Camel - Camel

Camel - Camel - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1973

Tracklist:

01. Slow yourself down (4:47)
02. Mystic queen (5:40)
03. Six ate (6:06)
04. Separation (3:57)
05. Never let go (6:26)
06. Curiosity (5:55)
07. Arubaluba (6:28)

(total time- 39:17)


Obsazení:

Andy Ward: drums and percussion
Doug Ferguson: bass and vocals (tracks 2 a 6)
Peter Bardens: organ, mellatron, piano, VCS3 synthesizer & vocals (track 5)
Andrew Latimer: guitar and vocals (tracks 1 a 4)

 
05.01.2018 pinkman
4 stars

Mám trochu problém přijmout stanovisko pana Snakea, který v předcházející recenzi podepřel debut Camel nad jejich druhé veledílo Mirage, které je skálopevně označeno jako vrchol pyramidy této art-rockové legendy. Ovšem významný zápis se Camel tenkrát skutečně povedl. Jedná se o jeden z vůbec nejlepších debutů sedmdesátých let. Od první skladby jde vypozorovat jasná koncepce díla, řada vynikajících momentů, precizní souhra hammondů s vytříbenou melodikou, zkušenosti v oblasti práce s dynamickými odstíny a velká rovnováha v harmonických proměnách. Kapele není cizí výrazný instrumentální rozlet a její síla leží v možnosti využítí hned trojice suverenních zpěváků. Tento debut dokázal rychle nastartovat kariéru Camel, jednoho z předních představitelů zasněného melodického art-rocku. Od poslední nahrávky uplynulo patnáct let a novou desku už Andy nejspíš připravovat nebude, ale možnost vrátit se spolu s ním na dromedárovu startovní čáru si rozhodně nenechte ujít.
Momentální TOP skladba: Mystic Queen
reagovat

steve @ 05.01.2018 12:00:03
Staří Camel = nejlepší Camel. Jasně, možná to Snake s těmi hvězdami přehnal, ale u tak výjimečného alba se tomu tolik nedivím.

Kdyby někdo stvořil žebříček debutních nahrávek v sedmé desetiletce, byl by to možná zajímavý pokus, ale značně subjektivní. Muselo by se hlasovat.

Snake @ 05.01.2018 12:04:35
První čtyři alba jsou velmi vyrovnaná a pokud upřednostňuji debut před Mirage, tak jen o vlásek. S rovnicí staří Camel = nejlepší Camel srovnám se aj já :)

08.01.2013 Snake
5 stars

Hudbu Camel mám opravdu rád a na jejich první čtyři alba nedám dopustit. Miluji je. Chemie v kapele tenkrát fungovala skvěle a Latimer s Bardensem sypali z rukávu jeden motiv lepší, než druhý. Ano,jejich hudba je klidná, melodická, přitom neveselá a posmutněle melancholická, ale rozhodně ne nudná.

Skutečně již tenhle jejich debut přináší výborný materiál. Látku jemnou,utkanou z přediva kytar a kláves, plnou parádních výšivek a skvělých melodických ornamentů. Ale pozor! Camel umí i přitlačit na pilku a tak jsou některé části - zvlášť vzhledem k jejich pozdějšímu vývoji - překvapivě razantní. Ovšem jejich největší síla tkví v dlouhých, patřičně zvukomalebných instrumentálních pasážích a na vokály se tu tolik nehledí. O pěvecké party se možná trochu překvapivě rozdělili hned tři ze čtyř zůčastněných hudebníků, ale nezasvěcený posluchač by si toho možná ani nevšiml. Ty hlasy jsou si v tom nesmělém a zasmušilém civilním mluvozpěvu dost podobné. Za nejlepší kompozice považuji pohádkově krásnou a symfonicky majestátní Mystic Queen, následující hravou a ryze orchestrální Six Ate, nebo chytlavou Never Let Go s okouzlující instrumentální částí. Ovšem podotýkám,že ani ostatní skladby si s těmi jmenovanými v ničem nezadají.

Dávám čtyři a půl a díky povedené reedici z roku 2002 zaokrouhluji nahoru. Tady jde rozhodně o blyštivý kamínek do každé progrockové sbírky!
reagovat

alienshore @ 09.01.2013 17:51:45
Snake, ja osobne mám Camel mimoriadne rád aj ich tvorba je takmer celá ako veľký blyštivý kameň :-) .... debut je výborný, ešte radšej mám nasledujúci Mirage, ktorý je ozajstný progresívny skvost ....

Snake @ 10.01.2013 09:06:11
Jasná zpráva,u mě v porovnání těchto dvou desek
vede debut,ale je to o pověstný vlásek..

