Bowie, David - Young Americans

Ziggy nás na dobro opustil a z Rebela se stal jeden z mladých američanů. David potřetí ve své kariéře změnil styl hudby, tentokráte mírně do funku a soulu. Po rock n rollovém období to možná bude pro méně znalé posluchače jeho hudby šok, ale znalci ví, že David je chameleón a změny stylu jsou u něj známé a tak trochu předpokládané.
Pokud se podíváme na seznam přizvaných hudebníků zaujme nás jistě jméno Johna Lennona a třeba i Earl Slick, který s Davidem působil až do nedávné minulosti.
Z uvedených skladeb jsou jistě všem známé titulní song, který je opravdu povedený a pak taky Lennonovská Fame, která se ale po letech může zdá být oposlouchaná.
Z dalších skladeb zaujme třeba Fascination a Can you hear me. Zbytek písní může v celé Bowieho tvorbě tak nějak splívat, ale nedá se říct, že to jsou nekvalitní skladby.
Třetí změna chameleonova stylu může být považována jen jako mezistupne� před tím, co teprve mělo vzejít a to ambient. Neberme to ovšem tak, že je to změna méněcenná, nebo nedotažená.
Jedním slovem, příjemná muzika pro slunečné odpoledne.
reagovat

David Bowie - velmi osobitá postava rockové historie. Performer, provokatér, divadelník... nositel dekadentního uměleckého názoru, který nebyl každému vždkcky po chuti. Dokázal jít protio proudu a dost riskoval - to bylo sympatické, ale zdaleka ne všechna alba bych osobně označil za zdařilá.
Young Americans jsem si pořídil hlavně ze zvědavosti. Byla tady osobitá coververze nádherné skladby Johna Lennona - Across The Universe, která se podle mě velmi povedla. Má mysteriózní atmosféru.
Pak je na albu skladba Fame - která má funkovou podobu a platila vždcky pro sběratele hudby Johna Lennona za nesehnatelnou raritu a tak zde byl důvod si album pořídit..... už také proto, že John zde nejen zpívá, ale i hraje na kytaru.
Bowie je také autorem známého citátu, který by mohl být na imaginárním (neexistujícím) hrobě Johna Lennona použit jako epitaf:

"John Lennenon je opravdový poslední originál. My ostatní to po něm už jenom rozměl�ujeme!"

Bohužel zbytek alba mě hodně zklamal a přináší málo výrazné a místy nezajímavé skladby, občas zajímavě interpretované, ale nijak hlouběji se mnou nezavibrovaly.
A taky zde hraje zbytečně strašně moc hudebníků (byť známých a renomovaných jmen), ale hrají při zdi a bez většího entuziasmu a to mi vadí.
Tží hvězdičky za Across The Universe a Fame.

reagovat

LadaF @ 17.02.2012 21:00:42
Tak to jsem nečekal, že se p. Gratias vyjádří k Bowiemu. Myslel jsem (podle dosavadního psaní), že Vás Bowie míjí. Zajímal by mě názor na jiná alba.

Petr Gratias @ 17.02.2012 22:15:32
ZdravĂ­m LaduF....
díky za zájem.
Určitě se někdy příště zaměřím i na jiná Bowieho alba.
Prosím o trpělivost. Bude to později...Zdravím!

Jarda P @ 18.02.2012 21:11:44
První deska Bowieho, se kterou jsem se seznámil na gymplu, byla The Man Who Sold The World. Dodnes ji mám od něj nejradši, hlavně díky hutné kytaře Micka Ronsona. Jeho tvorbu v první polovině 70. let považuji za zásadní, hlavně díky dalším albům Hunky Dory a Alladin Sane. Covery v Pin Ups mě nechytly, ale další Diamond Dogs považuji opět za výborné. Zato Young Americans bylo pro mě velké zklamání. Station To Station je jeho poslední deska, která mě zaujala, pak už mě Bowie přestal zajímat. Novovlné Heroes stejně jako další desky už pro mě nebyly poslouchatelné, takže jsem jeho tvorbu přestal sledovat.

PaloM @ 16.08.2012 16:27:39
V podstate sa zhodnem, tento album nie je zrovna moja šálka kávy. No díky za pripomienku Bowieho, už asi mesiac sa chystám otestovať celú jeho diskografiu, zatiaľ to bolo len pár albumov. Najviac ma bavia 70. roky a potom až od konca 90.rokov po posledný album Reality.

Young Americans je deska, která se mi nikdy bohužel vyloženě nelíbila. Obsahuje veliký hit Fame, toho jsem však přesycen. Titulní skladba je výtečná. Ale co dál ? Fascination mám ještě velmi rád, ale to je asi tak všechno. Zbytek mě nudí. Paradoxem je to, že písničky, které se na desku nevešly, např. Who Can I Be Now, John I´m Only Dancing Again nebo Springsteenova It´s Hard To Be A Sain In The City, se mi líbí mnohem víc. Kdyby na desce skutečně byly, dal bych vyšší hodnocení. Takhle nemůžu jinak.
reagovat

Na Young Americans se už rozhodně nedá hovořit o nějakých Ziggyho echoes. Tohle je deska zcela z jiného ranku.

David v Americe čuchl k soulu, přetavil si ho do svého "plastic" pojetí a dopadlo na výbornou. Young Americans jsou živá, pulsující deska plná funky feelingu a zlatými hřeby v této hudební rakvi jsou bezesporu úvodní Young Americans s výraznými dechy a doprovodným sborem v pozadí a také závěrečná funky šleha Fame, kterou spáchal společně s Lennonem.

Hodnotím **** a skláním se před Bowiem. Takový hudební skok, který však ani náhodou netrpí slabým materiálem, se prostě jen tak nevidí.
reagovat