Bowie, David - Reality

Paradox, poslední Bowieho studiové album a nejlepší od dob Let´s dance. �adím ho výše, než třeba tak dobře hodnocené Outside, jelikož na Reality nacházím tolik skvělých, skočných melodií a tolik rock n´ rollové jízdy jak u Bowieho už dlouho nebylo zvykem. Hned úvodní New Killer Star chytne na první poslech, ještě lepší je pop/rocková Never Get Old (známá z reklamy na vodu Vittel). Ovšem pro mě je nejlepší titulní song Reality, parádní novodobá rocková jízda, tady by se měli všechny rádoby rockový umělci současnosti inspirovat o tom jak dělat vkusný a umělecky hodnotný rockový hit. Skvělé jsou i další skladby, jako je smutná The Loneliest Guy, příjemná přímočará skladba Days a závěrečná Bring Me The Disco King, která navodí atmosféru tanečního klubu v ranních hodinách.
Závěrem bych dodal, že je škoda, že to už David po následují Reality Tour zabalil, protože tímto albem opět dokázal, že i po 35 letech kariéry má pořád co říct a rozhodně by měl i v dalších letech, vždyť na poslední tour působil pořád tak mladě...
reagovat

PaloM @ 25.02.2012 11:32:35
Obal tohoto CD vidím už dlhé mesiace pri nákupe v našich potravinách. Nebyť obrázku, ani by ma nenapadlo pri tejto recenzii, že to môže byť dobrý album. Na základe prečítaného, možno sa zmilujem a odľahčím stojan lacných CD a DVD.

adam @ 25.02.2012 20:33:46
Palo nerozmyslaj. Kup, neolutujes. Bowie sa tymto albumom rozlucil s hudbou maximalne dostojne.

PaloM @ 25.02.2012 20:44:36
Dobre Adam, pĂ´jdem pozrieĹĄ, ÄŤi to uĹľ nepredali s roĹľkami a pivom.

PaloM @ 15.07.2012 21:49:54
Stojan CD som vo februári v našich potravinách neodľahčil, Bowie tam už nebol. Ale včera bol v Datarte, tak som ho hneď uchmatol. Veľmi príjmená muzika.

Reality mě chytlo hned na první poslech, považuji ho za jednu z nejzdařilejších Bowieho desek. Dostala mě hned úvodní New Killer Star, stejně tak i cover verze Pablo Picasso a Try Some, Buy Some, Never Get Old z reklamy na vodu Vittel, v níž byly připomenuty mnohé Bowieho vizáže, plačtivá The Loneliest Guy nebo rocková Reality. Pro mě je vrcholem alba Reality písnička Days. Za zmínku stojí i dvě singlové věci Waterloo Sunset a Love Missfile. Tak tedy Davide, čekáme na další album. Heathen a Reality ti nastavilo laťku hodně vysoko.

reagovat

Ryback @ 18.03.2009 13:35:46
David Bowie teď prý v Berlíně připravuje nové album. Snad je to pravda, moc se těším. Mezi Bowieho alby od roku 1993 nenacházím žádné slabé, resp. žádné, které by se mi nelíbilo.

adam @ 01.06.2011 17:11:35
sa skor obavam ze uz nic nebude.... asi mu dosla para. som mal listok na koncert vo viedni a dva dni(cca) pred koncertom to zrusil. fuj

Matouš @ 03.09.2012 16:16:40
Mám Bowieho hudbu opravdu rád. Fascinuje mě na něm jeho neklidné hledačství, nespokojí se zažitým a objeveným stylem. Má potřebu neustále objevovat něco nového a také to objevuje. Je inovativní a invenční (třeba za cenu lapsů) a to mám na hudbě rád.

Ale zatím poslední studiové album Reality ukázalo jak na tom Bowie opravdu je. Hned první pecka New Killer Star je celkem hitovka - typický Bowieho rukopis. Jeden čas to pořád běželo na Mtv. Chytlavý riff, chytlavá melodie, vysoce nadstandardní popík. Jenomže hned další Pablo Picasso působí nepatřičně chtěně. Poprvé až na tomto albu se mi stalo (u téhle skladby), že Bowiemu nevěřím jeho masku. A to je průser. Dál mě zaujme už jenom primitivně jednoduchý, ale pořád ještě působivý popík s hitovými ambicemi Days. Vypalovačka Reality je perfektně ZAHRANÝ rock. Právě na ní jsem si uvědomil, že Bowie v pravém slova smyslu Rocker vlastně nikdy nebyl. On rockera hraje a buď se mu to daří víc nebo mí�. Je to razantní věc, není špatná. Ale zkušeného posluchače neoslní - není to zkrátka nic zázračného. Teprve poslední skladba celého alba Bring Me The Disco King je něco, co jsme v tak čiré podobě u Bowieho dosud neznali - barově najazzlé piano, které drží celou asi šestiminutovou skladbu v napětí naprosto excelentní hudby, která hraničí s genialitou.

Celkově: Zvuk - čistý popík, žánr - střední proud. Kvalitativně velmi nevyrovnané album s několika silnými momenty a na závěr úchvatnou skladbou.

Zklamáním pro mě bylo, že v některých chvílích na mě Bowie nedokázal působit přesvědčivě. Únava materiálu je na tomhle albu citelná.