15.07.2011 Petr Gratias
4 stars

Anglická skupina Camel u nás nebyla v sedmdesátých letech nějak výrazně nápadně akcentována. Tento typ hudby nepatří do ryzího artrocku, podle našich zjednodušených hledisek a měřítek. Je to progressive rock ovšem s řadou různých ingrediencí, v němž se klasický rockový instrumentální inventář propojuje s elektronickými vymoženostmi své doby, ale i s akustickými nástroji…
Kapela vznikla v Guilfordu, v oblasti Surrey, ale chce se mi říci, že by mohla být bez vážnějších šrámů zařazena do tzv. „canterburské scény“, jako např. Caravan, Wild Flowers, nebo Matching Mole… Na druhé straně ranní Genesis a Camel nejsou zase tak úplně vzdálení příbuzní, třebaže Genesis dalšími alby více zhutňovali sound a vrstvili pompéznější harmonické struktury…
U nás ji znali spíše opravdoví znalci progresivní britské scény, ale rozhodně se nestali nějakou masovou kapelou. Kdo chtěl poslouchat u nás v dané době něco jiného než hard rock, jazz rock a měl rád v hudbě rozmanitost a náladotvornost uchyloval se k Yes, Genesis, Gentle Giant, Van Der Graaf Generator, nemluvě o Pink Floyd nebo o Emerson Lake And Palmer…. Tyto skupiny vlastně u nás do značné míry „odebíraly“ posluchače kapelám jako byly Caravan, nebo Camel…
V Británii měli Camel ovšem velmi slušné postavení a respekt a svoje věrné publikum. Myslím, že vrátit tuto kapelu do posluchačského povědomí je zcela namístě, tak jako ji trochu představit těm, kteří o ní vědí málo, anebo naopak o ní nikdy neslyšeli…
Kapela měla samozřejmě svůj hudební předobraz, který se ale neprosadil v šedesátých letech, ale v první polovině let sedmdesátých už kapela s jasnou koncepcí vstoupila do nahrávacího studia Morgan v Londýně a v produkci Dave Williamse natočila první eponymní album…Hlavními osobnostmi kapely byli kytarista a zpěvák Andrew Latimer a klávesový hráč a zpěvák Peter Bardens.
Ten v r. 1965 společně s kytaristou Peterem Greenem a bubeníkem Mickem Fleetwoodem působí v kapele The Peter B´s Loooners. Tohle trio pak vytváří další kapelu Shotgun Express, v níž zpívají tehdy ještě neznámí Rod Stewart a zpěvačka Beryl Marsden… to je ale jiná historie…
To už se ale Bardens a Latimer spojují s dalšími hudebníky a začátkem r. 1973 je na světě první studiové album…

SLOW YOURSELF DOWN – začátek vykazuje poměrně energický nástup. Zastřený vokální projev Latimera nemá patetický náboj a tak jej vnímáme jako nedílnou součást celku, v němž vnímáme hammondky, energickou basovou linku a bicí nástroje doprovázené percussion. Latimerova kytara ovšem nekompromisně vstoupí do skladby jako vítr od mořského pobřeží a Bardensovy klávesy zaujímají široký prostor. Jeho suverénní hra a technické zvládnutí klaviatur jsou na jedinečné úrovni. Vokální linka sleduje melodickou nástrojovou linku a vzájemně se doplňují. Wardovy bicí nástroje vás zasypají řadou breaků, ale ani ony agresivně nevyčnívají.

MYSTIC QUEEN – výrazně pomalejší baladicky pojatá skladba spíše rozjímavého charakteru, akustické kytary se spojují s hammondkami, je důrazná, ale není to žádná vlna tsunami. Mollové tóniny mají svoji melancholickou charakteristiku, do níž vstupuje Latimer čistými tóny elektrické kytary, sound se nám trochu rozostří v celkovém pojetí a nabývá na větší hutnosti. Pěveckého partu se zde zmocnil baskytarista Doug Ferguson. Akustická kytara přede jemné vlásečnicové tóny a bzučení mellotronu se prolíná s hammondkami. Přeznívající tóny kytary elektrického vibráta mají vyrovnávat napětí, které dodá bicí baterie bubeníka Warda…

SIX ATE – harmonické proměny a melodické náladotvorné kouzlení tuhle skladbu implicitně posunují na okraj jazzu, nebo spíš jeho kontemplativní atmosféry. Výtečná vzájemná souhra varhan, kytary, rytmiky a akcentovaná unisona jsou na vysoké úrovni. Suverénní výrazové prostředky výrazně dokresluje VCS3 synthesizer, v této době velmi populární a aplikovaný do různých derivátů klávesového zaměření… V této skladbě se Camel v jistém smyslu ke dříve citovaným Caravan přibližují, i když to srovnání nelze brát jako absolutní. Práce dynamických odstínů a harmonických proměn se zde děje ve velkém stylu a kdo má smysl pro jemné proporce tohoto hudebního pojetí, tak tyhle postřehy může identifikovat. Velmi zajímavý autorský počin pro album….

