu komunikovali e-mailem.
Žije už několik let v Japonsku. Má japonskou ženu a vypadá jako vyrovnaný buddhista. Věnuje se totálně jiné hudbě než progresivnímu rocku.
Před několika týdny koncertoval nedaleko Boskovic na Blanensku v nějakém kulturním domě s programem, v němž se propojovala articifiální hudba, japonský tanec a japonské folklorní prvky a zpěv do hudebního tvaru exotického typu. Koncerty byly naplánovány dva. Jeden na vesnici a druhý v Ostravě. Ten druhý se nekonal pro nezájem pořadatelů. Koncerty byly na podporu Japonska po přírodní katastrofě...
Daniel Forró nemá příliš vysoké mínění o domácí hudební scéně. Dostal se hodně daleko svým pojetím myšlením a koncepcí nad rámec vnímání a domácí posluchači nejsou připraveni jeho hudbu vnímat a akceptovat. Možná to byl i jeden z důvodů, proč se rozhodl k "dobrovolné a trvalé emigraci" do Nipponu.
Jako bývalý člen Progres 2 (1977-1979) dostane jistý prostor v knize V erbu Progres, kterou zvolna připravujeme s Pavlem Váněm (jak už jsem zmínil na jiném místě) - jsme s ním v kontaktu.
Jako hudebník původně studoval na konzervatoři flétnu a na klávesy přešel později. Jeho původní učitelé z něho měli noční můru, protože je velmi brzy muzikantsky a umělecky přesáhl a to se v našem prostředí běžně nestává. Neměl proto asi úplně lehkou pozici za bývalého režimu. Napsal spoustu skladeb nejrůznějšího typu. Osvojil si mimořádnou techniku hry na klávesy a jako jeden z prvních začal skutečně cíleně prozkoumávat elektronickou hudbu aplikovanou do artificiálních poloh....
Přiznal, že i on byl v začátcích inspirován Mariánem Vargou. Dodnes má na naší hudební scéně hodně příznivců a obdivovatelů, ale jak to tak bývá - i odpůrců a skeptiků. Ale to se v hudbě stává.
Osobně má můj velký respekt, ale v širším slova smyslu (zejména v dnešní době) je jeho hudba bohužel v mnoha ohledech u nás "nepoužitelná". Je to příklad génia, který přesáhl svou dobu a svoje publikum...

Cossack @ 18.06.2011 18:16:23
Taky zdravím, Petře, a děkuji za (vyčerpávající) odpověď...
Současnou tvorbu Karla Horkého sice neznám, ale o jeho směřování i pobytu v Japonsku informován jsem (viz má zmínka v recenzi na „Zimní království” od Bronzu). S tím, co píšeš (o Horkého genialitě a přesahu chápání většiny posluchačů) se určitě ztotožňuji, myslím, že bych patřil k té drtivé většině, která na jeho úroveň vnímání hudby nedosahuje (a ani nedosáhne). Ale jeho působení v Progres 2 a hlavně v Bronzu (kde měl daleko větší prostor – muzikantský i skladatelský) jsem si hodně užíval...
Proto jsem ho tu vzpomenul; zaslouží si to, i když s Collegium Musicum příliš jeho osoba nesouvisí. (Ovšem Tvá poznámka o přiznané inspiraci Vargou vlastně dává přítomnosti tohoto textu zde jistou legitimnost.)
;-)

01.02.2009 Kanon
5 stars

O tom, že Kosmík už není, jsem se dozvěděl na podzim roku 2009. Na obci mi řekli: “Ano, nějaký bezdomovec se nám v létě utopil v rybníku. Asi byl napraný.“ Kámoška, co ho dělala na prosektuře, vzkázala: “Neměl v plicích vodu, prasklo mu chudákovi srdce.“

Už nikdy se Kosmíka nezeptám na ten malý singl v modročerném obalu. Jak skončil? Rozbili ho městští policajti, když Kosmíka vykopávali z bytu? Nebo ho už předtím někomu dal? Nebo ho pohřbil čas a nikdo neví, kam se vypařil? Po Kosmíkovi nezůstalo nic. Ani popel. Ten někde na obecní náklady rozptýlili. Zůstala jenom ta otázka. Co se stalo s Homašem, jak jsme tomu singlu říkali.

V roce 1970 nám bylo kolem 14 let. Objevovali jsme, že pokud ve flašce není mlíko nebo voda, může s námi její obsah pěkně zatřepat. A byli jsme zdatní průzkumníci. (Kosmík svůj výzkum nehodlal ukončit, takové nadšence by určitě dnes akutně potřebovala Akademie věd.)

Při našich experimentech s CH3CH2OH vždycky duněla hodně tvrdá muzika. Začátek 70tých let byla skvostná doba. Výběr byl jasný - Blue Cheer - Vincebus Eruptum jejich 1. LP z 68 roku - tvrdost až na hranici šílenství, Warhorse vydali své skalní 1. album v listopadu 1970 a my ho už měli na emgeton pásku, Wild Thing od Hendrixe jelo taky pořád dokola. Hey Tonight od CCR nezůstávalo nikomu nic dlužno. Na druhém LP Led Zeppelin se skvěla Whole Lotta Love. Rodilo se něco nového. Praskaly big-beatové ledy a růžky vystrkoval hard rock. Probíjel se až za železnou oponu. A železná opona byla jako filtr, přes který se dostalo jen to nejkvalitnější.

