Bowie, David - Hunky Dory

Když jsem si tohle album kupoval, znal jsem jen jeho 3 patrně největší hity a prodávající, který Bowieho též poslouchá, mi sdělil, že se jedná zřejmě o jeho nejlepší album. Nevěřil jsem tomu. Hunky Dory je vskutku výjimečná, právem se ocitla mezi pětisty nejlepšími alby světa, jak je vyhodnotil časopis Rolling Stones, najdeme na ní vskutku dobré písně, ale za nejlepší Bowieho desku vůbec bych ji asi nepovažoval. I když pro mě jde o Bowieho stagnaci směrem vzhůru - líbí se mi víc než album The Man Who Sold The World a to se mi líbilo víc než Space Oddity ( o debutu raději pomlčím ). Jsou tu některé dobré ( Kooks, Andy Warhol ), některé až velmi dobré skladby ( Life On Mars, Changes ), ale stále mi na albu něco chybí a skladby Quicksand nebo Song For Bob Dylan mě trošku nudí. Bezpochyby je to ale významné album, které se příjemně poslouchá, doporučuji !
reagovat

Po mrazivém Man Who Sold the World je Hunky Dory jak skok do jiného světa. Masivní elektriku střídá akustika a vrcholné skladby mají těžiště v nádherných klavírních partech. Inu, jak by taky nebyl nádherné, když za klavírem sedí Wakeman.

Hunky Dory je Bowieho pop/rockový majstrštyk, kde se shledáváme s takovými hity jako jsou Changes, Oh! You Pretty Things nebo vypjatá a monementální Life on Mars. Je-li libo nějaký ten rock tak na výběr je výjimečně elektrická Queen Bitch s prostším, ale o to účinějším riffem. Experimentálnější oblast je také zastoupena, konkrétně Andy Warholem, který začíná kosmickým úvodem a přes příjemnou melodiku se nese do psychedelického finále.

Jediné pro mě trochu překvapení, na téhle desce už figurují jako doprovod muzikanti z budoucích Spiders of Mars a na to, že na kytaru zde hraje Ronson, tak se nějakých jeho exhibicí nebo silnějších kytarových momentů téměř nedočkáte.

Zkrátka a dobře, sestava skladeb je výborná a pestrá (jak bývá Bowieho dobrým zvykem) a toto dílo by nemělo zájemcům o Bowieho uniknout.

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska Hunky Dory umístila na 107. místě.
reagovat

K rozmáchlé melodičnosti tohoto alba, navazující jakoby přímo na Space Oddity a záhadně rezignující na trend nastoupený na Man who Sold, se David v tak čisté podobě vrací už jen nahodile, ale vpodstatě dodnes (částečně Hours, Lodger). Rukopis doby, kdy svá velká díla začínají tvořit Genesis, Strawbs a Yes (Wakemanovy klávesy hovoří za vše), je zde patrný - nádherné poloakustické pís�ové struktury s tesklivě krásným čistým vokálem, aranžmá barev starých barokních obrazů, žádné velké nevyzkoušené výboje, ale spíše dílo opřené o klasické hodnoty a soulové a jazzové zkušenosti. Inspirace z tvorby Bowieho současníků není zastíraná, David ji přiznává a současně si ji přizpůsobuje k obrazu svému (Bob Dylan, Velvet Underground). Vrcholy alba (a možná i celé Bowieho tvorby) pro mne asi Life on Mars. Davidův saxofon a najazzlé sólíčko v beatlovském otvíráku Changes otevírá albu další dvířka, která se ještě více otevírají na dalších dvou albech. Pestrost alba je ve srovnání třeba s mrazivou monotónností svého předchůdce ohromná, žertovný popěvek Kooks oproti údernému rock´n rollu Queen Bitch nebo melancholické baladické náladě The Bewlay Brothers, to je rozpětí, které skvěle sjednocuje stále silnější a emotivnější Davidův zpěv. Zkrátka pětihvězdičkový klenot!
reagovat