SEPARATION – Latimer opět stojí před mikrofonem. Jeho zastřený hlas už identifikujeme. Skladba ovšem získá údernější podobu, která posouvá celou kompozici na práh hard rocku. Na rozdíl od něho je zde ovšem mnohem více vynalézavějších hudebních postupů, které se nespokojí s přímočarostí riffů. Pravděpodobně lze označit tuto skladbu za „nejzásadnější a nejrockovější“ příspěvek na albu

NEVER LET GO – krásné intro na akustickou kytaru. Přediva tónu velmi příjemně zvoní, tikají a cinkají. Za nimi se vznáší ortelný sound mellotronu, který už učaroval před nimi Moody Blues, King Crimson a Genesis… Píseň je bombardována bubenickými breaky a důraznými basovými linkami, ale přesto zde převládá onen postpsychedelický sound. Bardensův mellotron výtečně supluje příčnou flétnu. Nádherné harmonie a nostalgická atmosféra dávají vyniknout v subtilních pasážích jisté snovosti, ale bubenické eskapády hrnou celou skladbu před sebou. Vokálního partu se ujal Bardens a jeho hlas vykazuje nejvyšší rozsah, třebaže ani on nemá ten jasný a pronikavý vokál, což ale vůbec nevadí. Velmi silná skladba – po rytmické i melodické, ale i aranžérské stránce…

CURIOSITY – pohodová atmosféra tikajících bicích nástrojů a opakovaných basových modulací zvolna nabývá na intenzitě, kdy se skladba zpevňuje v kompozičních základech a Bardensův klavír hraje jasné a čisté tóny, Latimerova elektrická kytara dostane příležitost razantněji se vmísit do tématu, střídaná Bardensovým opakovaným klavírním tématem a přeznívanými tóny elektrické kytary. Synthesizer VCS3 příjemně bzučí nad celou hudební stavbou a je střídán klasickými hammondkami. Latimer zahraje na kytaru výtečné ohýbané tóny jazzového typu, ale prolínají harmonických struktur vás odvádí do dalších muzikantských melancholií. Fergusonův hlas má podmanivý hall a uvádí celou skladbu do finále…

ARUBALUBA – závěrečná skladba ve středním tempu přináší důrazný zvuk vrstevených hammodek, akcentované elektrické kytary a baskytary s údernými bicími nástroji. Rytmická proměna najednou skladbu ve velmi rychlém tempu, jako v běhu o závod skladbu totálně promění do nového pojetí. Rocková identita je nezpochybnitelné, třebaže kytarové tóny nejsou ostře nabroušené a od jeho ostří neodletují jiskry. Ward ovšem se svou bicí baterií neustále topí pod hudebním horkovodem, kde zaznívají šumění a bublání a to už i Bardens se emocionálním způsobem zmocní hry na hammondky a rytmika mu k tomu vytváří to správné podhoubí. Akcentované mocné údery nabíjejí skladbu dosud netušenou energií, jakoby si chtěla skupina Camel vynahradit subtilní a lyričtější pasáže v předešlých skladbách. V závěru už máme co do činění s nekompromisní rockovou jednotkou a do opakovaného tématu zaznívá tajuplné šumění….


Některé albové debuty rockových kapel jsou jednoznačné a úspěšné hned od prvopočátku, jiné spíše jakoby si oťukávaly posluchače a snažily se je připravit na nějaké Zásadní Velké Dílo. Podle mého názoru je první eponymní album skupiny Camel vynikajícím nástupem. Hudebním kritikům se líbí víc album Moonmadness a komerčněji uspělo zase album Snow Goose. Osobně mám pocit, že ta kvalita po všech stránkách je čitelná hned od prvního alba.
Možná na úplných pět hvězdiček ještě album nedozrálo (dal bych čtyři a půl – což jasně nejde), takže dávám zcela oprávněně čtyři hvězdičky, protože jiná varianta se mi ani nenabízí. Camel jsou skvělí a dovedou mě o tom přesvědčit už od první skladby!





reagovat

Jarda P @ 15.07.2011 22:50:28
Souhlasím s recenzí, jeden z nejlepších debutů všech dob vůbec bez ohledu na to, že patří Camel do mojí TOP 10. Snad se po úspěšném souboji Andy Latimera s leukémií dočkáme od Camel ještě něčeho nového. Ještě mě s žádnou deskou nezklamali, i když si všechny nezaslouží plných 5 stars.