A mezi tím vším nezapadla jedna deska. Kde se vzala tu se vzala, někdo z jiné generace ji zřejmě omylem koupil a odložil. Bylo na ní napsáno Hommage a J. S. Bach a jména nějakých Slováků, která nám nic neříkala. Ten singl se sjížděl pořád dokola. Neměl chybu. Fascinoval nás, přes tu hvězdnou konkurenci, stejně (ne-li více) jako výše uvedené bomby. A to je co říct. Jasná melodická linka skladby, která se chvílemi pohybovala někde na hranici disharmonie, aby se opět tvrdě vrátila do základní tvrdé figury skvostných Hammondek. Stručná rytmika basy a bicích. Ne, dodnes to nemá chybu. Starý pan Hammond by byl býval určitě s využitím svého nástroje spokojen.

Vargu jsem uviděl až o pár let později a pochopil jsem, že je to génius. Bez jakékoli nadnesenosti. Položil úhelný kámen československého rocku (vím, že už tu byli legendární Primitives Group, Ursiny, 2. beatový festival a Sunny Grave od Blue Effect, ale žádné desky jsme tehdy neměli - nevím, co z toho vůbec do roku 70 vyšlo) a to tak, že nám ho (kromě Británie a USA, kteří mají své vlastní kameny) mohou všichni ostatní závidět. Vždyť v 70tém roce se teprve formovali (po rozpadu Nice) skvělí EL&P.

Měl bych udělit hvězdičky. Kolik by jich muselo být, aby to vyvážilo význam (historický, kulturní, hudební) této skladby? Ptám se vážně: „Vyvážil by to milión?“ A jak ohodnotit genialitu? Pouze tím, že se hluboce a pokorně skloníme. A já si vždycky smutně vzpomenu, že jsem se už nestihl Kosmíka zeptat, kam ten singl zmizel.

Ale stejně nejvyšší ocenění dostalo Hommage a J. S. Bach a s ním i Collegium Musicum od těch zvlčilých primitivních pubertálních grázlů na začátku 70tých let, kteří je zcela přirozeně přiřadili k muzice nejtvrdší světové špičky a sjížděli je na gramofonu s jehlou až do zbláznění. Přes to nešťastné archaické jméno a přes to, že nevoněla a že ji vydali k o m u n i s t i. A to je co říct. Klobouk dolů před Slováky, Collegiem Musicem, Vargou a Pantonem.

reagovat

merhaut @ 01.02.2009 17:08:12
Vrstevník, to se pozná, jakoby bych byl u toho... nevěřím, že se neznáme z ostravských burz u pivovaru a dalších štací..

Kanon @ 02.02.2009 14:07:19
Ano, přesně. Nechci tu psát jména těch, co znám. Ale vidět jsme se museli. Je to už ale hodně, ale hodně dávno.

olaf @ 17.10.2009 16:54:18
Měl jsem tak o šest let více, takže jako zanícený posluchač bigbítu jsem byl trochu dál, neboť naposlouchané Doors, Kinks, Mayalla, Yardbirds, DDBM+T jsem už poměřoval s DP, BS, LZ, Cream ... a taky s Collegium Musicum, jež jsem viděl vícekrát. Byli vždy skvělí. Ulica ... si častokrát vypískávám úplně celou. Protože budou v příštích týdnech koncertovat v Ostravě, znovu se na ně těším.

Kanon @ 08.11.2009 11:50:52
Pro Olafa:
Budou hrát v Garáži, takže se na tom malém svátku HUDBY asi uvidíme. Ještě k tomu Mayallovi a spol. Měli jsme školení od Abraxase (tvůj ročník)a spol., ale to o čem píšeš byly (pro nás) základy z nichž po 70tém roce vyjelo to, co mě osobně dodnes nejvíc bere -Hard'n Heavy. A Varga byl toho přirozenou součástí (I přes tu náhodnost v objevu jeho desky). Což mne dodnes šokuje. O tom jsem chtěl napsat.

20.01.2008 PaloM
5 stars

Tento singel je dnes asi vzácnou zberateľskou raritou (ja ho mám). Pocta Bachovi, vraj prevzaté niektoré jeho prelúdium. Bacha poznám relatívne dobre, ale také prelúdium nie. Táto Vargova skladba je pre mňa absolútna, neprekonaná klasika, x - krát použitá ako znelka v TV a rozhlasových reláciách, napriek tomu jej to neublížilo, "neobohrala" sa.
Ulica plná plášťov, na prvé počutie možno šedivá, po rokoch sa pre mňa stala rovnocennou s naj dielami Vargu. Je v nej pokoj, napätie, vášeň, vyvážené všetky nástroje. Neprichádzajú slová, pre mňa top orginálne skladby. Trochu im ublížilo hlúpe radenie na 2CD z OPUSu Konvergencie, kde je vlastne tento singel ako 1. skladba na 1.CD a posledná na 2.CD,(!?) 1.LP CM a Konvergencie. Bez váhania dávam 5.
reagovat

Zdeněk @ 20.01.2008 09:52:55
S odstupem doby považuji Ulici plnou plášťů do deště
za jeden z absolutně nejdařilejších opusů Collegia
Musica.

nowhere_man @ 09.08.2008 14:33:13
Na najnovsích reedíciach Collegia (2007) je toto EP/SP zaradené na debut Collegium Musicum z toho istého roku a podľa mňa sa tam výborne hodí. Navyše je tam chronologicky, t.j. pred povodným albumom.

veslo @ 12.02.2009 01:17:38
j.s.bach: sarabanda con partite, variacia 8

veslo @ 12.02.2009 01:17:50
j.s.bach: sarabanda con partite, variacia 8

ferenc @ 02.10.2009 23:49:12
Jedna z prvnich desek, kterou jsem si kdy pustil, coby triletej capart (krom Kremilka a Vochomurky :-)), a dodneska tu desku nekde mam jako cenny poklad, i presto, ze gramo uz nemam, ale porad doufam, ze jednou...

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
Petr Gratias, moonySK, Kanon, PaloM, rudka, Snake, Mr.Black
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Collegium Musicum


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000