Bowie, David - David Bowie

Bowie, David - David Bowie - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1967

Tracklist:

01. Uncle Arthur (2:10)
02. Sell Me A Coat (2:54)
03. Rubber Band (2:20)
04. Love You Till Tuesday (3:02)
05. There Is A Happy Land (3:15)
06. We Are Hungry Men (3:00)
07. When I Live My Dream (3:26)
08. Little Bombardier (3:07)
09. Silly Boy Blue (4:36)
10. Come And Buy My Toys (2:10)
11. Join The Gang (2:22)
12. She's Got Medals (2:23)
13. Maid Of Bond Street (1:44)
14. Please Mr. Gravedigger (2:37)

All tracks written by David Bowie.


Obsazení:

David Bowie - vocal, guitar, saxophone
Big Jim Sullivan - banjo, sitar, guitar
Derek Boyes - organ
Derek Fearnly - bass
John Eager - drums

 
29.04.2018 Egon Dust
2 stars

Debutové albumy umelcov sú občas alphou i omegou. Občas mega-štartom, občas nenápadným rozbehom. V prípade Davida Bowieho ide presne o ten rozbeh. Jeho muzika v 67/68 roku ešte nebola zasiahnutá tak silným rock n rollovým driveom a nemala charakteristickú vizuálnu stránku. Každopádne necítim, že by tu niekoho kopíroval. Bol vo svojej podstate už tu sám sebou.

Som zberateľ Bowieho LPs, prípadne z neskorších rokov CDs. Jednoznačne je tento album jeho najslabší, no vždy sa treba ohliadnuť za dobou. David bol podobne ako Alice Cooper členom klasických rock ´n´ rollových kapiel v prvej polovici 60tých. Podaktoré veci nahral s King Bees, či Kon-Roads. Transformoval sa a mal v podstate od mladého veku vzťah priam k varietnou - muzikálovým kompozíciam.

Poviem to inak, aj tento album musel prisť, aby sa stal nevyhnutným krokom k rozvuju pána Bowieho. Keby sa človek nad tým zamyslí a príklad uvediem, stal by sa tento album svetovo mega-úspešným možno by sa práve hneď v začiatku zastavil Davidov rozvoj, ktorý posunul nielen hudobné umenie o tisíce svetelných rokov! Príkladov by som našiel 1000ce, kadejaký Leo Sayer, Christie, aj hlasovo silne vybavený Percy Sledge a im podobní boli spevákmi jedného hitu,v podstate aj jedného úspešného albumu. to nevravím o glameroch ako Rubettes, David Essex.

V podstate album Davidovi ukázal jasný smer. Sorry, Mr. Jones, ale táto Cesta Je Špatná. Pochopil to a prišiel následne s relatívne nadčasovou platňou "Space Oddity". Rozprávka pre dospelých. Tam už nechýbal jasnejší image, silnejšie skladby, dobová psychedélia, pesničkárstvo donovanovsko-barretovského charakteru.
reagovat

POsibr @ 29.04.2018 20:29:49
Tento album som počul snáď iba raz. Znelo mi to ako nejaký kabaretný pop, fakt mimo môj vkus. Už na ďalšom albume sa však Bowie začína profilovať ako naozaj svojský hudobník, kompozične i muzikantsky.

Avšak obdobie od The Man Who Sold the World až po "Heroes", to je podľa mňa Bowie na kreatívnom vrchole, kolotoč žánrov a nálad, raz tu a raz tam. Hard rock, glam, funk, soul, art rock, experimenty. Naozaj obdivuhodné, že sa vedel nájsť v toľkých žánroch a každý z nich interpretoval neopakovateľným, "bowie-ovským" spôsobom.

V rámci sólových interpretov (aj keď sa vždy obklopoval veľmi nadanými hudobníkmi) asi nemám väčšieho favorita ako práve Davida Bowieho.

Egon Dust @ 29.04.2018 21:50:02
POsibr , plne s Tebou súhlasím, možno by som to ja dátoval od ´´Space Oddity´´. Osobne u mňa už tam nastal zlom. Skončil až Davidovou smrťou. Nebol mi vzorom, len v umení, bol mi vzorom aj v myslení, vo vývoji. Každopádne do r.1980 končí to najsilnejšie obdobie. Návrat nastal až v roku 1995. Inak ako poslucháč a nie objavovateľ mám rád aj napr. Never let me down. Sú tam niektoré veci veľmi príjemné. AKo si napísal, zo sólokaprov je to Bowie umelec č.1.

