V touze pokračovat s jádrem Jeff Beck Group neváhali Carmine Appice s Timem Bogertem rozložit Vanilla Fudge. Záměr jim ale nevyšel kvůli Beckově dopravní nehodě, která ho na několik měsíců vyřadila ze hry. A protože Rod Stewart dal nakonec přednost nástupu k Faces, kde navázal na dřívější spolupráci s Ronem Woodem, obsadila jejich místa začátkem roku 1970 jiná zavedená jména, bluesový kytarista Jim McCarty, který hrál v The Detroit Wheels Mitche Rydera i Expressu Buddyho Milese, a zpěvák s pseudonymem Rusty Day (narozený jako Russell Edward Davidson) z Nugentových Amboy Dukes.
Cactus v této sestavě podepsali s Atlantic Records smlouvu na čtyři alba, získali renomé žádané koncertní kapely a mezi červencem 1970 a říjnem 1971 stačili vydat tři kvalitní studiovky (Cactus, One Way...Or Another a Restrictions). Nejúspěšnější období amerických Led Zeppelin, jak se jim zvyklo přezdívat, ale utnul koncem roku McCarty, který se pro neshody v kapele odporoučel. Na nátlak vydavatelské firmy byl krátce nato ze skupiny vyhozen i Day.
Pro restart souboru si Appice s Bogertem vybrali německého kytaristu Wernera Fritzschingse a zpěváka Petera Frenche (Leaf Hound, Atomic Rooster), oficiálně se členem bandu stal i dříve jen hostující klávesák Duane Hitchings (Buddy Miles Express). Uzavřené smlouvě Cactus dostáli albem 'Ot 'N' Sweaty, které je mixem živých skladeb z vystoupení na Pop festivalu v Portoriku a studiových songů, pořízených v New Yorku.
Po sedmi měsících ale druhý díl historie skupiny ukončil telefonát zotaveného Becka.
V létě 1972 Beck, Bogert a Appice oživili staré plány a jako Jeff Beck Group v sestavě s Maxem Middletonem (klávesy) a Kimem Milfordem (zpěv) absolvovali 1. srpna v pittsburghském Stanley Theatre koncertní premiéru. Muzikálový herec ale za mikrofonem vydržel pouhých šest představení, pro zbytek krátkého turné ho z Anglie přiletěl vystřídat Bobby Tench (ex-Gass), a po finálové show ve washingtonském Paramount North West Theatre skončil ve skupině i Middleton. Trio Beck, Bogert, Appice si pro několik příštích měsíců vystačí samo v projektu BB&A.
Hitchings dal koncem roku 1972 dohromady novou sestavu s vyhlášeným kytaristou Mikem Pinerou (ex-Blues Image a Iron Butterfly), Rolandem Robinsonem (baskytara) a Jerrym Norrisem (bicí), která pod hlavičkou The New Cactus Band natočila album s příhodným názvem Son of Cactus. Po jeho vydání v polovině roku 1973 formace ještě absolvovala turné po středozápadě a východním pobřeží Spojených států, její nedlouhá historie tím ale skončila.
McCarty s někdejším spoluhráčem z The Detroit Wheels Johnnym 'Bee' Badanjekem stál u zrodu The Rockets, devadesátá léta prožil v sestavě Detroit Blues Bandu a poslední desetiletí strávil jako člen Mystery Train.
Rusty Day nakrátko převzal po Mitchi Ryderovi otěže skupiny Detroit (spolupráce s kytaristou Stevem Gainesem), po jejímž rozpadu v roce 1974 přesídlil do Orlanda na Floridě. Tam se od roku 1976 marně pokoušel oživit slávu značky Cactus se Stevem Dansbym (kytara), Danem Keylonem (baskytara) a Frankiem Robbinsem (bicí). Ani pozdější výměna rytmické sekce (nastoupili John Sauter a Gary Moffatt) ale k úspěchu nevedla.
Opakovaný krach vlastní verze kapely s pestrou minulostí ho na začátku osmdesátých let přivedl k založení zbrusu nové formace Uncle Acid & The Permanent Damage Band. Vedle Dansbyho našli místo v sestavě Ron Sanders (kytara), Monte Thomas (basa) a Ray Goodman. Rok 1982 sice kapele přinesl smlouvu s Epic Records, práce na albu však 3. června ukončila frontmanova smrt, když byl zavražděn ve svém domě v Longwoodu. Další obětí šílené střelby se vedle jednoho z náhodných návštěvníků stal i Dayův dvanáctiletý syn Russell.
Trojnásobný vrah Ron Sanders se zastřelil o šest týdnů později, když policie obklíčila jeho dům.
Historie spojená se skupinou Cactus touto nešťastnou událostí naštěstí nekončí, vytížení dvojice Appice, Bogert však myšlenky na reunion odsunulo až do nového milénia.
Jeho hlavním iniciátorem byl v roce 2001 Randy Pratt z The Lizards, samotné realizaci se ale do cesty stavěla celá řada překážek (Carmine Appice: "Jakoby se Rusty snažil celou věc zastavit!"), k jejímu naplnění tak došlo až o pět let později. Původně zvažovaného Petera Frenche nakonec u mikrofonu nahradil Jimmy Kunes (Sawoy Brown), o jehož příchod se zasadil McCarty. Kvartet připravil 14 nových skladeb na album Cactus V, které vyšlo v červenci 2006, kdy už měl za sebou úspěšnou koncertní premiéru v newyorském bluesovém klubu B.B. Kinga (3. června) i vystoupení na festivalu Sweden Rock (9. června). Randy Pratt se nahrávání alba i obou akcí zúčastnil s harmonikou jako host.
Po Philadelphii, Washingtonu nebo Detroitu se prozatím poslední vzácná příležitostí slyšet soubor naživo naskytla 10. dubna 2010 ve zmíněném klubu na Times Square.
zdroj: www.cuttingedgerocks.com/Cactus.html, detroitrocknroll.synthasite.com, www.cactusrocks.net
Borek, 04/2011 ... (celý článek)
