Bowie, David - The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders From Mars

Nejsem schopný se pořádně vyjadřovat, ale...

Lahůdka od začátku do konce. Vážně nehorázně silná kolekce a pro mě asi nejsilnější Davčova deska a jedna z nejsilnějších desek vůbec. Produkce je nasáklá rokenrolovou dobou kamennou, ale asi i ten zvuk dělá hrozně moc stran celkové atmosféry.

Ze skladeb u mě z celku asi trochu pokulhává dvojka a pětka, ale v klídku vyvažováno naprostými vrcholy rockové hudby snad vůbec (Five Years, Moonage Daydream, Ziggy Stardust...). Možná by desce taky víc slušela větší volnost pro Ronsonovy sólové výpady.
reagovat

Vynikajícíí rokenrůlek, jedno z mých nejoblíbenějšíích alb vůůbec. "Srdceryvný" přííběh ale hlavně silnéé náápady, Ronsonova kytara, zpěv, všechno. Kolekce nehoráázně silných skladeb. Úplnéé maximáální vrcholy na už tak dost vysokéém pohoříí bych viděl ve Five Years, Moonage Daydream, Ziggy Stardust a Rock 'N' Roll Suicide.
reagovat

PaloM @ 05.04.2011 20:52:22
Normálne ťa ľutujem, buď máš rečovú vadu alebo sa ti zasekávajú klávesy s dlhými hláskami. Odporúčam začať to riešiť servisom alebo kúpou novej klávesnice - sú lacné a vydržia. Možno sa ti potom podarí úspešne napísať viac než 4 vety.

Bowie je všestranně nadaný člověk. Toto album dokazuje že je mimojiné i vynikající hudebník. Kdo by čekal progresivní kompozice popř. brilantní instrumentální plochy by se na tomto albu nedočkal, ale Bowie dokáže psát s takovou elegancí, že mě do hudby vždy vtáhne.

Kdybych měl ale hodnotit jednotlivé skladby dal bych za první cca polovinu 4,5* za druhou 3,5* - celkem ale takových lepších 4,5* protože to pro mě přecejenom plní spíš definici čtyř než pěti hvězdiček.
reagovat

Lothian @ 18.01.2010 18:16:02
Jedno z best Bowieho alb,možná vůbec nejlepší!

Jarda P @ 18.01.2010 21:09:09
Od Man Who Sold The World po Station To Station nemají Bowieho alba chybu. Pak už to šlo mimo můj vkus.

Ziggy Stardust je výborná deska, ale pro mě nejlepší z první půle 70.let je přeci jen Alladin Sane, Ziggy je o kousek pozadu bohužel. Deska je rockově našlapaná a obsahuje pro mě jen skutečně jeden slabý moment a tím je It Ain´t Easy. Toto album doporučuji všem příznivcům rockové hudby, kromě hitů Ziggy Stardust a Suffragette City a poněkud sladkého Starmana ( zpíval ho u nás i Václav Neckář pod názvem Posel ) tu najdeme další výborné skladby. Za zmínku jistě stojí úvodní Five Years a závěr v podobě Rokenrol Suicide.
reagovat

Viděli jste někdy klip Davida Bowieho, kde má červený vlasy, podivný hadry (i když u Bowieho, co není podivný) a má na sobě víc make-upu než Cher? Ano, je možné, že jste spatřili bytost jménem Ziggy Stardust, bisexuální mimozemskou bytost. Tak se prezentoval Bowie na tomto albu a stal se jednou z největších hvězd glam-rocku (o první místo soupeří jedině s Bolanem).

O tomto albu jsem slyšel a četl tolik nadšených ohlasů, že jsem se těšil jako malé pachole, když se tato deska dostala k mým pařátům. Na první poslech jsem byl trochu zaskočen. Čekal jsem prostě hrozně moc hitovou desku, ale takhle jsem si ji nepředstavoval. A nutno říct, že jsem si ji musel pustit několikrát, než jsem doopravdy dokázal vstřebat všechno, co nám zde pan Chameleón zanechal.

Většina songů je postavena na kombinaci: typický Bowieho frázování, častý akustický kytary, klavír a (a to mám na Bowiem hrozně rád) velice podivných, občas možná až úchylných vokálech, které jsou ale pro Bowieho dost typické (viz. např. deska Diamond Dogs). Velkou výjimkou je elektrická Moonage Daydream, ve které je vypuštěn ze řetězu kytarista Mick Ronson, aby pořádně vytrestal jednak svoji kytaru a jednak ucho posluchačovo. Trestá výborně.

Kdybych si měl vybrat jenom jednu skladbu ze Ziggyho, tak opravdu nevím. Prostě mi přijde, že tato deska opravdu nemá slabé místo. Ať to jsou vypalovačky typu Suffragette City a Hang On To Yourself nebo středně rychlý skladby, jako například výborná Starman, která je jedním z nejsilnějších momentů desky spolu s na riffu založenou Ziggy Stardust. Desku uzavírá emoční trhák Rock ‚N� Roll Suicide, kterým se Bowie rozloučil jak s deskou, tak nakonec i s postavou Ziggyho Stardusta, která se naposledy setkala s diváky na koncertě v Londýně v Hammersmith Odeon. Bowie Ziggyho opustil, aby se mohl změnit, což udělal ještě několikrát… Přezdívka Rockový Chameleón je sice hrozně omílaná, ale prostě lepší není…

Závěrem: Ziggy Stardust je skvělé album, jedno z mých nejoblíbenějších, které ovlivnilo vývoj hudby a i dnes, po těch x letech, stále určitě osloví všechny posluchače, kteří mají rádi kvalitní muziku a já osobně ho spolu s Hunky Dory považuji za to nejlepší, co kdy mr. Bowie natočil.. a že toho nenatočil málo.