Brano @ 16.07.2011 01:48:35
Len malá poznámka k chorobe Andyho Latimera.Andy netrpí leukémiou,ale opakom leukémie,teda má extrémny nadbytok bielych krviniek.Je to choroba veľmi zriedkavá,ale tiež veľmi nebezpečná.Takže,Andy drž sa!

Brano @ 16.07.2011 01:52:18
...a myslím si,že minimálne prvé štyri platne by mali byť pre progrockera povinnosťou!

luk63 @ 16.07.2011 07:54:53
Ano, určitě výborný vstup na rockovou scénu. Za vrchol tvorby Camel považuju Mirage, rád poslouchám jejich alba ze 70. let, snad kromě Snow Goose.

PaloM @ 16.07.2011 08:31:29
Skupina Camel ma doposiaľ nezaujala, môže to byť aj tým, že som ako prvý album počul Nude, čo mi zapríčinil nie nahotu, ale totálnu nudu z ich hudby. Majú skryté pôvaby, ktoré sa u mňa veľmi pomaly drali na povrch a ke´d potrebujem dobíjač energie, tak toto Camel pôsobí na mňa presne opačne. Snáď ma raz zaujme.

30.03.2009 hejkal
3 stars

Camel je skupina, ku ktorej ma neviažu žiadne výnimočné spomienky z mladosti (ehm, teda z detstva a puberty). Spoznal som ich hudbu pred pár rokmi, ale patrí k mojim favoritom. Občas mám veľmi rád melodické neunáhlené muzicírovanie.

Hneď na úvod sa ukáže, čo skupina ponúka. Príjemná pohodová hudba postavená na klávesoch a gitare a nevýraznom speve. Slow yourself down je navyše okorenená perkusiami. Oproti drsnému (na Camel) úvodu sa Mystic Queen drží klasickej poznávacej formulky. Akustika, pohoda, pomalé melodické plochy, slovom, Camel. To isté v rockovejšom sounde ponúka Six ate. Táto skladba je priam esenciálna, nestratila by sa na neskorších albumoch. Svižnejšia vec je Separation. Nanešťastie je aj spievaná. A sólová gitarová pasáž sa blíži hard rocku, čo je na Camel dosť výkon. Príjemná melódia sa prepletá celou Never let go. Curiosity, to je hard rock formálne zjemnený až na úroveň zasnenej pohody, čo znie síce divne, ale skúste si tú skladbu predstaviť zahranú v surovom zvuku a pochopíte, o čom sa tu snažím písať. Na záver prichádza Arubaluba. A je to mohutná jazda. Na záver to najlepšie.

Keďže som sa k skupine dostal neskôr, mám to šťastie (?), že sú na mojich CD bonusy. Singel Never let go potvrdzuje moje slová, že je melodicky vďačný a živá takmer dvadsaťminútová pripomienka sólového Bardensa, Homage to the god of light je inštrumentálne inferno alebo nirvána alebo eden, vyberte si podľa vášho gusta.

Veľmi príjemná doska, mojimi favoritmi sú však až ďalšie dve, vnímam tu určitú nevybrúsenosť formy, takže dávam dobré tri hviezdy.

reagovat

07.09.2006 Titan
4 stars

Velmi podceňovaný debut, řekl bych až přehlížený. Přitom zde již nalezneme řadu vynikajících momentů. Např. takové skladba Mystic Queen znějící takřka jako Floydi, sice texty ještě nedosahují takových kvalit jako v pozdější tvorbě, hudba je zde již velice slušná. A to už by nebyli Camel, aby to nebylo založeno na spolupráci kytar a kláves alá Latimer x Bardens. Taková Never let go s krásnou akustickou kytarou se pak rozjede v pořádný nářez a hlas bych tam ani nepoznal, je to skutečně Latimer ? Curiosity na mě také velmi zapůsobilo, ta pasáž melancholických kláves při zpěvu mi způsobuje mrazíky na zádech. Celkově vzato je tato deska vynikající debut a měli byste se jí podívat na zoubek (ovšem kdo ji už zná...)
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Snake, jiří schwarz, Mohyla
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Petr Gratias, Titan, kaktus, pinkman
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
hejkal
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000