11.07.2015 makrelaman
4 stars

Je to trochu iný Bowie na akého sme zvyknutí, ale rozhodne tento album netreba zatracovať. I keď sám Bowie sa k tomuto dielku hlási dosť nerád ide o vyváženú kolekciu piesní aké v tej dobe boli jednoducho IN. Keď budeme počúvať pozorne nájdeme tu záblesky Davidovej geniality, ktorá sa onedlho rozvinie v plnej paráde. Tu by som dal do pozornosti aj vydarenú kompiláciu z ranného obdobia Davida Bowieho LONDON BOY, ktorá vyšla v roku 1998. Okrem iných rarít tu nájdeme aj originálnu verziu jeho prvého veľkého hitu SPACE ODDITY. Pre skalných fanúšikov DB sú oba albumy absolútne nepostrádateľné a plné dobrej muziky.
reagovat

vmagistr @ 11.07.2015 10:01:33
Bowieho debut jsem testoval pár let nazpátek a přišlo mi, že se tu David ještě hodně hledal. Skladby, které tu Bowie napsal (deska je kompletně autorská), z většiny nejsou nijak tuctové - naopak, často nabízejí zajímavou strukturu a melodické linky, hudebně bych to zařadil někam na pomezí popu, psychedelie a kabaretu. Na druhou stranu smyčcové a dechové aranže jednotlivých skladeb mi přijdou opravdu hodně kýčovité (je možné, že tehdy to tak bylo módní). Za nejzajímavější skladby bych označil Love You Till Tuesday a Come and Buy My Toys. Desku bych viděl zhruba na dvě hvězdičky (víc jak tři bych určitě nedal), s tímhle stylem by Bowie určitě díru do světa neudělal.

Gattolino @ 11.07.2015 22:07:02
Také tuto desku velmi hodnotím, je v ní myslím obsaženo mnoho příslibů budoucích Bowieho podob a poloh. A je taková mladistvě otevřená, průzračná a nekomplikovaná, plná krásných melodií, nad kterými si možná kdekdo mohl lámat hlavu, ale David je prostě vymyslel a zahrál. Jeho podmanivý hlas už tady působí magicky. Jistě, těžko srovnávat s Hunky Dory, Ziggym nebo s Heroes, ale tyto písně mne nikdy nepřestalo bavit znovu a znovu čas od času poslouchat. Za nejkrásnější považuji skladby (které jsou však na širší verzi těchto raných nahrávek The Deram Anthology): Let me sleep Beside You (nedávno ji oprášil koncertně Seal), In the Heat of The Morning a Karma Man.

05.08.2007 kneekal
1 stars

Jsou sice interpreti, kteří svoji první deskou udělají díru do světa a zapíší se nesmrtelně do dějin hudby, ale k nim tedy David Bowie nepatří.

Jaký tedy jeho debut je?

Zapomeňte na Ziggyho, zapomeňte na experimentální tvorbu s Enem, zapomeňte na discofilní Let's Dance a industrialní choutky 90. let. Zapomeňte na vše, co jste od Bowieho slyšeli, protože tohle je zcela jiná liga.

Bowie zde produkuje poměrně krátké ulítlé skladby (občas mi to přislo, jako hodně divný folk), které jsou navíc podloženy z mého pohledu naprosto nevhodnými aranžemi, které jsou plné smyčců a dechů.

Zkrátka a dobře, desce jsem nějak na chuť nepřišel a to jsem jí dal šanci už několikrát a pěkně s odstupem času. Ze skladeb stojí za zmínku snad jen Love You Till Tuesday a závěrečná Please Mr. Gravedigger.

Věřím, že pro někoho je to veselý a příjemný úlet, ale tohle není můj šálek Bowieho.

Vzhledem k tomu, čemu jsem dal **, tak promiň Davide, ale dneska to bude za *
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Ivan26
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
makrelaman
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
vmagistr, Egon Dust, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
kneekal, adam
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000