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders From Mars umístila na 35. místě.
reagovat

Jak hodnotit desku, která se stala monumentem ve vývoji rockové hudby, potažmo moderní hudby vůbec? Lze hodnotit desku, která si našla své místo na obloze mezi stálicemi jako je The Lamb lies down on Broadway, Led Zeppelin II., Aqualung, Close to the Edge, Tubular bells, Red nebo Ummagumma? V hudebním vývoji je logickým pokračováním vznosných a nápaditých melodií Hunky Dory a předchůdcem Aladdina, jehož classic-funky-blues-jazzovou a riffověji vyhraněnou náladu už nese, ale ne tak frapantně, pouze jako hučící neviditelný spodní proud. Dominantou alba jsou nakonec hlavně řízné písně, monumentální naléhavé melodie, tak samozřejmé a vcelku i nijak rafinované či komplikované, o to však více ve své jednoznačnosti strhující. Kouzlo alba je grandiózní; i ten, kdo by Bowieho androgynní líčení a stylizaci, známé z nově vydaných videí z té doby, jinak pokládal za trapnou přibuzlou extravagantní šou, je v případě Davida pohlcen jeho osobním kouzlem a pěveckým uměním, neboť Bowie jako antický tragéd s maskou nebo dvorní královský šašek odráží tragikomický obraz našeho světa a i dost náročné polohy zpívá s takovou lehkostí a sugestivitou, manýristickými ozdobami, které jako by čerpaly od starých černých bluesmanů až po pěvecké toreadory šansonu 50.let. A přitom je to stále navýsost moderní rocková výpověď. Všechno na albu je výborné, vypíchl bych vyjímečnost Moonage Daydream, kde Bowie šlape na paty nejlepším soulovým zpěvákům. Kované hitovky Starman a Lady Stardust, titulní skladba nebo dunivý rock´n roll Suffragette City jakoby vyrůstaly z jednoho mohutného kmene, album je vnitřně ohromně jednolité a sevřené, nikoliv však jednotvárné!!!!, a to ani nemluvím o jednotící textové linii. Stylová košatost minulého alba Hunky Dory je dalším typickým rozdílem mezi těmito vynikajícími počiny, je to krok vpřed, akt vyzrání, protože právě i toto je na hudbě těžké (analogií může být hravá rozmanitost Houses of the Holy oproti monolitické kompaktnosti Physical Graffiti u Led Zeppelin). Jedna z největších šlupek alba, Rock´n Roll Suicide, to je korunovace díla. Pod parou držený natlakovaný zpěv vyvře v kodu, která má takové dudy, že citlivější posluchač mimoděk sahá po šnuptychlu. A možná je zde nastolen faustovský problém: David "prodal duši" imaginárnímu Ziggymu za neuvěřitelné hudební nápady, a ten si jeho duši za to málem odnesl. Naštěstí se David Goliášovi ubránil a odvržením svého alter ega si znovuvydobyl svobodu. Ale ta úžasná hudba, ta zde díky Bohu zůstala.
reagovat

Co k této desce všech desek v Bowieho tvorbě říci?

Je to snad nejlepší ukázka Bowieho progresivního uvažování, sice někteří asi (asi určitě:)) namítnou, že Bowie směřoval svou hudbou pouze tam, kde byl zaručený komerční úspěch...není to pravda, sice taková Rock´n roll Suicide se stala obrovským hitem, ale album je přeplněno výbornými nápady a pěveckým excelováním až to snad není možné, nedá se těměř vybrat žádná pís�, která by výrazně převyšovala ostatní písně, ale za sebe říkám, že snad nejlepší je Moonage Daydream, hlavně kvůli vynikajícímu Ronsonovi.

Závěrem bych chtěl říci, že jsem se k Bowieho celé diskografii dostal poměrně nedávno, ale Ziggy mě okamžitě dostal - *****
reagovat

Iggi @ 18.08.2009 17:55:55
No - nevim, celistvou desku znám pres 25 let a nejak me nikdy zásadne neoslovila, hlavne zacatek mi pripada fádní, deska graduje az ke konci jednou glamovou vypalovac-
kou za druhou. Mozná se na mne negativne nekteré hity podepsaly z Matejských poutí v Praze v 70. letech, kde tyto vypalovacky byly jiz na magnetofonech B 100 a 90
komedianty pousteny jak na kolovrátku / vedle Uriah Heep, Nazareth, Gary Glitter Bandu nebo Sweet ci T rex/.
Muj nazor berte jako mensinový - muj kolega se v r.1974 narodil /coz v te dobe na Matejské Bowie frcel/, je kytarista, ma hudbu v maliku a pritom
na Ziggiho nedá dopustit .